Pavlína Frošová

Můj děda hastrman

Knihu napsal Jiří Kahoun, je to autor mnoha knížek pro děti, mimo jiné Příběhů včelích medvídků.
Ilustrátorem je Stanislav Látal, byl to jeden z nejlepších českých animátorů, úzce spolupracoval s Jiřím Trnkou.
Vydalo jí nakladatelství Mht Praha v roce 1993.
Knížka má 87 stran a obsahuje 6 kapitol : 3. den po vánocích, 4. den po vánocích, 5. den po vánocích, 6. den po vánocích, Silvestr, 1. den po Silvestru.
Jedná se o humorný příběh pro děti ve věku od 6 do 10 let.
Tato kniha je o partě kluků, kteří tráví prázdniny u dědečka, jednoho z nich a zažívají spoustu legrace a příhod.
Vystupují zde děda Bavid, kterému přezdívají hastrman, neboť z něj pořád kape voda a kluci přezdívaný Bavídek, Knedlík a Anežka. Děda nezkazí žádnou legraci a kluci jsou šikovní a vždy si dokáží poradit.
Stavěli sněhuláky a pouštěli je po vodě. Jindy chodili se svíčkami po schodech a vydávali strašidelné zvuky. Někdy hráli hastrmanskou hru tak, že seděli v neckách a snažili se někoho chytit. S použitím drátu, prachu, pánvičky a moždíře dělali ohňostroj, který jim skutečně bouchal.
Kniha je zajímavá tím, že je celá napsaná o povánoční době, a je plná nezvyklých slov ( vodoláci – sněhuláci, špígl – kapr, bruslák – zamrzlý rybník... ). Líbila se mi, doporučil mi ji kamarád Kryštof. Četla jsem ji 14 dní. Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť má ráda vodu a zimní radovánky.

Strašidýlko Nela a noční škola - První pravda

Autorkou této knihy je norská spisovatelka Unni Lindellová.
Ilustrátorem je Fredrik Skavlan.
Vydalo ji nakladatelství Albatros Media a.s. Praha v roce 2010.
Je to smyšlený příběh s dětským hrdinou pro děti ve věku od osmi let.
Knížka má 145 stran a obsahuje 16 kapitol: Strašidýlko Nela a oděvní továrna, Pusinky s citronovou příchutí, Pan Myšák, madam Vampýrová a Hrozný hafan, Nezvedená Nela a noční škola, Pravdy a nepravdy a jaké to je být v koutě na hanbě, Dvě strašlivé události, Fiflenka Fiola spadne, Žákyně Sofie Strachomorny, Syn Hektora Myšáka prokazuje odvahu, Turban s bezedným žaludkem, Jezdící schody k nepříjemnostem, Objevují se Stíni Gobelíni, Leonardovo teplo, „Tady to není“, Tajemství skleněné vitríny, První pravda.
Hlavními postavami jsou: Nela, chytrá, vtipná, hubatá, odvážná dívka. Pinkus je odvážný kluk. Sofie Strachomorna je přísná, ale spravedlivá paní učitelka. Fifinka Fiola je rozmazlené strašidlo.
Strašidýlko Nela bydlí s ostatními strašidly, což jsou látky v oděvní továrně. Přes den spí poskládaná na polici a večer chodí do Noční školy, kde učí Sofie Strachomorna. Učí se zde strašit a musejí poznat deset pravd. Jelikož je Nela dosti hubatá, dostane za úkol vystrašit kluka Pinkuse Myšáka. Je to její první strašení, a tak se jí moc nevydaří, skončí v odpadkovém koši. Kluk se jí nebojí, skamarádí se. Po příletu domů se pohádá se strašidlem Fiflenkou Fiolou, která jí nemůže odpustit, že se Nela baví ve škole i s jinými strašidly, tak se stane, že Fiola spadne na zem, je sebrána a použita jako podšívka do kabelek a odeslána do Paříže. Nela společně s Pinkusem odjíždějí do Paříže, aby Fiflenku zachránili. To se jim podaří a Nela pozná svoji „první“ pravdu a tím je „Čas“, prostě že existuje Předčasí, Mezičasí a Začasí.
Knihu jsem si vybrala sama a objednala jsem si ji ve škole, četla jsem ji jeden měsíc a moc mě zaujala. Je poutavě napsána, a proto bych ji doporučila všem, kteří se chtějí i hodně zasmát.Hlavně Elišce Horákové, protože se nebojí strašidel.

Pejsek ve sněhu

Autorkou mnou vybrané knihy je spisovatelka Lucy Danielsová.
Ilustrovala ji Alice Sinker.
Vydalo ji nakladatelství Albatros Media a.s. Praha v roce 2010.
Je to příběh pro děti ve věku od osmi let.
Žánr: čtení pro dívky se zvířecím hrdinou
Knížka má 131 stran a obsahuje dvanáct očíslovaných kapitol.
Hlavními postavami jsou: Mandy Hopeová je chytrá, pracovitá, odvážná dívka, která má ráda zvířata. James Hunter je kamarád Mandy, odvážný, chytrý kluk. Fenka Tess je věrná, statečná border kolie.
Mandy s Jamesem připravují vánoční večírek pro všechna zachráněná zvířátka a jejich majitele. Při rozdávání pozvánek objeví na cestě zraněnou a vychrtlou fenku. Mandy zavolá mamince a společně ji odvezou na jejich veterinární kliniku. Maminka a tatínek Mandy jsou veterináři. Tatínek fenku ošetří a neví se, jestli to vůbec přežije. Postupem času se fenka začíná uzdravovat. Mandy vymýšlí pro fenku jméno. Nakonec jí dají jméno Tess. Tess je nesmírně šťastná, ale Mandy ví, že u nich zůstat nemůže. Proto se s Jamesem dohodnou, že Tess najdou nový domov, který nakonec nalezne u farmáře Kena. James s Mandy jsou šťastni, že se jim podařilo pro Tess najít nový domov a tudíž, že Tess už nebude nikdy hladová a špinavá. Do vánočního večírku zbývají dva dny, přípravy vrcholí. Vtom v ordinaci zazvoní telefon, že došlo k napadení březí ovečky. Paní Hopeová, spolu s Mandy vyrážejí a přes veškerou snahu se jim ovečku ani jehňátko nepodaří zachránit. Útoků na ovečky přibývá, farmáři si myslí, že to dělá Tess. Mandy s Jamesem se je snaží přesvědčit, ale nedaří se jim to. Tak farmáři vyráží, a chtějí Tess zastřelit. Nakonec se všichni přesvědčí, že Tess naopak chránila ovečky před dalším psem a aby toho nebylo málo, tak ještě Tess zachrání tatínka Mandy, který zapadl do hlubokého sněhu a nemohl se dostat ven. Přesto se Tess i nadále bojí a uteče pryč. Večírek probíhá, všechna pozvaná zvířátka se dostavila, ale Mandy je smutná. Největší překvapení Mandy přichystá James, který ji přivede čistou, načesanou zachráňkyni Tess. Teď je vše, jak má být a všichni jsou šťastni.
Knihu jsem si vybrala a objednala sama, četla jsem ji tři týdny a moc se mi líbila. Je líbivě napsána, a proto bych ji doporučila Dorče Špásové, neboť má ráda také zvířata.

Myši patří do nebe

Autorkou této knihy je spisovatelka Iva Procházková, která kromě knih píše i televizní a divadelní scénáře. Ilustrovala ji Markéta Prachatická.
Vydalo ji nakladatelství Albatros Media a.s. Praha v roce 2006.
Je to vymyšlený příběh pro děti ve věku od sedmi let.
Tato kniha má 103 stran. Knížka získala cenu Litera Magnesia 2007.
Hlavními postavami jsou myška Šupito, která je odvážná, kamarádská a lišák Bělobřich, taktéž kamarádský a nebojácný.
Myška Šupito se snaží ze všech sil utéci lišáku Bělobřichovi. Otočí hlavu, aby se podívala, kde je lišák a vtom zakopne o zátku od piva. Myška padá, padá do propasti, nemůže tomu uvěřit, ale je mrtvá. Ohlédne se a vidí sestřenici Žerebrouky a strýčka Šmajdu, kteří už na ni čekají, aby jí ukázali cestu na jedno místo, kde se jí bude líbit, na místo, kam se dostane každá správná myš. Berou ji za tlapky a stoupají vzhůru. Myšku Šupitu nikdy v životě nenapadlo, že by dokázala létat! Letí, najednou je obklopí mlha a všichni se ocitají v lodičce z kůry. Plují po jezeře Rozloučení na jeho druhý břeh. Po dobu plavby se Šupito rozloučí se svým dřívějším životem. Na druhém břehu jezera vidí myška spousty myší, rejsků, zajíců. Myška prochází Kozí bránou, umyje se a je z ní vzápětí křišťálově čistá a zářící kouzelná bytost. Poté se myška ocitá v jeskyni, kde se do sytosti vyřádí na houpačkách. Poté spokojeně odpočívá a myslí si, že je to tady vážně super. Vtom zaječí, protože přímo proti ní sedí lišák Bělobřich. I když ví, že ji na tomto místě nikdo nemůže ublížit, že nikdo nemá hlad, přesto se dá na útěk - letí. Lišák ji doletí, sevře ji do drápků a přenese ji do heřmánkového kvítí. V očích nemá stopu po nepřátelství, chce se myšky zeptat, jestli by s ním nechtěla kamarádit. Myšce to nejde přes rozum, aby myš kamarádila s liškou, ale přesto souhlasí. Tak spolu dovádějí a vzpomínají, jako by byli kamarádi odjakživa. Čas ubíhá, vlastně neubíhá, všechno vypadá pořád stejně, objevují spoustu dalších zvířat, které znali z lesa. Potkali ropuchu Rušínoc, ježka Dupejakokůň, Korelu chocholatou. Korela jim věnuje dva lístky do kina a popřeje jim hezký zbytek pobytu. Jsou zmateni, jak to ta Korela myslela? V kině promítají jejich vzpomínky, každý sedí samozřejmě někde jinde. Vtom si oba uvědomují, že by se chtěli vrátit. Jak dopadne jejich kamarádství? Společně s křepelkami a dalšími zvířátky, které se taky rozhodli odejít, odlétají do přístavu na parník, který je má převézt přes jezero Rozloučení. Při nekonečné plavbě, povídá myška Šupito lišákovi, že si v kině ještě přála, narodit se v příštím životě jako liška, aby bylo zachováno jejich kamarádství. Lišák je zděšený. On si v kině přál, aby se narodil jako myšák, aby se ho myška Šupito už nikdy nemusela bát. Všechno slyší nejstarší křepelka a povídá: „Možná se Vám Vaše přání nesplní.“ Znenadání se přihnaly mraky, parník vjel do mlhy a všechno a všichni zmizeli. Jejich přání se skutečně vyplnila, z lišáka se stal malý myšák a z myšky malá liška. Honí se po lese, dovádějí, houpají se a zůstali z nich nerozluční kamarádi. Liška Šupito na závěr prohlásí: „Nebe je bezva, ale jenom na chvíli.“
Knihu mi koupila mamka, četla jsem ji dva týdny. Kniha se mi moc líbila, smála jsem se, jak jsou zvířátka vtipně pojmenována. Doporučila bych ji Markétce, protože se ráda směje.

Ztracené koťátko

Je to další příběh od spisovatelky Lucy Danielsové.
Ilustrovala Alice Sinkner.
Vydalo ji nakladatelství Albatros Media a.s. Praha v roce 2010.
Je to příběh pro milovníky zvířat ve věku od osmi let.
Knížka má 115 stran a obsahuje deset kapitol.
Hlavními postavami jsou: Mandy Hopeová, je to nebojácná, starostlivá, kamarádská dívka. James Hunter, je to pracovitý, odvážný kamarád Mandy. Alex Hastingsová a její koťátko Sluníčko.
Mandy pomáhá rodičům léčit nemocná zvířátka v Arše zvířat. Mandy má zvířátka moc ráda, a až bude velká, chtěla by být také veterinářka. Na letošní vánoce připravují dospělí, především babička a děda Mandy, speciální akci. Chtějí pozvat do městečka Santa Clause se svými soby Rudolfem a Skokanem. V městečku totiž žije pětiletá holčička Alex se svým bratrem a rodiči. Alex je vážně nemocná. Má problémy se srdíčkem. Potřebovala by operaci, ale na tu rodiče nemají dost peněz. Holčička má ráda zvířátka stejně jako Mandy. Mezi nejoblíbenější patří koťátko Sluníčko. Mandy spolu s kamarádem Jamesem se rozhodnou Alex navštívit. Ta jim ukazuje kouzelné koťátko. V pokojíku na zdi má vylepená zvířátka a mezi nimi je i oblíbený sob Rudolf. Mandy nesmí nic prozradit o chystané akci. Alex je šťastná. Za dva dny však v ordinaci zazvoní telefon, volá maminka nemocné Alex, že koťátko je na střeše a odmítá slézt dolů. Přes veškeré pokusy však nechce slézt. Mandy s Jamesem se rozhodnou, že se pokusí kotě přinést zpět Alex, neboť její zdravotní stav se prudce zhoršil. Sluníčko je tak vystrašené, že skočí na větev stromu a zmizí, není po něm žádná stopa. Na štědrý den ho objeví Mandy s Jamesem ve skleníku u babičky a dědy. Mandy jej zabalí do deky a vysuší ho. Poté ho předávají Alex, která má velkou radost. Přes velké zmatky, které je provázely, je vše připraveno. Na náměstí je mnoho lidí včetně dětí. Objevuje se Santa Claus se soby. Děti dostávají dárečky a rodiče přidávají peníze do sbírky. Santa Claus se zastavuje u Alex a jejího bratra. Předá jim dárečky, sveze je, zamává a poté odjíždí. Nakonec se vybralo dost peněz na to, aby mohla Alex s celou rodinou odletět do Spojených států, kde ji provedou požadovanou operaci.
Knihu jsem dostala pod stromeček od babičky, přečetla jsem ji za pět dní a opět mě moc zaujala. Ze třídy bych ji doporučila Markétce Řezáčové a Dorče Špásové, neboť si myslím, že je zaujme stejně jako mě čtivým vyprávěním.

Heidi a strašidelný zámek

Autorkou a také ilustrátorkou knihy je Marie-José Maury.
Vydalo ji nakladatelství Fortuna Praha v roce 2005.
Je to příběh pro děvčata ve věku od sedmi let.
Knížka má 68 stran a obsahuje čtyři dobrodružné příběhy: Heidi se vrací do Vysoké, Heidi a tajemný zámek, Heidi a Nora, Heidi a její loď.
Nejvíce mne zaujal příběh Heidi a tajemný zámek.
Hlavními postavami jsou: Heidi, je to nebojácná, odvážná, kamarádská dívka. Klára, šikovná kamarádka Heidi.
Heidi přijela do Frankfurtu navštívit svoji kamarádku Kláru. Během projížďky se před nimi objeví pohádkový zámek Rotenberg. Holky se rozhodnou ho navštívit, když už jsou téměř nahoře, z hustého křoví vyběhne dívka a varuje je, aby do zámku nechodili, že se tam dějí divné věci. Jak rychle se objevila, tak vzápětí stejně rychle zmizela. Holky se vrací zpátky do kočáru. Po příjezdu domů, vše vypravují babičce Kláry – paní Semanové. Babička jim říká, že Rotenbergové byli jejich vzdálení příbuzní a rozhodne se, že zítra spolu s holkami záhadný zámek opět navštíví. Holky mají trochu strach, přesto se na dobrodružnou výpravu moc těší. Po příchodu na zámek, v zámeckých komnatách vidí krásné staré obrazy, které jsou popraskané, všechno je pokryto prachem a všude se táhnou pavučiny, je vidět, že se o zámek nikdo nestará. Babička se rozhodne spolu s děvčaty na zámku přenocovat. Lehnou si do velké postele, snaží se usnout, v tom se objevuje bílá postava, která jim říká, aby rychle odešli, nebo je potká velké neštěstí. Tajemné zjevení se rychle vzdaluje a Heidi se rozhodne utíkat za přízrakem. Heidi už ho skoro dohání, vtom šlápne na řetěz, řetěz se napne a záhadný přízrak uklouzne a spadne na podlahu. Z přízraku se vyklubala dívka jménem Denisa. Ta se na zámku schovávala před zlým poručíkem, který chtěl zámek prodat. Zanedlouho Denisa nachází nový domov u své tety, přesto má strach, co bude se zámkem. Za pár dní ji teta ukazuje nákresy a sděluje ji, že zámek se nechá opravit a upravit. Bude z něj penzionát, kde budou bydlet a učit se děvčata.
Knížku jsem si vybrala sama ve své knihovničce, četla jsem ji dva dny. Líbilo se mi, že se každý příběh odehrává v jiném prostředí. Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť si myslím, že má ráda dobrodružství.

Správná pětka jede tábořit

Tuto knihu napsala anglická spisovatelka Enid Blyton. Do českého jazyka ji přeložil Petr Hejný. Grafickou úpravu provedl Bohumil Fencl. Vydalo ji nakladatelství Albatros Praha v roce 2011.
Jedná se o dobrodružný příběh pro čtenáře od devíti let.
Knížka má 179 stran a je rozdělena do 19 kapitol: Prázdniny začínají, Vzhůru na vřesoviště, Annina sopka, Strašidelné vlaky, Opět v táboře, Den na farmě, Pan Andrews přijíždí, Líný večer, Noční návštěvník, Dunění a rachot ve tmě, Hlavně o Jockovi, George se vzteká, Plán, Jock přichází do tábora, Georgino dobrodružství, Opět v tunelu, Překvapivý objev, Útěk, Parádní dobrodružství
Hlavními postavami jsou: Dick – nebojácný chlapec, milující dobrodružství; Julián – nejstarší člen pětky, kamarádský, odvážný kluk; Georgina zvaná George – odvážná, šikovná dívka; Ann – nejmladší, trochu bojácná hospodyňka; Tim - pes, který je chrání.
Začínají prázdniny a správná pětka vyráží stanovat na vřesoviště. Spolu s nimi jede pan učitel Luffy, který má na ně dávat pozor a jehož velkou zálibou jsou brouci. Po příjezdu a následném zabydlení vyráží na výlet. Dojdou do údolí, kde spatří koleje, vybíhající z tmavého tunelu. Rozhodnou se ho prozkoumat a objeví opuštěné nádraží. Dělají rozruch a v tom z boudy vyběhne hlídač – Sam Dřevěná noha. Říká jim, aby hned vypadli, že stačí, že tu v noci jezdí strašidelné vlaky. Přijedou samy z tunelu a zas se tam vracejí, a on, že se schová pod postel, neboť má strach, aby ho vlaky neodvezly. Po příchodu do tábora se domluvili, že se zeptají na farmě, kam si chodí pro jídlo, jestli něco o těch vlacích nevědí a spokojeně usnuli. Jejich kamarád Jock ani jeho maminka o ničem nevěděli. Jediný, kdo o vlacích věděl, byl Jockův nevlastní tatínek. Řekl jim, aby na to místo už nechodili, že ty vlaky přinášejí neštěstí. To v nich vzbudilo ještě větší zvědavost a rozhodli se, že celé věci přijdou na kloub. Rozhodli se pro noční výpravu bez holek. Když nastal večer, Dick a Julián potichounku vyrazili a po chvíli se k nim přidal i Jock z farmy. Po příchodu na místo, omrkli, jestli je hlídač v boudě a vyrazili do tunelu. Vzápětí se ozvalo dunění, které stále sílilo. Kluci opustili trať a vyčkávali, co se bude dít. Během chvíle vyjelo něco dlouhého a černého a zmizelo to ve tmě. Přijel a zase odjel a nikdo neví odkud a kam. Důležité pro ně bylo, že ho viděli a slyšeli na vlastní oči a uši. Vrátili se zpátky, holkám ani panu Luffymu zatím nic říkat nebudou, chtějí jim to říci, až toho budou vědět více. Noční příhoda se stejně provalila. Georgina se naštvala, že ji kluci nevzali s sebou, vzala Tima a odešla pryč. Nikomu neřekla, kam jde. Ostatní zůstali v táboře do oběda a poté vyrazili opět do tunelu. V tunelu se sešli všichni. Ann, kterou už to pátrání nebavilo, odešla. Domluvili se, že na ně počká na svahu. Vtom uviděla, že se do tunelu blíží pan Andrews, neboli Jockův tatínek a další chlapi. „To nevypadá dobře,“ řekla si a utíkala pro pomoc. Mezitím je zbylá část party chycena. Celá věc se má tak, že v tunelu je sklad pašovaných a kradených věcí a že Jockův tatínek patří k pašerácké bandě. Zanedlouho jsou v tunelu slyšet další hlasy, objevuje se Ann spolu s učitelem a policisty. Celá banda pašeráků je zatčena. Správná pětka zažila parádní dobrodružství a už se těší na další výpravu.
Knížku jsem si zakoupila v knihkupectví, četla jsem ji jeden měsíc. Moc se mi líbila, neboť mě zaujal její napínavý příběh. Ze třídy bych ji doporučila Lukášovi, neboť si myslím, že by ho zaujala stejně jako mě.

Zatoulané štěně

Jedná se o další příběh od anglické spisovatelky Lucy Danielsové.
Ilustrátorkou je Alice Sinkner.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2008.
Je to příběh pro milovníky zvířat ve věku od osmi let.
Knížka má 117 stran a obsahuje deset kapitol.
Hlavními postavami jsou: Mandy Hopeová- je to hodná, pracovitá, starostlivá, odvážná dívka. James Hunter - je to odvážný, starostlivý chlapec a kamarád Mandy.
Mandy opět pomáhá tatínkovi a mamince v Arše zvířat. Do ordinace přichází pan Taylor se svým štěňátkem Větříkem na přeočkování. Je to štěně staroanglického ovčáka. Během prohlídky tatínek Mandy zjistí, že štěňátko je úplně hluché a malé na přeočkování. Větříka koupil od paní Merrickové, což je chovatelka psů. Během pár dní objeví Mandy před brankou v mělké kaluži vychrtlé zanedbané štěně. Mandy ji vezme k rodičům do ordinace, aby ji pořádně prohlédli. Mandy, i když se to nemá, jí dá jméno Loužička. Je to opět štěňátko staroanglického ovčáka, co má problémy. Rodiče o obou případech informují inspektora ze spolku pro ochranu zvířat Teda Forrestera. Po pár dnech se vede Loužičce lépe a Mandy s Jamesem se domluví, že pojedou do domu paní Merrickové, že mají zájem o koupi štěněte. Otevře jim dívka jménem Tracy, což je dcera chovatelky a pustí je dovnitř. Mandy s Jamesem se Tracy vyptávají, hrají si se štěňaty, kterých je tam tucet. Tracy vypadá velmi unaveně, a proto se rozhodnou jí pomoci se štěňaty. Během povídání se zmíní o nalezeném štěňátku Loužičce a vyjde najevo, že je to Tracy nejmilejší pejsek Květinka, která jí utekla. Tracy vypravuje, že maminka vzala jeden vrh štěňat jako laskavost, ale od té doby jsou štěňaty zavaleny. Tracy by se ráda vrátila do školy, kterou musela opustit, aby mohla pomáhat mamince. Další den se tam opět vracejí. Tentokrát je doma i paní Merricková. Ze začátku se tváří dosti nepřístupně, ale později se na její tváři objevuje malý úsměv. V průběhu dne se v domě objevuje pan Evans. Nutí paní Merrickové další pár štěňat a vyhrožuje jí, že když si je nevezme, nechá je utratit. Paní Merricková pod nátlakem ustupuje a dává mu peníze. Mezitím mu James vezme a schová klíče od auta. Pan Evans je značně rozčílený. Po chvíli přijíždí inspektor Ted s policií za chovatelkou na kontrolu. Zjistí se, že chovatelka je vydíraná panem Evansem., který je vzápětí zadržen. Po domluvě budou veškerá štěňátka odvezena do spolku, kde jim bude nalezen nový domov a bude jim dobře. Následující den paní Merricková volá do ordinace, že si chtějí vzít s dcerou Květinku domů. Chtějí jí zajistit nejlepší život, aby jí vynahradily ten hrozný začátek. Takže pro naše zatoulané štěňátko nakonec všechno šťastně skončilo.
Knížku jsem si vybrala a objednala sama. Četla jsem ji týden. Líbila se mi, protože v ní opět vystupují zvířátka a je napínavě napsána. Ze třídy bych ji doporučila Pavle Tvrzické, neboť si myslím, že i ona má ráda zvířátka.

Kam zmizela Rebarbora?

Autorkou této knihy je spisovatelka Iva Procházková.
Ilustroval ji Štěpán Batoušek.
Vydalo ji nakladatelství Mladá fronta Praha v roce 2004.
Je to vymyšlený příběh pro děti ve věku od šesti let.
Kniha má 132 stran.
Hlavními postavami jsou: Rebarbora je to šikovné děvče, ví si se vším rady a dokáže být neviditelná. Děda Florentýn je moudrý a má rád svoji práci.
Děda Florentýn žije se svým kocourem v malém domku se zahradou. Skoro celý svůj život strávil jako kapitán na parníku jménem František Josef I. Přes širokou řeku nikdo nepostavil žádný most a tak převáží lidi, auta a koně z jednoho břehu na druhý. Jednoho dne při zalévání objeví na velkém rebarborovém listě malé děvčátko. Vše nasvědčuje tomu, že na tom stonku přes noc vyrostlo. Proto jí dal jméno Rebarbora. Od té doby bydlí s ním. Jak roste, děda ji učí vše, co je k životu potřeba. Rebarbora má velkou výhodu, že vše, co dosud prožila, nezapomněla. A pokud ano, zatáhla se za ucho a hned si vzpomněla. Kromě toho slyší běhání krtků pod zemí, chrápání netopýrů, skřípot suchého vzduchu před deštěm, zpívání hvězd a mnoho dalších věcí. V den jejich sedmých narozenin se děda rozhodne splnit jí sedm přání. Šest jich splnil a to sedmé si Rebarbora nechala, až bude potřeba. Následující noci Rebarboru navštíví malý mužíček, který ji má dovést k řece, neboť pro ni mají úkol. Rebarbora nemá úkoly ráda, ale jde s ním. Na břehu řeky, zpod hladiny, se objeví růžová ryba. Ta jí řekne, že bude nejlepší, když ten úkol uvidí. Vtom se objeví netopýr a už spolu letí na výlet na „ostrov Paměti“. Zde se nacházejí zlaté obří váhy se dvěma miskami. V jedné misce je všechno zlé, co si lidé pamatují. V té druhé všechno hezké, ale toho je málo. Pokud se miska zla převáží, je konec světa. Rebarbora je jejich naděje. Hned po návratu domů začala přemýšlet, jak svět zachránit. Zjistila, že děda je smutný, neboť se dozvěděl, že se bude stavět most přes řeku a parník půjde do muzea. Napsala dědovi vzkaz, aby na ni vzpomínal v dobrém a že se mu vrátí. Rozhodla se vyrazit do města. Po cestě potkává lidi, přesvědčuje je, aby se tahali za uši a vzpomněli si na vše pěkné. Daří se jí to, ale je toho pořád málo. Zanedlouho se objeví v redakci Pobřežních novin. Redaktor jí zpočátku nevěří, ale Rebarbora mu ukáže, co všechno umí. Druhý den se v novinách objeví článek o nové soutěži - tahání za uši. Čtenáři tomu zpočátku nevěří, ušklebují se tomu, ale brzy zjistí, že jim pěkné vzpomínky dělají dobře. Tahání za uši bylo jako prudce nakažlivá nemoc. Šířila se od jednoho člověka ke druhému a zakrátko jí nikdo nezůstal ušetřen. Psalo se o ní v novinách, mluvilo v rádiu nebo v televizi. Byl toho plný internet. Rebarbora se dozví, že děda je moc smutný, že si ani rádio nepustí, neboť přívoz byl zrušen. Ihned se rozhodne vrátit domů, úkol splnila. Ještě se stavila za redaktorem v rádiu, neboť zapomněli na odměnu pro vítěze soutěže „Tahání za uši “. Tak mu odměnu pošeptala a řekla, aby to vyhlásil v rádiu. Doma objevila dědu Florentýna ve špatném stavu. Proto ho požádala o splnění sedmého přání. A to bylo, že si má pustit rádio. Zrovna v něm hlásili, že výherci soutěže se mají hlásit u kapitána Florentýna. Tou odměnou za vítězství v soutěži je jízda parníkem. Děda nechápe, ale rychle si běží pro kapitánskou čepici a běží na parník. Parník stále s dědou a Rebarborou jezdí, zlaté misky na „ostrově Paměti “ jsou v rovnováze a svět byl zachráněn!
Knížku jsem si koupila sama, četla jsem ji týden. Líbily se mi neskutečné, ale pěkně vymyšlené zážitky Rebarbory. Ze třídy bych ji doporučila Dorče, neboť si myslím, že se u této knížky pořádně zasměje.

Heidi na cestách

Autorkou této knihy je Marie – José Maury.
Knížku ilustrovala sama spisovatelka.
Vydalo ji nakladatelství Fortuna Praha v roce 2005.
Je to příběh pro děvčata ve věku od sedmi let.
Knížka má 100 stran a obsahuje šest příběhů: Heidi cestuje, Heidi u moře, Heidi se vrací, Heidi v Paříži, Heidi a ztracená výprava, Heidi v Americe.
Vybrala jsem si příběhy na sebe navazující: Heidi a ztracená výprava a Heidi v Americe.
Hlavními postavami jsou: Heidi, je to statečné, odvážné, pracovité a starostlivé děvče. Klára, je to starostlivá kamarádka Heidi. Micky, je to mladý indiánský chlapec, dokáže pomoci a později i kamarád Heidi.
Heidi je ráda, že je konečně doma ze svých cest s milovaným dědou a ve svých horách. Jednoho rána za ní přijdou horští vůdci v čele s Gerhardem, aby jim půjčila dva lavinové psy, neboť se ještě nevrátila skupina Angličanů z horské túry. Heidi se rozhodne jít s nimi. Po několika hodinách je objeví, jsou promrzlí, ale v pořádku. Krátce nato padá ze skalní stěny obří lavina. Všichni jsou smeteni a zavaleni velkým množstvím sněhu. Kromě Heidi a jejich psů Mámy a Dana se všichni vyhrabají ven. Začnou děvče hledat, ale marně. Blíží se noc a tak se rozhodnou vrátit do vesnice, že budou pokračovat ráno. Gerhard jde za dědou Konrádem. Ten se rozhodne vyrazit hned, že je tam zmrznout nenechá. Celou dobu Heidi zahřívají její psi a také usilovně štěkají a přivolávají pomoc. Děda to slyší a společně s Gerhardem všechny zachraňují. Po návratu domů pan doktor Kraus vyšetřuje Heidi. Potvrzují se jeho obavy, Heidi nemůže chodit, je ochrnutá. Heidi napíše dopis své kamarádce Kláře do Frankfurtu. Klára se rozhodne, hned za ní odjet, aby jí pomáhala s obtížnými a bolestivými cviky. Heidi je smutná, myslí si, že už nikdy nebude běhat po pastvinách a nevyleze na žádné vrcholky kopců. Klára rozmlouvá s doktorem a ten jí sděluje, že je malá naděje, že bude Heidi chodit. Tou nadějí je operace v Americe. Paní Semanová, babička Kláry, vše domluví a tak mohou s dědou vyrazit. Při pobytu v nemocnici poznává Heidi doktorova syna Mickyho. Je to indiánský chlapec, kterého doktor adoptoval. Čas běžel, Heidi byla po operaci, bolesti neměla, přesto nemohla nohama pohnout. Snažili se, ale … Při propouštění Heidi z nemocnice se jako vítr objeví Micky. Ten jim říká, že by se ještě mohla zkusit léčba jeho indiánského dědečka. Nikdo nebyl proti, ublížit jí to nemohlo a tak si ji doktor vzal k sobě domů. Heidi se ještě nechtěla vzdát. Proto při východu slunce opakovala tajemné cviky, které ji naučil Micky. Nazýval je písněmi duhy. Vysvětlil jí, že si má nad sebou představit krásnou duhu jako hudební nástroj o sedmi strunách. Každá struna má jinou barvu a každá barva odpovídá jednomu tónu, který když se zazpívá, musí znít celým tělem. Micky udával Heidi tón malou harfou jeho dědečka. I když žádnou změnu nepociťovala, přesto pokračovali. Po dalších sezeních začala pociťovat píchání v nohou. Zkusila se postavit, ale nohy ji neudržely. V noci se jí zdál sen o indiánech. Starý indián jí v tom snu sdělil, že její uzdravení závisí na první a poslední struně duhy. Zkusili tedy zpívat tyto tóny. Každý další den přinesl malý pokrok. Brzy se postavila, udělala jeden krok, potom několik kroků a chodila! Heidi a všichni ostatní byli nesmírně šťastni, prohlédli si New York a mohli se vrátit zpátky domů.
Knížku mi koupila mamka, četla jsem ji dva dny. Líbilo se mi, že se každý příběh odehrával v jiné zemi a hlavně, že to s Heidi dobře dopadlo. Ze třídy bych ji doporučila Dorče, neboť již jednu knížku o Heidi četla a myslím si, že jí další osudy tohoto děvčete zaujmou stejně jako mě.

Lassie se vrací

Autorem mé vybrané knihy je Eric Knight.
Vydalo ji nakladatelství Euromedia Group Praha v roce 2009.
Je to dobrodružný příběh pro čtenáře ve věku od 10 let.
Knížka má 176 stran a obsahuje 22 kapitol: Není na prodej, Už nikdy nechci jiného psa!, Zlostný starý pán, Lassie se vrací domů, Už nikdy se nevracej!, Úkryt na vřesovišti, Nic než poctivost, Ve skotském zajetí, Konečně opět na svobodě, Začátek dlouhé cesty, Boj o život, Co viděl malíř, Když pes onemocní, Zabij tu bestii! V zajetí, Nikdy nevěř psu Donelle!, Lassie překročila hranici, Nejvzácnější dar – svoboda, Na toulkách s Rowliem, Statečné srdce a rozloučení, Konec putování, Jako za starých zlatých časů.
Hlavními postavami jsou: Joe, je to syn majitele Lassie, který ji má nesmírně rád. Lassie, je to chytrá, krásná, věrná kolie.
Lassie žila u rodiny chudého horníka ve vesnici Greenall Bridge. Každý den přesně za pět minut čtyři čekala na Joea před školou. Jednoho dne vyběhnul Joe před školu a Lassie tu nebyla. Ubrečený běžel rychle domů, kde se od maminky dozvěděl, že Lassie museli prodat, neboť tatínek přišel o práci. Prodali ji vévodovi z Rudlingu, který se marně 3 roky pokoušel o její koupi. Na panství byla smutná, nežrala, pořád ji to táhlo domů. Po dvou útěcích byla spolu s dalšími psy odvezena na panství ve Skotsku. Tady si ji chtěli připravit, aby ji mohli ukazovat na výstavách. Když se Joe dozvěděl, kam Lassie odvezli, byl o to víc smutný, neboť věděl, že Skotsko je daleko na severu a že Lassie už nikdy neuvidí. Čas plynul, o Lassie bylo vcelku dobře postaráno, přesto její pohled byl prázdný, hledící směrem k jihu. Při jedné z kondičních procházek se opět v Lassie probudil pocit, že musí čekat na Joea před školou a vydává se směrem na jih. Při své cestě si musí sama shánět potravu, na což nebyla zvyklá. Jezero, které se před ní objeví, se nedá přeplavat, ale musí ho obejít. Potkává spoustu lidí, kteří se jí snaží chytit. Jiní zase zastřelit, neboť si myslí, že jim likviduje ovce. Je nesmírně unavená, přesto pokračuje dál. Naprosto vyčerpanou ji v příkopu objeví dva starší lidé a vezmou ji k sobě domů. Po třech týdnech se Lassie plně zotaví. Chtěli by si ji nechat, ale poznají na ni, že chce pokračovat v cestě na jih. Při svém putování se ještě přidá k mužíkovi Rowliemu, který cestuje s maringotkou. Zachrání ho před zloději, kteří se ho snaží okrást. Po nějaké době i s ním se rozloučí a ve své cestě už pokračuje opět sama. Jednoho dne, když jde Joe ze školy, vidí, jak se k němu téměř plazí jeho kolie. Nemůže tomu uvěřit, zabalí ji do deky a odnáší ji domů. Má zápal plic a je ve velmi zuboženém stavu. Rodiče, přestože nemají peníze, nakoupí pro ni drahé suroviny. Domluví se, že si ji nechají do té doby, než se uzdraví. Láskyplně se o ni starají. Jednoho dne se u jejich domu objeví vévoda. Když si prohlíží „upraveného “ psa, řekne jim, že to není jeho pes, i když ví, že se jedná o Lassie. Tím jim navždy Lassie zůstává. Vévoda dále tatínkovi nabídne práci, aby se staral o jeho psinec, a poskytne jim i domek na panství. Rodiče souhlasí a i vévoda je spokojený. S postupujícími týdny, díky správnému ošetřování, se opět Lassie proměnila v toho krásného psa, jímž kdysi byla. Každý všední den čekala na Joea před školou. Pak nastala doba, kdy se přestala objevovat. Smutný nebyl, neboť po příchodu domů v bedýnce ležela Lassie se sedmi štěňaty. Joe zabořil hlavu do jejího kožíšku a šeptal jí: „Ty seš moje věrná Lassie."
Knížku jsem si našla u babičky v knihovně, četla jsem ji o prázdninách. Líbil se mi poutavý příběh psa, který se i přes velkou vzdálenost dokázal vrátit domů.
Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť si myslím, že i přes nepříjemnou událost, která se ji stala, má i nadále ráda psy.

Dobrodružství Lenky a Vítka: Ztracena v cizím městě

Autorem této knihy je Jan Matěj Krnínský.
Ilustroval ji Marko Čermák.
Vydalo ji nakladatelství Růže s.r.o. Příbram v roce 2010.
Je to pohádkový příběh pro děti ve věku od sedmi let.
Tato kniha má 70 stran a obsahuje 8 kapitol: Jak Vítek svedl Lenku k lumpárně, Jak se Lenka bála Myší díry, Jak obelstili medvěda Voka, Jak šla Lenka s Vítkem na věž, Jak potkali kastelánova kocoura, Jak se setkali v Pohádkovém domě s novým kamarádem, Jak pochopili, kdo je správný chlap a kde ho hledat, Jak viděli kouzelnou hru světel a stínů.
Hlavními postavami jsou: Lenka, je to bojácná, zvědavá osmiletá dívka, a Vítek, je to chytrý kluk, který ví vše o Českém Krumlově.
Lenka přijela s rodiči a prarodiči na výlet do města Český Krumlov. Když se dospěláci dohadují, kdo kam půjde, objeví se před Lenkou ze křoví kluk Vítek. Nabídne Lence, že jí ukáže mnohem krásnější místa, než která chtějí vidět dospěláci. I když se jí zdá Vítek trochu divný, souhlasí. Rodiče si myslí, že Lenka půjde s prarodiči a naopak. Uvědomuje si, že musí být v pět hodin na smluveném místě. Nejdříve ji vzal na vor, jménem Goťák, na kterém pluli do historické části města. Lenka byla nadšená. Poté se vydali zpět pod krumlovský zámek, kde se nachází medvědárium, ze kterého právě utekl medvěd Vok. Vítek si uvědomí, že musejí něco podniknout. Jdou do pekařství a koupí celý kornout perníčků. Připraví mu sladkou lest, která ho zavede zpátky do medvědária. Za odměnu dostanou od medvědáře Honzy kouzelný groš, se kterým i když mockrát zaplatí, nikdy z kapsy nezmizí. Lence se toto dobrodružství líbilo a pokračují dál do zámecké věže. Vítek ji tu seznamuje s celou historií a jí začíná být divné, jak toho tolik může vědět. Když se ho na to zeptá, jenom mávne rukou a odvede řeč jinam. V jeho přítomnosti rozumí řeči zvířat, potkává bytosti, které by jinak nepotkala. Setkává se i s vodníkem Lojzíkem, který se v Pohádkovém domě ukrývá. Lenka si připadá jako v pohádce, přesto si opět žádá Vítkovo vysvětlení, které je pro ni důležité. Vítek jí tedy prozradí, že pochází z rodu zdejších krumlovských permoníků. Je mu teprve dvě stě let. V jejich počtech je to asi tolik, jako když je našim klukům deset nebo jedenáct. Jejich život je velmi dlouhý. Lenka však stále přemýšlí, kde je to smluvené místo. Čas ubíhá, nakonec se shodnou, že to místo je ve dvoře v pivovaru. Odpolední dobrodružství naštěstí dobře dopadlo. Lenka ví, že má nového úžasného kamaráda a dobře ví, že jejich další dobrodružství na sebe nedají dlouho čekat.
Knížku jsem dostala k narozeninám a četla jsem ji dva dny. Při jejím čtení jsem si připadala, jako když jsem skutečně v Českém Krumlově, moc se mi líbila. Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť vím, že má ráda mimo jiné i pohádkové příběhy.

Holky na stopě: Odhalené tajemství

Autorkou mnou vybrané knihy je německá spisovatelka Barbara Wendelkenová.
Obálku knihy navrhla Eva Schoffmann – Davidov.
Vydalo ji nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha v roce 2012.
Je to dívčí román s detektivní zápletkou pro dívky od 9 do 12 let.
Knížka má 135 stran a obsahuje 19 kapitol: Krize začíná, aniž by si někdo všiml, Pepa přijíždí, Co je horší, sestra v pubertě nebo Princezna na hrášku?, Nikdo není spokojený, Rozloučení se slzami a bez nich, Babička umí utíkat rychleji, než by si člověk pomyslel, Hledání brouků, Patricie zmizela, Tajné fotky a neviditelní brouci, Neznámé druhy v košíku s ovocem, Filip je zrádce, Paní Feldmannová se vyzná, Hrůza nemá konce, Kde vlastně leží Kuba?, Kdo sem zavlekl šváby?, Tak ten to tedy byl!, Geniální nápad, Kouzelnické představení a dopadený pachatel, Ještě více podvodníků.
Hlavními postavami jsou: Lucka – dvanáctiletá dívka, jejímž koníčkem je kouzlení. Petra – sestřenice Lucky, pubertačka s bláznivými nápady. Patricie – sestřenice Lucky, jejímž koníčkem jsou brouci.
Lucka bydlí spolu s rodiči a prarodiči v rodinné vile v malém městě Steinkirchen. Babička navíc provozuje malý penzion, který se jmenuje Erika. Hosté jsou v něm náramně spokojeni a někteří se opětovně navracejí. Začínají podzimní prázdniny. Do vily navíc dorazily sestřenice Lucky Petra a Patricie z Brém. Lucka je nemá ráda, žádné protesty nepomohly a proto jsou obě nastěhovány v jejím pokojíku. Holky se soustavně dohadují a dědeček je prosí, aby se k sobě začaly chovat lépe. Jejich rodiče odletěli na dovolenou do Austrálie a po tuto dobu je hlídají babička s dědou. Jednoho dne babička zahlédne v kuchyni brouka. Babička, která si zakládá na čistotě, je z toho značně rozladěná. Navíc má v penzionu ubytované manžele Steinerovi, kteří sepisují cestovního průvodce o penzionech. Babička se rozhodne znovu všechno uklidit a holky jí pomáhají. Při úklidu nic dalšího neobjeví, jak rychle se ten brouk objevil, tak rychle zmizel. Na oplátku je babička s dědou vezmou na výlet, který by se býval vydařil, kdyby se Patricie nezatoulala. Ta pro svou zálibu v broucích úplně zapomněla na smluvený čas. Nakonec vše dobře dopadlo a vrátili ze zpátky domů. Zakrátko nato, je slyšet křik. Jeden z hostů viděl opět běžet obřího brouka a vzápětí ho babička objeví v košíku s ovocem. Patricie ho zavře do skleničky. Rozhodnou se ho vyfotit a odeslat jeho fotku paní Feldmannové, což je Patriciina učitelka biologie. Po chvíli přijde odpověď, že se jedná o švába smrtihlava. Následující den přinese jeden z hostů, konkrétně pan Lehmann, dalšího mrtvého švába, jehož našel pod polštářem. Někteří z hostů začínají odjíždět a babička je fakt zdrcena. Holkám je to podezřelé a rozhodnou se tomu přijít na kloub. Dá se napsat, že už se skoro nehádají. Pomocí malé lsti odhalí pana Lehmanna, který ty šváby přivezl s sebou z Kuby. Netušil, že tento druh švába se tady nevyskytuje. Chtěl babiččin penzion poškodit. Věděl, že tady má babička vždycky plno a naopak jeho sestře, která má také penzion, se vůbec nedaří. Aby toho nebylo málo, přijdou také nato, že manželé Steinerovi nejsou žádní spisovatelé. Jen se za ně vydávali, aby měli levnější ubytování. Prázdniny končí, babička se usmívá, holky se nehádají. Rodiče se mohou vrátit.
Knížku jsem si vybrala sama z katalogu a objednala ve škole. Četla jsem ji 14 dní. Knížka se mi moc líbila a je zajímavá tím, že každou kapitolu vypravuje některá z dívek. Ze třídy bych ji doporučila Dorče, neboť si myslím, že se u ní bude bavit stejně dobře jako já.

Gorilí máma

Autorkou této knihy je moje oblíbená spisovatelka Lucy Danielsová.
Ilustrátorkou je Jitka Walterová.
Vydalo ji nakladatelství Albatros, a.s., Praha v roce 2006.
Je to příběh pro milovníky zvířat ve věku od 9 let.
Knížka má 118 stran a obsahuje 10 nepojmenovaných kapitol.
Hlavními postavami jsou: Mandy - je to starostlivá, odvážná dívka milující zvířata. James - je to chlapec se stejnými zájmy jako má Mandy. Gorily žijící v národním parku. Mandy trávila prázdniny spolu se svým kamarádem Jamesem a svými rodiči v táboře Kahuzi uprostřed nekonečných deštných pralesů střední Afriky. Tábor Kahuzi byla základna nacházející se v národním parku. Sloužil vědcům, kteří tu studovali místní gorilí populaci. Pozvala je sem kamarádka maminky, Levina Lemisová, která je také veterinářkou a připravuje dokument o gorilách. Mandy se moc těší, až půjdou do pralesa. Následujícího dne za nimi přijíždí John Carter, což je majitel zoo v Anglii. Přivezl s sebou gorilí mládě, jménem Jojo. Jeho matka ho odmítla a on doufá, že zde pro něho najdou náhradní matku a zároveň domov. Mandy s Jamesem se na Joja nemohou vynadívat, a když jim navíc John dovolí, že se o něho mohou starat, jsou štěstím bez sebe. Během krátké chvíle mu v chýši připraví „krásný pokojíček“. Po krátkém odpočinku všichni vyrážejí do pralesa za gorilami. Za nějakou dobu objeví v husté trávě známou skupinku goril. Jsou zklamaní, neboť žádná z goril nevypadá jako náhradní matka pro Joja. Při návratu Mandy div nevykřikne a ukazuje na ještě jednu gorilu. Nikdy předtím ji s touto skupinkou neviděli a k jejich radosti čeká miminko. Vybrali jí jméno Spása. Po návratu do tábora, jsou sice všichni unavení, přesto spokojení a doufají, že Spása s touto skupinkou zůstane. Během dalších dnů začíná Jojo smutnět a odmítá jíst. Jestli ho Spása nepřijme, bude to moc špatné. A tak znovu vyrážejí do pralesa. Spása si pomalu zvyká na jejich přítomnost. K jejich radosti už na ruce nosí svoje miminko, ale zároveň pozorují, že Spása je nervózní, má na sobě místa s prořídlými chlupy a rozedřenou kůži. Vypadá to, že se nedokáže postarat o své mládě, natož o Joja. Mandy je z toho moc smutná, proto vše poví mamince. Maminka jí říká, že Spása má prašivinu a musí dostat léky. Při rozbřesku Mandy s Jamesem vyrážejí na větve, aby rozdělali oheň. Najednou se zhrozí, na zemi leží miminko Spásy a ona nikde. Zabalí ho a rychle utíkají zpátky. Tatínek Mandy ho vyšetří a navíc jim sděluje, že je to slečna. Jelikož je tak křehounká, dají jí jméno Lilie. Teď má Mandy Joja a James Lilii. Napustí nějaké ovoce lékem a odnášejí ho do hnízda Spásy. Čekají, ale po Spáse není vidu ani slechu. Poté Mandy zaslechne, jak Levina říká: „Udělali jsme všechno a odcházíme. Jojo a navíc s Lilií se budou vracet zpátky do Anglie“. Mandy přes slzy nevidí. Maminka se ji snaží utěšit. Navrhuje jí, aby i s Jamesem s ní jeli do města nakoupit nějaké dárky před zítřejším odjezdem. Mandy s Jamesem se domluví, že poslední chvíle stráví v táboře. Přesvědčí kameramana Paula, aby s nimi naposledy zašel na palouk, kde má Spása hnízdo. Čekali. V tom se objevila Spása, chvíli poseděla a opět zmizela. Rychle odnesli Joja a Lilii do jejího hnízda. Opatrně je položili a pohladili. Poté si našli místo, odkud bylo na mláďata dobře vidět. V tom se vyřítil na palouk gorilí samec Bruno, obešel je a zabouchal si na hruď. Vzápětí přišla i Spása. Posadila se vedle nich, nejdříve přitiskla Lilii a pak očichala a přitiskla Joja. Tak se to podařilo. Spása má vlastní rodinu a také si našla nového partnera. Tohle byly pro Mandy a Jamese ty nejúžasnější prázdniny.
Tuto knížku mi zakoupila babička. Četla jsem ji 14 dní. Zaujala mě tím, jak Mandy a James svojí trpělivostí dokázali zachránit gorilí mláďata.
Knížku bych doporučila Báře, neboť věřím, že ji zaujme stejně jako mě.

Jednu jí vrazím!

Autorkou mé vybrané knihy je německá spisovatelka Elisabeth Zoller.
Ilustrace v knize a na obálce provedla Markéta Laštůvková.
Vydalo ji nakladatelství Víkend v roce 2007.
Je to skutečný příběh pro děti ve věku 9-12 let.
Knížka má 126 stran a obsahuje 21 nepojmenovaných kapitol.
Hlavními postavami jsou: Emma, je to obyčejná, odvážná, cílevědomá dívka. Eva, je to zlá, zákeřná, mstivá královna třídy. Paní Witzigmannová, je to třídní učitelka, která se zavčas probudí.
Emma chodí do třídy a je v předpubertálním věku. Mezi její nejlepší kamarádky patří Dorothea a Klára. S příchodem Evy se poměry ve třídě změní. Eva začíná rozkazovat a její vzniklý gang nazývající se "Loupeživí rytíři" začíná terorizovat ostatní spolužáky včetně Emmy. Když s Emmou jednoduše praští o zem, ona leží na zemi a na svém břiše má nohu Evy, kterou musí políbit. A takto dopadnou i další. Emma se rozhodne, že s tím musí něco udělat. Rozešle po třídě lístek s tím, že kdo se k ní chce přidat, ať dorazí k ní domů. Přišli. Následujícího rána Emmě dorazí tři maily. Jeden zní: „Ty kravajzno, nepleť se do našich věcí. Když budeme chtít, tak tě zbijeme.“ Emma se z toho úplně rozklepe. Když ji uvidí maminka, rozhodne se promluvit s třídní učitelkou, neboť tenhle školní stres už trpět nebude. Maminka nemá ani tušení, co se ve škole děje. Emma vyráží do školy, po cestě vyzvedne Dorotheu a vše jí poví. Domluví se, že si zkusí promluvit s třídní učitelkou. Emma ještě ani nedomluví a paní učitelka jí řekne: „Musíte se bránit, násilím ne, slovy!“ Nic nepochopila. Přitom dříve byla úplně jiná. S příchodem Evy jakoby se stáhla do nějaké ulity. Eva to všechno zdáli pozorovala a pak udělala na Emmu dlouhý nos. „Budeme se bránit! A když to bude třeba, ránu vrátíme!“ prohlásila Emma. Ve třídě se běžně krade, všichni vědí, kdo to dělá, ale důkazy nejsou. Skupina kolem Emmy se rozhodne zakoupit přístroj s přijímačem. Eva je usvědčena. Paní učitelka prohlásí, že z toho po poradě s ostatními kolegy vyvodí důsledky. Ovšem nic se nestalo, paní učitelka zase vycouvala. Jen Eva pokračovala ve svých hrátkách. Například na toaletách. Emma se svoji skupinou proto natřou lepidlem celé prkénko, na kterém vždy při výsleších trůní Eva. Další tubu použijí na zdi. Zadařilo se. Eva a její přisluhovači měli dostat důtku a druhá strana zaplatit odstranění lepidla a nové prkénko. Emma se svojí skupinou začala sílit. I paní učitelka zpozorněla a také se Emma dozvěděla, že se paní učitelka dále vzdělává, aby dokázala čelit všelijakým nástrahám. Na schůzce ve škole, za přítomnosti třídní učitelky stanovili čtyři pravidla: 1. Nikdo nezraní druhého! Ani slovy, ani pěstí. 2. Každý, kdo to přesto udělá, musí potom jasně říci, proč to udělal a omluvit se. 3. Každý je odpovědný za to, co dělá. 4. Výmluvy se neberou. Eva dalšího dne i přes stanovená pravidla, slovně napadala spolužáka. Jenže do toho už se vložila paní učitelka a zůstala neoblomná. Eva se musela omluvit, pomáhat mu s matematikou a napsat po vyučování ve škole slohovou práci na téma: Co cítí Emma a další, když je zlobíme. Eva se zdráhala, ale nakonec to napsala a paní učitelce řekla: „Jste sice úča, ale někdy docela správná.“
Tuto knížku jsem si zakoupila sama, neboť mě zaujal její název. Četla jsem ji o vánočních prázdninách, knížka mě zaujala odvahou a nebojácností Emmy, která nakonec dokázala sjednotit třídu. Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť je to nesmírně zajímavá knížka.

Holky na stopě – Vážné podezření

Autorkou mé vybrané knihy je německá spisovatelka Barbara Wendelkenová.
Obálku knihy navrhla Eva Schoffmann – Davidov.
Vydalo ji nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha v roce 2012.
Je to dívčí román s detektivní zápletkou pro dívky od 9 do 12 let.
Knížka má 141 stran a obsahuje 18 kapitol: Úspěšný velikonoční bazar aneb motýli kontra Werder Brémy, Babiččini noví hosté, Nejstrašnější ze všech pondělků, Filipovi věří jenom Lucka, Velikonoce plné katastrof, Cukrové sestry zasahují – a to páchne, První podezřelá, Policie, tvůj přítel a rádce, Nic se nedaří, Lehkomyslný slib, Mizení uzlů, basista a kozlíček dazule, Horká stopa nikam nevede, Je ve hře vydírání?, Zpověď a nová podezřelá, Teď už pomůžou jenom duchové, Nádherné překvapení a alibi jako řemen, Experiment nevyšel, Nečekané rozuzlení.
Hlavními postavami jsou: Lucka – dvanáctiletá dívka, snažící se dopátrat pravdy. Filip – nejlepší kamarád Lucky, málomluvný kluk se srdíčkem na pravém místě. Petra a Patricie – sestřenice Lucky, které dokážou pomoci.
Lucka a její spolužáci v čele s paní učitelkou Mittermannovou vyrážejí na trhy ve Steinkirchenu. Chtějí zde prodávat vlastnoručně vyrobenou velikonoční výzdobu. A případný výdělek věnovat na dobročinné účely, konkrétně jedné škole v Africe. Během dopoledne prodají všechno své zboží a jejich kasička je pěkně naplněná. Paní učitelka napočítá 433 euro a 40 centů. Uloží je zpátky do kasičky, zamkne ji a klíček si uloží k sobě do peněženky. Zamčenou kasičku předá Filipovi, aby ji přes víkend pohlídal, neboť ona odjíždí do Hamburku. Spolužák Lars se cítí dotčený, proč zrovna Filip má hlídat kasičku. Lars ji chňapne a strčí ji do batohu. Paní učitelka ho okřikne a on ji poté vrací Filipovi. V pondělí ráno přinese Filip kasičku do školy. Když ji paní učitelka odemkne, čeká ji nepříjemné zjištění. V kasičce jsou místo peněz knoflíky, kamínky a nastříhané noviny. Filip je zdrcený a tvrdí, že žádné peníze nevzal a kasička byla celou dobu na jeho stole. Paní učitelka a Lucka mu věří a rozhodnou se informovat policii. Policie přijede k Filipovi domů. Zámek u kasičky byl neporušený, žádné stopy po vniknutí neobjeví a prohlásí: „To je divný případ.“ Mezitím do vily k babičce a dědovi přijíždějí sestřenice Lucky Petra a Patricie. Lucka jim všechno odvypráví a společně se rozhodnou Filipovi pomoci. Někdo ze třídy to musel být. Další den jdou navštívit Filipa. Ten je z toho pořád špatný a zavřený v pokoji. Ani jeho bratr Jakub si ničeho podezřelého nevšiml. První podezřelou pro holky se stává paní učitelka, neboť od jisté doby nosí drahé oblečení a doplňky. To se samozřejmě nepotvrdí, neboť Filip jim sděluje, že paní učitelka má v Hamburku velmi bohatého přítele a bude se vdávat. Zároveň jim dále řekne, že jejich spolužák Lars hraje u bráchy v kapele a má novější kytaru. Rozhodnou se proto tuhle horkou stopu prověřit. Vyrážejí za Larsem. Lars je rozhořčený, žádné peníze vzít nemohl, neboť hned po jarmarku odjel s rodiči k babičce a dědovi a vrátil se až v neděli pozdě večer. Kamarád Larse Holger to taky nebyl, neboť byl s fotbalovým týmem na soustředění. Holky nevědí kudy kam. Všechny jsou bez nálady a bezradné, přesto to nemůžou vzdát. Dojdou do obchodu, kde měl Lars kupovat kytaru. Prodavač potvrdí, že si donesl všechny své úspory a to v červené kasičce. Po tomhle zjištění utíkají znovu k Larsovi. Holky na něho udeří, Lars začne blednout a přizná se. Červené kasičky totiž byly dvě. Vyměnil ji, když strčil kasičku s penězi do baťohu. Klíčky byly skoro stejné, trochu je upiloval, aby šly odemykat obě kasičky jedněmi klíčky. Lucka je spokojená. Filip je zbaven nálepky zloděje a s Larsem si to jistojistě paní učitelka vyřídí. Teď už se zase těší do školy.
Knížku jsem dostala od babičky, která věděla, že se mi první příběh moc líbil. Četla jsem ji o jarních prázdninách.
Knížka mě zaujala tím, že Lucka za všech okolností věřila Filipovi. Ze třídy bych ji doporučila Pavle, neboť i ona má ráda napínavé a dobrodružné příběhy.

Holky na stopě – Záhadné zmizení

Vybrala jsem si další příběh od spisovatelky Barbary Wendelkenové, který do českého jazyka přeložila Blanka Mizerová.
Vydalo ji nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha v roce 2013.
Je to dívčí román s detektivní zápletkou pro dívky od 9 do 12 let.
Knížka má 133 stran a obsahuje 16 kapitol: To to pěkně začíná!, Úplně spontánní nápad, Nepadnoucí šaty a zvláštní fotky, Neuvěřitelná proměna, Svět je nespravedlivý, Volba, na kterou nikdo nezapomene, Strýček Heini se stává neoblíbeným, Podivuhodný rozhovor, Nevěřte ničemu, co píšou v novinách, Příliš mnoho princezen, Slibné odhalení, Takhle to tedy je, Manuela jde do televize a Petra utře nos, Smůla se lepí na paty, Déšť přinesl řešení, Pohádkový konec
lavními postavami jsou: Lucka – dvanáctiletá dívka, která vždy přijde věci na kloub. Patricie – sestřenice Lucky, která pomáhá Lucce v pátrání. Petra – pubertální dívka, která se dostane do problémů.
Lucka se těší na svoji sestřenici Patricii, která má přijet na prázdniny, neboť její sestra Petra by měla odjet do Španělska. Nakonec, jak to tak bývá, se ve Steinkirchenu objeví obě dvě. Po příjezdu se jde Petra projít. Jakmile se vrátí, působí spokojeně. Všem oznámí, že se přihlásila do soutěže. Bude se volit Princezna vřesoviště, kterou pořádá agentura Dreamgirl. Vítězka dostane hlavní roli ve fotorománu v časopise Bravo. Babičce se to nepozdává. „Ty, která vypadáš jako Drákulova sestra, chceš být princeznou?“, rýpne si do Petry Patricie. Když nesehnaly žádné šaty, zavolala Petra mamce. Následující den jí mamka přivezla potřebné věci a připravila Petru tak, že vypadala úchvatně. Večer vyrazili, venku dosti pršelo. Soutěže se účastnilo 13 dívek a Petra si vedla neobyčejně dobře. Předvedla skvělé gymnastické číslo. Na poslední vystoupení se nedostavila Manuela Petermannová a tudíž byla diskvalifikována. Zaslouženě se Princeznou vřesoviště stala Petra. Při korunovaci Petry se rozlétly dveře do sálu a k pódiu se hrnula špinavá a rozcuchaná Manuela. Někdo ji unesl a zavřel ve sklepě. Manuele byla věnována veškerá pozornost, nové princezny Petry si už nikdo nevšímal. Petermannovi opustili sál za velkého potlesku a prohlásili, že někdo jejich dceři vítězství nepřál. Následujícího dne Petra otevře noviny. Jejímu vítězství je věnováno sotva pár řádků, zatímco Manuele celá přední strana. Petra na policii vypoví, že se zmizením Manuely nemá nic společného. Strýček Heini jí však nevěří. No a když v novinách otisknou jiné fotky, než které tam měly být a překroutí její slova, je Petra pro všechny obyvatele Steinkirchenu zločincem. Ostatní členové rodiny zuří, Lucka s Patricií musí dokázat, že Petra není žádný zločinec. Na policii se dozvědí, že žádní svědkové nejsou a že k žádnému posunu ve vyšetřování nedošlo. Holky zjistí, že se Manuela mohla do sálu vrátit jenom venkem. Vzpomněly si také, že ten večer dosti pršelo. Proto rychle běžely do agentury, aby získaly fotografii, jak vypadala Manuela při návratu do sálu. Na fotografii bylo jasně vidět, že je Manuela suchá. Teď už věděly, že ji usvědčí z předstíraného únosu. Vypravily se za ní domů. Manuela se rozbrečela. Rodiče věděli, že by se Manuela nikdy princeznou nestala, proto vymysleli a domluvili předstíraný únos. Lucka s Patricií poté upalovaly do redakce Steinkirchenských listů. Týž den vyšel v listech dlouhý článek s názvem „Všechno jenom vymyšlené!“ Pro Princeznu vřesoviště Petru se nakonec všechno v dobré obrátilo a holky se staly hrdinkami dne. Petra hlavní roli ve fotorománu dostala ve svém oblíbeném časopisu Funny. Manuela se nikam nedostala a rodiče museli vysvětlovat své chování na policii. Agentura Dreamgirl už je zavřena, neboť neměla dostatek zakázek.
Knížku jsem si zakoupila sama, neboť jsem byla nadšena z předešlých dílů. Četla jsem ji dva dny.
Knížka se mi líbila, ale zároveň mě rozzlobilo chování redaktora a rodičů Manuely. Ze třídy bych ji doporučila Pavle, neboť i ona ráda čte napínavé příběhy.

Holky na stopě – Velké pátrání

Autorkou mé vybrané knihy je německá spisovatelka Barbara Wendelkenová, která 20 let pracovala jako dětská zdravotní sestra a na svém kontě má více než 25 vydaných knih, žije na venkově ve východním Frísku.
Vydalo ji nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha v roce 2013.
Jedná se o dívčí román s detektivní zápletkou pro dívky ve věku od 9 do 12 let.
Knížka má 135 stran a obsahuje 17 kapitol: Zklamání na začátku, Cesta do novin je těžká, Jenom trapiči zvířat jedí vejce z klecových chovů!!!, Už zase Steinkirchen, Ničivá Xavia, Rvačka u slepic, Konečně slavná, Všichni jsou naštvaní, Devatenáct Anit a žádná horká stopa, Paní Meyerová je podezřelá, Někdy pomůže kouzlo, Steinkirchen v noci, Všechno je nezvyklé, Tajuplná kůlna, Planý poplach, Petra zmizela, Zklamání na konci
Hlavními postavami jsou: Lucka – dvanáctiletá dívka, která pátrá po záhadě a ráda kouzlí. Patricie – sestřenice Lucky, která jí pomáhá v pátrání a jejímž koníčkem jsou brouci.
Lucka dostala pěknou známku z angličtiny. Byla nesmírně šťastná. Maminka ji pochválila, ale vzápětí se dozvěděla, že sestřenice Lucky Patricie je v novinách, neboť objevila zvláštní druh pavouka. Maminka se na Lucku podívala tak nějak zklamaně. Lucce došlo, že by si maminka přála, aby byla také v novinách. Další den začala s protestní akcí proti klecovému chovu slepic. Celé to ale skončilo fiaskem. Doma dostala pěkně vynadáno. Jediný, kdo byl z její akce nadšený, byla paní Saliusová, které přibyli zákazníci. Ta si na svém statku otevřela obchod a nabízí v něm vše, co pochází z její farmy a slepice zde žijí ve volném výběhu. Na velikonoční prázdniny do vily Marmeláda přijíždějí opět Patricie a Petra. Všechny si plánují, jak budou odpočívat a věnovat se svým koníčkům. V noci se přihnala pořádná bouřka Xavia a zanechala za sebou značné škody. Lucka s Patricií a Filipem jdou omrknout vše, co bouřka napáchala, přičemž Patricie vše fotí. Po návratu domů objeví pod bezovým keřem cizí slepici. Jedná se o slepici z klecového chovu. Hrůza se na ni podívat! Udělali pár fotek, dali ji jméno Anita, dali ji mezi ostatní a poté vyrazili do Steinkirchenských listů. Během dvou dní vyšel článek v novinách a maminka byla na Lucku hrdá. V průběhu dne vyšlo najevo, že se ve Steinkirchenu objevilo celkem 19 Anit. Holky si uvědomily, že tyto slepice nemohou létat a tudíž se domnívají, že někde ve vsi musí být nějaký utajený klecový chov. A tak se vydávají opět do redakce. Redaktor jejich domněnku otiskne, ale tentokrát jsou na ně všichni naštvaní. Holky obejdou všechny majitele těchto slepic, ale nic nového nezjistí. Přesto pokračují s Filipem v pátrání. Od dědy zjistí, že bouřka přišla od východu, takže ta drůbežárna musí být tím směrem. Patricie se vydá do obchodu paní Meyerové, aby zjistila, kdo jí dodává vajíčka. Dopadne stejně jako Lucka a do krámu má zákaz vstupu. Staví se poté u paní Saliusové, které vypráví, co všechno zjistili. Doma se shodnou, že slepice se mohly dostat ven jedině tak, že drůbežárna byla od bouřky poškozená. Vydají se do obchodu pro kutily zjistit, jestli někdo nekupoval krytinovou lepenku. Prodavač jim však nic neřekne, takže i nadále zůstává podezřelou paní Meyerová. Ráno Lucka najde ve schránce výhružný dopis. Chce přestat s pátráním, ale Patricie ji přesvědčí o tom, že tento dopis dokazuje, že mají pravdu. S dopisem se vypraví za paní Saliusovou, která jim překvapivě řekne, aby celého pátrání zanechaly, aby se opravdu něco nestalo. Běžely dál a před statkem, kde chovají koníky, uvidí Petru, jak jezdí na koni. Pak se rozhodnou, že to tu nenápadně prozkoumají. Patricie všechno fotí a když se přiblíží k tajemné kůlně, tak je bratr majitelky vyžene pryč. Doma Lucka řekla dědovi o tom dopise, který ji ale odbyl s tím, že je to jen žert a aby se přestala zabývat tou svou ztřeštěnou myšlenkou. Aby toho nebylo málo, Petra nedorazila ze svého tajného výletu. Všichni ji jdou hledat, objeví ji zamčenou na statku s koníky. Zamknul ji tam bratr majitelky, neboť viděla, jak nakládal spolu s dalším kumpánem kradené věci z tajemné kůlny do dodávky. Co se týče Petry, vše dobře dopadlo. Holky také zdárně dořešily zapeklitý případ. Na jedné z fotografií po bouřce, byli vidět pánové, jako nesou slepice do kůlny, která stála vzadu na pozemku. Tito pánové patřili k jejich spojenkyni paní Saliusové. Policie, zvěrolékař a naše děvčata vyrazili na statek. Celkem tam našli 430 Anit natlačených na ploše 50 m2. Paní Saliusová se vůbec nestyděla, bez velkoobchodu slepic by svůj obchod těžko udržela, těch pár slepic, které běhaly po dvorku, byl jen zastírající manévr. Lucka se opět dostala do novin, všichni se jí omluvili. Paní Saliusová zaplatila pokutu a byla natolik drzá, že si podala žádost o schválení stavby nové drůbežárny. To jí bylo rezolutně zamítnuto. Takže ve Steinkirchenu žijí pouze šťastné slepice.
Knížku jsem si zakoupila v knihkupectví začátkem března, četla jsem ji dva dny. Je zajímavá tím, že děti dokážou zjistit více, než mnohý dospělý.
Knížka se mi opět líbila a už se těším na další příběh. Ze třídy bych ji doporučila Pavle, neboť má ráda příběhy s napětím.

Divoký koník Ryn

Autorem mé vybrané knihy je známý český spisovatel Bohumil Říha, který ji napsal již v roce 1966. Kniha získala mnoho ocenění a byla přeložena do několika světových jazyků. V roce 1981 byl podle ní natočen stejnojmenný film.
Ilustrátorem této knížky je výtvarník Zbyněk Havlín.
Jedná se o druhé vydání této knížky a vydalo ji nakladatelství Axióma Praha v roce 2011.
Je to dobrodružný příběh pro děti od 10 let.
Knížka má 123 stran a obsahuje 11 nepojmenovaných kapitol.
Hlavními postavami jsou: Děda Antonín Jakub, je to moudrý, dobrotivý, pracovitý člověk, kterého mají rády děti, zejména jeho vnučka Karolínka. Koník Ryn, kterého děda zachránil, občas vyvede nějakou tu vylomeninu a má nesmírně rád svého pána.
Děda Jakub žije se svou vnučkou Karolínkou ve staré chatě na břehu řeky Radimky. Dále jsou s nimi nezbedný koník Ryn, pes Bonzo, kocour a koza. Koňský handlíř pan Holínka spolu s paní Spudilovou se snaží Ryna získat. Děda se však svého Ryna nechce vzdát, i když už za něho dostal nespočet pokut a vší silou se snaží udržovat příměří. Mezitím Karolínka spolu s kluky Ondrou a Tomíkem si založí na Čapím ostrově nejen zoo, ale i nový veselý svět. Krátce nato někdo strhne plot kolem zelí paní Spudilové. Ryn se chytne do připravené pasti. Veškeré zelí a květáky sežere, a když se ještě postaví předsedovi na motocyklu do cesty, obdrží děda zákaz chovu domácích zvířat. Děda váhá, zda má zůstat, přesto raději s Rynem na nějakou dobu odejde. Za brzkého rána se vydávají na cestu. O Karolínku se postará Daniela, což je dcera paní Spudilové, která je úplně jiná než její matka. Její maminka byla hodná, ale od té doby, co poznala pana Holínku, se úplně změnila. Během cesty se Ryn lekne vlaku, až z toho pobourá mandele, zastaví se na pouti, kde jsou středem pozornosti. Spolu přečkají bouřku a poté dorazí k dědovu bratranci. Zaplatí mu 20 korun a zůstanou u něho. Bratranec se o Ryna vzorně stará. Když ho však osvítí baterkou, kůň se lekne a přitom zboří pár plotů. Proto řekne dědovi, aby raději odjeli. Vlídně Ryna pohladí a oni se vydávají opět na cestu. Do města přijedou bez dalších příhod. Doma jsou kluci naštvaní, že se nic neděje, aby se mohl Ryn vrátit. Vyrážejí proto za předsedou, ale ten se jen lehce usmívá. Uprostřed noci se Daniela probudí a vidí, že začíná hořet dědova chata. Přes veškerou snahu se ji nepodaří zachránit. Ráno se sejde kolem spáleniště plno lidí ze vsi a začínají řešit, jak se takovéhle věci mohou stát. Po chvíli se objeví paní Spudilová a začne vypravovat. Chatu ze msty zapálil pan Holínka, neboť nezískal Ryna. Sebral všechny peníze a utekl neznámo kam. Paní Spudilová se potom usmířila se svou dcerou a byla moc šťastná. Po nějaké době se vracejí ze svých cest i děda s Rynem, kteří už to odloučení nemohli déle vydržet. Když děda přijde na spáleniště, ví jistě, že si postaví novou chatu a že na to nebude sám. Spolu s Rynem odjíždějí na Čapí ostrov, kde to pro ně děti všechno připravily. A tak Jakub i Ryn byli v té chvíli šťastní, že jsou na ostrově. A byli v té chvíli šťastní, že jsou dětmi.
Knížku jsem si koupila sama, protože mě zaujal její název. Četla jsem ji 14 dní.
Knížka se mi celkově líbila, obdivovala jsem vztah člověka a zvířete, kterého majitel chránil za všech okolností. Líbil se mi také popis krajiny kolem řeky Labe.
Ze třídy bych ji doporučila Elišce, neboť vím, že má ráda zvířata a dobrodružství.

Julie na koňské farmě

Autorkou mé vybrané knihy je německá spisovatelka Christiane Gohlová.
Fotografie a grafickou úpravu provedla Jolana Ryšavá.
Vydalo ji nakladatelství Albatros, a.s., Praha v roce 2008.
Je to příběh pro čtenářky od 10 let.
Knížka má 125 stran a obsahuje 14 kapitol: Den jako stvořený po vyjížďku, Julie touží po poníkovi, Scheckerovi poníci, Spousta potěšení i spousta práce, Divocí jezdci, s.r.o., Hurá, mám koně!, Probuzení ze sna, Tajfun, Prázdniny se Stormym, Těžká rána, Jiná stáj, Danny, Rady k tématu „kůň do péče“, Ilustrovaný slovníček jezdectví
Hlavními postavami jsou: Julie, je to dvanáctiletá dívka, která má ráda koně, své zálibě obětuje vše. Stefanie, je to bývalá jezdkyně na koních, nyní trenérka, Poníci a koně.
Julie se učí jezdit na koni. Její trenér ji pořád opravuje. Jezdí dokolečka v kryté hale, což ji moc nebaví. Jen ti nejpokročilejší mohou trénovat venku, k těm však Julie zatím nepatří. Když se zasní a její spolužačka Petra pootevře dveře haly a její kůň Korzár se lekne, má se co udržet v sedle. Cestou z jízdárny se Julie zastaví u své spolužačky Gábiny podívat se na Stormyho. Je to nejkrásnější poník, Gábina ho dostala k narozeninám. S péčí o poníka jí pomáhá její dědeček. Julie by si také přála svého poníka, aby se o něho mohla starat a kdykoliv si na něm vyjet. To však není z finančních důvodů možné. Následujícího dne přijde její kamarádka Sylvie do vyučování pozdě. O přestávce Julii sděluje, že dostala do své péče poníka jménem Vivi. Julie tomu nemůže uvěřit a vyptává se dál. V blízkosti, kde Sylvie bydlí, je farma, kterou vlastní paní Schecker. Má tam ustájeno šest poníků a dovoluje dětem ze sousedství, aby mu s nimi vypomáhaly, krmily je, čistily a projížděly. Každého poníka má na starost jedna dívka, která za něho zodpovídá. Shodou okolností byla Sylvie ve správný čas na správném místě. Julie to své kamarádce přeje a domluví se, že budou chodit na farmu spolu. Statek působí dost zanedbaným dojmem, cvičná louka je těsně vedle frekventované silnice, to však Julii neodradí. Umíní si, že se vysnaží získat do péče některého z poníků. Mamince doma řekne, že se jí na statku líbí. Julie dochází na farmu každý den, dře, odvádí poníky na pastvu a zase zpátky, ale zatím poníka nemá. Jednoho dne, když pršelo, dorazí na farmu jen Julie se Sylvií. Pan Schecker začne hartusit. Holky se rozhodnou, aby to stihly do školy, že vezmou všechny poníky najednou. Když už jsou skoro u cíle, dva poníci se jim splaší a utečou pryč. Holky jsou z toho moc špatné, vůbec nevědí, kde budou poníky hledat. Za chvíli slyší, otevřete branku. Dva splašence jim přivedla paní na krásném koni. Jezdkyně se jmenovala Stefanie a kůň Danny. Dívky poděkovaly a Stefanie jim řekla, aby takové blbiny příště nedělaly. Maminka se na Julii odpoledne zlobí, neboť byly třídní schůzky a Julie se podstatně zhoršila. Maminka jí sdělí, jestli se nezlepší, tak jí zakáže jezdit za poníky. Julie slíbí zlepšení, ale vzápětí odjíždí na statek, kde čeká na Sylvii. Sylvie přijede ubrečená a oznámí, že na statku končí. Pan Schecker ukáže na Julii, aby si vzala jejího poníka do péče. Julie se sice zdráhá, ale když jí Sylvie řekne, že je to v pořádku, má nesmírnou radost. Vivi nakonec vymění za Maxe, neboť je větší a Julii se líbil od začátku. Na projížďce, když ho Julie nutí, aby přebrodil potok, cíleně vyhodí zadníma nohama a Julie žuchne do studené lázně. Vzápětí uteče, vyděsí pár výletníků a z průšvihu ji vytáhne opět Stefanie, která jí poradí, jak se k Maxovi chovat. Julie dostane zarděnky, a i když se řádně omluví, je po návratu nemilosrdně vyhozena. Mezi dívkami pan Schecker nedělal rozdíl, bral je jako pracovní sílu, která ho nic nestojí. Doma ji mamka utěšuje, ale na druhou stranu je ráda, že Julie přišla na to, co je pan Schecker zač. Po nějaké době si Julie libuje, že už nemusí dělat úkoly ve spěchu a také trénink v jezdecké škole ji začal bavit. Přesto pořád myslí na Maxe. Jednoho dne, při své obvyklé trase kolem domu, kde bydlí Gábina, slyší dost podivné zvuky. Nikdo nebyl doma, přelezla branku a běžela ke stáji. Uvnitř uviděla běsnícího Stormyho, který se chytil předním kopytem do sítě a zoufale se snažil osvobodit. Julie se vší opatrností Stormyho osvobodí a dočká se pochvaly od Gábinina tatínka, který jí zároveň nabídne, že k nim může docházet a ukázat Gábině, jak se na takového poníka musí. Julie souhlasí, Gábina však o poníka nejeví zájem. Tak se Julie o něho stará a za pomoci rad Stefanie ho pomalu začíná zklidňovat a slavit úspěchy. Pořád se zlepšuje a už se na něm dá jezdit. Z toho má Julie velikou radost. Jakmile se to dozví Gábina, začne ho s dědečkem trápit. Stormy je značně rozrušený, a když ho dědeček soustavně šlehá bičem, Julie to nevydrží a ohradí se. Dočká se toho, že jí řeknou, že poníka zkazila a aby vypadla. Když ještě shodí Gábinu a Petru, pro které musí přijet sanitka, slyší už jen, že poník je lstivá bestie a musí na porážku. Julie je moc smutná, přesto se nechá přemluvit a s mamkou vyráží k její kamarádce Margot, která má také koně. Julie na statku pookřeje. Poznává zde mnoho správných lidí. Když ještě profesionální trenérka Anika zavolá své kamarádce, jestli by si nevzala Julii do parády, je moc šťastná. Neboť tou její kamarádkou není nikdo jiný než Stefanie, která jí už několikrát pomohla. Po návratu domů jde Julie s maminkou za Stefanií. Od ní se navíc dozvídají, že Stormyho koupili známí milovníci zvířat. Bude se u nich mít jako v bavlnce a vyřizuje Julii vzkaz: „Kdykoliv budeš chtít, můžeš se na něho přijet podívat.“
Knížku jsem dostala od mamky, četla jsem ji 14 dní.
Knížka se mi celkově líbila, ale zároveň se mi nelíbilo, čím vším musela Julie projít.
Ze třídy bych ji doporučila Pavle, neboť má mimo jiné ráda zvířata a pevně věřím, že by se jí tato knížka mohla líbit.