Iva Koubová
Lenka a dva kluci
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Počet stran: 117
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1978.
To jednou v sobotu měl natírat Rudův tatínek u školy zábradlí modrou barvou. Přiběhl tam školníkův kocourek a Lenka s kluky si s ním začali hrát na cirkus. Lákali ho chodit po zábradlí jako po laně v cirkuse. Jenže když kocourek běhal sem a tam, najednou se mu packy smekly a spadl dolů. Porazil plechovku s barvou. Kocourek seděl v té barvě a nohy měl až po kolínka modré. Vypadal jakoby měl modré podkolenky. Děti přemýšlely, jak mu packy umýt. Ale nevěděly si rady. Nakonec pan školník vzal kocourka domů a tlapky mu vyčistil. Pro děti bylo záhadou, jak to dokázal. Bylo to velké kočičí a školnické tajemství.
Charakteristika postav: Lenka, Ruda a Tomáš jsou děti, které dělají lumpárny, ale i přesto jsou hodní a kamarádští.
Druh literatury: příběh
Knihu jsem s si vybrala na doporučení mé mamky. Doporučila bych ji Andrejce, protože se dobře čte. Je určena pro začínající čtenáře od šesti let.
Knížku jsem četla týden.
Názvy kapitol: Jak přišel do třídy nový kluk, Jak nad dvěma hromádkami stáli tři kamarádi, Jak všichni nakonec prima, Jak se chystali na Vánoce, Jak sáňkovali s veselým psem, Jak se všichni tři divili, Jak našli na stráni sněženky a další.
Klasické světové pohádky
Autor volného překladu: Matěj Sojka
Vydalo nakladatelství O-Press s.r.o. v Praze roku 2017.
Kniha je zajímavá tím, že každá pohádka má jiného autora. Je ze série čtyř knih pro malé i velké čtenáře, kteří rádi čtou pěkné pohádky světoznámých autorů, mezi které patří Charles Perault, bratři Grimmové, nebo Hans Christian Andersen. Pohádky jsou provázeny úžasnými ilustracemi, které čtenářům přiblíží děj.
Knížka má šest pohádek: Locika, Oslí kůže, Rumpelníček, Princezna na hrášku, O Malence, Škareda
Nejvice se mi líbila Locika, což je německá pohádka bratří Grimmů, která byla poprvé publikována v roce 1812. Vypráví o starším zamilovaném páru, kteří si přáli mít děťátko. Jednoho dne se žena podívala přes okno do zahrady, která patřila nerudné čarodějnici. Když uviděla zázračný locikový salát, poprosila muže, aby jí trochu přinesl. A tak muž šel. Potají přišel do zahrady a vtom ho čarodejnice přistihla. A chtěla ho potrestat. Nakonec si mohl salát vzít, ale pod jednou podnmínkou, když se manželům narodí holčička, tak jí čarodějnici dají do výchovy. Bylo to velice těžké rozhodování. A muž souhlasil. Pomyslel si, že když už tolik let čekají, až se dítě narodí, že to jistě brzy nebude. Vzal salát a vrátil se domů. Když muž řekl své ženě o slibu čarodějnici, tak se žena zarmoutila a byla velice smutná. Když se děvčátko narodilo, objevila se čarodějnice a děvče si odnesla pryč do svého hradu. Děvčátku dala jméno Locika. Krátce poté Lociku přestěhovala do malé věže hluboko v lese. Za několik let dívka vyrostla do krásy. Měla dlouhé vlasy, protože jí je čarodějnice nikdy nestříhala. Do věže nevedly schody ani dveře, jenom malé okénko. Když čarodějnice chtěla Lociku navštívit, přišla a zavolala na ni. Locika spustila vlasy a čarodějnice vylezla po vlasech nahoru. Jednou večer přijel ke věži princ a na Lociku také zavolal, protože viděl i čarodějnici jak také leze po vlasech nahoru. Když se princ vyškrábal nahoru a uviděl Lociku, hned se zamiloval. Locika se polekala, ale princ ji uklidňoval. Zamiloval se do ní. A Locika se po chvíli přestala bát. Trávili spolu celé dny. Jednou čarodějnice přišla dřív než obvykle. Když prince spatřila u věže, zlostí zrudla a vyhnala ho pryč. Čarodějnice odvedla Lociku do nejvzdálenějšího lesa panství. Tam stál opuštěný dům. Locika byla nešťastná. Princ bloumal sem a tam. Uběhl rok a princ Lociku stále hledal. Jednoho dne se dostal do temného lesa. Uslyšel známý smutný zpěv. Uvědomil si, že ho má Locika stále ještě ráda. Když Lociku viděl, běžel za ní a vzal ji do náruče. Když je čarodějnice spatřila, nafoukla se, praskla a byla fuč. Princ Lociku odvedl na zámek a zanedlouho uspořádali královskou svatbu, o které se šuškalo za sedmero horami a sedmero řekami.
Charakteristika postav: Manželé jsou hodní a smutní. Locika je krásná a velmi hodná. Čarodějnice je zlá, nechtěla, aby se Locika stýkala s lidmi. Princ je hodný a statečný.
Kniha má 43 stran, četla jsem ji pět dní. Doporučila bych ji Zuzce, protože má ráda pohádky a princezny. Je určena pro čtenáře od osmi let. Vybrala jsem si ji, protože mě zaujaly obrázky.
Mokré pohádky
Vydalo nakladatelství GRADA PUBLISCHING a.s. v roce 2013 v Havlíčkově Brodě.
Počet stran: 120
Autor: Zuzana Pospíšilová
Ilustrace: Jana Valentovičová
Druh literatury: - pohádky
Byl letní den a tři rybáři seděli u rybníka a chytali ryby. Při tom si povídali o svých úlovcích. První rybář ulovil kapra velkého jak štiku a druhý mu povídá, že je to možné. Při měsíčních paprscích berou ryby jako divé. Třetí rybář řekl: "Pánové, to bude tím, že se o rybník stará hastrman. Kdysi ho prej někdo zahlídl a hastrman ho utopil. Mně to taky vrtalo hlavou a šel jsem se zeptat na úřad, jestli se v tom rybníku někdo někdy utopil. Tam se mi vysmáli." Najednou to v křoví zašustilo. Z křoví vykoukl další rybář. "Co tu vyvádíte? Je tu místo pro mistra rybáře? Určitě nebudete mít nic proti tomu, že vás přiučím. Teď něco uvidíte." A nahodil háček na vodu. Zbylí tři rybáři na sebe házeli pohledy a když vytáhl jenom plechovku, dusili smích. Znovu švihl prutem a udělal salto a zamotal se do vlasce a přistál ve vodě. Když vylezl z vody, šel ke kufru a jeho rybářské náčiní bylo fuč. A vyletělo jen hejno komárů. Rybáři na sebe překvapeně hleděli. Mlčení prorazil třetí rybář: "A pak, že tady není hastrman."
Charakteristika postav: Rybáři byli chytří, vymysleli na čtvrtého rybáře plán. Čtvrtý rybář je domýšlivý a nafoukaný.
Kniha je zajímavá tím, že každá pohádka souvisí s vodou. Doporučila bych ji všem, protože má větší písmena. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji dostala od paní učitelky. Doporučila bych ji Terce Zdražilové, protože má také ráda hezké pohádky.
Kniha je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: O chlubivém rybáři, Kouzelný pramínek, Dešťoví panáčci, Vodovodník, Barevné pentličky, Studna s pokladem, Mořská kulička, Jak se vaří mlha, Škrpály, Drak hasičák, Potrestaný zloděj, Vysypané perličky, Suchý rok, Létající ryba, Močálník, Kouzelný váček, Chobotnička Anička, O zeleném mlynáři, Potrestaná lenost, Kapka potu.
Zatoulané štěňátko
Autor: Sue Mongredien
Ilustrace: Jon Davis
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2014.
Počet stran: 140
Druh literatury: příběh
Bylo krásné letní odpoledne a Emilka si pozvala na návštěvu kamarádku Janu a udělali si spolu bunkr, ve kterém si malovali obrázky a pejsek Dareba si s nimi chtěl hrát, ale Emilka s Janou nechtěly a Darebu vyhnaly. Dareba jen zakňučel a šel pryč. Když Jana odešla, Emilka si chtěla hrát s Darebou a nemohla ho najít, tak řekla rodičům a bráchovi Tomíkovi, aby hledali také. Volali ho, ale Dareba nikde. Emilka si uvědomila, že na Darebu byla zlá a že asi utekl. A tak hledali Darebu po vesnici, ale Dareba nikde. Po týdnu hledání řekla Emilka, že vytiskne plakáty. A tak je vytiskla a šla je vylepit. Když už dva měsíce hledali, přišel k jejich domu policista a v náručí nesl Darebu. Emilka a rodiče s Tomíkem měli velkou radost.
Charakteristika postav: Dareba je hodný a roztomilý. Emilka je hodná, ale i trochu zlá, protože si s Darebou nechtěla hrát. Rodiče a Tomík jsou hodní, pomáhali Emilce.
Kniha je zajímavá tím, že je to opravdový příběh. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi pěkné příběhy. Vybrala jsem si ji, protože mám ráda štěňátka.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.
Knihu bych doporučila Magdě, protože má ráda štěňátka.
Sněhurka a sedm trpaslíků
Autor a ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství EGMONT s.r.o. v Praze roku 2001.
Počet stran: 40
Druh literatury: pohádka
Byla jedna princezna. A protože byla bílá jako padlý sníh, dali jí jméno Sněhurka. Jednoho dne se její matka roznemohla a zemřela. A poté se král znovu oženil za krásnou, ale velmi zlou královnu. Ta záviděla Sněhurce její krásu. Když král zemřel, královna se zmocnila trůnu. Zlá královna měla kouzelné zrcadlo a každý den se zrcadla tázala, kdo je na světě nejkrásnější a zrcadlo vždy odpovědělo: Ty, královno, jsi nejkrásnější. Sněhurka šla do studny, že by si přála, aby se objevil krásný princ, který by ji zachránil. A hned se před ní objevil princ. Ten večer se zase ptala královna zrcadla, kdo je nejkrásnější. Ale tentokrát řeklo zrcadlo, že je to Sněhurka. Královna zavolala myslivce, aby Sněhurku odvedl do lesa a zabil ji. Dala mu krabičku, do které má dát Sněhurčino srdce jako důkaz. Ale myslivec ji nechtěl zabít a řekl jí, ať uteče pryč a že zabije laň a vezme její srdce. Sněhurka v lese usnula a druhý den ráno byla obklopena zvířátky, která ji odvedla do chaloupky a tam žili trpaslíci. Sněhurka se o ně starala a pak šli trpaslíci do dolu, kde hledali zlato a diamanty. Pak někdo klepal na dveře. To byla královna, ale převlečená za stařenku a dala jí jedovaté jablko. Sněhurka si kousla a skácela se na zem. Trpaslíci jí udělali skleněnou rakev, aby na ni viděli a pak přijel princ, který Sněhurku políbil a zlomil kouzlo. A pak byla svatba.
Charakteristika postav: Král je hodný, královna zlá, chtěla zabít Sněhurku. Sněhurka je krásná a velmi hodná. Trpaslíci jsou hodní. Myslivec je hodný, protože nechtěl zabít Sněhurku.
Kniha se mi líbila, protože má hezké ilustrace. Doporučila bych ji Zuzce, protože má ráda princezny.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny.
Na oslavě s princeznami
Autor a ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Egmont s.r.o. v Praze roku 2012.
Počet stran: 48
Druh literatury: pohádky
Knížka obsahuje tři pohádky: Růženčin ospalý večírek, Bellin čajový dýchánek, Popelčin velkolepý bál
Bella se smutně dívala z okna, pršelo. Světlonoš a Rozumbrada se ji snažili rozveselit. Dokonce i netvor se tvářil mrzutěji než obvykle. Bella si říkala, co by asi tak mohla dělat. V tu chvíli dostala nápad. Zavolala své přátele a řekla jim, že by si mohli udělat čajový dýchánek. Paní Boubelka jí řekla, že to je dobrý nápad, ať se na dýchánek přichystá a oni to zatim nachystají. Světlonoš a Rozumbrada se pustili do práce. Postavili na stůl vázu s modrými květy. Boubelka přinesla jídlo a rozhlédla se. Na stole chyběla jedna věc, jmenovky, aby každý věděl, kde má sedět. Zanedlouho přišla Bella s netvorem na odpolední čaj. Netvor se nuceně usmál, věděl, že Bella tento dýchánek vymyslela, aby mu zlepšila náladu. Bella šla Netvorovi příkladem, ubrousek si rozložila na klín. Netvor ji bedlivě sledoval a vše po ní zopakoval. Když mu však ubrousek upadl na zem, shýbl se po něm tak nemotorně, že převrátil stůl. Jídlo se rozlétlo do všech stran. Večer seděl Netvor smutně ve své komnatě, vše dělal blbě, dokonce i zapomněl Belle poděkovat a věděl, že je zklamaná. Rozumbrada mu poradil, ať udělá něco pěkného, aby jí ukázal, že je mu to líto. Netvor tak přichystal nové posezení v zahradě a láskyplně jí pravil, jak ho vše mrzí. Společně pak poseděli v zahradě, Netvor se choval jako hotový gentlman. Čajový dýchánek byl dokonalý.
Charakteristika postav: Bella byla milá a hodná. Netvor byl mrzutý, ale nakonec milý. Boubelka byla obětavá. Rozumbrada a Světlonoš jsou kamarádští.
Kniha se mi líbila, protože je pěkně ilustrovaná. Doporučila bych ji Báře, protože není příliš dlouhá.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny.
Alenčina čítanka
Autor: Eduard Petiška
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Euromedia group v Banské Bystrici roku 2007.
Počet stran: 144
Druh literatury: pohádka
Kniha má 32 pohádek: Alenka a svět, O Medouškovi, Jak si zvířátka pomáhala, O hrnečku, Babiččiny pohádky a spoustu dalších
Knihu jsem si vybrala, protože se hezky čte.
Jednou šli spolu dva králíčkové na procházku. Šli a povídali si, jaké bude asi tenhle rok zelí, a najednou jeden z králíčků zmizel. Druhý králíček se rozhlíží, ale jeho kamaráda neviděl. Pak ale zahlédl králičí uši a říká si: Ať mě prožene liška, jestli tohle nejsou králičí ouška. Je to ale pořádek - králičí ouška bez králíčka. Třeba ta ouška nějaký králíček ztratil a teď je hledá a pláče. Králíček chtěl uši vzít, ale jak na ně sáhl, tak se pod těmi oušky ozvalo: Au, au, kdo mě to tahá za uši? Králičí ouška patřila králíčkovi, který se ztratil. Ovšem on se neztratil, ale spadl do jámy a z té jámy mu koukala jenom ouška. Ale, ale, ty jsi mě polekal, řekl králíček, který do jámy nespadl. A jak jsem se polekal já, když jsem spadl do jámy, zanaříkal králíček v jámě. Králíček se snažil druhého králíčka dostat ven, ale nedosáhl na něj. Tak vzal dlouhou větev a králíčka vytáhl.
Charakteristika postav: První králíček je nešikovný, protože nekoukal na cestu a spadl do jámy. Druhý králíček je hodný, pomohl prvnímu králíčkovi.
V knize mě zaujaly pěkné ilustrace. Líbila se mi, protože v ní jsou pěkné pohádky.
Knihu bych doporučila Báře, protože se dobře čte. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Pohádkový svět
Autor a ilustrátor: Walt Disney
Počet stran: 155
Vydalo nakladatelství EGMONT s.r.o. v Praze roku 2011.
Jednoho zimního rána ležel Bambi v lese. Pak za ním přiběhl jeho kamarád zajíček Dupík a lákal ho, aby si s ním šel hrát. Tak šli, našli stopy a říkali si, komu asi patří. A tak se rozhodli, že se po stopách vydají, aby zjistili komu patří. Šli a Dupík volá: Paní sovo! A sova, která právě před chvílí spala, na ně ospale houkla: Přestaňte tady křičet! a zavřela oči, ale Bambi a Dupík se jí ptají, jestli náhodou nešla na procházku. Sova jim odpověděla: Kam bych chodila, když můžu létat. Bambi s Dupíkem šli dál. Když ušli kus cesty, potkali kamarádku Fili. Ptali se jí, jestli jim pomůže hledat toho, komu patří stopy. Fili kývla hlavou. Tak šli dál a říkají si, že by s nimi šel i skunk Kvítek. Ale Kvítek spal. Dupíkova maminka říkala, že bude spát celou zimu. Tak šli tři přátelé dál. Stopy je zavedly až k zamrzlému rybníku. Pospěšte si, volal na kamarády Dupík. Uviděli další stopy. Společně se klouzali po rybníku až na druhou stranu. Cesta po stopách vedla do kopce. Cestou potkali ještě několik zvířátek, ale žádnému stopy nepatřily. Nakonec je stopa zavedla k zasněženému keři, kde odpočívala rodina křepelek. Dobrý den, volala na ně paní Křepelková. To jsou vaše stopy? zeptal se Dupík. Jsou, pročpak? odpověděla paní Křepelková. Paní sova nám ráno vyprávěla o tomto krásném keři, a tak jsme se sem vypravili. Paní Křepelková je pozvala na svačinu. Pomalu se začalo stmívat, byl čas vrátit se domů. Vždyť byli celý den pryč. Vtom uviděli své maminky, které už je hledaly, a společně se vrátili domů.
Charakteristika postav: Dupík a Bambi jsou dva velice zvědaví kamarádi. Fili je kamarádská. Paní Křepelková je štědrá.
Druh literatury: pohádky
Knihu jsem si vybrala na doporučení kamarádky Monči. Doporučila bych ji Báře, protože se dobře čte. Je určena pro mladší čtenáře. Četla jsem ji týden.
Názvy pohádek: Lilo a Stitch, Dumbo, Pocahontas, Kniha džunglí, Lví král, Lady a Tramp, Robin Hood, Malá mořská víla a Bambi.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pohádky od Walta Disney. Tyto pohádky se mi líbily.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Povídání o pejskovi a kočičce
Autor a ilustrátor: Josef Čapek
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1992.
Počet stran: 115
Jednoho dne si pejsek s kočičkou řekli, že mají moc špinavou poadlahu, a tak se rozhodli ji vytřít. Pejsek šel pro vodu a kočička vytáhla ze svého kufříku kus mýdla. Pak si šla pro něco do komůrky, asi tam měla kus uzené myši. Pak přišel pejsek a vidí něco na stole. Když to rozbalil, myslel si, že je to nějaký sýr nebo nějaké cukroví. Tak si to strčil do huby a začal kousat, ale chutnalo to nějak nedobře. Začalo ho to štípat. Přišla kočička a slyší, jak pejsek naříká. Pejsek jí povídá: Našel jsem něco na stole a bylo to jako cukroví, ale chutná to nedobře. Ty hlupáčku, vždyť to je mýdlo, řekla kočička a donesla pejskovi vodu, aby ho to tolik nepálilo. Když chtěli vytírat, zjistili že nemají kartáč. Tak kočička řekla: Pejsku já budu vytírat tebou. A pejsek souhlasil. Tak kočička namočila podlahu pejskem, ale neměli jak ji utřít. A tak se rozhodli, že ji pejsek utře kočičkou. A tak byli oba celí mokří. Tak se zavěsili na prádelní šňůru, ale začalo pršet. Najednou začalo svítit sluníčko. A pořád se to střídalo, až byli celí sušší.
Charakteristika postav: Kočička a pejsek jsou dva kamarádi, vymýšlejí různé věci i hlouposti.
Druh literatury: pohádky
Knihu jsem si vybrala, protože jsem jako malá měla ráda pohádky o pejskovi a kočičce.
Knihu bych doporučila Barče, protože by se jí mohla líbit. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny.
Názvy kapitol: Jak myli podlahu, Jak si pejsek roztrhal kaťata, Jak to bylo na Vánoce, Jak psali psaní děvčatům do Nymburku, a další.
Soví kouzlo Magie v Glitzerwaldském lese
Autor: Ina Brandtová
Ilustrátor: Irene Mohrová
Počet stran: 127
Vydalo nakladatelství Levné knihy a.s. v Praze roku 2017.
Jednoho dne Flóra měla běžecké závody. Když proběhla cílovou čárou, byla celá udýchaná. Paní učitelka Houserová Flóře pogratulovala, že skončila na třetím místě. Když uplynulo pár týdnů, chtěla jet Flóra se svou rodinou na hrad v lese, jenže nejkratší cesta byla stezkou pro cyklisty. Tak jeli autem až k hradu. Když došli na nádvoří hradu, uviděli pána. Na lavicích seděli lidé a poslouchali, jak jim vyprávěl o vzácných sovách. Flóra si sedla také a poslouchala. Když pán zapískal, přilétl mu na ruku sup. Pak přišel pán s culíkem a měl na ruce malého sýčka obecného, Betty. Flóra okouzleně sledovala, jak po obloze létají sokoli a káňata. Jen jedna malá sova pálená Shira se ne a ne zapojit. Pak nakonec vzlétla, ale zmizela za zdí. Pán zavolal, nastavil ruku a sova skutečně přilétla. Flóře se sovy moc líbily. Jednoho dne Flóra našla v lese zraněnou sovičku, a tak jí pomohla. Pokaždé, když zjistila, že nějaká sovička má potíže, ihned jí pomohla, protože má moc ráda sovy.
Charakteristika postav: Flóra je zvědavá a hodná, protože ráda pomáha sovičkám. Sovy mají moc rády Flóru.
Druh literatury: příběh
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji dostala v druhé třídě od paní učitelky. Četla jsem ji dva týdny.
Názvy kapitol: Návštěva hradu, Flóra chce pomoct, Goldwing se pouští do hledání, U vodopádu, Záhadný příběh a další.
Knihu bych dporučila Míše, protože má ráda dobrodružství.
Je určena pro čtenáře od osmi let.
Příběhy se sedla - Poklad v kůlně
Autor: Ruth Gellersenová
Ilustrátor: Melanie Brockampová
Vydalo nakladatelství JUNIOR, s.r.o. v Praze roku 2011.
Počet stran: 69
Jedno odpoledne byli Lenka, Ema a Verča na půdě a prozkoumávali různé věci. Najednou Lenka viděla skříň. Dívky se ji snažili otevřít, jenže skříň nešla. Když se jim ji podařil otevřít, nic tam nebylo. Verča ji prohledala a našla knihu. Dívky se podívaly, ale bylo tam všechno zvláštním písmem. Dívky se domluvily, že druhý den půjdou za paní knihovnicí, aby jim pomohla rozluštit písmo. Byl večer a dívky šly spát. Druhý den ráno šly za paní knihovnicí. Ta našla list papíru, na kterém byl překlad písma. Dívky šly na zahradu a snažily se rozluštit, co se v knize píše. Byl to deník, který patřil Verčině pratetě Hildě. V deníku psala o talismanu, který ztratila u mlýna. Dívky se vydaly směrem, který tetička v deníku popisovala. Šli kolem řeky, ale mlýn nenašly. Už se stmívalo a dívky šly domů. Ráno, když se probudily, vydaly se s koníky na cestu. Šly podél řeky, až byly u lesa. Za stromy se leskl potok. Lenka jela napřed a viděla budovu. A byl to mlýn, o kterém se píše v deníku. Šli se podívat do mlýna, ale byla tam tma. Lenka šla do vedlejší místnosti, ale najednou se propadla. Zavolala Verču a Emu, aby jí pomohli. Když Lenku vytáhli, šli ven. Verča šla ke koníkovi a ve stromu viděla něco vyrytého. Bylo to Hildino jméno. Lenčin koník zaryl kopytem a Lenka se podívala do hlíny. Něco vytáhla a umyla v potoce. Byl to koník. Dívky měly radost, že našly Hildin talisman.
Charakteristika postav: Dívky jsou zvědavé a mají rády své koníky. Koníci mají dívky rádi, jezdí spolu na vyjížďky.
Druh literatury: dívčí příběh
Knihu jsem si vybrala, protože je to příběh, kde vystupují dívky. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Doporučila bych jí Míše, protože by se jí mohla líbit.
Četla jsem jí dva týdny.
Příběhy se sedla - Sindy v nebezpečí
Autor: Ruth Gellersenová
Ilustrátor: Melanie Brockampová
Vydalo nakladatelství JUNIOR, s.r.o. v Praze roku 2011.
Počet stran: 67
Jednoho dne dívky naháněly malý dobytek do ohrady. Jeden malý býček jim utekl, a tak ho nahnaly ke stádu. Druhý den se poníci Sindy a Ferda pásli na louce a Verča byla s nimi. Najednou si všimla, že její poník Sindy nežere. Zavolala Emu a Emě to divné nepřipadalo. Verča přitiskla ucho k Sindy a slyšela, jak divně jí v břiše škrundá. Po chvíli Emu napadlo, kde je vůbec Lenka? Verča jí prozradila, že je s nějakým klukem ze třídy. Ema našla knihu, ve které se píše o rostlinách, které koním nedělají dobře. Ema se šla podívat cestou, kterou se projížděli předešlý den a Verča mezitím počká se Sindy. Když byly dívky všechny pohromadě, přemýšlely, co se se Sindy děje. Verča chtěla zavolat veterináře, ale Lenka s Emou se jí to snažily rozmluvit. Kvůli tomu se dívky pohádaly. Po hodině šly Lenka a Ema za Verčou. Ta sklesle stála u Sindy. Dívky se navzájem omluvily. Společně zavolaly veterináře. Když dorazil, prohlédl Sindy a řekl, že snědla něco špatného a že se druhý den na ní příjde podívat, ale že přes noc Sindy někdo musí pohlídat. Dívky tak udělaly a druhý den už veterinář řekl, že je v pořádku. Dívky byly šťastné, že vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Dívky jsou hodné a starostlivé, mají rády své poníky.
Druh literatury: dívčí román
Knihu jsem si vybrala, protože je to další díl pokračování knihy, kterou jsem četla. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Doporučila bych ji Míše, mohla by se jí líbit. Četla jsem ji dva týdny.
Moje nezbedné štěně - Hry s Lumpíkem
Autor: Holly Webb
Ilustrátor: Kate Pankhurst
Vydalo nekladatelství NAVA v Plzni roku 2015.
Počet stran: 104
Jednoho dne, když Hela byla ve škole, paní učitelka žákům říkala o běžeckých závodech, které se budou konat za čtrnáct dní. Hela byla vyděšená, protože na závodech byla vždy skoro poslední. Paní učitelka říkala, že budou o tělocviku trénovat. Hela trénovala i doma se svou nejlepší kamarádkou Kristýnou. Za uplynulých čtrnáct dní se Hela moc zlepšila. Když se měly konat závody, Kristýna hledala svou mladší sestřičku Jáju, která jim utekla někam na hřiště. Hela zavolala svého pejska Lumpíka a dala mu očuchat Jájino oblečení. Mezitím paní učitelka, která pořádala soutěž, řekla do mikrofonu, že se ztratila malá holčička jménem Jája. Pejsek Lumpík zavedl Helu a Kristýnu k tělocvičně. Kristýna si myslela, že je nesmysl, aby byla Jája v tělocvičně. Když Hela otevřela dveře, nic neviděla. Za rohem ale ležela na žíněnkách Jája. Hela s Kristýnou měli radost, že Jáju našli. Hela byla na Lumpíka moc pyšná.
Charakteristika postav: Hela a Kristýna jsou nejlepší kamarádky a jsou starostlivé. Lumpík je hodný a šikovný pes. Jája je neposedná.
Druh literatury: příběh
Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda pejsky. Je určena pro čtenáře od osmi let. Doporučila bych ji Majdě, mohla by se ji líbit. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Království poníků - Ztracená medaile
Autor: Juliette Parachini a Olivier Dupin
Ilustrátor: Ariane Delrieu
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2016.
Počet stran: 47
Jednoho dne se v pony klubu konala oslava. Na oslavě měla být soutěž krásy poníků. Benjamin se svým tátou pověsili transparent, na kterém bylo napsáno: Pony klub Dobrodružství slaví 10 let. Oskar poslal Benjamina za sestřenicemi Miou a Sárou, aby jim pomohl s přípravou poníků. Mia se Sárou připravují patnáct poníků, protože po obědě na nich budou vozit děti. Najednou přijela modrá dodávka se žlutými hvězdami. Vystoupí z ní kouzelník Simeon s opičkou Zachariášem. Dětem ukázal trik s mincí. Dětem se moc líbil a tleskají. Pak se kouzelník jde připravit na vystoupení. Přicházejí návštěvníci a Benjamin dostal důležitý úkol: Musí pohlídat medaile za soutěž krásy. Když soutěž začíná, prochází kolem Dorota a u Benova stánku si kupuje zmrzlinu a prohlíží si medaile. Soutěž pomalu končila a Ben se také chtěl jít podívat. Odešel ze stánku a zapomněl na medaile. Když se vrátil zpátky, byla zlatá medaile fuč. Děti mají jasného viníka, a tím je Dorota. Jenže Dorota nebyla na závodišti a děti ji jely najít k ní domů. Zazvonily a ptají se Doroty, kam schovala minci. Dorota jim ale vysvětlila, že minci nevzala. Děti se vrátily zpátky k závodišti, ale už byl konec, a byl čas na kouzelníkovo vystoupení. Kouzelníkův opičák Zachariáš právě žongloval s mincemi. Děti si mince prohlédly a na jedné z mincí byl kůň, přesně jako na medaili. Děti zjistily, že Zachariáš si spletl medaili s mincí. Záhada byla vyřešena a porota mohla vybrat vítěze. Vítězi byli dva, a to Dorka se svým poníkem Baronem a Mia s poníkem Bleskem. Zachariáš jim půjčil jednu ze svých mincí, aby byly medaile dvě.
Charakteristika postav: Benjamin je zapomnětlivý, zapomněl hlídat medaile. Mia a Sára jsou hodné, pomohly Benjaminovi najít medaili. Zachariáš je popleta, spletli si medaili s mincí.
Druh literatury: příběh se šťastným koncem
Knihu jsem si vybrala, protože ráda čtu knížky o ponících. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Doporučila bych ji Zuzce, protože má ráda koně. Četla jsem ji čtyři dny.
Nejkrásnější vánoční příběhy
Autor: Jana Pacnerová
Ilustrace: Liliane Crismer
Vydalo Ottovo nakladatelství, s.r.o. v Praze roku 2013.
Počet stran: 101
Jednoho Vánočního večera se po městě toulalo malé bílé koťátko. Nemělo domov a tak hledalo, kam by se schovalo do tepla. Už ale bylo unavené a tak se stočilo do klubíčka a mělo zesláblé packy. Spatřila ho hvězda, která jasně svítila na nebi. Hvězda si říkala, že to tak nemůže nechat, protože jí bylo koťátka moc líto. Zasvítila na malé koťátko a kolem letěl Santa se svými soby. Uviděl koťátko a tak ho vzal do sání. Když Santa naděloval u rodiny s malou holčičkou Zuzankou, viděl na seznamu, že si přála koťátko. Santa dal Zuzance koťátko do postele a koťátko bylo rádo, že někoho má. Hned ráno, když se Zuzanka vzbudila, měla velikou radost. Koťátko pojmenovala Jasmínka.
Charakteristika postav: Jasmínka je milá a hned si oblíbila Zuzanku. Zuzanka je hodná. Santa a Vánoční hvězda jsou hodní, pomohli koťátku.
Druh literatury: pohádky
Knihu jsem si vybrala, protože obsahuje vánoční příběhy. Je pro čtenáře od sedmi let.
Knihu bych doporučila Báře, protože se dobře čte a mohla by se jí líbit.
Názvy kapitol: Santovo tajemství, O Vánočním koťátku, Dárek pro Santu, Vánoční náhradníci a dalších devět pohádek.
Knihu jsem četla týden. Líbila se mi, protože v ní jsou pěkné příběhy.
Království poníků - Poplach ve stájích
Autor: Juliette Parachini a Oliver Dupin
Ilustrátor: Ariane Delrieu
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 49
Jednou odpoledne, když byla bouřka, Mia, Sára, Ben a jeho starší bratr Michal si dělali vafle. Mia chtěla jít do stájí podívat se za poníky. Poníci ve stájích byli vyděšení. Všichni byli ve stájích a najednou se ozval syčící zvuk. Michal se šel kouknout, co se stalo. Blesk uhodil do stájí a začalo hořet. Všichni vyvedli poníky ven. Zavolali hasiče a mezitím, co Michal volal, Mia, Sára a Ben viděli Dorku, která zaháněla poníka Barona. Děti jí šly pomoct. Nasedli na poníky a běželi za Baronem. Baron zaběhl do lesa a děti jely za ním. S poníky přebrodili řeku, až doběhli k jeskyni. Baron běžel do jeskyně a děti za ním. V dálce v jeskyni byly slyšet zvláštní zvuky. Když doběhli na konec jeskyně, našli Barona. Pak ale uviděli na zdi kresby. Byli to poníci. Děti si řekly, že už musí jít a že se do jeskyně zase vrátí. Když se vrátili, hasiči byli pryč. Vše bylo v pořádku.
Charakteristika postav: Mia je nebojácná, nebojí se bouřky. Sára je chytrá a má bujnou fantazii. Benjamin je velký snílek. Všichni jsou hodní, protože pomohli najít poníka Barona.
Druh literatury: příběh se šťastným koncem
Knihu jsem si vybrala, protože ráda čtu knížky o ponících. Líbila se mi, protože v ní jsou pěkné ilustrace. Doporučila bych ji Zuzce, protože má ráda poníky. Četla jsem ji pět dní.
Názvy kapitol: Hrom, Panika ve stájích, Pátrání po Baronovi, Zakletá jeskyně
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Staré pověsti české
Autor: Jana Eislerová
Ilustrátor: Antonín Šplíchal
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2013.
Počet stran: 45
Jednoho dne se na Staroměstském náměstí shromáždilo mnoho lidí u orloje. Všichni si ukazovali na postavičky na orloji a povídali si o nich. Všem se orloj líbil. Mistr Hanuš povídal radním o stroji orloje: Orloj ukazuje nejen hodiny, ale také počátek a konec ročních období, pohyby Slunce, Měsíce a znamení zvěrokruhu. Pražští radní mistra jen a jen chválili, ale hlavně se jim v hlavě honily nepěkné myšlenky a jeden z radních pronesl: Co když Mistr Hanuš sestrojí ještě další a možná lepší orloj pro jiné město? Druhý radní pronesl, že to se nesmí stát. Radní tajně přemýšleli, co s tím. Druhý den vstoupili do domu mistra Hanuše tři muži s černými maskami a oslepili ho. Mistr omdlel a od té doby už nevycházel z domu. Jednoho dne ale mistr doprovázen učněm Josefem šli na procházku po městě. Mistr Hanuš s Josefem vstoupili do věže orloje. Mistr sáhl pevnou rukou do soukolí stroje. Ozval se jen bortící se zvuk a nastalo hrobové ticho. Mistr omdlel, ale již nebyl mezi živými. Trvalo dlouho, než se našel někdo, kdo dokázal stroj opravit.
Charakteristika postav: Mistr Hanuš je velmi šikovný, dokázal sestrojit orloj. Radní jsou zlí, oslepili mistra Hanuše. Učeň Josef je hodný, pomáhal mistru Hanušovi.
Druh literatury: pověsti
Knihu jsem si vybrala, protože se dobře čte, a o Hanuši hrajeme divadlo. Doporučila bych ji Adamovi, protože je pro slabší čtenáře.
Knihu jsem četla čtyři dny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Názvy kapitol: O praotci Čechovi, Libuše a Přemysl, Dívčí válka, Oldřich a Božena, Svatopluk a jeho synové, O králi Ječmínkovi, O Karlu IV., Kouzelník Žito, Staroměstský orloj a další.
Deník malé blondýnky
Autor: Jiří Urban a Ann Urbanová
Ilustrátor: Tana Tanko
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2013.
Počet stran: 169
Jednoho dne o prázdninách šla Šárka s Martinou a Nikolou na koupaliště. Na koupališti viděli dvě černošky, jak se opalují. Dívky se zamyslely, jak se mohou černošky opalovat. Šárka nad tím přemýšlela celý den, dokonce se jí o nich čtyři dny za sebou zdálo. Kamarádky jí řekly, že to znamená, že za týden se z ní stane černoška. Šárka se pořád vyptávala rodičů, co by udělali, kdyby měli dítě černošku. Rodiče jí řekli, že by ji měli stejně rádi jako Šárku. Ubíhaly dny a tu najednou už byl sedmý den a s Šárkou se nic nestalo. To se na to Šárka připravovala zbytečně. Když přišla za kamarádkami, divily se, že ze Šárky není černoška. Šárka byla strašně moc ráda, že se s ní nic nestalo.
Charakteristika postav: Šárka je zvídavá, ráda se dozvídá nové věci. Kamarádky Martina a Nikola lžou, řekli Šárce že z ní bude černoška.
Druh literatury: příběh pro dívky
Knihu jsem si vybrala, protože příběh byl i srandovní.
Knihu bych doporučila Vikče, protože by se jí mohla líbit a pobavit ji při čtení.
Knihu jsem četla dva týdny. Je určena pro čtenáře od devíti let.
101 dalmatinů
Autor a ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Dětský knižní klub v Praze roku 1995.
Počet stran: 51
Před mnoha lety žili v Londýně dva psi dalmatini, jmenovali se Pongo a Perdita. Bydleli se svými pány Anitou a Rogerem. Starat se o domácnost jim pomáhala milá starší paní Marie. V ten den se předpokládalo, že se narodí Perditě štěňata. Bylo jich patnáct. Když se to dozvěděla Anitina známá Cruella, přijela za nimi a ptala se, kolik peněz by chtěli za štěňata. Všichni tři ji odmítli, že si štěňata nechají. Cruella odešla. Když přijela do své vily, domluvila se s dvěma muži, že až nebudou Anita a Roger s Perditou a Pongem na procházce, ukradnou štěňata a Cruella si z nich udělá kožich. Jednou večer se tam zloději vkradli a zavřeli Marii do sklepa. Ukradli štěňata a jeli za Cruellou. Když se vrátili z procházky Pongo s Perditou, utíkali do parku, že použijí psí telegram. Ozvali se jim psi, kteří slyšeli kvičet štěňata. Perdita a Pongo šli dlouho, až dorazili ke psu, který je volal. Do vily šel kocour Tibs. Objevil ale 99 štěňat. Spolu se všemi štěňaty utekli. Utíkali a dorazili za Pongem a Perditou a ti běželi s nimi. Utíkali dlouhou cestou, až dorazili domů. Všichni se divili, kde se vzalo tolik štěňat. Rozhodli se však, že si je všechny nechají.
Charakteristika postav: Pongo a Perdita jsou stateční a chytří. Cruella je zlá, chtěla ze štěňat udělat kožich. Anita, Roger a Marie jsou hodní a starostliví.
Druh literatury: pohádka
Knihu jsem si vybrala, protože se dobře čte.
Knihu bych doporučila Majdě, protože by se jí mohly líbit ilustrace a dobře by se jí četla.
Knihu jsem četla dva dny.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Kniha džunglí
Autor: Walt Disney
Ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství EGMONT s.r.o. v Praze roku 2001.
Počet stran: 47
Jednoho dne se panter Baghíra procházel podél řeky. Najednou si všiml něčeho neobvyklého. Na loďce leželo v košíku lidské mládě. Baghírovi bylo děťátka líto a tak ho odnesl na místo, kam často chodí vlčí smečka. Pak se Baghíra ukryl a čekal, až vlci přijdou. Vlci se o lidské mládě starali a dali mu jméno Mauglí. Jednoho dne se ale džunglí nesla špatná zpráva. Tygr Šér Chán totiž nenáviděl všechny lidi od té doby, co na něj jeden lovec vystřelil. Proto se chtěl pomstít. Vlci pořád přemýšleli, jak to s Mauglím bude. Baghíra se rozhodl, že ho zanese do vesnice, kam patří. Mauglí však nechtěl, džungle byla jeho domovem. Když byla noc, Mauglí potají Baghírovi utekl. Potkal medvěda Bálúa. Spolu byli velcí kamarádi. Najednou Mauglího popadla zlá opice a utekla. Bálú se převlékl za opici a vzal Mauglího honem pryč. Bálú se snažil Mauglího přesvědčit, že patří do vesnice, ale Mauglí se naštval a utekl. Cestou potkal Šér Chána a ten ho chtěl sežrat. Vtom přiběhl Bálú a Mauglího zachránil. Přiběhl i Baghíra a spolu přespali v džungli. Druhý den ráno Mauglí uznal, že život v džungli pro něj je príliš nebezpečný. Nakonec šel do vesnice a Baghíra a Bálú byli šťastní že Mauglí bude v bezpečí.
Charakteristika postav: Baghíra a Bálú jsou hodní, chtěli Mauglímu pomoct. Vlčí smečka je hodná, vychovali Mauglího. Mauglí je šikovný, naučil se žít v džungli.
Druh literatury: pohádka
Knihu jsem si vybrala protože mě zaujaly ilustrace. Doporučila bych ji Báře, protože je v ní plno dobrodružství.
Knihu jsem četla tři týdny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.