David Hájek
Bukvínkova kouzelná píšťalka
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství Praha
Místo a rok vydání: Praha v roce 2006
Obsahuje: 102 stran
Autorka a ilustrátorka: Vítězslava Klimtová
Druh literatury: pohádka
Názvy některých kapitol: Cizinec, Co je to maminka?, Trol a Ťapka, Co s nezvaným hostem? Dobrodružství šedivého skřítka
Děj: Je to o jedné rodině skřítků, která bydlí v koruně buku a jmenuje se Drnovcovi. Tu rodinu potkalo veliké štěstí, protože se jim narodil kouzelný skřítek, který se narodí jednou za sto let. Skřítek dostal od moudrého starého buku kouzelnou píšťalku, která dovede přivolávat sluníčko. Jednoho dne se ztratí,ale ukáže se, že ji má podivný šedivý skřítek. Po nějaké době se skřítci spolu skamarádí. Drnovcovic rodina se už před časem skamarádila s babičkou, která měla kousek od lesa chaloupku. Babička po nějaké době odjede zpátky mezi lidi. Ten šedivý skřítek je Trol, který uprchl ze severního pólu, kde ho chtěla královna zima zahubit. Potom tam letěli s kouzelnou píšťalkou na křídlech vrány a zapískali před trůnem, vyšlo sluníčko a trůn se v tu chvíli rozpustil. Od té doby byla královna hodná.
Charakteristika postav: Holubinka je opatrná a starostlivá, Bukvínek je veselý, Špulda je rozpustilý a hravý, Drnůvka je opatrná a hravá, Drnovec je hodný a starostlivý, Trol je stydlivý a bázlivý. Kniha je zajímavá tím, jak je ilustrovaná.
Kniha je super, je i trochu dobrodružná. Doporučil bych ji všem dětem z naší třídy, konkrétně Patrikovi. Má velká písmenka, takže se hodí pro děti od šesti let. Celou jsem ji přečetl za dva dny.
Španělské pohádky
Autor: Václav Cibula
Ilustrátor: Stanislav Kolíbal
Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 1984.
Kniha obsahuje 38 různých pohádek.
Počet stran: 235
Druh literatury: pohádky
Děj pohádky O myších, kterým chutnalo železo:
Jeden kupec se vydal na cestu a o jeho železnou váhu se staral soused. Když se pak kupec vrátil, soused mu odmítl váhu vydat a tvrdil, že ji snědly myši. Po čase potkal kupec sousedova syna, který se koupal v řece. Domluvil se s ním, ať se schová a sousedovi řekl, že syna odnesl sokol. Pak byl kupec předveden před soud. Když soudce nevěřil, že sokol unese chlapce, bránil se kupec, že když myši můžou sežrat železnou váhu, může sokol unést kluka. Soudce vše pochopil a nařídil, ať soused vrátí váhu a kupec sousedovi syna.
Charakteristika postav: Soused byl lakomý, kupec chytrý, syn hravý a soudce spravedlivý.
Některé další pohádky: Kdo je šťastnější, Sázka paní Štěstěny, Zázračná flétna, Tajemství, Neposlušná manželka, Tři dary, Jak se tři bratři tahali o přikrývku, Žabí panenka, O nespokojené Franciskitě, O ženě, která nechtěla jíst se svým mužem, Zlatý kočár, O hloupém muži, Tři karafiáty.
Kniha je zajímavá tím, že jsem se dozvěděl, jaké pohádky čtou děti ve Španělsku. Doporučil bych ji svým kamarádům, protože se mi líbila a je poučná. Hlavně bych ji doporučil Patriku Šustrovi, protože je zvídavý. Je určena dětem od osmi let. Četl jsem ji asi týden.
Plný pytel pohádek
Napsal Oldřich Syrovátka, ilustroval Miroslav Jágr.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 1978.
Počet stran: 297
Počet pohádek: 58
Druh literatury: pohádky
Kniha je plná pohádek z Moravy, Čech, Slovácka a Valašska. Názvy některých z nich: Dvanáct bratří a zlatovlasá panna, Zrádná sestra a věrná zvířata, Jedenáct draků a černá paní, Nevěsta žába, Princ v hadí kůži, Nevěsta z obrazu, Rebečka zapomenutá nevěsta, Skleněný vrch, Čučina, Chlupatý princ.
Velmi se mi líbila pohádka Střevíčky ze vší kůže. Vypráví o tom, že jedné princezně vyčešou komorné z vlasů veš. Nikdo neví, co to je. Až jeden pocestný jim řekne, že je to veš a ta, že je tam, kde je špína. Král dá veš zavřít do klícky, vykrmí ji a pak z její kůže nechá princezně ušít střevíce. Potom vyhlásí, že kdo uhodne, z čeho jsou princezniny střevíce, dostane ji za ženu a půl království k tomu. Přijde tam jeden princ a princezna ho vyžene ze zámku, protože neuhodl. Princ jde večer pod zámeckými okny a slyší, jak se princezna s králem baví o tom, z čeho jsou střevíce ušité. Princ se převlékne za chudáka a jde hádat. Protože uhodne, dostane princeznu za ženu. Postupně prodá kočár a utratí všechny peníze, které princezna dostala, až jsou chudí. Zavede princeznu do staré boudy a brzy musí princezna jít prodávat hrnce, aby měli na jídlo. Princ chtěl princeznu potrestat za to, jak ho vyhnala ze zámku a tak se dojel převléknout na svůj zámek a na trhu svým koněm princezně všechny hrnce rozdupal. Pak ji poslal, aby sloužila na zámku v kuchyni. Když ji vytrestal, dal ji obléknout do krásných šatů a byli spolu šťastni až do smrti.
Charakteristika postav: Princezna byla zpočátku pyšná, ale později se díky princi polepšila. Princ byl chytrý a hodný.
Kniha je určena čtenářům od osmi let a doporučil bych ji Míše, protože si myslím, že má ráda pohádky. Četl jsem ji čtrnáct dní. Na pohádkách se mi líbilo, že mají většinou dobrý konec a jsou poučné.
Harry Potter a kámen mudrců
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1997. Má 285 stran.
Ilustrovala: Mary GrandPré
Napsala: Joanne K. Rowlingová
Druh literatury: dobrdružné fantasy
Kniha je určena čtenářům od 8 do 99 let.
Harry Potter, který vypadá jako obyčejný chlapec, je ve skutečnosti čaroděj. Ale on to neví, protože mu to teta Petunie a strýc Vernon zatajili. Díky Hagridovi, který mu doručí zvací dopis, se dostane do kouzelnické školy v Bradavicích, kde má údajně nejlepšího ředitele Albuse Brumbála. Zjistí, že jeho rodiče byli kouzelníci, kteří zahynuli při souboji s černokněžníkem Voldemortem. Ve spěšném vlaku do Bradavic potká Rona Weasleyho a Herminonu Grangerovou, kteří se stanou jeho nejlepšími kamarády. Hned první den jsou přiřazeni do kolejí, které se jmenují Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmiozel. Všichni tři se dostanou do Nebelvíru. Bohužel si Harry navzájem nepadne do oka s profesorem Severusem Snapem, který je ředitel zmijozelské koleje. K Vánocům Harrymu někdo poslal neviditelný plášť. Díky němu mohou Harry, Ron a Hermiona beztrestně navštěvovat svého přítele Hagrida, s kterým se seznámili první den, co přijeli do Bradavic. Když vystupovali na nádraží v Bradavicích, Hagrid svolával všechny prvňáky. Vůbec nebylo těžký ho najít, protože je to poloviční obr, který je velice laskavý. Jednou Hagridovi uklouzlo, že je na hradě ukrytá tajná věc, do které prý nemá co mluvit nikdo kromě profesora Brumbála a Nikolase Flamela. Harry se svými kamarády se dozví, že Nikolas Flamel je jediný, kdo vyrobil kámen mudrců. Také se dozvěděli, že kámen mudrců dokáže zajistit nesmrtelnost. Poté co se Harryho v zapovězeném lese pokusí Voldemort znovu zabít, zjistili, že lstí vyzvěděl, kde kámen je a jak se k němu dostat. Harry se svými kamarády se rozhodne, že Voldemortovi zabrání v jeho získání. Za pomoci Rona a Hermiony se mu to nakonec podaří.
Knihu bych doporučil Martince Janečkové, protože vím, že ráda čte Harryho Pottera.
Harry - odvážný, protože se rozhodl bojovat s Voldemortem. Ron - skvělý kamarád, protože Harrymu pomáhá, i když se bojí. Hermiona - chytrá, protože na všech hodinách dává pozor a všechno ví. Brumbál - moudrý, výborný kouzelník, protože je jediný, koho se Voldemort bál. Voldemort - zlý, protože chce všem vládnout za každou cenu.
Kniha je zajímavá tím, jaké v ní jsou výrazy (mudla, letaxová síť, Bertíkovi lentilky, které chutnají tisíckrát jinak...).
Harry Potter a fénixův řád
Autorka: Joane K. Rowlingová
Počet stran: 800
Knihu jsem četl týden a tři dny. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Druh literatury: dobrodružné fantasy
Harry je na prázdninách v Kvikálkově a nemá žádné spojení s kouzelnickým světem. Dokonce nepřicházely sovy ani od Rona a Hermiony. Jednou večer ho s bratránkem napadnou dva mozkomorové. Aby se jich zbavil, musel Harry použít patronovo zaklínadlo. Kvůli tomu byl předvolán na disciplinární řízení na ministerstvo kouzel konané 12 srpna. Večer po tom, co Durslyeovy odjedou a Harry to vůbec nečeká, se najednou v kuchyni objeví pošuk Moody, Lupin, Mundungus Fletcher, Fred, George, čarodějka s křiklavě růžovými vlasy a ještě další čarodějové a čarodějky. Na Harryho Moody použije zastírací kouzlo, pak nasednou na košťata a odletí do hlavního štábu fénixova řádu na Grimmauldově náměstí čísla dvanáct. Zde se Harry setká s Ronem a Hermionou a zbytek prázdnin prožije s nimi. Disciplinární řízení dopadlo dobře, protože byl přítomen Brumbál. V Bradavicích je všechny čekalo velmi nepříjemné překvapení, měli nového učitele obrany proti černé magii. Nebyl to nikdo jiný než Dolores Umbridgeová, která podporovala v Harryho disciplinárním řízení Popletalovu myšlenku vyloučit Harryho ze školy. V prvním pololetí si začala opatřovat moc, dostala se až na vrchní vyšetřovatelku. Od Siriuse se Harry dozvěděl, že se Popletal bojí a že Brumbál staví z řad studentů armádu, se kterou by se mohl postavit proti ministerstvu. Proto vyslal právě Umbridgeovou, která je nebude učit praktická zaklínadla. Harry a pár studentů založili spolek s názvem Brumbálova armáda, kde se učili obranu proti černé magii pod Harryho vedením. Umbridgeová nenávidí pololidi, proto chtěla, aby Hagrid dostal padáka. Jako záminku použila fakt, že Hagrid učil o testrálech a ti jsou prý v klasifikaci ministerstva vedeni jako nebezpeční. Jednou se Harrymu zdálo, že je Voldemortův had a zaútočil na pana Weasleyho. Okamžitě to řekl Brumbálovi a pan Weasley byl zachráněn. Další Harryho sen byl mnohem horší. Sám byl Voldemortem a mučil Siriuse na odboru záhad, protože mu nechtěl něco přinést z uličky č. 97 regálu 9 a čísla 5. Harry nabral pár členů Brumbálovi armády (i když neochotně) a zamířili s pomocí testrálů na ministerstvo. Na ministerstvu je ale čekala past. Proti Smrtijedům by se ani chvíli neubránili, kdyby nechodili do B. A. Když se zdálo, že Smrtijedi zvítězí vpadla na odbor záhad většina členů Fénixova řádu: Brumbál, Kingsley, Lupin, Tonksnová, Moody a Sirius. Belatrix Lestrangeová zabila Siriuse. Mezitím se Voldemort utkals Brumbálem. Brumbál zvítězil. Pak se všichni vrátili do Bradavic a Popletal konečně uvěřil, že se Voldemort vrátil.
Charakteristika postav: Brumbál je nejlepší kouzelník, protože přemohl Voldemorta. Harry je neopatrný, protože uvěři Voldemortovu triku. Sirus je zbrklý, protože byl dlouho zavřený v místě, kde to nenáviděl. Umbridgeová je krutá a přísná, protože za trest nařídila Harrymu, aby si do ruky vepsal nemám vykládat lži (a byla smrtijedka v utajení poznatek z knihy 7 Harry Potter a relikvie smrti). Brumbálova armáda jsou odvážní a kamarádští, protože po Harrym chtěli, aby mohli jít s ním na odbor záhad a kamarádili s Harrym za všech okolností.
Knihu bych doporučil Martince Janečkové, protože vím, že čte Harryho Pottera. Já jsem ji četl, protože chci přečíst všechny knihy Harryho Pottera. Kniha je zajímavá napínavým dějem. Zaujalo mě, že se rozhodli založit Brumbálovu armádu přímo před Umbridgeovou.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti do devadesáti devíti let a více. Doporučoval bych ji těm, kdo mají rádi dobrodružné fantasy.
Percy Jackson - zloděj blesku
Počet stran: 400
Knihu jsem četl pět dní.
Autor: Rick Riordan
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2009.
Kapitoly: Z ničeho nic vypařím učitelku matematiky, Tři staré dámy pletou ponožky smrti, Grover nečekaně přijde o kalhoty, Máma mě učí bojovat s býky, Hraju pinochle s koněm, Stávám se nejvyšším vládcem koupelny, Vykouří se mi večeře, Ukořistíme vlajku a ještě patnáct kapitol.
Dvanáctiletý Percy Jacson nikdy nepoznal svého otce, matka mu řekla, že se ztratil na moři, ale on o tom nikdy nebyl tak úplně přesvědčený. Na každé škole se mu přihodilo něco zvláštního a on ji musel změnit. Nakonec se dostal školu Yancy pro problémové děti. Jednou měli jet na výlet a Percy si umínil, že bude sekat dobrotu. Když ho vyprovokovala jedna holka a Percy se přestal ovládat, nevěděl jak, ale viděl jenom tu holku, jak leží v kašně, prská vodu a pořádně na něj nadává. Okamžitě se k němu vítězoslavně (jako by provedl něco, na co čekala celé pololetí) vrhla paní Dodsová. To co se stalo po tom, bylo to nejdivnější, co se mu kdy stalo. Proměnila se ve svraštělou babiznu s ostrými zuby a drápy a začala na Percyho křičet, kde je blesk. Naštěstí přijel pan Brunner na svém elektrickém invalidním vozíku a hodil Percymu pero, ale hned, jak ho Percy chytil, už to pero nebylo, byl to bronzový meč s dvojím ostřím. Udělal to jediné, co ho napadlo a máchl jím, najednou se ta babizna rozprskla a on držel obyčejné pero.
Na konci školního roku dostal Percy další vyhazov ze školy, jediné co ho mrzelo, bylo rozloučení s jeho kamarádem Groverem. Grover musel propadnout o několik tříd, protože byl jediný šesťák s akné a chmýřím prvních vousů na bradě. Měl celoživotní omluvenku z tělocviku, protože měl něco se svaly na nohách, ale nenechte se mýlit, měli jste ho vidět, když byly k obědu plněné tortily. Po tom, co se Percyho paní Dodsová pokusila zabít, spěchali do bytu jeho mámy, kvapně jí všechno řekli a vydali se na cestu do tábora. Když byli jenom sto metrů od hranic pozemku, dohnal je Minotaurus. Máma rychle Percymu řekla, že špatně vidí a orientuje se především čichem, že až na něj poběží, ať počká do poslední chvilky a pak se vrhne přímo na stranu. Percy se Minotaurovi vyhnul, ale když to zkusila i jeho máma, tak se Minotaurus už poučil. Rozpřáhl ruce a chytil Percyho mámu za krkem. V tu chvíli se rozplynula ve zlatém dešti a propadla se do země. Percy se na Minotaura naštval a místo, aby zůstal v bezpečí, použil pero pana Brunnera a podařilo se mu Minotaura zabít.
Po táboře ho provedl Cheirón (pan Brunner). Při boji o vlajku se Percymu nad hlavou objevil trojzubec. Proto mu Cheirón nabídl výpravu, na které ho bude doprovázet Grover a Anabeth. Zeus a Poseidón spolu totiž mají nejhorší spor za posledních 3000 let. Při schůzi se tradičně pohádali a pak si Zeus uvědomil, že mu někdo ukradl mistrovský blesk a okamžitě za zloděje označil Poseidóna. Do letního slunovratu musí být blesk zpátky, nebo bude válka. Percy výpravu přijal a hned na první cestě autobusem se znovu setkal s paní Dodsovou, ale tentokrát měla s sebou své sestry. Šťastně jim uprchli a vydali se dál.
Navečer utahaní, bez peněz, stanuli u krámu tetičky Em se zahradními trpaslíky. Tetička Em je zadarmo nakrmila a chtěla, aby jí zapózovali na vyfocení. Okamžitě se dozvěděli, že tetička Em je proto Em, jako Medúza. Percymu se podařilo useknout jí hlavu. Nechali si jí, protože podle Anabeth nikdy nemůžete vědět, kdy se vám bude hodit moct proměnit každou nestvůru v kámen.
V St. Louis na oblouku Gateway Arch na Percyho zaútočila Chiméra, které musel utéct skokem do řeky Mississippi. V Denveru se setkal s Áresem, bohem války, který mu nabídl obchod, že si zapomněl štít na vysloužilé vodní atrakci. Percy mu štít přinesl a Áres mu pomohl dostat se do Las Vegas. Na pláži v Santa Monice se Percy podíval na dno moře, kde mu Neréidka, Poseidónova služebnice, dala tři perly, aby se dostali z podsvětí ven.
V prodejně Crutuho palác vodních lůžek se setkali s nepříjemným Prokrůstésem (napínačem), který je chtěl přetrhnout na vodních lůžkách, ale Percymu se povedlo ho oklamat a zabít. Našli si vstup do podsvětí a hned tam vyrazili. Převozník Charón byl první problém, ale když mu vysázeli pěkných pár drachem, tak je převezl. Problém číslo dva Kerbéros, obří tříhlavý pes střežící brány podsvětí, i přes něj se dostali (jenom díky Anabeth, která měla u táty Dobrmana) a už byli u Háda. Od toho se dozvěděli, že jemu byla ukradena přilbice temnoty a také, že si myslí, že mu ji vzal Percy. Percy v batohu od Árese nesl nechtěně také mistrovský blesk. Jenom díky perlám od Néreidky se dostali ven, kde na ně čekal Árés. Percy se s ním utkal o mistrovský blesk a přilbici temnoty. Dokázal boha zranit a Áres mu obě věci musel nechat. Při souboji nad nimi kroužila paní Dodsová se svými sestrami a Percy jí pak odevzdal přilbici temnoty.
Percy se dostal před půlnocí na Olymp a odevzdal blesk. Na Olympu mu otec Poseidón řekl, že za přilbici temnoty Hádés vrátil jeho matku domů. Před prázdninami si šel ještě naposledy zacvičit s mečem a potkal tam Luka. Luk ho pozval na procházku do lesa. Percy nejdřív nechtěl, ale jakmile Luk vytáhl colu, tak přijal. V lese si popovídali a pak se před Percym otevřela země a vyskočil z ní štír. Percy si vzpomněl na proroctví Orákula „Kdo tě zve přítelem, ten tě pak zradí“ a okamžitě chtěl otevřít pero, které mu dal Cheirón, ale Luk mu řekl: „Na tvém místě bych to nedělal, tihle štíři doskočí až pět metrů.“ Luk utekl a Percy zabil štíra, ale pak si všiml, že má na ruce podlitinu kypící žlutým hnisem. Kdyby ho v tu chvíli nezahlédly Nymfy a nedotáhly do tábora, tak by Percy umřel. Nakonec to vypověděl Cheirónovi a odjel na zbytek roku domů za mámou.
Charakteristika postav: Percy je odvážný, protože šel na výpravu do podsvětí. Grover je hodný, protože šel s ním. Máma Percyho je chytrá, protože bydlela se smraďochem Geabem, aby Percyho zasmradil lidsky a nemohly ho nestvůry najít. Anabeth je chytrá a nespokojená, protože věděla, jak přejít přes Kerbera a protože byla naštvaná, že jí Cheirón nedovolí výpravu, dokud se neobjeví Percy.
Tato kniha se mi líbí napínavým dějem a legračními úseky: „Kdybys podezříval bratra, že plánuje, jak tě svrhnout a potom ten bratr přiznal, že porušil posvátnou přísahu a zplodil nového smrtelného hrdinu, neprovětralo by ti to tógu?“
„Říkal tomu tajemství mezi námi chlapy, myslel tím, že kdybych to prozradil mámě, vytluče ze mě duši.“
„Eichdna - není to nějaký druh mravenečníka? Nesnáším, když to lidi říkají! Nesnáším Austrálii!“
Tuto knihu bych doporučoval těm, kdo mají rádi řecké mýty, legendy a bohy. Z naší třídy Martince Janečkové, protože se to podobá Harrymu Potterovi.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti do devadesáti devíti let a více.
Druh literatury: dobrodružné fantasy
Konyvran - čarodějův zloděj
Autorka: Sarah Prineasová
Ilustátor: Antonio Javier Caparo
Knihu vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2008. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Počet stran: 422
Knihu jsem četl pět dní.
Žánr: dobrodružné fantasy
Ve městě Welmet pouliční zloděj Konyvran chce okrást neznámého muže, který se opírá o hůl. Vytáhne obsah kapes a utíká pryč. Když se podívá, co ukradl, nevěří svým očím. Locus Magicalius, druhá přirozenost každého kouzelníka. Neznámý pozve Konyvrana na večeři, u níž mu vysvětlil, že ho Locus Magicalius měl zabít hned, jak se ho dotkl. Ten neznámý se představil jako Nikdys Flingaes, řekl Konyvranovi, že pokud chce, může jít s ním a Konyvran samozřejmě chtěl, aby už nemusel žít na ulici a tak šel. Nikdys ho zavedl do Macešky, Nikdysova domu. Nikdys vyzkoušel na Konyvranovi proměňovací kouzlo a zaujalo ho, že ho Konyvran dokázal jen po dvou posleších zopakovat. Nikdys se rozhodl, že si vezme Konyvrana jako učedníka. Když ho ukáže radě učenců (říká tomu hloupá formalita), tak se zjistí, že Konyvran ještě nemá svůj Lokus Magicalius, což je velmi závažný problém, dostane Konyvran třicetidenní lhůtu, aby si svůj Lokus Magicalius našel. Konyvran ho najde na náhrdeníku vévodkyně z rozbřesku (mnohem, mnohem lepší části města welmet než byl soumrak, kde vládl arcilord Havran). Nikdys se dozví Konyvranovo příjmení a myslí si, že byl celou dobu jenom špeh, dozvěděl se totiž příjmení, kterého by se Konyvran rád zbavil – jmenoval se Konyvran Havran. Společně zjistí, že jeden z učenců zvaný Hlásek sestrojil stroj, který odčerpává městskou magii bez které welmet zahyne. Zatímco se Nikdys utká s Hláskem, aby dal Konyvranovi trochu času Konyvran vypustí magii ven ze stroje, ale musel ji nechat projít přes svůj Lokus Magicalius, který se roztříštil. V akademii není pro Konyvrana nový Locus Magicalius, protože vždy, když čaroděj o svůj přišel, tak zemřel. Konyvran se snaží najít způsob, jak mluvit s magií, až ho našel…
Charakteristika postav: Konyvran je odvážný, protože nechal vyjít magii ven skrz svůj Locus Magicalius, i když od Nikdyse věděl, že se to rovná sebevraždě. Nikdys je podezřívavý, protože si myslel, že když zjistil, že Konyvranovo příjmení je Havran, myslel si, že je špeh arcilorda ze soumraku. Hlásek je vypočítavý, protože si myslel, že za magii budou mít slušné výkupné.
Knihu bych doporučoval těm, kdo mají rádi kouzelnické světy, hlavně Zdeňkovi Zástěrovi, protože si myslím, že rád čte napínavé příběhy.
Konyvran - Stíny
Autorka: Sarah Prineasová
Ilustátor: Antonio Javier Caparo
Knihu vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2009. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Knihu jsem četl pět dní.
Druh literatury: dobrodružná fantasie.
Kniha má 392 stran.
Koyvran zjistil, že může mluvit s magií bez Lokusu jedině tak, že bude dělat pyrotechnické pokusy. Ve Welmetu je situace velmi vážná, tajemné stíny napadají obyvatele a Konyvrana nechtějí přijmou do akademie, protože nemá lokus. Při pyrotechnickém pokusu, při kterém Konyvran zničí macešku a málem zabije Beneta, mu řekne magie: Damrodellodesseldeshellarhionvarrdenliesh. A on ví, že musí jít do pouštního města Desh a tam hledat odpovědi. Konyvran zjistí, že krále Jaguse využívá samostatná magie arhionvar, která by se ráda zmocnila Welmetu. Konyvran ukradne Jagusův lokus, ale při cestě přes poušť ho chytne Kernová. Jagusdovi muži zraní Kernovou a Konyvrana odvedou do Jagusovy pevnosti. Konyvran za pomoci Kernové a ostatních uprchne do Jagusovy dílny. Jagus Konyvranovi nabídne svůj lokus, protože v něm je arhionvar. Konyvran ho nakonec rozmáčkne, protože lokus byl skrz naskrz prohnilý. Jagus se nechtěl vzdát arhiovnaru, vyskočil z okna a spadl. Po cestě do Welmetu Kernová zatkne, protože po výbuchu macešky ho vévodkyně pošle do vyhnanství a on se vrátí bez povolení. Nikdys mu do žaláře přinese jídlo a kabát se zlodějskými drátky v sametovém límci.
Nikdys je chytrý, protože věděl, že límec Kernová prohledávat nebude. Konyvran je odvážný, rozmáčkl Jagusův lokus. Kernová je oddaná, proto i když Konyvran zachránil město, ho zatkla.
Knihu jsem četl, protože to bylo pokračování mé oblíbené knihy. Doporučoval bych Zdeňkovi Zástěrovi, protože má rád dobrodružné příběhy.
Mýty a legendy: vlci, draci, bájná zvířata
Napsal: Evžen Lukeš
Ilustroval: Bruno Musil
Vydalo nakladatelství: GEMINI s.r.o. roku 1991 v Bratislavě.
Kniha má tři kapitoly Vlci, Draci a Bájná zvířata.
Knihu jsem četl, protože navazuje na Mýty a legendy Egypt, Řecko a Galie, které mám doma.
Kniha má 144 stran.
Druh literatury: fantasy encyklopedie
Kniha byla zajímavá svými názvy, třeba Whovie, Ni Lang a bílý zajíc, Mramorový vlk. Doporučoval bych ji všem, kdo se zajímají o bájné tvory. Třeba Dominiku Fuxovi, mohla by se mu líbit.
Vlci
Na shromáždění Walhalských bohů se dostalo velké pozornosti vlku Fenrirovi, který svými obřími čelistmi polykal celé galaxie. Vymysleli proto na něj lest. Rozkázali mistrům kovářům trpaslíkům, aby stvořili kouzelná pouta. Když byla pouta zhotovena, chtěl Ódin znát jejich složky a předák trpaslíků mu řekl, že to jsou ženské vousy, mňoukání kočky, kořeny hory, medvědí šlachy, rybí dech a ptačí slina. Fenrirovi se přestalo zamlouvat, že se o něj bohové tolik zajímají. Bohové ho pozvali na pustý ostrov a tam mu nabídli, aby se pokusil přetrhnout pouta. Fenrir nebyl tak hloupý, a tak jim řekl, že nejdřív musí některý z nich vložit svoji ruku mezi jeho čelisti. Většina bohů to nechtěla, ale pak vystoupil Tyr, bůh války. Fenrir se musel nechat spoutat, aby nevypadal jako zbabělec, přesto se mu nepodařilo přetrhnout pouta. Bohové ho zanechali na ostrově a odešli. Vlka Fenrira našli obři za významné pomoci jeho potomků a pak se připravili na bitvu s bohy. Fenrir měl svůj hlavní cíl a bál se jedině Ódina, protože ten viděl do budoucnosti. Poté co zakokrhal kohout se zlatým hřebínkem na hradbách Walhaly a odpověděl mu kohout z království mrtvých, začala bitva. Ódin vyhledával Fenrira, protože podle věštecké koule se měl utkat právě s ním. Jakmile se uviděli, vrhli se bezhlavě proti sobě a Ódina pohltily čelisti. Naplnilo se tak proroctví, že hlavního boha zabije Fenrir, ale bitva tím neskončila. Vidar Fenrirovi přišlápl spodní čelist k zemi a propíchl ho mečem. Velká bitva skončila, až když se všichni bohové a obři navzájem pozabíjeli. Spolu s bohy zmizeli i lidé, kteří zahynuli při požárech, hurikánech, zemětřeseních a jiných katastrofách.
Charakteristika postav: Fenrir je zlý, protože chtěl vše zničit. Bohové jsou bojechtiví, navzájem se s obry pozabíjeli. Tyr je odvážný, obětoval ruku, aby mohli spoutat Fenrira.
Draci
Na oslavu narozenin nebeského císaře se sešly všichni nesmrtelní a draci. Tři dny a tři noci popíjeli a veselili se. Malý zlatý dráček neměl rád takové nudné oslavy, a proto se tajně vrátil na zem. To, co viděl, ho naprosto šokovalo - mrtvé stromy a rostliny. Dráček se podivil, jak se mohlo něco takového stát za tři dny. Potkal děvčátko, které plakalo, a když se dráček zeptal proč, tak mu odpovědělo, že už tři roky nespadla ani kapka deště a její dědeček padl vysílením při kopání studně. Dráček to pochopil, že jeden den draka rovná se roku na zemi. Okamžitě se vydal za nebeským císařem. Císař byl tak opilý, že usnul a vypadalo to, že tak zůstane ještě pár dračích dní. Dráče se vypraví za pánem dešťů, bohužel on řekl, že bez svolení císaře nesmí pouštět déšť. Zlatý dráček se uchýlil ke lsti a zavolal na pána dešťů, že císař mu přikazuje, aby spustil déšť. Pán dešťů to splnil a rolníci na zemi byli šťastní. Bohužel dračí císař když se o tom dozvěděl, tak se rozlítil a rozkázal zlatého dráčka zabít, protože se za něj však přimluvili všichni rolníci, tak ho odsoudil k pozemskému životu a upálení. S tím rolníci nejdřív nesouhlasili, ale pak si to rozmysleli. Císař byl velmi spokojen, když viděl oheň a rolníci také jásali, protože to nebyl oheň, ale ohňostroj na počest malého dráčka.
Dráček je hodný, chtěl pomoct rolníkům. Císař je nedbalý, protože nedbal o zemi. Rolníci byli chytří, protože přelstili císaře.
Bájná zvířata
Jedné chudé ženě uplavalo v řece novorozeně, protože to byla kouzelná řeka, nemohlo utonout, ale chytil ho modrý lev, který ho uskladnil do sudu než přijde zbytek tlupy. Její nevěrný muž, který nebyl daleko, jí šel z výčitek svědomí na pomoc. Vzal si kouzelný roh z jednorožce a šel. Žena zatím nemohla v sudech najít své dítě. Dorazil k ní muž, namířil rohem na sudy. Roh ukázal na jeden sud. Chystali se na návrat, ale bylo pozdě. Jeden modrý lev jim zastoupil cestu, uskladnil je do sudu. Tam muž použil znovu roh. On, jeho žena a jeho dítě se směstnali do kouzelného rohu. Když se vrátila celá tlupa modrých lvů a otevřeli sud, našli jenom roh. Jeden modrý lev ho chtěl rozkousnout, ale místo toho si vylámal svoje zuby. Rodina se šťastně dostala do vesnice, kde je oslavovali jako hrdiny, protože nebylo moc lidí, co by zblízka viděli modré lvy a pak o tom mohli vyprávět.
Žena je starostlivá, chtěla zachránit svoje dítě. Muž je statečný, i když byl ženě nevěrný, šel jí na pomoc do velmi nebezpečné situace.
Tato kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji tři dny.
Pohádky a pověsti
Autorka: Božena Němcová
Litografie: Dolis s. r. o. Bratislava
Vydalo Otovo nakladatelství Praha 4 v roce 1998.
Tato kniha má 210 stran. Četl jsem ji, protože mě zaujal název.
Kapitoly: O Nesytovi, Potrestaná pýcha, Čert a Káča, O kocouru, kohoutu a kose, O bílém hadovi, O neposlušných kůzlátkách, O Jozovi a Jankovi, Chytrá horákyně, Sedmero krkavců, Strejček příhoda a dalších dvaadvacet pohádek a pověstí.
Tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo mají rádi pohádky. Hlavně Michale Šlitrové, protože má hodně ráda pohádky.
Bohatšímu chalupníkovi se narodil syn, který byl hrozný nenasyta, proto mu všichni neřekli jinak než Nesyta. Nesyta už ve třech letech jedl to, co rodiče. Rodiče se strachovali, že pokud zůstane Nesyta u nich ještě dlouho, zbyde jim jen hůl a mošna. Nesyta si toho byl vědom a tak šel do služby. Byl chytrý a řekl si, že půjde jen tam, kde se dobře nají a šel do mlýna. Ve mlýně zrovna mlynář sháněl pacholka. Nesyta u mlynáře přespal a mlynář mu nakázal, aby připravil sekyry, pily a klíny, že půjdou pro dřevo. Druhý den mlynář viděl před mlýnem vůz, ale žádné pily, klíny a sekyry. Nesyta mu řekl, aby se nestaral a jeli do lesa. V lese popadl Nesyta celý strom a jako by se nechumelilo, ho rozlámal a dal na vůz. Mlynářka po obědě nadávala na Nesytu, protože toho tolik snědl. Mlynář to nemohl vydržet a tak Nesytu propustil. Nesyta potkal čerta, který mu nabídl, že u něj v pekle může pracovat. Podmínky byly jenom ty, aby Nesyta sedm let topil, aniž by se podíval do kotlů. Nesyta topil skoro sedm let. Posledního dne slyšel z jednoho kotle vzdychnutí. Otevřel ho a z kotle vyletěla holubice. Nesyta se jí zeptal, kdo je a ona mu řekla, že je nevinná duše, kterou čert unesl. Řekla mu, aby si jako výslužku vzal jenom starý kabát ze zdi. Čert jenom s velikou neochotou dal Nesytovi starý kabát a vynesl ho zpět na zem. Kabát byl kouzelný. Pokaždé, když jeho majitel sáhl do kapsy, našel v ní zlaťák. Z této výslužky dával Nesyta chudým. Kolem Nesytovy chalupy se postavily veselé statky a tento kraj byl nazván Výsluhov, protože byl postaven z výslužky. Nesyta se oženil s královou dcerou a všichni byli šťastní.
Charakteristika: Nesyta je dobrosrdečný, protože propustil dobrou duši. Dobrá duše je hodná a všetečná, protože věděla, co kde v pekle je. Nesytovi rodiče jsou starostliví, živili by Nesytu, i kdyby jim měla zbýt jen hůl a mošna. Čert je hloupý, nepodíval se napřed do kotlů, jestli jsou tam duše.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Je hlavně pro ty, kteří se zajímají o pověsti a pohádky. Četl jsem ji čtyři dny.
Lovci mamutů
Autor: Eduard Štorch
Druh literatury: zábavná historická školní četba
Kniha má 302 stran.
Ilustrátor: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1983.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji, protože jsem už četl jinou knihu od Štorcha Bronzový poklad a moc se mi líbila. Je určena pro ty, kdo se zajímají o pravěk a počátek lidstva.
Tuto knihu bych doporučoval Patriku Tůmovi, protože vím, že se zajímá o historii. Líbila se mi, je napínavá a vychází z pravdivých základů.
Kapitoly: Morava je krásná země, Mladí lovci, Útok zubrů, V táboře lovecké tlupy, Věstonická Venuše, Mamuti, Do nových lovišť, Lumíci, Boj s medvědem, Ohnivý kámen a dalších dvaadvacet kapitol.
Ve Věstonické tlupě vše probíhalo jako obvykle. Muži byli na lovu kromě strážců tábora, děti lovily drobnou zvěř nebo si hrály a ženy se staraly o oheň a pracovaly v táboře. Dva chlapci (Veverčák a Kopčem) lovili lišku a jak tak za ní běželi, vzdálili se od tábora. Když doběhli na nízký pahorek, čekalo je nemalé překvapení. Na pahorku stálo malé stádo statných zubrů. Jakmile vůdčí samec spatřil hochy, museli se dát na útěk, neboť se rozběhl i s celým stádem proti nim. Hoši se dali na útěk k řece a táboru, cestou volali na tlupu. Zabralo to a všechny ženy, děti a muži, co byli v táboře, začali zubry lovit. Zubrové si probili cestu k řece a zdálo se, že uniknou, ale v bahně zapadli. Tlupa měla dostatek masa, ale při lovu spadla Njana pod zubra a už nevyplavala. Nian z toho byl smutný a Kopčem také, ale to k lovu patřilo. Njan na památku své ženy udělal hliněnou sošku (Věstonickou Venuši). Po půl roce byla tlupa zase vyhládlá, protože neměla valnou kořist. Njan se jednou ztratil a vrátil se až za týden byl vyčerpaný a poškrábaný, ale vedl si novou ženu. Když se posadil, řekl Ščekta a ukázal na svou novou ženu. Tlupa si ji prohlédla, ale nikdo nebyl schopen poznat znak její tlupy, tři zářezy nad obloukem. Když si i Njan trochu odpočinul, řekl tlupě, že se sem blíží stádo mamutů. Všichni se radovali, jenom nejzkušenější lovci Huňáč, Dráp, Mamutík a Umkas věděli, že se něco může pokazit. Při lovu šlo zatím vše hladce. Malé skupiny lovců zabily už pět mamutích mláďat a jednoho velkého. Jedna skupina padla na cizí lovce, protože Věstoničtí byli početnější, začali je vyhánět pryč ze svých lovišť. O to větší bylo překvapení, když se proti nim rozběhla ještě silnější tlupa. Věstoničtí věděli, že boj je ztracen, a tak se dali na útěk. Měli velké štěstí, podařilo se jim setřást pronásledovatele a dokonce našli pohodlnou jeskyni. Kopčem s Veverčákem pomáhali sehnat potravu, protože jí mnoho neměli a neměli ani oheň kvůli cizí tlupě. Chytili šest tučných lumíků, ale ty jim sebral lovec Rváč a pak se před celou tlupou chvástal. Jedné noci byl na stráži Rváč. Uviděl podivný balvan, který jako by se sunul k němu. Poté zpoza mraků vykoukl měsíc a překvapený Rváč hleděl do očí medvědu jeskynnímu. Zasekl mu svou sekyru do krku, ale špatně mířil a sekyra jenom neškodně sjela po tuhé srsti. Lovci svolaní Rváčem okamžitě utvořili obranný půlkruh, věděli, že jakmile se medvěd dostane do jeskyně, většina z nich bude ztracena. Většina tlupy se brzy uzdravila, ale měli nouzi o oheň a o pazourky, nikde neviděli žádný dým toulavé tlupy, od které by mohli tyto věci koupit. Děti si hrály tak, že vymodelovaly z hlíny zvíře a potom ho lovily. Kopčem s Veverčákem už na takovouhle hru byli staří, ale věděli, jak se zaměstnat. V písku v jeskyni dělali tunely. Když je hloubili, našli úplně zhaslé uhlí a pár kůstek. Hledali dál a našli velký kámen. Odhodili ho, ale spadl Huňáčovi na nohu, Huňáč místo aby se hněval, hochům gratuloval. Veverčák a Kopčem našli totiž pazourkovou pecku. Lovci po rozbití pazourku měli ostré pazourkové hroty pro zhotovení oštěpů, nožů, šípů, škrabadel a vrtáčků. Kopčem Žabce ukradl nějaký žlutý kamínek, chtěl si ho provrtat a nosit jako náhrdelník. Nejdřív do něj jemně ťuknul svým pazourkovým odpadem, aby zjistil jak je tvrdý. Překvapeně na něj hleděl, když se z něho zajiskřilo. V jeskyni byla tma a většina tlupy si všimla světelných záblesků, které Kopčem svým Ohnivým kamenem udělal. Lovci dali ke vchodu do jeskyně něco suchého mechu, vůdce Houžňák vzal od Kopčema jeho ohnivý kámen (neboli pyrit) a počal křesat. Za pár okamžiků už plápolal veselý oheň. Nedlouho po objevení Ohnivého kamene nastala tuhá zima na děti, které pomáhaly nosit dřevo, čím dál víc doráželi vlci. Jednu vlci děti úplně obstoupili Veverčák s Kopčemem museli běžet pro lovce. Stihli to jen tak tak, děti už měly namále. Houžňák pak rozhodl, že děti nesmí samy ven, Kopčem a Vverčák vymysleli malování hlínou na stěnu. Ostatním dětem to dlouho nevydrželo, ale Kopčem a Veverčák to ještě zdokonalili, objevili, že když se saze smíchají s tukem, udělají krásnou černou barvu. Po pár dnech tlupa zase hladověla Dráp, Zajíc,Umkas, Mamutík a Sova se vydali za stádečkem sobů. Drápův šíp trefil dobře i Mamutíkův oštěp. Dva sobi byli zranění a lovci je pronásledovali. Jednoho dobili, ale ten druhý ještě kus unikl, Dráp, Mamutík a Zajíc se pro něj vydali. Naneštěstí se setkali se lvem, nejstrašnější tehdejší šelmou a museli utíkat pryč. Když se nevrátili do jeskyně, vydali se je Sova, Kopčem a Veverčák hledat. Našli lví stopy a mysleli si, že nejlepší a nejzkušenější lovce roztrhal lev. Chtěli tedy dojít pro jejich těla, byla to smutná pouť. U jícnu Macochy se Sovovi zdálo, jako by někdo sténal a volal. Nemýlil se, lovci šťastně přistáli na nevelkém skalním výběžku, zatímco se lev zřítil do hlubin. Sova, Kopčem a Veverčák jim pomohli nahoru a do jeskyně. Hned jak přišla obleva a jaro, se Houžňák rozhodl přestěhovat do východních rovinatých stepí. Při přesunu šel Sova, Veverčák a Kopčem napřed jako výzvědná hlídka. Přímo proti nim mířilo obrovské stádo sobů. Okamžitě to hlásili tlupě a připravili se na velký lov. Mnoho sobů padlo, než se rozprchli, ale ženy, které byly pro dřevo, řekly velice zlou novinu, blížila se k nim početná cizí tlupa. Cizí tlupa je vyhnala, ale nepronásledovala. Věstoničtí museli strávit nepohodlnou noc pod širým nebem se zbraněmi v rukou. Kopčem se během sběru dřeva ztratil a nevěděl nic o cizích lovcích. Nevěděl ani, jakým směrem se dát, naštěstí ho vedli vlci. Cizí lovci ho zajali a zdálo se, že je s ním konec. Kopčem nakonec utekl a dostal se ke své tlupě. Věstoničtí pak pomohli jiné tlupě proti té, která je okradla o soby, té tlupě padl vůdce, a tak se tlupy spojily. Když si pod vedením Mamutíkovým udělali nové tábořiště a vydali se na výpravu, bohužel Sova odešel také, i když byl určen strážcem ohně a oheň vyhasl. Drápovi a Zajícovi se podařilo ukrást oheň blízké nepřátelské tlupě. Znovu se přesunuli dále na východ a tam našli stádo mamutů. Vykopali pasti a do čtyř z pěti se chytili mamuti. Jednou si Kopčem s Veverčákem vyráběli spínátka na kožešinu. Kopčem si udělal pěkné pazourkové a Veverčák se pokusil udělat si dřevěné. Vrtal dřevěnou hůlkou do dřevěné destičky a vzplál ohýnek. Tak vynalezli rozdělávání ohně, kdyby jim někdy vyhasl. Ještě to zdokonalili tak, že místo rukou vrtěli klacíkem tětivou luku.
Kopčem je chytrý, věděl, že vlci mu ukážou směr. Veverčák je kamarádský, je nejlepší kamarád Kopčema. Houžňák je chamtivý, nejlepší věci si nechával pro sebe, ale v bojové situaci musel velet Mamutík. Mamutík je rozvážný, dal přednost ústupu před bojem. Dráp je obětavý, nabídl se, že půjde se Sovou pro nový oheň. Sova je ne moc rozvážný, zlákala ho výprava a zapomněl na oheň. Děti jsou neposedné, u ničeho dlouho nevydržely. Ženy jsou dobré pracantky, pracovaly v táboře a staraly se o nejmenší děti.
Knihu jsem četl jeden týden.
Percy Jacson - Bitva o Labyrint
Autor: Rick Riordon
Žánr: dobrodružné fantasy
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze 2011.
Knihu bych doporučoval Martince Janečkové, protože se to podobá Harrymu Potterovi. Měli by si ji přečíst všichni, kdo se zajímají o antické mýty, bohy, polobohy a titány. Je určena pro čtenáře od devíti let. Má 385 stran.
Pan Blofis, přítel Percyho mámy, přesvědčil Goodeovu střední, aby tam Percyho vzali, ale hned první den se to pokazilo. Percyho hned na uvítací exkurzi napadly dvě Empůsy. Málem ho sežraly. Percy viděl jenom dvě roztleskávačky, které si s ním chtěly promluvit. Naštěstí ho varovala jeho smrtelná kamarádka Rachel, která viděla dobře skrz mlhu. Jednu Empůsu Percy zabil, ale ta druhá podpálila školu a v kouři unikla. Percy pak jel s Anabeth do tábora polokrevných. V táboře rada kopytnatých starších dala Groverovi šibeniční termín jeden týden, aby našel důkaz, že k němu Pan promlouvá. V táboře byl také nový lektor šermu Kvintus, který měl za mazlíčka pekelného psa Paní O,Layerovou. Anabeth zjistila, že jediné místo, kde satyrové Pana nehledali a kde je velká pravděpodobnost, že ho Grover najde, je v Daidalově Labirinthu. Při nové hře, kterou vymyslel Kvintus, měli táborníci uzmout balíček jedné z oblud ze zad. V jednom z nich se nacházel zlatý vavřínový věnec, kdo ho našel, vyhrál. Táborníci byli rozděleni do dvojic a hra začala. Percy, který byl ve dvojici s Anabeth se vydal k Diově pěsti. Měli smůlu, protože na ně šli tři štíři ze šesti. Kryli si záda Diovou pěstí a jenom se bránili. Našli štěbinu mezi skálami a vlezli do ní. Propadli se do divné jeskyně, o které nic nevěděli, ale pak Anabeth došlo, že jsou v Labyrintu. Našla Daidalův znak a vytáhli se nahoru. Nejbližší vchod, který byl doposud objeven, ústil v Manhatnu. Anabeth, Clarsie a Cheirón věděli, že kdyby se Lukovi podařilo dostat do tábora, aniž by se musel obtěžovat magickými hranicem,i byl by zničen. Anabeth se vydala s Percym, Tysonem a Groverem na výpravu. Na cestě potkali nižšího boha Januse. Héra ho poslala pryč a oni pokračovali dál. Tyson a Grover vycítili velkou nestvůru, která se k nim blížila z pravé chodby, proto proběhli levou a narazili na kámen. Tyson kámen odsunul a pak ho vrátil. Dobrá zpráva - unikli tomu, co je pronásledovalo, špatná zpráva - vynořili se v Alcatrazu, několik metrů před Kampé. Kampé za časů první války střežila storuké a kyklopy v Tartaru, dokud je Zeus neosvobodil, aby pomohli proti titánům. Kampě si jich všimla a museli rychle utéct do Labirintu. Storuký Briares byl tak vystrašený, že běžel, kam ho nohy nesly a ztratil se jim z dohledu. Pokračovali dál a dostali se na ranč Trojité Gé. Setkali se Géryosem nestvůrou, která hlídá sluneční dobytek a má tři těla. Niko si zrovna domlouval nějaký obchod, ale jakmile je uviděl, vytáhl meč. Géryos mu pohrozil svým sluhou dospělým polokrevným Eurytiónem a on ho musel chtě nechtě schovat. Po prohlídce ranče byl Grover tak tak schopný mluvit slušně. Géryonés jim totiž řekl, že posvátné krávy prodávají na maso, masožravé koně na uklízení odpadků, a viděl, že se masožraví koně skoro topí ve vlastním hnoji. Po prohlídce řekl Géryonés, že Nika prodá titánům a že ostatní pustí, protože předem dostal za jejich bezpečný průchod dobře zaplaceno. Percy nabídl Géryonesovi výměnný obchod. On vyčistí stáje masožravých koní a Géryones je musí všechny pustit. Géryonés však řekne, že ho Percy nepřiměl přísahat na řeku Styx a proto je to nezávazné. Percy začne s Géryonésem bojovat a vyhraje.
Eurytýón jim řekne, že jediný, kdo možná ví, kde je Daidalos, je Hefaistos. Hefaistos chce za tu informaci zaplatit. Chce, aby zjistili, kdo mu leze do jeho oblíbené dílny v sopce Svatá Helena. Percy s Anabeth se tam vypraví a zjistí, že jsou to Telechinové, mořští démoni pracující pro Krona. Percy ze sebe vylije vodu a použije ji jako zbraň proti Telechinům. Hora vybuchne a Percy málem probudí Týfóna nejhorší nestvůru ze všech. Na Týfóna stačili pouze bohové a to museli táhnout za jeden provaz. Grover, Tyson, Percy, Anabeth a Niko najdou Panna. Ten jim řekne, že nemohou čekat, že přírodu zachrání nějaký bůh, ale že se musí snažit sami. Percymu dojde, jak se mají orientovat v Labyrintu, když mu Pan řekne, že Theseus se dostal ven díky Andromedě smrtelnici, která dokázala prohlédnout mlhu. Percy požádá o pomoc kamarádku Rachel. Ta je vede Labyrintem, až k aréně, kde Percy musí zabít Antaia. Percy Antaia bodne do srdce, ale toho obalí země, a když opadne, žádnou ránu nemá. Percy ho zaplete ve vzduchu do řetězů a bodne ho do břicha. Antaios, když se nedotýkal země, se rozplynul. Percy vyjde z Labyrintu na hoře Tamalpais. Odklopí víko zlaté rakve, kde se dává dohromady Kronos. Tam spatří Luka. Kronos v těle Luka povstane a Percy s ostatními musí tábor varovat. Tábor postavil obrannou linii a boj začal. Když začaly nestvůry získávat převahu, Grover ze sebe vyloudil čirou paniku. Všechny nestvůry utíkaly zpět do Labyrintu. Daidalos se pak obětoval a spolu s ním se zbortil i Labyrint na zbytky úderných sil titánů. Na Percyho narozeniny přišel Niko a řekl mu, že zná jediný způsob jak porazit Luka - Kronose. Tím kniha končí. Pokračování je v knize Percy Jacson - Olympané.
Charakteristika postav: Daidalos je moudrý, nakonec se napravil. Grover je vytrvalý, tak dlouho chtěl najít Panna, až se mu to povedlo. Anabeth je chytrá, protože je dcera Athény. Briares je vylekaný, bál se Kampé, ale nakonec to byl on, kdo ji přemohl. Tyson je obětavý, šel s Groverem hledat Panna. Percy je vynalézavý, přišel na to, jak zabít Antaia. Rachel skvěle viděla skrz mlhu, protože je provedla Labyrintem.
Knihu jsem četl pět dní. Četl jsem ji protože jsem četl předchozí knihy a moc mě zaujaly. Zvláště mě zaujalo, jak autor dokázal spojit tak úzce svět smrtelníků a mýtický řecký svět. Knihu doporučuji, protože je poučná o starém Řecku. Kniha se mi moc líbila.
Eragon
Literatura: dobrodružný fantasy příběh
Autor: Christropher Paolini
Knihu vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2003.
Tato kniha má 489 stran.
Kapitoly: Stín Strachu, Objev, Údolí Palancar, Dračí legendy, Dar osudu, Probuzení, Čaj pro dva, Mocné jméno, Budoucí mlynář, Cizinci v Carvahallu, Osudový let, Konec nevinnosti, Předzvěst smrti, Šílenství života, Jezdcův meč, Výroba sedla, Therinsford, Hromy a blesky, Objev v Yazuaku a dalších 43 kapitol.
Knihu bych doporučoval Zdeňkovi Zástěrovi, protože má napínavý děj a Zdenda čte podobné knihy. Je určena pro čtenáře od deseti let. Je zajímavá tím, že je to pravý román, dlouhý spletitý a na pokračování. Když jsem si tuto knihu chtěl přečíst před rokem, vůbec jsem jí nerozuměl.
Kniha vypráví o tom, jak jeden mladík jménem Eragon z vesnice Carvahall při lovu zvěře nalezl podivný kámen. Vůbec netušil, že o mnoho mil dál byla napadena poselkyně dračího vejce Arya stínem Durzou. Udělala to jediné, co mohla, poslala vejce pryč. Eragon se kámen pokusí prodat, ale neuspěje. Později se mu z vejce vylíhne dračice Safira. Na Eragona se začnou ve vesnici vyptávat Razakové, přisluhovači nenáviděného krále. Eragon se chystá odejít, ale cestu mu zkříží starý Brom vypravěč, který se nějak dopídil, že má draka. Cestoval s Bromem do Yazuaku. V Yazuaku objevili všechny mrtvé. Eragon nechápal, co se stalo, ale Brom našel stopu Urala a vše bylo jasné. Podle Broma to byla docela velká skupina. Ne víc než sto a ne míň než padesát Urgalů. Když si Brom stopy prohlédl pozorněji, okamžitě varoval Eragona. Byli skoro na konci Yazuaku, ale Eragona srazila z koně obří pěst. Zatímco jeden Urgal pronásledoval Eragona, druhý zranil Broma. Eragon nevěděl, co v té chvíli udělal, ale pamatoval si na spoustu modrého ohně a slovo Brisingr. Poté, co se probral z mdlob, Brom mu řekl, že je zvláštní případ. Jako jeden z mála dokázal Eragon objevit kouzla bez dopomoci jezdce či čaroděje. Od té doby Brom učil Eragona starověký jazyk a kouzla. Doputovali do Dras Leony. V Dras Leoně zjistili, že v Helingradu se ukrývají Razakové. Helingrad byla pevnost nedaleko Dras Leony. Razakové je objeví a Brom s Eragonem musí unikat. První noc Brom řekl, že bude ta nejnebezpečnější. Eragon postřehne pohyb, řekne to Bromovi, ale oba si myslí, že to byl nějaký pták. Razakové je omráčí, a prohledají jejich stany. Najdou Morzanův meč a řeknou si, že si ho nechají. Starší Razak se však obává, že Brom to řekne králi. Rozhodnou se ho zabít, odněkud ale přilétl šíp a zasáhl mladšího Razaka do ramene. Starší se okamžitě sehne a těsně nad hlavou se mu mihne další šíp. Mladší ve vzteku hodí po Eragonovi dýku a utíká. Brom udělal Eragonovi živý štít a dýka místo Eragona zasáhla jeho. Eragon se probudí v podivné jeskyni. Zachránil ho Murtagh. Eragon s Murtaghem zahrání v Giledu elfku Aryu. Arya dá Eragonovi v mysli pokyny, kudy mám jít k Vardenům. Eragon se tam s Murthagem dostane. Mají pech, protože právě pochoduje armáda Kullů do útoku proti Farthen Důru, hlavnímu Vardenskému městu. Eragon během bitvy absolvuje souboj s Durzou Stínem. Durza Eragonovi rozsekne záda, ale hned potom mu Eragon probodne srdce. Eragona zachrání čarodějka Angela. Urgalové, jakmile Durza zemře, se vrhnou jeden na druhého a tudíž Vardenové zvítězí. Tím kniha končí, pokračování je v knize Eldest.
Knihu jsem četl jeden týden.
Velký objev Huga Cabreta
Autor: Brian Selznick
Ilustrátor: Brian Selznick
Druh literatury: dobrodružství psané obrázky
Kniha má 284 stran. Vytisklo ji nakladatelství Fragment roku 2008 v Českém Těšíně.
Kniha je i pro děti, které chodí do školky, protože je převážně obrázková, ale pokud chtějí čtenáři pochopit děj, musí umět číst.
Četl jsem ji, protože jsem jí dostal ve škole a po nahlédnutí a zjištění, že v ní jsou tužkou krásně vyšrafované obrázky, se mi okamžitě zalíbila.
Tuto knihu bych doporučoval Martině Janečkové, protože chodí na výtvarku a mohla by ji zajímat i dějem. Velmi se mi líbila svým bizardním zpracováním.
Kapitoly: Zloděj, Hodiny, Příjezd vlaku, Plán, Sníh, Duch na nádraží, Skříň, Podpis, Hugův otec a dalších 15 kapitol.
Knihu jsem četl dva týdny.
Příběh se odehrává roku 1931 v Pařížské nádražní hale a přilehlém okolí. Zde osiřelý chlapec jménem Hugo Cabret, který byl v učení svého strýčka, správce hodin, spravoval hodiny, protože jeho strýček byl nezvěstný. Spravoval je hlavně proto, že nijak netoužil, aby ho chytil nádražní komisař, který by ho poslal do sirotčince. Když měl Hugo hlad, většinou kradl. Matka mu zemřela při porodu a otec uhořel, když ho nechtěně zamknul správce muzea dovnitř a muzeum někdo zapálil. V muzeu s otcem trávil hodně času, protože na půdě nalezli zajímavého robota, který byl sice rozbitý, ale zdálo se, že kdyby ho někdo opravil napsal by nějaký vzkaz. Hugo otce žadonil, aby se o to pokusil. A pak vypukl ten požár, Hugo o ničem nevěděl, byl doma a čekal na otce, který už nepřišel. Místo toho přišel strýc Claud, starý ožrala, který pracoval jako správce nádražních hodin. Hugo byl jeho učedník nerad, protože ho strýc učil krást a spravovat hodiny tak, že když se Hugovi něco nepovedlo, dostal přes prsty. Pečlivě nařizoval každý den hodiny. Za hodinami měl svou tajnou pozorovatelnu. Odtud sledoval pečlivě stánek s hračkami, čekal až stařec, který zde prodával, usne. Hugo odtud totiž kradl součástky, protože s nimi opravoval robota. Stařec ho jednou přistihl a sebral mu zápisník. Pak ten stařec Hugovi řekl, že pokud si odpracuje všechny hračky, které ukradl, pak možná dostane zápisník zpátky. Hugo se seznámí s Isabelle, která je dcerou Georgese Meliése toho starce. Spolu postupně přijdou na to, že Georges Meliés byl jeden z prvních, který točil filmy. Třeba Cesta na měsíc a další. Hugo a Isabelle s pomocí profesora z filmové akademie našli další Gerorgesovy filmy a Georges se svou ženou se Huga ujal. Hugo se stal profesionálním kouzelníkem a sestrojil něco nevídaného. Robota, který dokáže vyprávět příběh Huga, Georgese a Isabelle.
Isabelle je hodná, skamarádila se s Hugem, byť to byl jenom zlodějíček. Hugo je odvážný, dokázal unikat nádražnímu komisaři. Georges je smutný, musel prodat své filmy, aby uživil sebe a svou ženu. Nádražní komisař je zlý, chtěl Huga poslat do sirotčince.
Rychlé šípy
Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrátoři: Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák, Marko Čermák
Druh literatury: komiks ze života Rychlých šípů
Kniha má 346 stran.
Vydalo nakladatelství Olympia a. s. v Praze roku 2007.
Knihu bych doporučil Patrikovi Tůmovi, protože chodí do skautu a klub Rychlé šípy se chová jako malý skautský klub. Je zajímavá tím, že se tento klub založí díky záchraně před Černými jezdci. Četl jsem ji, protože to byl komiks a já čtu komiksy strašně rád. Četl jsem ji dva dny.
Mirek Dušín jednou vidí nějaký klub, jak surově trestá nějakého hocha. Mirek nemá rád násilí, proto hocha úskokem vysvobodí. Dozví se, že je to Jarka Metelka a skamarádí se na život a na smrt. Černí jezdci však Mirkův úskok později prohlédli a od paní Nosálkové vyzvěděli, kde Mirek a Jarka jsou. Utíkají seč jim síly stačí, ale jezdci je dohánějí. Aby toho nebylo málo Černí jezdci je obklíčí. Vběhnou do jednoho dvora a ukryjí se do bedny, na které sedí Jindra Hojer. U toho mají Černí jezdci vroubek a tak jim namluvil, že proběhli dvorem a zdrhli druhým východem. Mirek za záchranu nabídne Jindrovi, aby založili svůj klub a Jindra přijme. Hoši tajně šli na tajnou poradu Černých jezdců, ale došli si pouze pro výprask. Děvčata vyhlásí závod v běhu a první cena je vyšití vlajky klubu. Černí jezdci se přihlásí, ale když vidí, že jsou poraženi, tak vhodí Mirkovi do tratě kládu. Všichni věděli, že by Mirek vyhrál a tak Mirkovi a ostatním vyšili vlajku. Rozhodli se říkat si Rychlé šípy na počest Mirkova běhu. Černí jezci chtějí vlajku mít za každou cenu, a tak musí Rychlé šípy zase utíkat. Bohužel zapomenou, že průchod byl zrušen a vběhnou do slepé uličky. Naštěstí je zachránil Červenáček a Rychlonožka, kteří jim otevřeli svůj dům a Černé jezdce pokropili vodou. Červenáček pak ukáže boudu, ve které by se dala zařídit pěkná klubovna a hoši se pouštějí do práce. Shánějí peníze, kde mohou, poctivou prací. Svůj výdělek ale darovali uprchlíkům, kteří uprchli ze zabraného území bez peněz. Při požáru vedlejší ohrady dřeva se spojili Rychlé šípy s Černými jezdci do lidského řetězu s vědry vody a dvůr naštěstí zachránili. Černí jezdci se pak smířili s Rychlými šípy a začala nová dobrodružství. Rychlonožka se vsadil, prohrál a musel do školy přijít s nalepeným vousem. Dohromady udělali sbírku pro Petra Macháčků, svého spolužáka, kterému zemřel otec a maminka přišla o zaměstnání. Závodí na kolech s klubem Ontario, ale Mirka srazí nesvědomitý řidič, který se rozhodne ujet a ani se nepodívat, co se stane. Mirkovi se naštěstí nic nestalo a klub "V jednotě je síla" z Českého Brodu vypátral toho řidiče. Půjčili si od starého kapitána pramici a vyjeli na pěkný ostrůvek, ale tam jim někdo loď ukradl. Rychlonožka vylezl na strom a spatřil pár cizích hochů, řádně je potrestali ve vodní bitvě a vyhlásili ostrůvek námořní základnou Rychlých šípů. Mirek zachránil Jana Velnera, který kvůli špatnému hodnocení chce skočit pod vlak. Rychlé šípy tábořící u vody si vysloužili povolení chytat na malé udičky za to, že vyplašili pytláky. Každý z Rychlých šípů dostal za úkol postavit něco pro klub. Mirek udělal podzemní sklípek, Jarka oznamovatel, Jindra a Rychlonožka udělali přístřešek pro kuchyň. Jenom Červenáček pořád vzdychal, že kdyby mu dovezli prkno, pak by něco viděli. Rychlé šípy jsou kamarádi, a tak mu to prkno přivezou. Červenáček nakonec udělal vodní skluzavku. V zimě Rychlé šípy dobývali s brašnami a koulemi sněhovou pevnost. V létě Rychlé šípy dohřála vedoucí klubu Podkováci, která jim dala stejný znak jako měli Rychlé šípy. Smluvili si tedy pravidla boje a válka začala. Rychlé šípy díky svému důvtipu nakonec zvítězí a uchrání svůj znak.
Mirek Dušín je velkodušný, protože zachránil Jarku Metelku. Jarka Metelka je obětavý, protože zachránil Bohouše z elektrického vedení, i když mu hrozila smrt. Jindra Hojer je vůdcovský, protože vedl hlavní útok na pevnost Podkováků. Rychlonožka je prostořeký. protože nejdříve v bitvě o sněhovou pevnost křičel, když ho zasáhli do obličeje a po vítezství řekl "Není nad to, když je člověk statečný a nebojí se rány." Červenáček je nápaditý, protože vymyslel prima skluzavku.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Percy Jackson - Poslední z bohů
Počet stran: 410
Žánr: fantasy literatura
Knihu jsem četl tři dny.
Autor: Rick Riordan
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2011.
Kapitoly: Podniknu výletní plavbu s výbušninami, Potkám své rybí příbuzné, Poslechnu si upoutávku na vlastní smrt, Pálíme kovový rubáš, Skočím se psem do stromu, Svačím spálené sušenky, Proletím se svou starou matikářkou, Dám si nejhorší koupel v životě, Dva hadi mi zachrání krk, Kupuju si nové přátele a dalších třináct kapitol.
Tuto knihu jsem četl, protože jsem četl předchozí díly a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Doporučoval bych ji Martině Janečkové, protože se podobá Harrymu Potterovi. Moc se mi líbila, protože mám strašně rád řecké mýty a legendy. Četl jsem ji pět dní.
Percy je den ode dne nervóznější a nervóznější, protože za týden mu má být 16 let a podle velkého proroctví udělá rozhodnutí, které buď zachrání, nebo zničí Olymp. Zatím byl s mámou a Ráchel o víkendu na pláži. Ráchel Percyho pozvala na prázdniny do Karibiku, protože se jinak prý zblázní ze svého otce, který z ní chce mít velkou dámu s velkým D, ale Ráchel taková není. Percy se jí chystá odpovědět a zrovna v tu chvíli u nich přistane pegas Black Jack s Charlesem Beckendorfem na hřbetě. „Už je čas?" zeptal se Percy. Beckendorf přikývl a posunul si na zádech vak plný nádob řeckého ohně, pravděpodobně nejvýbušnější a pod vodou hořící látky na světě. Percy věděl, že mají málo času, ale byl to jejich nejlepší plán, jak zastavit Kronovu invazi, ještě než začala. S Beckendorfem z Black Jacka seskočili na zadní palubě a vydali se směrem ke strojovně. Ve strojovně se postarali o jednoho telchina a začali rozmisťovat nálože řeckého ohně. Zrovna, když už potřebovali jen 10 minut, uslyšeli poplach. Percy vyběhl ze strojovny a snažil se všechny nestvůry nalákat na sebe. Postupně se dostal až do poloviny lodi, ale tam narazil na první problém - obřího kraba. Perrcy mu zdrhnul, ale na další palubě na něj čekal sám Kronos. Nestvůry chytily i Beckendorfa, ale on je ošidil. Vyšel ze strojovny a přesvědčil je, že tam ještě nedorazil. Beckendorf se obětoval a zmáčkl své hodinky, které byly rozbuška. Percy se skokem vrhl přes bok lodi a donutil proudy, aby ho zanesly pryč. I když se dostal 200 metrů od lodi, tak ho dostihla horká vlna. Pak ztratil vědomí a probudil se v říši svého otce. Tyson, jeho bratr kyklop, ho zavedl k otci, ale Percy ho nepoznával. Poseidón vypadal, že hodně zestárl, protože bohové vpadají jako jejich říše a na Poseióna útočil mořský titán Okeanos, který mu čtvrtinu říše téměř zničil. Po návratu do tábora vše Percy vypověděl Cheirónovi a Cheirón usoudil, že je čas, aby Percy poznal velké proroctví, kvůli kterému už hodněkrát málem přišel o život. Percy se na Nikovu radu vykoupe ve Styxu a vzal na sebe Achilleovu kletbu. Hádés na Percyho zaútočil v domnění, že ho má v pasti mezi Styxem a svým vojskem. Percy díky své nezranitelnosti rozseká celou Hádovu armádu. Nechá Háda jít, protože ví o nějaké Kronově léčce, ale nic Percymu neřekne a zmizí. Percy pošle Nika, aby Háda zpracoval a zjistil, co je to za léčku. Bohové bojují s Týfóném pět dní od Olympu, Poseión bojuje vlastní válku s Okeanosem a Olymp chrání jenom táborníci, bez uraženého Arésova srubu. Percy si po vzkazu od Athény uvědomí, že i když táborníci zadrží nestvůry na mostech a v tunelech, je jim to na nic, poukud nedokáží zabránit přeplutí řek Hudson a East River. Percy bohům těchto řek nabídne každému polovinu svého písečného dolaru a bohové mu pomohou. Cheirón stihne přivést své bratry kentaury. Kronos se dostane až do trůnní místnosti bohů. Nakonec se ukáže, že Kronos by Percyho zabil, ale Luke se dokázal vzpamatovat a protože znal Kronův slabý bod, bodl se do něj nožem. Tábor dostane nové Orákulum, které předpoví další velké proroctví, ale protože to staré čekalo na splnění osmdesát let, nebylo pravděpodobné, že by měla tato generace táborníků další válku.
Charakteristika postav: Luke je hloupý, protože hostil Krona, ale nakonec se zachoval správně. Anabeth je chytrá, protože věděla, že Luke není úplně zkažený. Percy je odvážný, protože se snažil zastavit Krona. Nico je zvědavý, protože vyzvěděl, jak se Luke stal neporazitelným.
Mýty a legendy – Egypt, Řecko, Galie
Autor: Alain Quesnel
Ilustrátor: Jean Torto
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Vydalo ji v Praze roku 1992 nakladatelství Gemini.
Literatura: legendy
Kniha má 143 stran.
Kapitoly: Egypt - Zrození světa, Sluneční loď, Důvtipná Eset, Božská slova, Eset a Usire, Sutechova zrada, Hledání Usirea, Horova pomsta, Egyptský panteon, Místní bohové, Chrám v Edfú, Egyptské náboženství, Posvátná zvířata, Faraón - syn boha Rea, Sinuhetovo dobrodružství, Cheops a kouzelník, Sluneční památky, Tajemství mumií, Putování duše, Usireovy zahrady; Řecko - Veliká bitva, Diův hněv, Únos Kory, Uši krále Mídy, Smrtící pohled, Dračí zuby, V labyrintu, Mínotaurus, Pygmaliónova nevěsta, Atalantina svatba, Návštěva na Olympu, Lví kůže, Laň s měděnými kopyty, Královna Amazonek, Odysseovo bláznovství, Achilleova pata, Trojský kůň, Kyklópova jeskyně, Napospas moři a větrům, Odysseův návrat; Galie - Taranisův hněv, Posvátné jmelí, Válka stromů, Havrani - boží soudci, Cernunův poklad, Eponino hříbě, Hadí vejce, Bájná zvířata, Posvátná zvířata, Kouzelník se slovy, Zaklínač Ogmios, Zakázaný ostrov, Gyptina svatba, Večerní host Esus, Posvátné husy, Delfské prokleté zlato, Sucellova palice, Dobrotivá Sequana, Věrná Eponina, Poslední galský druid.
Tuto knihu bych doporučoval Dorotě Špásové, protože jsou zde velmi hezké ilustrace. Je zajímavá tím, že obsahuje i mýty a legendy z Galie, které nejsou tolik známé. Velmi se mi líbila, protože v ní jsou poučné legendy.
V jedné galské vesnici žil kovář Rutenos a ten byl kovář všech kovářů. Jednou pozdě večer přišel nějaký cizí muž a hrubě mu poručil, aby mu opravil poničenou sekyru. Rutenos nejdříve odmítal a řekl neznámému, aby přišel zítra za úsvitu. Neznámí se na něj utrhl: “Co? Okamžitě ji oprav, slyšíš ještě dnes večer, Esus se nenechává čekat.“ Rutenosnebyl žádný strašpytel, ale bůh pod střechou to bylo i na Rutena příliš. Celou noc opravoval poškozenou sekyru a za svítání ji předal Esusovi. Esus se bez poděkování vytratil, ale Rutenovi stačilo, že už je pryč. Vesničané se v noci báli přiblížit k jeho kovárně, a protože byl málomluvný, nechal si toto tajemství noční návštěvy pro sebe.
Esus je netrpěliví, protože chtěl sekyru ještě týž den večer. Rutenos je pracovitý, protože dokázal opravit boží sekyru.
Po modlitbě k Poseidónovi na mořském břehu vystoupil z příboje bílý obětní býk. Falešný Mínós si ho však přivlastnil a tím Poseidóna velmi urazil. Poseidón se však pomstil krutě. Když Mínóova žena porodila, narodil se jim Minotaurus, netvor s lidským tělem a býčí hlavou. Mínós požádal geniálního vynálezce Daidala, aby postavil Minotaurovi vězení, ze kterého by nemohl uprchnout a terorizovat okolí. Daidalos se svým synem Ikarem králi vyhověli, ale král si nedal pokoje, dokud neuzavřel Daidala a Ikara s Minotaurem do labyrintu. Daidalos zkonstruoval dva páry funkčních křídel, ale Ikar, jakmile byl volný, přestal dávat pozor a slunce rozpustilo voskové spoje jeho křídel. Daidalos ho vylovil z moře a odnesl na vzdálený ostrov, ten pak pojmenoval Ikarie.
Mínós je zloděj, protože si přivlastnil obětního býka. Daidalos je geniální, protože sestrojil funkční křídla. Ikar je bláhový, protože až příliš důvěřoval otcovu vynálezu a zacházel s ním lehkomyslně.
Starý Re kráčel cestou a opíral se o hůl. Eset ovládala téměř vše, co on, ale chybělo jí poslední tajemství, které znal jen on a byl pevně odhodlaný ho nevydat. Eset ho zpozorovala a něco ji napadlo. Vzala kousek bláta a naslinila ho. Pak z něho vymodelovala malého hádka a postavila ho Reovi do cesty. Ještě pár zaklínadel a hádek oživl. Re si v zamyšlení přestal dávat pozor a na hádka šlápl. Cítil, jak se mu jed rychle rozšířil do celého těla a působil mu obrovskou trýzeň. Eset se chopila příležitosti a začala Rea přemlouvat, že jakmile jí poví své pravé jméno, odvolá svá předchozí zaklínadla. Re ale také nebyl hloupý, řekl jí tři jména, jimiž ho označovali lidé, ale Eset se tak snadno obalamutit nenechala. Reovi nakonec nezbylo, než s velkým sebezapřením vyjevit své poslední tajemství. Starověcí Egypťané věřili, že jméno není pouze označením pro osobu, ale často mělo i náboženský význam.
Re je neopatrný, protože si nevšiml hádka. Eset je chytrá, protože dokázala přimět Rea, aby jí řekl své pravé jméno.
Tuto knihu jsem četl, protože mě mýty a legendy zajímají. Četl jsem ji tři dny.
Zajatec sněžného muže
Počet stran: 93
Autor: Lev Pelén
Ilustrátor: Karel Polata
Vydalo nakladatelství Alekto v Praze roku 1969.
Tuto knihu jsem četl jeden týden.
Kapitoly: Vědecká výprava a poznání, Poznání života a sblížení, Soužití a čas lovu s Yettim, Přírůstek do rodiny, Setkání s lidskou >>civilizací<< , Boj s přesilou, Dobrovolná oběť
Tuto knihu jsem četl, protože mamka vyklízela knihovnu, zavzpomínala, jaké ji bavily dřívější knihy a doporučila mi ji.
Tuto knihu bych doporučoval Patriku Tůmovi, protože život Yettiů v mnohém připomíná život pralidí, kteří žili v pravěku, a Patrik se o pravěk zajímá.
Larry Goover byl biologem na nesmírně zajímavé výpravě do kanadské divočiny. Tato výprava, byla složena z vědeckých nadšenců a průvodce. Nevypravili se zkoumat do hor vzácné rostliny či živočichy, ale dostali příslib tučné odměny, pokud se jim podaří přinést živého či mrtvého Yettiho. Vedl je zkušený průvodce McIntosh. Každý den po nich chtěl minimálně 25 kilometrů. Pro všechny to bylo velice namáhavé, protože měli 50 kilogramové batohy a krajina severní Kanady byla méně a méně přístupná. McIntosh po nich požadoval toto ostré tempo, protože si všichni byli vědomi, že pokud se nedostanou k zásobené Retliho chatě, než roztaje řeka, pravděpodobně zahynou hlady. Najednou přišla sněhová vánice. Podařilo se jim najít krásný úkryt, zřejmě opuštěný brloh. Další den na tom byli velice špatně, protože gryzzli kterého na lovu zdržela vánice, se vracel. Medvěd rozpáral svými drápy jednomu členu výpravy břicho. Nemohli ho dostat na mušku a tak se uchýlili ke lsti. Na McIntoshovu tyčku na měření hloubky sněhu dali klobouk a kabát. Medvěd se na panáka okamžitě vrhl a to byl poslední, pohyb co udělal. Muž s rozpáraným břichem svým zraněním podlehl. K řece se dostali a McIntosh řekl, že je nejvyšší čas, protože led je už sotva unese. Najednou viděli Yettiho. Okamžitě se za ním hnali, ale zdálo se, že mu kulky nevadí. Larry se ostatní snažil zadržet ve střelbě, ale ostatní byli jako šílení. Poté co Larryho surově shodili na zem a nakopli, se odvrátil, aby se na to nemusel dívat, ale co to? Z druhé strany běžel mnohem větší Yetti, který navíc měl kyj. Larryho nechal bez povšimnutí a už omráčil prvního. Kvůli váze dvou Yettiů začal led praskat a Larry se propadl. Ostatní byli už mrtví. Larry se snažil udržet ledu, ale věděl, že díky ledové vodě to nevydrží. Yettiové možná vypadali jako zvířata, ale rozhodně uměli být vděční. Larry se probudil v podivné jeskyni, všiml si, že yettiové používají jednoduché dřevěné nástroje a nádoby. Yettiové vyrábějí nástroje, a uvažují v tomto, se podobají člověku, ale když dojde na stravování tak se živí syrovím masem a různými plody. Larry zjistil, že yetti, kterého pronásledovali jeho společníci, na řece byla samice Assém a yetti, který jí přišel na pomoc, byl její muž Selby. Samice Assém mu připravila podivný hnusný odvar z různých bylin. Larry jen usrkl, aby ji neurazil a po Pár dnech byl zcela zdraví. Assém přesvědčila Selbyho, aby bral Larryho na lov. Šli lovit ryby. Lov Selbyho představoval to, že hrábne do vody a prudce vyhodil ruku vzhůru a vyletěla ryba. Larrymu se to zdálo velmi snadné, dokud to sám nezkusil.
Jezírko za své zřejmě považoval Gryzzli, který měl nedaleko doupě, protože se vrhl na Selbyho a zabil ho. Larry se naučil lovit, tak jak lovil Selby a když už to konečně vypadalo, že budou s Assém šťastní tak ji gryzzli unesl. Larry si našel žulový kámen a ohladil ho do potřebného tvaru, našel si rovný klacek a mě oštěp. Podařilo se mu grizzlyho zabít a Assém vysvobodit. Assém se mu svěří, že čeká Selbyho dítě a požádá Larryho, jestli by se ho neujal. Larry přijme a stará se o malého Semua jak jen může. V Retliho chatě se usadí další lidé, ale tentokrát to nejsou vědci, ale vojáci. Vede je plukovník Garney. Zajmou Larryho a chtějí, aby je dovedl do doupěte Yettiů, nebo otráví všechnu vodu a zvěř v okolí pomalu působícím jedem a budou tak umírat pomaleji a bolestněji. Vezmou Larryho na vor a plaví se na druhou stranu řeky. Proud je tak silný, že nejprve vojáci museli mezi oběma břehy napnout lana a vor k nim přivázat. Pak už jen stačí odrážet se bidlem. Larry v polovině cesty dá signál Semuovi a ten společně s několika dalšími Yettii přetrhne nosná lana. Larry se raději obětoval, než aby zemřeli Yettiové, které si tolik oblíbil.
Larry je odvážný, protože se raději obětoval, než by bylo ublíženo Yettiům. Garney je šílený, protože chtěl vše otrávit a zničit jen aby dostal Yettie. McIntosh je vynalézavý, protože vymyslel past na medvěda. Semu je učenlivý, protože se od Larryho naučil tolik věcí. Assém je hodná, protože se o Larryho postarala, když byl nemocný. Selby je nedůvěřivý, protože Larrymu nechtěl věřit.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Rolf zálesák
Ilustrátor: Jaroslav Lukavský
Autor: Ernest Thompson Seton
Druh literatury: dobrodružná
Kniha má 216 stran. Vydalo ji nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 1984.
Knihu jsem četl jeden týden. Četl jsem ji, protože mi ji doporučila mamka. V knize mě zaujalo, že má spoustu kapitol a každá kapitola je na jednu nebo dvě stránky.
Kapitoly: Vigvam pod skálou, Rolf Kittering a strýc voják, Rolf chytne mývala a najde přítele, Hon na mývala končí nešťastně, Sbohem strýci Mickymu, Skukum se konečně spřátelí s Rolfem, Indiánův bubínek a smutné vzpomínky, Zákon vlastnictví u našich čtvernohých přátel, Kdy je luk lepší než puška, Rolfův první výdělek a dalších 75 kapitol.
Tuto knihu bych doporučoval Patriku Tůmovi, protože si myslím, že by se mu mohl líbit indiánský způsob života, o kterém tato kniha vypráví.
Rolfu Kitteringovi zemřeli rodiče, a proto se ho ujal jeho strýc Mickey, který byl farmář. Více času než práci se věnoval pití a všechnu práci musel dělat Rolf. Nedaleko farmy strýce Myckeyho bydlel ve vigvamu indián Quonab se svým psem Skukumem. Quonab každé ráno vycházel na svou modlitební skálu a zpíval písně vítající slunce a velkého ducha. Když se Mickey opil, že víc už to nešlo, rozhodl se, že Rolfa řádně vytrestá. Rolf se provinil tím, že Quanaba pozdravil. Rolf měl ve zvyku se před spaním dívat na hvězdy a poslouchat. To mu teď velmi pomohlo, protože věděl, co znamená podle strýce někoho řádně potrestat. Požádal Quonaba, jestli by mohl pár dní zůstat u něj a Quonab přijal. Pokusil se pohladit Skukuma, ale psík se nenechal a rafl mu po prstech. Quonab mu doporučil, aby Skukuma nechal, že si na něj musí nejdřív zvyknout a spřátelí se, až bude chtít. Rolfovi bylo divné, proč Quonab žije stále zde a Quonab mu řekl, že pod jeho modlitební skálou je pochován jeho vyvražděný kmen. Quonab postupně učí Rolfa, jak rozeznat hlasy ptáků a zvířat. Quonab Rolfovi vyrobil cedrový luk a Rolf se s ním brzy naučil zacházet. Rolf pochopil, že u Quonaba zůstane déle než pár dní a nechtěl být na obtíž, proto se vydal na blízkou farmu a zeptal se, jestli by pro něj nebyla práce. Farmář ho rád přijal a polovinu mzdy mu zaplatil jídlem a druhou v hotovosti. Ostatní lidé z osady, kteří byli křesťanského vyznání a neznali Quonaba byli pohoršeni tím, že by u něj Rolf měl zůstat a chtěli ho přemístit do sirotčince. Quonab mu navrhl, aby odešli a Rolf byl překvapen, protože věděl, co toto místo pro Quonaba znamená, rád však přijal. Aby byl Rolf méně nápadný, Quonab ho obarvil barvou z rozvařené ořešákové kůry. Měli v plánu vydat se do nepřístupných severních lesů, ale neměli peníze a potřebnou výstroj. Navíc Quonab věděl, že nepsaný zákon všech lovců stanoví, že ten, kdo přijde první, má na území nezpochybnitelné právo. Po cestě je zastihl soumrak, ale všude jim zavřeli dveře před nosem. Jediný, kdo jim nabídl nocleh, byl holandský osadník Van Trumper. Ráno jim nabídl práci za plat a oni rádi přijali. Když měli dost peněz, aby nakoupili všechno potřebné, vyjeli na kánoi přes Hudson a Jesupovu řeku. Na západní straně ústí si postavili loveckou chatu. Quonab s Rolfem položili dvě řady pastí. Nalezli krásné bobří jezírko, kde postavili šest pastí. Rolf jednou pomohl obchodníku Varenovi dovézt náklad do Albany, kde se seznámil s guvernérovým synem Cortlandem. Ten mu nabídl dvěstě dolarů, pokud ho vezmou s sebou do hor a něco ho tam naučí. Rolf rád přijal, ne kvůli penězům, ale protože se mu Cortland líbil. Qounab Cortlandem pohrdal, protože neuměl rozdělat oheň a ani neulovil žádnou vysokou zvěř. Cortland se sice snažil, ale Rolf zjistil, že je to proto, že nemá lovecký zrak a potřebuje brýle. S Quonabem se Cortlad usmíří teprve když zastřelí losa. Na jaře Cortlanda v pořádku vrátí domů o dost zdatnějšího v žití v lese.
Quonab je laskavý, protože Rolfa učil lesní moudrosti. Rolf je učenlivý, protože se od Quonaba dokázal naučit spoustu věcí z lesní moudrosti. Van Trumper je pohostinný, protože Rolfovi a Quonabovi nabídne přístřeší, přestože jsou v kraji, kde lidé indiánům nevěří. Cortland je snaživý, protože se vytrvale zkoušel smířit s Quonabem, ale nešlo mu to, dokud nezjistil, že nedokáže ulovit vysokou zvěř proto, že nemá lovecký zrak.
Kniha je zajímavá tím, že se v ní sblížil indián a bělošský chlapec v době, kdy se tyto rasy nenáviděly. Moc se mi líbila. Je určena pro čtenáře od devíti let.
V textu mě zaujaly části, podle kterých se můžeme něco naučit i dnes, třeba výrobu luku nebo ozdob hlavy.
Pán prstenů – Společenstvo prstenu
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Ilustrátor: Matouš Přikryl
Druh literatury: fantasy
Kniha má 432 stran. Přečetl jsem ji za dva dny. Četl jsem ji, protože jsem viděl film a moc mě zaujal.
Knihu vydalo nakladatelství ARGO v Praze roku 2006.
V knize mně zaujala velmi podrobná mapa Středozemě, protože jsou na ni vyznačeny i orientační body, které ve filmu nejsou. Tuto knihu bych doporučoval Patriku Tůmovi, protože jedna z hlavních postav je rytíř Aragorn a Patrik chodí na šerm a zajímá se o středověk.
Kapitoly: Dlouho očekávaný dýchánek, Stíny minulosti, Ve třech se to lépe táhne, Zkratkou na houby, Odhalené spiknutí, Starý hvozd, V domě Toma Bombadila, Mlha padá na Mohylové vrchy, U skákavého poníka, Chodec a dalších dvanáct kapitol.
V této knize se vypráví o tom, jak čaroděj Gandalf Šedý objevil, že prsten, který vlastnil hobit jménem Frodo, je ve skutečnosti jediný prsten, vládnoucí nad všemi ostatními prsteny. Zjistil to tak, že ho dal na chvíli do ohně a na jeho hladkém zlatém obvodu se objevil rudý runový nápis. V obecném jazyce to znělo „Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, Do temnoty sváže.“ Frodo musel okamžitě opustit Kraj, protože po něm pátrala devítka z Minas Morghul. Díky Aragornově pomoci se dostali do roklinky a tam jim po radě s ostatními národy Středozemě Elrond půlelf řekl, že prsten musí být zničen. Za lidi zde byli Aragorn a Boromir, za elfy Legolas z temného hvozdu, za trpaslíky Gymli syn Glóinův, Frodo, Sam Frodův nejvěrnější průvodce a dva jeho krajané. Po neúspěšném pokusu přejít průsmyk Caradhas byli donuceni hledat cestu temnou Morií. V Morii je však napadl temný stín a plamen démon Balrog. Gandalfovi se sice podaří dostat všechny ven, ale když Balroga svrhl do propasti Balrog naposled švihl bičem a zachytil Gandalfa a strhl ho s sebou. Aragorn dál vedl společenstvo podél řeky Anduiny do Mordoru, ale po cestě je přepadli skřeti. Boromira zabili a Smíška a Pipina (Frodovi krajany) unesli. Frodo o tom neměl ani tušení, protože se rozhodl, že pojede dál bez ostatních. Ne kvůli sobě, ale aby se ostatním nic nestalo, Sam však odhadl jeho záměr a naskočil za ním do člunu. Frodo byl rád, že bude mít tak oddaného společníka a cestovali dál společně. Aragorn, Gymli a Legolas zatím pronásledovali skřety, protože se od umírajícího Boromira dozvěděli, že skřeti unesli půlčíky. Tím kniha končí pokračování je v druhé knize s názvem Pán prstenů – Dvě věže.
Sam je oddaný, protože šel za Frodem kamkoli. Frodo je odolný, protože ho Sauron k sobě nezlákal. Gandalf je obětavý, protože se raději obětoval, aby se ostatní dostali pryč.
Tato kniha je pro čtenáře od devíti let. Zaujala mě díky své podrobnosti. Je zajímavá tím, že je volným pokračováním knihy Hobit.
Pán prstenů – dvě věže
Autor: Ronald Reuel Tolkien
Ilustrátor: Matouš Přikryl
Vydalo nakladatelství ARGO v Praze roku 2006.
Druh literatury: fantasy
Kniha má 370 stran. Četl jsem ji dva dny. Četl jsem ji, protože je to pokračování Společenstva prstenu. V této knize mě zaujalo runové písmo nacházející se v dodatku. V textu mě zaujaly dodatky o lidech, trpaslících, skřetech a mnoha podivných stvořeních.
Tuto knihu bych doporučoval Ivanu Pytlíkovi, protože má příjmení jako jedna z hlavních postav a snad si přitom i pořádně procvičí čtení.
Kapitoly: Boromir odchází, Rohanští jezdci, Skurut-hai, Stromovous, Bílý jezdec, Král ze zlaté síně, Helmův žleb, Cesta k železnému pasu, Paběrkování, Sarumanův hlas a dalších jedenáct kapitol.
Skřeti vlekli hobity do Železného pasu. Na pokraji lesa Fangornu je však objevili a pobili Rohanští jezdci. Hobiti nevěděli, zda se jedná o přátele, nebo nepřátele, tak v průběhu řeže uprchli do lesa. Netušili, že ten les není obyčejný les, ale společenství posledních Entů. Stromovous, hlavní Ent, lesaje přijal a pomohl jim zbavit se přeživších pronásledujících skřetů. Aragorn, Gimli a Legolas se mezitím setkali s jezdci a mysleli si, že hobiti jsou mrtví. Už už hrozilo, že se rozpadnou, ale v lese se setkali se znovuzrozeným Gandalfem, tentokrát bílým a ne šedým. Společně jeli ke králi Theodenovi, kterého musel Gandalf zachránit před kouzly, která na něho uvalil spojenec Sarumana Červivec. Potom jeli s králem a jeho vojskem proti armádě Železného pasu a dobyli nad ní zoufalého vítězství u Hlásky. Gandalf je pak odvedl do Železného pasu, kde našli kamennou pevnost poničenou Enty. V rozmluvě přede dveřmi Sarumen odmítl dát najevo lítost a Gandalf jej sesadil a zlomil mu hůl. Červivec mrštil po Gandalfovi kámen, ale nezasáhl ho. Když potom Peregrin kámen zvedl, ukázalo se, že je to jeden ze zbylých Palantírů vidoucích kamnů z Nůmennoru. Později v noci Peregrin podlehl lákání kamene a podíval se na něj, tím se odhalil Sauronovi. Kniha končila příletem nazgula nad Rohanské pláně. To byla předvěst brzké války.
Enti jsou silní, protože dokázali poničit kamennou pevnost chráněnou kouzly Orthank. Peregrin je všetečný, protože do všeho strká nos. Aragorn, Gimli a Legolas jsou oddaní, protože hnali takovou dálku, aby zachránili Hobity.
Tato kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Harry Potter a Tajemná komnata
Autorka: J. K. Rowlingová
Počet stran: 293
Tuto knihu jsem přečetl za dva dny. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Druh literatury: dobrodružný fantasy příběh
Tato kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučoval bych ji Patriku Tůmovi, protože se v ději vyskytuje obrovský had a Patrik hady nemá rád.
Kapitoly: Harryho nejhorší narozeniny, Dobbyho varování, Doupě, V Krucáncích a Kaňourech, Vrba mlátička, Zlatoslav Lockhart, Šmejdi a šepot, Oslava úmrtí, Nápis na stěně, Zákeřný potlouk a dalších osm kapitol.
V knize mě zaujalo, že i duchové slaví a neslaví své narozeniny, ale úmrtí. V textu mě zaujaly zvláštní výrazy (prášek lettax, mudlové atd.). Tuto knihu jsem četl, protože je přímým pokračováním Harry Potter a kámen mudrců.
Dursleyovi se dozvěděli, že Harry nemůže mimo školu kouzlit a strýc Vernon ho dal pod zámek. Udělal to docela chytře, protože kdyby Harry chtěl utéct pomocí kouzla, vyloučili by ho. Musel ho vysvobodit Ron Weasly v létajícím autu svého otce. Zbytek prázdnin Harry prožil v doupěti domu Weasleyových. Pomocí prášku Lettaxu se chtěli dostat na Příčnou ulici, ale Harry to nevyslovil zřetelně a vyhodilo ho to na Příčnalici té nejnebezpečnější ulici v kouzelnickém světě. Když už se chystal s Ronem projít kouzelnou přepážkou na nástupiště 9 a 3 čtvrtě něco jim v tom zabránilo a oni zmeškali školní vlak. Proto si tajně půjčili létající auto pana Weaslyho a doletěli do školy v něm. Nějaký čas bylo vše v pořádku, ale pak se všechno změnilo. Tajemný Zmijozelův dědic byl jediný, kdo mohl vypustit z tajemné komnaty svoji zrůdu, a zdálo se, že se tak stalo. Došlo ke třem útokům a nikdo nevěděl, kdo za tím stojí. Draco Malfoy z toho měl tak velkou radost, až ho Harry, Hermiona a Ron začali podezřívat, jestli není dědicem on, ale když se proměnění za Crebbeho a Goyla vyptávali, zjistili, že je nevinný. Další oběť byla Hermiona. Harrymu a Ronovi vše došlo ve chvíli, kdy se dostali tajně za Hermionou na ošetřovnu. Držela v ruce zmačkaný kus pergamenu, a když ho rozbalili, zjistili, že Hermiona na to přišla. Netvor v komnatě byl bazilišek, obrovský had, který dokázal zabít pohledem. Ron nadhodil Harrymu otázku, jak se obrovský had pohyboval po škole, aniž by ho někdo viděl, ale i na to jim odpověděla Hermiona. Těsně před zkameněním totiž naškrábala na pergamen „Potrubí“. Harryho s Ronem napadlo, jestli nebude vchod do tajemné komnaty někde v umývárně, nebo dokonce v umývárně ufňukané Uršuly. Byl tam. Harry v tajemné komnatě viděl na podlaze polomrtvou Ginny, Ronovu sestru. Vedle ní stál Tom Rojvol Raddle vzpomínka z deníku, kterým posedl Ginny a jí otevřel tajemnou komnatu. Tom Raddle byl Lord Voldemort. Harry měl obrovské štěstí, protože k němu přilétl brumbálův fénix Fowkeys a donesl mu moudrý klobouk, ze kterého Harry vytáhl meč Godrika Nebelvíra. Mečem zabil baziliška, ale jeden z baziliškových zubů se mu zabodl do paže a otrávil ho. Slzy fénixe mají naštěstí léčivou moc a Fowkeys Harryho vyléčil. Harry pak baziliškův zub zabodl do Raddlova deníku a tím zabil i vzpomínku, která v něm byla. Nakonec se dostali ven a vše vysvětlili Brumbálovi. A Harry se mohl těšit zase zpět k Dursleyovým.
Dursleyovi jsou vychytralí, protože zamkli Harryho pod zámek, nechtěli ho pustit do Bradavic a kdyby se Harry pokusil dostat ven kouzlem, oni by ho vyloučili. Hermiona je chytrá, protože přišla na to, že netvor v komnatě je bazilišek. Harry je odvážný, protože se postavil baziliškovi. Ron je oddaný přítel, protože následoval Harryho kamkoli. Tom Rojvol Raddle je ďábelský, protože se z něj později stal Lord Voldemort.
Robinson Crusoe
Autor: Daniel Defoe
Ilustroval: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1970.
Žánr: volné vyprávění podle románu
Tato kniha má 218 stran.
Kapitoly: I. Robinsonovo dětství a útěk z domova, II. První cesta po moři, mořská nemoc. Bouře. Ztroskotání lodi, III. Osudná náhoda, která rozhodne, že se Robinson z cesty domů již nevrátí. Cesta do Afriky na Guinejské pobřeží. Přepadení námořními loupežníky. Robinson upadne do zajetí, IV. Robinson otrokem. Útěk z otroctví. Zachráněn na moři. Cesta do Brazílie. Záhuba lodi, V. Země, či ostrov? Prvé dny trosečníka, VI. Robinson si zřídí kalendář a sluneční hodiny. Zařizování jeskyně. Je ostrov obydlen?, VII. Robinson si opatří zbraně. Marné pokusy rozdělat oheň. Slunečník. Hrozná bouře. Oheň. Příchod dešťů, VIII. Nesnáze s novými střevíci. Mořský ježek. Nové objevy na ostrově. Robinson rozšiřuje svou domácnost. Želvy mořské, IX. Výroba svíček. Nový oblek a slunečník. Cesta do nitra ostrova. Rajské údolí. Bloudění. Ztráta ohně, X. Náhodné, ale důležité objevy. Výroba hrnců se nedaří. Nový Robinsonův přítel
Tuto knihu jsem četl tři dny. Je pro čtenáře od devíti let. Doporučoval bych ji Patriku Tůmovi, protože by se mu mohla líbit dějem.
V této knize mě zaujala Robinsonova začáteční nepoučitelnost. Zaujaly mě i obrázky od Zdeňka Buriana, které jsou sice malé a černobílé, ale přesto jsou velice hezké.
Za třicetileté války se do Anglie nastěhoval obchodník Kreutznauer. Protože se Angličanům jeho jméno špatně vyslovovalo, poangličili ho na Krusó. Stal se jedním z nejbohatších obchodníků z Yorku. Když se mu narodil třetí syn, dal mu jméno Robinson. Robinson věřilo námořnickým povídačkám, a chtěl se stát mořeplavcem. Otec mu v tom bránil, a tak utekl se svým kamarádem Martinem, jehož otec byl kapitán korábu. Martinovu otci nakukali, že o tom pan Krusó ví a že s tím souhlasí. Při jejich cestě do Afriky je přepadli piráti. Robinsona zajali a protože byl raněný, tak ho nějakou dobu i ošetřovali. Kapitán pirátů Abd El Mámí byl jednoho dne neopatrný a Robinsonovi se podařilo uprchnout v malém rybářském člunu. Člun mu ztroskotal při strašné bouři u neznámého ostrova. Robinson našel celkem pohodlnou jeskyni, která měla přírodní plot z keřů. Robinson zarovnal vchod kameny a usnul. Druhý den měl tak velký hlad, že se pustil i do neznámého ovoce. Velmi mu zachutnalo. Našel totiž kukuřici a banány. Robinson žil na ostrově šest let. Za tu dobu si zde zřídil políčka ananasů, kukuřice, banánovníků a ořechových palem. Postavil si dokonce krb a zjistil jak péci chleba. Jednoho dne, když byl na hoře zklamání, všiml si, že ke břehu míří několik člunů a několik lidí v nich je spoutáno. Viděl, že jsou to nějací divoši a tak rychle doběhl pro svoji pušku. Divoši se pušky lekli a jeden ze zajatců uprchl. Robinson ho naučil mluvit anglicky, a něco z křesťanské nauky. Pátek mu zase ukázal nové ovoce a druhy stromů. Nakonec si s Pátkovou pomocí postavil člun a odplul k nedalekému pobřeží pro Pátkova otce. Za nějaký čas k ostrovu připlula loď v rukou vzbouřenců, kteří chtěli vysadit kapitána na pustém ostrově.Robinson s Pátkem, kapitánem, pátkovým otcem a věrným prvním důstojníkem piráty přechytračili. Kapitán z vděčnosti vzal Robinsona domů do Evropy.Doma už se shledal jen s matkou a pro tu to byl takový šok, že mu zemřela v náručí.
Robinson je učenlivý, protože se dokázal naučit žít sám na ostrově. Pan Krusó je starostlivý, protože chtěl, aby Robinson šel na studia a aby se měl dobře. Pátek je vděčný, protože ho Robinson zachránil, tak ho naučil, jak žít v divočině.