Lukáš Kloboučník

Psí ráj – Pepřík

Autor: Aimee Harperová
Ilustrovala: Alice Sinkner
Vydavatel: Nakladatelství Cooboo Praha, 2010
Počet stran: 79
Názvy kapitol: To jsou zmatky, Nové přátelství, Trable se lži, Čím dál hůře, Hořce růžová, Hledá se Pepřík, Udobříme se?, Detektivní pátrání, Slavíme
Žánr: dobrodružná kniha
V knize vystupuje pejsek jménem Petřík, je to norforský teriér. Dále tu poznáme děvče jménem Bella, jejího bratra Lea, maminku Zuzanu a Belly kamarádku Amálku.
Knížka je určena dětem od osmi let. Doporučil bych jí Markétě, protože knížka není tak dlouhá.
Rád čtu knížky o zvířátkách, tuto jsem četl asi měsíc. Knížka je určena dětem od osmi let.
V rodině žije maminka Zuzana, dcera Bella, syn Leo a pejsek Pepřík, tatínek zemřel. Maminka připravuje otevření psího salonu. Belle se moc nelíbilo, že nejdřív rozsvítili venku světelný nápis PSÍ RÁJ a uvnitř byl velký nepořádek. Bella své kamarádce Amálce líčí jaké to v salonu mají krásné a potom se říká, jak je prolhaná. Měla strach, že ten nepořádek nestihnou uklidit. Když maminka zkouší psí fén na Pepříkovi, tak ten strachy utekl. Při jeho hledání jim pomáhá Amálka. Všechno dobře dopadlo, pejsek se našel. Psí salon v sobotu, kdy se otvíral, vypadal tak, jak ho Bella Amálce líčila. Všechno zářilo čistotou, hrála hudba a salon byl plný hostů.
Charakteristika jednajících postav: Maminka je hodná, otevřela Psí ráj. Amálka je kamarádská, pomáhala najít štěně. Bella je šikovná, pomáhala mamince, ale trochu si vymýšlela.

Modrý a žlutý vláček

Autor: Hayden Mc Allister
Ilustrace: Alan Fredman
Vydavatel: Fortuna Print spol. s.r.o. Praha v roce 1990
Počet stran: 61
Druh literatury: pohádková kniha
Názvy kapitol: Nová železnice, Opuštěný sněhulák, Žlutý vláček, Tajný tunel.
V knize vystupují zvířátka, modrý a žlutý vláček. Béďa je hodný, zvířátka mu dělají radost, že mu uklízela lokomotivu. Zvířátka jsou pořádná, líbilo se jim čisto. Tom byl trošku přísný, nelíbilo se mu, že lokomotiva byla špinavá.
Kníhu bych doporučil Markovi, protože má rád vláčky. Je pro děti od šesti let, četl jsem ji týden.
Knížka je o zvířátkách, o modrém a žlutém vláčku. Modrý vláček jezdí v Jedlovém lese. A zvířátka postavila novou železnici přes Husí jezero, kde se připravovala velká slavnost k zahájení provozu na nové trati. Strojvůdce Béďa se vykoupal, aby vypadal co nejlíp. Lojza Jezevec myl komín Modré lokomotivy, Slávek Veverka leštil komín, Ferda Myšák čistil kola a Tonda Želvička leštil zábradlí. Za chvilku už Modrý vláček uháněl na slavnostní zahájení provozu železnice Husí jezero. Slavnost zahájil starosta Boris Medvěd. A Modrý vláček vjížděl na trať nad vodou. Všem zvířátkům se jízda moc líbila a budou na to dlouho vzpomínat. Jednou v zimě viděl Béďa světlo v kůlně, kde stál vláček. Jára Králíček a Pepa Prasátko mi říkali, že Bára Modráčková viděla v lese smutného pána. Ráno ho jeli hledat. Když ho našli, byl to sněhulák. Svezli ho vláčkem a on u nich zůstal celou zimu. Žlutý vláček stál v jeskyni na Zeleném vrchu. Strojvůdce Tom ráno řekl lokomotivě, že dnes pojedou do Údolí květin. Za chvíli lokomotiva supěla ke stanici Sluneční les. Cestovali s nimi hudehníci Herbert ze Zaječic, saxofonista Moric Krtek, flétnista Vilda Myšák a zpěvačka Lola Prasátková. Náhle vlak zastavil na kolejích, kde ležel strom. Všichni si mysleli, že se musí vrátit. Tom však měl v lokomotivě lano, které uvázal za strom a lokomotivu, strom se převalil a cesta byla volná. Hudebníci koncert stihli. Poslechli si koncert a vrátili se domů. Zelený vrch byl celou zimu pod sněhem. Zvířátkům už zima vadila, a tak strojvedoucí Tom se Žlutým vláčkem jel do letní země, do které se musí jet tajným tunelem. Tím v pořádku projeli a pan Květoslav Růžička jim dal do dvou vagonů kytky. Díky kouzelným květům zářil Zelený vrch jako na jaře a zvířata byla spokojená.
Knížku jsem si vybral, protože mám rád zvířátka a také se mi líbily obrázky v knížce.

Dášenka, čili život štěněte

Vydavatelství: Albatros v Praze roku 1976
Autor: Karel Čapek
Ilustroval a fotografoval: Karel Čapek
Počet stran: 78
Určeno pro děti od sedmi let.
Kapitoly: Dášenka čili život štěněte, Jak se fotografuje štěně, Pohádky pro Dášenku, Obrázky
Knížka se mi líbila, protože je o pejskovi - foxterierovi, kterého mám rád. Je krásně napsaná. A jsou v ní hezké fotky. Doporučil bych jí Dorotce, protože si myslím, že má ráda psy. Knížku jsem četl 14 dní.
Žánr: dětské povídání a pohádky
Postavy: Dášenka je malé štěňátko, roztomilé, hravé a zvídavé. Maminka Iris je hrubosrstá foxterierka, trpělivá a hodná fenka. Karel Čapek je spisovatel, který tuto knížku napsal, nakreslil a sám vše s Iris a Dášenkou prožil.
Když se Dášenka narodila, bylo to takové bílé nic. Bylo to slepé, nožičky byly vratké a stát se na nich nedalo. Když se do toho Dášenka dala, tak za půl dne se dokutálela od maminky zadní nohy k noze přední. Máma Iris ji opatrovala a hlídala. Nikdo se k ní nesměl přiblížit. Dášenka všechno hledá čumáčkem a najednou se jí otevřelo jedno oko pak i druhé. A hlas přírody ji učí chodit. Jde to těžko, ale pomalu to zvládá. Štěně má pořád moc práce, učí se sedět, hýbat ocáskem, kňučet. Chudák máma Iris, hrubosrstá foxteriérka. Dášenka má zoubky a máma má břicho od krve. Dášenka se musí naučit žrát z misky. Zase učení, ale i to Dášenka zvládla a mlíčko z misky jí moc chutná. Dášenka roste a sportuje, běhá, skáče, dělá přemety, přetahuje se s mámou o růuzné věci, o punčochu, smetáky prádlo na šňůře, zahrada a hřiště je prostě její svět. Dášenka je stále víc zlobivá, vytrhává kytky ze záhonu, všude hrabe v zemi díry. A tak Pán domu rozhodne, že Dášenka musí z domu. Když si pro ni přišli cizí lidé, ujišťovali je, jak je hodná a poslušná. Ale když byla pryč, všem bylo smutno.
Pohádky pro Dášenku: První je o pejskovi Foxlíkovi. Ten byl velký hrdina. Nebál se draka ani obra, oba porazil. Obr mu ale usekl špičku ocásku a od té doby se všem hrubosrstým foxteriérům seká špička ocásku. Druhá pohádka je o foxteriérech. Foxlík, praotec všech foxteriérů, v boji s tatarem o ocásek přišel. Nechtěl, aby si s ním hrály kočky, tak ho zahrabal a od té doby foxteriéři hrabou jámy,protože hledají ten zakopaný ocásek. Další pohádky byly o tom, jak stvořitel tvořil dobrmany a buldoky. Na jedné hromadě měl kosti, na druhé maso a na třetí chlupy. Když odešel na oběd, utíkal kolem hromad zajíc a udělal se chrt, boxer, bernardýn, pudl a ze zbytku udělal stvořitel jezevčíka. Každý pes se třikrát otočí než si lehne. To mu zůstalo po tom, když žil ve stepi.
Pan Čapek vyprávěl Dášence o lidech. Říkal jí, že lidí je více druhů. Jedni jsou velcí, mají hluboký hlas, mají fousy - to jsou tatínkové, ti vedou lidskou smečku. Druhý druh je menší.To jsou maminky, ty tě budou krmit, česat a budou tě hladit. Třetí druh je maličký. Ty si s tebou budou hrát,honit. Jsou to děti.
Dášenku pan Čapek daroval spisovateli Vladislavu Vančurovi, ale ten ji kvůli zlobení asi za čtrnáct dní vrátil a Dášenka se u Čapků ujala starých pozic.

Honzíkova cesta

Napsal: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Knihu vydalo nakladatelství Axioma Praha v roce 1993.
Počet stran: 73
Je určena pro čtenáře od osmi let.
Knížku jsem četl dva týdny.
Doporučil bych jí Markétě, protože se snadno čte. Je zajímavá tím, že se Honzík nebál cestovat sám.
Babička poslala rodičum Honzíka dopis, aby ho k nim přivezli. Už se jim hrozně stýská. Maminka Honzíkovi dopis přečetla a on chtěl vědět, kde je Punťa a kocour. Ale písmenka se mu nelíbila. Chtěl se vypravit na cestu hned. Maminka však řekla, že pojede až druhý den. Ráno šel na nádraží, kde maminka vyjednala s paní průvodčí, aby Honzíka pohlídala. Ten dělal hrdinu. Poslal maminku ven, ale pak mu bylo smutno. Když se vlak rozjel, měl v očích slzičky. Přistoupil k němu pán, bavili se spolu a Honzík už se těšil na dědečka, který na něj bude čekat s vozíkem na nádraží. Když dojeli na nádraží do Koníkovic, paní pruvodčí přiběhla a Honzíka vysadila u vlaku. Dědeček tam byl, ale plašil se mu kůň a tak nemohl hned jít pro Honzíka. Ten samou radostí, že už je u dědečka, zapomněl na kufřík. Paní průvodčí mu ho přinesla a už dědeček, Honzík a Punťa ujížděli k babičce. Ta je už vyhlížela. Když přijeli k vrátkům, dědeček podal babičce Honzíka do náruče. Ta ho objala a divila se, jak vyrostl. Honzík pro babičku nic nepřivezl a tak jíi dal svou barevnou kuličku. Pak se chlubil, že se nebál jet vlakem sám a tak babička navrhla, že bude spát v přední světnici. Honzík smlouval, že by s ním mohl spát Punťa nebo kocour. S tím však babička nesouhlasila, a tak Honzík řekl, aby mu půjčila kuličku a ta se vrátila zpátky do kapsy Honzíka. Druhý den ráno babička uvařila Honzíkovi vajíčko a on se dělil s Punťou. To se jí moc nelíbilo. Po snídani šli do drůbežárny, kde se babička starala o slepice. Punťa s nimi nesměl, ale on za nimi utekl. Zůstal ležet u vrátek, ale slepice ho provokovaly a to se mu nelíbilo, kohouta prohnal, a tak ho Honzík odvedl domů. V poledne šel Honzík s dědečkem pro oběd. Když se vraceli, utíkal Honzík napřed, ale když otevřel vrátka, zůstal stát jako přibitý. Na dvoře stála bílá koza. Hrozně se jí lekl a volal dědečka. Ten na něj křičel,že mu koza nic neudělá. Byla to koza z vepřína, kde dědeček pracoval a mlékem přikrmoval prasata. Kozu zapomněl podojit, tak přišla za ním domů. Když kozu podojil, volala je babička k obědu. Po obědě babička poslala Honzíka mezi děti, byli na návsi. Dva kluci, Viktor,Ferda a jedna holčina Terezka. Viktor přinesl draka a šli ho na pole pouštět.Viktor půjčil Honzíkovi klubko provázku a ten byl rád. Poprvé pouštěl draka. Ferda chtěl draka půjčit a nabízel mu kuličku, ale Honzík nepůjčil. Večer šel Honzík sám spát do přední světnice a tajně tam pustil Punťu a kocoura. Ale dědeček je vyhodil. Když Honzík usnul, zdálo se mu, jak pouští draka a utrhl se mu ocas. Brečel a vzlykal, že to vzbudilo babičku a dědu. Babička ho hladila a tak usnul až do rána. Další den šel s dědečkem krmit prasata, nejdříve mu ukázal vepříka. Říkal mu Princ. Honzík si ho chtěl vzít domů, ale Princ měl větší sílu a Honzíka porazil. Dědeček se mu smál, kam by ho dal. Pustili kozu, ta trkala Prince a dědeček na ni křičel. Koza se urazila a přeskočila plot. Po silnici jel vůz s jetelem, trochu spadlo na zem. Koza se do něj pustila. Jelo auto, houkalo, ale koza se nehnula. Pak přijel traktor, řidič viděl kozu a utíkal do vepřína pro dědečka. Poslal pro kozu Honzíka, Honzík ulomil akátovou větvičku a koza šla za ním. Babička poslala Honzíka pro oběd, nakázala mu ať se nikde nezdržuje. Když se vracel s obědem , hrál tam Ferda kuličky. Lákal Honzíka, ať si jde hrát, chvíli odolával, pak vytáhl skleněnou kuličku. Pořád vyhrával. Ferdovi se líbila, vzal ji do ruky a utekl. Honzík pozdě litoval. Odpoledne šel Honzík s dědou a babičkou do zahrady sbírat okurky. Přišly tam děti ze školy. Měly tam záhony zeleniny. Honzík poznal Viktora a Terezku, ta k němu přišla a říkala mu o prohrané kuličce, se kterou se ve škole chlubil Ferda, říkal, že ji vyhrál. Honzík Terezce řekl, jak to bylo. Šla za Viktorem a ten kuličku Honzíkovi přinesl. Druhý den šel Honzík zvesela do školy, když k ní přišel, začal se trochu bát. Pan ředitel ho viděl a vedl ho do třídy. Pak jim ředitel vyprávěl o kočce, která byla na obrázku, visela na tabuli. Děti volaly, že mají doma také kočku. Pan ředitel poslal Honzíka pro černého kocoura. Ten chvíli pobíhal po třídě, pak vyskočil a otevřeným oknem pelášil pryč. Honzík začal brečet, měl strach, že kocour netrefí domů. Ředitel ho s Ferdou poslal kocoura hledat. Kocoura hledali v řepě, v bramborách, ale nikde nebyl. Ferda se Honzíkovi posmíval. Šli hledat ještě do lesa, místo kocoura honili veverku. Honzík vylezl na stom, aby ji chytil. Veverka utekla a Ferda se taky ztratil. Honzík ho hledal, volal na něj, Ferda se neozýval, ale už upaloval k domovu, nechtěl, aby ho někdo viděl. Uviděla ho Terezka a nevěřila Ferdovi, že ho Honzík zmlátil. Šla to říct do školy, že Ferda nechal Honzíka v lese. Ředitel poslal starší kluky, aby ho šli hledat. Terezka šla také, chvíli jim trvalo než ho našli. Ležel pod bukem a spal. Viktor ho vzbudil a právě v Koníkovicích zvonili poledne, tak utíkal domů. Honzík se bál. Myslel, že se babička bude zlobit kvůli škrábancům a díře v kalhotách. Schoval se v kurníku, Punťa ho objevil, tak raději vylezl. Chtěl jít domů, vrátka se otevřela a vešla maminka. Honzík jí skočil do náruče. Maminka si pro něj přijela. V neděli odpoledne přijel dědeček s koníkem a děti se přišly s Honzíkem rozloučit. Viktor mu dal loďku vyřezanou z kůry a Terezka velkou hrušku. Honzík uviděl stát Ferdu na návsi. Zavolal ho, ten s radostí přiběhl. Když viděl co děti Honzíkovi daly, vytáhl kuličku a dal mu jí. Tím mu děti odpustily a pozvaly ho ať si jde s nimi hrát. Babička se rozloučila s Honzíkem a s maminkou. Dědeček zamlaskal a odjížděli k vlaku.
Hlavní postavy: Terezka, Viktor, Ferda, babička, dědeček, pes Punta a pochopitelně Honzík.
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříku Princovi, Koza na silnici, Na cestě s obědem, Kulička se vrací, Ve škole, Za kocourem v lese, Vzhůru za Honzíkem!, Přijíždí maminka, Honzíkovo rozloučení.
Charakteristika jednajících postav: Honzík je hodný, hravý, milý malý chlapec, který jede za babičkou a dědou a u nich prožívá pěkné chvíle. Ferda je pyšný na sebe i na své kuličky, které vyhrál. Také se snaží podvádět.

Malý mysliveček

Autor: Anna Ziegloserová
Vydalo nakladatelství Lípa Vizovice v roce 1997.
Počet stran: 79
Kniha je určena dětem od osmi let.
Názvy kapitol: Mirek se představuje, Nehoda, Hadí král, Potrestaná rozpustilost, Návštěva, Mirkovo tajemství, Dobrodružství, Tajná výprava, Nebezpečná jízda, Doderky
Mirek se ztratil. Všichni ho hledají. Zmizel, když mu tatínek vyhuboval za to, že pomaloval bílé kotě barvičkami. Mirek to omlouval, že když je kotě u myslivců, má být zelené. Mirkovi se kotě libilo. Má červená ouška, zelenou hlavičku. Jednu nožičku má žlutou, další modrou, třetí zelenou a čtvrtou červenou. Kotě je smutné a Mirek ho jde umýt. Kotěti se koupání nelíbí. Vyškublo se, skočilo na postele, kde na pokrývce zbyly stopy všech barev. Mirek se lekl, shodil umyvadlo, na zemi louže a umyvadlo na dva kusy. Celá rodina se zlobila a Mirek se loudal z myslivny ven a pláče. Jen pes Juk jde za ním. Nikomu zatím nechybí. Najednou ho všichni hledají a kluk nikde. Tatínek se ptá, kde jsou psi. Ten veliký pes Boj mu leží u nohou. Tatínek mu poručil HLEDEJ. Boj utíká ke psí boudě a vytahuje Mirka za kalhoty, ven za nim leze Juk a Rek. Všichni v boudě usnuli. Rodiče, babička i služka Lenka se blaženě smějí a jsou rádi, že zase Mirka mají. Byl horký letní den. Mirek byl v myslivně s babičkou a stále chtěl něco vědět, až z toho byla babička unavená. Řekla Mirkovi, ať si hraje, rád si hrál u tatínka v pracovně. Přivázal Rekovi telefon k uchu a volal mu. Ale Rekovi se to nelíbilo. Utíkal do zahrady a Mirek za ním. Bál se, že mu telefon rozbije, protože to byl dárek od babičky. Naštěstí telefon vydržel. Babička nic neviděla, spokojeně spala. Mirek se vrátil do pracovny, kde objevil novou věc. Dumal, na co to asi je. Chvíli to zkoušel a najednou babičku probudil hrozný nářek. Mirek měl na nose svěrák na papíry a nenechal babičku, aby mu to sundala. Tatínek slyšel v lese ten nářek a Mirka vysvobodil. I maminka přiběhla, i Lenka a všichni se Mirkovi smáli, že se myslivec chytil do pasti. Mirek si byl hrát ve vesnici, když přišel domů, měl veliký hlad. Ale maminka ho zklamala. Řekla, že mají mléčnou polévku s kroupami a tu Mirek nemá rád. Vzal si ji ven, položil misku na zem a přemýšlel, jak by se polévky zbavil. Podíval se na misku a uviděl, že si na ní pochutnává zelený hádek. Maminka se lekla, ale tatínek ji uklidnil. Mirek hada přemlouval, aby jedl i kroupy, ten se jen napil a zmizel pod práh. Mirek mamince řekl, aby tu polévku nevařila, když nechutná ani hadovi. V neděli odpoledne šla celá rodina do lesa na procházku. Maminka a babička šly dál do lesa. Tatínek s Mirkem zůstali na pasece. Sedli si pod vysoké borovice. Chvíli pozorovali mravence. A tatínek usnul. Mirek ho vzbudil, ale on spal tvrdě. Mirek utrhl stéblo trávy a strčil ho tatínkovi do nosu, ten vyskočil, strašně kýchl, až se Mirek lekl a sedl si na špičatý kámen. Začal naříkat, nic vážného to nebylo, bude to jen pár modřin. Do myslivny přijela návštěva z Prahy. Teta s dcerou Evou, přivezla Mirkovi dárek. Uháčkované hnízdo a v něm ptáčka z bažantího peří. Mirek se mohl potrhat smíchy. I tatínek se strašně smál a šli Evě ukázat opravdové hnízdo. O to háčkované se postarali psi. Pak Eva dělala babičce klobouk z kastrolku. Mirek se smál a říkal babičce, že z ní dělá Eva hastroše. Pak jim Lenka udělala skluzavku ze žehlícího prkna. Špatně to dopadlo, vrazila si třísku do prstu a strašně ječela. Mirekvedl Evu na půdu, kde jí ukázal svoje tajemství. Měl tam v kleci bílé myšky. Měl je vycvičené, uměly tancovat a lézt po žebříku. Eva se jich bála. Mirek jí chtěl ukázat ještě jednu klec. Eva však nechtěla a Mirek zapomněl klec zavřít. Myšky už tančily po půdě. Babička slyšela Evin jekot, tušila, co se stalo. Šla se podívat, ale jak otevřela dveře, myšky utíkaly dolů. Všude jich bylo plno. Mirek přinesl klec. Začal pískat a myšky hopsaly do klece. Maminka řekla, že musejí z domu. Babička z této příhody byla neštastná. Protože ona koupila Mirkovi dvě a teď jich je takové hejno. Tatínek musel objet lesy, které měl na starosti a děti vzal s sebou.Maminka dala do auta koš s jídlem, dárky pro dědečka, který měl narozky, a u kterého se zastaví. Cestou mezi skalami je zastavili dva muži. Děti se jich bály, tatínek a pan lesní se s nimi bavili. Najednou se ozvaly strašné rány. Muži byli skaláci a právě odstřelovali skálu. Auto se muselo vrátit a jet jinou cestou k dědečkovi k hájovně. Tam děti dědečkovi odříkaly přání, předaly dárka, babička je pohostila. Museli pokračovat v cestě. Domů se vraceli až k večeru a děti vzadu na sedadle sladce spaly. Mirek chtěl jít chytat salamadry, které má v lahvi jeho kamarád Karel. Eva šla s ním. Na louce tekla stružka, ale Mirek nic nechytl. Tak si ve vodě chladili nohy a přitom si močili boty i šaty. Tak to všechno pověsili na vrbu a nohy nechali namočené ve vodě. Najednou zjistili. že se jim něco přisálo na lýtka. Eva začala brečet a utíkali do myslivny. Babička řekla, že to jsou pijavice. Pořádně je posolila a ty se pustily. Evy maminka řekla, že pojedou domů. Jednou v zimě musel tatínek na lesní úřad do městečka a vzal Mirka s sebou. Posadil ho na saně. Před lesním úřadem řekl Mirkovi, ať tam počká. Ale za chvíli měl Mirek kolem sebe zástup kluků. Smáli se mu, že neumí jezdit. Mirek se dlouho nerozmýšlel. Sedl na sáňky, odrazil se a už ujížděl z prudké silnice. Ta se zatáčela. Mirek neuměl řídit a už sánky letěly vzduchem. Mirek se kutálel po prudké stráni dolů. Stráň spadala dolů k řece. Najednou hup a Mirek spadl do závěje. Byl zachráněn velkým balvanem nad propastí. Za chvíli uslyšel hlasy kluků i tatínka. Ale dlouho trvalo, než dostali Mirka nahoru. Musel pro něj slézt jeden horolezec a Mirka vytáhl ze závěje. Přivázal si ho lanem, které měl uvázané kolem pasu na záda a vytáhli je nahoru. Tatínek Mirka chytil do náruče a byl rád, že to dobře dopadlo. Vždyť šlo Mirkovi o život. Děkoval zachránci. Z lesního závodu přijelo auto, aby Mirka odvezli k lékaři. Ten Mirka prohlédl a řekl, že kosti jsou v pořádku, ale že budou modřiny.
Žánr: dobrodružná s dětským hrdinou
Knížku bych doporučil Pavlovi, protože má rád myslivost. Četl jsem ji tři týdny.
Mirek byl rozpustilý, shodil umyvadlo s vodou. Lenka byla poslušná, musela dělat služku. Tatínek byl hodný, každému pomáhal. Maminka byla přísná, nedovolila Mirkovi, aby šel k tatínkovi do pracovny. Babička byla hodná, přes zákaz tatínka pustila Mirka do pracovny.
V knize mě zaujalo, jak babička drala peří a jak byl kovář převlečen za strašidlo.
Kresby v textu: A. L. Salač, titulní kresba: M. Šuterová
Knížka se mi líbila, protože je o malém chlapci, který se chtěl stát myslivcem jako jeho tatínek.

Psí ráj - Zlatíčko

Autor: Aimee Harperová
Ilustrovala: Alice Sinkler
Vydavatel: Nakladatelství Cooboo Praha 2011
Počet stran: 79
Názvy kapitol: Blaťák, Zlato, Velké překvapení, Velká zodpovědnost, Psina se štěňaty, Sofie, Nápad, Jaký plán, Zámeček, Za ní
Žánr: dobrodružná kniha
V knize vystupuje pejsek jménem Zlatíčko, je to zlatý retvívr, děvče jménem Bella, kamarádka Sofie, bratr Leo.
Bella a Leo jsou sourozenci, jejich maminka má psí salon. Jednou odpoledne si Bella a Leo hráli v parku. Leo hodil míč, ale Bella ho začala honit. Jak utíkala, nestačila zastavit a spadla do příkopu plného bláta. Když se snažila vylézt, uviděla nějakou hroudu bláta, která se pohnula a zakničela. Byl to pejsek, který tam také spadl. Za pomoci Lea ho dostali ven. Nikdo v parku nebyl, tak si ho vzali domů. Maminka zrovna fénovala bílého pejska. Blaťák, ten pejsek obalený blátem se oklepal a bílý pejsek byl samé bláto. To bylo všude. Na podlaze i na stropě. Maminka se zlobila, že Bella přivedla do salonu tak zabláceného psa. Bella slíbila, že to uklidí a šla s Blaťákem do zahrady. Tam se vyválel v trávě a trochu bláta z něj spadlo. Maminka zatím znovu vykoupala bílého pejska, na kterého čekala majitelka. Říkala, že půjde navštívit sestru, která je v zámečku v sanatoriu. Za Bellou přišla kamarádka Amálka a spolu vykoupali Blaťáka, ze kterého se vyklubala psí holka a měla krásnou, lesklou zlatou srst. Vykoupaná fenka zářila jako zlato, a tak dostala jméno Zlatka. Byla vyhublá, ale holkám se zdálo, že má tlusté břicho. Maminka Zuzana řekla, že druhý den musí Zlatka k veterináři, aby zjistil, jestli je zdravá a má mikročip. A také to ohlásit na policii nebo vylepit plakáty. O plakáty se postaráme, řekla Bella a hned se s Amálkou pustili do práce. Maminka jim půjčila foťák i počítač. Za půl hodinky už tiskli plakáty. Uprostřed byla fotka Zlatky. Děvčata vyrazila lepit plakáty. Když se asi za dvě hodiny vrátili, čekalo je velké překvapení. Na dně skřínky ležela Zlatka a k jejímu bříšku se tulila dvě štěňátka. Maminka zavolala do psího útulku, aby jim poradili, jak se o štěňátka starat. Ve škole se mluvilo jen o štěňatech a v Psím ráji bylo pořád plno dětí i dospělých. Každý se přišel podívat na Zlatku a štěňata. V pondělí přišla Bella do školy a u stolu pana učitele stála nová spolužačka. Jmenovala se Sofie Olotová a pan učitel ji posadil k Belle a Amálce. Sofie moc nemluvila. Paní Olotová pozvala Bellu a její maminku do zámečku na čaj. Okolo Belly pobíhal Pepřík, Sofie ho po očku pozorovala. Bella jí nabídla vodítko, že ho může vést. Bella pomalu poznávala Sofii a zjistila, že se jí nejvíc stýská po staré škole a kamarádce Lucii, která měla pejska Cinka.
Knížku bych doporučil Markétě, kniha se dobře čte.
Charakteristika postav: Bella byla hodná, pomáhala mamince v salonu. Maminka byla přísná, protože Leo dělal nepořádek. Leo byl rozpustilý. Sofie byla tichá.
Knížku jsem četl tři týdny. V textu mě zaujalo, jak Bella našla pejska Zlatého retvíra a dala mu jméno Zlatka. Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.

Psí ráj - Perla

Autor: Aimee Harperová
Ilustrovala: Alice Sinkler
Vydalo nakladatelství Cooboo v roce 2010.
Kniha má 80 stran.
Názvy kapitol: To je ale novinka, Blázen do fotbalu, Překvapení v salonu, Lili, Amálka se zlobí, Všeho moc škodí, Usmíření, Čas na parádu.
Tato kniha je o psech a o lidech. Doporučil bych ji Markétě, protože se dobře čte. Je pro čtenáře od devíti let.
Do města, kde bydlí Zuzana a její děti, Bella a Leo, kde má psí salon, se přestěhovala rodina slavného fotbalisty Taylora s jeho slavnou ženou Lili. Mají syna Pantera a pejska Perličku. Když se tuto novinu dozví Bella, sní o tom, jak Lili se svoji Perličkou chodí do jejich salonu. Jak se s Lili baví. Pak jednoho dne se Lili objeví u dveří salonu a Bella je šťastná. Poslouchá, co si maminka s Lili vyprávějí, až jí maminka upozorní, že měla v jedenáct hodin schůzku na pláži s kamarádkou Amálkou. Když dorazí na pláž, vidí, že je Amálka naštvaná a když mluví o Lili místo o programu na párty, se kterým měla Amálce pomáhat. Jedná se o Amálčiny narozeniny. Amálka se naštvala a odešla domů. Bella přišla domů právě ve chvíli, kdy Lili žádala maminku, aby Perličce nalakovala drápky. Ta však žádný lak nemá, a tak Lili vytáhne svůj a Zuzana, i když nerada, přání zákaznice splní. Ale to netuší, co si ještě bude Lili přát. V té době, kdy maminka lakovala Perle nehty, volala Belle Amálka, ale ona poslouchala o čem se ženy baví a řekla Amálce, že ji za chvíli zavolá. Ale i na tento slib zapomněla. A když volala, nikdo telefon nezvedal. Druhý den přišla do školy, seděla Amálka s Evou, a na Bellu se ani nepodívala. Ta se šla za ten včerejší den omluvit, ale Amálka si jí nevšímala. Také Leo měl ve škole potíže. Do třídy přišel syn Lili Panter a o přestávce kluci závodili v běhu a Leo vyhrál a Panter ho nakopl. Když šly děti ze školy, zase si Bella Amálky nevšímala, a ta slyšela, jak plánuje narozeniny s Evou. Před školou čekalo daleko víc rodičů než jindy. Každý chtěl vidět Lili. Ta se bavila se Zuzanou. Ve chvíli, kdy k nim přišla Bella, domlouvala Lili, že druhý den přinese perličku, aby jí Zuzana vystříhala na bříšku její jméno Lili. Bella se tomu nápadu usmála a podívala se na maminku. A ta byla také zděšená. Ale už k nim přišel Panter a chtěl Perličku pohladit, ale Lili mu to zakázala. A tak chtěl pohladit Pepříka, to je pes Zuzany a jejích dětí. Ale Lili ho odtáhla pryč. Každý den ráno, než odešla Bella do školy, poklidila v salonu. Ve středu si všimla, že maminka je smutná a došlo jí, že je to asi proto, že vyhověla Lili a Perličce vyholila jméno do kožíšku. Protože takové věci se psům nedělají. I Bella si uvědomila svou chybu, že kvůli Lili zradila kamarádku. Ani Leo nebyl nadšen, že má odpoledne jít k Panterovi. Tam se mu to moc nelíbilo. Všude bylo plno krásných věcí, ale na nic se nesmělo sahat, musely se hrát hry, při kterých se sedělo, a to Lea nebavilo. Pozoroval, že se Perlička stále škrábe pod třpytivým obojkem a zdálo se mu, že tam má červený pruh. Byl rád, když si pro něho přijela maminka. Panter chtěl zase pohladit Pepříka, ale Lili mu to zase nedovolila. Zuzana pozvala Pantera k nim domů. Udělala pro děti zábavu na pláži. Druhý den chtěla Lili, aby Zuzana propíchala Perličce uši, že jí koupila náušnice. To ale Zuzana odmítla. Narozeninová party byla skvělá.
Knihu jsem četl tři týdny.
Literatura: příběh se zvířecím a dětským hrdinou
Charakteristika: Zuzana byla hodná, dovolila, aby Bella mohla pomáhat s mytím psů. Bella pomáhala mamince, Amálka pomáhala Belle s mytím psů, Lili si vymýšlela lumpárny, Leo byl stydlivý, schovával se v rohu, Taylor byl přísný, nedovolil, aby si Panter hrál s jeho míčem, Panter nebyl moc dobrý kamarád, protože když měl nějakého kamaráda, začal ho mlátit.

Přístav volá

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Marko Čermák
Vydavatel: Nakladatelství Olympia Praha, 2005
Počet stran: 110
Žánr: dobrodružná kniha
V této knize popisuje spisovatel život jednoho chlapce, který touží po kole a velkém dobrodružství. Jednou se procházel po městě, až došel do přístavní čtvrti, nejstarší ve městě. Tam se seznámil s partou kluků, kteří podnikali různé výpravy, ale ne vždy to bylo v pořádku. Jiří však toužil se seznámit s Láďou, kterého parta pronásledovala a mlátila. Dlouho se mu to nedařilo. Konečně se jednoho dne setkali a začali se scházet. Láďovi se vše dařilo. Jiří začal Láďu ve všem napodobovat. Jednou mu Láďa řekl, že jeho cílem je žít jako aristokraté modrým životem. Jiří si umínil, že bude tak žít a snažil se plnit vše, co si dal za úkol. A opravdu se mu začalo dařit ve škole, sportu i doma.
Kniha je určena pro děti od deseti let. Četl jsem ji dva měsíce. Kapitoly: Jiříkův odchod, Paní Zábranská, Cesty za přátelstvím. Knihu bych doporučil Patrikovi, protože má rád takovéto příběhy. Postavy: Jirka - má na sobě modré kalhoty, má hnědé oči. Je s ním legrace.
Kniha je zajímavá tím, že kluci hledají sešit a prožívají při tom spoustu dobrodružství. Chodí spolu na výlety a i tam na ně čeká dobrodružství.
Charakteristika: Jiří byl smutný, toužil po kole. Láďa byl milý, skamarádil se s Jiřím.

Já Baryk

Ilustroval: Adolf Born
Napsal: František Nepil
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001.
Kniha je pro děti od pěti let.
Počet stran: 68
Literatura: povídky
Kapitoly: Já Baryk a má vlaštovka, Já Baryk a můj srnec, Já Baryk a můj bažant, Já Baryk a má vrána, Já Baryk a mé sýkorky, Já Baryk a můj zajíc, Já Baryk a můj ježek, Já Baryk a můj čáp, Já Baryk a můj šnek, Já Baryk a můj slepýš, Já Baryk a můj krtek, Já Baryk a má žába, Psí kalendář
Kniha se velmi dobře čte, jsou v ní velká písmena a pěkné ilustrace.
Lovecký pes Baryk v knize vypravuje veselé příhody o svých zvířecích kamarádech a o lidech. Každý příběh se odehrává v jednom měsíci v roce.
Knihu bych doporučil Michalovi, protož kniha má velká písmena. Četl jsem ji tři týdny.
Tak už je červen, měsíc hrom do škopků. V červnu chodí můj člověk s tou svou kosou po zahradě, jestli budou mít hodně sena, nebo málo sena. A jestli to počasí vydrží. Jednou navečer naklepá kosu, ráno vstane se slepicemi a dá se do kosení. Kosí a rozdává hromdoškopky. Nejdřív svolává hrom do škopku kvůli tomu, že za ním lezu do trávy a že ji urousám. Sednu si tedy na cestičku a on posílá hromdoškopky na mravence. Protože na každém kroku prosekne mraveniště a vrčí, že bude mít kosu za chvilku tupou jako poleno. Pak poštěkává na komáry, protože ho asi koušou nějak nevhod. Pak na vedro, protože se potí.
Byl říjen měsíc mastných kostí. Baryk si vesele běhal po vesnici. Stmívalo se, šel s pánem na lov, šli na louku, kam chodí navečer srnec. Dorazili k louce a tam byl hezký srnec. Pán okamžitě nabil pušku. Baryk nechtěl, aby pán srnce zastřelil. Tak udělal strašnou věc, štěkl a srnec utekl do lesa. Baryka čekal velký výprask.
Charakteristika postav: Baryk je hodný, zachránil srnce. Myslivec byl nemilý, chtěl zabít srnce.

Kubula a Kuba Kubikula

Autor: Vladislav Vančura
Ilustroval: Zdeněk Miler
Knížka je pro děti od šesti let. Četl jsem ji pět týdnů. V textu mě zaujalo, jak Kubula běhal ve sněhu a dováděl s Kubou Kubikulou a bál se Barbuchy.
Literatura: pohádka
Kniha se mi líbila, má krásné obrázky. Doporučil bych ji Milanovi, protože by se mu mohla líbit. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1997.
Kubula a Kuba Kubikula jednoho dne šli do kovárny zeptat se, jestli můžou přenocovat. Ale Kubula chtěl spát venku, ale nechtěl tam být sám, tak řekl medvědářovi, aby šel s ním. Jednoho dne šel Kubula a Kubikula do světa, šli po kládě a Kubula se začal válet ve sněhu. Pak medvědář hrál na trubku, bloudili. Policajti je dali do vězení. Sem pořád lítal Barbucha. Letěl i ke kovářově dcerce a tu postrašil. Ve vězení se schoval pod lavičku se džbánkem, až přišel jeden z dozorců, na něj Barbucha bafl a voják se lekl. Jednou přilétl Barbucha s dopisem, ale viděl ho strážník. Dopis byl od kovářovy dcerky. Barbucha zaletěl mezi slepice, kde kovařovic dcera sypala zrní. Barbucha ji chytl a odnesl ji do vězení za Kubulou.
Charakteristika: Kubula byl hodný a přemýšlivý. Medvědář byl milý, staral o Kubulu, Barbucha strašil všechny kolem.
Knihu jsem si vybral, protože mi jí doporučil Pavel.

Ohrožená plavba

Napsala: Barbara Scholzová
Ilustrace: Barbara Scholzová
Názvy kapitol: Konečně prázdniny, Tajemství na toaletě, Okradený zloděj, Kapitán Vlk, Ukryté tajnosti, Hladový ostrov, Panika na palubě, Přítel nebo nepřítel, Zrádce, Lupa signalizuje.
Knihu jsem četl měsíc a jeden týden. Má 118 stran. Je pro čtenáře od devíti let.
Druh literatury: detektivka s kouzelnou lupou
Vydalo ji nakladatelství Fragment Praha v roce 2008. Doporučil bych ji Pavlíně, protože čte podobné knihy.
První prázdniny bez rodičů? Agáta a doktor Lupa tráví prázdniny se skupinou dětí na palubě bývalé rybářské lodi Mořská vlaštovka. Ale o rekreaci nemůže být ani řeči. Jednoho dne přepadnou loď piráti! Všichni ostatní pasažéři jsou zajati, Agátě a Lupovi se podařilo utéct. Musí si přivolat pomoc. Začíná boj s časem. Richard, nejlepší kamarád Agáty, říká mu Lupo nebo Doktor Lupa, sestrojil kouzelnou lupu, je přes ni vidět přes dveře i přes stěnu. Nosí ji všude, je to pomocník při dobrodružství. Kamarádi se vydají na plavbu lodí Mořská vlaštovka okolo ostrovu. V autobuse zjistí, že zde jedou podivní kluci. Jednoho Agáta přistihne, jak krade peněženku. Nakonec to dobře dopadne. Výlet pořádá Dům mládeže, kapitán lodi je pan Vlk. Vedoucí Michal přijde Agátě a Lupovi podezřelý. Pomocí lupy najdou i zbraně na palubě, ale jsou to jen hračky pro děti. Agáta s Lupou má službu v kuchyni, uvědomí si, co se děje, uprchlíci zatknou děti a vedoucí. Chtějí je odvést do kuchyně a nechat je vyhladovět. Agáta s Lupou utečou a skrývají se. Zločinci vyslýchají Marka, ten prozradí, že Agáta s Lupem chybí. Zajmou je i s ostatními dětmi. Agáta s Lupem mají plán. Poradí se s Michalem, aby jim pomohl. Odtrhají podlahu v kuchyni do strojovny, kde by měla být nouzová vysílačka. Mobil ale neměl signál. Lupa dostal nápad. Lod navštívila pobřežní hlídka, ale nekontrolovali ji. Na hlídku mávali praporkovou abecedou.
Charakteristika postav: Agáta je hodná. Lupa je starostlivý. Kapitán přísný. Michal je lakomý. Agáta a Robert měli lupu, kterou viděli, co se děje za dveřmi.
Knížka je zajímavá tím, že v ní je přiložena kouzelná lupa na obrázky. Richard a Agáta prožili velké dobrodružství, ale i ostatní děti, které pluly na lodi.

Hádanka Rádžova rubínu

Napsal: Enid Bryton
Ilustrátor: František Mráz
Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o., v Praze roku 1997.
Knížka má 144 stran.
Názvy kapitol: Nové zprávy, Dva zajímavé dopisy, Punch má nehodu, Příjezd, Pátrání po Brinkin Hill, Velké překvapení a další.
Knihu jsem četl měsíc s přestávkami.
Žánr: dobrodružný příběh
Přátelé Katie a Nicka, dvojčata Sophie a David, zdědí po své tetě Eleanor Gathugoodové Rádžův rubín, který údajně nosí smůlu. Katie přijde dopis od Sophie, že je opustila jejich chůva slečna Lawleyová a že je vezou i s Davidem někam do Bringking Hill. Katie a Nick najdou Bringking Hill v mapě a protože je to poblíž Swanage, kam jedou na letní prázdniny, rozhodnou se je navštívit. Bringking je kopec u vesnice, je tam rozsáhlá stavba Tower, kde jsou uvězněni Sophie a David. Nick a Katie se je snaží dostat pryč z vězení. Jejich matka jede za tetou Jill. Nick a Katie jedou stanovat na ostrov nedaleko Brinkin Towers. V noci se vydají dvojčata zachránit, ale Nick zakopne o kočku u nohou slečny Twislezové a probudí ji. Její společníci Nicka chytí a odvedou ho k dvojčatům. Katie se stihla schovat za závěs, takže ji neodhalili. Katie se bojí, že Nicka s dvojčaty únosci odvezou jinam, proto je půjde vysvobodit ještě tu noc. Utečou na ostrov. Zbytek noci přečkají v chrámu na ostrově, kam připlují i únosci, aby tam připravili pro Sophii, Davida a Nicka nový úkryt. Ráno, když se chtějí děti přeplavit na druhý břeh, loďka je na dně jezera. Jednu noc se do chrámu příjde pomodlit Ind Amor. Když si Amor prohlíží místnost, kde se děti schovaly, David kýchne. Amara to vyděsí a on uteče pryč. Druhý den ho na ostrov příjdou hledat jeho společníci. Děti jim vezmou jejich loď a veslují k druhému břehu. Vydají se najít pomoc do nejbližší vesnice. Na silnici potkají strážníka, který hned Sophii a Davida pozná podle obrázku pohřešovaných lidí a ihned zavolá pomoc. Strážník je odveze domů, kde na ně čeká paní Hallová. Večer přijela i paní Terryová. Děti jí vyprávěly o dobrodružství, které prožily. Později přišel i inspektor ukázat Rádžův rubín, který našel v soše chrámu, kam ho ukryl Amar. Celá banda byla dopadena.
Knížku bych doporučil Pavlovi, mohla by se mu líbit.
Charakteristika postav: Sophi je nedočkavá, pořád chtěla pryč z ostrova. David byl líný, nechtělo se mu pádlovat. Katie je bojácná, bála se, že je někdo uvidí. Nick je odvážný, otevřel rychle dveře a vnikl do domu.
Kniha je zajímavá tím, jak děti objevili ostrov. Je určena pro čtenáře od devíti let. Zvláště mě zaujalo, jak děti prožívají dobrodružství.

Fotbalový sen

Autor: Zuzana Malíčková
Ilustroval: Jiří Grus
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Kniha má 77 stran.
Názvy kapitol: Nový tým, Tatínek, Stěhování, Protivný spoluhráč, Nedorozumění, Důležitý zápas, Konečně prázdniny, Geniální nápad, Přemlouvání, První liga, Slavia.
Knížku jsem četl čtyři týdny. Líbily se mi pěkné obrázky a jak se Vojtovi dařilo při každém tréninku.
Žánr: chlapecký příběh
Jednoho dne měla Vojty babička narozeniny, tak tatínek Vojtovi přikázal, aby nešel na trénink a byl doma. Neposlechl, přes zákaz šel. Přijel za ním děda, vyzvedl ho, aby jeli do nemocnice. Vojta se divil, co se stalo. Tatínek z ranní hádky dostal infarkt. Vojta má za sebou těžké období, vyčítá si, že za všechno muže on. Po tragické události v rodině se musí přestěhovat z jižních Čech do Prahy. V novém fotbalovém týmu se jen těžko seznamuje, a když si konečně najde kamaráda, Matěje. Vypadá to, že se budou muset rozloučit. Děda přemluvil rodiče a Matěj zůstal u Vojty. Vojta fotbalem žije a jeho obrovským snem je hrát jednou za Slavii. Jak se rozhodne, když před něj osud postaví nabídku, která se neodmítá? Nabídku přijal.
Charakteristika postav: Matěj pořád brečel, že se neustále stěhovali. Vojta je dobrý fotbalista, uměl dobře hrát. Dědeček vymyslel plán, aby u nich Matěj bydlel.
Knihu bych doporučil Ivanovi, rád hraje fotbal. Je zajímavá tím, jak chlapci hrají fotbal. Je určena pro čtenáře od osmi let.

O chytré kmotře lišce

Napsal: Josef Lada
Ilustroval: Jan Vrána
Vydalo nakladatelství Albatros a.s., Praha 1993.
Počet stran: 92
Druh literatury: pohádka
Knížku jsem četl jeden měsíc. Je určena pro čtenáře od šesti let.
Kapitoly: V hájovně U pěti buků, Nový domov, Nezdařený rybolov, Dobrodružství s kouzelným stolečkem, Čertovský gramofon, Sláva telefonu!, Smělý dopis a sázka, Nebezpečná výprava do Nohavic, Poklad na silnici, Kmotra liška se stává slavnou, Podařená zkouška na hajného, Jak se knížepán div nerozsypal smíchy, Šťastný život na Malinovém vršku.
V hájovně U pěti buků se nevedlo bystrému liščeti špatně. Od lidí se naučilo mluvit, číst a psát. Ale když vyrostlo, chtělo do světa. A tak liška utekla a zabydlela se v blízkém lese. A protože byla nejen chytrá, ale i vynalézavá a odvážná, pustila se do neuvěřitelných dobrodružství. S uzenářem Špejlíkem třeba uzavřela smělou sázku o výtečnou šunku, kterou samozřejmě vyhrála a ještě přitom stačila provést pěkné kousky v celém městečku. Jelikož však liška byla poctivá a spravedlivá, získala si přízeň samotného knížepána.
Charakteristika: Liška je chytrá, uměla uzenáře Špejlíka obelstít. Uzenář byl hloupý, vsadil se s liškou, i když věděl, jak je chytrá. Knihu bych doporučil Pavlovi, mohla by se mu líbit. Je zajímavá tím, jak liška vyzrála nad Špejlíkem.
V knize mě zaujaly pěkné obrázky.

Strážci Zlaté řeky

Autor: Jaroslav Svojše
Ilustrátor: Jiří Petráček
Vydalo nakladatelství Leprez Praha roku 2000.
Kniha má 178 stran.
Názvy kapitol: Bystré oko, Tygři se představují, Oskar, Další stopy, Pan Dlask, Zlatá řeka, Havraní řeka, Pingovy Vědecké metody, Velká porada, Zrození rybáře, Zuřivý Sámo, Noční hlídka, Konec zuřivého Sáma, Stopy vedou k Babičkovi, Velký dobrý skutek, Poslední stopa.
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Tato kniha pojednává o skautské družině, která řeší záhady v Jukatánu. O letních prázdninách se velitel družiny ze skautského oddílu Tygrů rozhodl, že by jako družina mohla prožít nějaké dobrodružství v přírodě a na lodi Lablanka. Druhý den ráno se všichni sešli v Jukatánu. Je to místo vymezené pro skauty na ostrově Mexiko. Prvním úkolem bylo postavit přístav pro loď. Dalším úkolem byla chata, která potřebovala zkulturnit. Po celodenní práci se rozešli domů. Druhý den našli loď na jiném místě a v chatě ležela mrkvová nať. To je přimělo pátrat. Skupina skautů našla plno stop nejen o vypůjčení lodi, ale také stopy o pytláctví. Podezřelými osobami byli Oskar ze zahradnictví, který nechal plný pytel odpadu v chatě. Druhý byl pán Míta, který dostal žlučníkový záchvat a nemohl odnést pytel z chaty. Skauti na všechno přišli a donesli pytel zeleninového odpadu paní Míkové pro králíky. Další záhadou bylo pytláctví a odchyt ryb, Skauti posbírali všechny pytlácké nástrahy podél řeky. Zarazil je však na náčiní jiný uzel, než používají rybáři. Podle toho usoudili, že je pytlákem je Babička, vedoucí zkautů, který tento uzel umí. Obvinili ho, ale on jim visvětlil, že to byla přichystaná hra, kterou splnili. Zjistil, že jim může svěřit ochranu Zlaté řeky. Skauti se stali strážci Zlaté řeky.
Druh literatury: klukovský román
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Pavlovi, mohla by se mu líbit.
Charakteristika postav: Kája se nehrnul do práce, bál se být sám v lese nebo na hlídce. Pingovi doma říkali Pepo, je to syn lékaře, v praxi je nešikovný a neohrabaný, hodně četl a kreslil. Petr Mádl zvaný Pedro byl fajn kluk, ale trochu výbušný, prudký, někdy dokonce i vzteklý.
Kniha je zajímavá svým napínavým dějem a hlavně tím, jak kluci chrání řeku. Líbila se mi i proto, že má pěkné ilustrace.

O statečném Cibulkovi

Autor: Gianni Rodari
Ilustrace: Ondřej Sekora
Druh literatur: pohádkový příběh
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knížka má 205 stran. Četl jsem jí měsíc a půl.
Starý cibulák jednou nedopatřením šlápne na palec krutému knížeti Citronovi, který jej za to uvrhne do žaláře, kde má strávit celý život a poté tam má být i pohřben. Jeho nešťastný syn Cibulka si za ním přijde pro radu a Cibulák jej pošle do světa, aby studoval darebáky. Cibulka dojde do cizí vesnice, kde jsou chudí vesničané sužovaní hraběnkami z Třešní a zejména jejich majordonem, Rytířem Rajské jablko. Spřátelí se také s malým hrabětem Třešničkou, a tak pozná, že i mezi bohatými se najdou dobří lidé. Nakonec je Cibulka přece dopaden a uzavřen do vězení, ale pomůže mu starý Krtek, který prokope cestu z vězení ven. Uprchlí vězňové spontávně spustí revoluci, v niž je kníže Citron sesazen a je vyhlážena republika. Kníže Citron je poslán do vyhnanství a s ním odejdou i hraběnky z Třešní a zrádný advokát Hrášek, ale Rajskému jablku i ostatním padouchům je brzy odpuštěno a od těch dob v té zemi žijí šťastně.
Kniha má jednoduchý děj o povstání lidu proti zlému knížeti, okořeněném poutavým vyprávěním, svérázným jazykem, pohádkový motiv. Míslo lidí tu vystupují ovoce a zelenina.
Hlavní postavy: Cibulka je titulní hrdina. Cibulák je Cibulkův otec. Pan Tykvička je starý upracovaný vesničan. Mistr Hrozen je ševcovský mistr. Pažitka Pažitnáč je štíhlý muž s dlouhými vousy. Rytíř Rajské jablko je hlavní hrdina. Cibulák je soupeř Hraběnky z Třešní. První a Druhá dáma se pořád hádají. Baron Pomeranč je bratranec první dámy. Třešnička je malý syn hraběte, je to sirotek. Don Petržel je přísný vychovatel Třešničky. Kníže Citron je krutý a zbabělý vládce země. Mistr Mrkvička je zmatený detektiv. Advokát Hrášek žije ve vesnici. Kulhavý Pavouk roznáší dopisy. Krtek je starý, nesnáší světlo.
Názvy kapitol: Jak Cibulák šlápne na nohu knížeti Citronovi, Jak Cibulka poprvé rozpláče rytíře Rajské jablko, Starosti Stonožky, když jde s dětmi k ševci, Jak Cibulka obléhá psa Hafana a dostane ho žízní, Pan Borůvka si dává zvoneček proti zlodějům, Baron Pomeranč má potíže se svým břichem a vévoda Mandarýnek vyhrožuje, že skočí ze skříně, Jak si Třešnička nevšímá tabulek dona Petržele, Doktor Kaštan je vyhnán ze zámku, Myší generál donucen k ústupu, Cesta s Krtkem z vězení do vězení, Dozvídáme se, že Rajské jablko chodí spát v ponožkách, Pažitka Pažitnáč se vysmívá mučení, Pan Hrášek zachrání nevědomky život rytíři, Pan Hrášek vystupuje na šibenici, Vysvětlení předcházející kapitoly a dalších čtrnáct kapitol.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2009.
Knihu bych doporučil Ivanovi, mohla by se mu líbit. V knize se mi líbily pěkné ilustrace.

Chobotnice z Čertovky

Autor: Ota Hofman
Ilustrace: Pavel Beneš
Vydalo nakladatelství Albatros Praha 2008
Počet stran: 139
Určeno pro čtenáře od devíti let.
Tato knížka je o rodině Holanových, kteří bydlí na Kampě. Mají dvě děti, Honzíka a Evu. Maminka zpívá v opeře a tatínek jezdí s kamionem. Jejich tatínek naboural karavan po dědečkovi, který se jmenoval Cosmoscar. Jenže časem se první čtyři písmena odloupla a tak se mu začalo říkat Oskar, a to mu už zůstalo. Když se tatínek jednou vrátil z cesty, maminka se rozzlobila, že s nimi nikam nejezdí. Proto tatínek přinesl globus a tam, kde zabodneš prst, tam pojedeme. Maminka roztočila globus a prst ukázal na Portugalsko. Tatínek rozhodl, že tam tedy pojedou. Nejprve opravil karavan, pak si zařídili pasy a vyrazili. Vinou tatínkovy nepozornosti sjeli cestou ze silnice a zabořili se do písku. Když z auta vylezli, uviděli před sebou krásné moře. Hned se oblékli do plavek a šli si zaplavat. Honzík ale našel ve vodě spoustu mrtvých ryb. Když maminka vylezla z vody, byla po pás od ropy. Za chvíli zjistila, že v tom moři se potopil tanker, který převážel ropu. Ve stejném moři tou dobou pobýval průzkum podmořského života nazvaný Projekt IV, který vedl George. V hlubinách moře odebírali vzorky a v tom jeden z týmu uviděl na skalách dvě placky - jedna byla modrá a druhá zelená. Když se přiblížili, ukázalo se v každé hmotě po jednom oku. Hmoty naložili do speciálního kontejneru a vytáhli z moře na loď. Při přepravě hmoty utekly a na břehu je našel Honzík, udělal z nich kuličky a jednu hodil Evě. Oba z nich uplácali chobotničky a na hlavu jim dali mušle. Chobotničky jim pak utekly a schovaly se v karavanu. Po chvíli začali Holanovi vyproštovat karavan z písku a tu, když maminka sedla za volant, nějaké zvláštní síly ji odmrštily s autem z pláže zpět na cestu. Všichni nasedli a odjeli zpět do Prahy. Další den děti i s chobotničkami jely na prázdniny k dědovi do Lhoty. I zde však chobotničky přijel hledat obávaný George, který chtěl s touto vzácnou formou života dělat pokusy. Proto se děti rozhodly poslat chobotničky k rybníku Bezdrevu. Na konci prázdnin odjeli Honzík a Eva zpátky do Prahy. Když otevřeli dveře, tatínek s maminkou se zase hádali a rozvedli se. Děti si vzala maminka, která bydlela v domě. Tatínek se odstěhoval do karavanu na dvoře. Když šly děti spát, chobotničky se jim vrátily. Za pár dní dětem začala škola. Už chodily do školy a když se blížily Vánoce, měli ve škole besídku. Honzík s Evou se přihlásili, že budou čarovat s chobotničkami. Ale číslo se jim nevydařilo, nebotť se v hledišti objevil George a chobotničky dostaly strach. Další den už byly Vánoce. Maminka s dětmi oslavila Štědrý den a pak přišel tatínek, který taky přinesl dárky. Chobotničky dostaly spoustu knih, protože když snědly nějaký text, tak si ho zapamatovaly a byly chytřejší. Ráno se chobotničky rozhodly, že odplavou zpět do Portugalska, kde je snad již nikdo nebude hledat. Děti se s chobotničkami rozloučily a ony odplavaly.
Charakteristika: Honzík je statečný, nebál se jít do moře s otrávenými rybami, Eva se všeho bojí.
Knihu bych doporučil Ivanovi, mohla by se mu líbit. Je zajímavá - třeba jak se klavír dostal k Holanovým do bytu. Zaujala mě krásnými ilustracemi.
Názvy kapitol: Světlo z hlubin, Honzíkův objev, Bouřka v zimě, Loučení, Už skoro ptáci, Nebezpečí, Film a skutečnost, Vánoce s tatínkem, Vánoce s maminkou.

Jak dostat tatínka do polepšovny

Autorka: Marie Poledňáková
Ilustrátor: Josef Švarc
Vydala ji Polygrafia Praha v Praze roku 1987.
Kniha má 206 stran, 27 kapitol.
Charakteristika postav: Vašek je malý kluk, rozpustilý, který by vyměnil všechno za to, aby jeho rodiče žili opět spolu, miluje dobrodružství a nemá rád, když má o něj mamka starost, u dědečka nalézá vysněný ráj, kde může provádět dobrodružství a neplechy. Anna je Vaškova starostlivá matka, baletka, o Vaška se pořád bojí. Nechápe dobrodružství, které Vašek s Lubošem prožívá. U dědečka našla klidný kout, kde si muže v klidu odpočinout po shonu v Praze, kde bydlí. Luboš je uličnický otec Vaška, je horolezec, největší problém mezi ním a Annou. Rád by se k ní vrátil, ale není schopen se vzdát horolezectví. Vašek v něm probudí malého kluka a vždy ho přemluví k lumpárně. Dědeček je chápající Lubošův otec, nejdříve je z Anny překvapen. Myslí si, že je to zhýčkaná ženská. Časem zjistí, že se umí starat o domácnost. Luboš má od dědy smysl pro dobrodružství a maléry. S radostí přijímá, že má vnuka. Vašek se mu líbí.
Jednoho dne Vašík s rodiči a pejskem vyrazili k dědovi na prázdniny. Když dorazili, Vašík mu začal říkat dědo, děda se rozčiloval, at mu tak neříká! Potom Vašík hledal pejska v psí boudě a nemohl vytáhnout z boudy hlavu. Když se Vašík v chalupě koupal, děda ho vytáhl ven pod pumpu, že prý se tak má správný chlap koupat. Druhý den ráno Vašík s tatínkem jel na nákup a po cestě zpátky vysypali cukr. Potom Vašík přebíral doma cukr, vyndával z něj mravence. Maminka se ptala, jestli mají v obchodě mraveniště. Večer při večeři Vašík postrouhal dědovi okurkou buchty. Děda nadával co je to za nemehlo.
Kniha je určena všem generacím, dětem od osmi let i dospělým. Četl jsem ji jeden měsíc. Doporučil bych ji Pavlovi, mohla by se mu líbit.
V knize se mě nejvíce líbilo, jak dali Vašíka pod studenou vodu. Je zajímavá barevnými obrázky, humorem a tím, jak si Vašík prožívá dobrodružství s dědou a tatínkem.
Druh literatury: dobrodružný příběh
V knize mě zaujaly hezké ilustrace.

Poník se ztratil

Napsala: Lucy Danielsová
Ilustrovala: Jitka Walter
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Kniha má 117 stran, četl jsem jí jeden měsíc. Je pro čtenáře od 9 let.
Žánr: dívčí román
Kniha je o Mandy Hopeové a Jamesi Husterovi. Rodiče Mandy jsou zvěrolékaři a Mandy se od nich mnoho naučila. Do jejich třídy přibyla nová spolužačka. Jmenovala se Susan. Mandy s ní moc nevycházela. Později se dozvěděla, že jí její otec koupil poníka. Mandy doufala, že je to Princ, poník, o kterého se starala. Susanin otec pozval Mandy a Jamese na svačinu. Susan z nich moc velkou radost neměla, ale Jamese vzala na počítač. Mandy mezitím šla za Princem. Odvezla ho do stáje, ale všimla si, že Princ nějak kašle. Mandy se vrátila domu, ale pořád myslela na Prince. Susan se dozvěděla o soutěži a chtěla vyhrát za každou cenu. Při zkušebním kole však poník nechtěl přeskakovat překážky a Mandy si myslela, že je Princ alergický na seno a rozhodla se ho unést. Před závodem poníka odvedla do kostela. Susan ji tam ale našla a poníka si zase odvedla. Mandy za ní běžela a zvrtla si při tom kotník. I přes tuto bolest poníka zachránila a její otec potvrdil alergii.
Kniha je zajímavá tím, že má pěkně zpracovaný děj. Líbila se mi, protože je o koních a že se Mandy stará o nemocná zvířata.
Postavy: Mandy je hodná, protože pomáhá tatínkovi v zvířecí arše. Susan je nafoukaná, nesnáší Mandy a Jim je hodný, pomáhá v arše zvířat.
Knihu bych doporučil Markovi, mohla by se mu líbit.

Vojta a medvěd Petr

Napsala: Věra Altová
Ilustrovala: Viktorie Chaloupková
Kniha má 103 stran, 18 kapitol.
Vydalo Nakladatelství Albatros Praha v roce 1982.
Kniha je určena pro děti od sedmi let.
Vojta Nedvěd je žákem druhé třídy. Bydlí v Praze v domě U Zlatého tygra, společně s rodiči, babičkou Pavlínou a sestřenicí Andreou. Má kamaráda Frantu Bakaláře, s kterým se jednoho dne poperou pro odznáček s medvídkem a nápisem Bajkal. Franta ho Vojtovi sebral a Vojta si ho vybojoval zpět. Kluci spolu nemluví a každý jde jinou ulici. Vojta jde po Národní třídě a najednou vidí tlustého pána, který vede na vodítku malého medvídka. Ten se Vojtovi moc líbí. Ten pán měl velký hlad a Vojta se mu nabídl, že se o médu postará. Pán byl rád a řekl, ať mu ho přivede v neděli. Vojta zapomněl, že na něj před školou čeká Andrea, která je dohonila na schodech. Byla royzlobená, ani si nevšimla, že Vojta vede medvěda. Babička se divila, jakého divného kamaráda si Vojta vede. Ona moc neviděla. Méda byl cvičený, umí mluvit, jezdí na koloběžce a Vojta zjistil, že jezdí s cirkusem. Babička Vojtovi dovolila, že u nich může do neděle zůstat. Maminka o babičce říká, že má nápady jako Vojta, a že Andrea u nich bydlí, aby je oba hlídala. Je to Vojtova sestřenice, která v Praze studuje. Babička má auto trabanta, ve kterém ráda jezdí, ale dopravní značky jí nic neříkají. Míšovi se u Vojty líbí. Stále se ptá, jestli má napsané úkoly, umyté ruce, stále si povídají. Vojta si ho přivedl ve čtvrtek, v pátek se pochlubil Frantovi, ale ten se nemohl přijít podívat. Oddjíždí s rodiči na hory a to mu bylo líto, že ho neuvidí. V sobotu naložili do trabantu spoustu věcí, které vezli zvířatům do jízdárny, kde tatínek pracuje. Je zvěrolékař a v jízdárně je vedoucí. Moc se jim tam všem líbilo i medvěd byl spokojený. V neděli Vojta Perta odvedl domu a slíbili si, že se budou navštěvovat.
Knižku bych doporučil Pavlovi, mohla by se mu líbit.
Literatura: příběh s dětským hrdinou
Kniha má 18 kapitol označených čísly. Četl jsem ji týden. Je zajímavá tím, jak Vojta a Petr prožívají dobrodrušství.
V knize mě také zaujaly hezké ilustrace.
Charakteristika jednajících postav: Vojta je milý chlapec, vždy Petrovi pomůže. Petr je starostivý, vždy se strachuje o Vojtu.