Markéta Dibelková

Bim, Bam a Bum

Napsala: Alexandra Dolanová
Ilustroval: Dalibor Vlach
Vydalo Euromedia Group k. s. – Knižní klub v Praze roku 2003.
Druh literatury: pohádky
Kniha vypráví o zelených skřítcích, kteří prožívají různá dobrodružství, má 48 stran a je rozdělena do třinácti kapitol: Skřítkové provádějí neplechy, Jak rozhněvali vílu Dunu, Odplata, Slib, Zajíček, Hlemýždi, Kobylka, Déšť, Drak, Mezi lidmi, Záchranná výprava, Konečně spolu.
Nejvíce se mi líbila kapitola Déšť:
Jednoho dne byla velká fujavice. Skřítkové leželi pod jedlí a Bima napadlo, že ostatním skřítkům bude vyprávět příběh o holčičce Štěpánce. Štěpánka šla ze školy a na silnici našla opuštěného pejska. Dala mu jméno Alík, zavřela ho do stodoly, aby ho nenašel tatínek, protože měla strach, že by se zlobil, pejska by nechtěl a vyhnal by ho. Když byl tatínek v práci, tak ho krmila a pouštěla ven. Jednou v noci k nim přišel zloděj, Alík se rozštěkal, probudil tatínka, polekal zloděje, který utekl. Tatínek byl rád, že mají pejska. Bumovi a Bamovi se příběh líbil. Podle nich to tak má být, že psi a lidé odjakživa patří k sobě.
Charakteristika postav: Štěpánka byla hodná, starostlivá, protože si vzala domů opuštěné štěňátko, tatínek byl hodný, protože se nezlobil na Štěpánku, zloděj byl zlý, protože chtěl ukrást kozu. Na knížce se mi líbilo, že skřítkové prožívali různá dobrodružství, někdy byli zlobiví a jindy zase hodní a pomáhali si.
Knížka je určena dětem od pěti let a doporučila bych ji všem dětem ve třídě a hlavně Sárce, protože má ráda pohádky. Četla jsem ji dva týdny.

Lotta z rošťácké uličky

Napsala: Astrid Lindgrenová
Ilustrovala: Alena Ladová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2009.
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
V knize se vypráví o tom, co zažívá holčička Lotta se svými sourozenci, má 139 stran a devatenáct kapitol. Názvy některých kapitol: Lotta je moc malinká, Lotta je černošský otrok, Lotta říká skoro sprosté slovo, Lotta umí skoro všechno.
Nejvíce se mi líbila kapitola Lotta je tvrdohlavá jako beran.
Jednou měla Lotta kaz. Maminka jí slíbila, že když bude u zubaře hodná, tak dostane korunu. Lotta byla u zubaře s bratrem Jonášem a maminka čekala venku a vůbec neslyšela křik. Lotta vyšla a řekla, že doktor vytáhl zub a maminka jí dala korunu. Jenomže zub vytáhl Jonášovi a Lotta pusu vůbec neotevřela, protože je tvrdohlavá jako beran.
Charakteristika postav: Lotta si často vymýšlí, je trochu rozmazlená a tvrdohlavá, protože když si něco zamane, tak s ní nikdo nehne. Jonáš je hodný, protože Lottě pomáhá. Marie je její sestra a celý příběh vypráví.
Knížka se mi líbila jen částečně, protože tam nebylo moc dobrodružství a Lotta si stále něco vymýšlela, příběhy nebyly tak zajímavé jako v jiných knížkách. Knihu bych doporučila Lucce, protože ji zajímají knihy s dětským hrdinou. Je určena dětem od pěti let. Četla jsem ji sedm týdnů.

Říkání o víle Amálce

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Václav Bedřich
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2003.
Druh literatury: pohádka
V knize se vypráví o víle Amálce, která pomáhala zvířátkům a jiným obyvatelům lesa. Kniha má 82 stran a třináct kapitol. Názvy některých kapitol: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka, Jak se udělala ptáčkem, Jak přetancovala obra Hrompace. Nejvíc se mi líbila kapitola Jak pomáhala ježčí tlapce.
Byl podzim a Amálka měla vypít plný koflík šťávy z jablíčka, aby neklopýtala při tanci. Ale jablíčko na jabloni, kterou jí pomohla nalézt sojka, bylo moc vysoko. Amálka stála pod stromem a nevěděla si rady a vtom se objevili dva ježci, kteří dupali jako vojáci. Paní ježková poradila Amálce, aby zatřásla stromem, Amálka zatřásla, ale ani lísteček se nepohnul. A tak do stromu vrazil pan ježek a jablko spadlo přímo do Amálčiných rukou. Paní ježková do něho vrazila pichlák, z jablíčka vytekla šťáva a Amálka se napila. Potom ježci spěchali domů, ale pan ježek se cestou zakýval na kameni a spadl na paní ježkovou. Bohužel si vrazil do tlapky pichlák, moc ho to bolelo. Ježci zavolali Amálku, ta přispěchala a pichlák vytáhla. Vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Amálka je hodná a přátelská, protože každému pomáhá a v tomto příběhu pomohla ježkovi. Sojka pomohla nalézt Amálce jabloň. Paní ježková a pan ježek byli také přátelští a ochotni pomoci.
Knížka se mi dobře četla, protože obsahuje velká písmenka, příběhy jsou krátké a zajímavé a pěkně ilustrované. Knížku bych doporučila Sárce, protože má ráda pohádky. Je určena dětem od pěti let a četla jsem ji jeden měsíc.

Byla jednou koťata

Napsala: Ljuba Štíplová
Ilustroval: Josef Váňa
Vydalo nakladatelství: Albatros v Praze v roce 2004.
Druh literatury: pohádka
Kniha má šest kapitol a 63 stran. Názvy kapitol: Jak začarovali zub, Jak prodali krk a uši, Jak počmárali domeček, Jak šli na kočičí koření, Jak je přešla legrace a Jak se jim Šulístek okoukal. Nejvíce se mi líbila kapitola Jak šli na kočičí koření.
Jednoho dne Macourek a Camfourek leželi v koších a nudili se. Najednou přiletěla moucha. Nejdříve kolem nich jenom lítala a potom si na ně začala troufat čím dál víc. Na střeše se objevil Kočičák a radil jim, ať jdou hledat na louku kočičí koření. Macourek a Camfourek se ptali, jak to koření poznají a Kočičák jim řekl, že to bude kytka, kterou neznají. Hledali a říkali si, že tohle je petrklíč a tohle zase jitrocel a další sedmikráska. Macourek našel kytku, kterou neznal a protože byla taková chlupatá, tak si myslel, že už to kočičí koření našel, ale byl to jen zvonek, ve kterém byl čmelák. Macourka napadlo, že by měli jít hledat raději za potok. Ale to byl problém, jak se dostat na druhou stranu? V tu chvíli našli pekáč, nasedli do něho jako do lodi a vypluli na druhý břeh. Mezitím je pozoroval ze střechy dalekohledem Kočičák. Když zjistil, že mu uvěřili a vydali se na druhý břeh, tak se vyděsil, že by se mohli utopit. Jak byl rozčílený a křičel na ně, tak se mu smekly tlapky a spadl do sudu a sám se topil. Vytáhla ho Micka a dala ho sušit na prádelní šňůru. Protože ten pekáč byl děravý, kocourci ztroskotali a topili se. Naštěstí byly blízko žabky a ty je zachránily. Macourek a Camfourek se poučili, že když neumí plavat, tak nemají lézt do potoka. Na konci příběhu je písnička, z které vyplývá poučení.
Nestačí mít odvahu!
Pamatuj si s námi:
voda nemá podlahu,
řeka nemá trámy.
Chceš-li chodit na hloubku,
uč se plavat, holoubku!
Charakteristika hlavních postav: Macourek a Camfourek jsou zvědaví, vynalézaví, trochu lumpačí, protože občas vymýšlejí, jak někoho napálit. Kočičák je někdy trochu zlý, protože v tomto příběhu je naschvál poslal pro kočičí koření, aby se jich zbavil a při tom věděl, že žádné neexistuje, ale nakonec měl o kocourky strach. Teta Micka je hodná, protože jim ani nevyhubovala a dala je sušit.
Kniha se mi líbila, protože je v ní legrace a z každého příběhu vyplývá nějaké ponaučení. Také jsem si mohla na konci každé pohádky zazpívat písničku. Knížku bych doporučila Patrikovi Bakešovi, protože má rád legraci. Četla jsem ji čtyři týdny. Je určena pro děti od čtyř let.

České pověsti pro malé děti

Napsala: Martina Drijverová
Ilustrovala: Dagmar Ježková
Vydalo nakladatelství SiD a NERo v Praze 2002.
Druh literatury: pověsti
Kniha má 31 stran a deset kapitol: Praotec Čech, Silný Bivoj, Libuše a Přemysl, Bruncvík, Král Ječmínek, Karlův most, Kouzelník Žito, Blaničtí rytíři, Faustův dům a Dalibor. Nejvíce se mi líbila pověst o Libuši a Přemyslovi.
Libuše byla ze všech dcer nejchytřejší, uměla věštit, proto se stala kněžnou. Jednoho dne věštila a viděla město jehož sláva hvězd se dotýká. Lidé začali vysekávat stromy na stavbu hradu a domů a jeden tesař začal tesat práh a stále to slovo opakoval. Kněžna rozhodla, že se město bude jmenovat Praha. Jednou se dva sousedé pohádali o pole. Šli za kněžnou, aby je rozsoudila a ona se podívala do budoucnosti a přisoudila pole tomu prvnímu muži. Ten druhý se rozzlobil, že s nimi ani nepohovořila a hned rozhodla. Prý je to tím, že je žena a běda mužům, kterým, žena vládne! Libuše se rozhodla, že si najde manžela. Nechala vyvést svého nejmilejšího bělouše a pošeptala mu, aby šel kam chce. Poddaným řekla, aby šli za koněm a tam, kde se zastaví, tam najdou svého budoucího vévodu. Kůň běžel tři dny, až zůstal stát u pole ve vsi Stadice. Tam zrovna jeden muž oral na poli a poddaní mu řekli, že je jejich kníže. Oráč se ani nepodivil, převlékl se a jel s nimi na hrad. Jmenoval se Přemysl, vzal si Libuši a stal knížetem.
Charakteristika hlavních postav: Libuše byla hodná, chytrá a vstřícná vůči poddaným, protože jim vyhověla, když chtěli knížete. Přemysl byl ochotný vládnout. Knížka se mi líbila, protože jsou pověsti zajímavé a jsou o místech a lidech, o kterých jsem už slyšela. Například o Karlově mostě, kde jsem byla. Pověsti bych doporučila Ivě Jeřábkové, protože je zvídavá. Četla jsem ji tři týdny a je určena pro děti od deseti let.
Pověst O praotci Čechovi vypráví o tom, jak praotec Čech putoval se svým kmenem krajem a hledal místo, kde by jeho lid mohl žít. Jednoho večera přišli ke kopci, znaveni hned usnuli. Ráno Čech vystoupal na kopec a uviděl krásný kraj, plno zvěře, potoky, řeku a tak se rozhodl, že tam zůstanou a kraj se bude jmenovat Čechy. Pověst Silný Bivoj vypráví o tom, že si kníže Krok přál, aby se jeho dcera Kazi provdala. V okolí Vyšehradu se objevil divoký kanec, lidé se ho báli. Statečný Bivoj ho přemohl, naložil si kance na záda a přinesl na Vyšehrad. Kazi se Bivoj zalíbil a provdala se za něho. Pověst Bruncvík vypráví o tom, jak kníže Bruncvík cestoval mnoho let po světě se svým přítelem lvem, s kterým bojovali proti drakům. Pověst Král Ječmínek vypráví o tom, že na Moravě žil zlý král, který jenom cestoval, hodoval a nezajímal se o své poddané a dokonce vyhnal z hradu svoji ženu. Ta porodila v ječmeni syna a dala mu jméno Ječmínek. Pověst Karlův most vypráví o moudrém panovníkovi Karelu IV., který se rozhodl postavit most přes Vltavu. Aby byl most dost pevný, tak do malty přidávali vejce. Nejvíce se nasmáli, když přivezli z Velvar vařená vejce. Tak je zedníci snědli. Pověst Kouzelník Žito vypráví, že na dvoře krále Václava žil kouzelník Žito, který prý byl nejlepší na světě, dokonce přechytračil kouzelníky vévody z Bavorska. Další pověst Blaničtí rytíři vypráví o tom, že se na hoře Blaník kdysi odehrála velká bitva, při které padlo mnoho rytířů. Stala se prapodivná věc, padlí rytíři do rána zmizeli. Jeden starý muž řekl, že se propadli do hory a tam spí a čekají, až přijde jejich chvíle a oni vyjedou do boje. Pověst Faustův dům vypráví o tom, že doktora Fausta prý odnesl čert, protože mu upsal svoji duši. Jeho dům zůstal prázdný, nikdo se tam dlouho neodvážil vkročit. Až jednoho dne vstoupil do tohoto domu student. Toho si nakonec také čert odnesl. Pověst Dalibor vypráví o knížeti Adamovi, který byl zlý na své poddané a ti se rozhodli přejít k rytíři Daliborovi, který byl hodný. Soudce Dalibora za to nespravedlivě odsoudil. Dalibor se naučil ve vězení krásně hrát na housle.

Tarzan

Vypráví Pavel Cmíral.
Vydalo nakladatelství Egmont v Praze v roce 2006.
Kouzelná sbírka pohádek pochází od Walta Disneye. Kniha má 64 stran.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Mladá rodina s chlapečkem plula na lodi, která ztroskotala. Všichni až na tuto rodinku zahynuli. Rodiče s chlapečkem si vybudovali jednoduché obydlí na stromě na okraji džungle. V džungli žily gorily. Jednoho dne uslyšela gorila Kala pláč dítěte. Šla za tím hlasem a našla malého chlapce pod šátkem, kolem něho byly krvavé leopardí stopy. Jeho rodiče boj se šelmou nepřežili. Gorilí tlupa se chlapce ujala a pojmenovala ho Tarzan. Tarzan rostl a našel si kamarádku opičku Terk. Terk mu dala úkol, aby mohl být přijat do jejich opičí party. Tarzan musel vytrhnout chlup slonovi. Sloni se ale splašili a pádili džunglí. Kerčak, vůdce tlupy, se na Tarzana rozzlobil, protože je mohli sloni udupat, ale Tarzan stihl vytrhnou sloní chlup. Kerčak mu řekl, že není jako oni a že k nim nepatří. Tarzan byl smutný a chtěl Kerčakovi dokázat, že je jako oni. Jednoho dne Kerčaka přepadl leopard a Tarzan ho zabil a zachránil Kerčakovi život. Dřív, než mu Kerčak stihl poděkovat, uslyšeli výstřel. V džungli byla expedice, která hledala gorily. V expedici byla dívka Jane, kterou napadli paviáni a Tarzan ji zachránil a tak se seznámili. Jane ho začala učit mluvit a chtěla, aby je dovedl ke gorilám. To, ale Tarzan nechtěl. Když pro ně připlula loď, která je měla odvézt zpátky do Anglie, tak Jane plakala. Tarzan nevěděl proč a Clayton, člen expedice, řekl, že to je kvůli tomu, že neviděla ani jednu gorilu. Ale to nebyla pravda, byla smutná, že se musí rozloučit s Tarzanem, protože on s ní nechtěl odjet. Tarzan tedy ukázal Jane několik goril. Bohužel Clayton se rozhodl chytit gorily a odvézt je do Anglie. Clayton uvěznil i Tarzana, který přišel na loď v obleku svého otce a rozhodl se jet s Jane. Terk se slůnětem osvobodila Tarzna a Tarzan zachránil ostatní gorily. Nakonec Tarzan, profesor (otec Jane) a Jane zůstali v džungli.
Charakteristika hlavních postav: Tarzan je odvážný a silný, protože zachránil Kerčaka a Jane. Jane byla hodná a spravedlivá, nesouhlasila s uvězněním goril. Clayton byl zlý, protože chtěl odvézt gorily a získat za ně peníze. Kala byla hodná, protože se postarala o Tarzana.
Na knize se mi líbilo, že je v ní dobrodružství. Četla jsem ji čtyři dny. Doporučila bych ji Martinovi, protože si myslím, že se mu líbí dobrodružství. Je pro čtenáře od šesti let.

Zlatá kniha pohádek o zvířátkách

Z italského originálu přeložila Erika Faulová.
Ilustrovala: Silvia Lualdi
Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně v roce 2010.
Druh literatury: pohádky o zvířátkách
Kniha má dvanáct kapitol a 252 stran.
Názvy některých kapitol: Sýkorka Modrásek, Bobr Poldík, Koťátko Obláček, Medvídek Brumbác, Králíče Ušáček, Hříbátko Hopsálek.
Nejvíce se mi líbila pohádka Veverčák Oříšek. Byl jednou jeden veverčí chlapeček a jmenoval se Oříšek. Každé ráno posílala maminka Oříška a jeho dva bratry sbírat žaludy na zimu, ale Oříškovi se nechtělo a raději si šel k rybníku hrát a poslouchat hudbu. Se svou kamarádkou želvičkou Žemličkou a vrabčákem Rošťáčkem se jednoho dne sešli a želvička jim řekla, že za lesem v jeskyni je spousta medu, který patří medvědovi. Oříšek měl med rád, a proto se vydal do jeskyně. Když našel med, tak ho začal lízat, ale najednou uslyšel dupot a myslel si, že to je ten obrovský medvěd. Schoval se do pytle s čočkou. Ale nebyl to obrovský medvěd, ale jenom malé medvídě. Všimlo si, že mu někdo ochutnával med, tak šel zkontrolovat čočku a z pytle vyskočilo divné zeleně puntíkované zvířátko. Oříšek byl totiž od medu, a jakmile skočil do pytle, tak se na něj nalepila čočka. Oříšek utíkal za maminkou, ale jeho bráškové se ho lekli, protože ho nepoznali a utíkali do svého domova. Oříšek se rozplakal, že ho nikdo nepoznal. Ale to nebyla pravda, poznala ho maminka. Od té doby se z něho stal vzorný veverčák. Myl se, česal a sbíral zásoby na zimu. Med mu chutnat nepřestal, ale mlsá ho, jen když mu ho někdo daruje.
Charakteristika postav: Oříšek byl nejdříve neposlušný, protože neposlouchal maminku, ale po lekci s medem se polepšil. Maminka a bráškové byli hodní a pracovití.
Knížka se mi líbila, protože je o zvířátkách a jejich dobrodružstvích. Doporučila bych ji Sáře, protože si myslím, že se jí pohádky o zvířátkách také líbí. Je určena dětem od šesti let. Četla jsem ji šest týdnů.

Nejmilejší pohádky

Převyprávěl: Brian Morse
Ilustroval: Peter Stevenson
Vydalo nakladatelství Fragment 2001 Havlíčkův Brod.
Druh literatury: pohádky
Kniha má 48 stran a jedenáct kapitol například: Rupyranda, Tři kozlíci rohatí, O Zlatěnce, Perníkový chlapec a Dvanáct tančících princezen.
Nejvíc se mi líbila pohádka Kocour v botách. Byl jednou jeden mlynář a ten měl tři syny. Když zemřel, odkázal nejstaršímu synovi mlýn, prostřednímu synovi osla a na nejmenšího zbyl kocour. Byl z toho nešťastný, že má jen obyčejného kocoura. Ale ten kocour řekl, ať mu koupí boty, že nebude litovat. Tak to nejmladší syn udělal. Kocour si obul boty, vzal si pytel a šel do lesa, tam chytil zajíce a šel s ním do zámku. Kocour se hluboce poklonil a řekl: „Vaše veličenstvo, přináším dárek od svého pána markýze.“ Tak to chodilo několik měsíců, až jednoho dne král řekl kocourovi, že se pojede na pana markýze podívat. Kocour řekl svému pánovi, aby se šel koupat do rybníka, schoval mu oblek a běžel králi naproti. Zastavil kočár a povídá: „Stalo se neštěstí, pan markýz se šel vykoupat do rybníka a někdo mu ukradl jeho šaty.“ Král mu dal pro svého pána krásné šaty a sedl se svoji dcerou do kočáru a jeli za markýzem. Kocour mezitím běžel do království obra a cestou řekl poddaným obra, že až pojede kočár s panstvem, aby jim řekli, že všechny louky a pastviny patří markýzovi. Když přišel od zámku, poklonil se obrovi a řekl mu, že nevěří jeho kouzlům. A tak se obr proměnil ve lva, ale kocour mu nevěřil, že se dokáže proměnit v myš. Obr to udělal a kocour myš snědl. A potom už jenom čekal na příjezd markýze a krále. Princezna si vzala pana markýze a všichni žili šťastně na zámku.
Charakteristika hlavních postav: nejmladší syn byl hodný, protože poslouchal kocoura, kocour byl chytrý, protože dokázal obelstít krále i obra, král byl důvěřivý, protože věřil kocourovi a obr hloupý, protože se nechal napálit. Kniha se mi líbila, protože mám ráda pohádky, doporučila bych ji Sárce, protože pohádky jsou docela krátké a pěkně ilustrované.
Četla jsem ji šest týdnů a je určena dětem od šesti let.

Medvídek Pú

Napsal a nakreslil Disney.
Vydalo nakladatelství Egmont v Praze v roce 2008.
Druh literatury: pohádka
Kniha má 87 stran a sedm kapitol. Názvy kapitol: Šťastný nový rok, Pú, Valentýna pro Púa, První májový den, Podivná noční bouřka, Strašidelný svátek, Velké narozeninové překvapení pro Púa. Nejvíce se mi líbila kapitola Púovo pohoštění ke Dni díkuvzdání.
V jedné chaloupce bydlel medvídek a ten se jmenoval Pú, měl mnoho kamarádů, které pozval na oslavu Díkůvzdání. Připravil pro své kamarády pohoštění na Velkém pahorku a tam na ně také čekal. Jenomže jeho kamarádi si mysleli, že mají oslavu připravit společně a proto přišli k jeho domu, že si o tom udělají poradu, ale medvídka už doma nestihli. Byli z toho překvapení, tak se ho vydali hledat. Mezitím, když medvídek čekal na pahorku, tak si rozdělal svůj soudek medu a jedl a jedl. Najednou uviděl z pahorku svoje kamarády a začal na ně volat, ale jak byl zalepený od medu, tak jeho huhňání nikdo neslyšel. Naštěstí se jeho kamarád prasátko vyšplhal na pahorek a Púa objevil. Později dorazili i další kamarádi a nakonec se přišlo na to, že oni sami zapomněli Púovi říct o té poradě. Ale nikdo se na nikoho nezlobil, všichni se dobře bavili, snědli všechny dobroty a potom šli domů.
Charakteristika postav: Pú je velmi hodný, pracovitý, protože připravil pro všechny sám hostinu, jeho kamarádi jsou také hodní, protože ho v tom nechtěli nechat samotného.
Kniha se mi hlavně líbila proto, že je za každou kapitolou napsaný postup na výrobu něčeho zajímavého, například lístkové pohlednice, balící papír, skořicová srdíčka a mnoho dalších. Doporučila bych ji Lucce Tvrzické, protože si myslím, že by si vytvořila tyto výrobky. Je pro děti od šesti let. Četla jsem ji jeden měsíc.

Příhody černé čarodějnice

Napsala: Milena Durková
Ilustrovala: Veronika Miklasová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze v roce 2012.
Druh literatury: pohádka
Kniha má 167 stran, je rozdělena do čtyř částí: Žraloboty, Jak byla černá čarodějnice růžová, Ať žije Žralběta a Jak černá čarodějnice letěla do Ameriky.
Z této poslední části se mi nejvíce líbila kapitola Létavice. Jednoho dne se čarodějnice rozhodla, že poletí do Ameriky, aby jí nebylo smutno, protože všichni její kamarádi byli na táboře nebo na sletu. Před odletem si sedla na křídlo letadla, ale neletěla sama, na křídle seděl ještě medvěd. Čarodějnice se s medvědem skamarádila. Když letěli, medvěd dostal škytavku, čarodějnice mu dala bonbon, který vypadal jako kus karamelu. Čarodějnice říkala, že to škytání je nemoc létavice. Ale bonbon nepomohl, a tak mu dala ještě jiný a bylo po problému. Když přiletěli do Norska do Osla, tak se chtěla čarodějnice s medvědem rozloučit, ale medvěd jí chtěl ještě pomoci přesednout na letadlo do New Yorku, tak ji vzal na záda a donesl ji k tomu letadlu. Bohužel všechna pěkná místa na křídle letadla byla již obsazena jinými bytostmi. Nakonec se místo pro čarodějnici našlo a dál už cestovala sama a medvěd zůstal v Norsku.
Charakteristika postav: čarodějnice byla hodná, protože pomohla medvědovi se škytavkou, medvěd byl velmi ochotný, protože ji nenechal na neznámém letišti samotnou.
Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda čarodějnice a jiné nadpřirozené bytosti. Doporučila bych ji Lucce, protože si myslím, že jí to také zajímá.
Knihu jsem četla dva měsíce a je určena dětem od osmi let.

Nejkrásnější bajky

Napsal: Jean de La Fontaine
Vydáno pro Fortunu Print, Praha 2007 v edici Jupiter.
Druh literatury: bajky
Kniha má 35 kapitol a 94 stran.
Názvy některých kapitol: Jelen a jeho parohy, Kocour lasička a králík, Dub a rákosí, Lev a lovec, Slepice, která snášela zlatá vejce, Vlk a čáp, Zajíc a želva, Osel a štěně, Kobylka a mravenec, Lasička na půdě, Lev a komár, Vlk a jehňátko.
Nejvíce se mi líbila kapitola Městská myš a polní myš. Jednoho dne pozvala městská myš svoji sestřenici polní myš na návštěvu. Městská myš byla bohatá a připravila pro návštěvu velikánskou hostinu. Měla tam tolik dobrot, že polní myš nevěděla do jaké dobroty se pustit dřív. Jedly a hodovaly, ale najednou městská myš uslyšela nějaké bouchání a tak myši nechaly jídlo být a rychle se schovaly do vedlejší místnosti. Když hluk utichl, odvážila se městská myš vystrčit hlavu a potom vylézt. Lákala polní myš opět ke stolu, chtěla pokračovat v hostině, ale polní myš už nechtěla a řekla jí, aby druhý den přišla ona k ní na návštěvu a dodala, že ona sice není tak bohatá, ale při její hostině nebudou muset utíkat, krčit se a budou jíst v klidu. Poučení: Radost, při které se musíš něčeho bát, není opravdová radost.
Charakteristika postav: obě myši byly kamarádské, protože se navštěvovaly a polní myš byla určitě skromnější a uměla se radovat z mála.
Tato knížka se mi líbila hlavně proto, že za každým příběhem je poučení, které z něho vyplývá například: Často si nejméně vážíme toho, co je nejcennější, Když se dva perou, třetí se směje, Síle je někdy lepší ustoupit. Také se mi líbily obrázky a krátké texty. Doporučila bych ji Martinovi, protože si myslím, že má rád bajky a krátké texty. Je určena dětem od šesti let. Četla jsem ji týden.

To nejlepší z večerníčků

Autoři: Rudolf Čechura, Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, Stanislav Havelka, Miloš Macourek a další autoři známých večerníčků.
Ilustrovali: Václav Bedřich, Adolf Born, Ladislav Čapek, Zdeněk Miler a další.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2005.
Druh literatury: pohádky
Kniha má dvacet kapitol na 148 stranách.
Názvy některých kapitol: Jak Rákosníček vyhnal z Brčálníka lenost, Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek, Jak uvízla v leknínu, Jak robátko odešel z lesa do lesa, Dlouhá, Jak našla kámen mutáček, Jak je přešla legrace, Štaflík a Špagetka chůvami a Já Baryk a můj ježek.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak vodník Čepeček málem přišel o housličky. Byl jednou jeden vodník a ten se jmenoval Čepeček. Každý večer hrával Čepeček na housličky a na zámku žil pyšný hrabě se svojí hraběnkou, který také hrával večer na housličky. Ale moc to neuměl, hrál falešně. Když jednoho dne uslyšel hrát vodníka Čepečka na housličky, tak chtěl ty jeho housličky mít, protože si myslel, že bude také tak krásně hrát. Proto se vydal se svojí ženou na večerní procházku k rybníku, aby viděl, kam si vodník Čepeček schovává svoje housličky. Když tam přišli, tak mu dali víno vedle vrby, na které hrál. Když vodník přestal hrát, tak si všimnul té lahve, ochutnal a protože to bylo dobré, tak pil a pil. Zatímco pil, tak mu ti dva vzali ty housličky. Najednou vodník zjistil, že nemá ty housličky, ještě viděl, jak s nimi hrabě utíká a zavolal na ně, ať na ně nehrají nebo to špatně dopadne. Jenomže hrabě na ně naschvál začal hrát a hraběnka k tomu začala tancovat. V tu ránu se z rybníka začala hrnout voda, zaplavila hraběte i hraběnku, housličky přinesla zpátky vodníkovi a hraběnka a hrabě ani za dva roky neuschli a tři roky byli každému pro smích.
Charakteristika postav: Vodník Čepeček byl hodný, protože nikomu nikdy neublížil a večer hrál pro radost měsíčku a rusalkám. Hrabě s hraběnkou byli chamtiví a zlí, protože chtěli vodníkovi ukrást housličky.
Na knížce se mi líbí, že obsahuje výběr pohádky z každého večerníčku a v každé pohádce to dopadne dobře. V textu mě zaujalo, že na začátku každé pohádky je rozhovor Večerníčka s hlavní postavou pohádky a tím se každá další pohádka uvede.
Knihu bych doporučila Martinovi Vašákovi, protože má rád pohádky a hlavně večerníčky. Je určena dětem od šesti let a četla jsem ji šest týdnů.

Nejlepší pohádky od babičky

Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze v roce 2003, kniha má 18 kapitol a 144 stran.
Druh literatury: pohádky
Názvy některých kapitol: Ošklivé káčátko, Jeníček a Mařenka, Sněhová královna, O Palečkovi, Císařovy nové šaty, O neposlušných kůzlátkách, Malá mořská víla.
Nejvíce se mi líbila pohádka Kozlíček: V jedné chaloupce žili manželé, kteří se těšili na narození děťátka. Jednoho dne se žena dívala do zahrady sousedky čarodějnice a uviděla bylinku jménem kozlík a chtěla ji mít. Manžel jí tu bylinu přinesl. Ale ona druhý den chtěla ještě jednu a když ji manžel trhal, tak ho čarodějnice nachytala a chtěla ho zabít. On jí slíbil, že jí dá cokoliv, když ho nechá naživu. Čarodějnice si řekla o jejich nemluvňátko, které se mělo brzy narodit. Když se jim narodila dcerka, odnesl ji čarodějnici, ta ji pojmenovala Kozlíček. Když dívka vyrostla, zavřela ji do věže bez dveří. Když ji čarodějnice přinesla jídlo, musela spustit z věže své dlouhé copy a po nich jí ježibaba posílala jídlo. Jednoho dne jel kolem princ a slyšel nádherný zpěv, schoval se za strom a všechno pozoroval. Potom vyšplhal po copech nahoru k dívce. Princ navštěvoval dívku každou noc. Děvčátko se svěřilo čarodějnici, ale ta prince strčila z věže dolů a on se zřítil na zem a oslepl. Dívenku čarodějnice vyhnala, ta bloudila lesem a našla si opuštěnou chaloupku, ve které se zabydlela. Za nějaký čas se jí narodily dvě děti. Princ dlouho bloudil po kraji, až přišel k chaloupce. Kozlíček ho uviděla a jakmile se objali, tak jí štěstím ukápla slza, která princi stekla do oka a on opět viděl. Žili spolu v chaloupce.
Charakteristika postav: Čarodějnice je zlá, protože zavřela dívku a shodila prince z věže. Princ byl hodný, protože každou noc trávil s Kozlíčkem a Kozlíček byla milá a statečná, protože sama vychovávala děti.
Knihu jsem četla tři týdny. Zaujaly mě krásné obrázky a krátké texty s většími písmeny. Já mám ráda pohádky.
Knihu bych doporučila Sáře, protože má také ráda pohádky. Je určena pro děti od sedmi let.

Chytré pohádky z lesní mýtinky

Napsali: Eva a Michal Skořepovi
Ilustrace: Eva del Risco Koupová
Vydalo nakladatelství Grada v Praze v roce 2012.
Druh literatury: pohádky o zvířátkách
Kniha má 87 stran a osm kapitol: Jak šel medvěd na dračku, O drzém veverčákovi, O chytrých mravencích, Lišácká pohádka o štěstí, Krysák Venda a jeho lesní panenky, Bratři Bobrovi to rozjíždějí ve velkém a O pěkném pění pana Pěnkavy.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak se dudek příliš parádil:
Ve staré vrbě žil dudek Ofinka. Byl to namyšlený mladík, který se jenom parádil a vůbec nedbal o své obydlí. Neuklízel, nevynášel odpadky, a proto jeho příbytek a okolí trochu zapáchalo. Nestaral se ani o svoji vrbu, nevyzobával červíky, kteří vrbu obtěžovali. Jednoho dne šla kolem slečna lasička Hranostajová ve svém novém jarním kabátku, který byl bílý s hnědými skvrnkami. Na chvilku se zastavila u vrby a najednou plesk a plác a z dutiny vylétly smrduté a lepkavé odpadky, která jí přistály na hřbetě a kus kůry ji praštil do hlavy. Dudek se ani neodvážil vykouknout z dutiny, když uslyšel hlasité naříkání lasičky. Ta doklopýtala do své nory. Všechno pozorovala sojka a hned to všem zvířátkům v lese vyprávěla. Doneslo se to až ke starostovi lesa, k panu jelenovi. Ten si to šel s dudkem vyřídit. Chtěl, aby se lasičce omluvil a aby si uklidil svůj nepořádek v příbytku a v jeho okolí, protože ten nepořádek a zápach obtěžoval sousedy. A řekl mu, že kdyby se tak chovala všechna zvířátka, tak by spolu moc dlouho nevydržela. Dudek uklidil a letěl se omluvit lasičce. Ta plakala, protože měla zalepený a špinavý kožíšek a nešlo jí to jazýčkem olízat. Dudek dostal nápad, zaletěl pro svůj hřebínek a nůžky, všechna špinavá místa ostříhal. Od té doby dudek pečoval o svůj domeček a protože to uměl s hřebínkem a nůžkami, tak k němu na přistřižení kožíšku začala chodit i jiná zvířátka.
Charakteristika postav: Dudek byl nejdříve nafoukaný a nepořádný, ale na konci příběhu se polepšil. Lasička byla hodná, protože odpustila dudkovi. Jelen byl starostlivý, protože se staral o to, aby se všechna zvířátka měla dobře.
Na knize se mi líbilo, že na konci každé kapitoly jsou otázky k textu a hlavně otázky na zamyšlení a povídání si s rodiči o majetku, o dělbě práce, o zaměstnání, o podnikání. V textu mě zaujalo, že se tam píše i o skutečném životě zvířátek.
Knihu bych doporučila Jirkovi, protože má rád přírodu a Martinovi, protože je každá kapitola poučná.
Kniha je určena pro děti od sedmi let a četla jsem ji dva týdny.

Luisa a Lotka

Napsal: Erich Kästner
Ilustroval: Josef Žemlička
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1984.
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Kniha má 114 stran.
Příběh začíná na dětském táboře, kam přijela s ostatními děvčaty Lotka z Mnichova. Na táboře už byla dívka, která se jmenovala Luisa a byla z Vídně. Když se dívky potkaly, byly v šoku, protože byly úplně stejné. Zpočátku se nenáviděly, ale pak se skamarádily, protože zjistily, že jsou dvojčata. Když byl tábor u konce, tak si řekly, že se vymění, protože Luisa chtěla poznat tatínka a Lotka maminku. Každý večer se na to připravovaly, aby je nikdo nepoznal, že jsou vyměněné. Tábor skončil a holky jely domů. Pro holky bylo těžké předstírat někoho jiného, ale Luisa byla ráda, že poznala tatínka a Lotka maminku. Obě si přály, aby se tatínek a maminka dali dohromady. Jenomže tatínek se chtěl oženit s jinou paní a tomu musela obě děvčata zabránit. Mezitím se maminka v Mnichově dozvěděla, že se holky potkaly na táboře a začala tušit, že se vyměnily, a tak to zavolala tatínkovi do Vídně a dozvěděla se, že její Lotka je velmi nemocná a tak se rozjela i s Luisou do Vídně. Nakonec to dopadlo podle představ děvčátek, protože se maminka s tatínkem znovu do sebe zamilovali a rodina byla pohromadě.
Charakteristika hlavních postav: Luisa byla bezstarostná, živější a rozpustilejší než Lotka. Lotka byla zodpovědnější, hodná, ráda vařila, pomáhala, byla spíše zakřiknutá.
Příběh se mi líbil, protože byl zábavný, trochu napínavý a při čtení jsem byla velmi zvědavá, jak to dopadne. Knížku bych doporučila Lucce, protože čte knihy s dětským hrdinou. Je určena pro děti od osmi let a četla jsem ji čtyři týdny.

Žaloudek a Kaštánek

Napsala Emma Hůlová.
Ilustroval Antonín Šplíchal.
Vydalo nakladatelství Axióma Praha v roce 2002.
Druh literatury: pohádky
Kniha je rozdělena na 21 kapitol, má 173 stran.
V knize je popsáno nerozlučné přátelství dvou kamarádů Kaštánka a Žaloudka.
Názvy kapitol: Seznámení, Nový domov, Bludičky, Luciánek, Smolný den a další.
Kniha vypráví o jednom lese, kde byl dub a na tom dubu byly žaludy a mezi nimi byl také Žaloudek, ale byl hrozně neposlušný, protože se v bouři houpal na vršku stromu a spadl na zem. Byl tam také jeden strom kaštan a na něm byly kaštany a jeden neposlušný Kaštánek, který také spadl ze stromu. Ráno přivál vánek závoj víly a Kaštánek s Žaloudkem ožili, seznámili se a stali se z nich nerozluční kamarádi. Nejvíce se mi líbila kapitola Záhadná jeskyně. Jednoho dne Kaštánek s Žaloudkem odpočívali ve stínu stromu. Najednou se za vrátky objevil maskovaný zajíc Šťourálek s puntíkovaným šátkem na hlavě a ptal se, kdy bude prohlídka jeskyně. Kaštánek odpověděl, že klidně můžou hned, ale musejí dojít pro vílu Ájinku a hlavně musí trefit k Luciánkovi a jeskyni. Když tam dorazili, tak si dali limonádu. A pak šli. Ještě než vstoupili do jeskyně, upozornil Luciánek, aby se ho drželi, protože v jeskyni je hodně chodbiček a lehko by se mohli ztratit. To se nakonec stalo Šťourálkovi, který zapadl do jiné chodbičky, a proto se ztratil. Ostatní došli ke krásnému jezírku uprostřed jeskyně, které bylo osvíceno slunečními paprsky. Ájinka si všimla, že jim chybí Šťourálek, který pobíhal po chodbičkách a hledal cestu ven. Luciánek se ho vydal hledat, protože nejlépe znal jeskyni. Po chvilce ho našel a vyvedl ostatní z jeskyně. Společně se potom vydali k Žaloudkovi a Kaštánkovi a tam si dali dobrou limonádu. Jeskyně se jim moc líbila.
Charakteristika postav: Kaštánek s Žaloudkem jsou hodní a kamarádští, kamarádili se s každým a na nikoho nebyli oškliví. Luciánkek je hodný, protože našel zajíčka. Šťourálek je neposlušný, protože neposlouchal Luciánka a ztratil se v jeskyni. Ájinka je všímavá, protože si všimla, že chybí Šťourálek.
Na knize se mi nejvíce líbilo dobrodružství kamarádů. Doporučila bych ji Lucce Tvrzické, protože by ji zaujal text a obrázky. Je pro děti od sedmi let. Četla jsem ji šest týdnů.

Kocour v botách

Napsala: Hanna Januszewska
Ilustroval: Janusz Grabianský
Vydalo nakladatelství Nasza Ksiegarnia Warszava
Druh literatury: pohádka
Kniha má 19 stran a je v ní jeden příběh.
Byl jednou jeden mlýn a v něm bydlel mlynář. Když zemřel, odkázal nejstaršímu synovi mlýn, mladšímu osla a nejmladšímu kocoura. Nejmladší naříkal, že nejstarší bratr bude mít mlýn, vydělá si na chleba. Mladší bratr bude mít osla, prodá ho a peníze bude mít také. Ale co já s kocourem, naříkal nejmladší syn. Najednou kocour promluvil a řekl, ať mu koupí pořádné boty, pytel a ať se o nic nestará, že se bude mít dobře. A tak mládenec koupil kocourovi boty a pytel. Kocour šel na pole a tam chytil dvě koroptve. Donesl je králi a řekl mu, že mu je posílá Jasnost Velkomožný Pán Šarabán. Za několik dní ulovil zajíce a opět ho donesl králi. Král se zeptal kocoura, jestli by mohli navštívit jeho pána. Kocour souhlasil a domluvili se, že jsou druhý den očekávání na jeho panství i s princeznou. Druhý den řekl kocour svému pánovi, aby se šel vykoupat do jezírka. Kocour nenápadně schoval mládenci jeho oblečení. Kocour běžel naproti králi a řekl mu, že jeho pánovi při koupání někdo ukradl šaty. Král vyslal posly, aby z jeho hradu přivezli šaty pro jeho Jasnost. A tak se stalo, že mládenec jel v kočáře přistrojený jako pán s králem a princeznou, do které se hned zamiloval a ona do něho. Kocour běžel napřed a potkal sekáče trávy a řekl jim, aby až pojede kolem kočár a král se bude ptát, koho to jsou louky, tak mají odpovědět, že jeho Jasnosti Pána Šarabána. A tak stalo. Mezitím kocour běžel do zámku čaroděje a řekl mu, že slyšel, že se dokáže proměnit v jakékoliv zvíře i věc, ale on tomu nevěří, dokud to neuvidí. Čaroděj se proměnil ve lva a kocour nevěřícně řekl, že tak velký čaroděj se určitě nemůže proměnit v myš. Čaroděj se ale v myš proměnil a kocour ji hned snědl. Milý kocour už čekal na kočár a přivítal krále a princeznu v zámku jeho Jasnosti Velkomožného Pána Šarabána. Mládenec si vzal princeznu a žili šťastně až do smrti.
Charakteristika postav: Kocour v botách byl chytrý, protože udělal z chudáka krále a přelstil zlého čaroděje. Mládenec byl líný, protože za něho vše udělal kocour.
Na knize se mi líbilo, jak kocour přelstil čaroděje a jak to vše dobře vymyslel. Doporučila bych ji Sárce, protože má ráda pohádky. Kniha je určena pro děti od sedmi let a četla jsem ji jeden den.

Broučci

Napsal Jan Karafiát a ilustroval Jiří Trnka.
Vydalo nakladatelství SiD a NERo v Praze roku 2002.
Druh literatury: pohádkový příběh
Kniha má 95 stran a četla jsem ji dva týdny. Je pro děti od 7 let.
Vypráví o svatojánském broučkovi, který prožívá se svými přáteli různá dobrodružství, jako například když se učil létat. Létal ke kmotřičce a zpátky pořád dokola, až nemohl posadil se na střechu jejich domu a odpočíval. Hup, slétl ze střechy a běžel za maminkou, která se ho zeptala, jestli mu kmotřička něco nedala. Brouček odpověděl, že nic a odlétl zpátky za kmotřičkou a vyhrkl na ni, jestli mu nemá něco dát. A ona přikývla a odešla do komory pro med. Brouček byl štěstím bez sebe. Ukázal mamince, co dostal. Odříkal poslední modlitbičku a usnul. Další den už byla zima za dveřmi a brouček se nemohl dočkat, až poletí za beruškou. Letěli pomoci kmotřičce nanosit před zimou dříví do domečku. Za to od ní dostali povidlové koláče. Další den se loučili s podzimem a přišli k nim i jejich přátelé. Nemohly chybět ani kmotřičtinyy koláče a víno. Večer zalétl se svým otcem ke kostelu. Večer padli do hlubokého spánku, který trval celou zimu.
V knize mě zaujaly obrázky a v textu zrýmované modlitbičky například
O náš milý bože,
Povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dej, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme.
a při tom se rádi máme.
Charakteristika postav: Brouček je malý a hodný, pomáhal společně s kamarádkou beruškou kmotřičce.
Kniha nemá kapitoly a doporučila bych jí Lucce, protože by ji příběh broučka určitě zaujal.

Škola ve mlejně

Napsal: Michal Čundere
Fotografie: Zuzana Páchová
Vydala v Praze roku 2011 Česká televize a nakladatelství Albatros.
Druh literatury: pohádka
Kniha má 110 stran a 24 kapitol.
Názvy kapitol: Černý les a černý mlýn, Jak to všechno začalo, Hodina vodní fauny, Piškot v ředitelně, Zkouška na piškot, Péče o duši, Plujeme na piškot!, Nezvaný host, Vrbata v kabině, Neslavný návrat z piškotu, Strašlivý objev, Topíme Suchoprda a dalších jedenáct kapitol. Nejvíce se mi líbily kapitoly Zkouška na piškot a Péče o duši.
Rusalky společně nacvičovaly pod vedením slečny učitelky Tanečkové taneček na Vltavu od Bedřicha Smetany. Rusalky se přihlásily na soutěž Piškot, která se konala každý rok. Když začaly tančit, slečna učitelka se pozorně dívala, jestli nedělá někdo nějakou chybu a hned je napomínala: „Rákosníková nohu výš! Mechulová jste mimo rytmus, Mrholová, vydržet, vydržet! Báječné!“ A najednou se ozvala rána a Křehulová se válí na zemi. Ostatní rusalky se mohly smíchy potrhat, ale paní učitelka Tanečková byla vážná a řekla všem děvčatům, aby se občas koukaly na zem, aby tam neležel bludný kořen. Kdyby o něj zakoply, tak by se proměnily v páru a teprve o příštím úplňku by se jim vrátila podoba. Dokonce jim ten bludný kořen ukázala. Začaly opět tančit, Křehulová opět spadla a paní učitelka jí řekla, že by bylo nejlepší, aby vůbec nevystupovala. Ona se urazila, a když odcházela, uviděla ten bludný kořen a hodila ho co nejblíže k tančícím rusalkám. Když odešla k vodníkům, Mrholová o ten kořen zakopla a vypařila se. Tak slečně učitelce nezbývalo nic jiného než jít za Křehulovou a poprosit ji, jestli by přece jen nešla tancovat.
Charakteristika postav: Křehulová byla nešikovná a urážlivá, protože naschvál hodila bludný kořen mezi rusalky. Paní učitelka Tanečková byla snaživá, chtěla, aby děvčata vyhrála na soutěži. Mrholová uměla tančit a byla hodná.
Knížku jsem si vybrala, protože jsem tuhle pohádku viděla v televizi a moc se mi líbila. Knížka byla je stejná jako pohádka v televizi a má pěkné fotografie a to se mi líbilo. Doporučila bych ji Lucce Tvrzické, protože umí dobře číst a tahle knížka je na čtení docela těžká, ale jinak zábavná. Podle mě je pro děti od deseti let, četla jsem ji dva týdny.

Výprava za dinosaury

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 86 stran a 10 kapitol.
Názvy některých kapitol: Domeček na stromě, Všude knihy, Cesta do neznáma, Punťa, Zářící medailonek, Údolí dinosaurů, Útěk před nebezpečí, Obří stín, Úžasný let, Hurá domů.
Jednoho dne se Kuba s Aničkou vydali do lesa. Tam uviděli velikánský strom, na kterém byl dřevěný domeček. Anička se tam chtěla velmi podívat, ale Kubovi se to nějak nezdálo. Jenže Anička už byla skoro v domečku, tak Kuba tam nakonec vlezl také. Všude v domečku byly samé knihy. Kuba se trochu zaradoval, protože knihy měl moc rád. Zrovna otevřel tu s dinosaury. Ukázal na dinosaura a přitom si přál, aby mohl vidět opravdového dinosaura. Najednou se všechno zastavilo a ztichlo. Anička se koukla z okna a zakřičela, že tam je příšera, Kuba jí nevěřil, protože Anička si velmi ráda vymýšlela. A pak se koukl a uviděl obrovského tvora, který létal nad stromy. Našel si v knížce, že se jmenuje pteranodon. Anička se s ním okamžitě skamarádila. A Kuba po chvíli taky. Najednou spatřili triceratopse. Lekli se ho a báli, ale Kuba zjistil, že je přátelský. Najednou si Kuba vzpomněl na tyranosaura rexe, že byl ohromný a hrozně nebezpečný. Kuba zvednul hlavu a on stál před ním. Oba rychle utekli do domečku. Chtěli se vrátit domů, ale Kubův batoh s knihou zůstal ležet na zemi. Utíkal pro něj. Vzal ho do ruky. Tyranosaurus rex stál před ním. Chystal se ho sežrat. Otvíral hubu. Pteronodon se snesl k zemi a Kubu zachránil. Odnesl ho do domečku. Otevřeli knihu. Přáli se vrátit do jejich světa. Domeček se začal točit. Byli zpět v Žabí zátoce. Vylezli z domečku a vraceli se směrem domů.
Charakteristika postav: Kuba je hodný, odvážný a má rád dobrodružství. Anička je kamarádská, protože se skamarádila s pteranodonem.
V textu se mi líbilo, že Kuba s Aničkou prožijí za jeden den hodně dobrodružství. Kniha má velká písmena a krátké kapitoly. Doporučila bych ji Lucce, protože má ráda dobrodružství. Je určena dětem od osmi let. Četla jsem ji týden.

Výprava za tajemným rytířem

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách. Názvy kapitol: Tajemný les, Vzhůru za dobrodružstvím, Vodní příkop, Nezvaní hosté, V pasti, Kouzelná hůlka, Tajná chodba, Záhadný rytíř, V bezpečí, Objasnění jedné záhady.
Jednoho dne za svítání se Anička a Kuba rozhodli, že se opět půjdou podívat do jejich magického domečku. Začali si prohlížet knížky, Anička sáhla po knize s rytíři a přála si, aby byli v té době. Když se v ní ocitli, uviděli rytíře na koni. Kuba se hned chtěl vrátit domů, ale Anička ho přesvědčila, aby zůstali. Začali sledovat rytíře, který je dovedl k hradu. Když dorazili k příkopu s padacím mostem, tak Kuba viděl, jak se ve vodě pohybují krokodýli. Kuba si to hned poznamenal do svého bločku, který nosil v batohu. Anička najednou uslyšela, jak bubnují bubny a troubí trumpety. Hned je napadlo, že to jde z hradu a tak šli dovnitř. Ocitli se v hodovní síni, kde probíhala velkolepá hostina. Najednou je oslovil nějaký sloužící a oni se lekli a utekli chodbou. Doběhli do tmavé a chladné místnosti, kde rozsvítila Anička baterku a uviděla jen rytířské brnění. Kubovi se moc líbily helmy rytířů a tak si jednu vyzkoušel. Byla moc těžká. Kuba se neudržel, protože helma byla moc těžká a vrazil hlavou do brnění. Brnění se sesypalo všechna na zem a pak uslyšeli hluboké hlasy. Někdo Kubu popadl za ruku a pak ucítil, že mu někdo strhl přilbu z hlavy. Kuba uviděl nad sebou tři muže, kteří je zvedali ze země. Vedli je do hladomorny. Anička najednou rozsvítila baterku a ti muži se divili, co to je za podivný vynález. Anička si honem vymyslela, že to je kouzelná hůlka. A zavelela, aby si lehli na zem, že jinak je v něco promění. Oni tomu uvěřili a lehli si na zem. Mezitím Anička s Kubou rychle utekli. Vrátili se k domečku a přesunuli se zpátky domů. A pak si řekli, že jim tohle stejně nikdo neuvěří.
Charakteristika postav: Tři muži jsou zlí, zavřeli Kubu s Aničkou do hladomorny. Kuba je opatrný, protože nechtěl zůstat v říši rytířů. Anička se skoro ničeho nebojí, nechtěla se vrátit domů.
Doporučila bych ji Martinovi, protože podobnou knížku už četl. Je určena pro děti od sedmi let. V knize mě zaujaly hezké obrázky. V textu mě zaujalo, jak děti prožívají stále nějaká dobrodružství.
Knihu jsem četla dva týdny.

Kocourek Klubko

Napsala: Lucienne Ervilleová
Ilustroval: Marcel Marlier
Vydalo nakladatelství Junior v Bratislavě roku 1994.
Druh literatury: příběh o zvířátkách
Kniha má 61 stran.
Byl jednou jeden kocourek, který se jmenoval Klubko. Bydlel za velikánskou zdí, neměl ji rád, protože byl zvědavý, co je za ní. Ráno Klubko uviděl na té zdi žebřík, hned tam běžel a vylezl na něj. Za zdí byla rozsáhlá zahrada plná květin a stromů. Když to Klubko uviděl, nemohl uvěřit svým očím a než se vzpamatoval, už se válel dole v řeřichách. Klubko toho ještě moc neznal, proto se hned vyptával, co jsou zač. Odpověď byla, že jsou květiny a jmenují se řeřichy. Kocourek se také seznámil se stromem jabloní a potom pokračoval ve své procházce zahradou. Přišel k jezírku, chvilku se díval na svůj odraz ve vodě, za chvilku vyskočila červená rybka z vody, pozdravila Klubka a zmizela pod hladinou. Došel až k boudě, ve které spal pejsek Puk. Pejsek se probudil a Klubko se podivil, co je to za divnou kočičku, protože takovou nikdy neviděl. Nevěděl, že je to pes. Pejsek mu vysvětlil, že on je pes a jmenuje se Puk. Tak se skamarádili a Puk s ním pokračoval v cestě za objevováním zahrady. Na své cestě se Klubko seznámil s ježečkem Bodlinkou a nakonec s žabkou Královnou. Když obešel celou zahradu, vrátil se domů.
Charakteristika postav: Klubko je zvědavé, protože chtce vědět, co je za zdí. Pejsek Puk byl hodný, protože doprovodil kocourka a dělal mu společnost.
Kniha je zajímavá tím, že Klubko nejdříve žil jenom za velikou zdí a nic nevěděl o světě, ani netušil, že jsou na světě jiná zvířata a když se dostal ven, postupně poznával něco nového.
Knihu bych doporučila Sárce, protože má ráda koťátka a kniha má pěkné obrázky, které se mi také líbily. Knihu jsem četla dva dny a je určena dětem od sedmi let.

Co víme o rytířích

Autorka: Reneé Hollerová
Ilustrátorka: Silvia Christophová
Vydalo nakladatelství Thovt v Praze roku 2006.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má 53 stran a pět kapitol: Nezapomenutelný den, Zachránci v nouzi, Na poslední chvíli, Tajné psaní, Tajemný cizinec.
Byli jednou dva chlapci, Ben a Karel. Nemohli se dočkat svatodušní neděle. Protože tehdy měli být dva synové císaře Fridricha pasováni na rytíře. Ráno, hned jak chlapci vstali, se šli podívat na slavnosti. Najednou Karel uviděl chlapce, který ukradl měšec pánovi, který se bavil s paní. Už se chystal okrást dalšího. Ben s Karlem začali křičet, že tam je zloděj, a tak chlapec utekl. Chlapci za ním rychle utíkali, ale zloděj byl rychlejší a ztratil se v davu. Karel byl smutný, protože chtěl zloděje dohonit, ale Ben ho utěšoval, že kdyby honili zloděje, že by nestihli pasování na rytíře. Hledali místo, odkud dobře uvidí. Bena najednou napadlo, že by mohli vylézt na strom a odtud krásně viděli na pasování. Chlapci ovšem uviděli ze stromu toho zloděje a Karel rychle skočil dolů, začal ho honit a doběhl ho. Kluk se bránil, ale Karel byl rychlejší a zavolal stráž a ta kluka chytila.
Charakteristika postav: Ben a Karel jsou chytří a spravedliví, protože chtěli zastavit zloděje. Kluk je špatný, protože chtěl krást.
Na knize a v textu se mi líbila velká písmena, a že za každou kapitolou jsou zajímavosti, například o rytířské výzbroji, jak se stát rytířem, rytířské hry a další. Knihu bych doporučila Martinovi, protože se dobře čte a rytíři by ho mohli zajímat.
Kniha je určena dětem od osmi let. Četla jsem ji deset dní.

Chobotnice z Čertovky

Napsal: Ota Hofman
Fotografie z televizního seriálu: Jan Kuděla
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Druh literatury: fantastický příběh
Kniha má 139 stran a dvě kapitoly.
Kniha vypráví o malém Honzíkovi a Evičce, kteří se svými rodiči jeli na dovolenou k moři do Portugalska. Už při cestě se objevily první problémy, protože už v Čechách píchli kolo jejich karavanu, kterému říkali Oskar. To ale ještě netušili, co je čeká, až přijedou k moři. Když tam dorazili, hned se převlékli do plavek a šli se koupat. Když vylezli z moře, zjistili, že jsou celí černí, špinaví od nafty. V oceánu totiž došlo k havárii ropného tankeru a ropná skvrna se dostala až k portugalskému pobřeží. Najednou se nad nimi objevila helikoptéra a muž vedle pilota na ně mával a naznačoval jim, že mají jet pryč. Jenomže jejich auto Yetti i s karavanem zapadlo do písku a tatínek se nemohl vyhrabat. Helikoptéra několikrát obkroužila zátoku a vrátila se k nim. Když už to bylo asi po osmé, tatínek vzal Světového tlumočníka a křičel na ně do vejšky portugalsky „Ať se upevňuje přátelství a bojová solidarita mezinárodního odborového hnutí.“ Vypadalo to, že to zabralo, ale za chvíli se v zátoce objevilo policejní auto, které si odvezlo maminku i tatínka, protože na nich chtěli pokutu, ale tatínek jim česky řekl, něco o idiotovi, ale neuvědomil si, že některá slova znějí i v jiném jazyku stejně. Nejenom Holanovi měli problémy, na oceánu totiž byla výzkumná loď, jejíž posádka zkoumala oceánské dno. Objevila zvláštní hmotu, která se pohybovala, měnila tvar a vypadalo to jako plastelína. Kvůli havárii tankeru Sandra museli vědci výzkum přerušit a vzít si jenom malé množství té hmoty. A ta hmota jim z lodě utekla.
Když Honzík a Evička čekali na rodiče, tuhle hmotu našel Honzík, když ji vyplavilo moře. Ze zelené a modré hmoty vymodelovali chobotničky, které k jejich překvapení začaly mluvit a schovaly se do karavanu. V tu chvíli přijela policie s rodiči. Tatínek se snažil opět vyhrabat z písku a chobotničky mu pomohly. Protože zaplatili velkou pokutu a už neměli peníze, tak museli jet domů a chobotničky jely s nimi. Byla s nimi velká legrace, protože všechno opakovaly a motaly do sebe. Například, že Paříž je hlavní město Francie, protéká jí řeka Vltava, že mají kočku, psa a že kočka štěká a pes mňouká.
Charakteristika postav: Eva a Honzík jsou hodní, nenechali tam chobotničky. Chobotničky pomohly tatínkovi s přesunutím karavanu, pořád něco opakují.
V knize mě zaujaly fotografie z pohádky v televizi a v textu chobotničky, jak opakovaly slova a věty.
Knihu bych doporučila Lucii Tvrzické, protože by se jí mohly líbit legrační chobotničky. Je doporučena dětem od devíti let. Četla jsem ji měsíc a půl.

Výprava na pustý ostrov

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách.
Názvy kapitol: Pošmourné odpoledne, Jasně modré moře, Tři muži ve člunu, Mizerná kořist, Poklad kapitána Kida, Velrybí oko, Blíží se bouře, Kopejte, kopejte!, Tajemný M, Opravdový poklad
Kuba s Aničkou se opět pomocí kouzelného domečku přesunuli do jiné doby. K moři do doby pirátů. Když se podívali z okna, viděli jasně modré moře a papouška, který seděl na palmě. Anička hned slézala dolů po žebříku. Sundala si boty s ponožkami a rozběhla se do vody. Kuba za ní. V dálce na moři uviděli velikou loď, která spouštěla na vodu malý člun. Na člunu seděli tři muži, byli to piráti. A stále se přibližovali. Anička a Kuba začali utíkat, ale piráti už byli u břehu a dohonili je. Popadli je a ptali se, jestli neví, kde se skrývá poklad kapitána Kida. Anička jen kývla hlavou, jako že ne. Piráti je vzali na člun a vyjeli k veliké lodi. Kapitán této lodi se jmenuje Bones a právě on je zamknul do kajuty. Kuba vyndal z batohu knihu o pirátech a zjistil, že poklad se ukrývá pod okem velryby. A velryba je vlastně ten ostrov, protože má její tvar a oni musejí nalézt kámen, který připomíná oko. Aby je kapitán pustil, museli mu prozradit, kde se ten poklad ukrývá. Pak se k němu všichni vydali. Jenomže při cestě začala bouře, ale přesto se vylodili, našli kámen a začali kopat. Bouře sílila, tak odhodili lopaty a utíkali ke člunu, kapitán naskočil na poslední chvíli. Děti to naštěstí nestihli a utíkali do domečku na ostrově a vrátili se domů.
Charakteristika postav: Piráti byli zlí, protože zajali Aničku a Kubu. Anička a Kuba byli stateční, protože se pirátů nebáli a nakonec se zachránili.
Na knize se mi líbilo, že má velká písmenka a krátké kapitoly. Na textu se mi líbilo, že je tam dobrodružství. Knihu bych doporučila Martinovi, protože už některé knihy Magického domečku četl.
Kniha je určena dětem od sedmi let a četla jsem ji týden.

Výprava do deštného pralesa

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách.
Názvy kapitol: Kde je Kaštanka?, Nástrahy pralesa, Zubaté rybky, Opičí trápení, Roztomilé koťátko, Upíři?, Druhá věc, V půli cesty.
Kuba s Aničkou se vydali pomocí kouzelného domečku do deštného pralesa. Objevili se v koruně obrovského stromu, který byl pokryt liánami. Když slezli dolů ze stromu, bylo ticho, Anička s Kubou se trochu báli. Uslyšeli šumění, jako kdyby se někdo snažil přejít přes spadané listí. Najednou byl hrozný rachot, všechny ptáci začali štěbetat a všechna zvířata začala jančit. Kuba z batohu vyndal knihu a přečetl, že když se ozývá nějaký šramot, blíží se armáda velkých masožravých mravenců. Kuba s Aničkou začali utíkat, až doběhli k velké řece. Tam uviděli kmen, který byl vytesaný do loďky. Rychle na to nasedli, ale neměli pádla. Anička uviděla modré rybky, Kuba se na ně podíval a vykřikl, že to jsou piraně. Piraně naštěstí odplavali pryč, ale za chvilku připlaval krokodýl. Krokodýl naštěstí také odplaval, ale opička, která se houpala na stromě, po nich začala házet ovoce. Když opice hodila třetí plod, Anička ho hodila zpátky. Opice zmizela v pralese, začínalo pršet. Kuba s Aníčkou se potřebovali dostat z kánoe pryč. Opice se vrátila. Vzala velký klacek a podala ho Aničce, Anička druhý konec chytila a začala tahat, brzy byla na pevnině. Anička rozuměla opici a prý jí říkala, že mají jít za ní. Došli k malému zvířátku, které vypadalo jako roztomilé koťátko. Kuba zalistoval v knize a přečetl, že to je jaguár. Ale to už přicházela jeho mamka, pomalu se blížila. Naštěstí ze stromu najednou skočila opička a zatahala jaguářici za ocas. Děti utekly a našly cestu zpátky do domečku. Opička jim dala druhou věc pro Morganu a to bylo mango.
Charakteristika postav: Anička s Kubou jsou hodní a odvážní, vyhnuli se mravencům a krokodýlovi. Opička byla hodná dala Aničce druhou věc pro Morganu.
V knize se mi líbily obrázky a v textu, jakému dobrodružství děti čelily. Doporučila bych jí Sárce, protože se dobře čte. Je doporučena dětem od sedmi let a četla jsem ji čtyři dny.

Klub Tygrů – Pobřeží koster

Napsal: Thomas Brezina
Ilustrovala: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2008.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Počet stran: 125
Názvy kapitol: Strašidlo ve starém majáku, Pobřeží koster, Mraziví chlap, Zmizel?, Opravdové strašidlo, Překvapivý objev a dalších dvanáct kapitol.
Kniha začíná tím, že klub Tygrů Biggi, Luk a Patrik jeli na prázdniny k Lukovímu strejdovi Bertovi, který bydlí u Karibského moře. Leťte pryč! Nadává Biggi, když se v noci vzbudila a nad ní se objevilo hejno komárů. Rozespale se vyhrabala z postele a potmě šla k oknu, aby ho zavřela. Na něco šlápla, ale nevěděla na co. Podívala se z okna a viděla starý maják. Vysoko na něm blikalo světlo. Biggi přivřela oči a když je znovu otevřela, světlo zmizelo. Šla si znovu lehnout. Ráno u snídaně se Biggi Berta zeptala, jestli je ten maják ještě v provozu. Bert zavrtěl hlavou a řekl, že rozhodně ne. Dneska v noci tam blikalo světlo, řekla Biggi. Bert se jí zeptal, jestli ví, v kolik hodin to bylo. Biggy řekla, že ne. Po snídani šla Biggi do svého pokoje pro věci na koupání. Uviděla na zemi budík. To je ta věc, na kterou jsem v noci šlápla. Aspoň věděla, kolik bylo v noci hodin. Šla dolů a řekla, že byly dvě hodiny ráno. Klub tygrů rozhodl, že budou pátrat. Strýček Bert jim řekl o pirátech, kteří olupovali lodě. A taky jim ukázal obraz kapitána Černovouse, který byl vedle nástěnky. Patrik se vydal na člunu k majáku, našel v něm včerejší noviny, ale někdo ho přepadl a svázal. Když se nevracel, ostatní se vydali za ním, našli ho v chodbách a zachránili. Jak tak pátrali tajemnými chodbami, našli lebku a v ní mapu pokladu. Se strýčkem, který je mezitím hledal, se vrátili do strýčkova domu. Večer navštívil strýčka jeho údajný kamarád z dětství, který byl ve skutečnosti podvodník. Když došlo k jeho odhalení, strýčka a děti svázal. Naštěstí se jim povedlo uprchnout a s mapou šli hledat poklad, opět se tam objevil podvodník Leo, poklad jim sebral a svázal je. Oni se však osvobodili a Lea chytli a předali policii.
Charakteristika hlavních postav: všichni členové Klubu tygrů jsou stateční a chytří, protože vyluštili záhadu majáku. Strýc Bert byl starostlivý, protože se bál o Luka, Leo byl zlý a chamtivý, chtěl ukrást poklad.
V knize se mi líbily obrázky a luštění s lupou. V textu se mi líbí, jak je Klub tygrů statečný.
Knihu bych doporučila Ondrovi, protože už nějaké tyto knihy četl. Je doporučena dětem od devíti let a četla jsem ji tři týdny.

Šíleně smutná princezna

Autoři: František Vlček, Bořivoj Zeman
Fotografie: Jaroslav Trousil
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Druh literatury: pohádka
Počet stran: 97
Král Jindřich a jeho syn Václav jedou ke králi Dobromyslovi, který má dceru Helenu. Princ Václav se má s Helenou oženit. Ale vůbec se mu nechce, protože ji nikdy neviděl. „Tati ještě je čas se vrátit,“ přemlouval Václav svého otce. Král Jindřich samozřejmě nesouhlasil. Václav navrhl, že by si chvilku mohli všichni odpočinout. „Stát,“ zavelel král. Všichni si sedli do trávy a odpočívali. Toho Václav využil. Nedaleko se pásly krávy a Václav na jednu nasedl a vydal se do Dobromyslova království. Dostal se do královské zahrady, kde spatřil krásnou dívku. S kterou se plavil na loďce a vyzvídal, kde má okno princezna Helena. Shodou náhod se dostal do vězení, kde ho navštívila princezna Helena, což byla ta dívka, se kterou mluvil v zahradě. Princezna netušila, že mladík je princ, kterého si má vzít za muže. Do mladíka se zamilovala, aby si nemusela vzít prince, předstírala, že je šíleně smutná, a tak její tatínek král vyhlásil, že kdo princeznu rozesměje, ten si ji vezme za ženu. Přihlásilo se mnoho mužů a tak král řekl, že kdo ji nerozesměje, bude o hlavu kratší. Princ Václav se do Heleny, také zamiloval a rozhodl se jí rozveselit. Sice se mu podařilo princeznu rozveselit, ale ta, když zjistila, že mladík je ve skutečnosti princ, se urazila a předstírala, že ji nerozesmál. A tak ho opět uvěznili, ale princezna za ním běžela do vězení. Mezitím se rádcové Iks a Ypsilon rozhodli, že se musí vyhlásit válka, stali se generály a začali válku. Králové šli za svými dětmi do vězení a viděli, že se mají rádi a chtěli válku zastavit. Princ a princezna se dostali z vězení a omráčili generály a ukončili válku. Nakonec se konala svatba a milé generály nechali bojovat v bahně, když tak chtěli válku.
Charakteristika postav: Princ Václav je tvrdohlavý, nechce se oženit, a proto radši uteče. Princezna Helena je vychytralá, protože dělala, že je smutná. Rádcové jsou zlí, chtěli za každou cenu válku.
V knize mě zaujaly obrázky a v textu zlí rádcové. Knihu bych doporučila Lucce, protože by se jí určitě líbila. Je určena dětem od devíti let, četla jsem ji měsíc.