wz
Lukáš

Lukáš Dostálek

Madagaskar

MadagaskarVydalo nakladatelství Svojtka s.r.o. v Praze v roce 2010.
Autor: J. E. Bright
Ilustrace: Sarah Taylor
Knihu mi doporučili rodiče. Je určena pro všechny děti. Četl jsem ji dva dny. Kniha má 80 stran.
Žánr: dobrodružství se zvířecími hrdiny
Je to příběh čtyř zvířátek - hrocha Glorie, lva Alexe, zebry Martyho a žirafy Melmena. Všichni žijí v ZOO, kde se o ně pečlivě starají. Ale zebra Marty je nespokojená a snaží se dostat do divočiny. Zvířátka chtěla ze ZOO utéct, ale při útěku je chytili lidi, zajali je a dali je do beden. Naložili je na loď, kterou ovšem přepadli tučňáci. Ostře s lodí zabočili a bedny nešťastnou náhodou vypadly do moře. Dopluly na ostrov. Nejdříve tam byl sám lev Alex, ale později se objevili ostatní. Zvířátka prozkoumávala džungli a zjistila, že tam žijí lemuři. Snažila se s nimi skamarádit. Lev Alex vyděsil malého lemura svými zuby, a tak musel odejít od všech zvířat, aby jim neublížil. Chybělo mu totiž pořádné maso - jak by řekl lev Alex Flákota. Jeho kamarádi se snažili Alexe zachránit. Našli ho a společně vymysleli pro Alexe jídelníček tak, aby mu nechybělo maso. Jedl samé ryby. S tučňáky nakonec opravili loď a vypravili se zpět do ZOO, kde jim bylo nejlépe.
Kniha je dobrodružná a zábavná. Doporučil bych ji všem klukům - hlavně Filipovi a Ondrovi, protože mají rádi dobrodružné knihy. Je určena pro čtenáře od šesti let.
Charakteristika postav: Lev Alex je hodný, odvážný a neporazitelný. Hroch Glorie je hodná, tlustá a jediná holka v tlupě. Marty je také hodný, pruhovaný a chce stále poznávat něco nového. Melmen je dlouhý a neustále si stěžuje, že ho něco bolí a že je nemocný.
Kniha se mi moc líbila - byla moc hezká a hlavně zábavná. Moc jsem se u ní nasmál. V knize mě zaujaly obrázky a jak lev Alex zachraňoval svého kamaráda Martyho.

Tři bratři

Tři bratřiVydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2014.
Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrace: Václav Šlajch
Druh literatury: dětská pohádka
Knihu mi doporučili rodiče. Je určena pro děti od sedmi let. Četl jsem ji čtyři týdny. Má 111 stran.
Kniha se skládá ze tří pohádek: O šípkové Růžence, O Karkulce, O dvanácti měsíčcích.
Charakteristika postav: Jan je hodný, odvážný. Matěj je hodný. Pepa je pohrkaný, pokaždé zakopne.
Byl jeden statek a v něm žili rodiče. Ti měli syny Jana, Pepu a Matěje. Když kluci vyrostli, vypravili se na zámek, který byl zarostlý šípkovým trním. Jan chtěl vysvobodit princeznu Růženku, která tam spala sto let, protože se píchla o trn. Jan jí vysvobodil a brzy se slavila svatba. Jan se stal králem. Matěj se stal myslivcem. Po lese šla Karkulka a tam potkala vlka. Karkulka šla k babičce, ale vlk tam byl dřív. Sežral babičku a Karkulku. Matěj rozřízl vlkovi břicho. Z břicha vylezla babička a Karkulka. Matěj Karkulku poprosil o ruku, ale až bude větší. Pepa se toulal po světě. Přijel do jedné vesničky. Uprostřed vesničky byla studeň, u které potkal Marušku. Hned se do ní zamiloval. Maruška odešla domů. Tam na ní čekala zlá macecha se sestrou Holenou. Obě dvě poslaly Marušku pro fialky, jahody a jablka. Maruška všechno donesla díky dvanácti měsíčkům. Holeně tak chutnala jablka, že si došla s macechou sama pro nová - také ke dvanácti měsíčkům. Protože byly zlé, už se nikdy od měsíčků nevrátily. Pepa našel samotnou Marušku, odvedl si ji domů. Sešli se tam všichni - Jan s Růženkou a s rodiči, Karkulka s rodiči, Pepa jako ženich, Maruška jako nevěsta.
Kniha se mi moc líbila - byla hezká a hlavně zábavná. V knize mě zaujalo, jak si všichni tři zasloužili nevěsty. Kniha je také dobrodružná a jsou v ní i písničky. Doporučil bych ji Adéle, protože má ráda pohádky.

Slavný myší detektiv

Slavný myší detektivVydalo nakladatelství Egmont Praha v roce 2008.
Autor: Disney Enterprises, Inc.
Ilustrace: Disney Enterprises, Inc.
Knihu jsem zahlédl sám v obchodě a zaujala mě, tak jsem si ji koupil. Jedná se o dětskou knihu pro děti od šesti let.
Druh literatury: dobrodružná kniha
Knihu jsem četl deset dní. Má 40 stran.
Charakteristika postav: Olívie je hodná myška. Olívin tatínek vyrábí hračky a je to starostlivý myšák. Dawson je doktor, který vyšetřuje záhady. Basil je myší detektiv, vyšetřuje záhady. Třasák je zlý, pracuje s Krysákem. Krysák je také zlý, chce ovládnout svět.
Žily byly dvě myši - Olivie a její tatínek, který vyráběl hračky. Jednoho dne netopýr Třasák unesl tatínka Olívie. Olívie byla nešťastná, a tak se rozhodla tatínka hledat. Na ulici spatřila doktora Dawsona. Řekla mu, co se stalo a on ji zavedl ke slavnému myšímu detektivovi Basilovi. Basil se dozvěděl, co se stalo a hned tušil, kdo za únosem stojí. Rozhodli se pátrat. Byl to Krysák - známý zločinec - který tatínka unesl a držel ho v zajetí. Chtěl po něm, aby sestavil armádu pomocníků a tím ovládl celou Anglii. Tatínek odmítl, a tak se Krysák rozhodl, že unese i Olívii. Myslel si, že potom ho bude tatínek poslouchat. Stalo se tak - Olívii unesl Třasák zrovna, když Olívie s Basilem a Dawsonem prohledávali dům hraček. Basil a Dawson se převlékli do námořnického obleku a šli hledat oba unesené. Měli podezření, že jsou schovaní někde v přístavu. To se potvrdilo. Strhla se velká rvačka. Dawson s Basilem pronásledovali Třasáka - ten je dovedl přímo ke Krysákovi. Očekával je. Zajal je a přivázal je do myší pastičky. Mezitím Krysák vtrhnul do královského paláce a vyměnil královnu za její dvojnici - byla to ale hračka od Olívina tatínka. Myslel si, že tak ovládne celou Anglii. Ale detektivům - Dawsonovi a Basilovi se podařilo utéci, najít tatínka a Olívii. Tatínek pak dvojnici královny ihned přeprogramoval tak, aby se celý svět dozvěděl, že je Krysák zloduch a podvodník. To se ale Krysákovi nelíbilo a opět unesl Olívii - vyběhl na střechu paláce a naskočili do vzducholodi. Detektivové se ale nedali a pomocí pouťových balonků se dostali do vzducholodi za nimi. Bojovali mezi sebou - a v tom Krysák a Basil vypadli do hodin na věži. Naštěstí pro Basila se ručička hodin pohnula a Krysák spadl dolů. A tak Basil zachránil všechny - Olívii, tatínka i královnu Anglie před zlým Krysákem a vděčná královna ho vyznamenala medailí.
Kniha se mi moc líbila - byla moc hezká a napínavá. Zaujalo mě, jak nakonec Krysák sám spadl dolů. Kniha je dobrodružná a napínavá. Doporučil bych ji Michalovi, Ondrovi, Filipovi a Pavlovi, protože mají rádi detektivky.

Honzíkova cesta

Honzíkova cestaVydalo nakladatelství Albatros Praha v Praze roku 1983.
Autor: Bohumil Říha
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Žánr: povídka pro děti
Knihu mi doporučili rodiče. Je určena pro děti od pěti let. Četl jsem ji tři týdny. Má 106 stran.
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Družstevní vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříku Princovi, Koza na silnici, Na cestě s obědem, Kulička se vrací, Ve škole, Za kocourem v lese, Vzhůru za Honzíkem!, Přijíždí maminka, Honzíkovo rozloučení, Nepospíchejte, abyste byli dospělí!
Byl jeden chlapec a jmenoval se Honzík. Byl ještě malý, chodil ještě do školky. Maminka ukázala Honzíkovi dopis od babičky a dědy. Psalo se tam, aby přijel na návštěvu a na prázdniny. Honzík se moc těšil a rád jel. Maminka mu zabalila kufr a Honzík jel poprvé sám vlakem. Moc se mu to líbilo. Průvodčí Honzíkovi řekla, kde má vystoupit. Na nádraží už na něho čekal dědeček i se psem Punťou a s koněm. Dojeli k babičce, která se na Honzíka moc těšila. Čekali na něho i zvířáta na dvoře - kočka, slepice, koza. Honzík prožíval u babičky krásné prázdniny. Brzy si i našel kamarády - hlavně Terezku, Viktora a Ferdu. Ferda se ale k Honzíkovi nechoval dobře. Dělal mu naschvály - sebral mu kuličku, nechal ho v lese. Honzík mu ale vždycky odpustil. Babička s dědou ukázali Honzíkovi, jak se žije na vesnici. Ukázali mu družstvo a v něm družstevní vajíčka a prasata - hlavně prasátko Prince. Honzíkovi se ani nechtělo domů, ale když přijela maminka, byl moc rád. Když odjížděl, přišli se s ním rozloučit všichni kamarádi - i ten zlobivý Ferda. Od každého z nich dostal i malý dárek na rozloučenou.
Charakteristika postav: Honzík je hodný kluk, pomáhá babičce a dědovi. Odpouští každému. Terezka je malá hodná holka, která pomáhá Honzíkovi a má ho ráda. Viktor je hodný kluk, je členem bandy a je fér. Ferda je zlý, zlobivý kluk. I když nakonec asi ví, že udělal něco špatně a chce to napravit. Babička a děda jsou hodní - vysvětlují Honzíkovi, co je družstvo a vesnice.
V knize mě zaujaly obrázky. A pak se mi líbilo, jak odjel sám Honzík k babičce. Chtěl bych jel taky k babičce takhle sám. Musí to být dobrodružství. Kniha se mi líbila. Byla moc fajn. Připomíná mi to prázdniny u mé babičky, která má taky zvířata a u které se mi moc líbí. Četl jsem ji proto, že mi ji doporučila mamka, abych si vzpomněl, jaké to bylo u babičky na prázdninách.
Knihu bych doporučil Michalovi, protože má rád různé dobrodružství.

U všech čertů

U všech čertůVydalo nakladatelství Albatros Praha v Praze roku 2010.
Autor: Jiří Kahoun
Ilustrace: Ivo Houf
Žánr: pohádkové vyprávění
Knihu mi doporučili rodiče, protože má zajímavý děj, je zábavná. Je určena pro děti od sedmi let. Četl jsem ji pět týdnů. Má 91 stran.
Názvy kapitol: Čertovské probuzení, Čertovská zima, Čertovské obrázky, Čertova kovárna, Čertovská muzika, Čertovské učení, Čertovské zápasy, Čertovská pec, Čertovské pletení, Čertovská dobrota
Děj se odehrává v pekle, kde bydlí šest čertů - Remcal, Maťátko, Prskavka, Šmoura, Camfour a Klofanda. Tito čerti společně prožívají různé příběhy. Protože jsou všichni hloupí čerti, všechny lehké úkoly nakonec popletou. Nejvíce se mi líbila kapitola s názvem Čertovské probuzení. Všichni čerti spali. Najednou se ozvala čertovská muzika, která je měla probudit. Ale zamotaly se jim ocasy, a tak chvíli trvalo, než se čerti rozmotali. Úkolem dne byly kostky. A tak Remcal mávl rukou a tím vyčaroval jakože kostky. Ale popletl to. Byly to koule. Jenže čerti byli tak hloupí, že i z těch koulí chtěli postavit komín a hrozně se divili, že jim to nejde postavit. Až Remcal - kníže pekla - zjistil, že čerti vykouzlili místo kostek koule. Ti ostatní hloupí čerti by snad ani na to nepřišli. Pořád to zkoušeli dokola a dokola. Koule přeměnil na kostky a vyhlásil soutěž, že kdo postaví největší komín, ten dostane čertovského medvídka. Čerti ale zase zlobili, honili se mezi kotli, až medvídka upustili do ohně. Čerti nakonec brečeli jako malé děti. A byli z toho tak unavení, že si pustili spací muziku, která je měla uspat a potom si šli lehnout. Tady je vidět, že čerti jsou hloupí, dělají hlouposti a jen se poflakují.
Charakteristika postav: Remcal je kníže pekel. Někdy hodný, někdy zlý. Ze všech čertů nejchytřejší. Maťátko pořád brblá a koktá. Nikdo ho nenechá domluvit. Ale je to dobrák. Prskavka je malý čert a ostatní čerti se o něho starají a učí ho nesmysly. Šmoura je velký. Pořád něco povídá. Je upovídaný. Camfour je velký čert. Má jeden zakroucený roh. Klofanda je kovář a na rohu nosí zvonek.
V knize mě zaujalo, jak je napsaná. Je legrační. Čerti dělají srandu. Knížka se mi moc líbila a hezky se četla, protože tam jsou legrační věty a ke každé povídce obrázek a velké písmeno na začátku. Knížku jsem dostal k Vánocům od rodičů, proto jsem si ji konečně přečetl.
Knihu bych doporučil Ondrovi, protože s ním je legrace jako s čerty.

Agáta a doktor Lupa - Černý rytíř

Agáta a doktor Lupa - Černý rytířVydalo nakladatelství FRAGMENT Praha v roce 2011.
Autor: Gerit Kopietzová / Jorg Sommer
Ilustrace: Eva Schoffmannová - Davidová
Knihu mi doporučili rodiče, dostal jsem ji k Vánocům a hned první den jsem ji začal číst.
Žánr: detektivní příběh
kniha je určena pro děti od devíti let. Četl jsem ji sedm dní. Má 117 stran.
Názvy kapitol: Útěk před rytířem Krutilem, Bratr Tadeáš, Rytířský turnaj, Kravata Černého rytíře, Štvanice na tržišti, Nevěřící vévoda, Záchrana v nouzi, Zrada, Rytíř Krutil zasahuje, Poklad v hradním příkopě, Tajný kód
Charakteristika postav: Agáta Bystrá je hodná, pomáhá doktoru Lupovi s jeho případem. Doktor Lupa je také hodný, půjčuje lupu Agátě a spolu vyřeší každý případ. Bratr Tadeáš je zlý, na konci příběhu zradil děti, vytáhl na ně pistoli. Maminka je hodná, starostlivá, má o děti strach. Tatínek je také hodný, zajímají ho knihy. Rytíř Krutil je hodný, na konci i dětem pomohl. Michal je bratr Agáty Bystré, pomohl všem s případem.
Žila jednou jedna dívka a jmenovala se Agáta. Měla kamaráda, kterému říkali Doktor Lupa, ale správně se jmenuje Richard Trojný. Jednou šla Agáta domů a potkala rytíře Krutila. Vzpomněla si, že je dnes na hradě turnaj rytířů. Celá Agátina rodina šla sledovat tento turnaj. Při souboji dvou rytířů si Agáta všimla, že jeden z nich má na špici tátovu kravatu. Bylo jí to divné. S Doktorem Lupou se šla podívat do stanu rytíře, který měl tu kravatu, ale při tom je načapali pořadatelé turnaje. Mezitím maminka začala hledat tatínka. Agáta vzala případ do svých rukou a společně s Doktorem Lupou a Michalem - jejím bratrem - začali hledat tatínka. Všiml si jich Černý rytíř, který zrovna jel kolem na koni a viděl, jak děti šmejdí kolem stanu. Tak je začal honit. Ale zahnal je do slepé uličky. Všechny tři děti byly bezradné a bály se. Najednou si ale všimli otevřených dveří, ze kterých vyběhl bratr Tadeáš. Ten jim prozradil, že ve skutečnosti Černý rytíř je ředitel banky a jmenuje se Petr Mrázek. Vrátili se zpátky na hrad a uslyšeli hlášení, že se mají dostavit k pokladně. Ale byla to past. Uviděli tam Černého rytíře a dva šašky. Ti děti začali honit. Děti se tentokrát před nimi schovaly do popelnic, které byly prázdné. Potom děti zase utekly a schovaly se do davu lidí. Černý rytíř a šašci se schovali do velkého vozu s počítačem, telefonem a nástroji k vyloupení banky. Děti sledovaly vůz, který jel do banky. Agáta viděla, jak se dostávají do banky. Děti je pronásledovaly. Doktora Lupu zajali, Agáta volala svému dědečkovi -bývalému policistovi, při tom tam potkala bratra Tadeáše. Prosila Tadeáše, aby jim pomohl. On je ale zradil a zavřel děti do sklepa a přidal se k lupičům. Zjistili, že lupiči zajali i Agátina tátu. Ten jim pomohl se dostat na svobodu. Agáta nakonec skončila se zlomenou nohou. Případ ale vyřešila. Černý rytíř se nakonec přidal na stranu dobra, policisté, které Agáta zavolala zajali dva šašky - lupiče a všechno dobře dopadlo.
Kniha se mi moc líbila. Je to detektivní příběh s malou lupou, která pomáhá rozluštit příběh, a když se přiloží lupa na stránku, zjeví se obrázek. V knize mě nejvíce zaujalo, jak bratr Tadeáš zradil děti. To by se nemělo stávat. Knihu bych doporučil Michalovi, protože je tam jako třetí hlavní postava, a tak jsem si na něho hned vzpomněl.

Klub tygrů - Tajemství tříbarevné kočky

Klub tygrů - Tajemství tříbarevné kočkyVydalo nakladatelství FRAGMENT Praha v roce 2015.
Autor: Thomas C. Brezina
Ilustrace: Naomi Fearnová
Knihu jsem si vybral sám, objednal jsem si ji ve škole. Je určena pro děti od sedmi let.
Žánr: detektivní příběh
Knihu jsem četl tři dny. Má 90 stran.
Názvy kapitol: Noční úlek, Kočka pro štěstí, Princezna, Rozbití zahradní trpaslíci, Co se děje? Společná záležitost, Záhadný dopis, Kočka s mapou pokladu, V tajné skrýši, Vloupání, Doktor Bleich zuří, Trik, Velké překvapení, Samá voda, přihořívá a další. Charakteristika postav: Biggi je hodná, pomohla Coře s případem. Luk je chytrý, radí Klubu tygrů. Patrik je hodný, je to sportovec. Advokát je zlý, je vinen v případu. Byla jednou holka jménem Biggi. Vzbudila se a podívala se z okna. Tam viděla dva muže, jak hledají kočku. Biggi ji hned zahlédla na stromě. Pak kočka slezla po větvi a šla do pokoje Biggi. Na obojku kočky našla adresu majitele. S Klubem tygrů se šli podívat do domu, který byl označen na obojku. Biggi viděla ty samé muže, co byli před jejím domem. Do domu pak také vešel Advokát a paní jménem Cora. Pak pozorovali oknem, co se v domě děje. Viděli v jedné místnosti kočky, ale ušité z látky, kovové, z kamene. Biggi zaslechla od Advokáta, že když do dvou dnů nepředají modrou kočku, nikdo nedostane dědictví. Paní Cora - dědička - vyšla z domu a povídala si po cestě s Klubem tygrů. Biggi viděla pána, který seděl v autě, měl díru pro oči v novinách, aby je sledoval. Cora vytáhla z tašky dopis od strýčka Richarda. Klub tygrů si přečetl dopis a hned se dali do pátrání. Dopisu nerozuměli, co tím strýček Richard myslel? Bylo tam napsané, že se mají postarat o kočky a dokázat, že ho dobře znají. Znovu se vrátili do zahrady domu a zahlédli podivnou síť. Byla to past na kočky. Klub tygrů tedy začal pátrat, co vlastně Cora ještě ví. Dozvěděli se, že strýček schoval modrou kočku, a kdo ji přinese advokátovi, ten dostane dědictví. Kočku, kterou měla doma Biggi, se pokusil někdo unést. Klub tygrů přišel na to, že je v případu hodně důležitá, protože má na srsti tajný kód k rozluštění závěti. Napadlo je, že by to mohlo být od trezoru. Všichni tygři i s kočkou šli spát do své klubovny, aby je nikdo nenašel. Tam přemýšleli, co budou dělat dál. Ráno se Biggi vrátila domů a zjistila, že se někdo k ní vloupal a přehrabal všechny věci. Našla tam ale pouzdro, které jí nepatřilo a muselo patřit lupiči. Dala pouzdro do sáčku, aby nezahalila otisky prstů. V pouzdru byl hřeben. Společně s Corou přišli na to, že to nemohou být její bratránci - ti dva muži, kteří je pořád pronásledovali, protože ti jsou plešatí. Klub tygrů šel do kanceláře advokáta Guido Bleicha a požádal ho, jestli se nemohou porozhlédnout v domě zemřelého strýce Richarda. Ten souhlasil. Dostali se do domu, kde pátrali i dva povedení bratránci a kamarádi advokáta. Děti našly u kočky v polštáři zašitý modrý drahokam. Mezitím se někdo vloupal do klubovny v kukle, aby ho nikdo nepoznal. Chtěl unést kočku, ta ho poškrábala, tak lupič vytáhl kapesník, aby se utřel od krve. Na kapesníku byla vyšitá písmena G.B. Dětem bylo hned jasné, kdo to je - advokát jménem Guido Bleich. Lupič chtěl drahokam. Zjistili, že advokát je tedy vinen a Cora byla moc ráda, že případ vyřešili a dali jí modrou kočku - tedy drahokam. Cora měla statek, a tak drahokam prodala a pomáhala svým zvířatům.
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Michale, protože má další díly Klubu tygrů. V knize mě nejvíce zaujaly kočky na straně 45. Když se obrátí kniha, tak vidíte čísla 4, 2, 7 namalovaná na kočkách, a to je tajný kód k trezoru. V knize je také ukryta lupa, která když se přiloží na označené stránky, tak se zjeví obrázek.

Agáta a doktor Lupa - Chyťte zloděje

Chyťte zlodějeVydalo nakladatelství FRAGMENT Praha v roce 2012.
Autor: Gerit Kopietzová, Jorg Sommer
Ilustrace: Barbara Scholzová
Knihu mi doporučili rodiče, dostal jsem jí za vysvědčení.
Žánr: detektivní příběh
Kniha je určena pro děti od devíti let. Četl jsem ji tři dny. Má 112 stran.
Názvy kapitol: To bylo všechno?, Půlnoční výlet, Nečekaná návštěva, Dolů, Zamčeno, Sníh ve fitcentru, Klouzaná, Mobilománie, Rallye v garáži, To bylo všechno?
Charakteristika postav: Agáta je chytrá, uprchla zlodějům. Doktor Lupa je chytrý, vynalezl kouzelnou lupu. Agátin děda je hodný, je to hlídač, pustil děti do své služby.
Jednou jedna holka byla u zubaře. Jmenovala se Agáta. Měla kamaráda, jmenoval se doktor Lupa. Ale doopravdy se jmenoval Richard Trojný. Čekal na ní v čekárně. Pak šli k Agátě domů. Agátina maminka zrovna jela na kuželky. Zazvonil zvonek u dveří. Byl to Agátin dědeček. Maminka byla ještě doma. Děda mamince řekl, jestli by děti nemohly jít s ním do služby. Maminka souhlasila. Jeli do budovy, která má 35 poschodí. Šli do výtahu. Ale Agáta zapomněla na fotky v autě. Když šla k výtahu, uviděla tam zvláštní dodávku. Když dorazili do 35. patra, byly tam dveře. Za těmi dveřmi byla místnost s monitory. Na monitorech viděli tři chlapy. Byli to zloději. Děda se tam šel podívat. Děti šly do podzemní garáže. Vzaly si vysílačky. Uviděly tam chlapa, který byl bez masky. Začal Agátu honit. Druhý muž unesl doktora Lupu. Agáta běžela do šatny. Muž se smekl po podlaze, protože byla mokrá. Agáta mu vzala vysílačku. Šla do 28. patra, vytáhla lupu a podívala se přes ni. Uviděla, jak je věznitel na záchodě a čte si noviny. Agáta mu zatarasila židlemi dveře. Ten muž se rozčiloval. Agáta osvobodila doktora Lupu a dědečka. Seběhli do podzemní garáže. Ale chytili je zloději. Posadili je na bedny. Přijel náklaďák, na který zloději čekali. Ale v tom náklaďáku byli policajti. Vyskočili a svázali zloděje. Jeden jim unikl. Zahnal Agátu do místnosti s monitory. Za chvíli policie vyrazila dveře a zatkla zloděje. Agáta se divila to bylo všechno?
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Filipovi a Ondrovi, protože si myslím, že mají rádi dobrodružné příběhy. V knize mě nejvíce zaujalo, jak Agáta zamkla zloděje na záchodě. V knize je také ukryta lupa, která když se přiloží na označené stránky, tak se zjeví obrázek.

Rytíři a draci

Rytíři a draciVydalo nakladatelství Svojtka Praha v roce 2013.
Knihu mi doporučili rodiče, dostal jsem ji k Vánocům.
Žánr: pohádkové příběhy
Kniha je určena pro chlapce každého věku od osmi let.
Knihu jsem četl tři týdny. Má 160 stran.
Názvy kapitol: Dračí vejce, Mechanický rytíř, Rytíř a drak, Bazilišek, Křesadlo, Kovářova čepel, Elfové a drak, Meč v kameni, Drak a zloděj, Čarodějův učeň, Zbabělý drak, Mořský had, Rytířova věž, Rytíř troll, Ohnivý drak, Šaškovo putování, Rytíř Zlatého lva, Sir Richard a Rudý rytíř, Sir Gawain a Zelený rytíř, Ledový rytíř
Charakteristika postav: Jeník je hodný, odvážný a statečný. Rodiče jsou také hodní, tatínek pomohl Jeníkovi s výzbrojí. Dračí mládě je hodné, Jeník ho zachránil a on mu to potom vrátil a život mu taky zachránil. Velký drak i když vypadá zle, nakonec Jeníka odmění a zachrání. Šlechtic zachránil lidstvo před sežráním drakem.
V celé knize jsou příběhy různých rytířů, kovářů, poustevníků a nadpřirozených bytostí. Nejvíc se mi líbil příběh Dračí vejce a Rytíř a drak. Jednou letěli zamilovaní draci kolem pastviny. Ale ti draci upustili vejce, které nesli. Vejce spadlo do chalupy, kde bydlel Jeník s rodiči. Když se Jeník probudil, viděl ve střeše a v podlaze díru. Sešel dolů a uviděl dračí vejce. Jeník a jeho rodiče ho vynesli ven. Začalo se klubat. Vyklubal se z něj velký červený drak. Jeník ho krmil a krmil, až se do domku nevešel. Jeník se rozhodl, že se společně s drakem vypraví do světa, aby našel dračí rodiče. Táta mu ukoval ze skořápky vejce štít. Řekl mu, že odolá i dračímu žahnutí. Jeník vyrazil do světa. V cestě mu překážel velký strom, který nedokázal přeskočit. Drak ho zapálil, Jeník uskočil a mohli jít dál. Ale nevěděli, že je tam propast. Jeník do ní spadl, ale drak ho na poslední chvilku chytil. Vynesl ho do jeskyně, kde se schovávali dva velcí draci. Jeden se přiřítil k Jeníkovi a chtěl ho zabít. Jenomže drakovi došla šťáva. Jeník se bránil sekyrou a štítem z dračí skořápky od svého otce. Drak promluvil k Jeníkovi a slíbil mu, že když ho nechá žít, dostane tolik bohatství, kolik si bude přát. Ale Jeník omdlel, protože slyšel, že drak mluví. Drak dal do Jeníkovy kapsy hrst diamantů a odletěl s ním k jeho chalupě. Tam se Jeník probral.Ukázalo se, že ti velcí draci, byli rodiče dráčka, kterého Jeník vychoval.
Jednou seděl šlechtic na stromě. Potkal tam nějakého zvláštního červeného hada. Ten se schoval do studny. Po týdnu vylezl a byl z něho drak. Šlechtic byl úplně zmatený. Drak pořád pil a jedl lidi, až byl skoro velký jako hora. Šlechtic se o tom dozvěděl a nechal si u kováře ukovat brnění. Nebylo to ledajaké brnění. Mělo ostny. Šlechtic šel k drakovi a vyzval ho na souboj. Drak omotal šlechtice svým ocasem a zkoušel ho zabít. Ale jak ho čím dál víc svíral, ostny z brnění ho píchaly víc a víc. Pak povolil. Šlechtic draka zabil a v celém kraji žili všichni šťastně a nemuseli se bát toho, že je sežere drak.
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Filipovi, protože má rád dobrodružné příběhy. Nejvíce mě zaujalo, jak odolalo dračí vejce žahnutí drakem. Také se mi moc líbí zlaté konce stránek a obrázky.

Tajemství staré bambitky

Tajemství staré bambitkyVydalo nakladatelství Edice ČT Praha - Česká televize Praha a Albatros Media Praha roku 2014.
Autor: Evžen Gogela a Ivo Macharáček
Ilustrace:Jitka Němečková
Knihu mi doporučili rodiče, dostal jsem ji za vysvědčení.
Žánr: pohádka
Kniha je určena pro děti od deseti let. Četl jsme ji tři týdny. Má 126 stran.
Charakteristika postav: Princ Jakub je hodný, půjčil Aničce peníze, je spravedlivý. Anička je hodná, protože nenechala tatínka ve vězení. Ferenc a Lorenc jsou rádcové, jsou zlí, chtěli všechno pro sebe. Karaba je otec Aničky, je hodný, i když loupil, protože všechno vrátil chudým.
Bylo nebylo jedno malé království. Lidé se tu měli dobře, ale i zle. Královi se narodil syn Jakub a hrnčířovi - Karabovi dcera Anička. Když vyrostli, Anička měla jít s trakařem na trh. Král Jakub měl jít také na trh. Ale převlékl se za kuchtíka, jak to dělal jeho děda král Augustín. Jan neuměl přečíst, co má koupit, tak šel k poddané - k tetě Libuši. Ale místo Libuše to přečetla Anička. Hned se do něho zamilovala. Koupil všechny hrnečky. Ale vtom se přiřítili Ferenc a Lorenc. Král jim věřil. Království chudlo a přitom Ferenc a Lorenc bohatli. Pořád vymýšleli nové daně - jako třeba daň z komína, daň z hlíny. Anička a její tatínek už neměli peníze na jídlo kvůli placení všech daní. Tatínka nakonec zavřeli do vězení, protože nezaplatil daň z hlíny a napadl Ference a Lorence. Anička zjistila od tety Libuše, že dříve tu byl loupežník Karaba, který chudým dával a bohatým bral. Teta jí prozradila, že ten Karaba byl hrnčíř. Aničku hned napadlo, že to byl její tatínek, našla na půdě loupežnický převlek a bambitku a vydala se přepadnout bohatého Ference a Lorence, aby měla peníze na záchranu tatínka. To se jí podařilo. Ukradené peníze hned vrátila všem poddaným. Mezitím ji našel princ Jakub a půjčil jí peníze na záchranu tatínka. Anička ale doteď netušila, že Jakub je princ. Tatínka vysvobodila a společně museli vyrobit hodně hrnečků, aby měli na vrácení dluhu pro Jakuba. Nedařilo se. A tak se Anička rozhodla v převleku loupežníka Karaby vydat na zámek a ukrást tam královský poklad. Při tom jí skoro chytli. Zachránil ji princ Jakub, který nevěřil svým očím, že Karaba je Anička. Aničce se podařilo utéct,ale netušila,že šlápla do vápna a tím dělala stopy až k domovu. Druhý den jí podle těch stop našli. Její tatínek ale vzal všechno na sebe a šel opět do vězení místo Aničky. Mezitím Ferenc a Lorenc připravovali past, kdy měl princ Jakub v den svých osmnáctých narozenin, se vzdát trůnu a vlády. On na to přišel, vloupal se k nim do místnosti a vyměnil pečetě. Další den měl být Karaba popraven. Byl to právě den princových narozenin. Princ před celým královstvím odhalil Ference a Lorence a vysvobodil Karabu, protože poklad, který Karaba ukradl si nakonec neodnesl domů Karaba - tedy Anička, ale poklad se našel právě u Ference a Lorence. Princ Jakub se ujal vlády a zavedl stará pravidla. Království se radovalo. Anička měla hroznou radost, že tatínka nepopravili, ale zároveň byla překvapená, že Jakub je princ a ne obyčejný kluk. Měli se ale rádi, a tak se nakonec dali dohromady.
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Michalovi, protože má rád historii. V knize mě nejvíce zaujalo, jak je to napsané. Jsou tam i noty na písničky, které ve filmové pohádce jsou zazpívané.

Kubula a Kuba Kubikula

Kubula a Kuba KubikulaVydalo nakladatelství Albatros, nakladatelství pro děti a mládež a.s., Praha roku 1997.
Autor: Vladislav Vančura
Ilustrace: Zdeněk Miler
Knihu jsem si vybral ve škole, líbila se mi.
Žánr: pohádkové vypravování
Kniha je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji čtyři týdny. Má 95 stran.
Charakteristika postav: Kuba Kubikula je medvědář, stará se o medvídka Kubulu. Kubula je neposlušný medvídek. Strašidlo Barbucha vzniklo ze strachu malého Kubuly, ten strach svázali a vznikl Barbucha. Má strašit Kubulu, když zlobí, ale on se ho nebojí a začne si s ním hrát a prožívají různé příběhy. Rychtář Randa je pyšný, zlý člověk.
Kuba Kubikula s medvídkem Kubulou našli při svém putování po kraji nocleh v kovárně. Kovář měl čtyři děti. Ty se skamarádily s medvídkem. Nejvíc si medvídka oblíbila holčička Lízinka. Medvídek nechtěl v noci moc spát, a tak si medvědář vymýšlel strašidelné pohádky o strašidle Barbuchovi. Medvídek se bál a jednou v noci se strašidlo Barbucha opravdu objevilo podle toho, jak medvědář vyprávěl. Kovář se ale jednoho rána rozzlobil, že mu Barbucha postrašil holčičku a vyhnal medvědáře s medvídkem na mráz. Putovali ve velké zimě, až došli do městečka Vařečky a Hrnce. Z městečka je chtěl vyhnat pyšný rychtář Randa. Ale Barbucha rychtáře postrašil, nasázel mu do kožichu žihadla, všichni se poprali. Do rvačky se přidali i místní kluci, sousedi a všechno skončilo zřícením lávky a velkou sněhovou bitvou. Medvědáře s medvídkem a s Barbuchou nechal Randa zavřít do šatlavy. V šatlavě se neměli špatně, strašidlo Barbucha nosil kamarádům dopisy od Lízinky a i jídlo. Vymysleli lest, že Barbucha postraší rychtáře a ten bude muset požádat o pomoct medvědáře proti strašidlu. Místo toho se ale Barbucha skamarádil s rychtářovými dětmi a spolu si hráli a dováděli. Přitom se mu omylem podařilo odnést nejmenší holčičku Marjánku do šatlavy ke Kubovi a Kubulovi. Stalo se to kvůli tomu, že se Marjánka pevně držela Barbuchy v době, kdy ho Kuba a Kubula zavolali k sobě zpátky. Nechtěli Marjánku unést, byl to omyl. Marjánku brzy vrátili mamince a rychtářova žena měla strach a varovala rychtáře, aby si s medvědářem nezahrával, protože mu pomáhá strašidlo. Bála se. Kubu Kubikulu, medvídka i strašidlo čekal soud. Soud byl na rybníku uprostřed návsi vesnice Vařeček a Hrnců a přišli tam všichni obyvatelé. Soud se zvrtl v ohromnou srandu a skončil sněhovou bitvou. Medvědář, medvídek i strašidlo se osvobodilo z pout. Medvídek byl ale znovu polapen, ale naštěstí děti mu pomohly rozesmát nejen policistu, ale i rychtáře a všechny lidi z vesnice, a tak se všichni radovali z toho, že se Kuba vyučí kovářem, Kubula že půjde do školy a strašidlo Barbucha nechtělo zůstat strašidlem, tak ho proměnili na psíka pudlíka.
Kniha se mi moc líbila, ale chvílemi se mi špatně četla různá složitá slova jako třeba nadávka randěrykrinděry, nebo kakraholtská představivost!. Knihu bych doporučil Filipovi, protože rád a dobře čte. V knize mě nejvíce zaujalo, jak má medvídek tisíc a jedna blech.

Klub záhad - kluk ze záhrobí

Klub záhad - kluk ze záhrobíVydalo nakladatelství FRAGMENT s.r.o. v roce 2010 v Praze.
Autor: Thomas Brezina
Ilustrace: Nora Nowatzyková
Knihu mi doporučila Marie, protože se mi líbí detektivky.
Žánr: dobrodružný příběh, detektivka pro čtenáře od 9 do 12 let
Knihu jsem četl tři dny. Má 109 stran.
Názvy kapitol: Čingischán a Hloupý Honza, Neuvěřitelné události, Portrét ducha, Možné varování, Bytost z neviditelného ledu, Strašlivý osud, Věž bez oken, Tohle není náhoda!, Ledový chlad, Souboj duchů, Nebezpečí v kůlně, Velký šok, Tajemství černé kočky, Čarodějná věž, Upálení čarodějnice, Zpráva ze záhrobí, Jako plyšová hračka...
Charakteristika postav: Jupiter je odvážný, má ochočeného havrana jménem Kox. Vicky je statečná, nebála se jít do věže bez oken, má mladšího bratra Nicka. Nick je odvážný, má rád legraci a rád zlobí sestru Vicky. Ronni je zlý, chtěl zastřelit kočku. Honza je poseroutka, poslouchá Ronniho na každé slovo, ale je i hodný, zavolal pro Ronniho záchranku.
Jednou v sobotu se sešli Ronni a Honza v lese. Ronni si vzal praky. Ronni nařídil Honzovi, aby přinesl plné kapsy kamení, aby mohli něco sestřelit. Ale najednou uslyšeli zvuk jakoby se dvě kočky praly. Došli k tomu zvuku, ale byla tam jen jedna kočka. Ronni si vzal prak a na kočku pálil kameny o sto šest. Kočka vypadala jako kdyby byla mrtvá. Ronni se skácel a kočka byla živá. Jednou se Jupiter díval na televizi na svůj oblíbený pořad. Dávali zrovna reklamu, a tak si to přepnul na zprávy. A tam viděl Ronniho a Honzu. Ronniho nakládali do záchranky a Honza vypravoval policistům příběh o kočce, jak byla mrtvá a znova ožila. Druhý den jel z domu pan Fuchs na návštěvu. Cestou viděl jednoho chlapce, který stál na silnici. Přiblížil se a viděl, že je to duch. Ten duch byl kluk ze záhrobí. Pan Fuchs ztratil kontrolu a naboural do stromu. Jupiter byl zrovna ve svém pokoji, uslyšel ránu a šel se s tatínkem podívat, co se stalo. Pan Fuchs vypravoval, co se stalo, když jel. Jupiter zavolal Vicky a Nickovi, že budou mít další záhadu. Jupiter měl notebook a tam sestavili obrázek ducha. Vytiskl ho. Ve škole to ukázal Vicky a Nickovi. Ukázali obrázek paní ředitelce. Paní ředitelka málem omdlela, protože toho chlapce znala. Tomu chlapci se před lety stala nehoda ta samá jako Ronnimu a Honzovi - také střelil na kočku, kočka vypadala, že byla mrtvá a pak zase ožila a chlapec zkolaboval. Jupiter rád jezdil na kole, projížděl se v lese, pronásledoval stopy od bagru. Uviděl černou věž, která měla jen díru místo dveří a žádná okna. Podíval se do ní,lekl se, že za ním někdo je. Byl to bagrista a varoval ho, ať jde pryč. Jupiter pelášil domů. Rozhodl se přespat tu noc u kamarádů. Cestou tam se zvedl vítr, který pálil, byl to duch, který ho sledoval. Po příjezdu ke kamarádům se podíval na počítač a viděl tam muže - ducha, který ho honil. Potom šel do kůlny a tam viděl černou kočku. Ta prskala, ježila se, potom se skácela. Jupitera bolela hrozně hlava,skácel se a najednou viděl sám sebe, jak leží. Jupiter se snažil chodit, potom spadl. Uvědomil si, že je v kočičím těle. Ale havran Kox poznal, že Jupiter je kočka a letěl to oznámit jeho tatínkovi. Ukázal mu cestu, kde je Jupiter. Tam už se vypravil i celý Klub záhad. Jupiter v těle kočky byl zavřený ve sklepě, kde mu nějaký záhadný hlas říkal, že ho má poslouchat. Jupiter chtěl běžet do Černé věže, ale hlas mu říkal, ať tam nechodí. Jupiter nevěděl proč a rozhodl se neposlechnout hlas a jít. Ten hlas byl zlý démon. Jupiter dorazil do věže, kde už byl Nick a Vicky. Zvedl se tam prach, kočka převtělená do Jupitera, se začala dusit - nedusil se ale naštěstí Jupiter, ale duševní démon. Všechno dobře dopadlo, duševní démon se zahubil prachem a záhada černé kočky byla vyřešena. Všechno způsoboval tento démon.
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Amále, protože četla další díly. V knize mě nejvíce zaujalo, jak kočka je duševní upír.

Deník malého poseroutky - román v obrázcích

Deník malého poseroutkyVydalo nakladatelství Albatros Media a.s. Praha v nakladatelství COOBOO Praha v roce 2009
Autor: Jeff Kinney
Ilustrace: Jeff Kinney
Knihu mi doporučila mamka, protože si myslela, že se mi bude líbit.
Žánr: román v obrázcích
Kniha je určena pro všechny malé i velké poseroutky od deseti let.
Knihu jsem četl čtyři dny. Má 218 stran.
Kapitoly jsou pojmenované podle měsíců v roce - od září do června.
Charakteristika postav: Greg Heffley je hlavní hrdina. Je to rošťácký kluk. Manny je mladší brácha Grega. Je to maminčin mazánek. Rodrick je starší brácha Grega. Je mu asi tak 16 let a pořád dělá samé maléry. Rowley je Gregův spolužák a kamarád. Je zapomnětlivý.
Maminka koupila Gregovi deník. Greg si myslel, že bude ve škole slavný, ale zatím sedí v partě pitomců. Ve škole se seznámil s Rowleym a byli kamarádi. Společně prožívali každý den nějaké lotroviny a to jak ve škole, tak i mimo školu. Chodili třeba i za školu poslouchat rádio. Průšvihy měl Greg i doma. Například když hlídal mladšího bráchu Mannyho. Ve sklepě se spolu lechtali a Manny vdechnul chuchvalec prachu. Okamžitě to začala řešit maminka a chtěla slyšet po Gregovi, jak byl chuchvalec veliký. Dala mu na výběr různé velikosti chuchvalců. Žádný z nich nebyl ten pravý. Až najednou Manny vytáhl z ledničky pomeranč, a tak určil velikost toho, co vdechnul. Maminka zuřila. Takových příběhů je v knížce hodně. Také bylo správňácké, když vypravoval příběh s bratrem Rodrickem. Greg měl vystoupení se školou. Nechtěl, aby tam Rodrick - starší bratr - byl. Rodrick ale přišel. Greg se spolužáky na vystoupení zpívali. Netušil, že Rodrick měl kameru a že ho natočil. Potom to dal na Youtube a dělal si z něho srandu. Každý den měl v zápiscích Greg něco nového - obvykle nějaký průšvih.
Kniha se mi moc líbila. Doporučil bych ji Michalovi, protože je legrační a mohla by se mu líbit.

Agáta a doktor Lupa - Nebezpečný tygr

Agáta a doktor Lupa - Nebezpečný tygrVydalo nakladatelství FRAGMENT Praha v roce 2011.
Autor: Gerit Kopietzová/Jorg Sommer
Ilustrace: Eva Schoffmannová-Davidová
Knihu mi doporučili rodiče, dostal jsem ji k vysvědčení.
Žánr: detektivní příběh, kniha je určena pro děti od devíti let.
Knihu jsem četl tři dny. Má 119 stran.
Názvy kapitol: Poplach v zoo, Krmení tygra, Zvláštní setkání, Pozor, policie, Divadelní výstup, Podezdřelý kufr, Noční setkání, Na útěku, Nátlak v lisu, Tygr zasahuje
Charakteristika postav: Agáta Bystrá je hodná, pomáhá doktoru Lupovi s jeho případem. Doktor Lupa je také hodný, půjčuje lupu Agátě a spolu vyřeší každý případ. Dědeček Agáty je bývalý policista, pomohl s případem. Tygr je hodný, spřátelil se z Agátou. Žaneta je hodná, je doktora Lupy sestřenice. Tadeáš je zlý, chtěl zabít Agátu, Žanetu a tygra.
Jednou doktor Lupa řekl Agátě, jestli nechce jít do zoo. Agáta řekla ano. Když dorazili, čekala na ně Žaneta - doktora Lupy sestřenice. Došli k pavilonu tygrů, ale neviděli sibiřského tygra. Agáta se koukla pod křoví a uviděla tygra. Hned utíkali k velké zdi, kde mohou přelézt. Zbývala už jenom Agáta. Agáta byla celá ztuhlá. Tygr na ni zavrčel a odešel ven ze zoo. Když se vraceli domů, Žaneta se hádala s Tadeášem, který držel podivný kufr. Agáta vytáhla lupu, podívala se přes lupu a viděla v kufru pistol a telefon. Druhý den večer dávali zprávy a tam říkali, že byla pohřešovaná Žaneta Trojná. Agátina maminka šla pověsit prádlo a omylem pohnula satelitem. Tak Agáta viděla jenom zrní. Šla na půdu a viděla, že je všechno prádlo podrápané a špinavé. Agáta vzala lupu a podívala se přes komín a tam ležel tygr. Když chtěla tygra uklidnit, uslyšela policejní sirény. Tygr se lekl a utekl, Agáta šla rychle domů. Zazvonili policisté s odjištěnými zbraněmi. Když nic neviděli, odešli. Agáta pozvala Lupu domů. Ten se chtěl dívat na televizi, ale viděl jenom zrní. Agáta vyprávěla Lupovi, co se stalo na půdě. Další den šli k Tadeášovi a nezjistili nic, ale viděli ho, jak odjíždí na vrakoviště. Vrátili se domů a tatínek chtěl jestli by nešla do podkroví pro jeho deník. Když byla už v podkroví, tak viděla tygra. Tentokrát vrněl. Lupa přišel na půdu. Slyšeli policisty. Agáta je zamkla a šli do kanalizace. Vylezli ven a byli na vrakovišti a tam stál dědeček v autě. Šli na vrakoviště i s dědečkem. Agátu našel Tadeáš a se zbraní v ruce ji zamkl do drtičky aut. Viděla Žanetu. Žaneta jí vysvětlovala, co se stalo. Tygr viděl pistol, kterou Tadeáš držel v ruce a napadl ho. Tadeáš omdlel. Děda slyšel ránu z pistole, byla to uspávací rána pro tygra z pistole policistů. Když Žanetu a Agátu vysvobodili, převezli tygra do zoo.
Kniha se mi moc líbila. Je to detektivní příběh s malou lupou, která pomáhá rozluštit příběh a když se přiloží lupa na stránku, zjeví se obrázek. V knize mě nejvíce zaujalo, jak policisté tygrovi střelili uspávací ránu. Knihu bych doporučil Michalovi a Pavlovi, protože mají rádi detektivky.

Povídání o pejskovi a kočičce

Povídání o pejskovi a kočičceVydalo nakladatelství Albatros,Praha v roce 1987.
Autor: Josef Čapek
Ilustrace: Josef Čapek
Knihu mi doporučili rodiče, knížka je ještě po mamce.
Žánr: pohádkové vyprávění
Knihu jsem četl 14 dní. Má 112 stran.
Názvy kapitol: O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu, Jak si pejsek roztrhal kaťata, Jak to bylo na vánoce, O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka, O pyšné noční košilce, O klucích z Domažlic, Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, Jak našli panenku, která tence plakala, Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo a další
Charakteristika postav: Pejsek: kamarádí s kočičkou a pomáhá jí. Kočička je hodná a pracovitá.
Kniha obsahuje devět pohádek o pejskovi a kočičce a o jejich lumpárnách. Nejvíce mě zaujala pohádka O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu. Jednou si pejsek a kočička všimli, že mají špinavou podlahu. Kočička vytáhla hrnec a řekla pejskovi, aby šel pro vodu. Vyndala mýdlo a hledala kartáč. Pejsek se mezitím vrátil a snědl mýdlo, protože si myslel, že je to šunka. Štípalo ho to, a tak kočička řekla pejskovi, aby vypil vodu z hrnce. Když se mu ulevilo, tak šel pro novou vodu. Jakmile se vrátil, kočička zjistila, že nemůže najít kartáč, a tak popadla pejska a vydrhla s ním podlahu. Pak byla podlaha celá mokrá. Tak pejsek vzal kočičku a vytřel s ní podlahu znova, aby podlaha byla suchá. Oba dva potom byli ale mokrý a špinavý. Šli se vykoupat do jezera. Pak vlezli na sušák na prádlo, aby uschli. Ale mezitím začalo pršet, tak se rychle schovali. Jakmile vysvitlo sluníčko, šli se zase pověsit. Bohužel zase začalo pršet, tak se zase utíkali schovat. Takhle to probíhalo až do večera. A když byli oba sušší, šli oba spát.
Kniha se mi moc líbila. Nejvíce mě zaujal naškrábaný dopis, který psal pejsek s kočičkou s velkými chybami. Doporučil bych ji Ondrovi, mohla by se mu líbit. V textu mě nejvíce zaujala povídka O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu.
Kniha je určena pro děti od sedmi let.

Sám doma

Sám domaVydalo nakladatelství Arcadia Praha roku 1980.
Autor: Todd Strasser, podle scénáře Johna Hughese
Ilustrace v knize nejsou.
Knihu mi doporučili rodiče, knížka je ještě po mamce. Je určena pro děti od jedenácti let.
Žánr: komedie
Knihu jsem četl dvanáct dní. Má 132 stran.
Kapitoly jsou pojmenované podle dnů, kdy byl Kevin sám doma - od 21. prosince do 25. prosince.
Charakteristika postav: Kevin je tak trochu poseroutka a tak trochu hrdina, bránil svůj dům před zloději. Harry je profesionální zloděj. Marv je taky zloděj, akorát je velký tupec, jsou zlí, chtěli okrást Kevina. Kevinova rodina je hodná, uspěchaná a starostlivá. Marley je hodný, zachránil Kevina před lupiči.
Byl předvánoční čas a Kevinova rodina se chystala vypravit na svátky do Paříže. Kevinova rodina byla početná. Bylo jich všech patnáct. A tak není divu, že nešťastnou náhodou na jednoho zapomněli. Večer před odjezdem se Kevinova rodina pohádala právě kvůli Kevinovi. Jeho maminka ho poslala spát na půdu. Ráno potom odjeli bez něho. Když Kevin zjistil, že je doma sám, nejdříve se radoval. Pouštěl si detektivky, dělal si jídla podle své chutě, chodil spát dlouho, nakupoval, co se mu hodilo. Ale po chvíli zjistil, že se mu po té bláznivé rodině stýská. Jednou, když se vracel z obchodu, potkal dva zloděje - Harryho a Marva. Říkalo se jim Mokří banditi. Ti vykrádali domy po celém okolí a nechávali za sebou puštěnou vodu z kohoutku. Chtěli vykrást i dům Kevina. Mysleli si, že s tak malým klukem to bude hodně lehké. Ale mýlili se. Kevin zjistil, co mají v plánu a v kolik hodin mají zaútočit - přesně v devět hodin večer. Měl tedy chvíli času na to, aby se na ně připravil. Nachystal pasti a zlodějové se chytili na všechno. Začala bitka o dům. Kevin vždycky vyhrál svou chytrostí. Nakonec to vypadalo, že ho chytnou. Ale podařilo se mu utéct oknem do zahradního domku, slezl, zavolal policii a běžel k sousedovi Marleyovi, o kterém tvrdili, že je to zlý pán, ale naopak byl moc hodný. Když přijela policie, dorazila i Kevinova maminka. Moc se oběma stýskalo. Po chvilce přijela i jeho rodina, a tak vánoce nakonec slavili všichni pohromadě 25. prosince.
Kniha se mi moc líbila. Nejvíce mě zaujalo, jak Kevin honil zloděje a jak na ně připravil pasti - například plamenomet ve dveřích, hřebíky na schodech, zavěšená teplá žehlička, ostré vánoční ozdoby a napodobování přestřelky z filmu.
Knihu bych doporučil Pavlovi a Michalovi, mohla by se jim líbit. V textu mě nejvíce zaujalo, jak je popsaná honička na zloděje. Bylo to moc legrační. Text obsahuje cizí jména. To mi dělalo trochu problémy.

Prevítovi

PrevítoviVydalo nakladatelství: Euromedia Group, a.s. - Knižní klub Praha v roce 2016.
Autor: Roald Dahl
Ilustrace: Quentin Blacke
Knihu jsem dostal k narozeninám. Četl jsem ji dva dny. Má 95 stran. Je pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: komedie
Charakteristika postav: Pan Prevít je zlý, chytal ptáčky. Paní Prevítová je zlá, chtěla zastřelit ptáčky. Hulahopové jsou mazané opice, přelstily Prevítovy. Ptáček Baculáček je hodný, vysvobodil Hulahopy.
Knížka je o veselých rozporech mezi panem Prevítem a paní Prevítovou. Jednou se paní Prevítová vzbudila a uviděla, jak pan Prevít pije pivo a dostala nápad. Měla skleněné oko, a tak ho vyndala z důlku a hodila ho do půllitru. Když pan Prevít dopil pivo, tak se toho lekl a spadl na zem. Paní Prevítová se tak chechtala, až se za břicho popadala. Pan Prevít se chtěl pomstít, a tak došel k jezeru a chytl žábu. Vrátil se večer domů a dal žábu pod peřinu. Když už šli spát, tak si paní Prevítová lehla a ucítila něco pod peřinou. Pan Prevít jí namluvil že to je slizotřas obrovský. Paní Prevítová se vyděsila a omdlela. Když se probudila, utíkala do obývajícího pokoje a tam se v klidu vyspala. Druhý den měli k obědu špagety. Ale paní Prevítová dala panu Prevítovi do špaget žížaly. Ten si toho ani nevšiml. Když dojedl, tak mu to paní Prevítová řekla a strašně se smála. Pan Prevít zase na oplátku vzal paní Prevítové hůl a každý večer jí dával pod hůl a její věci malé kousky kulatého dřeva. Po roce pan Prevít paní Prevítové namluvil, že má scvrkavku, tak šli na zahradu a tam jí přivázal na železný kroužek a kolem rukou jí dal šedesát balonků. Přeřízl provázek a paní Prevítová už vzlétla nad mraky a napadlo jí, že bude překusovat provázky, aby se zachránila. Zbývaly ji už jen tři balonky, takže už padala na zem. Když se pan Prevít podíval nahoru, uviděl paní Prevítovou, jak letí dolů přímo na něho. Paní Prevítová spadla na pana Prevíta a bylo po všem. Po měsíci se usmířili. Ale stejně pořád vymýšleli, co druhému udělat za špatnost. Pan Prevít namazal svým speciálním lepidlem celý strom a přilepili se na něho ptáčci, ze kterých potom dělali doma ptačí koláč. Pak se objevil ptáček Baculáček a Hulahopové mu řekli, aby vzkázal všem ptáčkům, aby nesedali na strom pana Prevíta, ale aby sedali na klec. Pan Prevít ale natřel i klec, ve které měl Hulahopy, což byly malé opice. Ptáček Baculáček jim donesl klíč a Hulahopové se osvobodili. Celá knížka je tedy o dvou manželích, u kterých jejich příjmení ukazuje, jací jsou. Jsou to prostě Prevítovi.
Názvy kapitol: Vousaté tváře, Pan Prevít, Paní Prevítová, Skleněné oko, Žába, Žížalí špagety, Podivná hůl, Paní Prevítová má scvrkavku, Paní Prevítová se natahuje, Paní Prevítová letí nahoru, Paní Prevítová letí dolů, Pan Prevít má strašný šok, Dům, Velký suchý strom a opičí klec, Pevnědrželovo lepidlo, Čtyři přilepení hoši, Velký obrácený opičí cirkus, Ptáček Baculáček letí a pomoc, Pan Prevít si nedá ptačí nákyp, Pan Prevít si pořád ještě nedá ptačí nákyp, Prevítovi si jdou koupit pušky, Hulahop má nápad, Začíná velké lepení, Koberec jde na strop, Nábytek jde na strop, Krkavčí přelet, Prevítovi jsou vzhůru nohama, Opice na útěku, Prevítovi dostali scvrkavku
Kniha se mi moc líbila. Byla moc hezká a legrační. V textu mě zaujalo, jak si dělali naschvály. V knize mě zaujalo, jak se paní Prevítová natahuje. Doporučil bych ji Ondrovi, protože má rád srandu.

Agáta a doktor Lupa - Ohrožená plavba

Agáta a doktor Lupa - Ohrožená plavbaVydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2014.
Autor: Gerit Kopietzová/ Jorg Sommer
Ilustrace: Barbara Scholzová
Knihu jsem dostal k Vánocům. Četl jsem ji dva dny. Má 118 stran. Je určena pro děti od devíti let.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Charakteristika postav: Agáta Bystrá je hodná, pomáhá doktoru Lupovi, jsou kamarádi. Doktor Lupa je chytrý, půjčuje Agátě kouzelnou lupu.
Byl konec školního roku a Agáta s doktorem Lupou jeli na prázdninovou plavbu lodí, kterou pořádal městský dům mládeže. Už byli na zastávce a Agátin tatínek se přijel s Agátou rozloučit a zároveň jí přivezl kufry. Když přijel autobus, učitelka jménem Šárka si zapsala děti. Když už měla všechna jména zapsaná, nasedli do autobusu a vyrazili za dobrodružstvím. Asi uprostřed cesty se Agátě chtělo na záchod. Nemohla tam ale jít, protože už bylo obsazeno klukem jménem Marek. Ten našel nějakou peněženku a počítal tam peníze, které si vzal k sobě. Když vycházel ze záchodu, lekl se Agáty a honem utíkal do autobusu a po chvíli nahlásil, že našel peněženku se jménem Jaroslav Šepek. Peněženku vrátil i s penězi. Když dorazili autobusem do přístavu, odkud měli odplouvat, Agáta uviděla velikou třípatrovou loď. Ovšem doktor Lupa jí ukázal tu jejich malou loď, kterou měli plout. Když byli na palubě, ze dveří vykoukl učitel Michal. Děti si ho ale spletly s kapitánem. Učitel jim ukázal kajuty, ve kterých budou po dobu plavby spát. Doktor Lupa šel odzkoušet svoji postel, když vtom uslyšel nějaké zvuky ze sousední kajuty. Agáta se podívala přes lupu a tam uviděla Marka se Šimonem. Když večeřeli, dětem ukázali kapitána lodi, který byl štíhlý, dlouhý a neměl skoro žádné svaly. Děti nemohly uvěřit, že je to kapitán lodi. Druhý den měli všichni mořskou nemoc kromě Agáty. Ta šla na snídani a cestou si všimla učitele Michala, jak si dává něco do skříňky. Podívala se hned přes lupu a uviděla vysílačku. Když dorazila na snídani, byla tu sama s učiteli Šárkou a Michalem. Odpoledne už všem dětem bylo dobře, tak se sešli na přídi lodi a doktor Lupa najednou začal dělat praporkovou abecedu. Všichni si mysleli, že má úpal, abecedu neznali. Agáta zase pro změnu si jen tak hrála s lupou a uviděla v krabici na lodi nějaké oblečení, šavle a pistoli. Raději o tom ani nemluvila. Když už byl večer, všichni uviděli pustý ostrov, ze kterého bylo vidět blikání, zřejmě Morseova abeceda. Vzkaz přeložili. Bylo to S.O.S. Tak se kapitán s učitelem Michalem vydali malým člunem na ostrov. Agáta s doktorem Lupou zalezli do podpalubí a všude bylo najednou ticho. Podívali se přes lupu a uviděli tři lidi s pistolemi. Z podpalubí vedla cesta ven do kuchyně. Schovali se tam a promýšleli plán, jak přelstít gangstery. Agáta vzala doktora Lupu a prostrčila ho skrz okno. Gangster ho ale uviděl a prostrčil ho zpátky. Gangsteři chtěli vzít děti na pustý ostrov. Převezli je tam. Děti si myslely, že jsou v koncích. Ale objevily se pobřežní hlídky, které zachytily praporkovou zprávu o pomoc, kterou vydával doktor Lupa. Zajali gangstery a vysvobodili děti. Doktor Lupa dostal od policistů velkou pochvalu. Agáta vyřešila nakonec i záhadu obsahu skříňky učitele Michala. Nešlo o tajnou vysílačku, ale o mobilní telefon. A také odtajnila záhadu obsahu krabice na přídi lodi, šlo o věci připravené ke hře na piráty.
Názvy kapitol: Konečně prázdniny, Tajemství na toaletě, Okradený zloděj, Kapitán Vlk, Ukryté tajnosti, Hladový ostrov, Panika na palubě, Přítel, nebo nepřítel? Zrádce, Lupa signalizuje
Kniha se mi moc líbila. Na konci byla až moc dobrodružná. V textu mě zaujalo, jaký byl kapitán. Byl dlouhý, hubený a neměl skoro žádné svaly. V knize mě zaujala praporková abeceda. Doporučil bych jí všem, co mají rádi dobrodružství, konkrétně Ondrovi a Michaelovi.

Dědeček, Kylián a já

Dědeček, Kylián a jáVydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 1985.
Autor: Jan Ryska
Ilustrace: Helena Rokytová
Knihu mi doporučila babička, když jsem byl u ní o prázdninách, protože ji prý kdysi četl i můj taťka a líbila se mu.
Druh literatury: dětská literatura, příběh pro děti
Knihu jsem četl dva týdny. Má 136 stran. Je určena pro děti od sedmi let.
Charakteristika postav: Dědeček je hodný, dovolil Jožánkovi u něho zůstat. Jožánek je popleta, utekl k dědovi. Paní Pokorná je hodná, dbá, aby se dětem nic nestalo, Hanička je kamarádka Jožánka, pomáhá mu, Kylián je osel, o kterého se stará dědeček.
Rodiče Jožánka odjeli na služební cestu do Anglie. O Jožánka se má starat sousedka - paní Pokorná. Jožánek utekl paní Pokorné k dědečkovi do Dolních Kralovic. Cestoval tramvají a vlakem, potom jel s pánem autem, který mu zastavil po cestě, přímo do Kralovic, kam měl také pán namířeno. Děda byl hrozně rád, když Jožánka uviděl, ale pak museli napsat telegram paní Pokorné, že je Jožánek v pořádku a že utekl k dědovi. Děda byl převozníkem a měl chalupu přímo u řeky. Tu mu ale museli rozbourat kvůli novým stavbám, a tak děda chtěl jít do domova důchodců. Jožánek ho ale přemluvil, napsali žádost na úřad, aby si děda mohl postavit novou chalupu, aby za ním mohl Jožánek jezdit na prázdniny. To by do domova důchodců nešlo. Žádost jim odsouhlasili, a tak se oba dva těšili na novou stavbu. Mezitím prožíval Jožánek s dědou různá dobrodružství. Například jednou, když jeli právě do domova důchodců. Děda neměl auto, jen vozík, za kterého zapřáhl Kyliána, což byl osel. Ten se ale uprostřed města rozhodl, že prostě nepojede, a tak ho pak honili po městě. Nebo když jeli na poštu, kde čekali na telefon od rodičů z Anglie, tak Kylián cestou sežral na trhu prodejci zeleninu. Potom Jožánka děda třeba učil plavat v řece. A pak také ho jednou děda zachraňoval, když si Jožánek hrál na převozníka, odvázal loďku a vzal s sebou panenku, o které si myslel, že je to Hanička. Děda ho na poslední chvíli zachránil před jezem. Nakonec Jožánek přemluvil dědu, aby s ním odjel do Prahy. Tam tedy odjeli všichni i s Kyliánem a psem Sultánem. V Praze čekali na příjezd maminky a tatínka. Dokonce se vypravili s Kyliánem přes celou Prahu i na letiště, kde ale marně vyhlíželi rodiče. Ovšem při zpáteční cestě Prahou, kde jezdili jen auta a mezi nimi oslík Kylián, děda, Jožánek a Hanička, je zastavilo auto s rodiči. Všichni byli moc šťastní, že už jsou zase všichni pohromadě.
Názvy kapitol: Když jsme večer všichni doma - čili když jsem doma sám, Když jdeme ráno všichni pryč - čili když jde Jožánek do školky, Když nevíme, jak to dopadne - čili když je to začarovaný kruh, Když je něco výjimečné - čili když je něco ve vzduchu, Když je pěkné ráno - čili když je smutno, Když je smůla - čili když je karanténa, Když Hanička na chvilku odešla - čili když to vlezlo Jožánkovi zase do hlavy, Když byl Jožánek v nebezpečí - čili když je čmelák na svobodě, Když se spustí liják - čili když potká člověk člověka, Když se přijde k dědovi - čili když chce být člověk ničí, Když se jede na úhoře - čili když se rybaří, Když se dobře hospodaří - čili když se večer hoduje, Když se jede zrušit dané slovo - čili když je slavný den, Když se jde na pstruhy - čili když se děda snížil, Když se děda s Jožánkem zachránili - čili když Jožánek zachránil dědu a děda Jožánka, ... a dalších osm kapitol
Kniha se mi moc líbila. V textu mě zaujala čárka mezi slovy Dědeček a Kylián. Myslel jsem si, že dědeček se jmenuje Kylián a přitom Kylián je osel. V knize mě zaujalo, jak Jožánek utekl. Doporučil bych jí Ondrovi. Mohla by se mu líbit.

Agáta a doktor Lupa - Sídliště v ohrožení

Agáta a doktor Lupa - Sídliště v ohroženíVydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2014.
Autor: Gerit Kopietzová / Jorg Sommer
Ilustrace: Barbara Scholzová
Knihu jsem dostal, když jsem byl nemocný. Četl jsem ji dva dny. Má 120 stran. Je určena pro děti od devíti let.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Charakteristika postav: Agáta Bystrá je hodná, vyřešila celý případ. Doktor Lupa je chytrý, pomáhá Agátě. Dědeček je hodný, v příběhu se ukázal jako pravý policista.
Byl temný den, pršelo a najednou zazvonil zvonek a ve dveřích stál pán který měl tmavohnědý oblek, v levé ruce držel rozevřený deštník a v pravé ruce držel modrou dopisní obálku. Pán se jmenoval Albert a předal dědečkovi obálku a v ní stálo, že všechny obytné bloky a s tím i dědečkův dům se musí okamžitě vystěhovat, protože našli ve stropech vysoce jedovatý azbest. Druhý den šli všichni obyvatelé domů na radnici za starostou, aby se domluvili, co a jak bude dál. Agáta a doktor Lupa si tam všimli, že je někdo odposlouchává. Podnikli výzvědnou akci do jednoho z paneláků, kde našli pána, který měl odposlouchávací zařízení a také zjistili, že dělníci místo měření azbestu hrají karty. Po poradě šli domů, ale dědeček zjistil, že doma jsou pootevřené dveře a přitom si byl jistý, že je zamykal. Doktor Lupa se podíval přes lupu a zjistil ohromný nepořádek. V bytě byli zřejmě zloději. Dědeček zavolal svému kolegovi, policistovi, se kterým kamarádil a řekl mu, co se stalo. Policista přijel a s dědečkem se domluvili, že kdyby se to stalo ještě jednou, tak by začali pátrání. Potom Agáta měla odejít k zubaři. U zubaře Agáta zahlédla pány, kteří pracovali v bytovkách a jako měřili azbest. Agáta je pronásledovala, protože tušila, že je něco v nepořádku. Pánové dorazili do největší stavební firmy ve městě s názvem SANITAR. Agáta s doktorem Lupou přelezli plot a sledovali je, schovali se do velkého kontejneru, tam přespali. Druhý den ráno si přišli obyvatelé domů sem stěžovat, že nechtějí, aby jim rozbořili domy. Do toho Agáta a doktor Lupa přišli s řešením celého případu. Našli dokumenty, ve kterých bylo psáno, že azbest v bytech je v pořádku a že majitelé stavební firmy jsou podvodníci, kteří chtějí jen vydělat na prodeji bytů. Potom už jen zavolali policii a ta to všechno došetřila.
Kapitoly: Jako úder blesku, Děda je milý, Potápěč v křoví, Procházka v bouřce, Bizon zasahuje, Rozzlobení Edeňané, Překvapení v obýváku, S fišronem a rychlými koly, Útěk do pasti, Vysvobození
Kniha se mi moc líbila. V textu mě zaujalo, jak přišli na to, že neexistuje azbest. V knize mě zaujal tajný kód a potápěčská signalizace. Doporučil bych jí Ondrovi a Michalovi, protože mají rádi dobrodružství.

Dvojčata na stopě - Záhada v muzeu

Dvojčata na stopě - Záhada v muzeuVydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2016.
Autor: Josef Hendrych
Ilustrace: Bohumil Fencl
Knihu mi doporučila a koupila mamka, protože mám rád detektivky.
Druh literatury: detektivní příběh
Knihu jsem četl tři týdny. Má 95 stran. Je určena pro děti od deseti let.
Charakteristika postav: Dvojčata Kája a Petr jsou chytří kluci, vyřešili loupež v muzeu.
Byly prázdniny a děti si hrály venku. Parta dětí hrála ráda tenis. Poklidnou atmosféru prázdnin v městečku narušila událost, kterou pamětníci nepamatovali. Kluci - Kája a Petr šli koupit tatínkovi ranní noviny do stánku k panu Poláčkovi. Vtom viděli hlouček lidí, jak se baví o nějaké události, která se stala v muzeu. Asi krádež a prý je tam kriminálka a všechno vyšetřuje. Místní muzeum bylo známé sbírkou zlatých prutů, prstenů, safírů a ozdob od cestovatele a dobrodruha Josefa Švába. Prý tam lupiči vnikli oknem, které bylo rozbité, ale alarm se nespustil. Kluci si honem vzpomněli, že už cestou do kiosku viděli podezřelé auto, které jelo velmi rychle a zapamatovali si, že spolujezdec měl výrazné červené obroučky brýlí. Dvojčata se vydala do muzea, aby zkusila vypátrat záhadu a také chtěla pomoci pánovi, který byl hlavním podezřelým. Kluci se vydali do sklepa a tam našli kovové dveře, které byly zamčené. Ale byl tam vzkaz psaný šiframi. Pan Poláček, majitel stánku s novinami, který dříve pracoval na lodi a měl zkušenosti s šiframi, jim to pomohl rozluštit. Další den se v městečku odehrával fotbalový zápas. Kluci dávali dohromady své mužstvo, ale chyběl jim jeden. A tak se Petr pro něho vydal na kole. Mezitím zápas začal. Petr přemluvil kamaráda, aby s nimi hrál. Cestou jim ale došla voda na pití, a tak to vzali zkratkou ke studánce. Jenže tam našli mrtvolu muže. Měl prostřelenou hlavu a rozbité červené obroučky brýlí. Jeden z kluků jel honem na policejní stanici ohlásit případ. Druhý zůstal u mrtvoly a našel u něho ještě kapesníček, na kterém byly zase ty podivné znaky jako ve sklepě muzea. Strčil si ho do kapsy. Doma Kája s Petrem luštili nápis na kapesníku a pochopili, že ta vražda má asi spojitost s krádeží v muzeu. Náhodou byli s tatínkem v restauraci na obědě a Petr uviděl dva podezřelé muže a zaslechl, o čem se bavili. Navíc si mezi sebou psali vzkazy na papírku. Petrovi se podařilo vzít vzkaz se šiframi a honem utíkal domů, aby to rozluštili. Kluci ale nemohli na podivnou čínštinu přijít. A tak honem běželi za panem Poláčkem, který znal písmo a šifry a dal jim kód. Kluci podle toho přečetli, co to znamená. Věděli, že příští sobotu musejí hlídat muzeum a zloděje usvědčit. Nechtěli ale nic říct policii. Večer v sobotu počkali, až rodiče odejdou na ples a vydali se k muzeu. Tam hlídali. Nejprve se nic nedělo a pak uviděli, jak někdo vysílá z okna morseovku a potom přijela dodávka pro lup. Sledovali lupiče, co dělají. Šli za nimi i do sklepa, kde měli uloupené věci schované. Ovšem lupiči na ně přišli. Kluci měli velký strach. Lupiči je chtěli zlikvidovat. Ale naštěstí je zavřeli do místnosti, kde bylo uhlí. Našli dveře, které byly schované za uhlím. Dostali se do chodby, kterou se plazili, aby se dostali ven. Dostali se do místa, kde nad nimi byl kanál, a tak volali o pomoc. Naštěstí je uslyšela jedna spolužačka, která šla náhodou kolem, a tak jí všechno řekli o muzeu, aby tam poslala policii a poprosili ji, aby je zachránila. Za půl hodiny už oba bratři seděli na služebně policie. Byli hrdinové, ale zároveň jim všichni nakázali, že už tohle nemohou nikdy udělat, protože jim šlo o život. Policie nakonec zatkla lupiče na česko-rakouských hranicích i s lupem. Kluci nakonec dostali od ředitele muzea pohár.
Názvy kapitol: Finále, Loupež v muzeu, Fotbalový zápas a neuvěřitelný nález, Škola, Závod, Pátrání pokračuje, V muzeu, Chodba
Kniha se mi moc líbila. V textu mě zaujal děj, protože se stala vražda. V knize mě zaujaly tajné šifry, které jsou na konci knížky vysvětleny. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád detektivní příběhy.

Chobotnice z Čertovky

Chobotnice z ČertovkyVydalo nakladatelství: Albatros v Praze roku 1989.
Autor: Ota Hofman
Ilustrace: Vladimír Jiránek
Knihu mi doporučila mamka, je to knížka, kterou dostala, když byla malá, a moc se jí libila.
Druh literatury: vyprávění
Knihu jsem četl čtyři týdny. Má 235 stran. Je určena pro děti od devíti let.
Charakteristika postav: Eva a Honzík jsou sourozenci, kteří se mají moc rádi, jeden věří druhému a spoléhají se na sebe navzájem, mají k sobě velikou důvěru.
Eva s Honzíkem a rodiči se vypraví na dovolenou k moři. Všichni se moc těší, ale to ještě netuší, co se všechno změní. Po příjezdu k moři je provázela smůla, tatínek špatně zaparkoval, zkazili záběr při natáčení filmu na pláži, řešila to policie a akorát se maminka s tatínkem hádali. A to ještě se šli koupat do moře a najednou byli celí černí, špinaví, ryby byly chcíplé, nikdo nevěděl, co se děje. V moři totiž havaroval tanker a unikla do moře ropa. Na tom tankeru ale bylo něco divného. Byla to modrá a zelená hmota. Byly to vzorky z moře, které měly obrovskou sílu a dokonce ožily, uměly mluvit a hýbat se. Všichni z tankeru o tom věděli, ale modrá a zelená hmota jim utekla právě k Evě a Honzíkovi. Ti si mysleli, že je to modelína. Vymodelovali si z toho chobotničky a říkali jim Modrej a Zelená. A tak drahé vzorky z výzkumného tankeru skončily u dětí a odjely s nimi i domů do Čech. Tam postupně děti přišly na to, že chobotničky jsou živé, mluví. Spolu s nimi prožívali různá dobrodružství - hlavně legrační. Třeba když byla bouřka, chobotničky odjely na lodi po Vltavě a blýskaly společně s bouřkou a nikdo nevěřil svým očím, co se to děje. Nebo když se dostaly do hospody a tam jak byly nabité od blesku, zhasínaly a rozsvěcely lampičky a hosté nevěděli, co to způsobuje. Nebo když jeli všichni za dědečkem na prázdniny a chobotničky svými blesky udělaly díru ve střeše vagónu, aby na ně pršelo a mohly být mokré. U dědy na prázdninách se jim taky líbilo. Spaly s dětmi na půdě, celou noc blikaly a svítily žárovkami, které někde ukradly a četly knížky, mazaly písmenka v knížkách, pily minerálky a všude chyběla sůl, protože tu měly chobotničky moc rády z moře, a tak ji mlsaly i u Honzíka a u Evy. Mezitím ale k dědovi dorazila posádka toho tankeru a všichni vyzvídali, jestli modrou a zelenou hmotu neviděli. Ale děti všechno zapřely. Tatínek se odstěhoval do karavanu a při hádce s maminkou si řekli, že si všechno rozdělí napůl. Chobotničky tedy udělaly přesně to, co slyšely. Přeřízly svou silou všechno oblečení, nábytek, vybavení bytu napůl. Taky bylo vtipné, když se děti přišly podívat na maminčino představení do Národního divadla a chobotničky tam při představení stáhly vodníka pod podium.
Názvy kapitol: Někde začít musíme, Žádné Bulharsko ani Bermudy, Pradědeček se divil, Nejedeme nikam, ale asi budeme v televizi, Robinzony proti své vůli, Kemp U děravé boty No a co. Život jde dál. Hlavně, že jsme zdraví, a další kapitoly
Kniha se mi moc líbila. V textu mě zaujaly legrační příběhy chobotniček. V knize mě zaujaly obrázky, fotky z filmového zpracování knížky.
Knihu bych doporučil Michalovi a Pavlovi, protože mají rádi zábavu.