Patrik Bakeš

Chatrč z kostí

Autor - Petra Vaisová/ Pavel Dolejší
Ilustrátor - Markéta Laštůvková
Patří do dobrodružné literatury s dětským hrdinou.
Kniha byla vydána v roce 2006, vydal ji Pavel Dolejší. Četl jsem ji 14 dní. Má 120 stran.
Knihu bych doporučil Martinu Vašákovi, protože je dobrodružná a mohla by se mu líbit. Je pro děti od deseti let.
Kniha se mi líbila, protože se mi zdála zajímavá a vybral jsem si ji podle názvu. V textu mě zaujalo, jak skřet honil Sama a Jerryho.
Kapitoly: Tajný sen, Vzhůru do divočiny, Vytyčení teritoria, Vetřelci, Zatopený lom, Skřet, Poklad, Noc na stromě, A co dál, Území nepřítele, Nebezpečná mise, Všechno je jinak, Zátah, Beznadějně ztraceni.
Charakteristika postav: Jerry je odvážný, protože bojoval. Sam je starostlivý, protože měl strach o Jerryho.
Jerry a Sam chtěli prozkoumat jeden ostrov, tak tajně přišli k lodi a vypluli na moře. Přistáli na břehu ostrova a šli si ho prohlédnout. Nejprve šli lesem a našli chatrč. Po lepším prohledání zjistili, že je z kostí. Vešli dovnitř a naštěstí tam nikdo nebyl, tak jí prohledali. Pak vyšli ven a najednou před nimi stál skřet - odporná zrůda. Utekli mu, ale skřet jim odvázal lano od lodi. Sam a Jerry běželi k lodi ale, když zjistili, že mají odvázané lano, tak běželi zpět do lesa. Sam běžel jako první, ale narazili na zaplavený lom a Jerry chytil Sama za triko, aby tam nespadl. Jerry navrhl, že by tam mohli jít chytat ryby, když je skřet už nepronásledoval. Chytili štiku a malého kapra, kterého pak pustili. Během týdne si postavili novou loď. Postavili ji nástroji, které ukradli skřetovi. Vyzkoušeli ji nejdříve na moři. Když zjistili, že je v pořádku, odpluli zpět k dědečkovi.

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1979.
Počet stran: 128
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: František Skála
Druh literatury: pohádky
Četl jsem ji tři týdny.
Knihu bych doporučil Martinu Vašákovi, protože hrál v pohádce hajného, a Ondrovi Dejdarovi, protože se zajímá o zvířata. Je určena pro začínající čtenáře od šesti let. Kniha se mi líbila, protože se v ní vyprávějí veselé a legrační příhody lesních zvířátek.
Kapitoly: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákýnko, Jak divoké prase Karbous napravoval skalku, Jak zachránili maršálka Šuchaje, Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác, Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou to svatební, Jak lišce Metýnce udělali hanbu, Jak se pan Kotrč vrátil od třetího moře, Jak se pan Kotrč odkutálel.
Charakteristika postav: Robátko je hajný, starostlivý myslivec, žil v domku s Josefkou. Větrník je jelen šestatřicaterák, na kterém jezdil Robátko, pomáhal Robátkovi a Josefce, odkutálel parožím pana Kotrče. Kotrč je pán, který žil ve velkém domě, tlustý, zlý, škodil Robátkovi, chtěl Josefku za ženu. Josefka je děvče, které žilo s Robátkem v hájovně, hodná, pracovitá. Hromburác je medvěd, poničil Robátkovi les. Karbous je divoké prase, hodné, učinlivé, ale nerozumné, omylem porazilo Robátka s Větrníkem. Barbora je vodník, hodný, stříknul Kotrčovi do obličeje vodu, protože se mu nelíbilo, že mu Kotrč říkal Barbora. Šuchaj je králík, vychluboval se, že je generál, Metýnka popadla maršálka Šuchaje do tlamy. Hubertka je bažantice, odnesla ji Metýnka. Metýnka je liška, která odnesla Hubertku. Heršpic je pes pana Kotrče, chtěl ulovit Šuchaje.
Robátko dělal hajného v lese pana Kotrče. Jednou ráno šel na obchůzku, potkal Josefku, která sázela stromky, a jelena Větrníka, který mu pomáhal obhospodařovat les. Pan Kotrč se rozhodl vyrazit si na lov. Chtěl, aby mu Robátko naháněl zvěř. Ten ale v hájovně nebyl. Tak mu čenichal pes Heršpic. Vystopoval jelena Větrníka a pan Kotrč ho chtěl střelit. Překazil mu to ale Robátko, který mu na hlavu sestřelil vraní hnízdo. Kotrč se na něj za to rozzlobil a propustil ho. Robátko byl smutný, že už neměl les, o který by se mohl starat. Josefka ale, že mu les vysází. Robátko si vzdychl, že než stromky vyrostou, bude z něj už dědek a z ní babka. Větrník ale začal sazeničky divně obcházet, až vyrostly ve velké stromy, a Robátko tak měl svůj les.

Martin v ráji

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1991.
Má 108 stran.
Napsal ji Jan Ryska a ilustroval Zdeněk Mlčoch.
Knihu bych doporučil Martinovi Vašákovi, protože je zajímavá a dobrodružná. Je pro začínající čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dva týdny. Kniha se mi líbila, protože vypráví o chlapci, který se přestěhoval na vesnici, kde potkal kamarádku a dostal psa.
Charakteristika postav: Martin Prošek je hlavní postava; je to malý chlapec, většinu času trávil se svou kamarádkou Růženkou. Růženka Princová je Martinova kamarádka, malá holčička. Paní Prošková je Martinova a Věruščina maminka. Pan Prošek je Martinův a Věruščin tatínek. Pan Princ je tatínek Růženky, Dáši a Franty, jezdil s traktorem. Paní Princová je maminka Růženky, Dáši a Franty, pracovala na salaši, pekla výtečné škvarkové placky. Franta Princ je bratr Dáši a Růženky. Dáša Princová je sestra Franty a Růženky, byla v nemocnici. Dědeček Rousek pracoval na salaši, dával jim k snídani smetanu a Bertíkovi mléko, vyprávěl jim o Bertíkovu tatínkovi. Věruška Prošková je Martinova malá sestřička. Bertík je štěně, které dostal Martin od Velíšků.
Kapitoly: Kde lišky dávají dobrou noc, První den v chalupě, Počinek do hospodářství, Dvanáct psů a jeden Bertík, Z Bertíka vyroste hafan, Dáša se vrací z nemocnice, Tři živáčkové na pařezu, Začarovaný les, Jinak bude zle, Co tomu řekne maminka Prošková, Ať je to na Chlumu zase hezčí, Na Chlumu je ráj.
Proškovic rodina se stěhuje stěhovacím vozem z Pardubic na Chlum, kde je víc krav a koní než lidí. Proškovi přijeli do Chlumu. Přivítal je pan Princ s rodinou. Chlapi složili nábytek a rozestavili ho po místnostech. Maminka hledala Věrušku. Tatínek si vzpomněl, že spí v otevřené bedně za Martinovým gaučem. Když se Martin probudil, Růženka Princová jim přinesla mléko. Pan Princ se svým synek Frantou jim dali slepice, kohouta a králíky. Martinovi se stýskalo po dědečkovi a babičce. Pan Prošek a pan Princ jeli s dětmi v traktoru s valníkem do Krásné Břízy k farmáři pro jalovičky. Pak jeli k Velíškům, kde Martin dostal štěně. Jmenovalo se Bertík. Martin, Bertík a Růženka šli na obchůzku pastvin. Došli až na salaš, kde jim paní Princová a dědeček Rousek dali škvarkové placky a smetanu. Bertíkovi pak mléko. Děti šly zase na salaš, kde se zase najedly a pan Rousek jim vyprávěl o Bertíkovi a jeho rodičích. Potom Růženka řekla Martinovi, že se její starší sestra vrátí z nemocnice. Martin, Růženka a Bertík vyrazili na Šerák za Bertíkovým tátou Matějem. Při zpáteční cestě zabloudili a usnuli v lese. Pan Prošek, pan Princ, Franta a Dáša jeli traktorem a našli ztracené děti v lese. Rodiče nechtěli s Martinem mluvit, protože se na něj zlobili za to, co udělal předchozí den. Zase šli na salaš pro mléko. Povídali si o tom, že se musí polepšit a získat lepší rozum. Růženka onemocněla spálou a musela do nemocnice. Martin ji tam ve středu navštívil. Přál si, aby se rychle uzdravila a vrátila se na Chlum a mohl si s ním zase hrát. Růženka se vrátila z nemocnice. Naučila se tam spoustu cizích slov. Vyrazili do třešňového sadu. Vylezli si na strom, pochutnávali si na třešních a cítili se jako v ráji.

Puf a Muf

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988.
Počet stran: 62
Napsala: Nataša Tanská
Ilustroval: Ota Janeček
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne jel Míša s rodinou k babičce a Puf a Muf chtěli jet také. Míša jim to zakázal, protože by se tatínek s maminkou rozzlobili. Puf a Muf počkali na dvoře, až tatínek Míši přišel se zavazadly. Tatínek otevřel kufr auta a sehl se pro zavazadla. V tu chvíli Puf a Muf nepozorovaně skočili dovnitř a odjeli k babičce. Když přijeli k babičce, zase nepozorovaně vyskočili. Husa se jich ptala, co tu pohledávají. Oni tvrdili, že jsou turisté. Husa se jich ptala, co dělají takoví turisté. Puf řekl, že přijdou, vše si prohlédnou a zase jdou. Tak se Puf a Muf začali rozhlížet. Pak se začala rozhlížet i koza, potom prase, potom kohout, potom husy, potom kachny, potom králíci a nakonec i slepice. Puf jim řekl, že nejsou turisté. Kachny se ptali proč. Odpověděl jim, že jsou pořád na dvoře, nikam nechodí, leda tam a zase nazpátek. A znova a zase nic. Puf a Muf se zeptali zvířatek, jestli nechtějí výtah. Zvířatka říkala, že ano, tak jim Puf a Muf udělali z provazu a vědra výtah. Celý den v něm vozili zvířátka. Když už navečer dál nemohli, na vědro nalepili ceduli „výtah nejezdí“. Seznámili se přitom s kocourem Pazourem a Pazour je nejdřív začal trochu podezřívat. Ale pak se skamarádili. Míša řekl, že zítra už pojedeme. Šli na houby. Puf a Muf křičeli na houby a bylo ticho a zase a zas nic. Potkali veverku, ptali se jí, proč má načechraný ocas. Veverka odpověděla, že proto, aby se jí lépe skákalo. Tak šli domů a Muf načapal Pufa, jak si načechrává ocas, a Muf se ptal, proč to dělá. Puf mu odpověděl, že proto, aby mohl skákat jako ta veverka v lese. Když přijeli domů, Puf se zeptal Mufa, jestli nechce skákat přes překážky jako v televizi atleti na olympiádě. Muf souhlasil, naházeli na jednu hromadu všechny věci a láhve. Postavili ji ale přímo před garáž. Pták Oskar se jim smál, že to není dobrý nápad. Když chtěl jet Míšův tatínek do práce, tak nemohl vyjet. Kvůli Pufovi a Mufovi přijel pozdě do práce. Oskar se jim začal smát, protože se bojí vody a Oskar řekl, že támhle je dětský bazén, tak aby tam plavali jako na olympiádě. Když Muf skočil, přeskočil celý bazén. Vrabec Oskar se ptal Pufa a Mufa, co dnes budou trénovat a Puf a Muf odpověděli football a nejdřív se rozběhali a přinesli si i Míšův míč. A vrabec Oskar se chechtal a do čeho budete kopat. Tak Muf šel do sklepa pro síť a rozdělili ji napůl. Puf střelil míč, letěl výš a výš a bum, trefil vrabce Oskara a vrabec Oskar padl podťatý. Najednou se probudil. A hned vyletěl na zídku. Dnes chtěl Puf a Muf trénovat ale na dvoře byli nějací páni a ti tam nechali tyč. Vrabce Oskara napadlo že na olympiádě skákají přes tyč a Muf to chtěl zkusit jako první. Letěl až na strom a zachytil se tam.
Charakteristika postav: Puf je odvážný, zkoušel lézt na strom. Muf je vynalézavý, vždy ho napadne nějaká hra. Míša je hodný kluk z města. Pazour je dobrý pomocník, jedná se o kocoura z vesnice.
Kniha je zajímavá, protože Muf vždy něco pokazí. Je velice srandovní. Doporučil bych ji Jirkovi, protože by ho zaujal v textu vrabec Oskar. Je určena pro začínající čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji dva týdny.
Kapitoly: Puf a Muf, Puf a Muf na vesnici, Puf a Muf a vrabec Oskar.

Pohádky se zvířátky

Vydalo nakladatelství Librex v Ostravě roku 2001.
Počet stran: 139
Autor: Vojtěch Sutějev
Ilustrace: nakladatelství Librex
Druh literatury: pohádky
Kuřátko a kachňátko: Jednou se z vejce vylíhlo kachňátko. A pak kuřátko. A šli se projít, kopali jamku, našli červíka, chytili motýlka. Kachňátko si šlo zaplavat a kuřátko skočilo do vody a křičí: „Pom-ó-ó-ó-c!“ Kachňátko popadlo kuřátko za hřebínek a vytáhlo ho.
Tři koťátka: Byla jednou tři koťátka – černé, šedivé a bílé, která uviděla myš a vyrazila hned za ní. Myš skočila do plechovky s moukou a koťata za ní. Myš utekla a z plechovky vylezla tři bílá koťata, která pak uviděla žábu. Žába vlezla do roury, koťata za ní. Žába jim odhopkala, z roury vylezla černá koťata. V rybníce uviděla rybu a skočila za ní. Ryba uplavala, z vody se vynořila tři mokrá koťata. Jak šla domů, oschla a byla jako dřív.
Jak si zvířátka postavila lodičku: Kuřátko, myška, mraveneček a brouček si postavili lodičku. Kuřátko přineslo lístek, myška ořechovou skořápku, mraveneček stéblo slámy, brouček provázek. A pustili se do práce. Do skořápky zastrčili slámu, lístek připevnili provázkem, sestrojili lodičku. Spustili ji na vodu a pluli.
Charakteristika postav: Kuřátko stále opakuje po kachňátku. Kachňátko je odvážné, vytáhlo kuřátko z vody. Medvěd je moudrý, rozpůlil jablko tak, aby měl kus ježek, zajíc a vrána a zbylo i na medvěda. Ježek je opatrný, protože zajíc, když skákal, spadl do vody a ježek ne. Zajíc je neopatrný a neohleduplný. Kočka je rozmazlená, protože Anička malovala kočce domeček a přimalovala tam psa a kočka se hned načechrala a řekla, že tam nebude bydlet. Anička je hodná, přimalovala na papír to, co chtěla kočka. Mraveneček je hodný, protože nechal myš, motýla, ptáčka a zajíce. Pes je líný, protože se mu nechtělo nikam chodit. Myš je hloupá, protože neokousala tužku a nechala ji, aby ji vystrašila, nakreslila kočku. Husa je hloupá, protože si vyměňovala tělo s jinými živočichy.
Kniha se mi líbila, protože tam jsou dobře zveřejněné obrázky. Můj názor na knihu je bezvadný, protože má krátké texty a veselé příběhy.
Knihu bych doporučil Martinovi Vašákovi, protože má rád malé texty. Je určena pro začínající čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četl čtyři dny.
Kapitoly: Kuřátko a kachňátko, Tři koťata, Zvířátka pod hříbkem, Kdo to mňoukl, Zvířátka a kolečka, Jak si zvířátka postavila lodičku, Zajíc, ježek a zázračná hůlka, Jak si zajíc, vrána a ježek rozdělili jablko, Myška a tužka, Kohout a barvičky, Rozmazlená kočka, O nespokojené huse.

Co víme o rytířích

Vydalo nakladatelství Thovt.s.r.o. v Praze roku 2006.
Počet stran: 53
Autorka: Renée Hollerová
Ilustrovala: Silvia Christophová
Druh literatury: populárně naučná historická
Jednoho dne ve městě se mělo konat pasování dvou synů císaře Fridricha. Ben a Karel se dívali na chlapce, který měl v ruce nůž. Pomalu se plížil za dobře oblečeným pánem. Chlapec popadl jeho měšec, uřízl ho a hodil do brašny. Ben a Karel za ním utíkali, ale on kličkoval mezi stánky, pak se zastavil u stánku s pečínkami. Aby si odpočinul, sebral pečínku a hrdě zamával na chlapce. Karel se velice zlobil, už to byl čtvrtý měšec, co ve městě ukradli. Fridrich nechal postavit táborový stan, tam se konalo pasování na rytíře. Kněz vylezl z věže, zase tam byl chlapec. Karel seskočil ze stromu a chytil zloděje, chvilku se prali. Ale Karel zvítězil. Fridrichovy stráže toho lotra chytily. Vydali se na výpravu, slyšeli šramoty. Michal řekl, že kněze Alfonse nikdo nenapadne. Hned jak to dořekl, vyjeli cizí rytíři na koních. Udělali okolo Blanky kruh, najednou ze křoví vyskočil rytíř Daniel a cizí rytíři odjeli, všichni pocestní se radovali. Dnes se konaly rytířské zápasy, měl se v nich utkat Artur z Falkenbegu. Ale kůň měl na noze trny zaseklé, rytíř Artur ty trny rychle vytáhl a zvítězil v souboji. Řehoř měl Teovi nalét pivo, trochu piva rozlil. Pak Řehoř a Jan jedli ovesnou kaši. Šli do místnosti se sokoly. Uviděli holuba, měl připoutaný na krku papír, ale Řehoř a Jan neuměli číst. Vešel do místnosti pán, ten si ho přečetl a zasmál se: To je pošta pro princeznu. Daniel říkal pohádky, hleděl do místnosti a říkal: Někdo leží támhle u koně. Daniel a Samuel šli toho pána přinést a Matylda říkala, že to není jejich otec. A když rozmrznul, Matylda řekla, že je to Daniela a Samuela otec.
Charasteristika postav: Karel je odvážný, protože přepral lotra. Lotr je chytrý, protože kličkoval mezi stánky. Ben je pomalý, protože nechytil lotra. Alfons je neklidný, protože se v lese modlil. Michal je kněz, který pomáhá Alfonsovi. Artur je odvážný, protože se sehnul pro trnitou větvičku, která byla zaseklá v koni. Teo upovídaný, protože si pořád povídal se svou ženou. Jan je lovec, protože chytil holuba.
Kniha je zajímavá, protože se v ní vypráví o rytířech. Zaujaly mě krátké texty. Doporučil bych ji Martinu Vašákovi, protože by ho zaujala velká písmena. Je určena pro děti od osmi let.
Knihu jsem četl dva týdny.
Kapitoly: Nezapomenutelnutý den, Zachránci v nouzi, Na poslední chvíli, Tajné psaní, Tajemný cizinec.

Brána času - Výprava za dinosaury

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2012.
Autor: Thomas C. Brezina
Ilustrovala: Nora Nowatazyková
Druh literatury: dobrodružná napínavá povídka
Počet stran: 107
Charakteristika postav: Vicky je chytrá, protože rozluštila s Jupiterem hádanku na gobelínu. Lungati je zlý, protože chtěl po Erasmu Katzovi opatřit krev. Erasmus Katz je odvážný, protože skočil do brány času. Nick je expert na dinosaury, protože věděl, co mají v jaké chvíli před dinosaurem udělat. Jupiter je zvláštní, protože skočil za svým tátou do brány času, aby mu pomohl s opatřováním T-rexovy krve.
V knize mě zaujalo luštění se superlupou. V textu mě zaujaly náhody Jupitera, Vicky a Nicka.
Knihu bych doporučil Ondrovi, protože čte podobné knížky. Je určena pro čtenáře od 9 do 12 let. Četl jsem ji týden.
Kapitoly: Tajné dveře, Nebezpečná návštěva, Brána času, Odříznuti od světa, Kombinace, Nezničitelná brána času, Skok a dalších sedm kapitol.
Hrad Sokolí skála je už několik dní sledován pod projektem T-rex. Jupiter s profesorem Katzem večeřeli ve svém hradě. Profesor Katz byl přeplněný, tak odešel od stolu. Jupiter ho sledoval. Jupiter viděl, jak jeho tatínek něco dělal na jedněch dveřích. Ke hradu Sokolí skála přijela černá limuzína, ale profesor Katz nikoho nečekal. Nevěděl, kdo to je. Z vozidla vystoupili tři neznámí lidé. Chtěli po profesorovi opatřit krev T-rexe. Profesor skočil do brány, ale děti letěly za ním, profesora to vyhodilo někde jinde než v době dinosaurů. Děti to vyklopilo přesně v době dinosaurů. Popošli kousek od kotouče, a když se vrátili, světelný kotouč zmizel. Chvíli nevěděli, co dělat. Nick vytáhl z kapsy jídlo a všichni jedli, Vicky řekla, ať to nesní všechno, aby jim zbylo na později. Ale neposlechli ji, najedli se až k prasknutí. Přicházela tma a s ní taky noc. Nick se probudil ráno, spolu s ním také Jupiter. S Vicky zkoumali gobelín. Nick se nudil, běhal tam a sem a vždy zvětšil kolo. Jupiter a Vicky se po něm poohlédli, ale nikde ho neviděli. Nick vězel mezi lesem a T-rexem. Vicky s Jupiterem mu chtěli pomoct, ale Nick jim řekl, aby se nehýbali. Poslechli ho. Vicky zkoušela sestavit kruh a v něm trojúhelník. Když se jí to povedlo, naskočili do světelného kotouče. Ale T-rex tam skočil také. Ovšem T-rexe to vystřelilo na druhou stranu. Lungati k němu šel a osahával ho, ale T-rex se nemohl ani pohnout, protože ho brána chtěla zase vtáhnout. T-rex zacouval a Lungati se ho držel za nohu a vtáhlo ho to také. Ale neznámý dinosaurus se tam dostal rychleji a utekl.

Cipískova loupežnická knížka

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Fragment Praha roku 2007.
Kniha má 88 stran. Četl jsem ji tři týdny.
V textu mě zaujala vynalézavost. V knize mně zaujaly krátké texty. Knihu bych doporučil Martinu Vašákovi, protože by ho mohla zajímat, a je krátká. Je určena pro začínající čtenáře.
Druh literatury: pohádky
Charakteristika postav: Rumcajs je loupežník z lesa Řáholce, bývalý švec v Jičíně. Manka je manželka Rumcajse, je chytrá, starostlivá. Cipísek je loupežnický synek, pomáhá.
Kniha vypráví o Cipískovi, Mance a Rumcajsovi, jak zažívají různá dobrodružství. Kapitoly: Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnic posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku.
Knížepán poslal svého otroka pro vodu do studánky ze které pijou jeleni a laně. Cipísek si postavil bezovou bouchačku tím zastrašil otroka. Znova ho poslal a zase ho polekal. A napotřetí tam šel osobně knížepán, ale Cipísek ví, že se bezové bouchačky nebojí. Je zvyklý, když se na jeho oslavu střílí z kanonu. Tak Cipísek celou studánku vyprázdnil do kbelíků. Nechal tam jen trochu a jelenovi řekl, až knížepánovi nebude vidět klobuk, že do něj strčí. Knížepán byl tu. Pokusil si nabrat kbelík, ale nedosáhl tam, tak mu Cipísek řekl, ať se ohne víc. Knížepán spadl do studánky a odešel. Cipísek vrátil vodu do studánky.
Rumcajs se svým synkem Cipískem seděli na dubu. Rumcajs ukazoval Cipískovi kde je Jičín a dál. Aby se trochu orientoval ve světě. Rumcajs viděl knížepána, jak se blíží k lesu Řáholci. Řekl Cipískovi, aby varoval všechna zvířata. Knížepán si šel pro nové pírko, které mu odfoukl vítr na jeho oslavě. Sklesle říká, potřebuji sojčí pírko. Knížepán hledal sojku. V tom slyšel jednu na louce. Byl unavený a jeho nohy už ho dál nenesly. Svalil se pod dub. Rumcajs a Cipísek pak řekli sojce, aby se letěla ukrýt.

Klub záhad - Pod pirátskou vlajkou

Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod v roce 2011.
Počet stran: 115
Napsal: Thomas Brezina
Ilustrovala: Nora Nowatzyková
Hlavní postavy: Jupiter, Nick, Vicky, Barry
Literatura: dobrodružné příběhy
Charakteristika postav: Barry je skutečný kamarád Jupa, Vicky a Nicka, protože je ukryl před piráty. Anna je nedočkavá, protože chtěla co nejrychleji získat poklad s Royem a odjet z ostrova. Nick je chytrý, vzal si svůj batoh, kde měl jídlo i dalekohled. Jupiter je zvláštní, protože se rozeběhl za smíchem.
V knize mě zaujaly obrázky. V textu mě zaujalo, co Nick měl vše v batohu.
Nick se chystal na výlet na pláž. V tom se v televizi ozvalo že Lungati a jeho parta unikla z vězení. Nick si vzpomněl, kam je poslali. Začal mít strach. Pomyslel na jeho gorily a paní Vostrou. Za sebou slyšel, jako by se někdo plížil. Když se podíval do skleněné vázy, viděl že to jsou jeho kamarádi. Pomalu se uklidnil. Vtom viděli sokola, jak chce letět do sklepa. Nick Jup a Vicky šli za ním. Venku potkali Lungatiho gorily. Chtěl po nich najít poklad Rudého Rogera. Lungati poslal do brány času děti a řekl jim, aby se bez pokladu ani nevraceli. Když dopadli na loď (vyhlížející stožár). Byla strašně velká mlha. Jupovi se chtělo na záchod, ale nemohl nikam. Už to nevydržel a sešel dolů. Nevěděl, kde jsou záchody. Šel k němu Barry a poradil mu. Piráti si ho nemohli všimnout, byli na to až moc opilí. Barry se se všemi seznámil. Vicky řekla, že jsou moc ospalí. Barry věděl, kam je ukrýt, aby je piráti nezpozorovali. Ukryl je mezi náhradní plachty. Druhý den piráti jeli na ostrov, kde má být ukryt poklad Rudého Rogera. Když se dostali na ostrov, šli do pevnosti. Mezitím děti s Barrym jely za nimi. Šli do pevnosti stejně tak jako piráti. Slyšeli smích Rudého Rogera. Piráti v loďce zapomněli mapu, kde je poklad. Barry tam doběhl rychleji. Když našli poklad, už se mohli vrátit. Něco nechali Barrymu, ale zapomněli donést trochu Lungatimu. Mezitím už Lungatiho chytili a dali ho do vězení.
Kapitoly: Pozor! Uprchlí trestanci!, Muži v černém, Poklad, Pád, Hlad, Zoufalé hledání, Malý zajatec, Záhada Rudého Rogera, Černí pasažéři, V nebezpečí, Rozhodnutí, Podezření.
Knihu bych doporučil Jirkovi Tatíčkovi, protože by ho mohla zaujmout. Četl jsem ji jeden týden.

Klub záhad - Magický kámen Vikingů

Ilustrovala: Nora Nowataziková
Napsal: Thomas Brezina
Nakladatelství: Fragment s.r.o. Praha v roce 2003
Literatura: dobrodružné příběhy
Hlavní postavy: Jupiter, Nick, Vicky, Sven, Olaf, Angneta, Ilsa, Sirin. Charakteristika postav: Jupiter je chytrý, protože vyřešil záhadu se zlodějem. Agneta je hodná, protože kamarády z budoucnosti dovedla ke věštci. Nick je chytrý, měl u sebe baterku, když byli v lese. Věštec je hodný, protože půjčil dětem krystaly. Sven je hodný, protože jim půjčil bylinu z jejich doby.
Kniha mě zaujala, protože tam je vypsaná runová abeceda. V textu mě zaujalo, co chtěl Viking ukrást (magický kámen).
Knihu bych doporučil Ondrovi Dejdarovi, protože by ho mohli zajímat bojovníci v knize. Má 114 stran. Četl jsem ji dva týdny s přestávkami.
Kapitoly: Záhadné přistání, Doznání, Zkouška ohněm, Magický kámen vítězství, Nebezpečné rohy na pití, Spoutání, Spiknutí a dalších 11 kapitol.
Lungati poslal do brány času děti. Vtom přistáli na kopečku a viděli, jak tři muži pronásledují jednoho muže. Vylezli trochu výš a viděli vesnici. Nacházeli se mezi Vikingy, označuje to dračí loď na břehu. Když tři muži dohnali muže, odkutáleli ho z velkého pahorku dolů. Našli děti a vedli je do vesnice. Když děti dovedli do vesnice, chtěli prověřit zkoušku ohněm. Když je chtěli provést, tak se na ně dívala Agneta z půdy. Vikingové se s dětmi vydali na procházku. Tam se Jupiter s Nickem nadlábli dosyta. Ale Jupitera něco udivilo. Co to bylo? Olaf totiž zmizel. Pak na rozkaz Svena je přivázali na kůl, děti z vesnice po nich házely kamení. Ale děti mají v jejich době jen čtyři prsty. V noci si Nick vzpomněl, že v kapse měl kudlu. Požádal Jupitera, ať tam sáhne. Nejdříve rozvázal Nicka, pak dal kudlu Nickovi a ten oba kamarády osvobodil. Pak je našla Aneta a myslela si, že to jsou zloději. Potom je zavedla na půdu, odkud je pozorovala. Viděla dva Vikingy, kteří se o něčem bavili. Pak s Agnetou šli na střechu a hledali Polárku. Pak šli do lesa za věštcem Sirinem. Byla tma a kamarádi se báli, protože nejsou zvyklí. Naopak Agneta se nebála vůbec. Nick vytáhl z batohu baterku. Viděli v kameni vyrytý znak, znamenalo to Sirin, bylo to napsáno v runovém znaku. Když došli k věštci, bylo dost zajímavé jeho bydlení, viděli jednu pyramidu a vedle další. Vprostřed planul plamen. Když se šli ohřát k ohni, tak na ně vybafl věštec, což byla druhá pyramida. Byili na lodi Vikingů. Gustav chtěl ukrást magický kámen. Vtom se za ním objevila nějaká bytost, která Gustava tvrdě udeřila do hlavy. Vytvořili kruh a v něm trojúhelník. Pak si od Svena půjčili bylinu, aby se mohli přesunout. Pak vše vysvětlili Svenovi a dopadlo to vše dobře. Vytvořili bránu do budoucnosti a hodili tam baterku, aby je to přesunulo do správné doby.

Honzíkova cesta

Napsal: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Vydalo ji nakladatelství pro děti a mládež Albatros v Praze roku 1985. Četl jsem ji jeden týden. Je pro čtenáře od 8 do 9 let.
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Počet stran 78, kapitol 18.
Kapitoly: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříku Princovi, Koza na silnici a dalších sedm kapitol.
Knihu bych doporučil Jirkovi, protože se v ní vypráví o chlapci a mohla by ho zaujmout. Kniha mě zaujala, protože je dobrodružná. V textu mě zaujaly příhody Honzíka.
Babička poslala dopis mamince. V dopise stálo: Přivezte k nám Honzíka! Našemu dědovi i mně se po něm moc stýská. Vždyť u nás nebyl tak dlouho... Když toto oznámila Honzíkovi tak hned tam chtěl jet. Maminka řekla:„Že pojedeš až zítra.“ Maminka mezi tím zabalila věci. Další den s ním jela na nádraží. Když Honzík přijel vlakem. Tak hned běžel za dědečkem. A najedno se poohlíží a nemá kufřík. Paní průvodčí vykoukla z vagónua volá na Honzíka. Podala Honzíkovi kufřík. S dědečkem jel zpokojeně domů. Honzík se ho ptal a čas utíkal rychleji. Když šel do školy tak ho paní učitelka posadila do první lavice. Seděl s Ferdou. Po škole šel s Ferdou do lesa. Ferda se ho chtěl zbavit, tak utekl domů za Terezkou. Pak se Terezka ptala Ferdy. Ten se chtěl z toho vymluvit. Poté ho šli hledat. Našli ho pod javorem, spal. Když šel k babičce tak už přijela maminka. O den později mu babička zabalila věci. A zrovna přijela maminka. Tak Honzík jel domů.
Charakteristika postav: Honzík je poslušný, protože poslechl maminku. Terezka je věrná, protože šla hledat Honzíka. Dědeček je hodný, protože přijel na nádraží pro Honzíka.

Veselá knížka Křemílka a Vochomůrky

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Zdeněk Smetana
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2006.
Má 37 stran.
Kapitoly: Jak zasadili semínko, Jak rozpálili ohnivého mužíka, Jak vystřelili z kanonu, Jak si udělali houpačku, Jak pozdravili myšku
Charakteristika postav: Křemílek a Vochomůrka jsou hodní, protože pomohli všem. Ohnivý mužíček je hodný, pomohl Křemílkovi a Vochomůrkovi vypudit tchoře z jejich domečku. Tchoř je zlý, chtěl po Křemílkovi a Vochomůrkovi přinést vajíčka a peří.
Literatura: pohádky
Knihu jsem četl jeden týden. V textu mě zaujala menší dobrodružství. V knize mě zaujaly pěkné ilustrace.
Knihu bych doporučil Martinovi, protože je zajímavá. Je určena pro čtenáře od pěti let.
Hned ráno Křemílek a Vochomůrka šli zasadit semínko. Ale nevěděli, jaké semínko je růže. Tak Křemílek vybral, po třech dnech po zalévání zjistili, že je to divizna. Další den šli nasbírat zásoby a vtom slyšeli pláč. Když našli toho plakajícího. zeptali se ho, proč brečí. Ohnivý mužíček hned spustil: Jde o skálu, o kterou jsem se dříve rozhoříval, je už přeškrtaná. Tak Křemílek mu řekl, ať to zkusí naposledy. Tak to zkusil. A on se rozhořel. Křemílek a Vochomůrka se nudili, přemýšleli, jak se té nudy zbavit. Křemílka napadlo udělat houpačku. Tak šli najít nějaký strom a začali stavět. Křemílek vylezl nahoru a uvázal tam na větev provaz. Vochomůrka dole připevnil prkno, na kterém budou sedět.

Osada havranů

Autor: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1982.
Počet stran: 125
Druh literatury: příběh z mladší doby kamenné
Kapitoly: V havraním rodě, Lupiči, Zmařený úklad, Smír, Nová srážka, Sokolí oko, Věrné bratrství, Bystrý havran.
Knihu bych doporučil Jirkovi, protože se zajímá o pravěk. Je určena pro čtenáře od devíti let. Knihu jsem si přečetl, protože mi ji doporučil taťka. V textu mě zaujaly názvy rodů, například Bobři, Sokoli. V knize se mi líbilo, jak krásně namalovali totem. Četl jsem ji dva týdny.
Hned ráno začal celý rod pracovat. Havranpírko umyl krávu a šel se najíst. Po jídle se pustili do sklízení obilí. Ženy šly péct chléb. Havranpírko podojil krávu, aby měli něco k tomu chlebu. Muži se vydali na lov, ulovili tři medvědy. Měli z nich nejen maso, ale i kůži či oděv. Další den šli muži zase na lov a zahlédli Bobry, jak jdou do Havraní osady. Mladší syn náčelníka Bobrů chtěl požádat Veveřici o ruku a nabízel za ni čtyři krávy a tři štěňata. Ale Černý havran tuto nabídku odmítl.
Charakteristika postav: Havranpírko je hlavní postava příběhu. Jeho úkolem bylo starat se o dobytek, ale toužil stát se lovcem. Černý havran je náčelník kmene. Každý den chodil s lovci na lov. Veveřice je náčelníkova dcera. Stará se o celou rodinu a pomáhá ostatním členům osady. Za ženu si ji chtěl vzít syn náčelníka kmene Bobrů.

Správná parta a kouzelný míč

Autor: Daniel Kuhl
Ilustrace: Markéta Vydrová
Počet stran: 160
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2007.
Literatura: dobrodružný příběh
Knihu jsem četl jeden týden. Doporučil bych ji Jirkovi, protože je pro větší čtenáře.
Hlavní postavy jsou Tomáš, Michal a Danda. V textu mě zaujaly příhody jejich party.
V sobotu jsme s kamarády hráli fotbal. Ale ne, praskl nám balón. Hned jsme to pověděli rodičům. Když jsme šli spát, těšili jsme se na nový míč. Tomáše probudil nějaký svit pod Michalovou postelí. A najednou se vykutálel svíticí míč. Tomáš probudil Dandu a Michala. A zjistili, že ten míč má oči, pusu a nos. A když se všichni dotkli míče, přesunuli se někam, kam chtěl míč. Správná parta tímto řešila záhady, které se v jejich ulici odehrávají. Když to správná parta vyřešila, kouzelný míč je vzal domů. Když takto vyřešili několik záhad, dostali ocenění za pomáhání policii s těmito lotry.
Charakteristika postav: Tomáš, Michal a Danda jsou správná parta, protože vše dělají správně. Lotři jsou neposlušní, protože dělali blbosti, kradli a jedli na královskou počest.

Záhada červené ponožky

Autor: Ursel Schefflerová
Ilustrace: Hannes Gerber
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2008.
Literatura: detektivky
V knize mě zaujalo luštění se superlupou. V textu mě zaujaly dobře vyřešené záhady.
Knihu jsem četl jeden týden. Má 110 stran. Hlavní postavou detektiv Klubko.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Kapitoly na sebe nenavazují: Záhada červené ponožky, Falešná dvojčata, Muž s kotvou, Detektivovi se rozsvítí, Tajná policie zaspala, Půlka klavíru, Záhada nebeského oka a dalších šest kapitol
Když se Klubko vydal na slavnost v paláci, zúčastnil se přehlídky kuchařů. Všichni předvedli svá jídla. Poté následovala půlhodinová přestávka. Měl čas si popovídat se známými. Pili šampaňské, jak bílé tak červené. Poté si dali slavnostní přípitek na nový rok. A pustili se do jídla. Ale jeden z hostů vykřikl: „V té polívce něco plave!“ Klubko hned zjistil, že je to ponožka. Vzal ji s sebou a šel do kuchyně, kde zjistil, že to udělal kuchař krčící se za hrncem. Klubko zavolal ostatní a řekl jim to.
Charakteristika: Detektiv Klubko je chytrý, protože všechny záhady vyřešil.
Knihu bych doporučil Ondrovi, protože má rád záhady, které může odhalovat.

Správná pětka v Sovím doupěti

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2013.
Počet stran: 140
Autor: Enid Blytonová
Ilustrace: Bohumil Fencl
Druh literatury: dobrodružný příběh
V knize mě zaujaly příhody správné pětky. V textu mě zaujala napínavá dobrodružství.
Knihu jsem četl dva týdny. Je určena dětem od devíti let.
Knihu bych doporučil Martinovi, protože si myslím, že ho zajímají dobrodružné příběhy.
Správná pětka se vydala na cestu na kolech. Dorazili do lesa. Zde přespí a příští ráno potkají chlapce jménem Richard Kent a tak s ním pokračuji dále až do Croker Hillsu, kde Richard zůstane u své babičky a pětka pokračuje dál do jiného lesa, kde se utáboří. Richard potká chlapa, který ho chce sebrat. Richard mu však uteče a na kole jede za pětkou do lesa pronásledován chlapy ve voze. Chlapcům se podařilo utéct a najít sídlo pana Petrona, kterého samozřejmě neznají a on pracuje pro zlého Rookyho. Je tam i sluha Hrbáč, který děti nemá zrovna v oblibě. Ten večer tam spali a pes Tim zůstal venku, protože pokousal Hrbáče. Julian šel na malý průzkum a našel, čeho se obával. Ti chlapi, co je pronásledovali ve voze, unesli Dicka. Druhý den hned ráno na ně zaječel Hrbáč, že má jejich pes tady jídlo, ale pětka věděla, že bude otrávené, tak ho přelstili. Nasypali otrávené jídlo drůbeži, aby Hrbáč zuřil. Potom přijel Rooky, děti prohlédl očima a trochu se zastavil u Richarda, ale nepoznal ho. Když se rozhodli je i s Dickem pustit, si Rooky Richarda znovu prohlédl a poznal ho. Richard se snažil utéct, ale nepovedlo se mu to. Rooky dal na hlídání Richarda Hrbáči. Richard přesto uteče a než odjedou, skočí do kufru jejich auta a odjede do města s nimi. Ve městě, když z kufru utekl, viděl ho pan Petron a začal ho honit, on ale utekl na policejní stanici, kde vysvětlil, co vše se událo v Sovím doupěti. Policie okamžitě vyrazila do Sovího doupěte a vtrhla dovnitř a Rookyho zatkli. Zbytek pětky šel policistům vysvětlit, co se událo.
Názvy kapitol: Prázdninové plány, Pětka se vydává na cestu, Krásný den a klidná noc, Richard, Šest místo pěti, Dějí se divné věci, Richardovo vyprávění, Co teď?, Noční dobrodružství, Soví doupě na Sovím vrchu, V pasti, Julián na výzvědách a další.
Charakteristika postav: Dick je smolař, protože vše odnese on. Julian je mazaný, vždy na něco přijde. Anna je tvrdohlavá. Richard je nešikovný a jsou s ním samé problémy. Tim je kamarádský, protože si se všemi chce hrát. Rooky je zlý a bezohledný lump.

Ztraceni v čase

Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2011.
Autorka: Petra Braunová
Ilustrátor: Libor Balák
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Martinovi, protože má rád dobrodružství.
V knize mě zaujalo dobrodružství a v textu cestování časem.
Literatura: dobrodružný příběh
Knihu jsem četl dva týdny.
Kapitoly: Vysvědčení, Pátek třináctého, Velký průšvih, Trest, Borovany, Prababička Julča, Album plné vzpomínek, Velké štěstí, Výprava, Bouřka, Ztraceni v čase, Krutá pravda a dalších 13 kapitol.
Martin tráví léto u babičky v Borovanech. Kvůli dvojce z chování nepojede k moři. U babičky je mu dobře, ale on nemá pořád co dělat celé dva měsíce. Aspoň že babička Julča umí tak dobře vyprávět příběhy. Martinovi se nejvíce líbí příběh o jejím bratrovi Lojzkovi, kterého zabil blesk, když byl asi stejně starý jako Martin. Jednou jde Martin do vesnice na nákup, ale stihne ho velká bouře. Uvidí fialový blesk a když se probere, uvidí kluka, jak běží ke stromu, a vzpomene si, že při bouřce se nesmí lezt na strom, a zastaví ho. Kluk se jmenuje Lojzek a Martin zjistí, že je v minulosti, a neví, jak má jit zpět. Jakmile Martin přemýšlel nad tím, jak se dostat zpět, znovu udeřil do Martina fialový blesk. Vtom se ocitl ve městě, kde ho poprvé udeřil blesk. Nakoupil, co mu babička řekla. A spokojeně se vrátil domů.
Charakteristika postav: Martin je hodný, protože zastavil Lojzka, aby nevylezl na ten strom.
Kniha má 132 stran.

Prázdniny u jezera

Autorka: Helena Brožíková
Ilustrátorka: Jana Modrá
Vydalo nakladatelství Matik v Liberci v roce 2005.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Má 132 stran.
Literatura: dobrodružný příběh
Knihu bych doporučil Martinovi, protože má rád dobrodružství.
Kapitoly: Velký plán, Dárek, Zklamání, Kátin nápad, Neejšťastnější člen výpravy, Vydrovka, Tábořiště u jezera, Na zřícenině, Skřítkovo zmizení, Letní bouřka, Co hledal Robin na mapě a dalších 21 kapitol.
V textu mě zaujal nápad Bertíka. V knize mě zaujaly hezky ilustrované obrázky.
Konec školy nastal a Bertík dostal na prázdniny výborný nápad. Ten nápad byl, že pojede s kamarádem Filipem k jezeru. Když přijel k Bertíkovi, oznámil mu, že neví, jestli bude moct. Bertík šel za Filipem a dal mu dárek. Byl to pes. Tady máš dárek, abys měl alespoň nějakého kamaráda. O den později Filip řekl, že může jet také. Oba dva začali jásat. Poté si společně sbalili věci. Další den jeli k jezeru. Jakmile jsme přijeli, ihned jsme se šli vykoupat. Poté jsme se šli utábořit na kraji jezera. Další den jsme vzali loďku a jeli omrknout jezero. Hned uviděli oblouk nad vodou. Dnes jsme tam nejeli. Další den jsme tam jeli. V podstatě to byl potok, ale mnoho mnoho větší. Tyto prázdniny u jezera, už se chýlili ke konci. A Filip s Bertíkem si sbalili věci a s tatínkem Bertíka jeli domů.
Charakteristika postav: Bertík je nápadůtvorný, protože vymyslel plán, aby jeli k jezeru. Filip je hodný, protože jel s Bertíkem k jezeru.
Knihu jsem četl čtrnáct dní.

Dědeček Večerníček

Autor: Josef Pavlovič
Ilustrace: Ladislav Čapek
Vydalo nakladatelství CESTY v roce 2003.
Kniha má 95 stran. Doporučil bych ji Martinovi, protože má rád dobrodružství. V textu mě zaujala dobře popisovaná dobrodružství. V knize mě zaujaly pěkně ilustrované obrázky.
Kapitoly: Jarní únava, Dědečkova strašidla, Dědečkova střecha, Jarní onemocnění, Nejlepší hvězdička, Jak si s dědečkem zašpásovaly houby, Nejdelší letní den, Jak dědeček vyléčil zahrádku, V největším vedru, Dědečkova bohatá úroda, Jak se dědeček vypořádal s vlkem, Jak byl dědeček proti výměnnému obchodu, Podzimní pláč, Jak dědeček rozdělil podzimní práce, Podzimní listy a dalších sedm kapitol.
Jednoho krásného jarního dne dědeček sázel brambory. Po chvíli na něj padla únava. Kočka Polárka se psem Hafíkem vymýšleli, jak dědečkovi pomoct. Vtom napadlo Polárku, že zkusí požádat celý statek. Polárka se nadechla a spustila: "Víte, že dědeček pro nás udělal moc, ale co jsme mu dali my? Proto vás žádám, abyste mně a psovi Hafíkovi pomohli." Dobytek se zamyslel a řekl: "Tak víte co, my pomůžeme. Kvůli tomu, co pro nás dědeček udělal." Polárka a Hafík popadli koště a začali zametat celý dvůr. Poté Hafík nahnal ovečky do ohrady a Polárka za ním zavřela vrátka. Když vše uklidili, tak čekali, až se dědeček vzbudí. Když se probudil, tak se podíval na dvůr a když si toho všiml, tak řekl: "Mnohokrát děkuji, Polárko a Hafíku." Oni na to odpověděli: "No vlastně jsme to nebyli jen my, pomáhali nám všichni." Tak dědeček zívnul a šel spát.
Charakteristika postav: Dědeček je hodný, protože se stará o dobytek a celý dvůr. Polárka a Hafík jsou hodní, protože je napadlo usnadnit dědečkovi práci.
Literatura: pohádka
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dva týdny.

Svět medvídka Pú

Autor: Alan Alexander Milne
Ilustrátor: Ernest Howard Shepard
Vydalo nakladatelství EGMONT ČR s.r.o Praha v roce 2009.
Kniha má 156 stran. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu bych doporučil Martinovi, protože si myslím, že by se mu dobře četla.
Kapitoly: Jak šel Pú na procházku, Jak Pú hlídal Klokánka, Medvídek Pú jde k lékaři, Jak se tygr stěhoval a Jak Pú vítal zimu.
Knihu jsem četl jeden týden.
Jednoho krásného letního dne šel Pú pozdravit sovu. Pozdravili se a najednou sova spustila: "Víš, Pú, dnešek je velice krásný den a všichni v tvém sousedství si hrají s kamarády." Pú se bál zeptat, co je to sousedství. Tak neotálel a zeptal se: "No víš, sovo, já nevím, co je to sousedství." Sova hned začala: "Pú, sousedství jsou tvoji přátelé, chápeš?" "Ano chápu," odpověděl Pú. Poté odešel do svého domečku. A vymyslel, že přinese prasátku trochu medu. Pú nasbíral do hrnečku med a vydal se cestou. Po chvilce dorazil k rozcestí. Jedna cesta vedla k prasátku a druhá byla delší cesta a taky vedla k prasátku. Pú si řekl: "Když tak krásně svítí sluníčko, tak si alespoň vyberu tu delší." Cestou potkal králíka a ten mu říká: "Ahoj Pú, kam jdeš?" Pú vesele a s odhodláním odpověděl: "K prasátku, dát mu sousedský dárek." Králíček spustil: "Ale Pú tudy se k prasátku nechodí!" Ale Pú odpověděl: "No víš, já si jdu delší cestou." "No když jdeš tudy, mohl bys vzít Kryštůfkovi Robinovi mrkev na oběd?" Bez váhání odpověděl: "No jistě." Pú se vydal opět dál. Když dorazil ke Kryštůfkovi Robinovi, tak mu předal mrkev a chtěl jít dál. Najednou Kryštůfek Robin zavolal na méďu: "Nechceš si dát taky oběd?" Méďovi zakručelo v břiše, tak ihned odpověděl: "Tak jo, mám hlad jako vlk." Začli jíst, méďa si vzal chleba a namazal si na něj med. Když dojedl tak zase šel. Tentokrát došel k Ijáčkově louce. A uviděl Ijáčka, jak je smutný. Medvídek Pú se zeptá: "Co pak je Ijáčku?" Ijáček smutně odpověděl: "Jsem smutný, protože se nudím." Medvídek řekl: "Pojď, dám ti trochu medu na rozveselení." Když Ijáček přišel, tak se koukli do hrnečku, ale med nikde. Medvídek Pú rychle běžel k sově, aby mu pomohla. Když ji našel, tak řekl: "Sovo, neznáš nějaký strom, kde je med?" Sova vesele odpověděla: "Přece náš strom na kopečku, tam je medu." Medvídek poděkoval a ihned si šel nasbírat med. Když nasbíral med. Tak se rozeběhl k chaloupce prasátka. Když přišel k prasátku, tak zaklepal na dveře. Prasátko rychle otevřelo a hned medvídka hezky uvítalo. Pú řekl: "Na, prasátko, tady máš dárek." Prasátko odpovědělo: "To jsi hodný Pú. Tak pojď dovnitř, něco si dáme." Když Pú dojedl, tak se zvedl a promluvil: "Děkuji za svačinu, ale já budu muset jít." Rozloučili se a medvídek se spokojeně vrátil domů.
Charakteristika postav: Pú je hodný, protože pomohl svým kamarádům a přinesl dárek prasátku. Sova je moudrá, protože řekla Púovi o stromě s medem.
Literatura: pohádka na dobrou noc
V textu mě zaujala zvídavost medvídka. V knize mě zaujaly krásné obrázky.

Byla jednou koťata

Autorka: Ljuba Štíplová
Ilustrátor: Josef Váňa
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2004.
Literatura: pohádka na dobrou noc
Kniha je určena pro děti od čtyř let. Zaujaly mě v ní písničky a v textu hrátky koťat. Četl jsem ji dva týdny.
Knihu bych doporučil Jirkovi, protože by ji mohl rychle přečíst. Má 63 stran.
Kapitoly: Jak začarovali zub, Jak prodali krk a uši, Jak počmárali domeček, Jak šli na kočičí koření, Jak je přešla legrace, Jak se jim Šulístek okoukal.
Koťata vyšla ven a povídala: "Co třeba si něco nakreslit křídou." Skočila do domečku pro křídu. A začala kreslit. Vzala křídu a nakreslila zmrzlinu, korunku a nakonec princeznu. Když dokreslila, kocour začal kreslit zmrzlinu a čtyřlístek a pak řekl: "Tak kamarádi, já vám nakreslím auto, ať jezdíte rychleji do školky." A vtom začalo pršet. Všichni zalezli do baráku a jen přihlíželi, jak se kresby mažou.
Charakteristika postav: Koucourek je hodný, protože nakreslil obrázky i pro koťata. Koťata jsou hravá, protože si šla hrát s křídami.

O letadélku Káněti

Napsal Bohumil Říha.
Ilustrovala Helena Zmatlíková.
Vydalo nakladatelství Axióma v Praze roku 2006.
Literatura: dobrodružný příběh s dětským hrdinou
Kniha je zajímavá tím, že hlavní postavou je kluk, který létá v letadle. Líbilo se mi, jak je napsaná. Doporučil bych ji Tomáši Tvrzickému, protože má rád dobrodružství. Je pro začínající čtenáře. Četl jsem ji dva týdny.
Některá vyprávění: Vyprávění o zvědavé Anežce a o Vojtovi, který jezdil na stoličce a na psovi Kociánkovi, Vyprávění, které nás seznámí s Pepíčkem Slámou a sleduje děti na cestě na letiště, Vyprávění o návštěvě hangáru, při které se náhle zavřou vrata a děti nemohou ven, Vyprávění o tom, jak se děti dostanou z hangáru ven a jak se začnou smát, Vyprávění o dědečkovi Kozelkovi, který nejprve před hangárem kouří a pak z něj vyhání netopýra, Vyprávění o černém kastrůlku, který umožňuje novou cestu na letiště, Vyprávění, ve kterém vychází najevo, že podle dědy Kozelky se na letišti nesmí nic dělat, Vyprávění, ve kterém děti zásluhou pilota Hejduka poznají dvě větší letadla, a to Čápa a Sokola a další.
Charakteristika postav: Vojta je odvážný, hodný, létá v letadélku Káněti. Anežka je starostlivá, bojí se vlézt do Káněte. Pepíček Slámů je odvážný, letěl na podvozku Káněte.
Kniha vypráví o Anežce, Vojtovi a Pepíčkovi Slámovi. Když byly prázdniny, tak se děti vypravily na letiště. Když byly před letištěm, bylo na tabulce napsáno „CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN“. Pepíček se ptal, jestli jsou cizí, a Vojta říkal, že nejsou cizí. Tak vklouzli do hangáru. Dědeček Kozelka jim zavřel vrata a říkal jim, až se vrátí pilot Hejduk, tak jim vynadá. Děti vylezly oknem ven a pelášily přes kopec do Pekel. Další den babička Kozelková řekla dětem, aby dědečkovi přinesly na letiště oběd. Tak ho dědečkovi donesly a ptaly se, jestli je pustí na letiště, a on že ne. Pilot Hejduk zavede děti do hangáru a ukáže jim dvě větší letadla, Čápa a Sokola. Děti jdou do Koniklece babičce dát dárky k narozeninám, donesly jí kohouta, mák a bábovku. Pilot Hejduk létá v letadlech Čápovi, Sokolovi a nakonec i v Káněti. Potom si do letadel vlezou děti Vojta s Pepíčkem Slámů.
Kniha má 90 stran.