Aleš Beran
Za trnkovým keřem
Vydalo Středočeské nakladateství a knihkupectví Praha v roce 1985.
Autor: Josef Pohl
Počet stran: 151
Kapitoly: Klobouk, Podivný dravec, Vašek, Na pile, Dědovo království, Za trnkovým keřem, Zklamání, Ještě je králem revíru, Dědovo trápení, Muflon, Varování, Ředitel, Joklík, Lov, Tiché ráno, Nezdar, Lítost, Smíření
Ilustrace: Jiří Krásl
Kniha je o dědovi myslivci a jeho vnukovi Vaškovi. Děda Straka chlapci říká Véno. Véna má taky rád přírodu jako jeho dědeček. V chalupě děda žije se psem Brokem a výrem. Venku za plotem je srnka Líza. Vašek se s ními přivítá, má zvířata rád. V okolí Vašek poznal pana Perníkáře, který sbírá zmije a po čase to změnil na pivoně. Vypadá to jako zaječí hlava se srnčími parůžky. Taky se tam vyskytuje traktorista Hromotluk. Když pan ředitel začal stavět dům, vrtulníkem se převáží všechen materiál. Bohužel dělá velký rámus, plaší zvěř, láme větve. Taky se tam vyskytuje další hajný Antoš, který má doma ochočeného kanečka Joklíka.
Knihu jsem si vybral, protože mě zaujal děj a doporučila mně ji mamka. Četl jsem ji dva týdny.
Charakteristika postav: Vašek je hodný, má rád lesní zvířata. Děda je myslivec, rád chodí do lesa, je hodný a velmi dobře zná přírodu.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji dva týdny.
Druh literatury: rodinná komedie
Knihu bych doporučil Sebastianovi, protože má rád zvířata. Líbila se mi, protože tady byla lesní zvířata. Je zajimavá krásnou přírodou, kterou má Vašek rád.
Jak dostat tatínka do polepšovny
Autorka: Marie Poledňáková
Ilustrace: Jakub Mach
Fotografie: Jaroslav Trousil
Počet stran: 160
Kniha je zajimavá tím, že je tatínek horský náčelník. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Druh literatury: rodinná komedie
Knihu bych doporučil Sebastianovi, protože má rád rodinné příběhy.
Kniha je o Vaškovi a jeho mamince baletce. Navazuje na knihu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Vašek žil s maminkou bez táty, po večerech býval sám, maminka byla na zkouškách baletu a babička měla noční v nemocnici. Vašek viděl u kamarádů, co podnikají s tatínky, tak stále někoho hledal. O prázdninách s maminkou jeli na hory, stala se mu nehoda, našel ho pán z horské služby a dovezl ho na správnou chatu, kde byli ubytováni s mamkou. Stali se z nich kamarádi. Když se potkal s jeho mamkou, zjistili, že je to Vaška táta. Táta s nimi podnikl výlet na kolech do jeho rodného domu, kde bydlel tatínka táta, Vaška děda. Ten chtěl, aby si tatínek maminku vzal za ženu, když mají tak velkého kluka. Vašek jezdil s tatínkem do obchodu, a vždy se zdrželi lezenim po skalách, i když jím to maminka zakázala. Vašek si užíval s tatínkem a dědou hodně zábavy, maminka jen uklízela, vařila a zavařovala ovoce.
Charakteristika postav: Vašek je chytrý, má rád příběhy o lezení po horách. Maminka se bojí o Vaška, aby se mu něco nestalo. Tatínek je horský náčelník.
Knihu jsem četl dva týdny. Vydalo ji nakladatelství Albatros Praha v roce 1987.
O zvířátkách pana Krbce
Autor: Stanislav Havelka
Ilustrace: Vladmír Renčín
Druh literatury: pohádkové povídky
Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2002 v Praze.
Počet stran: 78
Nejvíce se mi líbila kapitola Osudné rozhodnutí: Jednou pan Krbec seděl nad mapou a přemýšlel, kam by mohl jít s kocourem Kokšem na výlet. A tu objevil krásný a přestarý zámek. Najednou zazvonil zvonek a do domu vtrhla teta s rozmazlenou kozou Kló. Kokeš začal kozu provokovat a koza začala všechno ničit. Panu Krbci nic jiného nezbývalo než z domu odejít. Proto se vydali na pěšinu, která ho dovede ke starému a krásnému zámku.
Charakteristika postav: Pan Krbec je skromný, z domu odešel jen s batohem. Kokeš je zlobivý, provokoval kozu Kló. Koza Kló je nafoukaná, nenechá si říkat koza.
V textu mě nejvíc zaujalo to, že v knize vystupují zvířata. Kniha mě zaujala nejvíce z těch, co jsou na okně ve třídě. Doporučil bych ji Máje, protože si myslím, že má ráda zvířata.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Osudné rozhodnutí, Pavučinková Růženka, Boj o Kulíkov, Spadla z nebe, Nové dobytí Kulíkova, Kokeš se smiřuje s Kocandou, Ruprecht dostal nápad, Detektiv Kukula ví, jak na to, Kokeš a varhany, Trampoty s oblečením, Spokojená nevěsta a další.
Chobotnice z Čertovky
Autor: Ota Hofman
Ilustrace: Vladimír Jiránek
Fotografie: Jan Kuděla
Vydalo nakladatelství Albatros Praha 1989.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Počet stran: 235
Druh literatuty: příběh s dětským hrdinou
Kniha je zajimavá tím, že v ní jsou dvě hmoty, které vypadají jako modelína, a že ty hmoty mluví. Vybral jsem si ji, protože se mi líbila kapitola Veselé vánoce přejí chobotnice.
Tatínek pořád jezdil pracovním kamionem do cizích států, stále něco převážel. Maminka stále chodila do divadla pracovat, protože měla zkoušky, aby sehráli představení. Jednou konečně tatínek dodržel to, co hodně sliboval Honzíkovi a Evě, že pojedou k moři. Jednoho dne odjeli, a když konečně dojeli k moři, honem do plavek a do vody, to bylo radosti. Za chvíli bylo překvapení, všichni byly černí od ropy, z lodi vytekla ropa. Nad nimi létal vrtulník, v krátké době přijela Italská policie. To byla domluva, nerozuměli si vzájemně. Eva s Honzíkem viděli plavat plno mrtvých ryb a chobotnic. Najednou na pláži zahlédli dva fleky, které mluvili. Jeden byl modrý a druhý zelený, tak je sebrali a zjistili, že to je jako modelína. Vytvořili z toho chobotnice, udělali jím pěkné obličeje. Policie musela odvézt rodiče k výslechu, Eva dostala Honzíka na starosti, než se rodiče vrátí. Rodiče odjeli s policii, děti se za chvíli vydali za rodiči, nechtěli zůstat u špinavého moře, chobotnice se zavřely v karavanu a udělaly v něm nepořádek.
Charakteristika postav: Chobotnice jsou hodné, ale občas udělají nepořádek. Tatínek je řidič kamionu. Maminka má každý týden představení v divadle.
Knihu jsem četl dva týdny. Nejvíce se mi líbila kapitola Veselé vánoce přejí chobotnice.
Kapitoly: Někde začít musí, Žádné Bulharsko ani Bermudy, Prapradědeček by se divil, Film a skutečnost, Nejedeme nikam, ale asi budeme v televizi, protože v létě nejsou v Praze žádné děti, Všechno je jinak, Žádný Pražský student, Faust a Markétka, Cesta, Yetti jeti, Ale dvakrát píchneme Oskara, Robinzony proti své vůli, Honzíkův objev a další.
Knihu bych doporučil Matyášovi, protože si myslím, že by ho zaujala.
Lassie se vrací
Vydalo nakladatelství EGMONT v Praze roku 1995.
Ilustrace: Susan Jeffersová
Napsala: Rosemary Welsová
Počet stran: 44
Knihu bych doporučil Máje, protože si myslím, že by ji zaujala. Četl jsem ji jeden týden. Líbila se mi, protože v ní jsou hezké obrázky a hezky se četla.
Druh literatury: příběh
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Je zajimavá, že pojednává o krásném psovi, kterého rodina musela dát nejbohatšímu pánovi.
Joe s rodiči žil ve vesnici Greenal Bridge, kde měli krásnou kolii, která se jmenovala Lassie. Když Lassie vyrostla, chodila ke škole naproti Joemu. Tatínek pracoval v dolech, propouštělo se a tatínka se to dotklo. Všichni, kdo tam pracovali, měli srdeční problémy z toho prachu. Neměli moc peněz, proto Lassie musela jít z domu. Odvedli ji k vévodovi - nejbohatšímu pánovi, který žil s vnučkou Priscilou. Priscile se líbila, ale Lassie se tam nelíbilo a tak utekla zpátky k Joemu, ale bohužel ji museli vždy vrátit s pláčem. Vévoda rozhodl odvézt Lassie do Skotska. Stejně Lassie utekla, cestou potkala hodně hodných lidí, kteří jí dali něco k jídlu. Už byla hodně unavená, špinavá a hodně hladová, ale došla do cíle. Když šel chlapec z kostela, uviděl zuboženou Lassie. Odnesli psa domů, dali mu najíst a druhý den ho odvezli k vévodovi. Vévoda Lassie nepoznal, že to není jeho pes, tak si odvezli psa domů, vykoupali ji, nakrmili. Po krátkém čase se dostala Lassie do formy k nepoznání a porodila krásná štěnátka. A jedno štěnátko dali Priscille.
Charakteristika postav: Lassie je hodná, nechtěla odejít od svých majitelů. Tatínek prodal Lassie, aby měli na jídlo. Priscila fajn, Lassie se jí líbila. Vévoda je bohatý.
Honzíkova cesta
Autor: Bohumil Říha
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1983.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Je zajímavá tím, že vždy na začátku kapitoly je velké písmeno, které uvozuje děj. Líbila se mi, vybral jsem si ji, protože se mi líbila jedna z kapitol. Četl jsem ji jeden měsíc.
Knihu bych doporučil Sebastiánovi, protože si myslím, že by ho zaujala. Mně ji doporučila mamka.
Kniha má 18 kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Družstevní vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříkovi princovi, Koza na silnici a další.
Maminka posadila Honzíka do vlaku, aby hlídal kufřík a poslouchal průvodčí. Průvodčí předal Honzíka dědovi.Děda čekal na nádraží s vozíkem. Honzík hned vytáhl duhovou kuličku a ukazoval ji babičce. Ta pracuje v družstvu, kde slepice snášejí vejce. Honzík u dědy na dvorku taky měl další zvířata - kocoura a v chlívku kozu. Na vesnici potkal kamarády Viktora, Ferdu a Terku. Jednoho dne šli pouštět draka až do večera. Když Viktor odešel, přiblížil se pihovatý Ferda a chtěl půjčit draka. Vytáhl z kapsy lesklý nožík. Honzíkovi se líbil. Ferda se s Honzíkem popral. Po nějaké době se mu Ferda omluvil a bylo zase vše v pořádku. A Ferda s Honzíkem se stali kamarády. Poslední den Honzík jel už domů vlakem. Rozloučil se s babičkou a dědou a kamarády, které tam poznal. Babička ho dovedla na nádraží a Honzík odjel zpátky domů.
Charakteristika: Honzík je hodný, dal babičce duhovou kuličku. Babička pracuje v drůbežárně. Děda jel s Honzíkem domů na vozíku. Ferda je malý rošták, zlobil Honzíka. Maminka je starostlivá, nakázala Honzíkovi, aby hlídal kufřík. Tereza se pohádala s Ferdou, protože škemral o draka.
Bylo nás pět
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1986.
Počet stran: 220
Autor: Karel Poláček
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji jeden měsíc. Líbila se mi. Vybral jsem si ji, protože mě zaujala, a chtěl jsem si ji přečíst. Doporučil bych ji Terce, protože si myslím, že by ji zaujaly popsané příběhy.
Kniha je o pěti kamarádech, kteří tropí lotroviny a někdy se perou s kluky ze sousední vsi. Jmenují se Petr Bajza, Čeněk Jirsák, Tonda Bejval, Eda Kemlink, a Pepek Zilvar z chudobince. Byla to nerozlučná pětka, potkávali pana Fajsta, který je stále sledoval, jak se chovají a když něco provedli, byl na ně žalovat. Měli spolužačku Evu Svobodovou, která nosila cukrovinky z jejich obchůdku. Potkávali Otakárka, který byl z bohaté rodiny, stále chodil bohatě nastrojený. Jednou Otakárek začal závidět ostatním dětem z vesnice, že mají svobodu a dovádějí venku. Tak Otakárčina maminka domluvila s panem Bajzou, jestli by si Petr nedocházel hrát s Otakárkem. A tak si Petr s Otakárkem chodili na procházku a hráli si i doma u Otakárka. Petr měl staršího bratra Láďu, který se učil obchodníkem. Jednoho dne přijel a tatínek po něm chtěl, aby obešel ty, co mu dluží peníze. Tak Láďa vzal Petra, dal mu rady a šli vybírat dlužné částky. Dařilo se a i nedařilo. U Bajzů v domácnosti pomáhala Kristýna, ale Petr jí říkal Rampepurda, měla na starosti i Petra, který dělá stále naschvály.
Charakteristika: Petr pomáhal v obchůdku. Eva pomáhala v cukrárně tatínkovi. Tatínek Čeňka dělá čepice. Táta Pepka je vysloužilý voják, který přišel o nohu a žijí na ulici.
Kniha je zajímavá tím, že je o přátelství pěti kluků, které nikdo nerozdělí. V textu mě zaujalo, že se příběh odehrává po první světové válce. Byla zde i slova, která už neznáme.
Krakonoš a lyžníci
Ilustroval: Václav Kabát
Fotografie: Alena Červená
Počet stran: 129
Knihu jsem četl tři týdny. Líbila se mi, protože má pěkné ilustrace. Vybral jsem si ji, protože mě zaujala ilustrace a děj. Je pro čtenáře od osmi let. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1989. Doporučil bych ji Sebimu, protože si myslím, že by ho zaujala.
Autor: Jana Knitlová
Druh literatury: příběh
Kniha je o Jeníkovi a Matějovi. Jsou to bráchové, rádi chodí do sklárny, kde se vyrábí ze skla různé věci. Jednoho dne šli jako tři králové koledovat, ale předběhli je kluci z jiné vesnice, a tak nedostali koledu. Najednou kolem nich proletěl vysoký člověk na lyžích. Sháněli se po něm četníci, kluci jim řekli jiný směr, než zmizel. Pak se jim chtěl odvděčit, pozval je na druhý den do lesa na seník a dostali odměnu. Nejvíc si přáli lyže, hned je dostali.Ve škole četli o Krakonošovi a oni ho viděli v tom vysokým pánovi, co ho viděli. Pak bráchové ve škole řekli, že viděli pána, který vypadal jako Krakonoš, který měl klobouk a dlouhé vousy, jel na lyžích. Ale nikdo jim to nevěřil. Pan učitel měl taky lyže, na kterých se učil jezdit a pak to dětem ukázal. Po krátkém čase se stali z bráchů strejdové, jejich staršímu bratrovi se narodila dcerka. Taky se ve vsi chystala velikonoční jízda na lyžích, a tam se i vyskytoval ten pán na lyžích, který vypadal jako Krakonoš. Byl to pašerák.
Charakteristika postav: Bratři jsou všímaví, všimli si, jakým směrem jel na lyžích ten Krakonoš. Krakonoš jim dal sladkou odměnu i peníze. Třetí bratr pracuje ve sklárně a narodila se mu dcerka.
Kniha má dvanáct nepojmenovaných kapitol.
Artuš, Merlin a Prchlíci
Autor: Věra Plívová-Šimková
Ilustrace: ZUŠ SEMILY
Vydalo nakladatelství Albert v Boskovicích v roce 1995.
Počet stran: 124
Druh literatury: příběh
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní hodně psi. Hodně se mi líbila. V textu mě zaujalo, že si babička pletla Artuše s Merlinem, protože byli stejní.
Knihu jsem četl dva týdny. Vybral jsem si ji v knihovně. Doporučil bych ji Markétě, protože si myslím že má ráda psy. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Je o rodině Prchlíků, kteří mají psa dalmatina Artuše. Tatínek se strejdou se střídali, kdy bude bydlet babička u nich. a kdy u strejdy. Nakonec babička zůstala u Prchlíků s Artušem, strejda měl ženu, která byla náročná a babičku tam nechtěla. Tak se babička konečně usadila. V rodině žijí holky Adéla, Monika a nejmladší kluk Ondra. Zažívali s Artušem plno zábavy, jednoho dne se k ním zatoulal další dalmatin a tomu začali říkat Merlin. To byl překrásný pes, ale pořád něco prováděl. Babička si je pletla, protože byli úplně stejní. Merlin se dost toulal a vždy někde něco provedl, a chodily stížnosti na Artuše. Lidi nevěděli že to jsou dva psi.
Kapitoly: Jak to všechno začalo, Některý sny je lépe vyprávět až odpoledne nebo se vyplní, Všechno se zašmodrchalo víc a víc, Nebylo jiné vyhnutí, než najít Merlinovi pána, Starostí přibývalo, Ale byla tu naděje, Rodina Prchlíků, Jenom ne útulek!, Všichni se snažili, ale pořád se jim nějak nedařilo, Merlin už má pána, Byla to pravda nebo ne?, Po střelbě přicházel vždycky smutek, Rytíři kruhového stolu vyhráli, Artuš s Merlinem konečně dokázali prolítat se spolu jak se patří.
Bota jménem Melichar
Ilustrace: Luboš Grunt
Autorka: Jana Knitlová
Počet stran: 121
Knihu jsem četl týden a půl. Vybral jsem si ji v knihovně, protože mě zaujala. Doporučil bych ji Elišce, protože si myslím že by i ji zaujala.
Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1986.
Druh literatury: příběh
Kniha je zajímavá tím, že je u každého obrázku komiks. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Líbila se mi. V textu mě zaujalo, že vždy místo kapitoly je číslo od jedné do deseti jako kapitoly.
Kniha je o začátku školního roku a o krušných dnech prvňáků. Jeden z nich se jmenoval Honza, který si myslel, že bude sedět s Davidem, který byl jeho kamarád, ale David ještě do školy nešel, měl odklad. Tak paní učitelka Štěbetovská nechala vedle Honzíka sedět Janičku. Honza se chtěl dostat za Davidem do školky, když jednoho dne mu Janička řekla, ty propadneš, vše odbýval. Honza si řekl, že chce propadnout, tak vše schválně kazil, aby to měl škaredé. Jednoho dne přišel pozdě a aby ho pan ředitel neviděl, vylezl na střechu nad chodníkem. A z deváté třídy Lámková zvolala, jé chlapeček, a celá třída hned u okna i mladá učitelka. Hned slezl a šel k budově, kde měl třídu, budova byla ale zamčená. Pod okny volal na učitelku Štěbetovskou, přišla mu otevřít. Po škole se potkal s žákem deváté třídy Radimem a skamarádili se. Jednoho dne šla paní učitelka Květová s taškou. Honza říká Radimovi, že má tašku jako ta paní minule. Radim se zeptal jaká paní? Když se ztratily ty bundy. Po několika dnech ji Honza znovu zahlédl, šel jí nabídnout, že jí tašku ponese. Paní ho odstrčila. Honza běžel k budově, kde měl Radim třídu. Pak šel paní sledovat. Začali ho hledat po areále, až ho našli, a odchytli taky tu paní. Ona jim kradla bundy a boty.
Charakteristika postav: Paní s taškou chtěla vydělat peníze, proto kradla bundy a boty. Honza je všímavý, všiml si paní s taškou. Radim byl Honzíka kamarád. Jolana chtěla mít taky oblečení drahé jako její kamarádka Radka.