Jan Bakeš

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: v Praze roku 1979
Počet stran: 128
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: František Skála
Druh literatury: pohádky
Kniha vypráví o hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, kteří spolu zažívají dobrodružství.
Charakteristika jednajících postav: Robátko – hajný, hodný; Větrník – jelen, hodný; Josefka – služka, hodná; Kotrč – bohatý tlusťoch, zlý; Heršpic – Kotrčův pes, zlý; Hromburác – medvěd, zlý; Bonifác – vodník, hodný; Metýnka – liška, zlá.
Čím je kniha zajímavá: Je v ní dobrodružství.
Vlastní názor na knihu: Líbily se mi obrázky.
Komu bys knihu doporučil: Doporučil bych ji všem dětem, které se naučily číst.
Pro jaké čtenáře je kniha určena: pro začínající čtenáře. Já jsem ji četl jeden týden.
Názvy kapitol: 1. Jak Robátko odešel z lesa do lesa. 2. Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel. 3. Jak pan Kotrč poslal krtky. 4. Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku. 5. Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu. 6. Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákýnko. 7. Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku. 8. Jak zachránili maršálka Šuchaje. 9. Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác. 10. Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou to svatební. 11. Jak lišce Metýnce udělali hanbu. 12. Jak se pan Kotrč vrátil od třetího moře. 13. Jak se pan Kotrč odkutálel.

Povídání o pejskovi a kočičce

Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: V Praze roku 1984
Počet stran: 120
Autor: Josef Čapek
Ilustroval: Josef Čapek
Druh literatury: pohádky
Kniha vypráví o tom, jak spolu pejsek a kočička hospodařili.
Charakteristika jednajících postav: pejsek je hodný, kočička také.
Kniha je zajímavá tím, že v ní vystupují pejsek a kočička, kteří se snaží chovat jako lidi. Líbily se mi tu obrázky. Knihu bych doporučil všem dětem, které se naučily číst. Je určena pro děti od čtyř let. Četl jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: 1. O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu, 2. Jak si pejsek roztrhl kaťata, 3. Jak to bylo na Vánoce, 4. O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka, 5. O pyšné noční košilce, 6. O klucích z Domažlic, 7. Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, 8. Jak našli panenku, která tence plakala, 9. Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo.

Trosečníci z Vlaštovky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1972.
Kniha má 464 stran, napsal ji Arthur Ransome a ilustroval Jan Černý.
Žánr: dobrodružství
Kniha vypráví o Vlaštovkách a Amazonkách, jak stráví letní prázdniny u jezera.
Charakteristika postav: John – kapitán, Zuzana – první důstojník, Roger - plavčík, Titty - první námořník, Nancy – kapitán, Peggy první důstojník.
Vybral jsem si ji, protože mi ji doporučil taťka.
Knihu bych doporučil dětem, které mají rády dobrodružství. Je určena dětem od devíti let. Četl jsem ji tři týdny.
Kapitoly: Vlaštovka a její posádka, Ostrov Divokých koček, Zátoka a piráti Amazonky, První námořník a plavčík na výzkumech, Kapitán John se nevzdává, Záchranné práce, Kapitán Flint coby lodní tesař, Rio a Cesmínový háj, Na statku u Swainsonů, Zachráněné prázdniny, První námořník Titty převezme velení, Údolí Vlaštovky, Stěhování tábora, Zařizování tábora, Život v údolí Vlaštovky, Překvapivý útok, A potom a ještě potom a ještě potom, Lojová svíčka, Žádné zprávy, Vítaný šíp, Papoušek poznává svá peříčka, Před pochodem, Po pevnině až k řece Amazonce, Jak v pravé poledne houkala sova, Vzhůru po řece, Tábor na poloviční cestě, Vrchol Kančenžangy, Mlha na vřesovišti, Raněný, Domorodý lékař, Noc ve vigvamu, Mlha na jezeře, Prázdný tábor, Záchranná výprava, Závody, A opět na ostrově Divokých koček.
Tato knížka vypráví o partě dětí, které tráví společné prázdniny u jezera. V partě je pět holek a dva kluci, mají dvě malé plachetnice jménem Vlaštovka a Amazonka, na kterých podnikají výpravy na ostrovy na jezeře. Při jedné výpravě se Vlaštovkám loď potopila a posádka musela doplavat na břeh jezera. S vytahováním lodi jim pomohly Amazonky. Pak za dětmi přijel kapitán Flint a pomohl jim loďku odvézt do opravny. Oprava trvala týden, a zatímco se Vlaštovka opravovala, její posádka se usadila v údolí Vlaštovky. John tu pracoval na novém stěžni. Ten týden bez Vlaštovky podnikali pěší výpravy a za Wolkerovými jezdila maminka s jejich malou sestřičkou Bridget na svačinu a popovídat si. Po týdnu připlul kapitán Flint s opravenou Vlaštovkou. Odpluli k hausbótu, kde už byly Amazonky, a kapitán Flint uspořádal závody plachetnic. Když skončily závody, jeli do Cesmínového háje, kde jim maminky Vlaštovek i Amazonek připravily hostinu. Pak se znovu vypravili na ostrov Divokých koček, na kterém se utábořili.

Zamrzlá loď kapitána Flinta

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1973.
Kniha má 353 stran.
Napsal Arthur Ransome, ilustroval Jan Černý.
Literatura dobrodružná.
Postavy: John – kapitán, Zuzana – první důstojník, Roger – plavčík, Titty – první námořník, Nancy – kapitán, Peggy – první důstojník, Dick – hvězdář, Dorotka – spisovatelka.
Charakteristika: John je hodný a pracovitý, Zuzana je hodná, starostlivá a chytrá, Roger je nešikovný a hodný, Titty je hodná a ráda pomáhá, Nancy je hodná a chytrá, Peggy je hodná, chytrá, převezme vedení, Dick je chytrý, hodný, dívá se na hvězdy, Dorotka je starostlivá a hodná.
Kniha je napínavá. Vybral jsem si ji, protože je to další díl Vlaštovek a Amazonek. Doporučil bych ji čtvrtému ročníku. Je pro děti od devíti let. Četl jsem ji devět dní.
Kapitoly: 1. Záhadní veslaři, 2. Signalizování na Mars, 3. Setkání s Marťany, 4. Iglú, 5. Bruslení a abeceda, 6. Sníh, 7. Plavba Arktidou, 8. Výprava přichází o svého vůdce, 9. Karanténa, 10. Bez Nancy, 11. Ovce na skále, 12. Záchranné práce, 13. Po ledě na Špicberky, 14. Nancy se ujímá vedení, 15. Dny na Framu, 16. Plachetní sáně, 17. Nancy posílá obrázek, 18. Fram v noci, 19. Dorotka s Dickem se ujímají Framu, 20. Kapitán Nancy dostává dvojí zprávu, 21. Kapitán Flint se vrací, 22. Na zítří ráno, 23. K čemu může být dobrý strýček, 24. Vlajka na Jezerce, 25. Porada na Framu, 26. Severní pól, 27. Záchranná výprava, 28. Polární noc, 29. A ještě potom.
Tato knížka vypráví o partě dětí, které tráví zimní prázdniny u jezera. V partě je pět holek a tři kluci. Dick s Dorotkou bydleli u paní Dixonové. Jednoho dne šli k jezeru a tam viděli položené loďky. Koukli na jezero a viděli tam plovoucí člun. Pak se šli nasvačit. Večer šli na rozhlednu a dívali se na hvězdy. Uviděli světýlko, které svítilo v nějakém bytě a tak tam zkusili zasignalizovat a někdo jim zasignalizoval zpátky. Potom šli spát. Další den se rychle nasnídali a šli zas na rozhlednu. Tam pak přišli nějací lidé a ptali se, proč nezasignalizovali zpět. A pak se představili. Amazonky a Vlaštovky je zavedli do iglú. Tam si povídali, pak šli na večeři k paní Dixonové. Další den se šel Dick podívat na rozhlednu, jak je to s vlajkou. Byla vyvěšená. To znamenalo, že mají jít k lodi Fram. Pak se koukl k Jezerce, kde byla taky vyvěšená vlajka. Koukl do zápisníku a tam měl napsáno, že pokud je na Jezerce vyvěšená vlajka, mají vyrazit k pólu. Vrátil se zpátky na statek pro sáně a ostatní věci, zatímco všichni byli na Framu a připravovali hostinu. Dick s Dorotkou vyrazili k pólu. Nejdřív jeli na bruslích. Pak se přihnala vánice a Dick chtěl plachtit. K sáním přidělali stožár a na stožár vlajku a plachtili. Jak byla ta vánice a bouře, tak plachtili rychlostí 30 mil za hodinu jeli takovou rychlostí, že nevěděli, kde jsou, a vjeli na břeh a tam ztratili batoh s jídlem. Uviděli domek a tak tam šli do malé budovy. Vstoupili dovnitř a uprostřed stála bedna. Nevěděli, co s ní, a tak ji otevřeli a bylo tam jídlo. Nějaké rozdělali a najedli se. Dick pak přidělal karanténní vlajku na stožár. Potom někdo zaťukal na dveře a tak otevřeli. Byla to Nancy. Pak tam přijela Peggy s Vlaštovkami a pořádně se najedli a šli spát. V noci za nimi přijela paní Blacketová s kapitánem Flintem.

Cipískova loupežnická knížka

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2007.
Kniha má 88 stran.
Žánr: pohádky
Kniha vypráví o Cipískovi, Mance a Rumcajsovi, jak zažívají různá dobrodružství.
Charakteristika postav:
Rumcajs – loupežník z lesa Řáholce, bývalý švec v Jičíně, Manka – manželka Rumcajse, chytrá, starostlivá, Cipísek – loupežnický synek, pomáhá Rumcajsovi.
Knížku jsem si vybral, protože jsem ji musel číst bratrovi. Doporučil bych ji dětem, které mají rády pohádky. Je určena pro začínající čtenáře. Já jsem ji četl tři dny.
Kapitoly: Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnic posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku.
Zajímavý úryvek z knihy: Odpoledne se Rumcajs smlouval se všemi duby a Cipísek se všemi kopřivami. Druhý den stála na vrchu Šibeňáku šibenice. Byla dubová, provaz z kopřiv. Pak tam dovedli ševce a dali ho na šibenici. Z té šibenice pak odběhlo dubové dřevo a kopřivy zpět do lesa Řáholce...

Pohádky se zvířátky

Napsal Vojtěch Sutějev.
Ilustrace: nakladatelství Librex.
Vydalo nakladatelství Librex v Ostravě v roce 2001.
Kniha má 139 stran.
Žánr: pohádky. V této knize jsou pohádky o zvířátkách.
Je určena pro začínající čtenáře. Doporučil bych ji těm, co mají rádi zvířátka, z naší třídy Michalu Makešovi. Četl jsem ji jeden den.
Pohádky: Kuřátko a kachňátko, Tři koťátka, Zvířátka pod hříbkem, Kdo to mňoukl, Zvířátka a kolečka, Jak si zvířátka postavila lodičku, Zajíc, ježek a zázračná hůlka, Jak si zajíc, vrána a ježek rozdělili jablko, Myška a tužka, Kohout a barvičky, Rozmazlená kočka, O nespokojené huse.
Děj pohádky Kuřátko a kachňátko:
Jednou se z vejce vylíhlo kachňátko. A pak kuřátko. A šli se projít, kopali jamku, našli červíka, chytili motýlka. Kachňátko si šlo zaplavat a kuřátko skočilo do vody a křičí: „Pom-ó-ó-ó-c!“ Kachňátko popadlo kuřátko za hřebínek a vytáhlo ho.
Tři koťátka:
Byla jednou tři koťátka – černé, šedivé a bílé, která uviděla myš a vyrazila hned za ní. Myš skočila do plechovky s moukou a koťata za ní. Myš utekla a z plechovky vylezla tři bílá koťata, která pak uviděla žábu. Žába vlezla do roury, koťata za ní. Žába jim odhopkala, z roury vylezla černá koťata. V rybníce uviděla rybu a skočila za ní. Ryba uplavala, z vody se vynořila tři mokrá koťata. Jak šla domů, oschla a byla jako dřív.
Jak si zvířátka postavila lodičku:
Kuřátko, myška, mraveneček a brouček si postavili lodičku. Kuřátko přineslo lístek, myška ořechovou skořápku, mraveneček stéblo slámy, brouček provázek. A pustili se do práce. Do skořápky zastrčili slámu, lístek připevnili provázkem, sestrojili lodičku. Spustili ji na vodu a pluli.
Kniha je zajímavá tím, že tam jsou různé pohádky. Líbily se mi také obrázky.

Povídej pohádku

Knihu vydalo nakladatelství Librex v Ostravě roku 1997. Má sedmdesát stran.
Pohádky sestavilo nakladatelství Librex, ilustroval Adolf Dudek.
Literatura: pohádky
Kniha je zajímavá tím, že v každé pohádce je nějaké dobrodružství. Líbily se mi obrázky. Doporučil bych ji Michalovi Makešovi, protože má rád pohádky.
Kniha je určena pro začínající čtenáře. Četl jsem ji jeden den.
Charakteristika: pejsek je hodný a odvážný, kozel je odvážný, zastrašil loupežníky, husa je chytrá, kohout je hodný a chytrý, ovečka je hodná, kočička je chytrá a hodná.
V knize najdeme pohádky Hrnečku, vař!, O Budulínkovi, O Červené Karkulce, O kohoutkovi a slepičce, O perníkové chaloupce, O veliké řepě, O Smolíčkovi, O koblížkovi, O zvířátkách a loupežnících, O kůzlátkách, O Palečkovi, O třech medvědech.
Děj pohádky o zvířátkách:
Začalo to tím, že na jednom statku žila zvířátka pejsek, kozel, ovečka, kočička a kohout s husou. Zvířátka šla do světa. Zanedlouho večer řekla kohoutkovi, ať vyletí na strom a rozhlédne se, jestli neuvidí světlo. Zvolal kikirikí, napravo je světlo, a tak šli za světlem. Koukli do okna, ve kterém je světlo, a vidí, jak si tam loupežníci rozdělují peníze. Kozel strčil svoji bradu i s rohy do okna a loupežníci se lekli a mysleli si, že si pro ně jde čert, a tak utekli. Zvířátka vešla do chaloupky a hledala si místo k přespání. Kozel si vlezl do stodoly, ovečka zůstala v předsíni, kočička v kuchyni, pejsek si vlezl ve světnici pod stůl, kohoutek si vyletěl na bidlo a husa zůstala na dvoře. Jeden loupežník se vrátil a vešel do předsíně. Ovečka ho začala tlouct hlavou jako kladivem, loupežník se polekal a utekl do světnice, kde byl připravený kohoutek s pejskem. Kohoutek začal kikirikí a pejsek haf, haf, haf. Loupežník běžel do kuchyně, kde na něj skočila kočička s vytasenými drápky. Loupežník tedy utekl na dvůr, tam ho začala štípat husa, nakonec vběhl do stodoly, kde ho kozel nabral na rohy, a tak loupežník utekl pryč. A ráno vzala zvířátka peníze a šla domů.

Petr Kachna

Napsal Arthur Ransome.
Ilustroval Kamil Lhoták.
Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1961.
Kniha má 353 stran.
Patří k dobrodružné literatuře. Četl jsem ji jeden měsíc.
Knihu jsem si vybral, protože mám rád dobrodružství. Je určena pro děti od devíti let.
Charakteristika postav: John kormidluje Divokou kočku, Zuzana je starostlivá, Peggy se bojí bouřky, Nancy našla pramének vody, Roger se stará o motor Divoké kočky, Titty je hodná, Bill sloužil u Černého Jacka, Černý Jak je zlý, kapitán Flint je statečný, Petr Kachna je námořník a je mu dobře na moři.
Kapitoly: Na přístavní hrázi, Zrzavý chlapec, Zkušební plavba, Jak na Divoké kočce vymáchali kotvu, Petr Kachna vypravuje, Další osudy Petra Kachny, Vzhůru na moře, První noc na moři, Nucená zastávka, Kapitán Flint nemá stání, Hlasy v temnotách, Slepá bábo, kam tě vedu, Rozhodnutí, Pryč od Zmije, Bill se dovídá, co se smí a co se nesmí, Madeira za soumraku, Pasát, Země na obzoru!, Jitro na ostrově, Cesta značená záseky, Kachní přístav, Rozloučení s Divokou kočkou, Plavba Vlaštovky, Tábor zlatokopů, Zlatokopové při práci, Hrozivé počasí, Mohutná salva, Poklad nalezen, Španělský koráb, Darebáctví, Jediná naděje, Kdo to jde temnotou?, A opět všichni na Divoké kočce, Smršť, Poklad, Španělské dámy.
Jednoho dne vyjela posádka Divoké kočky na moře. Plachtili, ale pořád je pronásledovala Zmije, na které byl velitelem Černý Jack. Pluli a pluli, až dopluli do mlhy, kde se mezi sebou dorozumívali mlhovými rohy. Tam utekla Divoká kočka Zmiji. A těmi mlhovými rohy si říkali, kam jedou. Potom se koukli vedle lodi a tam plul malý člun, ve kterém byl Bill. Tak ho vzali na loď. Vyjeli z mlhy. V noci drželi hlídky, první hlídka od osmi hodin kapitán Flint s Nancy. O půlnoci měli hlídku John s Petrem Kachnou a od čtyř měli zas Nancy s kapitánem Flintem. Jeli a uviděli zemi a Bill ji uviděl jako první. Připluli na zem a pojmenovali to tam Billovo přístaviště. Šli přes ostrov tam, kde pan Kachna ztroskotal, když byl malý. O den později tam šel kapitán Nancy s posádkou. Jen pan Kachna a Bill zůstali na lodi. Kapitán Flint a John jeli na Vlaštovce s veškerým nákladem, který potřebovali. Když připluli na Vlaštovce, tak všichni už tam byli a měli zapálený oheň. Vylezli na břeh a šli postavit stan z plachty. Když postavili stan, začali kopat, ale první den nic nenašli, druhý den také nic nenašli a nikdy nic nenašli.
Kapitán Flint viděl, že je špatné počasí a rychle utíkal k Divoké kočce, aby s ní odplul dál od břehu. Pak přišlo to strašné počasí a v Kachním přístavu jim tam ze stanu odletěla plachta a málem i spací pytle. Museli spát ve vraku, kde ještě předtím bylo hodně krabů. Když se vyspali, šli ven. Nasnídali se a Peggy uviděla v jedné jámě roh nějaké krabičky, vytáhli to a už předem věděli, že to je poklad. Potom odpluli z ostrova Krabů.
Líbilo se mi, jak je kniha napsaná. Je zajímavá tím, že je dobrodružná. Doporučil bych ji hlavně Pavlovi, protože ten má taky rád dobrodružství.

Devatero pohádek

Napsal Karel Čapek.
Ilustroval Josef Čapek.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1986.
Stran: 253.
Literatura: pohádky
Kniha je zajímavá tím, že v ní vystupují divné postavy. Líbilo se mi, jak je napsaná. Doporučil bych ji Pavlu Šlitrovi, protože má rád pohádky. Je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji jeden týden.
Charakteristika: Kočka Jůra je hodná, sedí na královském trůnu. Kouzelník je zlý, ukradl kočku Jůru. Král je nespravedlivý, nechtěl dát peníze za kočku Jůru. Babička je chytrá, řekla králi, aby jí dal tolik tolarů, co se vejde pod čepec jeho maminky.
Pohádky: Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká, Velká pohádka doktorská.
Velká kočičí pohádka:
Žil jeden král a ten měl jednu dceru. Ta si hrála na schodech s míčem, ale král jí to zakázal, jedna paní z království ji hlídala. Když ta paní usnula, tak princezna běžela s míčem na schody a už si kopala. Zabrkla a spadla. Začala brečet. Hned se k ní seběhly dvorní dámy s křišťálovými umyvadly a hedvábnými obvazy, deset královských lékařů a tři dvorní kaplani. Tu tady šla nějaká babička a povídá: „Ale neplačte princezno, kdybych vám dala zvíře, které má smaragdové oči, a přece mu je nikdo neukradne, vousy takovéhle, a přece to není mužský, kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí. Co to je?“ ptá se babička. Potom babička odešla. Král si sedl na trůn a přemýšlel, co to může být za zvíře. Po chvíli si ho všimli všichni ministři a rádcové. Zeptali se ho, co se děje. Pan král jim řekl to, co mu pořád vrtá hlavou. A tak rádcové a ministři hádají, co to může být za zvíře. Po chvíli řekli královi, že takové zvíře nemůže být. Král řekl nejrychlejšímu kurýrovi, ať běží za babičkou říct, ať to zvíře přivede. Tak babička řekla, ať pan král dá tolik tolarů, co se vejde pod čepec jeho maminky. Kurýr běží se zprávou zpět a vyřizuje ji panu králi. Král si řekne, že to není moc. Řekl své mamince, aby si vzala ten nejmenší čepec. Přišla babička a všichni už tam byli připraveni. Babička rozvázala ranec, který nesla na zádech, a z něho vyběhla černá kočka Jůra. Pan král se jí ptal, jestli má kočka všechno, co babička říkala. A měla. Potom si babička řekla o odměnu. A pan král jí vysázel pod čepec pět tolarů. Babička, že to mělo být tolik tolarů, kolik se vejde vlasů pod čepec maminky pana krále. A tak jeden rádce počítal a dopočítal se tří tisíců. Tak král vysázel na stůl tři tisíce tolarů.

Žofka

Napsal Miloš Macourek.
Ilustroval Adolf Born.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2000.
Kniha má 106 stran.
Patří k literatuře pohádkově – dobrodružné. Je zajímavá tím, že vždycky něco napadne Žofku a všichni souhlasí. Líbily se mi také obrázky.
Knihu bych doporučil Michalovi Makešovi, protože má rád dobrodružné knížky. Je určena pro děti od pěti let. Četl jsem ji tři dny.
Charakteristika: Žofka je chytrá opice, vždycky ji něco napadne, když jsou potíže. Paní ředitelka je netrpělivá, nechává si radit od Žofky. Pan Veverka je hodný, udělá vše, co mu zvířata řeknou.
Kapitoly: Jak Žofka pořádala maškarní ples, Jak Žofka pořádala sportovní den, Jak Žofka uspořádala slavnostní představení, Jak Žofka dosáhla mravní převýchovy, Jak Žofka zachránila pana Levharta, Jak Žofka zavedla ochranné zbarvení, Jak Žofka umožnila panu Mrožovi cestu na sever.
Jednoho dne, když se zavřela vrata zoologické zahrady, všechna zvířata měla hned půlnoc. Ale mláďata, jako Žofka Orangutanová a její parta, se scházejí v jedné kleci po panu Pásovci. A Žofku napadne, že by si mohli udělat maškarní ples. Všichni hned souhlasí. Květoslav Slon chce jít za kovboje, Karolína Myšová chce jít za princeznu. Ale Žofka řekne: „Úplný nesmysl. Nevím, kde byste chtěli sehnat kovbojský klobouky a zlaté koruny. Půjdeme za záhadné tvory z planety X.“ A jde si shánět masku. Od pana Mrože si vypůjčí knír, u Zubrů si vypůjčí rohy, u Supů si vyprosí křídla, u Pelikánů zobák a tvor z planety X je jako vyšitý. A všichni si jdou něco vypůjčit. Když každý něco má, může se jít do kanceláře paní ředitelky, kde je rádio. Po cestě potkají pana Veverku a zeptají se ho, jestli jim nekoupí limonádu. Pan Veverka je strašlivý dobrák, takže jim koupil limonádu. Zanedlouho tam přišla paní ředitelka, protože si tam zapomněla masku. A vynadala jim.
Další den se sešla parta v čele s Žofkou a radili se, co dnes podniknou. Žofka řekne, ať se jdou koukat na Macha a Šebestovou. Tak jdou a po cestě slyší strašné funění. Běží se schovat do křoví. Emil Tučňák povídá, že je to jenom jeho strejda Oskar. On takhle běhá každý večer kolem celé zoologické zahrady. Pan Oskar uvidí svého vnuka, a tak se zeptá, kam jdou, a parta řekne, že se jdou dívat na Macha a Šebestovou. Pan Oskar řekne: „Vždyť Macha a Šebestovou znáte nazpaměť. Pojďte si radši se mnou zacvičit.“ A tak všichni cvičí, pan Oskar předcvičuje raz, dva, tři a raz, dva, tři.
Další den se pořádal sportovní den. Pana Oskara radši postavili až do poslední řady, aby nebyl vidět. A závodníci běží. V čele je pan Gepard, ale po pár metrech se mu vyvrtne kotník takže, musí ze závodu odstoupit. Vedení se ujímá pan Pštros, ale za chvíli se nečekaně zastaví, protože cítí křeč v lýtku. Teď je v čele pan Gorila, ale když se blíží k pavilonu Bé, nemůže popadnout dech, tak zastavuje. A v čele je náhle pan Oskar. Běží, nic ho nemůže zastavit, a tak běží a protíná cílovou pásku a všichni křičí: „Hurá, hurá, strýc Oskar vyhrál.“ A tak každý večer všechna zvířata cvičila v čele se strýcem Oskarem.

Puf a Muf

Napsala Nataša Tanská.
Ilustroval Ota Janeček.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988.
Kniha má 62 stran.
Žánr: pohádkový příběh
Charakteristika: Puf je odvážný, zkoušel lézt na strom. Muf je vynalézavý, vždy ho napadne nějaká hra. Míša je hodný kluk z města. Pazour je dobrý pomocník, jedná se o kocoura z vesnice. Kniha je zajímavá tím, že tam jsou dva kocouři, kteří umí mluvit s lidmi. Být jimi, tak bych se zachoval dobře a udělal bych jim výtah. Knihu jsem si vybral, protože mám rád pohádky. Doporučil bych ji Michalovi, protože ještě neumí moc číst. Je určena dětem od pěti let. Četl jsem ji jeden týden.
Kapitoly: Puf a Muf, Puf a Muf na vesnici, Puf a Muf a vrabec Oskar.
Jednoho dne řekl Míša kocourům, že zítra pojede na vesnici. Kocouři se zeptali, jestli mohou jet taky, a Míša odpověděl, že ne. Puf a Muf se domluvili, že zítra skočí Míšovu tátovi do kufru auta. Druhý den táta otevřel kufr. Puf a Muf skočili do kufru. Naštěstí je nikdo neviděl. Tak jeli na vesnici. Když přijeli, táta otevřel kufr. Z kufru vyskočili Puf a Muf. Koukali, jak je to na vesnici jiné než ve městě. Za chvíli na ně zavolal kocour Pazour, jestli umí lézt po stromech. Puf a Muf odpověděli, že ano, i když to nebyla tak docela pravda. Zkoušeli to, ale nikdy tam nevylezli. Kocour Pazour už byl na stromě a smál se. Puf a Muf řekli, že když chtějí, nahoru jedou výtahem. Zvířata chtěla, aby jim takový výtah udělali. Puf a Muf se rozhodli, že jim ho tedy udělají. Přivázali provaz k vědru a druhý konec poslali nahoru na strom kocourovi Pazourovi. A výtah je na světě. Puf a Muf vozili zvířata celý den nahoru a dolů, ale zvířata chtěla ještě vozit, tak na výtah dali ceduli „Výtah nejezdí“.

Velké Boříkovy lapálie

Napsal Vojtěch Steklač.
Ilustroval Adolf Born.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005.
Kniha má 409 stran.
Žánr: humorná literatura
Charakteristika postav: Bořík je statečný, seděl v autě, které jelo sto devadesát. Čenda je odvážný, skákal s deštníkem na kupu písku. Aleš je nenasytný, pořád něco jí. Mirek je vynalézavý, má fantastické nápady.
Kniha je zajímavá tím, že se vždy sejde parta kluků a něco podniknou. Nejlíp bych se ocitl na místě Boříka. Knihu jsem si vybral, protože mám rád dobrodružné a napínavé knihy a knihy, s kterými je legrace. Doporučil bych ji klukům, hlavně Pavlovi a Michalovi. Je pro čtenáře od devíti let.
Kapitoly: Jak jsme překvapili paní učitelku, Tvrdé Y, Jak měl Aleš narozeniny, Sultán, Tyrl a Pihoun, Jak nám Aleš předváděl triky, Jak Aleš dostal papouška, Jak jsme lítali, Ku – Ku? Ku – Ku!, Jak jsme hráli ragby, Inspektor, Jak jsme jeli sto dvacet, Jdeme na věc, Jak jsem byl slepice, Exkurze je poučný výlet, Jak na mne sedla noční můra, Jak dědeček ukradl Evelínu, Jak jsme hráli na tichou poštu, Jak je těžké vybrat si povolání a další.
Jeden den ve škole řekla paní učitelka dětem, že půjdou do kina a uvidí tam, jak se pěstují kapři v jižních Čechách. Šli do kina a před dveřmi do kina stál pan ředitel celý nešťastný a oznámil jim, že film o pěstování kaprů nesehnal. Za chvíli za panem ředitelem přišel pan promítač a oznámil mu, že sehnal náhradní film. A všichni křičeli „Hurá“. A šli jsme se koukat. Dávali grotesky s Chaplinem - jak Chaplin šel na nějakou slavnost, kde po sobě házeli dorty. Tak se k nim přidal. Odpoledne jsme šli k Alešovi. Měl tam velký čokoládový dort, rakvičky se šlehačkou, indiánky, kremrole a džusy. Mirka napadlo, že by mohli udělat tu dortovou bitvu, jak byla v těch groteskách. Ale Aleš odporoval, pak se přece nechal přemluvit, tak začali bitvu. Házeli po sobě kremrolemi, indiány, rakvičkami se šlehačkou. Vzbudila se Alešova babička a všechny nás odrovnala a poslala domů. Další den se nás ve škole paní učitelka ptala, čím bychom chtěli být. U kluků to bylo vždy na dvě skupiny. Jedna skupina byli kosmonauti a ta druhá zase indiáni. A nejvíc nás překvapil Aleš, protože řekl, že bude kouzelníkem.
Knihu jsem četl jeden měsíc.

O letadélku Káněti

Napsal Bohumil Říha, ilustrovala Helena Zmatlíková.
Vydalo nakladatelství Axióma v Praze roku 2006.
Literatura: dobrodružný příběh s dětským hrdinou
Kniha je zajímavá tím, že hlavní postavou je kluk, který létá v letadle. Líbilo se mi, jak je napsaná. Doporučil bych ji Tomáši Tvrzickému, protože má rád dobrodružství. Je pro začínající čtenáře. Četl jsem ji dva dny.
Některá vyprávění: 1. vyprávění o zvědavé Anežce a o Vojtovi, který jezdil na stoličce a na psovi Kociánkovi, 2. vyprávění, které nás seznámí s Pepíčkem Slámou a sleduje děti na cestě na letiště, 3. vyprávění o návštěvě hangáru, při které se náhle zavřou vrata a děti nemohou ven, 4. vyprávění o tom, jak se děti dostanou z hangáru ven a jak se začnou smát, 5. vyprávění o dědečkovi Kozelkovi, který nejprve před hangárem kouří a pak z něj vyhání netopýra, 6. vyprávění o černém kastrůlku, který umožňuje novou cestu na letiště, 7. vyprávění, ve kterém vychází najevo, že podle dědy Kozelky se na letišti nesmí nic dělat, 8. vyprávění, ve kterém děti zásluhou pilota Hejduka poznají dvě větší letadla, a to Čápa a Sokola a další.
Charakteristika postav: Vojta je odvážný, hodný, létá v letadélku Káněti. Anežka je starostlivá, bojí se vlézt do Káněte. Pepíček Slámů je odvážný, letěl na podvozku Káněte.
Kniha vypráví o Anežce, Vojtovi a Pepíčkovi Slámovi. Když byly prázdniny, tak se děti vypravily na letiště. Když byly před letištěm, bylo na tabulce napsáno „CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN“. Pepíček se ptal, jestli jsou cizí, a Vojta říkal, že nejsou cizí. Tak vklouzli do hangáru. Dědeček Kozelka jim zavřel vrata a říkal jim, až se vrátí pilot Hejduk, tak jim vynadá. Děti vylezly oknem ven a pelášily přes kopec do Pekel. Další den babička Kozelková řekla dětem, aby dědečkovi přinesly na letiště oběd. Tak ho dědečkovi donesly a ptaly se, jestli je pustí na letiště, a on že ne. Pilot Hejduk zavede děti do hangáru a ukáže jim dvě větší letadla, Čápa a Sokola. Děti jdou do Koniklece babičce dát dárky k narozeninám, donesly jí kohouta, mák a bábovku. Pilot Hejduk létá v letadlech Čápovi, Sokolovi a nakonec i v Káněti. Potom si do letadel vlezou děti Vojta s Pepíčkem Slámů.
Kniha má 90 stran.

Kronika města Kocourkova

Napsal a ilustroval Ondřej Sekora.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1995.
Žánr: příběh s dětskými hrdiny
Kniha má 130 stran. Je zajímavá tím, že je v Kocourkově radním býk, který ohlašuje počasí. Hodně mě zaujala, při jejím čtení jsem se zasmál. Je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Kapitoly: Kde je Kocourkov a jak se tam jede, O největší chloubě města Kocourkova, Jak Kocourkovští zvali pana knížete, O otevření nejpamátnější radnice světa, Jak si v Kocourkově opatřili pro radnici světlo a další.
Charakteristika postav: Starosta je chytrý, zapamatoval si, jak má pozvat pana knížete. Páni radní jsou hloupí, protože si neuvědomili, že pan starosta řekl jinou větu, než měl.
Vybral jsem si kapitolu Jak zvali pana knížete:
Pan starosta se rozhodl s celou kocourkovskou radou pozvat pana knížete. Všichni se shromáždili, a jakmile byly buchty hotovy, vzali je a šli. Šli pořád dál, ani v poledne se nezastavili. Jen na noc se zastavili v hospodě, vyndali buchty a jedli. Šli spát. Ráno dorazili ke knížecímu zámku. A bezzubý radní Myšišlápek řekl panu starostovi, že vůbec nevědí, jak mají pana knížete pozvat. Starosta na to, že on nejdřív pozdraví a že první polovina radních řekne: „I s vaší manželkou.“ a druhá zase: „I s vašimi dětičkami.“ Všichni si v tu ránu oddechli a šli do zámku. Šli, až došli k panu knížeti, a tam první radní přišlápl starostovi tkaničku. Starosta je na zemi a říká: „Aby vás čert vzal.“ a první polovina hned na to: „I s vaší manželkou.“ a ta druhá: „I s vašimi dětičkami.“ Pan kníže je nechal vyhodit. A vzkázal, že na otevření radnice nepřijede.
Kniha je hodně legrační, proto bych ji doporučil Pavlu Šlitrovi.

Letopisy Narnie - Čarodějův synovec

Knihu napsal Clive Steples Lewis.
Ilustrovala ji Pauline Baynesová.
Vydalo ji nakladatelství Fragment v Praze roku 2008.
Kniha má 208 stran.
Patří k fantasy literatuře.
Knihu jsem si vybral, protože se mi líbil film. Je pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji dva týdny.
Knihu bych doporučil Michalu Makešovi, protože už některé díly také četl.
Kapitoly: Nesprávné dveře, Digory a jeho strýc, Les mezi světy, Zvonek a palička, Osudné slovo, Začátek strýcových potíží, Co se stalo před vchodem, Rvačka u pouliční lampy, Založení Narnie, První vtip a jiné záležitosti, Digory i jeho strýček mají potíže, Jahodovo dobrodružství, Nečekané setkání, Zasazení stromu, Konec tohoto příběhu a začátek všech dalších.
Charakteristika hlavních postav: Polly je odvážná a zvědavá, vešla do pokoje vedlejšího baráku. Digory je odvážný a hloupý, přivedl čarodějnici Jadis do Narnie. Čarodějnice Jadis je silná, ovládá magii. Strýc Andrew je hloupý, dělal otroka Jadis. Aslan je hodný, stvořil svým zpěvem nový svět jménem Narnie.
Jednou bydlela v Londýně holčička jménem Polly. Jednoho dne si šla hrát na zahradu a najednou nějaký kluk přelezl zeď. Tvář měl celou zamazanou. Povídali si, až se najednou představili. Ten kluk řekl, že je Digory a Polly se představila také. Další dny podnikali dobrodružné výpravy. Jeden den napadlo Polly, že by se mohli jít podívat do toho domu vedle domu Digoryho. Tak šli. Mysleli, že tam už jsou, našli nejbližší dveře, otevřeli je a uviděli stůl skoro přes celý pokoj a Polly uviděla prsteny žluté a zelené. Vešel tam Digoryho strýc Andrew a nestihli se schovat. A strýc Andrew je uviděl a byl na ně hodný a zeptal se Polly, jestli si nechce vzít nějaký ten prsten. Tak řekla, že chce, a strýc jí řekl, že si může vzít ten žlutý, ale ten zelený ne. Tak sáhla po tom žlutém a hned zmizela. Digory se skoro nemohl nadechnout. Tak se tam se strýcem hádal a strýc Andrew mu řekl, že si musí vzít dva zelené prsteny na zpáteční cestu a jeden žlutý na cestu tam. Digorymu nescházelo nic jiného než si vzít prsteny a jít za Polly, aby jí zachránil. Tak si je vzal a už tam taky nebyl. Potom vylézal z jezírka, hnedka byl v lese, ale ztratil paměť. Uviděl tam holčičku, jak leží v trávě a skoro spí. Potom se jim to začalo vyjasňovat a už se zase znali. Skočili do jiného jezírka a byli úplně jinde. Bylo tam ticho a bylo to tam mrtvé jako v nějakém městě. Vcházeli dveřmi, až došli do nějakého sálu figurín. Prohlíželi si je a potom vešli doprostřed místnosti a byla tam na malém stolečku palička a zvonek. A bylo na tom napsáno „Ty odvážný, kdo přišels k nám, Své nebezpečí zvol si sám: Buď paličkou zvon rozehrej, Nebo se k zešílení ptej, Co by se asi stalo dál, Kdybys to býval udělal.“ Začali se hádat, co by udělali, ale Polly už sahala do levé kapsy, kde měla žlutý prsten, protože zelený měla na prstě. Digory jí sáhl po ruce, vzal z ní paličku a mírně bouchl do zvonku. Nejdříve zvonil málo a potom pořád zvyšoval. A ztichl, ta osoba na konci figurín se zvedla a šla k dětem. Řekla jim, že musí utéct, protože by je zavalil padající strop. Utíkali, co jim nohy stačily, samými bránami probíhali, až se nakonec zastavili u zavřených dveřích. Ta osoba se k nim postavila a rozbila je. Děti si navlékly žluté prsteny a byly zase zpátky v lese s jezírky a potom si zase vyměnily zelené prsteny za žluté a byly zpátky v Londýně. Děti zjistily, že ta osoba je čarodějnice, a dostaly ji do jejich světa. Tam si šla najít Jadis své otroky a drožku s koněm. Jak ji viděli ty věci krást, zavolali policii, aby ji poslala za mříže. Jenomže ona utrhla pouliční lampu a všichni policisté popadali jako kuželky. Digory a Polly se k ní chtěli dostat a vzít ji zase zpátky. Podařilo se jim to a byli zase v lese a skočili do jiného jezírka, ale pořád nic neviděli a mysleli, že na něčem stojí, a drožkáře, který tam byl s nimi, napadlo, aby si zazpívali, a tak začal zpívat a zase přestal. Ale někdo zpíval pořád a pořád se objevovalo něco dalšího. Nejdřív to byly hvězdy, slunce a měsíc, potom tráva, stromy, řeka a nakonec zvířata. Aslan šel ke každému druhu zvířat a vybral samce a samici. Některé druhy vynechal úplně. Všechna zvířata, která vybral, šla za ním a udělala kolem něho kruh. Proměnil je v mluvící zvířata, potom stvořil faunu, nymfy, bohy řek a živé stromy.
Kniha se mi líbila. Nejlépe bych se cítil v roli Aslana, protože stvořil nový svět. Kniha je zajímavá tím, že si dvě děti nasadí prsteny a ocitnou se v jiném světě.

Letopisy Narnie - Lev, čarodějnice a skříň

Knihu napsal Clive Steples Lewis. Ilustrovala ji Pauline Baynesová. Vydalo ji nakladatelství Fragment v Praze roku 2008.
Kniha má 200 stran. Patří k dobrodružné a fantasy literatuře.
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl předchozí díl. Je pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji tři týdny.
Knihu bych doporučil Gábinovi, protože má rád dobrodružné knihy. Je zajímavá tím, že děti vlezou do skříně a ocitnou se v jiném světě. Nejlépe bych se cítil v roli Lucinky, protože našla jiný svět.
Kapitoly: Lucinka nakoukne do skříně, Co tam Lucinka našla, Edmund a skříň, Turecký med, Zase přede dveřmi, Do lesa, Den s bobry, Co se stalo po večeři, V domě čarodějnice, Kouzlo se začíná lámat, Aslan se blíží, Petrův první boj, Stará magie z úsvitu času, Triumf čarodějnice, Ještě starší magie z doby před úsvitem času, Co se stalo se sochami, Lov na bílého jelena.
Charakteristika postav: Aslan je hodný, zvolil Lucinku, Edmunda, Zuzanu a Petra králi a královnami Narnie. Lucinka je laskavá, odpustila Edmundovi, že jí zradil. Zuzana je starostlivá, starala se o to, aby se nikomu nic nestalo. Edmund je zrádce, zradil Lucinku. Petr je odvážný, zabil vlka, který se vrhl na Zuzanu.
V Londýně žily za války čtyři děti, jmenovaly se Petr, Zuzana, Lucie a Edmund. Jejich maminka je poslala k jednomu profesorovi na venkov. Tak šly na vlak a tam jely až na jednu opuštěnou stanici. Tam pro ně přijela profesorova služka McLidiová a odvezla je do domu pana profesora. Profesor je šel přivítat a děti si ho hned oblíbily. Další dny chodily ven a hrály si u rybníka. Jeden den pršelo, tak je napadlo, že by mohly prozkoumat dům. Tak šly, procházely různými ložnicemi a jinými místnostmi. Vešly do jednoho pokoje, kde nebylo nic než jedna skříň, tak vyšly pryč, jen Lucinka zůstala a chtěla se kouknout, co je v té skříni. Tak tam nakoukla a uviděla řadu kabátů, šla pořád dál, až se zarazila. Cítila, že jí něco studí do nohou. Tak se shýbla a ucítila, že má pod nohami sníh. Všude okolo viděla stromy a v dáli uviděla světlo, tak šla za ním. Až došla k pouliční lampě. Potom uslyšela nějaké zvuky a pak uviděla někoho s kozíma nohama a ocasem. A s tělem jako člověk. Byl to faun Tumnus. Představil se jí a Lucinka se představila jemu. Potom se jí Tumnus vyptával, co je, jestli není nějaké zvíře, a Lucinka se zasmála a řekla, že není zvíře, ale člověk. Tumnus Lucinku pozval k sobě domů do jeskyně. Uvařil jí čaj a pak jí zazpíval ukolébavku. Přestal zpívat a Lucinka řekla, že už je hodně hodin, že už by měla jít domů. Tumnus jí doprovodil k pouliční lampě a dále aby už šla sama. Tak vyšla zase skříní, běžela a křičela, že se jí nic nestalo a aby se nebály. Zuzana odpověděla, proč bychom se měly bát. Lucka říkala, že byla pryč několik hodin a povídala jim o panu Tumnusu a jiném světě. Začaly si povídat zase o něčem jiném. Lucinka šla zase do skříně, aby si ověřila, že si to nevymyslela. Edmund ji viděl, jak jde pryč, tak šel za ní. Lucinka vlezla do skříně a za chvíli tam vlezl i Edmund. Edmund šel také za světlem. Když přišel k pouliční lampě, uslyšel rolničky. Přijela tam nějaká paní a on se ptal, kdo to je. Ona řekla: „To je taková drzost, že někdo neví, že jsem královnou Narnie.“ „Promiňte,“ řekl Edmund. Královna se ho ptala, kdo je, on řekl, že je Edmund. Královna se ho dále vyptávala, jestli není nějaké zvíře nebo faun nebo tak něco. Nakonec se ho zeptala, jestli není syn Adamův. Edmund řekl, že je člověk. Královna se ho zeptala, jestli nemá žízeň, a on řekl, že ano. Královna vzala lahvičku a jednu kapku ukápla do sněhu a bylo tam nějaké horké pití, tak ho s radostí vypil. Dále se ho zeptala, co má nejraději, on řekl, že turecký med. Královna zase ukápla kapku do sněhu a objevila se dvě kila toho nejlepšího tureckého medu. Když ho dojedl, královna se ho zeptala, jestli nemá ještě nějaké bratry nebo sestry. Edmund jí odpověděl, že má dvě sestry a jednoho bratra. Pořád se jí ptal, jestli by mu nedala ještě turecký med. Ona odpověděla, že ne a že má přivést své sestry a bratra do jejího domu. Ukázala mu, kde má dům. Nakonec ho odvezla na saních k pouliční lampě, aby došel zpátky už sám. Potom tam přišla Lucinka a ptala se ho, jak se tam k ní taky dostal.

Letopisy Narnie - Kůň a jeho chlapec

Knihu napsal C. S. Lewis.
Ilustrovala Pauline Baynesová.
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2008.
Kniha má 230 stran. Patří k fantasy literatuře. Vybral jsem si ji, protože jsem četl předchozí díly. Je určena dětem od jedenácti let. Četl jsem ji jeden týden. Doporučil bych ji všem ve třídě a jmenovitě Lukáši Bouškovi, protože by ho určitě zaujala.
Kapitoly: Jak se Šasta vydal do světa, Dobrodružství na cestě, U bran Tašbánu, Šasta se setkává s Narniany, Aravis v Tašbánu, V tisrokově domě, Přes poušť, Poustevník z Jižních blat, Nevítaný spolucestující, Šasta v Narnii, Bitva o Anvard, Jak se Brí stal moudřejším koněm, Rabadaš Směšný.
Charakteristika postav: Šasta (princ Kor) je statečný, nebál se lvů. Brí (Bríhy-hinny-brinny-huhy-ha) je vychloubačný, vychloubal se, že bojoval v mnoha válkách. Aravis je nevšímavá, vůbec si nevšímala Šasty. Hwin je chytrá, vymyslela, jak by se mohli dostat přes Tašbán.
V Kalormenu žil jeden kluk Šasta a jeho chudý otec Aršíš. Aršíš vždy chodil chytat ryby a Šasta pořád musel jen spravovat sítě. Jednoho dne k nim přijel Tarkán a ptal se na nocleh. Aršíš přichystal nocleh a nějaké jídlo. Potom šli do Aršíšova domu. Šasta šel za nimi a v domě mu dal Aršíš kus chleba a řekl mu, ať zmizí. Šasta ale stál u dveří a poslouchal, co si povídají. Tam se Tarkán zeptal Aršíše, jestli by mu neprodal jeho syna. Aršíš pořád že ne a ne. Ale nakonec se dal přemluvit. Šasta odešel ode dveří a šel ke koni a řekl mu: „Kdybys tak uměl mluvit.“ Kůň na to odpověděl, že umí mluvit. Šasta se ho zeptal, jak to že umí mluvit. Kůň mu řekl, že je kůň z Narnie a že tam umí všechna zvířata mluvit. Šasta se ho ptal, jaký je jeho pán. Kůň mu odpověděl, že zlý. A že by chtěl jet zase zpátky do Narnie. Šasta chtěl taky jet do Narnie, a tak ho Šasta osedlal a ještě se ho zeptal, jak se jmenuje. On mu odpověděl: „Bríhy-hinny-brinny-huhy-ha.“ Tak jeli a Šasta mu řekl, že moc neumí jezdit, tak Brí řekl, že ho to cestou naučí. Jeli celou noc. Potom zastavili, aby se vyspali, a v poledne se nasnídali a jeli dál, až narazili na jedno město. Tak Šasta šel městem, nakoupil si jídlo a vyšel druhou branou. Tam už čekal Brí, protože město oběhl. Takhle to udělali několikrát. Dalšího dne jeli mezi lesem a řekou. Když se najednou z lesa ozval strašný řev a Brí řekl, že je to řev lvů. Tak Brí běžel tryskem k vodě a vedle Šasty byl ještě jeden jezdec a ten taky spěchal k vodě. Potom se ozval řev od vody, tak Brí běžel k lesu. Když běželi u lesa, tak se ozval řev z obou stran. Brí tedy musel jet doprostřed. Potom je lvi natlačili k vodě, tak oba jezdci raději skočili s koňmi do vody a plavali dál. Lvi odešli. Oba koně v klidu doplavali na druhý břeh. Tam ten druhý kůň promluvil a jezdec na jeho koně Hwin „Nedělej hlouposti, Hwin, a drž jazyk za zuby.“ Brí tomu druhému jezdci něco vysvětlil a pak zjistili, že mají stejnou cestu do Narnie. Brí se zeptal jezdce, jak se jmenuje, a ona odpověděla, že se jmenuje Aravis. Tak jeli dál spolu, až dorazili k městu Tašbánu. Vymýšleli, jak se přes něj dostat, a nakonec Hwin řekla, že by bylo nejlepší projet Tašbánem, ale nejdříve aby si děti vzaly na sebe nějaké hadry a Hwin s Brím aby se vyváleli v bahně. Kniha pochopitelně pokračuje dál, ale to už si musíte dočíst sami.

Eragon

Knihu napsal Christopher Paolini.
Vydalo ji nakladateství Fragment v Praze roku 2009.
Kniha má 487 stran.
Patří k fantasy literatuře.
Knihu jsem si vybral, protože jsem ji dostal k Vánocům. Je určena čtenářům od jedenácti let. Četl jsem ji jeden týden. Doporučil bych ji Michalovi Makešovi, protože má rád dobrodružné a fantasy knihy. Nejlépe bych se cítil v roli Eragona, protože se stal Dračím Jezdcem.
Kapitoly: Stín strachu, Objev, Údolí Palancar, Dračí legendy, Dar osudu, Probuzení, Čaj pro dva, Mocné jméno, Budoucí mlynář, Cizinci v Carvahallu a dalších padesát kapitol.
Charakteristika postav: Eragon je silný, stal se Dračím Jezdcem. Brom je nedůvěřivý, nesvěřil svojí minulost Eragonovi. Dračice Safira je silná, bojovala ve válce. Murtagh je hodný, přidal se k Eragonovi. Arya je statečná, hlídala Safiřino vejce.
V údolí Palancar bydlel ve vesnici Carvahall jeden kluk jménem Eragon. Ten byl zrovna na lovu v Dračích horách a pokoušel se chytit srnku se zraněným kopytem. Jenže ji nechytil a místo ní našel modrý kámen. Vzal ho s sebou. Šel do vesnice Carvahall. Šel k řezníkovi Slounovi, jestli by mu neprodal nějaké maso za ten modrý kámen. Sloun se Eragona zeptal, kde ho našel. Eragon odpověděl, že v Dračích horách, a Sloun mu ho dal hned zpět. Vypukla hádka, nakonec k nim přišel kovář Horst a Slounova dcera Katrina. Horst se dohadoval se Slounem, ať mu dá za ten modrý kámen maso, ale on jen odpovídal, že ne. Horst vzal měšec a zaplatil Eragonovi maso. Vyšli ven a Eragon chtěl dát Horstovi ten kámen, ale on ho odmítl a řekl, že si to bude moct u něj odpracovat. Eragon poděkoval a šel domů. Doma ukázal maso a strýc Gero se ho zeptal, jakže kupoval maso. Eragon řekl vše, co se stalo a nakonec dodal, že si to u Horsta bude moct odpracovat. Doma se tedy najedli ještě s bratrancem Roranem. Modrý kámen dal Eragon na polici, nechal ho tam a šel spát. V noci ho něco probudilo, chtěl spát, ale pořád ho to budilo. Nakonec zjistil, že to je ten kámen. Do ruky vzal dýku a pozoroval ho. Z toho kamene se vyklubal malý drak. Eragon se pořád bránil, drak vyprskl černý kouř. Eragon vyšel ven a daleko od domu u stromu mu udělal přístřešek a řekl mu, ať tam zůstane. Došel domů pro nějaké maso a dal ho drakovi do přístřešku. Další den šel Eragon vyprovodit Rorana do vesnice, kde na něj čekal pán, který ho bere do mlýna, kde bude pracovat. Eragon se těžce loučil, ale musel. Gero mu dal peníze, ať si něco koupí. Potom šli s Gerem domů, Eragon ještě šel za drakem, aby mu dal nějaké maso. Drak už vyrostl a Eragon šel do vesnice a tam mu Horst řekl, že se vyptávají nějací páni na ten kámen, který měl. Ještě dodal, aby šel raději domů. Eragon šel, ale v uličce viděl ty pány. Přiběhl tam Brom a křičel na něj. Ti páni utekli pryč.
Knihu jsem si vybral ke čtení, protože jsem ji dostal k Vánocům.

Eldest

Knihu napsal Christopher Paolini.
Vydalo nakladateství Fragment v Praze roku 2009.
Kniha má 626 stran.
Patří k fantasy literatuře.
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl předchozí knihu. Je určena čtenářům od jedenácti let. Četl jsem jí týden.
Knihu bych doporučil Lukášovi Bouškovi, protože má rád dobrodružné knihy. Nejlépe bych se cítil v roli Rorana, protože vedl vesničany přes celou Alagaësii.
Kapitoly: Dvojí ztráta, Rada starších, Pravda mezi přáteli, Roran, Hon na lovce, Safiřin slib, Rekviem, Věrnost, Čarodějnice, had a svitek, Hrotgarův dar, S vervou, Odveta a dalších šedesát kapitol.
Charakteristiky postav: Eragon je odvážný, bojoval proti Murtaghovi. Murtagh je zrádce, zradil Eragona a bojoval proti němu. Roran je odvážný, odvedl vesničany do Surdy. Nasuada je odvážná, vedla Vardeny do bitvy. Arya je hodná, pomáhala Eragonovi. Oromis je hodný, pokračoval ve výcviku s Eragonem.
Vardenové v čele s Nasuadou se připravovali na bitvu. Eragon se Safirou už také byli připraveni. Viděli, že už královské vojska jdou proti nim, tak se vydali na cestu. Eragon a Safira letěli, Eragon slezl ze Safiry a bojoval po boku Safira. Safira bojovala drápy a vypouštěla oheň. Eragon bojoval mečem Zar´rocem. Když Safira a Eragon nemohli, Eragon nasedl na Safiru a ta vyletěla do vzduchu. Eragon uviděl loď a řekl Safiře, ať letí k Nasuadě. Safira přistála u Nasuady a Eragon jí řekl, že uviděl loď. Nasuda odpověděla: “Leťte se podívat, jestli to není králova flotila.“ Eragon se Safirou se letěli podívat. Eragon si myslel, že na té lodi je jeho bratranec, tak pronikl do jeho mysli a řekl: “Rorane?“ Roran řekl: “Eragone!“ Eragon se hned zeptal, jestli má s sebou ještě ostatní vesničany. Roran odpověděl, že ano. Eragon mu řekl, ať zůstanou na lodi, dokud bitva neskončí. Roran chtěl hned něco namítat, ale Eragon ho zarazil. Potom se Safirou odlétli. Ale Roran neuposlech a šel do bitvy. Eragon se Safirou po boku už bojovali, když vtom uviděli dalšího draka. Safira vystoupala, aby se přesvědčila, že to není Galbatorix a jeho drak Šruikan. Ale nebyl to on, byl to červený drak a na něm seděl jezdec, kterého Eragon neznal. Safira začala vypouštět oheň a Eragon se pokoušel mečem Zar´rocem sešvihnout jezdce ze sedla. Potom sestoupali k zemi a tam Eragon s tím druhým jezdcem bojovali. Eragon prohrál a věděl, že tyhle pohyby už někde viděl. Skočil po něm a viděl, že je to Murtagh. Raději se stáhl.

Prázdniny u jezera

Autor – Helena Zmatlíková
Ilustrátor – Jana Modrá
Vydalo nakladatelství Matik v Liberci roku 2005.
Počet stran – 132
Literatura – dobrodružná
Kniha je pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji dva týdny. Doporučil bych ji Gábinovi, protože má rád dobrodružné knihy. Je zajímavá tím, že děti odhalí zloděje. Vybral jsem si ji, protože jsem myslel, že bude zajímavá.
Kapitoly: Velký plán, Dárek, Zklamání, Kátin nápad, Nejšťastnější člen výpravy, Vydrovka, Tábořiště u jezera, Na zřícenině, Skřítkovo zmizení, Letní bouřka, Co hledal Robin na mapě, Pašerácká jeskyně a dalších dvacet kapitol.
Charakteristika: Robin je odvážný, nebál se jít do jeskyně. Matěj je odvážný, spal v jeskyni dva dny. Bertík je šťastný, babička mu dovolila jet s ostatními k jezeru. Filip je hodný, přimluvil se za Bertíka. Ondra je odvážný, chtěl přeplavat jezero. Káťa je hodná, přemluvila strýčka, aby jel s nimi k jezeru. Kapitán je hodný, jel s dětmi k jezeru.
Kapitán s Matějem a Robinem pluli na Ostrov pokladů. Dorazili ke břehu a kapitán jim řekl: "Najděte lepší místo na připlutí.“ Robin viděl loď, tak se schovali a Robin řekl Matějovi: "To je zase ta ženská. Ta z kempu.“ Pak se šel podívat, kam jdou. Slyšel, jak si něco domlouvají a pak mu to docvaklo, to oni stojí za těmi loupežemi v kempu. Když odpluli, Robin běžel k Matějovi a pověděl mu, že to byli ti lupiči z kempu. Uviděl, že jede jejich parta a signalizoval, ať počkají a za chvíli jim dovolil, aby jeli. Když dopluli, kapitán se zeptal, co to mělo znamenat. Robin s Matějem mu všechno vyprávěli. Potom je kapitán zarazil a řekl Robinovi, aby mu vše přesně řekl. Robin tedy vše povyprávěl. A kapitánovi to bylo podezřelé, tak se zašli podívat s Robinem a ostatními na to místo a objevili tam všechny kradené věci.

Křeček drží dietu

Autorem je Lucie Danielová.
Ilustrátorem je Jitka Walterová.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Kniha má 135 stran. Je pro čtenáře od devíti let.
Literatura: dobrodružná
Knihu jsem četl týden. Doporučil bych ji Gábinovi, protože má rád dobrodružné knihy. Je zajímavá tím, že Mandy si nevezme domů křečka. Vybral jsem si ji, protože se mi líbil její název.
Charakteristika: Mandy je odvážná, nebála se vypátrat, kdo ukradl Jindřicha Osmého. James je hodný, přihlásil se, aby se o prázdninách mohl starat o školního křečka. Justin je zlý, ukradl Jamesovi křečka.
Mandy seděla ve třídě při hodině biologie a koukala na školního křečka Jindřicha Osmého, jak běhá v kolotoči. Pak k ní přišla paní učitelka a dala jí písemku. Potom říkala, že se mají dávat lístečky na to, aby někdo měl školního křečka na prázdniny. Mandy bohužel nedala, protože jí rodiče zakazují nosit si domů jiná zvířata. V sobotu ráno se vyhlašovalo, kdo tedy bude mít křečka na starosti a vyhrál James, Mandyin nejlepší kamarád. Mandy byla šťastná, že se bude s ním moci starat o křečka. Mandy se dozvěděla, že k nim na vesnici přijedou děti s karavany na letní tábor. Takže se tam seznámila s jednou holčičkou.

Drsnej brouk - Zahrada strachu

Knihu napsal Paul Shipton.
Ilustroval ji Josef Gertli Danglár.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Kniha má 122 stran. Je pro čtenáře od deseti let.
Literatura: dobrodružná detektivka
Knihu jsem četl dva týdny. Je zajímavá tím, že Všivák Muldon vypátrá, že Krag chce zabít královnu. Vybral jsem si ji, protože mi ji doporučil Michal. Doporučil bych ji Gábinovi, protože má rád dobrodružné knihy.
Charakteristika postav: Všivák Muldoon je odvážný, vypátral, že Krag chce zabít královnu. Třasořitka Jake je hodný, závislý na cukru, vytáhl Všiváka z rybníčka. Leopold je statečný, zachránil královnu. Clarissa je hodná, řekla Všivákovi o plánu vos a mravenců.
Jednoho dne Všivák Muldoon, soukromý čmuchal, seděl ve své pracovně, když vtom mu na dveře někdo zaťukal. Byl to škvor. Škvory tady moc nevidíte, spíše se zdržují u popelnic u domu. Řekl jsem, vstupte, tak vešli. Byli tři. Zeptali se mě: "Pan Muldoon?“ Odpověděl jsem: "Všivák Muldoon.“ Nesnáším, když mi někdo říká pane. "Co byste chtěli?“ Nejstarší řekl: "Já jsem Larry a ztratil se nám bratr. Tak jsme šli požádat...“ Řekli Všivákovi nějaké informace a on vyšel. Šel k velké pavučině u popelnic. Viděl tam velkého pavouka u rohu pavučiny a viděl půl těla švába. Šel zpět za Larrym a jeho bratry a řekl jim, že jejich bratr je v pořádku na louce. Bratrové byli šťastni. Potom šel Všivák do Dixiho baru. Přišli tam dva mravenčí vojáci. Šli, nezastavovali se, šli přímo za Všivákem a řekli: "Teď půjdeš s námi.“ Dovedli ho ven a tam, jak předpokládal, byla spousta mravenců. Dovedli ho před královnu do mraveniště. Ta měla problém s mravenčími individualisty. Tak se vydal na cestu, nejdřív měl v plánu navštívit svého kamaráda Třasořitku Jaka, protože ten mu vždy něco poradil. Našel ho Jake, byl moucha a byl závislý na cukru. Řekl mu: "Slyšel jsem o tom, prý mají nějaké tajné srazy u popelnic a taky je tu nová kobylka, tý by ses mohl zeptat.“