Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Tereza

Tereza Holečková

Adélka, Adámek a abeceda

abecedaNapsala: Irena Gálová
Ilustrace: Antonín Šplíchal
Vydalo nakladatelství Axióza Praha s.r.o. v roce 2003
Kniha obsahuje 30 kapitol a má 174 stran.
Je o dvojčatech Adélce a Adámkovi. Jsou v ní napsané příběhy, které spolu děti prožívají. Adélka je o pět minut starší, a proto Adámkovi ráda rozkazuje. Adélka je podobná tatínkovi a Adámek zase mamince.
Jeden příběh z této knihy je napsán o ufounkovi Hupdovi. Je to panáček ufonek, kterého má Adámek nejraději a vždy než usne, tak si s ním povídá. Představuje si, jak mu ufonek vypráví o svojí planetce, kterou si Adámek pojmenoval Hopí-Jupí. Adélka i její panenky toto vyprávění rády poslouchají. Adámek si planetku představuje, že je tam všude měkounký mech, barevné skály a žbluňkající potůčky.
Jednoho dne se ufonek někde ztratil. Adélka pomáhala Adámkovi ufonka hledat. Nakonec přijdou na to, že maminka dala Adámkovi kalhoty do čistírny a Adámek v jejich kapse měl ufonka schovaného. Vše dobře dopadlo, v čistírně ufonka v kapse našli a čekali, až si pro něho Adámek s maminkou přijde.
V knížce jsou také básničky, které jdou za sebou podle abecedy a hezky se rýmují. Také se mi v knížce líbí obrázky, které jsou moc pěkné.
Tuto knížku bych doporučila všem dětem, protože je hezká a zábavná. Mohou ji číst již děti předškolního věku, protože se zde naučí abecedu. Četla jsem ji dva týdny.
Knížku bych zařadila mezi pohádky.

Cipísek

CipísekNapsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Vydal: ALBATROS, nakladatelství pro děti a mládež v Praze v roce 1979
Knížku jsem četla jeden týden.
Kniha obsahuje 34 kapitol a 170 stran. Zařadila bych ji mezi pohádky.
Tato knížka je o loupežnickém synkovi, který se narodil Mance a loupežníku Rumcajsovi. Společně bydleli v jeskyni v lese Řáholci u města Jičína. Jsou v ní popsané různé příběhy, které Cipísek společně se svými rodiči prožívá. Nejvíce se mi líbila kapitola o tom, jak se Cipísek narodil, a o této jsem se rozhodla napsat.
Když se loupežnický synek narodil, ležel v jeskyni v kolébce, pod hlavou měl polštář z mechu a přikrytý byl lopuchovým listem. Rumcajs z veliké radosti vystřelil ze své loupežnické pistole velikánský žalud, aby se o tom dozvěděl celý les Řáholec. Rumcajs se hned rozhodl udělat Cipískovi botičky, i když Manka se tomu smála, že Cipísek zatím neumí chodit. Jednou Manka odešla do lesa k lesním včelám pro vosk, aby měla čím natírat Cipíska, až ho večer vykoupe a Rumcajs se dal do šití botiček. Když byly hotové, obul je Cipískovi na nožičky a vyšel ven z jeskyně. Když se Manka vrátila do jeskyně, byla kolébka prázdná. Rumcajs a Manka se dali do hledání Cipíska. Až po dlouhé chvíli ho našli vylezlého na borovici, jak tam s veverkou v hnízdě louská oříšky. Manka i Rumcajs si oddechli, že je Cipísek živý a zdravý. Byli oba překvapeni, že už umí chodit a byli na něho moc pyšní.
Knížku doporučuji přečíst žákům, kteří mají rádi pohádky.
Charakteristika: Manka je hodná maminka, která se stará o domácnost, vaří Cipískovi a Rumcajsovi a pečuje o to, aby chodili oba čistě oblečení. Rumcajs učí jako správný tatínek Cipíska všemu, co bude v životě potřebovat, jak se chovat k ostatním lidem, zvířátkům a učí ho spravedlnosti. Cipísek je malý kluk, který je velmi chytrý a rád pomáhá druhým.
Kniha je zajímavá, protože jsou v ní napsané různé pohádkové příběhy, které se hezky čtou a mají dobrý konec.
Knížka se mi líbí, protože mám ráda pohádky, vždy se těším na každý nový příběh, a líbí se mi, že dobro zvítězí nad zlem.
Knížka je určena již pro děti z mateřské školky, protože jsou v ní hezké pohádky, také zaujme děti školního věku, kteří jako já mají rády pohádkové příběhy a je na každém, do kolika let ho bude knížka bavit.
Některé kapitoly: Jak se ukázalo, že Cipísek má dobré srdce, Jak Cipísek předběhl jelena, Jak Rumcajs s Cipískem utrhli v zámku růži.

Křeček drží dietu

křečekNapsala: Lusy Danielsová
Ilustrovala: Jitka Walterová
Vydal: Albatros Praha v roce 2003
Knížku jsem četla jeden měsíc po chvilkách.
Kniha obsahuje 11 kapitol a 135 stran. Zařadila bych ji mezi povídky.
Tato knížka je o školačce Mandy, která má ráda zvířata. Hodně o zvířátkách zná, protože její rodiče jsou zvěrolékaři a mají veterinární ordinaci. Když Mandy vidí nějaké nemocné zvířátko, hned se rozhodne mu pomoci, aby se zachránilo. A tak začal i příběh o křečkovi Jindřichovi. Byl to křeček, který bydlel v biologické laboratoři ve škole, kam Mandy chodila. Když začínaly letní prázdniny, sháněla paní učitelka nějakého dobrovolníka, který by se o křečka během prázdnin staral. Mandy moc toužila se o křečka postarat, ale věděla, že by jí to rodiče nedovolili. Proto poprosila svého kamaráda Jamese, aby si křečka vzal on, že by mu s ním pomáhala. A tak to taky dopadlo a oba dva se s láskou o křečka o prázdninách starali. Byli na něho moc hodní, pečovali o něj, aby měl vždy čistou klec a dostatek jídla. Také ho děti s sebou brávali s klecí ven na procházky, aby si užil krásného letního sluníčka. Křeček Jindřich se měl jako v pohádce a taky to na něm začalo být brzy vidět. Tloustnul a tloustnul, až byl jako kulička. A proto se Mandy a James rozhodli nasadit Jindřichovi dietu. Dávali mu k jídlu ovoce a často ho pouštěli z klece ven do nějakého výběhu, aby měl dostatek pohybu. Jednoho dne, když nechali křečka v kleci venku samotného, zjistili, že jim ho někdo z klece ukradl. Začali po Jindřichovi vytrvale pátrat, trvalo jim to několik dní, než zjistili, že jim ho ukradl jeden spolužák ze školy, který si křečka na prázdniny taky přál, ale paní učitelka mu ho nechtěla dát, protože byl vyhlášený za školního zlobila. Vše dobře dopadlo, děti Jindřicha získali zpět a po prázdninách ho s těžkým srdcem vrátili do školy, kam patřil.
Knížku doporučuji přečíst dětem, kteří mají rádi příběhy o dětech a zvířatech.
Charakteristika: Mandy je hodná holčička, která má moc ráda zvířátka a ráda pomáhá rodičům v jejich veterinární ordinaci. James je kluk, který má dobré srdce a se kterým je vždy spousta legrace. Jindřich je křeček, který si s dětmi užívá prázdniny a oplácí jim to jeho zvířecí láskou.
Kniha je zajímavá, protože hlavními postavami jsou děti ve stejném věku, jako jsem já a mají rádi zvířata.
Knížka se mi líbí, protože i já mám moc ráda zvířata a doma jich také spoustu mám. Je určena pro děti školního věku, zaujme děti tak od osmi do dvanácti let, velmi dobře se čte, protože má zajímavý děj.

Honzíkova cesta

Honzíkova cestaNapsal: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Vydal: Albatros Praha v roce 1979
Knížku jsem přečetla za 14 dní.
Kniha obsahuje 17 kapitol na 102 stranách. Zařadila bych ji mezi dětské příběhy.
Tato knížka je o malém klukovi Honzíkovi, který ještě nechodí ani do školy. Jednoho dne přišel mamince Honzíka dopis od babičky, která prosila maminku, aby k nim poslala Honzíka, že ho dlouho neviděli a moc se jim s dědou po něm stýská. Honzík byl z toho moc nadšený a přemluvil maminku, aby ho k babičce a dědovi pustila. A tak jednoho dne maminka posadila Honzíka do vlaku, který ho dovezl na nádraží do vesnice, kde měl strávit několik dní. Tam už na něho čekal dědeček se zapřaženým koníkem, který je odvezl za babičkou. Honzík u nich prožíval různá dobrodružství. Měl moc rád zvířátka, která babička s dědečkem měli, patřil mezi ně například pejsek Punťa, kocour, koza nebo koník. Taky si Honzík našel spoustu kamarádů, se kterými si společně hrál, a zažívali různá dobrodružství.
V knížce se mi líbily všechny kapitoly a jako ukázku jsem se rozhodla napsat o tom, jak šel Honzík do školy.
Jednoho dne pozval pan ředitel Honzíka do školy, aby se podíval, jak to tam chodí a viděl děti, jak se učí. Honzíkovi se ten nápad moc líbil. Když se ráno vzbudil, pečlivě se umyl a už utíkal do školy. Babička ho chtěla doprovodit, ale to jí zakázal, že už je velký kluk. Když vstoupil do školy, tak se na chvíli zarazil, ve veliké chodbě mu začalo být úzko, ale strach překonal a vstoupil do třídy. Tam už ho přivítal pan ředitel, který ho usadil do první lavice, aby měl Honzík o všem přehled. Pan ředitel vyprávěl dětem o kočce a ukazoval jim ji na obrázku. Děti na to namítali, že by chtěli vidět kočku živou. A tak se stalo, že vyslali Honzíka domů, který jim do školy přinesl jejich černého kocoura. Pan ředitel se zeptal Honzíka, kolik má kocour nohou, Honzík věděl, že čtyři, ale někdo ve třídě mu pošeptal, že kocour má pět nohou a tak to Honzík zopakoval. Všichni se mu po tom smáli a on z toho byl moc smutný. Také byl smutný, protože si myslel, že kocour ze školy netrefí sám domů. Proto ho pan ředitel poslal s kocourem i s jedním kamarádem domů, aby se kocourovi nebo Honzíkovi něco po cestě nestalo.
Dále jsou v knížce například kapitoly nazvané Honzík pouští draka, Za kocourem v lese nebo Přijíždí maminka.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rády veselé příběhy.
Charakteristika: Honzík je malý roztomilý klučina, který ještě neumí ani číst, zato je moc hodný a je s ním zábava. Babička je starostlivá, má dobré srdce a vaří Honzíkovi samé dobroty. Dědeček je prima chlap, který si s Honzíkem moc rozumí a učí ho spoustu věcí.
Kniha je zajímavá, protože hlavními postavami jsou děti a moc hezky se čte.
Knížka se mi líbí, protože, všechny kapitoly mě zaujaly a knížku si ještě určitě někdy přečtu. Je určena pro děti od čtyř do dvanácti let, kdo si ji přečte, určitě si oblíbí hlavního hrdinu – Honzíka.

Ze života rodiny Horáčkovy

Ze života rodiny HoráčkovyNapsala: Marie Kšajtová
Ilustrovala: Eva Šedivá
Vydal: Albatros Praha v roce 2004
Knížku jsem přečetla za tři týdny. Obsahuje 12 kapitol na 91 stranách. Zařadila bych ji mezi pohádkové knížky s příběhy.
Tato knížka je o holčičce, která se jmenuje Anička a právě začíná chodit do první třídy. Její maminka je moc nešťastná, že Anička je nejmenší ze všech dětí, a tak se rozhodne, že jí bude dávat hodně vitamínů, aby byla brzy veliká, jako ostatní děti. Nakoupila pilulky s mnoha vitamíny a Anička je musela pravidelně polykat, i když se jí to vůbec nelíbilo. Jednou si při polykání pilulek všimla na kuchyňské lince mlýnku na kafe, který zde měla vystavený maminka. Ihned jí napadlo, že ty prášky s vitamíny rozemele a vyhodí do odpadkového koše. Když poprvé zatočila s kličkou od mlýnku, tak se náhle otevřel šuplíček v mlýnku, ze kterého vyskočil malý kouzelný mužíček a zeptal se Aničky, co ji trápí. Ona mu vše vyprávěla a mužíček jí poradil, ať zatočí s kličkou na mlýnku ještě jednou a její rodiče se o něco zmenší a nebudou jí vyčítat její výšku. Anička ale z radosti s kličkou zatočila několikrát a její rodiče se zmenšili tak moc, že byli velicí jako špulka na nitě. A tak začaly Aničce další, ale jiné starosti. Musela rodičům se vším pomáhat, protože jak byli malí, nic nezmohli. Až jednoho dne je vysvobodila babička, která když k nim přijela na návštěvu, rozhodla se, že umele kávu v mlýnku. Otočila několikrát kličkou a rodiče byli náhle zase velcí a všichni z toho měli ohromnou radost. Hlavně Anička, která už nemusela rodičům se vším pomáhat a mohla si v klidu s ostatními dětmi hrát.
Dále jsou v knížce například kapitoly Maminka se vydala pro petržel nebo Co se stalo, když přišla k Horáčkům návštěva.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rády veselé pohádkové příběhy.
Charakteristika: Anička je hodná holka, která pomáhá svým rodičům. Tatínek je hodný, má moc rád Aničku a vůbec mu nevadí, že moc nevyrostla. Maminka je hodně starostlivá a taky hodná.
Kniha je zajímavá, protože se hezky čte, je psaná většími písmenky a nemá moc kapitol. Líbila se mi, všechny kapitoly mě zaujaly, patří mezi mé oblíbené. Je určena pro děti předškolního i školního věku, od šesti do deseti let. Kdo si ji přečte, určitě nebude litovat.

Čertice Trucajda

Čertice TrucajdaNapsala: Helena Lehečková
Ilustrovala: Lucie Dvořáková
Vydal Albatros Praha v roce 2003.
Knížku jsem přečetla za tři týdny. Obsahuje 19 pohádek na 110 stranách. Zařadila bych ji mezi dětské, pohádkové knížky.
Tato knížka vypráví o nadpřirozených bytostech, kde jsou napsané příběhy s čerty, vodníky, skřítky, obry a dále tu vystupují čarodějnice, kdy jedna z nich se jmenuje Trucajda. Trucajda se jmenuje proto, že vyhledává domácnosti, kde se lidé pohádali a potom na sebe trucovali, to jako že spolu nemluvili. A to byl vždy ráj pro čertici, protože tam, kde se to hádalo a trucovalo, tam se usadila a přebývala. Vždy si přála, aby se lidé co nejdéle hádali, aby u nich mohla spokojeně bydlet. Když se lidé udobřili, musela se čertice z domu vystěhovat a najít si jinou rozhádanou domácnost.
V knížce se mi líbily všechny pohádky a jako ukázku jsem se rozhodla napsat o tom, jak se vodník Leknínek učil hrát na housle.
Příběh je o vodníkovi, který žil ve mlýně a neuměl topit lidi. Mlynář ho měl moc rád, protože věděl, že nikomu neublíží! Vodník byl ale nešťastný, že nemá v hrníčku žádnou dušičku, jenom jednu, kterou zdědil po svém strýci. Proto se s žádným vodníkem nenavštěvoval, aby se mu neposmívali, že neumí topit lidi. Jednoho dne u rybníka hrál jeden mládenec na housle a vodníček to chtěl taky naučit. Chasník slíbil, že ho na housle naučí hrát, ale na oplátku, že musí Leknínek pustit tu svoji dušičku z hrnečku, aby tam po nocích nekvílela. A tak se stalo, vodník dušičku po dlouhém přemýšlení pustil, naučil se hrát na housle a ve mlýně bylo po nocích krásně ticho.
Dále jsou v knížce například pohádky nazvané Jak čarodějnice Čárybabka a čertova kmotřička Belzebubka vynalezly couračku nebo Jak čert Kazisvět rozesmál přísnou Klotyldu.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rádi pohádky o nadpřirozených bytostech.
Charakteristika postav: pohádkové bytosti se snaží škodit lidem, ale nakonec dobro zvítězí nad zlem.
Kniha je zajímavá, protože hlavními postavami jsou nadpřirozené bytosti a to se dětem líbí, akorát kapitoly jsou moc dlouhé na čtení. Je určena pro malé i velké čtenáře, od šesti do dvanácti let.

O statečném Cibulkovi

O statečném CibulkoviNapsal: Gianni Rodari
Ilustroval: Ondřej Sekora
Vydal Albatros Praha v roce 1997.
Knížku jsem přečetla za jeden měsíc. Obsahuje 29 kapitol na 205 stranách. Zařadila bych ji mezi dětské pohádkové knížky.
Knížka je o postavičkách, které tvoří ovoce a zelenina. Vypráví o starém Cibulákovi, který omylem šlápne knížeti Citrónovi na palec u nohy a ten jej zavře do vězení. Za ním se tam přijde podívat jeho synek Cibulka, který chce vědět, co teď má sám dělat a Cibulák ho pošle do světa, aby studoval darebáky a neskončil také ve vězení. Cibulka se vydal na cestu, až se dostal do jedné vesnice, kde vládly hraběnky z Třešní a hlavně rytíř Rajské jablko. Brzy našel spoustu kamarádů, ale nakonec jej stráže také kvůli tatínkovi zatkly a zavřely do vězení. Z toho mu pomohl Krtek, který mu prokopal cestu ven a spolu s ním utekli i ostatní vězňové. Brzy na to se ve vesnici strhne vzpoura a všichni, kdo špatně ve vesničce vládli, jsou vyhnáni a všichni si potom žijí šťastně.
V knížce jsou například kapitoly Jak Cibulka poprvé rozpláče rytíře Rajské jablko, Cesta s krtkem z vězení do vězení nebo Starosti Stonožky, když jde s dětmi k ševci. Jako ukázku jsem se rozhodla napsat o kapitole s panem stonožkou.
Píše se v ní o tom, jak přijde pan Stonožka se svými dvěma syny, kteří měli dohromady sto párů bot k ševci, aby jim pořídil nové boty. Když ale zjistil, že nemá tolik peněz, aby dal synům na každou nohu novou botu, rozhodne se dát spravit, jenom ty boty, které jsou hodně prošlapané.
Charakteristika hlavních postav: Cibulka je chlapec, kterého má každý rád, protože má rád spravedlnost. Pan Tykvička stále vzdychá a naříká, že nemá svůj domek a střádá cihly. Rytíř Rajské jablko není nikým oblíbený, protože nemá srdce. Hraběnky z Třešní se stále hádají a nestarají se o chudobu lidu. Dále v knížce vystupují například baron Pomeranč, Don Petržel, krtek nebo advokát Hrášek.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rády pohádky s dobrodružným dějem.
Charakteristika: Chudí občané vesnice musí řešit spory s lidmi, kteří jim ve vesnici špatně vládnou.
Kniha se mi líbila, je zajímavá, protože hlavními postavami je ovoce a zelenina. Je určena pro děti od šesti let.

Zrcadlo starých časů

Zrcadlo starých časůNapsala: Helena Lisická
Ilustroval: Jan Černý
Vydal Albatros Praha v roce 1992.
Knížku jsem četla jeden měsíc. Obsahuje 42 kapitol na 207 stranách. Zařadila bych ji mezi dětské knížky s pověstmi z historie českých měst.
Knížka vypravuje o minulosti českých měst, o jejich zakládání, vypráví o postavách slavných králů i o životě chudých lidí. Některé příběhy jsou pohádkové a taky jsou tam i příběhy strašidelné. Jako ukázku z knížky, jsem se rozhodla napsat o kapitole, která je nazvaná „Skřítek Klepáček“. Příběh se odehrává ve městě Berouně, kde se lidem žilo dobře, protože měli na radnici purkmistra, který se staral o blaho lidu a majetek města. Jednoho dne do města vtrhlo vojsko a chtěli po purkmistrovi peníze, ten jim nic nedal a raději se nechal zabít, než by jim vydal městské peníze. A tak tam na radnici začali vládnout jiní páni, kteří s penězi neuměli hospodařit. Vtom se mezi nimi v podobě skřítka zjevil mrtvý purkmistr, který nad nimi dohlížel, aby správně vedli majetek města a vyhrožoval jim, že pokud se nebudou chovat, jak mají, tak je bude strašit. A tak páni museli vždy dát na skřítka a v Berouně se zase spokojeně žilo. V knížce jsou další pověsti, například Stříbrný zvon, Humpolecké sukno nebo Vzpurný pan Burian.
Charakteristika postav z příběhu:
Purkmistr (skřítek) je muž spravedlivý, hodný, který myslel i na blaho ostatních lidí ve městě. Myslel i na děti, kterým nechal ve městě postavit školu, kterou v jiných městech neměli. Páni z radnice mysleli jenom na sebe, hlavně chtěli mít hodně peněz.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rády naučné, historické pověsti s dobrodružným dějem. Mně se zase tolik nelíbila, byla zdlouhavá na čtení a pro mě nebyla až tak poutavá, mám raději pohádkové knížky.
Knížka je určena pro děti od osmi let.

Čarodějnice Lilly čaruje

Čarodějnice Lilly čarujeNapsal: Knister
Ilustrovala: Birgit Rieger
Vydalo vydavatelství Příroda v Praze roku 2007.
Knížku jsem přečetla za 14 dní. Obsahuje čtyři kapitoly na devadesáti stranách. Zařadila bych ji mezi pohádkové knížky.
V knize se vypráví o obyčejné holce, která je stejně stará jako čtenář, který knížku čte a jmenuje se Lilli. Jednou ráno, když se Lilli vzbudila, našla pod postelí knihu, kterou tam zapomněla čarodějnice. Lilli knihu otevřela a zjistila, že jsou v ní samá kouzla. Nikomu knížku neukázala a měla ji jako své tajemství. Naučila se podle ní kouzlit a díky těm kouzlům vyčarovala vždy svému bratříčkovi to, po čem moc toužil, například mu vyčarovala Žabího krále.
Jako ukázku z knížky jsem si vybrala čtvrtou kapitolu. Píše se v ní o tom, jak jela Lilli na návštěvu k babičce. Když byla s babičkou v jejím bytě, babička jí řekla, že se musí jít podívat na sousedku, ať Lilli chvíli na ni počká. Když odešla, zazvonil u dveří domovník, který chtěl s babičkou domluvit výměnu bytu. Lilli s ním mluvila a zároveň potají čarovala, vyčarovala živého koně, krávu a prase. Domovník nevěřil svým očím a od Lilli utekl. Vrátil se s policií, aby ta domluvila babičce, že zvířata tam být nesmí, že to není stáj. Jenže Lilli mezitím zvířata odčarovala a všichni si mysleli, že se domovník zbláznil.
Charakteristika hlavních postav: Lilli je normální holka, která ale umí kouzlit, protože na to má kouzelnickou knihu. Leon je bratr Lilli, který ji má rád, ale zlobí ji, když chce být Lilli sama a dělá jí schválnosti, protože od ní chce číst pohádky. Babička je hodná a ráda poslouchá Lilli, když jí vypráví pohádky, protože jsou moc napínavé.
Knížku doporučuji přečíst dětem, které mají rády dobrodružné pohádky s kouzly. Kniha se mi líbila, je moc pěkná a ráda bych si koupila i další díly knížek o Lilli. Také se mi líbila kouzla, která jsou na konci knihy popsaná. Je určena pro děti od šesti let. V naší třídě bych ji doporučila třeba Denise, protože vím, že se jí knížka ve škole líbila a chtěla ji ode mě půjčit. Je zajímavá hlavně tím, že vypráví o holce v mém věku, která ale umí kouzlit.

Čarodějnice Lilli ve škole

Čarodějnice Lilli ve školeNapsal: Pan Knister
Ilustrovala: Brigit Rieger
Vydalo nakladatelství Příroda s.r.o., Bratislava v roce 2007.
Knížku jsem přečetla za sedm dní. Obsahuje čtyři kapitoly na 91 stranách. Zařadila bych ji mezi dětské pohádkové knížky.
Vypráví o holce, která se jmenuje Lilli a umí kouzlit, protože má lexikon kouzel. Tuto knížku před každým schovává a je to její tajemství. Vždy, když potřebuje Lilli vyřešit nějakou situaci, tak k tomu používá kouzla.
Jednou šla Lilli do svého pokoje a zkoušela kouzla, která chtěla použít ve škole, až k nim přijde pan inspektor na kontrolu. Zkoušela si říkat nazpaměť zaříkávadla a jedno zaříkávadlo omylem řekla nahlas. A najednou se jí zježily vlasy na hlavě a z druhého zaříkávadla jí ožili plyšáci. Opice se houpala na lustru a jiná zvířátka taky dováděla, ale najednou všichni byli na svých místech, protože Lilli řekla zase zaříkávadlo, kterým se plyšáci stali zase hračkami. Lilli si nějaká kouzla napsala na papírek, co se jí ve škole budou hodit, a těšila se už do školy, až tam bude čarovat, všechny děti budou hodné, pan inspektor překvapený a paní učitelka bude šťastná, že kontrola proběhla bez nějakých potíží.
Knížka je určena pro děti od šesti let a doporučila bych ji třeba Sárce a Kristýně, protože vím, že se jim příběhy o Lilli líbí.
Lilli je šikovná, protože načarovala různé věci. Leon je bratr Lilli, je nadšený, protože se ho paní učitelka zeptala, kde je levá a kde pravá strana a on jí na to uměl dobře odpovědět a byl na sebe pyšný. Paní učitelka je starostlivá, protože se bála, jak dopadne vyučovací hodina, kam má přijít na kontrolu pan inspektor. Pan inspektor je zamilovaný, protože se z Liliiných kouzel na chvíli zamiloval do paní učitelky.
Kniha se dobře čte a má pěkné obrázky. Je zajímavá tím, že se v ní píše o kouzlech, třeba jak oživit plyšáky, a to je zábavné a legrační.

O třech sůvičkách

O třech sůvičkáchNapsal a ilustroval: Erwin Moser
Vydalo nakladatelství Amulet, s.r.o., v Praze roku 2000.
Knížku jsem přečetla za čtrnáct dní. Obsahuje osm kapitol na 93 stranách. Zařadila bych ji mezi pohádkové knížky.
V knize se vypráví o zvířátkách, stromech a mracích, které zažívají různé dobrodružné příběhy. Například pohádka Rejsek a broskvoň vypráví o broučcích Hlodáčcích, kteří měli veliký hlad a sháněli něco k jídlu. A jak tak šli, přiletěla k nim moucha, která jim pověděla o jedné broskvoni, která je poblíž a má krásné chutné broskve. Broučkové hned na broskve dostali chuť a vydali se k broskvoni. Jenomže když k ní přišli, zjistili, že je broskvoň strašně lakomá a nechce jim dát ani jednu broskev. Naštěstí potkali rejska, který vymyslel plán, aby jim broskvoň shodila pár broskví. Poradil broučkům, aby se zavrtali pod zem ke kořenům stromu a ty kořeny, aby nahlodali a broskvoni je zkrátili. Nato se rejsek vydal k broskvoni, se kterou se dal do řeči a při tom ji řekl, že ty její broskve jsou dobré, ale nemají šťavnatou chuť. A poradil jí, aby více sála vodu kořeny pod zemí, a tím budou její plody šťavnatější. Broskev pak sála vodu, jak nejvíc to šlo, a že měla od broučků zkrácené kořeny, měla vody dost. A tím jak sála vodu, tak ji plody krásně rostly a byly plné šťávy, že se na stromě nemohly udržet a broskvoň je začala pouštět na zem. Na to broučci čekali a hned si na nich pochutnali. A tak přelstili lakomou broskev.
V knížce jsou dále kapitoly, které se nazývají Chytří krtci, Blecha nebo Starý tchoř.
Broučci jsou to malí živočichové, kteří chodí světem a shánějí potravu, protože mají veliký hlad. Moucha je hodná, protože poradila broučkům, kde mají najít broskvoň. Rejsek je hodný, protože vymyslel plán, aby broučkové přelstili lakomou broskev. Broskvoň je lakomá, protože broučkům nechtěla dát ani jednu broskev.
Kniha je hezká, protože v ní jsou pěkné obrázky. Doporučila bych ji dětem, které mají rády pohádkové příběhy, například Kristýně nebo Domče. Kniha je určená dětem od pěti let. Líbila se mi, protože obsahuje pěkné pohádky.

Svobodu pro Flipera II

Svobodu pro Flipera IINapsal: Thomas Brezna
Vydalo nakladatelství Mladé léta s.r.o., Bratislava v roce 1994.
Kniha má 23 kapitol na 128 stranách. Je určena pro děti od osmi let. Doporučila bych ji mamce, protože by ji určitě zaujala.
Vypráví o dívce Penny, které je čtrnáct a má dva bratry Kolumba a Romea a také dva psy, Robina a Milli. Jednou se Penny rozhodla, že delfínu Flipperovi, který byl uvězněný v zoo v neprostorném bazénu, dá svobodu a ve škole všem řekla, ať všichni přijdou na slavnost a za to přispějí dvacetikorunou. Peníze potřebovala nutně na to, aby Flippera mohla odkoupit od zoologické zahrady, aby Flipper dostal svobodu. Na té slavnosti jich bylo málo, protože venku hodně mrzlo a lidi raději zůstávali doma a Penny měla na záchranu málo peněz. Ale pak přišel pan ředitel a Penny dal peníze. Penny byla šťastná a domluvila, aby si pro Flippera přijeli. Trvalo jim čtyři hodiny, než Flippera odchytili a pak se jim to povedlo. Vezli delfína až na letiště, kde už na ně čekalo letadlo. Flipper pak v oddělené mořské vodě trénoval, až mohl být puštěný do volné přírody.
Charakteristika hlavních postav: Penny má laskavé srdce, protože zachránila Flippera. Elvis je hodný, ale nevěděl, jak ho zachránit, protože by mu spíš svými nápady ublížil. Pes Robin pořád ve škole štěkal, protože oznamoval Penny, že je Milli pryč. Pes Milli se pořád ve škole ztrácela, protože chodila s manželkou pana ředitele do obchodů. Delfín Flipper je nešťastný, protože se ve svém krytém bazénu cítil jako v zrcadlové síni a chtěl se navrátit do moře.
Kniha mě zaujala, protože je o dívce, která má dva psy a má ráda zvířata jako já.
Žánr: dobrodružná kniha o dívce, která zachraňuje zvířata.
Kniha mě zaujala, protože vypráví o dívce a zvířatech. Četla jsem ji tři týdny.

Pohádky se zvířátky

Pohádky se zvířátkyNapsal: V. Sutějev
Ilustrace: Librex
Vydal Librex – nakladatelství pro děti v Ostravě roku 2001.
Kniha má osm kapitol na 95 stranách. Je určena pro děti od pěti let. Doporučila bych ji Denče a Zuzce, protože si myslím, že by je bavila. Četla jsem ji jeden měsíc.
Vypravuje o zvířátkách, která prožívají různá dobrodružství. Například v pohádce Jak si zajíc, vrána a ježek rozdělili jablko:
Jednou na podzim šel zajíc na procházku a uviděl na jabloni poslední jablko a zavolal na vránu, aby mu ho utrhla. Když ho utrhla, jablko spadlo na zem na ježka, který byl zahrabaný pod listím. Ježek se lekl a začal utíkat a zajíc na něho křičel, ať mu ho hned vrátí a pak se o něj začali prát. Ale najednou přišel starý medvěd a řekl: „Tak se nehádejte.“ Zeptal se: „Kdo jablko uviděl jako první?“ Zajíc řekl, že on. Pak se medvěd zeptal, kdo ho chytil. Ježek opět odpověděl, že on. Tak medvěd řekl, že jablko dostanou oba. Ježek a zajíc se divili, protože tomu vůbec nerozuměli! Medvěd jim vysvětlil, že si ho mají rozdělit na několik kousků, a když dva kousky zbyly, tak dali medvědovi za to, že je dobře rozsoudil a další kousek vráně, za to, že jablko ze stromu utrhla. Potom jablko společně snědli a šli domů.
Charakteristika hlavních postav: Zajíc je zlobivý, protože nadával ježkovi, že vzal jablko. Ježek je laskavý, protože dal medvědovi a vráně kousek jablka za to, že je medvěd spravedlivě rozsoudil a vrána jablko utrhla. Vrána je ukrákaná a lakomá, protože když jablko utrhla, tak ho chtěla pro sebe. Medvěd je správný, protože je spravedlivě rozdělil.
Vlastní názor na knihu: Knížka se mi moc líbila, protože jsou v ní zajímavé příběhy o zvířátkách a jsou v ní hezké obrázky. Je zajímavá, hezky se čte a zvířátka si navzájem pomáhají.
Další pohádky: Kuřátko a kachňátko, Tři koťátka, Zvířátka pod hříbkem, Kdo to mňoukl.
Žánr: dětská pohádková knížka.

Dalmatin na útěku

Dalmatin na útěkuNapsala: Lucy Danielsová
Ilustrovala: Jitka Walterová
Vydal: Albatros, a. s. v roce 2OO4
Kniha je určena pro děti od devíti let, zařadila bych ji mezi dětské dobrodružné knížky. Doporučila bych ji Domče, protože si myslím, že má ráda napínavé příběhy.
Kniha vypráví o dvou kamarádech Mandy a Jamesovi, kteří mají rádi fotografování a chtějí se zúčastnit fotografické soutěže. Hrozně rádi fotí zvířata, ke kterým má Mandy velký vztah, neboť její rodiče jsou oba veterináři a mají soukromou ordinaci s názvem Archa zvířat. Děti často chodí do lesa, kde nejvíce fotí jejich oblíbené daňky a zažívají spoustu dobrodružství.
Já jsem se rozhodla pro příběh se zatoulaným psem:
Při jednom takovém focení si děti v lese všimly zatoulané feny Dalmatina, kterou chtěli zachránit a vzít ji s sebou domů. Jenomže Dalmatinka před nimi utekla. Tak se dali společně do pátrání po lese, až ji našli schovanou na nedaleké farmě v salaši. Vtom se k nim přidala i jedna dívka jménem Julie, která také hledala fenu, neboť to byla její Dalmatinka jménem Echo. Julie dětem poděkovala za pomoc při hledání a odešla s Echo domů. Jenomže Echo se tak stále podivně chovala, nechtěla nikoho poslouchat, a tak rodiče Julie rozhodli, že fenu prodají. O tom nechtěla Julie ani slyšet. Proto vyhledala rodiče Mandy a nechala Echo u nich na veterině vyšetřit. Tam se zjistilo, že je Echo hluchá a za to své podivné chování nemůže. Mandy a James chtěli Julii pomoct s výchovou Dalmatinky, tak jí dali speciální píšťalku pro psy, která vydává pro lidi neslyšitelné zvuky, díky které začala Echo poslouchat. A tak rodiče Julie rozhodli, že si Echo může nechat. Julie byla moc šťastná a také vděčná Mandy a Jamesovi, protože nebýt jich, tak by si nemohla Echo nechat.
Charakteristika hlavních postav: Mandy je hodná dívka, která má dobré srdce, pomáhá zvířatům i lidem. James je dobrý kamarád, na kterého se může Mandy vždy spolehnout a rád pomáhá Mandy v různých situacích. Julie je hodná, bojuje za záchranu své Echo. Dalmatinka Echo je hodná fena, kterou nikdo nechápe, protože netuší, že je hluchá.
Knížka se mi moc líbila, protože měla napínavý děj. Na místě Mandy bych se do takových věcí nepletla, protože by to mohlo i hrozně dopadnout. Knížku jsem četla tři týdny.

Nové pražské pověsti

Nové pražské pověstiNapsal: Václav Cibula
Ilustroval: Cyril Bouda
Vydalo nakladatelství Panorama v Praze roku 1981.
Knížku jsem četla jeden měsíc. Obsahuje 44 kapitol na 240 stranách. Zařadila bych ji mezi pověsti. Je doporučena pro čtenáře od deseti let. Doporučila bych ji Sárce, protože si myslím, že má ráda knihy s pověstmi.
Kniha vypráví o pověstech ze staré Prahy, kde jsou popsány různé lidské osudy. Já jsem se rozhodla napsat o pověsti O strašidle z rajské zahrady.
Jednou šel mladík se svou milou na procházku a všimli si této zahrady. Vešli do ní a sedli si spolu k plotu. Mladík chtěl dát své dívce prstýnek, ale najednou se před nimi objevil vychrtlý stařec a řval: „To by se ti rozdávalo z cizího! Pro tohle si tedy tvůj otec utrhoval, pro tohle šetřil! Abys pak rozdával prstýnky kdejaké poběhlici! Ale to se už víckrát nestane, protože tě vlastníma rukama uškrtím, i kdybys byl stokrát můj syn!“ Ale mládenec se mu vytrhl a s dívkou utíkali pryč. Toto se stalo i jiným lidem, ale také se zachránili. Ten stařec měl totiž dříve syna, kterému stařec dával peníze na jídlo, jenže syn to utrácel za něco jiného, a tak ho otec uškrtil a kdokoliv vstoupil na jeho pozemek a měl hodně peněz, tak se tam stařec jako duch zjevil a řval na něj a škrtil ho. Stalo se to i mládenci, který tam přespal. Na místě toho mládence bych ani do té zahrady nešla.
Knihu jsem si vybrala, protože se mně líbila, ale na čtení není nejlehčí.
Charakteristika hlavních postav: Mládenec je hodný, ale nešetrný, protože rozhazoval peníze. Stařec je zlý, protože škrtil každého bohatého, který vstoupil na jeho zahradu.
Názvy některých dalších pověstí: O pánech a kmánech, O čtyřech Josífcích, O původu Žižkova, O Rejtarovi, O šibeničním vrchu.

Stařenka vypravuje

Stařenka vypravujeNapsala: Mária Jančová
Ilustroval: Ludovít Ilečko
Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1987.
Počet stran: 68
Počet kapitol: 12
Druh literatury: povídky
Kniha vypráví o stařence, která vypravuje nemocné vnučce, co zažila, když byla malá a co zažila se stařečkem v mládí. Holčička jménem Hanička má chorobu očí, které má slepené hnisem a stařenka se o ní stará. Její maminka je stále v práci a nemůže být s Haničkou doma. Vždy večer si Hanička lehla na kožich na peci a stařenka jí vyprávěla svoje příběhy ze života. Po tom vyprávění šla Hanička spát a těšila se na další večer, až jí bude zase stařenka vypravovat.
Já si vybrala kapitolu "Jak stařenku potkal býk". Když byla stařenka jako mladá dívka a stařeček jako mladý chlapec, tak sloužili u bohatého pána Jablonského, který měl statek a mnoho zvířat. Jednou vzal sedlák z chléva býka, kterého vyvedl na provaze ven a chtěl ho dát do ohrady na pastvu. Jenomže býk se mu náhle vytrhl a rozeběhl se přímo na stařenku, která byla na dvoře. Nabral ji na rohy a povalil na zem. Stařenka strachem omdlela. Stařeček, který vše viděl, ihned odhodlaně běžel za býkem, kterého doběhl, chytil ho za řetízek v nozdrách a odvedl zpět do chléva. Stařenka se probrala až doma ve světnici u maminky, právě když k nim přišel lékař. Celé jaro musela ležet a léčit se. Když se uzdravila, tak si se stařečkem postavili si svoji chaloupku, ve které si spokojeně žili a poté se vzali. Měli radost, že už neslouží u lakomého sedláka.
Charakteristika hlavních postav: Stařenka je hodná, protože dělala vše, aby Haničku uzdravila a protože jí vyprávěla, co prožila. Stařeček je odvážný, pracovitý, protože těžce pracoval v lomu, kde hrozilo každý den nebezpečí. Hanička je statečná, hodná dívka, protože musela celou zimu prožít s nemocnýma očima, nic neviděla a útěchu hledala u stařenky, kterou měla moc ráda.
Kniha je zajímavá tím, že v ní vystupuje holčička, která má velmi vážnou nemoc s očima a mohla i oslepnout. Velmi dobře se mi četla, protože každý příběh byl velmi zajímavý. Doporučila bych ji Sárce a Kristýně, protože si myslím, že už nečtou pohádky, ale nějaké zajímavé knihy pro starší děti. Je určena pro čtenáře základních škol a myslím si, že asi tak od jedenácti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Nemocné děvčátko, Když byla stařenka malá, Stařenka vypráví o povodni, Jak stařenka sloužila, Jak chodila stařenka se stařečkem na šišky, Jak se stařenka topila, Jak stařenku potkal býk, Jak byl stařeček v Americe, Jak stařeček stavěl železnici, Stařenka vypravuje o divokých husách, Stařenka byla s děvčátkem u lékaře. Děvčátko se uzdravilo.

Jak mluvit koňskou řečí, Můj první kůň

Jak mluvit koňskou řečí, Můj první kůňNapsala a ilustrovala: Lousie Pritchardová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2009.
Počet stran: 64
Počet kapitol: 28, například Poníci z Cukrové stáje, Velká koňská rodina, O koních a ponících, Plemena koní a poníků, Části těla poníka, Zbarvení poníků, Odznaky poníků, Jak se poníci pohybují, Poník a jeho smysly, Poník a jeho řeč.
Druh literatury: naučná kniha - člověk se podle ní může naučit, jak pečovat o koně
Kniha vypráví o koních, dozvíme se z ní, jaká existují plemena koní a poníků, jak o koně pečovat, jak jim dávat ohlávky, jak je krmit, nebo se dozvíme něco o slavných koních z historie. Je to průvodce pro někoho, kdo se chystá pořídit si vlastního koníka domů.
Já si vybrala kapitolu s názvem Jak poníka krmit.
Tato kapitola je poučením o tom, co bychom koníkům měli dávat za potravu, aby byli zdraví a šťastní. Ve volné přírodě je potravou pro koně a poníky tráva. Domácí koně a poníky se musíme snažit krmit jako v přírodě. V zimě, když není tráva, tak se na pastvu musí místo ní dát seno. Pro závodní koně, kteří hodně trénují, musí být potrava pestřejší. Dávají se jim zvláštní krmiva, například müsli a granule, které koňům dodají potřebnou energii. Granule a směs obsahují vitamíny a minerály, které kůň potřebuje. Když například dáváme koni mrkev, musíme ji rozříznout na půlku a dát mu ji z rozevřené dlaně, aby nás kůň nemohl omylem kousnout do prstu. Mrkev se rozřízne na půlku proto, že kdyby byla nakrájená na kolečka, tak by se koníkovi mohla vzpříčit v krku. Ale vše, co roste ve volné přírodě, nemohou koně žrát, protože některé rostliny jsou pro ně jedovaté, a to je například nějaký druh jehličí anebo starček, což je žlutá, velmi jedovatá květina. Pokud se vyskytne na pastvině, je nutné ji vykopat a spálit, aby byli koně ochráněni a zbytečně nezahynuli.
Charakteristika: Kůň je velké a krásné zvíře, které je hodné. Koně se využívají hodně ve sportu, ale i k práci, například v lese, kde svážejí dřevo. Vyskytnou se i zlí koně, ale to je dané povahou nebo špatným zacházením lidí. K divokým koňům není dobré se přibližovat, protože je tam velké nebezpečí, že by člověk přišel k úrazu. Kůň by ho mohl kopnout nebo vážně zranit.
Kniha je zajímavá, protože je v ní vše, jak se o koně správně postarat. Dobře se mi četla, protože kůň patří mezi moje nejoblíbenější zvíře a moc bych si ho přála mít doma.
Knihu bych doporučila Sárce, protože má ráda koně stejně jako já. Je pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji čtrnáct dní.

Škola - Příručka pro přežití školní docházky

ŠkolaNakladatelství: Computer Press, a. s., v Praze roku 2006
Počet stran: 83
Kapitoly v knížce nejsou, stránky jsou rozděleny podle žáků a učitelů, kteří se rozdělují do různých skupin, jako je například žák podle tašek nebo učitel podle dobré nálady.
Autor: Jasminka Petrovič
Ilustrátor: Dobrosav Bob Živkovič
Druh literatury: zábavná, humorná
Knihu jsem četla měsíc, ale protože se mi hodně líbí, přečetla jsem ji ještě jednou. Doporučila bych ji Zuzce, protože si myslím, že by ji zajímalo něco o různých žácích, které máme možná i tady ve škole. Myslím si, že kniha je pro čtenáře od osmi let.
Knížka vypráví o různých povahách žáků a o učitelích, kteří je učí. Žáci jsou v knížce rozděleni do různých skupin, a to podle chování, učení, tašek a ostatního. A učitelé jsou rozděleni do dvou skupin, a to podle chování a ostatního. Já jsem si vybrala stránky o žákovi, který se nazývá „Patolízal“. Je to někdo, kdo křičí, válí se a kroutí, leze po břiše a plazí se před učitelem. Nikdy nezapomíná na Den matek a narozeniny jeho třídního. Je to jediný, kdo se baví s dětmi učitelek na výletech a exkurzích. Když se jedná o učení, patří mezi šprty. V každou chvíli má připraven seznam lichotek pro osobu, která by mu mohla být nějak užitečná. U ostatních žáků vyvolává štítivost, protože Patolízal je vlastně žák, který podlézá všem, u kterých může mít nějaký prospěch.
Charakteristika postavy Patolízala: Je to podlízavý žák, který chce mít vše ve svůj prospěch a udělá pro to cokoliv, což ostatní děti na něm odsuzují a štítí se ho.
Kniha je zajímavá tím, že se člověk něco dozví o různých vlastnostech žáků a třeba se s některými takovými potká i ve škole.
Názor na knihu: Kniha se mi dobře četla, protože jsem se dozvěděla něco víc o žácích a učitelích a dalo mi to spoustu ponaučení.
Názvy některých osob z knížky: učitelův oblíbenec, satan, samotář, žvanil, fňukna, zombie, génius, žalobníček, sígr, služba.

Čarodějnice Lilli v cirkuse

Čarodějnice Lilli v cirkuseVydalo nakladatelství Príroda, s.r.o, Bratislava 2007.
Počet stran: 98 ve čtyřech kapitolách
Autor: Pan Knister
Ilustrátor: Birgit Rieger
Literatura: dětská zábavná
Kniha vypráví o dívce jménem Lilli, která umí čarovat a má na to taky knihu kouzel, kterou našla jednoho rána při probuzení vedle své postele. Vůbec nevěděla, že si ji tam zapomněla zapomnětlivá čarodějnice Surulunda.
Jednou se ve městě konal cirkus a Leon (Lilin bráška) z toho byl hrozně nadšený. Byl rád, že maminka koupila lístky na galapředstavení pro něho a Lilli. Maminka měla štěstí, protože lístky, které koupila, byly už poslední. Maminka přinesla plakát, který znázorňoval představení v cirkusu. Leon si ho nadšeně nalepil na dveře pokojíčku. Seděl před plakátem a představoval si to vystoupení. Byl cirkusem úplně posedlý. Lilli přišla ze školy a pozdravila se s bráškou. Leon ji hned zavolal do pokoje. Lilli se divila, jak Leon vypadá. Potom hádala a vykřikla, že vypadá jako indický princ, který se veze na slonovi. Byla to pravda. Leon řekl Lilli o galapředstavení. Lilli byla smutná, protože tam chtěla jít s kamarádkou. Zkoušela Leona přemluvit, aby šel na čtvrteční představení a pořád vymýšlela, třeba že minule o galapředstavení se nevedlo kouzelníkovi čarovat a tak dále. Leon ale chtěl na galapředstavení jít, a tak se Lilli rozhodla, že Leona začaruje.
Charakteristika postav: Lilli je smutná, chtěla jít na galapředstavení s kamarádkou. Leon je veselý hrozně se těšil na galapředstavení. Maminka je hodná, koupila poslední lístky na galapředstavení a dala dětem plakát s cirkusem.
Kniha je zajímavá tím, jak Lilli začarovala Leona a pak jak se zaříkávadlo musela učit pozpátku. Vybrala jsem si ji, protože jsem ostatní díly knížek, co mám, přečetla a tento ne, tak jsem si ji také přečetla. Doporučila bych ji Nikče, protože si myslím, že ji knihy o holkách, které umí čarovat, baví číst. Je pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji pět dní vždy chvilinku, protože jsem neměla čas.

Nekonečný příběh

Nekonečný příběhNakladatelství: Albatros v Praze roku 2006
Počet stran: 395
Počet kapitol: 27
Autor: Michael Ende
Ilustrátor: František Skála mladší
Literatura: pohádkový příběh
Knihu jsem četla dva měsíce. Doporučila bych ji Sárce, Týnce, Denče, Zuzce, Michalovi a ještě jiným spolužákům, protože si myslím, že by je tato knížka bavila. Je doporučená čtenářům od deseti let.
Knížka vypráví o chlapci Bastiánovi, který utíkal před klukama ze školy, protože ho šikanovali. Chtěl se jim schovat, aby mu neublížili, a tak zaběhl do krámku s knížkami. Najednou zaslechl něčí hlas a uviděl prodavače, jak se kouká na něj. Ten řekl Bastiánovi, ať jde k němu. Bastán šel a pán mu pověděl, že do toho obchůdku nesmějí děti. Ale Bastián mu pověděl, že utíká před kluky ze školy. Pánovi náhle zazvonil telefon, a tak řekl Bastiánovi, že nesmí sahat na tu knížku, kterou měl právě v ruce a odešel k telefonu. Bastiána kniha natolik zaujala, že jí pánovi sebral a nechal mu na stolku lístek, že mu knihu určitě přinese zpět. Poté šel do školy, kam ale přišel pozdě, a tak si řekl, že půjde na půdu školy a tam si bude číst knížku. Šel tedy na půdu a zamkl se. Sehnal si nějaké žíněnky, na které si sedl, zapálil svíčky a začal číst.
Dále jsem vybrala kapitolu Dvoupoustevníci:
Átrej (hlavní postava příběhu) se probudil celý čistý v kožichu Šťastného draka, který spal. Vrtalo mu hlavou, jak se tam ocitl, kdo ho převlékl. Pomaličku se zvedal a šel potichu prozkoumat okolí, ale uslyšel: „Ty už odcházíš.“ Byl to Šťastný drak Falco. Najednou draka začalo svrbět za uchem a řekl Átrejovi, ať ho podrbe. Átrej uslyšel slabounké mumlání. Viděl malou jeskynečku. Šel se tam podívat a viděl dva malé skřítky, ženu a muže. Žena si ho hned všimla a dala mu lektvar na zahojení všech ran. Ale jak ho vypil, všiml si ho muž a hned na něj valil samé otázky a povídal mu o svém vědeckém výzkumu. Oba se mu představili. Žena se jmenovala Urgla a muž se jmenoval Engywuk. Engywuk šel hned Átrejovi ukázat svůj dalekohled. Řekl Átrejovi, ať se podívá a Tárej viděl dvě Sfingy a to byla první brána pak byly ještě dvě. Brána Zrcadlo a druhá byla Brána bez klíče. Kdyby prošel všechny, dostane se až k Jižnímu Orákulu a bude si moci promluvit s Uyulálou.
Charakteristika hlavních postav: Átrej je šikovný a statečný chlapec, protože udělá vše, aby Dětskou císařovnu zachránil. Falco je pěkný a hodný drak, protože pomohl Átrejovi v Močále smutku, jinak by se utopil a nebo by ho sežral netvor, který byl poddaným Smutku. Urgla je hodná, protože uvařila Átrejovi lektvar, aby se mu zahojily rány. Engywuk je chytrý, protože věděl skoro vše o Sfingách a takových věcech a tím pomohl Átrejovi.
Kniha je zajímavá svým dějem, protože je velice dobrodružná, a ten kdo jí čte, se vžije do role hlavní postavy. Dobře se mi četla, je to výborná knížka. Při četbě jsem se vžila do hlavní postavy Átreje.
Názvy některých kapitol: Fantazie v ohrožení, Átrejovo poslání, Prastará Morla, Mnohočetná Ygramul, Dvoupoustevníci, Tři magické brány, Hlas ticha, Větrní obři, Země temné chásky.

Pět holek v akci

Pět holek v akciVydalo nakladatelství Petra v Praze roku 2006.
Počet stran: 126
Autor: Vlasta Svobodová
Knihu jsem četla jeden měsíc. Vypráví o dívkách, které se jmenují Bára, Erika, Míša, Terezka a Vendulka a mají takzvanou Správnou pětku. Bára, hlavní postava, s holkama chodí ven a užívají si naplno.
Jednou k Báře měla přijet tetička z USA a její bratr Petr, který tam maturoval, měl přijet s ní. Když tetička s Petrem přijeli, moc se jim v Praze líbilo. Všichni se přivítali a tetička začala rozdávat dárky. Ve chvíli zazvonil zvonek a Bára utíkala otevřít. Byla to Erika, dívka z party. Přišla za Bárou, jestli by nešla ven. Bára jí pověděla, ať jde nahoru, že přijela tetička s Petrem. Erika nejdříve nechtěla rušit, ale šla. Když vešla, jako první se zakoukala do Petra. Zamilovala se. Petr byl ale o několik let starší. Tetička rozdávala dárky, a jak uviděla Eriku, také pro ni něco měla. Tetička věděla, že mají holky partu a je jich pět, tak všem přivezla stejné dárky. Byly to kšiltovky a hodinky. Kšiltovky, aby se poznaly a hodinky, aby přišly vždy včas na jejich setkání. Skřivánkovi (Bářini rodiče) se rozhodli, že tetičce ukážou Prahu. Když se druhý den po Praze prošli, holky domluvily výlet k Novákům (Míšiným rodičům) na chatu, kde chtěly grilovat. Novákovi hned souhlasili a holky to začaly domlouvat.
Charakteristika hlavních postav: Bára je dobrá kamarádka, protože si s ní každý užije moc legrace. Erika je pracovitá dívka, pomáhá moc ráda Báře a celé partě, je zamilovaná, moc miluje Petra. Míša je hodná, zeptala se rodičů, jestli tetičce a Petrovi povolí u nich být na chatě a grilovat.
Terezka a Vendulka jsou spolupracující holky, vždy ve všem si moc rády pomohou. Tetička je moc hodná, všem přivezla dárky a moc se jí líbila Praha. Petr je kamarádský kluk, je s ním vždy dobrá nálada.
Kniha je zajímavá tím, že je o dívkách a ty zažívají různá dobrodružství. Mně se kniha velice líbila. Doporučila bych ji všem holkám z páté třídy, protože kniha vypráví o dívkách v letech tak jako jsme my a myslím, že by je kniha zaujala. Je určena pro čtenáře od devíti let.