Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Dominik

Dominik Fuxa

Dědeček Večerníček

Dědeček VečerníčekAutorem knihy je Josef Pavlovič, ilustroval Ladislav Čapek.
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze v roce 2003. Počet stran je 96.
Druh literatury: pohádka
Kniha vypráví o dědečkovi, kterému pomáhala jeho zvířátka s jeho domečkem. Sázeli na zahrádce zeleninu, okopávali, sklízeli. Je to vlastně knížka o všech ročních obdobích. Od jara až po zimu. Všechny postavy si navzájem pomáhají.
Z lidských postav je tam dědeček a jinak jsou tam samá zvířátka: pes Hafík, kočka Polárka, koza Lyra, beran Orion, slepice, kohout, vrabec, medvěd, vlk, liška.
Názvy některých kapitol: Jarní únava, Dědečkova strašidla, Dědečkova střecha, Jarní onemocnění, Ta nejlepší hvězdička a mnoho dalších.
Knihu bych doporučil všem, kdo mají rádi zvířátka, od malých dětí až po ty větší. Je to kniha o tom, jak si všichni navzájem pomáhají. Četl jsem ji tři měsíce a už jsem dostal i druhý díl, protože se mi moc líbila.

O mašince Tomášovi

O mašince TomášoviNapsal Ch. Awdry, z anglického originálu přeložila Šárka Kadlecová, ilustroval Robin Davies.
Kniha byla poprvé vydaná ve Velké Británii v roce 1946, u nás ji vydalo nakladatelství Egmont v Praze v roce 2002.
Počet stran 78
Druh literatury: pohádky
Knížka vypráví o mašinkách, které si navzájem pomáhaly na nádraží s nakládáním, dopravou, ale také si mezi sebou navzájem záviděly, kdo veze jaký náklad, kdo lidi.
Kniha je rozdělena do třech kapitol: Tomáš jede na snídani, Tomáš a vykolejený Gordon, Tomáš a hurikán.
Nejvíce se mi líbila kapitola Tomáš jede na snídani. Příběh vypráví o tom, jak se mašinka Tomáš trochu vychloubala, že klidně může jezdit bez pana strojvůdce, protože už svoji trasu bezpečně zná. A tak jednoho dne opravdu vyjela bez svého strojvůdce, ale zjistila, že nemůže sama houkat a brzdit. A tak jela a jela stále kupředu, až vyjela z kolejí a zastavila se o dům pana přednosty. Mašinka musela nakonec čekat, až dorazí několik dělníků a další mašinky Donald a Dougles ji pomohou vytáhnout. Všichni se Tomášovi jen smály a pokřikovaly: „Příště si s sebou nezapomeň svého strojvůdce!“ Protože mašinka Tomáš byla od nárazu rozbitá, musela do továrny na opravu a tak přijel nový naftový motorový vůz Daisy, aby jezdil místo Tomáše. Po této nehodě věděl Tomáš, že už nikdy nebude tak hloupý, aby si myslel, že může jezdit bez pana strojvedoucího.
Knihu bych doporučil všem, kdo mají rádi mašinky. Je to knížka i pro malé děti, já ji četl tříletému bráškovi a moc se mu líbila. Četl jsem ji čtrnáct dní.

Labutě, labutě

Labutě, labutěKnihu vydalo nakladatelství pro děti a mládež Albatros v Praze roku 1986. Má 265 stran.
Napsal a fotograficky ztvárnil Oldřich Smutný.
Knihu bych zařadil mezi přírodopisné příběhy. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Krásně dokumentuje poměr člověka k přírodě a jejím tvorům. Nejde jen o labutě, i když jsou tu hlavními postavami. Autor popisuje také jihočeskou přírodu a lidi z obce Putim.
V knize se můžeme seznámit s několikaletými osudy labutě, kterou po zmrzačení zlým člověkem zachránil autor. Živil ji a staral se o ni. Je to i popis osudu mnoha jiných labutí na rybnících píseckého kraje.
Tuto knihu jsem četl dva měsíce. Obsahuje dvacet kapitol, mezi než patří například Lasička, Honzík, Honzíkovo zranění, Honzík se smiřuje s osudem, Co bude s Honzíkem, Zimní příběhy.
Knihu bych doporučil úplně všem čtenářům, kteří mají rádi přírodu. Zvláště Honzovi, protože má rád přírodu.
Vybral jsem si příběh s názvem Honzíkovo zranění. Honzík je labutí táta, který se stará o své čtyři děti. Chrání je na rybníku před husami, které se mu staly osudnými. Majitel hus Honzíkovi přerazil křídlo vidlemi jenom proto, že se Honzík bál o své děti a husy od nich vyháněl. Když jsme přijeli na chalupu a zjistili jeho zranění, neváhali jsme. Okamžitě jsem zajistil operaci a Honzíka – labuťáka nechal operovat. Křídlo se však nedalo zachránit a tak Honzíkovi křídlo amputovali, ale labuťáka to zachránilo.
Charakteristika postav: Honzík je starostlivý otec labutí. Děda Hovorků je hodný člověk. Majitel hus je zlý, ubližující člověk. Doktor Hoješovský je výborný chirurg a skutečný milovník přírody. Pan Smutný s manželkou Soňou jsou hodní lidé, starající se o labutě.
Kniha se mi líbila, protože v ní lidé pomáhají zvířatům.

Druhá knížka dědečka Večerníčka

Druhá knížka dědečka VečerníčkaVydalo Ottovo nakladatelství v Praze v roce 2006.
Autorem textu je Jozef Pavlovič. Ilustrace Zuzana Nemčíková.
Tato kniha má 96 stran a já ji četl jeden měsíc.
Druh literatury: pohádka
Já jsem měl první díl a moc se mi líbil, a tak jsem si pořídil i druhý díl. Tato kniha je určena pro všechny děti. Já ji četl svému malému bráškovi.
Názvy některých kapitol: Jarní nedorozumění, Ztracený prsten, Létající patisony, Jak dědeček zachránil ptáčky, Čtvrtbotičky, Jak si měsíc posvítil na dědečka, Jak měsíc zahořel horoucí láskou, Jak v zimě přestala být všem zima a mnoho dalších.
V příbězích vystupují různá zvířátka, dědeček a jeho pohádkoví vnuci. Já jsem si vybral kapitolu Jak v zimě přestala být všem zima.
V příběhu vystupují dědeček – je to hodný člověk, který všem pomáhal. Dále pes Hafík, kočka Polárka, koza Lyra, beran Orion, to jsou všechno hodná zvířátka, která dědečkovi pomáhají. Kromě těchto postav se setkáme ještě s dědečkovými vnuky.
Příběh pojednává o tom, jak jednoho dne zamrzl celý rybník a kluci šli hrát hokej. Jenomže neměli žádného brankaře, a tak jim šla nejdříve chytat kočička, potom pejsek, pak koza a nakonec i beran. Ale nebyli to dobří brankaři, byli dobří tak akorát jako obecenstvo. A tak kluci zase přemýšleli, koho do brány postaví. Nakonec to dědeček vymyslel: „Postavíme sněhuláka.“ Sněhulák v brance chytal prvotřídně. Zvířátka křičela: „Do toho, do toho.“ Zanedlouho už ale hokejisté nemohli. Bylo jim hrozné horko a byli dost unavení. A tak se odebrali všichni zpět k chaloupce.
Kniha se mi moc líbila, protože v ní vystupují hodně zvířátka, která dědečkovi moc pomáhají.
Knihu bych doporučil Zdendovi, protože má rád pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Dobrodružství včelky Máji

Dobrodružství včelky MájiKnihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2004.
Autorem je Waldemar Bonsels.
Tato kniha má 62 stran a četl jsem ji 21 dní.
Druh literatury: pohádky
Kniha je určena pro děti od čtyř let.
Názvy některých kapitol: Májin útěk z rodného města, Zlatohlávkův dům v růži, Luční koník Hop, Moucha Petronila, Ploštice a motýl, Návrat domů.
Kapitola Luční koník Hop pojednává o tom, jak se včelka Mája seznámila s lučním koníkem. Koník si myslel, že včelka je vosa s nebezpečným žihadlem a to Máju rozzlobilo. Včelka prohlásila, že je koník nevzdělaný tvor. Nakonec se začali honit po louce.
Charakteristika postav: Včelka Mája je hodná, ale zvědavá, protože chtěla všechno vědět. Koník Hop je rychlý, ale vychloubačný, protože si myslel, že všechno ví.
Knihu bych doporučil všem, kdo mají menší sourozence a čtou jim občas pohádky, například Ivanovi. Já ji četl svému bráškovi.
Kniha se mi moc líbila, protože včelka Mája prožívá různá dobrodružství. Je zajímavá tím, že včelka Mája je zvědavá.
Knihu ilustrovala Jana Mikulecká.

Kočičiny kocourka Damiánka

Kočičiny kocourka DamiánkaKnihu vydalo Státní nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1971. Má 67 stran a já ji četl tři neděle.
Autorem knihy je Václav Čtvrtek a ilustrovala ji Gabriela Dubská.
Tuto knihu bych přiřadil mezi pohádky. Je určena i pro malé čtenáře, já bych ji doporučil Barunce, protože má velmi ráda kočky.
Názvy některých kapitol: Damián a blecha na konci ocásku, Damián a hračkočková kočka Jepinka, Damián a skleněná botička, Damián a mouchy s baterkou, Damián a kočka soška, Damián a hlídací sojka Pepička.
V kapitole Damián a hlídací sojka Pepička chtělo kotě Žužlík navštívit park, ale kočka Jepinka ho tam nechtěla pustit, aby se tam někde nezatoulalo. Ale jednou se Damián přimluvil, že kotě v parku pohlídá a tak spolu vyrazili. Kotě se všemu divilo a vše si prohlíželo a najednou na ně z křoví vybafla kočka, která si v parku hrála na loupežníky. Damián chtěl utéct a vzít Žužlíka s sebou, jenomže ta kočka měla u sebe strážní sojku Pepičku. Jak se Damián a Žužlík hnuli z loupežnických pěšinek, sojka začala křičet. Damián přemýšlel, jak by sojku přelstil, až se mu podařilo sojce sebrat její modré peříčko, co sojky nosí jako legitimaci. „Co si počnu?“ křičela sojka. Damián povídá: „Vrátím ti peříčko, ale něco pro mě uděláš. Doleť do čtvrté ulice k bernardýnu Havrdovi a řekni mu, že tu je kočka Pitipačka a že si tu hraje na loupežníky.“ Sojka letěla, vyřídila vzkaz a vrátila se i s bernardýnem zpět do parku. Bernardýn si odvedl loupežnickou kočku Pitipačku, sojka dostala zpět své modré peříčko a Damián s Žužlíkem se vrátli domů.
Postavy: Damián je starostlivý bráška. Žužlík je neposedné zvědavé kotě. Jepinka je starostlivá maminka koťátek. Pitipačka je bitevní loupežnická kočka. Sojka Pepička je hlídací, ale hodná. Bernardýn Havrda je hlídací pes.
Kniha se mi moc líbila, protože pojednává o kočkách a jejich vylomeninách.

Naši v poušti

Naši v pouštiVydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze roku 2002.
Kniha má 119 stran.
Fotografie Jiří Chodil.
Autor textu Pavel Berger.
Knihu bych zařadil mezi historické publikace.
Pojednává o osudech Čechoslováků, kteří bojovali proti nepříteli v saharském písku a ve vyprahlých pustinách Sýrie, Palestiny a Libanonu. Předmluvu ke knize napsal v roce 1946 nejslavnější československý voják, který se bojů zúčastnil, tehdejší divizní generál a bývalý velitel československé jednotky na Středním východě Karel Klapálek. Popisuje, kde muži tábořili, že v Palestinském přístavu Jaffa prošli výcvikem, kde se připravovali na boj. Muži museli projít krutými podmínkami, naučit se žít v prachu a písku pouště. A nejenom žít, ale bojovat a zvítězit. Na počátku roku 1941 nastoupili Němci v prostoru Libie na východ. Ohrožen byl Egypt a Suezský průplav. To byl první úkol pro východní prapor. Chránit určený úsek bojového pásma v poušti. Obtíže znásobovalo horko, písek, mouchy a únavné pochody žhavým prachem. A přišel nový rozkaz. Čechoslováky čekal nový přesun. Cílem jednotky se stala Sýrie. Tyto boje byly těžké. Prostředí se značně lišilo od pouště, s níž se Čechoslováci seznámili v Egyptě. Místo písku zde byl kámen, místo nekonečných obzorů hory a skály. V poušti byl zase jedním z největších problémů nedostatek vody.
Kniha je zajímavá tím, že popisuje boje a prostředí vojáků. Mně se líbila, protože rád čtu příběhy podle pravdy a obzvláště o vojácích. Knihu bych doporučil hlavně klukům a všem, kteří mají rádi dějiny. Já bych ji doporučil i Ivčovi, protože ho zajímají vojáci. Četl jsem ji patnáct dní.
V knize mě zaujalo, že Francouzi zradili Egypt a že češi jim museli jít na pomoc. Je určena pro čtenáře od deseti let.

Já vám fakt uteču

Já vám fakt utečuVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988.
Počet stran 93
Autor: Dolf De Vries
Ilustroval: Pavel Sivko
Knihu bych zařadil mezi dobrodružné příběhy.
Vypráví o chlapci jménem Pim, kterého rozzlobila maminka, protože ho kvůli roztrženým kalhotám nepustila spát k Erikovi. Pim se cítil ublížený, a tak se rozhodl, že uteče. Sbalil si stan a baterku a šel nocovat do parku.Cestou potkal Martina a řekl mu, že jde nocovat do parku, protože ho maminka rozzlobila. Martin mu na to povídá, co bude jíst. Pim řekl, že si na jídlo vůbec ani nevzdechl. Martin slíbil, že Pima rodičům neprozradí, ale že mu něco k jídlu přinese. Pim zatím šel za park a chtěl si postavit stan, ale samotnému mu to nešlo. Pak tam přišel Martin, přinesl mu chléb a pomohl mu s postavením stanu. Za chviličku se tam u nich objevili i ostatní kluci, kterým Martin řekl, že Pim utekl a potřebuje něco k jídlu. Přinesli mu salám, kuře, buráky a Martin mu dal i své hodinky. Pak přijela i sestra a přinesla mu v kastrůlku celou večeři a přemlouvala ho, ať se vrátí domů. Ale Pim byl tvrdohlavý a nechtěl. Začalo se stmívat a Pim zůstal v parku sám. Začal se bát a myslet na to, co asi doma dělají. Najednou uslyšel štěkot psa. Vykoukl opatrně ze stanu, pes byl vystrašený a úplně sám. Pim ho vzal k sobě do stanu. Po chvíli vidí nad stanem nějaké ruce, jdou čím dál blíž, moc se bál. Stan se otevřel a objevil se tatínek. Pim ho objal a vylezl ze stanu. Venku stála maminka, také ji objal a úplně zapomněl, že se na ni zlobil. Najednou si všiml, že u stanu jsou zahradní židličky. Tatínek povídá, že ho celou dobu s maminkou hlídali, aby se mu něco nestalo. Nakonec Pim měl i nového pejska, kterého někdo v parku odložil a maminka ho i pustila spát k Erikovi, protože si myslí, že je Pim dost poučený, jak se moc bál.
V tomto příběhu jsou jen kladné postavy - tatínek, maminka, sestra Mia, kamarádi, Erik, Feiko, Martin, Ronny. Jediný trochu záporný byl Pim, který byl trochu tvrdohlavý. Ostatní postavy moc Pimovi pomohly a byly moc hodné.
Kniha se mi moc líbila, protože vypráví o klukovských dovednostech a průšvihách. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Knihu bych doporučil Járovi, protože má rád dobrodružství. Četl jsem ji tři neděle.

Nekonečné prázdniny

Nekonečné prázdninyVydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1987.
Napsala Martina Drijverová, ilustrovala Zdenka Krejčová.
Počet stran: 84
Kniha vypráví o holčičce Hance, která bydlela v Letenicích u Prahy. Hanka neměla žádnou kamarádku, protože v Letenicích o prázdninách nejsou žádné děti, všichni jsou někde na prázdninách. Vlastně jeden kluk by tu byl, ale je to šprt a Hanku ani nenapadne se s ním bavit. A tak si alespoň v představách vymyslela dlouhovlasou, modrookou holčičku,které dala jméno Klaudie. Chodili spolu na tajné výpravy. Nejraději dírou v plotě na zahradu vedlejšího domu, kde nikdo už rok nebydlí. Tam si hrají na indiány. Každý den Hanka pozorovala stěhovací vozy, které k nim do ulice přivážely nové obyvatele a tajně doufala, že se nějaká nová kamarádka přistěhuje. Až najednou jeden den přijel k sousedům stěhovák, ale bohužel přivezl paní a pána a velkou černou dogu. Bylo po legraci, nová kamarádka nepřijela a navíc přišla o skrýš ve vedlejší zahradě. Alespoň její věci ze skrýše kdyby si mohla odnést, ale pes ji to nedovolí. Jednoho dne byla s maminkou v kině a byl tam i ten kluk, kterého neměla ráda. Seděl sám v první řadě. Po promítání šel s nimi až k jejich domu. Povídal si s maminkou a maminka byla z Martina celá pryč. Je dobře vychovaný, hodně toho zná, zakládá si herbář, a tak ho maminka pozvala k nim na druhý den na návštěvu. Martin přišel, nejdříve si prohlédl jejich zahradu a maminka i tatínek z něho byli nadšeni. Hanka tedy ne. Jednoho dne se Hanka opět nudila a myslela si, že by si na ni ten pes od sousedů mohl nějak pomalu zvykat, aby se dostala na zahradu pro věci. Mluvila na něj, šla opatrně k plotu, ale pes vystartoval a vylil si u boudy pití. Litovala ho a rozhodla se, že mu konvičkou zkusí vodu nalít. Opatrně přes plot lila psovi vodu, ale on po ní chňapl. Tu se objevil Martin. Ptal se jí, co se jí stalo. Vysvětlila mu, že se snaží ochočit Alexe. Doma si ruku zalepila a doufala, že si toho nikdo nevšimne. Ale Martin byl rychlejší a tatínkovi vše řekl, když ho na ulici potkal. Měl strach, aby nedostala nějakou otravu. Ale Hanka na něho byla rozzlobená, protože to brala jako žalování. Dlouho se u nich Martin neobjevil. Až jednoho dne se přišel omluvit a přinesl s sebou kilo kostí pro Ajaxe, aby si na nás zvykl. Odpustila mu a šli nakrmit Ajaxe. Když je uviděl, začal vrtět ocasem, začal si na ně zvykat. Martin se začal i Hance zamlouvat, vždyť není vůbec špatný. Každý den chodili krmit Ajaxe a dokonce se rozhodli přelézt plot. Báli se, ale Ajax je přivítal s radostí. Konečně odnesli i něco z úkrytu. Když druhý den sousedi opět odjeli, rozhodli se, že vezmou Ajaxe na procházku. Ajax se jim ale vytrhl a navíc se chytl do nějaké pasti a zranil si nohu. Dostali od rodičů co proto a navíc se dozvěděli, že chce soused nechat psa utratit, protože ho ještě k tomu všemu kousl. Hanka i Martin přesvědčili rodiče, že pes je hodný, ale že ho soused tluče, a proto mu pes ublížil. Nakonec rodiče psa od souseda odkoupili a Ajax bydlel u Martina. Už Hance nevadilo ani to, že se jí žádná kamarádka do Letenic nenastěhovala.
Kniha se mi líbila, protože vypravuje o prázdninových příhodách a o tom, že nemáme někoho soudit podle toho, jak vypadá a nebo jak se učí. Je určena pro čtenáře od devíti let. Zařadil bych ji mezi povídky. Doporučil bych ji především všem holkám, konkrétně Verunce, ale ani kluci se nebudou nudit. Knihu jsem četl jeden měsíc.
Charakteristika postav: Klaudie je vymyšlená postava, které Hanka sdělovala tajemství. Martin je chytrý, učenlivý, starostlivý, kamarádský. Hanka je hravá, s ohromnou představivostí, pracovitá. Soused, pan Kemr, je zlý, hádavý, tloukl psa.

Malin na pustém ostrově

Malin na pustém ostrověKnihu vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež roku 1982.
Autorem knihy je Hans Peterson.
Ilustroval Jiří Fixl.
Tato kniha má 85 stran. Četl jsem ji čtrnáct dní.
Knihu bych zařadil mezi pohádkově - dobrodružné. Je určena pro děti od čtyř let. Má dvě kapitoly - Malin na pustém ostrově a Malin má tajemství. V těchto kapitolách jsou krátké příběhy: Sami na ostrově, Nastává večer, Chýše, Kánoe, Bouřka, Druhý den ráno, Vor, Cesta domů, Ráno, Tajný poklad, Snídaně, Mapa, Poklad zmizel, Přepadení, Malin pokračuje v plavbě.
Mně se docela líbil příběh Chýše. Pojednává o Malin a tatínkovi, kteří byli na ostrově. Když se schylovalo k večeru, začali hledat nějakou jeskyni. Ale žádnou nenašli, a tak tatínek navrhl, že si z prken postaví chýši. Malin a tatínek se dali do práce. Opřeli prkna o skálu, těsně jedno vedle druhého, takže vznikla šikmá střecha. Malin se moc těšila, protože bude poprvé spát v noci venku. Akorát litovala, že s nimi nemůže být maminka a malý bratříček Pelle. Když bylo už devět hodin, tatínek opatrně vlezl do chýše a Malin lezla zároveň za ním. Tatínek natáhl ruku a Malin si lehla hned vedle něho. Trochu se bála, ale byla schoulená u tatínka a bylo jí dobře.
Charakteristika postav: Malin je lumpačka, naladěná na mnoho dobrodružství. Tatínek je trpělivý, hravý, pracovitý. Maminka je starostlivá, pracovitá. Pelle je mladší bratr Malin, je přizpůsobivý, chce dělat vše, co Malin.
Knihu bych doporučil Milánkovi, protože by chtěl určitě Malin také napodobovat. Je zajímavá tím, co vše prožívají Milin a tatínek na pustém ostrově. Moc se mi líbila, protože je v ní dobrodružství.

Výprava za dinosaury

Výprava za dinosauryVydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Kniha má 86 stran.
Knihu napsala Mary Pape Osbornová a ilustrovala ji Jutta Knipingová.
Zařadil bych ji mezi dobrodružné příběhy.
Obsahuje deset kapitol: Domeček na stromě, Všude knihy, Cesta do neznáma, Punťa, Zářící medailonek, Údolí dinosaurů, Útěk před nebezpečím, Obří stín, Úžasný let, Hurá domů.
Kapitola Domeček na stromě pojednává o Kubovi a Aničce, kteří si spolu hráli. Nedaleko v lese uviděli na vysokém dubu provazový žebřík. A tam, kde žebřík končil, byl vidět dřevěný domeček. Vylezli tedy nahoru a v domečku našli mnoho knih. Tyto knihy po přečtení přenesly vždy Kubu a Aničku do dobrodružných příběhů. V dálce uviděli tyranosaura Rexe jak se k nim žene. Protože se bál o malé mládě, tak na ně řval a chtěl je sníst. Kuba a Anička o mláděti nevěděli a moc se polekali. Utekli do domečku. Aníčka se bála vykouknout, protože tyranosaurus byl veliký a zlý. Ale najednou si Kuba vzpomněl, že tam nechal batoh a opatrně slezl po žebříku. Když ho bral na záda, uvidel tyranosaura Rexe, jak je u domečku. Snažil se neudělat hluk a vylezl potichu jako myška po žebříku do domečku. Tyranosaurus Rex si ho vůbec nevšiml.
Z této knihy jsem se dozvěděl, jak dinosauři žili, když obývali naši zem.
Charakteristika postav: Kuba – hodný a zároveň vyhledavač dobrodružství. Anička – hravá a vynalézavá. Tyranosaurus Rex – zlý, chtěl sežrat Aničku a Kubu.
Knihu jsem četl tři týdny. Je určena pro děti od 6 do 10 let. Je velice napínavá. Já bych ji doporučil všem, kdo mají rádi dobrodružství, například Zdendovi. Mně se tato kniha líbila moc, protože je dobrodružná a je v ní spousta dinosaurů.

Výprava na Měsíc

Výprava na MěsícVydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě roku 2005.
Kniha má 94 stran.
Knihu napsala Mary Pape Osbornová a ilustrovala ji Jutta Knipingová.
Zařadil bych ji mezi dobrodružné příběhy.
Obsahuje deset kapitol: Ve svitu měsíce, Vesmírný motel, Sezame, otevři se!, Měsíční králíci, Jízda, Skok vysoký, Měsíčňan, Hvězdička ke hvězdičce, Morgana, Život na zemi.
Tentokrát se Kuba s Aničkou magickým domečkem nechali přenést na Měsíc. Kubovi se málem zastavilo srdce, když slyšel jak Anička říká: „Dobrý den, přišli jsme v míru." Měsíčňan stál pár kroků od něj. Obličej měl schovaný pod kovovým hledím. Nemluvil, a tak Kuba vyndal blok a tužku a napsal: Jsme Kuba a Anička. Přicházíme v míru z planety Země, z Ameriky. Kdo jste vy? Měsíčńan vzal od Kuby tužku a papír a pečlivě něco napsal. Po chvíli podal blok zpátky Kubovi. Kuba s Aničkou si pozorně prohlíželi obrázek. „Hvězdy," řekla Anička. Kuba váhal: „Možná je to mapa vesmíru." Chtěli se zeptat Měsíčńana, ale Měsíčńan už plul nad horami. Asi bychom se měli také vrátit. Myslím, že nám dochází vzduch. Kubovi se ulevilo, když viděl, že domeček stojí na stejném místě. Nakonec zjistili, že Měsíčńan napsal další díl k jejich magické mapě.
Charakteristika postav: Kuba - hodný a zároveň zvědavý, protože chtěl zjistit něco o Měsíčňanovi. Anička - hravá a nebojácná, nebála se jít k Měsíčňanovi.
Knihu jsem četl čtrnáct dní. Je určena pro děti od 6 do 10 let. Je velice napínavá, protože se v každé kapitole, díky magickému domečku přenesou jinam. Já bych ji doporučil všem, kdo má rád dobrodružství, například Ivánkovi. Mně se tato kniha moc líbila, protože je plná dobrodružství.

Výprava za tajemným rytířem

Výprava za tajemným rytířemNapsala Mary Pope Osbornová.
Ilustrovala Jutta Knippingová.
Knihá má 86 stran a četl jsem ji čtrnáct dní.
Patří mezi dobrodružné příběhy.
Kniha obsahuje deset kapitol: Tajemný les, Vzhůru za dobrodružstvím!, Vodní příkop, Nezvaní hosté, V pasti, Kouzelná hůlka, Tajná chodba, Záhadný rytíř, V bezpečí, Objasnění jedné záhady.
Kuba s Aničkou se rozhodnou pro výpravu za tajemným rytířem do středověkého hradu. Magický domeček je tam přenese v době, kdy probíhá velká hostina. Děti si chtějí hrad pořádně prohlédnout, ale stráže nezvané hosty brzy odhalí. Nástává útěk tajnou chodbou, která ústí vysoko nad vodní příkop. Jak se před pronásledovateli zachránit? Voda je studená, brr! Ze tmy a mlhy se vynoří tajemný rytíř. Seděl na černém koni. Jeho zbroj se ve svitu měsíce třpytila. Hledí měl spuštěné, takže mu neviděli do tváře. Rytíř k nim vztáhl ruku a pomohl jim si sednout na koně. A pak, jak byla Anička na koni, ukázala rytíři cestu k lesíku, kde byl magický domeček. Rytíř vedl koně tím směrem. Odvezl je k domečku a sám pak zmizel zpět k hradbám hradu.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože má rád dobrodružné příběhy.
Vydalo ji nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě roku 2005.
Charakteristika jednajících postav: Kuba je zvědavý, chtěl se dozvědět, kdo je tajemný rytíř. Anička se nebála jít k tajemnému rytíři. Tajemný rytíř odvezl Kubu a Aničku k magickému domečku.
Kniha je zajímavá tím, že Kuba a Anička prožívají různá dobrodružství. Doporučil bych ji všem, kteří mají rádi dobrodružství. Zaujalo mě, jak Kuba a Anička šli k tajemnému rytíři. Je určena pro děti od šesti do deseti let.

Výprava za tajemstvím pyramidy

Výprava za tajemstvím pyramidyNapsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách.
Názvy některých kapitol: Mňau, Do nitra pyramidy, Dlouhá chodba, Krásná Egypťanka, Duch královny Nilu, Nápis na zdi, Vzácný svitek, Mumie, Zázračná černá kočka, Další stopa.
Nejvíce se mi líbila kapitola Vzácný svitek.
Kuba s Aničkou potkali v jedné kapitole královnu, které pomohli vyluštit nápis na zdi. S králonou šli hlouběji do pyramidy a vešli do chladné místnosti. Zde našli člun, ve kterém bylo plno věcí a mezi nimi i džbán. Kuba nahlédl do džbánu a našel tam složenou látku. Vyndal ji ze džbánu a zjistil, že je to zabalený velice strarý svitek. Kuba pomalu rozbalil svitek a nevěřil svým očím, když viděl, že svitek je popsán zvláštními hieroglyfy. Kuba dal svitek do batohu a pokračovali v cestě napříč pyramidou a našli tam mumii. Anička se jí ale bála, a tak prchala z pyramidy ven. Díky královně a černé kočce se dostali z pyramidy ven. A vrátili se zpátky domů.
Kniha je určena dětem od šesti do jedenácti let.
Charakteristika postav: Kuba s Aničkou byli hodní a odvážní, protože pomohli královně a nebáli se jít do pyramidy. Královna byla hodná a srdečná, Kubovi a Aničce pomohla. Kočka byla hodná, protože Kubu s Aničkou vyvedla z pyramidy.
Doporučil bych jí Honzovi, protože má rád dobrodružné příběhy. Líbila se mi, protože je dobrodružná. Četl jsem ji jeden týden.

Výprava do země samurajů

Výprava do země samurajůNapsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách.
Názvy některých kapitol: Zpátky v lese, Otevřená kniha, Dva nindžové, V zajetí, Světla pochodní, Setkání s mistrem, Na východ, Divoká řeka, Myší můstek, Dobrou noc Kaštanko.
Nejvíce se mi líbila kapitola Dva nindžové.
Po přenesení magickým domečkem se Kuba s Aničkou objevili v koruně stromu s bílými květy. Kousek od stromu stáli dva nindžové.Jeden byl vysoký a druhý spíš menší. Kuba s Aničkou se moc báli a chtěli se honem vrátit zpět, ale nenašli knihu, která by je přenesla zpět do lesa u Žabí Zátoky. Přikrčili se tedy v koutě domečku, ale nindžové je stejně našli. Anička se snažila navázat rozhovor a podala jim vzkaz, který našli a na něm bylo napsáno: POMOZTE MI - ZAKLETÁ NAJDĚTE 4VĚC... Ninja vsunul vzkaz do kapsy a ukázal na Aničku s Kubou, aby šli za nimi a šli a šli až dorazili doprostřed lesa a tam nindžové něco hledali. Když to našli, ukázali na Aničku s Kubou, aby šli za nimi. Dovedli je do jeskyně, kde seděla postava - mistr nindžů. Mistr vzal vzkaz, přečetl si ho. Usmál se a ukázal Aničce a Kubovi cestu k magickému domečku. Když došli k domečku, čekal tam na ně mistr nindžů a předal jim oblý kamínek. Kuba si oblázek pozorně prohlížel a zjistil, že je to jedna z jejich čtyř magických věcí. Uložili ho do truhly v magickém domečku. A běželi domů.
Kniha je určena dětem od šesti do jedenácti let. Četl jsem ji čtrnáct dní, protože jsem četl ještě jednu, ale tu jsem nedočetl. Kniha je dobrodružná, doporučil bych ji Honzovi, protože má rád dobrodružné příběhy.
Charakteristika postav: Kuba je nebojácný, nebál se jít k nindžům. Anička je statečná, nebála se navázat s nindži řeč. Dva nindžové jsou hodní, pomohli Kubovi a Aničce.

Výprava do deštného pralesa

Výprava do deštného pralesaNapsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách. Názvy kapitol: Kde je Kaštanka?, Nástrahy pralesa, Zubaté rybky, Opičí trápení, Roztomilé koťátko, Upíři?, Druhá věc, V půli cesty.
Kuba s Aničkou se vypravili do deštného pralesa, kde přistáli na vysokém stromě. Báli se slézt dolů, protože to byla strašná výška, ale když slezli, slyšeli, jak něco šustí v listí. Kuba vytáhl knihu o pralese a našel to. Bylo tam napsáno, že to jsou velicí mravenci. Anička s Kubou se jich polekali a dali se na útěk. Doběhli k řece a tam uviděli vydlabanou kládu. Nasedli do ní a pluli po řece. Pak si vzpomněli, že nemají pádla, a tak se Kuba chtěl chytit liány, ale nepodařilo se mu to. Pak za chvíli se mu to povedlo, akorát, že to nebyla liána, ale obrovský had, a tak ho Kuba hned pustil na vodu a had doplul ke břehu. Ke břehu jim nakonec pomohla opička, která jim podala klacek. Kuba vylezl jako první, ale když vylézala Anička, tak se to začalo houpat a moc se bála, ale nakonec to překonala. Když vylezli, nevěděli kudy jít, ale jejich myška Kaštanka, která byla celou dobu u Aničky v kapse, věděla, a tak šli za ní a ta je dovedla až do domečku. Opička, která jim pomohla z loďky, jim pomohla i k najití tajné věci na M, bylo to ovoce, ale Anička ani Kuba nevěděli, jak se jmenuje. Anička našla knihu o žabí zátoce a vrátili se magickým domečkem zpět domů. Kuba vytáhl knihu a přečetl si, že to ovoce se nazývá mango a má dobrou chuť.
Charakteristika postav: Opička je hodná, dala jim další část věcí na M. Kuba a Anička jsou odvážní, nebáli se vlézt do lodě, i když nevěděli, kam doplují. Kaštanka je chytrá, věděla kudy jít k domečku.
Kniha se mi líbila, protože je dobrodružná. Četl jsem ji čtrnáct dní. Doporučil bych ji Zdeňkovi a Honzovi, protože rádi čtou dobrodružné knihy. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Výprava do doby ledové

Výprava do doby ledovéNapsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách. Názvy kapitol: Věci na M, Lovci s oštěpy, Medvědí jeskyně, Nástěnné malby, Stopy ve sněhu, V pasti, Kouzelníkův dárek, Slavnostní průvod, Pán zvířat, Návrat.
Jednoho dne se Kuba s Aničkou šli podívat do domečku a najednou uviděli otevřenou knihu a přečetli si název: "Doba ledová". Anička tam hned chtěla, ale když se začal domeček otáčet, tak si vzpomněli, že mají na sobě plavky, ale už bylo pozdě. Najednou byli na holém stromě a všude jenom sníh. Uviděli rodinu kromanonců jak mizí za horami. Kuba s Aničkou se tam hned vypravili, ale byla jim strašná zima a tak hledali nějakou jeskyni. Když nějakou našli, byli tam jenom chvíli, protože našli kosti. Kuba hned vytáhl knihu a četl, že v jeskyni bydlí jeskynní medvěd a má v ní kosti svých předků. Hned se dali na útěk, ale byla jim strašná zima a tak museli rychle najít nějakou jinou jeskyni. Po nějaké době ji našli. Viděli, jak se tam svítí, mysleli si, že je Výprava do doby ledové prázdná, ale když tam vešli, uviděli kabáty ze sobí kůže a oheň. Kuba s Aničkou se trochu ohřáli a vzali si na sebe kabáty. Pak Anička našla nějakou chodbu. Když vlezla dovnitř společně s Kubou, koukali na zeď a tam uviděli kresby. Kuba vytáhl knihu a přečetl si,že dávní kromané si kreslili na zeď zvířata, co lovili. A ještě uviděli postavu se sobími parohy a sovím obličejem a s lidskými končetinami. Když se Kuba s Aničkou vraceli k domečku bez věci na M, najednou spadli do propasti na zvěř. Po nějaké chvíli, tam přišel ten se sobími parohy a sovím obličejem a s lidskými končetinami. Hodil jim lano a pak zmizel. Za malou chvíli se lano začalo zvedat, nakonec Anička vylezla první a Kuba se divil, když ten chlap pomáhá Aničce, tak kdo drží lano. Ale když Kuba vylezl také ven z jámy, uviděli mamuta s jménem Rézi. Spolu s Rézi se vydali k domečku, ale u domečku je přepadl šavlozubý tygr a Anička s Kubou se velmi báli. Pak najednou Anička zašeptala Kubovi, aby zahrál na flétnu. Po nějaké chvíli se mu podařilo tygra odehnat a ta flétna nebyla flétna, ale mamutí kost. Kuba a Anička si mysleli, že je to ta věc na M a měli pravdu. Našli knihu o Pensylvánii a vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Kuba s Aničkou jsou nebojácní, nebáli se odehnat tygra. Rézi je hodná, pomohla Kubovi a Aničce k magickému domečku. Postava se sobími parohy, sovím obličejem a s lidskými končetinami je hodná, dala jim další část věci na M.
Kniha je pro čtenáře od devíti let, četl jsem ji týden. Kniha je to dobrodružná, doporučil bych ji Honzovi, protože už taky četl více dílů jako já.

Nezvedený kozlíček

Nezvedený kozlíčekNapsal: Alexandr Kuprin
Ilustroval: Ota Janeček
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1965.
Druh literatury: dobrodružné příběhy
Kniha má 148 stran v deseti kapitolách: Nezvedený kozlíček, Sapsan, Vořech a Žulinka, Nešťastný princ, Slon, Příběh vavřínového listu, Špačci, Smaragd, Jújú, Dobrodružství bílého pudla.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Mě nejvíc zaujal příběh, který je sice trošku smutný, jmenuje se Nezvedený kozlíček.
Vypráví o babičce a dědečkovi, kteří neměli děti, ale měli kočku Mášku, psíka Patrašku a mluvícího špačka Vasku. Jednoho dne k nim přišel kozlík a dělal mééé, nakrmte mě. Dědeček vyšel ven, uviděl kozlíka a zavolal babičku. Babičce se kozlík líbil, a tak si ho nechali. Když byl kozel velký, mečel a mečel. Sousedi si stěžovali, že mečí a nedá se spát. Ale dědeček slíbil, že se to nebude opakovat. Další den kozel zase mečel a mečel. Sousedi zase přišli, ale s nimi teď i celá ves. Dědečkovi řekli, že ho má prodat na trhu. Další den šel dědeček na trh a tam se pokoušel kozla prodat. Když trh skoro končil, kozla prodal. Ale další den se kozel vrátil zpět domů a dědeček ho šel znova prodat. Takhle se to stalo čtyřikrát. Babičce došla trpělivost, dala dědečkovi nůž a řekla mu, že má jít s kozlem do lesa a tam ho zabít. Dědečkovi to bylo líto, ale co měl dělat. Šel tedy do lesa. Sedl si na pařez a zanedlouho tam projeli dragouni a uviděli dědečka, jak tam sedí. Jeden z dragounů dojel k dědečkovi a ptal se ho, proč je tak smutný. Dědeček mu všecko řekl, ale dragoun chtěl toho kozla koupit. Dědečkovi se ulevilo. Dragoun se ho zeptal, kolik kozel stojí a dědeček na to, že je zadarmo. Dragoun si ho tedy odvedl a vše dobře dopadlo.
Charakteristika: Dědeček je moudrý, nezabil kozla. Babička je starostlivá, nechtěla rozzlobit sousedy. Dragouni jsou hodní, koupili kozla. Kozel je neposlušný, pořád utíkal a vracel se k dědečkovi.
Kniha se mi líbila, protože je o zvířatech. Doporučil bych ji Tomášovi, protože má rád zvířata. Knihu jsem četl čtrnáct dní.

Výprava na pustý ostrov

Výprava na pustý ostrovNapsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 86 stran v deseti kapitolách. Názvy kapitol: Pošmourané odpoledne, Jasně modré moře, Tři muži ve člunu, Mizerná kořist, Poklad kapitána Kida, Velrybí oko, Blíží se bouře, Kopejte kopejte!, Tajemný M, Opravdový poklad. Mně se líbila kapitola poklad Kapitána Kida.
Kuba a Anička se vydali do domečku. Když byli nahoře, uviděli otevřenou knihu o dinosaurech a vzpomněli si na to dobrodružství. Pak, ale uviděli knihu o pustém ostrově. Anička tam hned chtěla a tak je tam magický domeček přenesl. Když tam byli, šli se koupat do moře, ale za chvíli uviděli loď. Kuba nevěděl co to je za loď, a tak se podíval do knihy a uviděl tam loď s lebkou a překříženými hnáty. Byli to piráti. Anička běžela do domečku. Kuba taky, ale pak si vzpomněl, že tam nechal batoh. A tak pro něj běžel. Když tam doběhl, tak ho chytili. Kapitán Bones uviděl něco zlatého a hned si to vzal a spolu s piráty se vydali na loď. Když tam dorazili, chtěli po Kubovi a Aničce poklad, protože v jejich domečku bylo něco zlatého. Poklad ale oni žádný nenašli. Anička s Kubou se snažili utéct a pomohla jim i Lorinka, ale nepovedlo se jim to. Kapitán Kubovi ukázal mapu a Kuba přečetl. Poklad je pod velrybím okem. Anička uviděla ostrov, který vypadal jako velryba a velký kámen bylo oko. Kuba a Anička to řekli kapitánu Bonesovi a vydali se na ostrov. Na ostrově začali kopat. Za chvíli se tam přihnala bouřka a piráti utekli. Kuba pak zjistil, že to odhalili opravdu nějaký poklad, ale jak se bouře rychle blížila, museli i oni opustit ostrov a tak nezjistili, co vlastně v truhle bylo. Našli rychle knihu a vrátili se raději domů. A vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Kuba je nebojácný, nebál se zlého Bonesa. Anička je chytrá, věděla na jakém místě je poklad. Lorinka je odvážná, pokusila se pomoci Kubovi a Aničce. Bones je zlý, unesl Kubu a Aničku.
Kniha se mi líbila, protože je dobrodružná a doporučil bych ji Tomášovi, protože četl více dílů. Knihu jsem četl jeden týden. Je pro čtenáře od sedmi let.

Jak se vychovává papoušek

Jak se vychovává papoušekVydalo nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1979.
Tato kniha má 61 stran.
Knihu napsala Hana Doskočilová a ilustrovala Liana Hamzová.
Knihu bych zařadil mezi povídky.
Názvy některých kapitol: O Vlkavě, O domě s nejmenší zahrádkou, O bábince Julii, O chození za školu, O uhelném dvoře, O Mikulášském štěstíčku, O zlomeném kotníku, O parádní kleci z Afriky, O loučení s Vlkavou.
Kniha pojednává o klukovi jménem Kárk, který byl strašně neposlušný a nechtěl chodit do školy. Jednoho dne, když se Kárk potuloval opět po vesnici, která se jmenovala Vlkava, spatřil papouška, kterého málem uklovali vrabci. Kárk ho zachránil, schoval ho pod bundu a šel k domovu. Najednou si uvědomil, že papouška domů vzít nemůže, protože by mu to rodiče kvůli jeho průšvihům ve škole stejně nedovolili. A tak bloudil vesnicí a najednou potkal kamarádku Jenku. Nechceš papouška? Zeptal se jí. Ona přikývla a tak šli k ní domů. Ale kam s ním, když nemáme klec? Jenka ihned běžela za babičkou a ta jim pomohla. Našla na půdě starou klec. Papouška do ní dali a běželi mu koupit nějaké krmení. Dali mu jméno Matýsek. Ale on byl v kleci smutný. Jenky tatínek jim poradil, že potřebuje mít trochu volnosti, a tak mu udělali s Jenčiným tatínkem místnůstku, kde dali různá bidýlka. Kárk Jence záviděl, že má takového tatínka, protože jeho tatínek trénoval hokejisty, a tak neměl na Kárka mnoho času. Když přišel Kárk domů, zeptal se nenápadně maminky, jestli by si nemohl pořídit papouška. Maminka mu odpověděla, že pokud se polepší ve škole, tak možná. Kárk chodil každý den navštěvovat papouška k Jence, naučil ho i mluvit a zlepšil se i ve škole. Jednoho dne ho čekalo doma překvapení. Kárk si myslel, že rodiče o nalezeném papouškovi nic netuší, ale oni o něm celou dobu věděli. A tak, když viděli, že se Kárk opravdu změnil, zlepšil chování i prospěch ve škole, přinesli mu papouška Matýska domů, aby už nemusel každý den on za ním.
Kniha se mi moc líbila, protože pojednává o kamarádství a touze něčeho dosáhnout.
Charakteristika postav: Kárk je neposlušný, protože nechodil do školy, ale má dobré srdce. Jenka je kamarádská, protože pomohla Kárkovi. Babička Julie je hodná, protože pomohla papouškovi. Tatínek Jenky je dobrosrdečný, protože pomohl s místností pro papouška.
Knihu jsem četl čtrnáct dní. Doporučil bych ji Martinovi, protože by ho tento příběh zajímal. Je určena pro čtenáře od sedmi let.