Iva Jeřábková

Človíčkova dobrodružství

Autor: Pavel Teisinger
Ilustrace: Josef Lamka
Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: Praha 2009
Počet stran: 49
Knížka vypráví o životě na zemi před mnoha a mnoha lety, za dob, kdy na zemi žili dinasauři, mamuti, praopice a praptáci. A v té době také žil na zemi "Človíček." Knížka vypráví různá dobrodružství, která Človíček na zemi prožil. O tom, jak si rozdělal proprvé oheň, jak vynalezl první nůž, jak si sám postavil první dům, jak si vypěstoval první zeleninu, jak si ochočil buvola a další zajímavé příběhy.
Knížka je velmi pěkně psaná, také v ní jsou překrásné obrázky. Moc se mi líbila, dozvěděla jsem se spoutu zajímavých věcí o tom, jak se na Zemi dříve žilo. Je určena pro čtenáře od 6 let. Knížku jsem četla 14 dní.
Názvy kapitol: Jak se poprvé probudil, Jak si vykřesal jiskřičku, Jak se poprvé řízl a píchl, Jak za sebou zabouchl dveře, Jak přinesl zajíce v koši, Jak si nabral vodu, Jak se svezl do kopečka.

Prapohádky

Nakladatelství: Knižní klub Praha
Rok vydání: 2008
Počet stran: 40
Autor: Ljuba Štíplová
Ilustrace: Marcela Walterová
Žánr: pohádky
Knížka vypráví o praklukovi Pazourkovi a praholčičce Tlapičce. Vypráví příběhy z jejich praživota, o tom jak vynalezli při hraní hrneček, houstičku a dokonce i knížku.
Knížka se mi moc líbila, hodně se mi líbily i obrázky v knížce. Knížku bych doporučila každému, kdo si chce přečíst něco o praživotě kluků a holčiček.
Knížka je určená pro nejmenší čtenáře. Knížku jsem četla jeden týden.
Názvy kapitol: Jak vynalezli hrneček, Jan vynalezli houstičku, Jak vynalezli knížku.

Klára a Drobeček – Poník v nebezpečí

Autor: Anne Bachnerová
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2007.
Počet stran: 131
Žánr: dívčí povídky
Kniha je určena pro čtenáře do devíti let.
Názvy kapitol: Sněhová koupel, Výhodná koupě, Pošta pro Terezu, Paní Šulcová opět v akci, Zákeřné bouchnutí, Tatínek buduje, Odpověď je tady, Drbna, Nepříjemné zjištění, Rámus za tři, Oliverova pomoc, Co se děje s Čarodějkou, V poslední minutě, Pan Král zasahuje, Podařené rozloučení, Kuchyň plná květin, Zkouška o Velkou podkovu, Špagetová slavnost.
Knížka vypráví o dívce jménem Klára, která žije se svým tatínkem, psem Šekem, strýčkem Rudim a sestřenicí Terezou ve vesnici Hradišti. Klára má moc ráda koně a poníky, a proto svůj volný čas tráví v jezdeckém klubu, kde má na starosti poníka jménem Drobeček. Klára a ostatní děti se připravují se svými poníky na složení Zkoušky o Velkou podkovu, která spočívá ve v teoretické části a dále v jízdě na ponících, skocích a poslušnosti poníků. Jednoho dne začnou mít někteří z poníků žaludeční problémy a podezření padne na jedovaté ocúny, které se asi nějakým způsobem dostaly do sena. Klára s ostatními dětmi pátrají po pravé příčině, nezdá se jím, že by v seně ocúny skutečně byly. Když ale onemocní i další poník – Čarodějka, neponechá Hana – vedoucí jezdeckého klubu – nic náhodě a zavolá zvěrolékaře pana Břízu. Pan Bříza Čarodějku podrobně vyšetří a zjistí, že se jen přežrala, a proto se ji udělalo těžko. To, co děti považovaly za jedovaté ocúny, byl jen jitrocel, který naopak poníkům moc chutná. Pan Bříza také zjistí, že Čarodějka je březí. Děti jsou rády, že se vše vysvětlilo a poníkům nehrozí žádné nebezpečí a že se mohou dále připravovat na složení zkoušek, které také nakonec Klára i všechny děti úspěšně složí.
Klárka je milá, upřímná dívka, která má ráda zvířata, především koně a psy.
Knížku bych doporučila všem, kteří mají rádi koně, z naší třídy Sárce. Je zajímavá tím, že to vypadalo jako že je dívka nemocná, ale ona měla dítě. Líbila se mi. Četla sem ji dva týdny.

Příběhy ze sedla – Velké tajemství

Autor: Ruth Gellersenová
Ilustrace: Melanie Brockampová
Vydalo nakladatelství Junior s.r.o. v Říčanech u Prahy v roce 2010.
Druh literatury: povídkový příběh
Počet stran: 67
Knížku jsem četla čtrnáct dní. Je určena pro čtenáře do devíti let.
Knížka vypráví o třech kamarádkách – dvojčatech Lence a Verče – a Emě. Dívky mají rády poníky, každá z nich také vlastního má. Ema Pepého, Verča Sindy a Lenka Ferdu. Při jedné vyjížďce narazí na starou chýši, která je ukryta ve větvích stromů. Dívky chýši prozkoumají a zjistí, že ji asi už dlouho nikdo neobývá. Dohodnou se, že budou do chýše jezdit pravidelně, bude to jejich úkryt. Domeček trochu poklidí a přivezou si do něho i nějaké zásoby jídla. Jednoho dne zjistí, že v domečku byl ještě někdo, věci jsou na jiném místě, jídlo snědené. Zanedlouho se u domku objeví dva kluci se psem. Fanda a Jonáš, se psem Myškou, kteří si na domeček dělají stejné nároky, jako dívky, taky si ho vyhlídli a chtějí tam mít svůj úkryt. Děvčata se s chlapci nemohou dohodnout, koho domeček bude, společně ho obývat nechtějí. Dohodnou se nakonec, že domeček bude patřit té skupině, která ho více a lépe opraví. Děti se pustí s chutí do oprav. Při opravách se ale Jonáš zraní, spadne ze žebříku a rozrazí si hlavu. Ema si zachová chladnou hlavu, společně děti naloží Jonáše na Pepého a odvezou zraněného Jonáše na statek Eminým rodičů, tam ale nikdo není. Ema neváhá, osedlá Pepého a vyzáří rodiče hledat. Po pár minutách je najde na jedné louce, která patří ke statku. Její maminka rychle nasedne do auta, a vyráží ke statku a potom odváží zraněného Jonáše k doktorovi. Vše dobře dopadne, Jonášovi se nic vážného nestalo. A jak to dopadlo se soutěží o domeček? Chlapci ho přenechali děvčatům s tím, že si někde blíž k jejich domovu postaví nový.
Charakteristika postav: Ema je hodná, pracovitá dívka, která nepanikaří a umí rychle řešit i nenadále situace, když rozhodla o záchraně Jonáše. Lenka je starostivá, vše bere moc vážně. Verča je hodná, milá díka. Všechny tři mají rády poníky.
Knížku bych doporučila všem, kteří mají rádi dobrodružství, třeba Martinovi.

Anička u moře

Autor: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2010.
Počet stran: 113
Druh literatury: dívčí příběh
Knížka je určena pro čtenáře od sedmi let. Knížku jsem četla tři týdny. Moc se mi líbila, protože mi připomínala moji dovolenou u moře.
Názvy kapitol: Anička s Tarkem nacvičuje divadlo, ale brzy se dozví nečekanou novinu. Anička poletí poprvé v životě k moři. Loučení s kamarády a přípravy na cestu. Aniččin první let vysoko do nebe. V neznámé zemi, stýskání a první slzy. Mumie si nedá pokoj, ale Anička má už lepší náladu. Co se Aničce přihodilo v moři. Radostné překvapení u bazénu. Anička s Dominikem vymýšlejí nejrůznější hry. Výlet do tržnice, kde se vyděšená Anička ocitne na šicím stroji. Znovu u moře a obrovský vichr, který Aničce něco navždy odnese. Výlet na velbloudech, kde si Anička připomene, na co málem zapomněla. Lodí na korálový ostrov. Aniččin bláznivý sen. Co způsobil rozbitý zip a komu dala Anička první bakšiš. Údolí králů, egyptští bohové a opravdová mumie. Taneční večírek, na kterém Anička dostane nečekaný dárek. Poslední den.
Knížka vypráví o osmileté holčičce Aničce, která se svojí maminkou a tatínkem poprvé v životě letí k moři do Egypta. Aničce se k moři moc nechce, nechce opustit své kamarádky a především kamaráda Tarka, se kterým nacvičuje divadlo. Bojí se také letět, má obavy z toho, že si v cizí zemi nenajde žádnou kamarádku. Nejdřív se Aničce u moře moc nelíbí, nikoho tam nezná, lidé mluví cizím jazykem, kterému Anička nerozumí, cítí se být sama. Brzy se ale u hotelového bazénu seznámí s českou dívkou Dominikou a hned se Anička cítí lépe, má si u moře s kým hrát. S Dominikou se Anička rozhodně nenudí, Dominika vymýšlí spoustu her. Za pobyt u moře Anička zažije spoustu dobrodružství – jízdu na velbloudovi, potápění v moři, výlet k pyramidám a také se ztratí na velikém tržišti.
Charakteristika postav: Anička je trochu nesmělá, bojácná, ale kamarádská dívka. Dominika je dívka toužící zažít hodně dobrodružství, ničeho se na rozdíl od Aničky nebojí a dobrodružství vyloženě vyhledává.
Knížku bych doporučila Sárce, určitě ji taky bude připomínat její pobyt u moře.

Kouzelná chobotnice Krejzy

Autor: Alena Vostrá
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Artur, Praha v roce 2004.
Počet stran: 91
Druh literatury: dětské povídky
Knížka je pro děti od pěti let. Četla jsem ji 14 dní. Doporučila bych ji Sárce, pěkně se mi četla, určitě se jí bude líbit.
Názvy kapitol: Ale jenom pod jeden podmínka, Já umím mlčet, Já ten župan užiju, Já jsem lachtan a jsem lachtanem rád, To si prostě, Krejzy, vůbec neumíš představit, Vášnivá sběratelka plodů moře, Ty jsi mě nemožně zmenšila, broučku, Když dostane šlupku, tak dobře běhá, Račte rozumět, Říkáš konvalinka?, Pirrroun, Aurelia Aurita neboli jak na tom Krejzy vydělala.
Knížka vypráví o chobotnici jménem Krejzy. Jednoho dne, když zase měla Krejzy velký hlad, ulovila „tučné“ sousto – člověka. Nebyl to ale obyčejný člověk, ale kouzelník kmene Mamdvažubi. Krejzy ho chtěla sníst, ale kouzelník ji slíbil, že když ho pustí, naučí ji zaklínací tanec. A tak se taky stalo. Od té doby Krejzy nebyla jen obyčejná chobotnice, ale chobotnice, která uměla kouzlit. Svá kouzla využila jen pro dobré věci, snažila se pomáhat zvířátkům v moři – želvě vykouzlila zbrusu nový krunýř, mořské panně vykouzlila nový klobouk, zachránila mořského koníka, pomohla velrybě Pejpině ze zajetí, tučňákovi Kroupovi vykouzlila brýle, aby dobře viděl, sardinku Libušku naučila „R“. Čas plynul a uběhl rok, od doby, kdy kouzelník kmene Mandvažubi naučil Krejzy zaklínací tanec, a protože Krejzy mohla kouzlit právě jen rok, přišel ji kouzelník připomenout, že její kouzelnické schopnosti skončí. Při návštěvě Krejzy kouzelník ztratil náušnici, kterou mu kdysi věnovala jeho tchýně. Bez náušnice se nemohl vrátit domů. Krejzy už nemohla čarovat, tak nevěděli, co si počít. V tom se objevila medúza Džusbaba se ztracenou náušnicí. Náušnici kouzelníkovi vrátila, ale jen pod podmínkou, že Krejzy bude moci i nadále kouzlit. Tak si Krejzy vesele kouzlí i nadále.
Charakteristika postav: Krejzy je veselá, dobrosrdečná, ráda pomáhá druhým.
Knížka je zajímavá tím, že chobotnice Krejzy se naučila kouzlit. Líbila se mi, protože se dobře čte.

Luisa a Lotka

Napsal: Erich Kästner
Ilustrace: Josef Žemlička
Vydalo Nakladatelství Albatros v roce 1984.
Počet stran: 115
Počet kapitol: 12
Druh literatury: dívčí příběh
Knížka je určena pro čtenáře od 8 let. Četla jsem ji tři týdny, doporučila bych ji Markétce, vyprávění o záměně dvojčat se ji určitě bude líbit.
Knížka vypráví o dvou devítiletých dívkách, které se jedna druhé podobají jako vejce vejci – Luise a Lotce. Obě se potkávají na letním táboře, kam Luisu poslal její otec, a Lotku její matka. Vzhledem k tomu, že děvčata jsou si podobná, nejprve spolu moc nemluví, ale časem se z nich stanou kamarádky a při jejich společném vyprávění nakonec odhalí pravdu – jsou to dvojčata. Jejich rodiče se rozešli, když byly malé, otec se nadále staral o Luisu, matka o Lotku. A tak vznikne i plán, že se vymění a za otcem odjede Lotka a za maminkou Luisa. A jak si naplánovali, tak se také stalo. Každá z dívek tak poznává svého druhého rodiče, a rodiče si ani nevšimnou, že se dívky vyměnily. Výměna dívek probíhá hladce, i když drobných nesrovnalostí si všimnou hlavně učitelky ve škole, neboť pečlivá, vzorná a tichá Lotka se přes prázdniny proměnila v energickou, neposednou a ne až tak pečivou Lotku, a z temperamentní, rozpustilé Luisy se stala svědomitá, pečlivá, hodná Luisa, až do doby, než Lotka zjistí, že se chce otec znovu oženit. To by zásadně ovlivnilo plán dívek, které si usmyslely, že dají rodiče zase dohromady a budou dále všichni žít zase pohromadě. Lotka z toho zjištění onemocní a ne a ne se uzdravit. V té době se v nakladatelství novin, kde pracuje maminka, objeví fotka Luisy a Lotky z prázdnin, a mamince ihned dojde, že se děvčata vyměnila. Telefonuje svému bývalému muži, vše mu vypráví, a rodiče se domluví, že maminka s Luisou přijedou za tatínkem a Lotkou. Po příjezdu maminky a sestry Luisy se Lotka jako zázrakem uzdraví. A jak to dopadne s rodiči a s tatínkovou svatbou? Svatba se koná, ale tatínek si nebere svou současnou přítelkyni, ale svou bývalou ženu a maminku obou sester, a všichni čtyři opět žijí šťastně spolu.
Charakteristika postav: Luisa a Lotka jsou vzhledem k nerozeznání, ale jinak Luisa je energická, horlivá, rozpustilá, trochu nedbalá a líná. Má ráda palačinky, nesnáší maso. Naopak Lotka je pečlivá, zdrženlivá, hodná, tichá a ráda pomáhá mamince s domácností. Má ráda maso a palačinky ji moc nejedou.
Vyprávění o dvojčatech se mi moc líbilo, příběh byl napínavý, byla jsem zvědavá, jak výměna dívek dopadne. Knížka se mi dobře četla, i když mi dělalo problém číst německá příjmení a německé názvy.

Anička a její kamarádky

Autor: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2010.
Druh literatury – dívčí příběh
Počet stran: 115
Počet kapitol: 19
Názvy některých kapitol: Anička jde do školy a má strach, Anička má první kamarádky, ale taky ji bodne včela, Co se stalo na kluzišti, Boj s kohoutem a další.
Knížka je určena pro čtenářky od sedmi let. Vypráví o dívce jménem Anička. Anička na konci letních prázdnin přijíždí z Prahy k babičce na venkov. U babičky bude trávit celý příští školní rok, protože její rodiče odjíždějí do Afriky pomáhat léčit nemocné děti. Anička z této změny není nijak nadšená, bojí se, že si na venkově nenajde žádné kamarádky, nechce se jí jít ani do školy, proto první den jde s babičkou. Hned první den se seznámí se spolužačkami Irenou a Olinou, které se na rok a nejen na rok stanou jejími nejlepšími kamarádkami. Všechny tři zažívají úžasná dobrodružství, které by Anička v Praze nikdy nezažila. Jako v normálním životě, ani Anička není jenom šťastná a spokojená, hlavně když se s Irenou a Olinou trochu pohádají a nemluví spolu. Anička se cítí být zrazená, když se jí děvčata nezastanou na kluzišti, kde ji obtěžuje starší dívka Julina. Je na holky naštvaná, ale vše se urovná, když ji Olina s Irenou na Štědrý den přinesou malé dárečky. Ostatně Anička na ně taky s dárečky nezapomněla. Po roce stráveném na venkově s novými kamarádkami se nakonec stane i kamarádkou Elišky, která je jinak velmi tichá a nedůvěřivá, a nikdo s ní nechce kamarádit.
Charakteristika postav: Anička je milá, hodná, kamarádská, ale i trochu bojácná dívka. Irena je kamarádská a starostlivá. Olina si z ničeho nic moc nedělá, ale jinak je kamarádská. Eliška je velmi tichá, plachá dívka, která si žije ve svém vlastním světě, a nikoho tam nechce pustit. Aničce se to nakonec po malých, trpělivých krůčcích podaří a prolomí Eliščino mlčení a stanou se z nich také kamarádky.
Knížku jsem četla 14 dní, velmi se mi líbila, dobře se mi četla. Doporučila bych ji Markétce, určitě se jí tento dívčí příběh bude líbit. V knížce mně zaujaly krásné ilustrace.

Maxíkovo dobrodružství

Autor: Holly Webb
Ilustrace: Sophy Williams
Vydala NAVA – Nakladatelská a vydavatelská agentura Plzeň v roce 2011.
Druh literatury – dobrodružný příběh
Počet stran: 105
Počet kapitol: 6, kapitoly jsou bez názvů
Knížka je určena pro čtenáře od 7 let.
Knížka vypráví o štěněti jménem Maxík a jeho paničce dívce jménem Molly. Molly přemluví rodiče a koupí si domů štěňátko bobtaila, kterého pojmenují Maxík. Maxík si rychle zvykne na novou rodinu, hlavně Molly mu přiroste k srdci, proto špatně nese fakt, že Molly každý den ráno odchází do školy a vrací se až odpoledne. Jednoho dne, když maminka Molly omylem zapomene zavřít okno, zvědavý a hlavně smutný Maxík se protáhne oknem ven na zahradu a ze zahrady se vydá na ulici a jde hledat Molly do školy. Neví, kam má jít, a na neštěstí jde úplně na druhou stranu, než je škola. Dojde až do sousedního městečka, kde ho srazí auto a poraní mu nohu. Maxík je zoufalý, chtěl by se vrátit domů za Molly, ale neví, kam jít, ztratil se. Když Molly přijde domů zjistí, že se Maxík ztratil. S rodiči se ho pokouší několik dní najít, ale po Maxíkovi jako by se zem slehla. Mezitím do sousedního městečka přijíždí s rodiči na dovolenou dívenka Jasmína. Při procházce po pláži v křoví objeví zoufalého, vyhládlého a zraněného Maxíka. S rodiči ho odvezou na veterinu, kde Maxíka ošetří a pár dní si ho tam nechají, aby se uzdravil. Maxíka vyfotí a na webové stránky veteriny umístí jeho fotku s výzvou, aby se ozvali jeho majitelé. Jasmína každý den chodí na veterinu za Maxíkem, kterého ale pojmenovala Lucky.Chtěla by si Luckyho nechat, kdyby se neozvali jeho majitelé. Poslední den dovolené ji pan veterinář dovolí, aby si s Luckym vyšla na procházku. Jdou na pláž, kde Luckyho objevila. Prochází se po pláži, když Maxík najednou v dáli uvidí dívku, která se podobá Molly, vlastně je to Molly. Začne štěkat, táhne Jasmínu směrem k dívce. Molly se otočí, protože zaslechla štěkot podobný Maxíkovi, a už vidí Maxíka s nějakou dívkou. Rychle k němu běží, objímá ho a je moc ráda, že Maxíka našla. Jasmína není moc nadšená, když vidí, že Lucky našel svoji rodinu, chtěla si ho totiž nechat. Rodiče Jasmíny vypravují rodičům Molly, jak Maxíka našli zraněného a jak ho nechali ošetřit na veterině. Molly je přešťastná, že Maxíka našla, ale když vidí, jak je smutná Jasmína, napadne ji, že by si Jasmína mohla koupit také štěňátko a dokonce brášku Maxíka, protože paní Hughesová, od které má Maxíka, měla ještě nějaké štěňátka na prodej. Zajedou tedy všichni společně k paní Hughesové, a opravdu, ještě 3 stěňátka jsou na prodej. Jasmína si nakonec jedno vybere a je také spokojená, že bude mít doma svého Luckyho.
Charakteristika postav: Maxík je miloučké, hravé, zvídavé štěně. Má rád Molly, moc se mu po ní stýská, když je Molly ve škole, chtěl by si s Molly pořád jen hrát a mít ji u sebe. Molly má ráda zvířátka, hlavně svého Maxíka. Hrozně špatně nese, když se Maxík ztratí, moc se ji po něm stýská a je zoufalá, neumí si vůbec představit, že by Maxíka už nikdy neviděla.
Knížku jsem četla jeden týden, byla jsem zvědavá, zda se Maxík s Molly opět setká. Doporučila bych ji Ondrovi, protože má také rád psy. V knížce mě zaujaly pěkné ilustrace, v textu mě zaujalo, jak byly jednotlivé části kapitol odděleny psími tlapičkami.

Jejda a Helemes

Autor: Miloš Kratochvíl
Ilustrace: Helena Pavlíková
Vydalo nakladatelství Portál s.r.o. v Praze roku 2009.
Počet stran: 103
Určeno pro čtenáře od sedmi let. Druh literatury: pohádkový příběh
Knížka je členěna do 47 krátkých příběhů. Názvy některých z nich: Jak si dali jména, Pán Obřích hor, Modřina, Modrý obr, Vrabčí řeč, Kamarádi, Nespravedlivý déšť, Každý svou cestou, Šup do kapsy!, Spolu.
Knížku bych doporučila Ondrovi, určitě se mu bude vyprávění o obrovi a skřítkovi bude líbit.
Obr jménem Helemes jednoho dne vytáhne z kapsy skřítka, kterému začne říkat Jejda, a od té doby putují po horách společně. Společně zažijí spoustu dobrodružství, Helemes bojuje s vládcem hor Mamlasem, Helemes chce ukrást včelám med, vydají se do strašidelné jeskyně … Každý z nich řeší situace, do kterých se dostanou, po svém. Obr většinou uplatňuje svoji sílu a velikost, skřítek zase vše řeší svojí chytrostí, kamarádstvím a vtipem, do rvaček se nepouští, spíše z teploučké Helemesovi kapsy všemu přihlíží a snaží se Helemesovi radit, ten však jeho rady většinou bere na lehkou váhu, přece obr nebude poslouchat tak malinkatého skřítka jako je Jejda! Jednoho dne se ale nepohodnou a obr skřítka ze své kapsy vyhodí, už nechce, aby u něj skřítek bydlel. Skřítek se pokouší udělat si své vlastní bydlení, ale nikde mu není tak dobře, jako mu bylo v obrově teplé kapse. Obr zjistí, že mu skřítek chybí, nemá se s kým hádat, s kým povídat, nechce už být sám … Tak nakonec Jejdu nechá opět bydlet ve své kapse a zase začnou putovat po horách spolu.
Charakteristika postav: Helemes je hloupý a tak trochu hromotluk, myslí si, že vše vyřeší svou silou a mohutnou postavou. Je samotářský, nebojácný, nakonec ale zjistí, že už nech žít sám, že je lepší mít nějakého kamaráda nablízku. Jejda je šikovný, chytrý, milý, kamarádský, trochu bojácný.
V textu mě zaujaly vsuvky k zamyšlení, poučení nebo k zasmání, které jsou vkládány mezi jednotlivé kapitoly. Ukázka vsuvky: Houževnatost je užitečná vlastnost. Pokud se snažíte udělat něco rozumného. Když jde o nesmysl, je houževnatá neústupnost nebezpečná. Tohle by si měli uvědomit všichni obři. A nejen obři!

Týna a Pony - Nerozluční přátelé

Autor: Julia Boehme
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo Nakladatelsvi Fragment v roce 2003.
Druh literatury: dívčí příběh
Knížka je určena pro čtenářky od sedmi let.
Počet stran: 134
Počet kapitol: 16 – Novinky, Stěhování - děkuji, nechci!, Tajný spolek, Kocovina po čokoládovém pudinku, Na safari, Těžká pořážka, Poníci jako sousedé, Trvdohlavý Pony, Nejlepší poník na světě, Piknik u jezera, Strašná nehoda, Pony nesmí zemřít!, Snad to bude dobré, Pony se sádrou, Vyšetření, Nová škola - nové štěstí.
Knížku jsem četla 14 dní.
Vypráví o dívce jménem Valentýna, která žije se svými rodiči, bratrem a dědečkem v Praze, má ráda koně, každý týden navštěvuje jezdecký klub. Jednoho dne přijde maminka s tím, že dostala nabídku na lepší práci, ale museli by se odstěhovat do Hradiště. Týna o stěhování nechce ani slyšet, znamenalo by to opustit kamarády ve škole, jezdecký klub a hlavně dědečka, který teď bydlí ve vedlejším bytě. Nakonec se nechá přemluvit a jedou se do Hradiště podívat. Týna není nijak nadšená, ale když zjistí, že za sousedy mají pony klub a navíc dědeček bude mít v novém domě taky svůj malý byt, se stěhováním souhlasí. Hned na začátku letních prázdnin se zapíše do prázdninového kurzu ježdění, ještě před začátkem kurzu se seznámí s poníkem jménem Pony. Pony je tvrdohlavý, nenechá se od Týny pohladit. Týna je ráda, že to není jediný poník, který v klubu je. O to víc je zklamaná, když právě s Ponym má jezdit. Pony s Týnou nechce spolupracovat, vůbec neposlouchá její pokyny, nakonec ale Pony ustoupí a začne s Týnou spolupracovat a stanou se z nich kamarádi. Jednoho dne se ve stáji ale objeví Jitka a dělá si na Ponyho nároky a asi právem, s Ponym totiž jezdí už 2 roky, jen jeden týden byla s rodiči na dovolené. Týna se nechce Ponyho vzdát, už si na něj zvykla. Děvčata se šeredně pohádají, ani jedna nechce ustoupit. Vedoucí kurzu to nakonec vyřeší tak, že se děvčata budou střídat. Týně ani Jitce se tento nápad moc nelíbí, ale pořád lepší střídání, než o Ponyho přijít. Jednoho dne se vydají s poníky na výlet k nedalekému jezeru, na zpáteční cestě Ponyho vyleká žába a Pony skočí přímo před projíždějící auto. Pony zůstává ležet na zemi. Týna běží volat veterináře, který po prohlídce konstatuje, že Pony má zlomenou nohu. Pan Král, majitel stáje, chce nechat Ponyho utratit, neboť není jisté, zda se Pony uzdraví. To Týna nemůže dopustit. Přemluví maminku, která je také zvěrolékařka, aby se o Ponyho starala a také se domluví s panem Králem, že od něho Ponyho odkoupí. A protože Pony, který dostal na nohu sádru, musí být v absolutním klidu ve stáji, začne Týna trávit veškerý čas s ním, povídá mu různé příběhy, dokonce mu i začne hrát na kytaru, aby se poník nenudil. Jitka, které není také osud Ponyho lhostejný, se Týně nabídne, že ji ve stáji bude občas střídat, aby si mohla odpočinout, a tak se i z holek nakonec stanou dobré kamarádky.
Charakteristika postav: Týna je milá, hodná a kamarádská dívka, které nadevše miluje poníky, ráda se o ně stará, ale i na nich ráda jezdí. Když se Pony zraní, neváhá, a stará se o něj celé dny, nejraději by ve stáji i spala, jen aby se poník cítil dobře. Pony je tvrdohlavý, umíněný, ale nakonec se s Týnou stanou dobrými kamarády.
Knížku bych doporučila Markétce, protože má ráda koně jako já. Líbila se mi, protože jsem jednu podobnou četla. Je zajímavá tím, že tam jsou konkrétní slova, co něco říkají.

Heidi a její kamarádi

Autor: Johanna Spyriová
Ilustrace: Marie-José Maury
České vydání Fortuna Print Praha 2005
Literatura: dívčí příběh
Počet stran: 100
Počet kapitol: 6
Názvy kapitol: Heidi a velké stádo, Heidi a lavinoví psi, Heidi a tuhá zima, Heidi a divoká pastvina, Heidi a cirkus a Heidi a Vánoce
Knížka je určena čtenářům od sedmi let. Četla jsem ji asi týden.
Knížka vypráví o děvčátku jménem Heidi, která žije se svým dědečkem Konrádem. Od jara do podzimu tráví život v horách, kde se starají o stádo ovcí a koz, na zimu sestupují i s ovcemi a kozami dolů do údolí do vesničky jménem Vysoká.
Nejvíce se mi líbila kapitola Heidi a lavinoví psi. Heidi jednoho dne na pastvě při hlídání stáda koz zaslechla slabé zakňučení. Nejprve se trochu obávala, aby to nebyl třeba vlk. Váhala, zda nemá dojít pro dědečka, ale vtom se od stáda odpoutala jedna koza a Heidi se vydala za ní, aby jí koza neutekla. Když kozu u skal dohnala, nevěřila svým očím, na skále ležela bílá fena a vedle ní klubko malých štěňátek. Na první pohled bylo vidět, že fena je velmi vyčerpaná a také zraněná. Heidi věděla, že sama fenku do vesnice i se štěňátky nedopraví, tak se vydala pro pomoc do vesnice a zanedlouho už byla fenka u dědečka doma. Heidi doběhla pro pana doktora, který musel fenku operovat, aby jí zachránil život. A co bylo se štěňátky? Heidi musela fence pomoci s krmením, na pět štěňátek by unavená fenka nestačila. Heidi je krmila několikrát denně kozím mlékem a štěňátka rostla jako z vody. Za nějaký čas je Heidi s pomocí dědečka začala cvičit, aby z nich vychovala lavinové psy, a to se jí také povedlo, další zimu si je horští vůdci začali brát s sebou na výpravy do hor.
Heidi má ráda svého dědečka a také zvířátka, ráda se o ně stará, je kamarádská, nebojácná, skromná a pracovitá. Dědeček je pracovitý a moudrý muž, své životní zkušenosti předává malé Heidi.
V knížce mě zaujaly nádherné ilustrace a pěkné příběhy. Doporučila bych ji Sárce, protože se mi dobře četla.

Rozpustilá opička

Autor: Julia Boehme
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2010.
Počet stran: 141
Druh literatury: dívčí příběh
Počet kapitol: 23
Názvy některých kapitol: Lahvička pro Fridolína, Opičí škola, Pytle na brambory a staré ponožky, Strašpytel Pony, Generální zkouška, Téměř dokonalý poník
Knížka je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji 14 dní.
Knížka vypráví o dívce Valentýně, jejím poníkovi Ponym a opičce Fridolínovi. Pony se zotavil ze strašné nehody, která se mu přihodila v minulosti, a Týna s ním a ostatními dětmi z jezdeckého klubu se pomalu začínají připravovat na svoje první jezdecké závody. Není to vůbec jednoduché, musejí se toho spoustu naučit a hlavně Týna má o starost navíc, protože Pony se po střetu s autem bojí rámusu a všeho, co je pro něj nové. Ze začátku Týnu moc neposlouchá, ale Týna svojí trpělivostí nakonec donutí Ponyho spolupracovat a jejich společné první závody vyhrají, i když je to vlastně remíza, vyhrají obě dvě soutěžící družstva. Fridolín je malá opička, kterou maminka přivede domů na hlídání, protože její ošetřovatel Oskar, má 14 dní dovolenou. O Fridolína se převážně stará Týnin dědeček a babička, která přijela také zrovna na návštěvu. Dědeček není z návštěvy babičky ani hlídání moc nadšený, nikdy si s babičkou moc nerozuměli, ale při jejich společném hlídání Fridolína, jeho krmení, přebalování a hraní si s ním, najdou společnou řeč. Babička s dědečkem se snaží Fridolína naučit znakovou řeč, ale jejich pokusy končí tím, že se Fridolín naučí jen tleskat, ale aspoň něco. Týna chce Friloníla seznámit s Ponym, ale ten není z opičky zrovna nadšený. Fridolín by nejraději na Ponym pořád seděl a jezdil, což se Ponymu vůbec nelíbí. Čtrnáct dní rychle uteklo a Fridolín i babička se vracejí zpátky domů. Týně se bude moc stýskat.
Charakteristika postav: Týna je milá, kamarádská, trpělivá dívka, která má ráda nejen poníky, ale zamiluje si i roztomilou opičku Fridolína. Pony je tvrdohlavý, trochu bojácný, ale Týna se ho snaží naučit se nebát nových věcí, což se jí i celkem daří. Fridolín je rozpustilý a hravý.
Knížku bych doporučila Sárce, protože se mi moc líbilo vyprávění o poníkovi a opičce.
V knížce mě zaujaly pěkné ilustrace, v textu vzkazy, které si Týna píše do svého deníčku.

Klára a drobeček - Poník na výletě

Autor: Anne Bachnerová
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo Nakladatelství Fragment v Praze v roce 2007.
Žánr: dívčí romány a povídky
Počet stran: 136
Počet kapitol: 19
Názvy kapitol: Konečně prázdniny, Choulostivý pacient, Vetřelc ve stáji, Kazisvět, Nový koníček strýčka Rudiho, Šek je prodejný, Těžké rozhodnutí, Drobeček učitelem, Pes s vítěznou náladou, Jeden chybí, Zvláštní polední přestávka, Myslím,že tu bučí kůň! Bloudění, Překvapení, Noční šeptání, Šťastný návrt domů, Šekovy námluvy, Čertovské kuře, Dárek na rozloučenou
Knížku jsem četla dvacet dní. Vypráví o Kláře, jejím tatínkovi, strýčkovi Rudim, sestřenici Tereze, poníkovi Drobečkovi a pejskovi Šekovi.
Jednoho dne se strýček Rudi, který bydlí s Klárou a jejím tatínkem v jednom domě, rozhodne, že Šeka připraví na přehlídku psů. Šeka začne cvičit, a i když tomu nikdo z rodiny nechce věřit, strýčkovi se daří Šeka dobře připravovat. Ale zadarmo to není, za každý provedený cvik Šek vyžaduje odměnu. Klára a ostatní děti z ponyklubu, kam Klára každý den chodí trénovat se svým poníkem Drobečkem, plánují velkou velikonoční vyjížďku. Děti se moc těší, budou totiž několik dní mimo domov. Na výletě se nejdříve setkají se zatoulanou krávou, poté zabloudí a nemůžou najít správnou cestu k chatě, kde mají přenocovat. Nakonec Drobeček najde správnou cestu a jaké je pro všechny překvapení, když na děti na chatě čekají rodiče a chystají velkou hostinu. Další dny už děti tráví bez rodičů a pořádně si výlet užívají, i poníkům se na výletě líbí. A co strýček Rudi se Šekem? I když Šek byl dle strýčka dobře připraven, atmosféra velké přehlídky na něj dopadne a přehlídku nezvládne, vůbec nechce strýčka poslouchat a nesplní žádné úkoly... tak snad příští rok.
Knížka se mi líbila, dobře se mi četla, proto bych ji doporučila třeba Lucce. V knížce mě zaujaly pěkné ilustrace, v textu zajímavé nadpisy kapitol.
Charakteristika postav: Klára je kamarádská a starostlivá dívka, která má ráda zvířata, zejména poníky a pejsky. Šek je trochu rozmazlený, kamarádský a taky trochu prodejný pejsek - provede naučené cviky jen za úplatu. Drobeček je trochu divoký, ale Kláru poslouchá na slovo.

Anička na horách

Autor: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2011.
Názvy kapitol: Jak Dita pozvala Aničku na hory U Tarka - a co si Anička málem zapomněla zabalit, Veselá cesta autobusem, První den na chalupě, Lyžování, vlek a nakousnutá tatranka, Na koník a noční duchové, Znovu na lyžích, V krámku - a co kamarádky v noci vyděsilo, Smutná snídaně, veselý oběd, Sněhulák a zasloužená sauna, Aniččin podivuhodný sen, Potíže s Katkou, Aniččina pomsta, Něco je jinak, ale Anička neví, co to je, Maškarní ples a velké překvapení, Černá tečka a usmíření, Naposled na kopci
Počet stran: 120
Druh literatury: dívčí příběh
Knížka je určena čtenářkám od sedmi let. Četla jsem ji 14 dní.
Dita pozve své spolužačky ze třídy - Aničku, Julju a Katku - k její tetě a strýčkovi na hory do Jizerských hor. Děvčata se domluví, a na hory skutečně vyrážejí. Anička není moc nadšená z toho, že na hory má jet i Katka, protože ta se jich poslední dobou straní, nic ji nebaví, nic se jí nelíbí, všem kazí náladu. Katka ale nejede na hory na celý týden, ale přijede o pár dní později. Dita, Julja i Anička si pobyt na horách náramně užívají, lyžují, i když Julja neumí jezdit na vleku, stavějí sněhuláka, jdou poprvé do sauny, starají se o "strýčkovy" kobylky, taky se strýčkem jedou na kobylkách na noční vyjížďku, udělají si masky na maškarní ples. Dny jim rychle utíkají, děvčata jsou spokojená a šťastná, všechny tři si dobře rozumí. Anička má pořád obavy z příjezdu Katky, obává se toho, že jim protivná Katka celý výlet zkazí. A opravdu, Katka je po příjezdu na hory protivná, náladová a s děvčaty si moc nerozumí. Nechce se jí ani lyžovat, ani stavět sněhuláka, nejde s děvčaty ani na maškarní. Anička Katčinému chování nerozumí, až do chvíle, kdy zaslechne rozhovor tety s nějakou paní, o tom, že Katka se dostala do puberty, že vlastně za své chování ani tak moc nemůže, souvisí to prostě s věkem. Anička se nakonec s Katkou usmíří, a stanou se z nich nejlepší kamarádky.
Charakteristika postav: Anička je kamarádská, usměvavá, má ráda loutkové divadlo a moc si zamiluje kobylku Mínu, Dita je upovídaná a kamarádská, Julja je také kamarádská, má taky ráda koně, je trpělivá, při své snaze naučit se lyžovat. Katka je protivná, náladová, málomluvná.
V knížce mně zaujaly pěkné ilustrace, v textu mně zaujalo psaní do deníčku, který si Anička píše.
Knížku bych doporučila Markétce, má ráda stejné knížky jako já.

Vánoce pro Kočku - 23 adventních pohádek a jeden opravdový příběh

Autor: Terezie Radoměřská
Ilustrace: Aneta Bendáková
Vydalo: nakladatelství Barrister & Principal v Brně v roce 2010.
Počet kapitol: 24
Názvy některých kapitol: O kočce, O oslíkovi, O svatém Mikuláši, O kohoutovi, O ovčákovi, Kůň, slon a velbloud, Jak andělíčci pekli cukroví, O jmelí, Proč jíme o Vánocích rybu, Proč slavíme Vánoce v zimě
Počet stran: 182
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knížka je určena pro všechny, kteří mají rádi advent, tajemný předvánoční čas plný očekávání. Doporučila bych ji všem. Knížka se mi moc líbila, dočetla jsem se v ní, jak to o Vánocích skutečně bylo.
Viky, Sisi a Max s tatínkem staví po večerech betlém. Každý den od 1. prosince přidají do betléma jednu figurku. Černá kočka jménem Kočka jim každý večer, když přidají do Betléma jednu figurku, vypráví jeden příběh o tom, jak to v Betlémě bylo, než se narodil Ježíšek. Za 24 večerů děti vyslechnou 24 příběhů a nakonec se dočkají Vánoc.
Jak andělíčci pekli cukroví: Andělíček jménem Cvalík, chtěl před prvními Vánocemi něčím přispět k přípravám na slavnostní večer, a protože rád jedl, napadlo ho, že by v nebi mohli upéct cukroví. S ostatními andělíčky se také hned pustili do práce, udělali těsto, připravili plechy a začali z těsta tvarovat hvězdičky, srdíčka a kolečka. Ale když chtěli cukroví upéct, došlo jim, že v nebi nemají žádnou horkou pec. Byli zoufalí, nevěděli, kde cukroví upéct. Jeden z andělíčků jménem Fricek, který se kamarádil s čerty, se nabídl, že by jim čerti cukroví mohli upéct v pekle. A také se tak stalo. Čerti skutečně cukroví upekli. Andělíčkové upečené cukroví poctivě dali do spíže, ale před tím si Cvalík stačil pár kousků strčit do kapsy. Když je ale chtěl tajně ochutnat, málem si o cukroví zlomil zub, bylo tvrdé a taky hořké a na jazyku pálilo jako oheň. Co také mohli čekat od čertů? Čerti přece vždy všechno pokazí. A jak to dopadlo s cukrovím? Andělíčkové udělali nové a poprosili Pána Boha, aby mohli v nebi roztopit pece. Když Pán Bůh viděl, že andělíčci chtějí mít první Vánoce co nejkrásnější, dovolil andělíčkům, aby jednou do roka v nebi roztopili pece a cukroví upekli. Proto každý rok před Vánocemi nebe navečer bývá růžové. To andělíčkové pečou cukroví.
V knížce mě zaujaly krásné ilustrace. V textu odlišné písmo, když se vypráví o dětech, a když Kočka vypráví jeden z příběhů.
Charakteristika postav: Děti jsou nedočkavé, moc se těší na Vánoce. Každý večer rády poslouchají vyprávění.
Kniha je pro čtenáře od deseti let. Knihu bych konkrétně doporučila Lucce, protože by se jí dobře četla.

Pohádková čítanka

Autor: Eduard Petiška
Ilustarace: Marie Tichá
Vydalo: OTTOVO nakladatelství s.r.o. v roce 2002.
Počet kapitol: 20
Názvy některých kapitol: O lišce a králíčkovi, Opička a domeček, O pejskovi, O želvě a opičce, Lev a papoušek, O čepici a knížce, Jak myši cestovaly, Kdo je chytřejší, o vráně, která nemluvila pravdu, Koláček
Počet stran: 102
Druh literatury: bajky a pohádky
Knížka je určena pro děti od šesti let. Doporučila bych ji Sárce, protože v ní jsou krátké bajky a pohádky. Je rozdělena do tří částí, první část obsahuje krátké bajky pro papírové loutky, druhá pohádky o zvířátkách a třetí je pohádkový příběh o koťátku jménem Koláček.
Lev a Papoušek
Lev se po dobrém obědě natáhne a usne. Jde okolo papoušek a lva probudí. Lev se na papouška zlobí, že ho probudil a chce papouška potrestat. Papoušek lva přemluví, aby ho pustil na svobodu s tím, že se mu odmění. Lev papouškovi nevěří, že by mu mohl tak malý papoušek někdy pomoci, ale nakonec papouška pustí. Druhý den jde lev na lov, když narazí na podivnou chaloupku, chaloupka nemá okna, ale dveře jsou otevřené a vevnitř je cítit čerstvé maso. Lev neváhá a do chaloupky vleze a zakousne se do masa. Jakmile se lev pustil do masa, dveře chaloupky se zavřely a lev se nemůže dostat ven. Nebyla to žádná chaloupka, ale pas na lvy. Lev se pokouší z pasti uniknout, ale marně. Začíná mít strach, že se z pasti nikdy nedostane, a tak začne řvát. Řev uslyší papoušek, přiletí k chaloupce a hned ví, co se stalo. Svým ostrým zobákem přeseká provazy, kterými byly dveře svázány, a pustí lva na svobodu. Lev papouškovi poděkuje a je rád, že ho včera pustil na svobodu a neublížil mu.
Charakteristika postav: Lev je silný, namyšlený, ale i trochu hloupý, když neprohlédne nastraženou past. Papoušek je hodný, rád na oplátku pomůže lvovi v nesnázích.
V knížce mě zaujaly pěkné ilustrace, v textu mě zaujalo, že byl prokládán krátkými básničkami.

Klára a Drobeček - Poník a dvojčata

Autor: Anne Bachnerová
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2008.
Počet kapitol: 18
Názvy kapitol: Jezdecká soutěž, Tatínkovo překvapení, Odjez s potížemi, Olympijský poník, Překvapivá návštěva, Poplach na pastvině, Kde je Čarodějka? Jde o každou minutu, Šek dělá kariéru, Smutný večer, Noc ve stáji, Záchrana v poslední vteřině, Nocování na slámě, Hektické vstávání, Překvapení, Tréma, Premiéra s pizzou, První pastva
Počet stánek: 135
Druh literatury: dívčí povídky
Knížku jsem četla 14 dní. Doporučila bych ji Markétce, moc se mi líbila stejně jako ostatní knížky o Kláře a Drobečkovi.
Klára tráví veškerý svůj volný čas ve stáji se svým poníkem Drobečkem, ostatními dětmi a jejich poníky, děti se pilně připravují na juniorské závody, ale také očekávají narození nového hříbátka. Čarodějka, Tomášova kobylka, je březí a hříbátko se má narodit každým dnem. Jednoho dne přijde Klára do stáje a hledá Drobečka. Hana, jejich vedoucí, říká, že všechny poníky odvedla na pastvinu. Klára ale ví, že na pastvině Drobeček není, protože okolo pastviny jela ke stáji, a Drobečka a vlastně ani Čarodějku nikde neviděla. Všechny děti se vydají poníky hledat. Nikde je nemohou najít, Klára zavolá na pomoc tatínka a Šeka, svého psa. Šek jde po stopě poníků a nakonec najde Drobečka i s Čarodějkou na odlehlé pastvině. S Čarodějkou najde i dvě hříbátka, které se Čarodějce mezitím narodila. Obě hříbátka jsou velmi malá a slabá, všichni mají strach, zda vůbec přežijí. Odvezou je do stájí, kde je prohlédne doktor. Hřebeček, kterému dají jméno Bobeš, je přece jenom silnější a začíná se pomalu stavět na nohy a pít mléko. Klisnička, jménem Puntička, je velmi slabá, jen polehává a spí, a všichni mají velký strach, že nepřežije do druhého dne. Za pomocí léků a velkého zázraku se Puntičku nakonec podaří zachránit.
Charakteristika postav: Klára má ráda zvířata, hlavně poníky, na svého Drobečka nedá dopustit. Drobeček je rozpustilý poník, který má rád Klárku a hlavně dobroty, které mu Klára nosí.
V knížce mně zaujaly pěkné ilustrace, v textu zajímavé nadpisy kapitol.

Klára a Drobeček – Poník hrdina

Autor: Anne Bachnerová
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2006.
Počet kapitol: 15
Názvy kapitol: Ztracené rajtky, Na poslední chvíli, Výměna poníků, Hana má starosti, Klobouk dolů!, Porada v koruně stromu, Kouzlení ve stáji, Umějí koně číst?, Kouzelný plán, Počítání poníků, Hledání kmotrů, Body pro Katynku, Podivuhodný strom, Poník hrdina, Konec dobrý, všechno dobré
Počet stran: 117
Druh literatury: dívčí povídky, určeno pro čtenáře od sedmi let
Knížku jsem četla 14 dní.
Jezdeckému klubu, kam Klára a její kamarádi chodí pečovat o svoje poníky, hrozí, že bude muset zrušit hipoterapii pro postižené děti, protože jim byly zrušeny dotace od města. Děti se s tím nechtějí smířit, protože moc dobře vědí, jak jízda na ponících postiženým dětem pomáhá. Společně s Hanou, vedoucí jezdeckého klubu, vymyslí, jak potřebné peníze získat. Uspořádají soutěž pro děti. Každé dítě, které se chce zúčastnit soutěží, musí sehnat kmotry, kteří se předem zaváží zaplatit určitou částku za každý dobře splněný úkol. Čím více kmotrů každé z dětí sežene a čím více úkolů dobře splní, tím více se vybere peněz pro hipoterapii. Děti jsou rozděleny do několika skupin. Postupně plní teoretické úkoly, dále manuální úkoly – skupina, ve které je Klára, má za úkol zamést celý dvůr v jezdeckém klubu, dále se vydávají i s poníky na louku, kde mají nasbírat několik léčivých bylin a určit, jaké stromy rostou v okolí. Při plnění tohoto úkolu poníky vyplaší cosi, co spadlo z nebe přímo do koruny jednoho stromu. Děti mají hodně práce s tím, aby poníky uklidnily. Když se jim to povede, zjistí, že to, co tolik vylekalo poníky, je strýček Sebastian, který zkoušel skákat s padákem a dopadl přímo do stromu. Při pádu si zranil nohu a nemůže se ze stromu dostat na zem. Klára s Drobečkem u Sebastiana zůstanou, ostatní děti jedou pro pomoc. Kláru napadne, že postaví Drobečka pod strom, aby mohl Sebastian pohodlně sešplhat a postavit se na Drobečka, což se také povede, a Sebastian je zachráněn. Jen dětem už nezbude čas na splnění všech úkolů. Ale i tak se vybere dost peněz, aby hipoterapie mohla v klubu pokračovat.
Charakteristika postav: Klára má ráda poníky, je odvážná a nebojí se žádných překážek a komplikací.
V knížce mně zaujaly krásné obrázky, v textu nadpisy kapitol, které jsou doplněny obrázky.
Knížku bych doporučila Markétce, protože se mi příběh o dívce a poníkovi moc líbil.

Anička a Velikonoce

Autor: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2013.
Knížka je určena pro čtenáře od sedmi let.
Počet stran: 122
Počet kapitol: 21
Názvy některých kapitol: Blíží se velikonoční svátky a Aničku napadne, kde je prožije, Cesta k babičce, při které se Anička dozví, co znamenají Velikonoce, Radostné setkání kamarádek, Barvení vajíček, přílet vlaštovky a dopoledne s Parašínem, Výlet na kolech, Smutná zpráva, kterou vystřídá radostná událost, Loučení s kamarády a taky s Velikonocemi, V porodnici a první památná fotografie miminka
Knížku jsem četla 14 dní, knížku bych doporučila Markétce, příběhy o Aničce se mi moc líbí.
Aničce se stýská po babičce, u které bydlela celý minulý rok, když byli rodiče služebně v zahraničí a rozhodne se, že Velikonoce stráví u babičky na vesnici. Nemůže se dočkat, až zase uvidí svoje kamarádky Olinu, Irenu a také trochu zakřiknutou Elišku. Také se těší na pana Preclíka, který se staral o včely, a Anička od něj vždy dostávala ten nejlepší med na světě. S kamarádkami prožije báječný prodloužený víkend, vypraví se spolu na kole na výlet, kamarádky ji také zavedou do tajné pevnosti v lese. S babičkou se vzorně stará o slepičky, které si babička pořídila, obarví spolu i velikonoční vajíčka, aby je měla pro kluky, kteří přijdou v pondělí ráno na pomlázku. Jen s panem Preclíkem je to špatné, je velice nemocný. Anička si moc přeje, aby se uzdravil, ale bohužel pan Preclík je moc slabý a o Velikonocích umírá. Anička je smutná, měla pana Preclíka moc ráda. Nakonec má ale Anička přece jen důvod být zase šťastná a veselá. O Velikonocích se ji narodí bratříček Štěpánek, na kterého se už dlouho těšila.
Charakteristika postav: Anička je kamarádská, veselá holka, ráda se stará o babiččiny slepičky.
V knížce mě zaujaly překrásné ilustrace, v textu odlišné písmo, kterým si Anička píše postřehy do svého deníku.

Náhrdelník pro žirafu Eiffelii

Autor: Irena Gálová
Ilustrace: Zdenka Krejčová
Vydalo nakladatelství Fraus, Plzeň roku 2006.
Druh literatury: pohádkové vyprávění
Knížka je určena pro děti od 7 let. Četla jsem ji 14 dní. Má 63 stran, 20 kapitol.
Názvy některých kapitol: Náhrdelník pro žirafu Eiffelii, Harmonikový velbloud Blu, Zebra Xeniea koníček ze snu, Lenochod Lenoušek a vánoční písnička, Slavný krteček a autogramiáda, Zajíc, králíček a gloubus, Prasátko s čistým svědomím, Ježečci Fafi, Fufi a zimní spánek
Knížku bych doporučila Sárce, hezky se mi četla a je nenáročná.
Knížka vypráví příběhy o deseti zvířatech – žirafě, velbloudovi, zebře, lenochodovi, krtečkovi, zajícovi, prasátku, tchoři, veverce a ježkovi. Jeden příběh je vždy pohádkový, druhý pravdivý, který popisuje život zvířátka.
Ježečci Fafi, Fufi a zimní spánek: Příběh vypráví o ježici Žoše a jejích rozverných dvojčatech Fafimu a Fufimu. Je podzim a ježečci před zimním spánkem mají napilno, shánějí si zásoby na zimu. Od rána do večera běhají po zadradě a napichují krásná jablíčka na bodlinky a nosí je do spižírny, kterou mají v brholu. Vaří z nich jablečné kaše a kompoty. Fufi a Fafi napichují jadérka z jablíček na nitě a dělají pro maminku krásné náhrdelníky. Věří, že čím více je jadérek na šňůrce, tím více se bude mamince zdát v zimě krásných snů.
Charakteristika postav: Máma Žoša je starostlivá, dobře pečuje o své potomky, učí je, jak přežít zimu. Fafi a Fufi jsou rozverní a pořád hladoví kluci, kteří ale rádi pomáhají mamince s přípravami na zimu.
O ježkovi jinak: Ježek je hmyzožravec, nejraději má plže, žížaly, larvy, brouky a motýly. Nepohrdne ale ani bobulemi, semínky, houbami, přípradně ovocem. Na lov chodí večer, určite ho nepřeslechneme, protože hlasitě funí a mlaská. Staví si nadzemní hnízdo z listí, trávy a mechu mezi kořeny a kameny. Když mu hrozí nebezpečení, svine se do klubíčka a naježí pichlavé ostny. Na zimu se vykrmený ježek uloži ke spánku, v tomto čase žije ze svých tukových zásob. Na jaře rodí holá mláďata bez bodlin, ty jim začnou růst až několik hodin po porodu, jsou bílé a měkkoučké.
Knížka je zajímavá tím, že vždy o každém zvířátku je napsán jeden pohádkový a jeden skutečný příběh. V textu je u každé kapitoly krátká básnička.

Jak přišly na svět pampelišky

Autor: Irena Gálová
Ilustrace: Zdenka Krejčová
Vydalo: Nakladatelství Fraus v Plzni v roce 2006
Druh literatury: pohádkový příběh
Počet stran: 71
Názvy některých kapitol: Jak trpaslíček kýchal z vůně sněženek, O sněžence jinak, Jak čekanka čekala, a hlavně očekávala, O čekance jinak, Jak větřík zachránil sedmikrásky, O sedmikrásce jinak, Jak zvonek zvonil o pomoc, O zvonku jinak, Jak přišly na svět pampelišky, O pampelišce jinak
Knížku jsem četla 14 dní. Doporučila bych ji Sárce, protože je nenáročná.
Knížka vypráví o několika květinách. Jeden příběh je vždy pohádkový, jeden popisuje květinu dle skutečnosti.
Jak přišly na svět pampelišky: Jednoho dne zapomnělo Slunce na jedné louce jeden ze svých milionů paprsků a vyklíčila z něj pampeliška. Pampeliška byla veselá, ráda si povídala se včelkami, kobylkami, motýly a čmeláky. Po čase pampelišce zbělela hlavička, a když foukl vítr, bílé padáčky se vznesly a létaly nad loukou. Jeden padáček si jen tak létá, když uvidí Slunečnici, a přistane na ni. Slunečnice zrovna přemýšlí, jak je sama užitečná, že celé léto rozdávala všem krásu, přes zimu zase nakrmí ptáčky svými semínky. Padáček chvíli přemýšlí, co zůstane na světě po něm. Nic zásadního ho nenapadne. Slunečnice mu poradí, ať letí na louku a dobře se přitiskne k zemi, že z něho vyroste příští rok nová pampeliška. Od té doby zdobí louku spousta žlutých pampelišek.
O pampelišce jinak: Pampeliška roste všude, což se nelíbí hlavně zahradníkům, je to plevel. Její květ připomíná sluníčko, za pěkného počasí se krásně rozvine, když prší, květ se nerozvine. Po opylování květů se květy uzavřou a začnou se uvnitř tvořit semena. Po dozrání semen se květ znovu otevře, není již ale žlutý, ale bílý. Každé semínko má svůj malinký bílý padáček. Když zafouká vítr, semínka odlétají daleko od původní rostliny. Jeden květ pampelišky má až 200 semínek.
Charakteristika postav: pampeliška je veselá a kamarádská, slunečnice je moudrá a rozvážná.
V knížce mě zaujaly pěkné ilustrace, v textu krátké básničky před každou kapitolou.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.