Hana Kropáčková

Já Baryk

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988.
Počet stran: 61
Jméno autora: František Nepil
Ilustrátorka: Helena Zmatlíková
Hlavní postavou je pes Baryk.
Kniha je zajímavá tím, že pejsek je v každé kapitole čím dál srandovnější.
Je určena dětem od pěti let.
Počet kapitol: 11
Názor na knihu: Kniha se velmi dobře čte, jsou v ní velká písmena a pěkné ilustrace.
Lovecký pes Baryk v knize vypravuje veselé příhody o svých zvířecích kamarádech a o lidech. Každý příběh se odehrává v jednom měsíci v roce.
Názvy kapitol: Já Baryk a má vlaštovka, Já Baryk a můj srnec, Já Baryk a můj bažant, Já Baryk a má vrána, Já Baryk a mé sýkorky, Já Baryk a můj zajíc, Já Baryk a můj ježek, Já Baryk a můj čáp, Já Baryk a můj šnek, Já Baryk a můj slepýš, Já Baryk a můj krtek, Já Baryk a má žába.
Knihu bych doporučila Tereze Milčinské a Páje Drapalíkové, protože mají moc rádi zvířata.
Druh literatury: příběh se zvířecím hrdinou.
Já Baryk a můj slepýš:
Tak už je červen, měsíc hrom do škopků. V červnu chodí můj člověk s tou svou kosou po zahradě, jestli budou mít hodně sena, nebo málo sena. A jestli to počasí vydrží. Jednou navečer naklepá kosu, ráno vstane se slepicemi a dá se do kosení. Kosí a rozdává hromdoškopky. Nejdřív svolává hrom do škopku kvůli tomu, že za ním lezu do trávy a že ji urousám. Sednu si tedy na cestičku a on posílá hromdoškopky na mravence. Protože na každém kroku prosekne mraveniště a vrčí, že bude mít kosu za chvilku tupou jako poleno. Pak poštěkává na komáry, protože ho asi koušou nějak nevhod. Pak na vedro, protože se potí.
Charakteristika: Baryk je chlupatý pes, má uší sklopené dolů, má modré oči, dlouhé drápy a huňatý ocas.
Knihu jsem četla týden.

Mach a Šebestová ve škole

Kniha byla vydána v nakladatelství pro děti a mládež Albatros v Praze roku 1997.
Autor: Miloš Macourek
Ilustroval: Adolf Born
Počet stran: 148
Kniha se mi líbí, protože jsou v ní legrační obrázky.
Postavy: Mach, Šebestová, paní Cibulková
Kapitoly: Jak Mach a Šebestová získali utržené sluchátko, Jak Mach a Šebestová navštívili planetu Tip Tip, Jak Mach a Šebestová jeli s Jonatánem na školní výlet, Jak celá třída navštívila zoologickou zahradu, Jak vyléčili Kropáčkovu angínu.
V knize Mach a Šebestová s Jonatánem zažívají mnoho dobrodružství s kouzelným sluchátkem.
Kniha se mi moc líbí, jsou v ní legrační příběhy a pěkné obrázky. Doporučila bych ji Tereze, Honzovi, Vendulce a Páje, protože mají rádi legraci. Je určena pro čtenáře od pěti do třinácti let.
Knihu jsem četla čtrnáct dní.
Druh literatury: pohádkové příběhy
V knize najdeme sedm příběhů, každý má jiný děj, ale hlavní postavy jsou vždy Mach, Šebestová a pes Jonatán. Se svým kouzelným sluchátkem zažívají různá dobrodružství. Třeba se nechají sluchátkem zmenšit a léčí kamarádovi angínu, aby mohl na školní výlet, nebo se nechají přenést do pravěku, kde získají údaje, jak žili lidé v době ledové. V dalším příběhu jsou hrdinové na psí planetě Ťap-ťap, kde zjistí, že člověk je sice pánem tvorstva, ale to ještě neznamená, že je moudrým pánem tvorstva.
Charakteristika postav: Mach je žák 3. B, má hnědé vlasy, nosí brýle a žlutý šátek okolo krku. Šebestová je žákyně 3. B, má dlouhé rezaté vlasy s velkou červenou mašlí. Jonatán je hnědý dlouhosrstý pes, patří paní Kadrnožkové.

Bruno, román psa

Vydalo nakladatelství Egen v Praze roku 2001.
Počet stran: 92
Autor: Julius Matis
Ilustrátor: Kubo Dvořák
Zařazení k literatuře: příběh o psech.
Hlavní postavy: pes Bruno je hodný, zbytečně neštěká; Rej naopak pořád štěká a utíká.
Zajímavosti: Je tu hodně zajímavých informací o rodině psů.
Kniha je moc hezká, protože v ní vystupují psi. Doporučila bych ji těm, kteří mají rádi psy. Zvláště by byla vhodná pro Nikolu, protože má ráda knihy o zvířatech. Je pro čtenáře od osmi do sta let. Knihu jsem četla měsíc.
Názvy kapitol: Narození, Výstava, Cesta domů.
Baška ho jemně stiskla mezi pysky a zvedla ho, aby mi ho ukázala. Zmáčkla jsem spoušť a dvojportrét byl na světě. Tak vznikla první Brunečkova fotografie. Smečka Brunových sourozenců si často hrávala svoje divoké a zároveň něžné hry.
Bruno je výstavní pes a má už nějaké diplomy. Jeho páníček ho fotil, aby měl památku na jeho život. Bruno hodně utíkal a pořád je v pohybu a chce si hrát s páníčkem, který s ním hodně chodí na procházku. Když venku prší, Bruno je vždy mokrý a když přijde domů, skočí na gauč a páníček mu vynadá. Taky ho cvičí, aby ho na procházce poslouchal. Bruno hodně rád spí a jí.
Informace o autorovi: Julius Bruno Matis (1946)
Žije na západním Slovensku u řeky Váh, kde se živí pěstováním kaktusů. V minulosti přispíval do kaktusářských časopisů, dnes píše knihu Jen tak o životě.

Kočka v hrobce

Autor: Lucy Danielsová
Ilustrátor: Jitka Walternová
Kniha patří k dobrodružné literatuře pro dívky.
Postavy: Mendy je hodná i chytrá, má ráda zvířata. James je nejlepší kamarád Mendy, který nezkazí žádnou legraci a žádné dobrodružství.
Počet stran: 124
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2006.
Kniha je učena pro děti od devíti let. Četla jsem ji jeden měsíc.
Děj:
Mendy s Jamesem se vydali hledat kočku Batšebu, která se ztratila po smrti svého páníčka. Oni ji hledají, protože ji mají rádi a chtějí se o ni starat jako její páníček. Mandy se poslední dobou zdají strašidelné sny o kočce, která se vždy ztratí v kostelní hrobce. Myslí si, že je to nějaké znamení, kde mají Batšebu hledat. Batšebu objeví a zažijí přitom mnoho dobrodružství, ale víc neprozradím.
Kniha se mi líbila, protože je v ní hodně dobrodružství.
Knihu doporučuji k přečtení všem spolužákům, hlavně Pavlovi a Sárce, kteří mají rádi dobrodružné knížky.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou pěkné obrázky a zajímavosti, které jsem ještě nevěděla. Mám k ní ještě jiné díly, které si hodlám také přečíst.

Tobiáš Lolness

Autor: Timothée de Fombelle
Ilustrace: Francois Place
Vydalo nakladatelství Baobab v Praze roku 2007.
Počet stran: 291
Žánr: dobrodružná fantazijní literatura
Postavy: Tobiáš je hodný a chytrý, pomáhá mamince s vařením. Maminka je pracovitá a starostlivá, bojí se o Tobiáše. Tatínek je vědec, má dobrodružnou povahu a dobré nápady.
Kniha se dobře čte a má hezké obrázky. Je zajímavá třeba tím, jak Tobiáš postupně roste. Doporučila bych ji všem dětem i dospělým, kteří mají rádi fantazii, ve třídě třeba Honzovi, Michalovi a Pavlovi. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četla jsem ji tři měsíce.
Kapitoly: Štvanice, Sbohem vršku, Běh proti zimě, Eliša, Noční motýl, Stínčino tajemství, Nenávist, Nils, Amen, Kráter.
Děj: Na jednom velikém stromě žijí malinkatí lidé. Měří přibližně jeden milimetr. Hlavním hrdinou je Tobiáš Lollnes, třináctiletý kluk, který žije s rodiči ve vršcích. Tatínek je vědec. Jednou udělá velký objev, ale zjistí, že by se dal zneužít ke špatným věcem. Odmítne ho zveřejnit. Celá rodina je vyhoštěna do Spodních větví. Všichni si myslí, že je tím potrestají. Ale to není pravda. Život je tam sice těžký, ale najdou dobré přátele a začne zde velké dobrodružství. Na přivítanou jim přátelé přinesli osm larvích jelit. A stali se tak velkými přáteli. Tobiáš později zjistil, že mají dceru, která je stejně stará jako on. Tobiášovi se moc líbila a měl ji moc rád. Zanedlouho měli svatbu, postavili si svůj barák a měli také plno přátel a možná tam žijí až dodnes.

Julie na koňské farmě

Autor: Christiane Gohlová
Ilustrátor: Magdaléna Martínková
Počet stran: 125
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha je pro čtenáře od deseti let. Doporučila bych ji Pavle, protože má ráda koně a já jsem si ji vybrala, protože mám taky ráda koně.
Kapitoly: Den jako stvořený pro vyjížďku, Julie touží po poníkovi, Scheckerovi poníci, Spoustu potíží i spoustu práce, Divocí jezdci s.r.o., Hurá mám koně!, Probuzení ze sna, Tajfun, Prázdniny se Stormym, Těžká rána, Jiná stáj, Danny, Ilustrovaný slovníček jezdectví.
Žánr: dívčí román.
Julie je dívka, která má ráda koně a chodí do jezdecké školy. Maminka Julie je starostlivá, protože se bojí o Julii.
Kniha je zajímavá tím, že je o koních a je v ní i spousta informací, které ke koním patří. Moc se mi líbí a chtěla bych si přečíst i jiné díly. Četla jsem ji od prosince do února.
K vypsání děje jsem si vybrala kapitolu Probuzení ze sna:
Julii skončily velikonoční prázdniny a musela vstávat ještě za kuropění a odvést poníky na pastvu. Pak honem do školy. Jednoho dne se Julie dopotácela do kuchyně a maminka se jí podívala na obličej a viděla samé pupínky. Řekla jí, ať se jde na sebe podívat do zrcadla. Věděla, že to jsou zarděnky. Tak jely spolu s maminkou k panu doktorovi. Poté honem do postele. Když se Julie vyléčila, jela okamžitě na statek za svým koněm Maxem.

Já se vrátím, Cilko

Vydalo nakladatelství Petra v Praze roku 2001.
Počet stran: 135
Autor: Zuzana Francková
Kniha nemá ilustrace.
Žánr: dívčí román
V knize vystupují: Eva je dobrodružná a má ráda zvířata, hlavně koně. Mirek je chytrý a má Evu rád. Adam je na vozíku.
Kniha je zajímavá svým poutavým dějem. Líbila se mi, protože je o koních a je napínavá. Chtěla bych si přečíst i jiné díly z této edice.
Doporučila bych ji hlavně své mamce, protože i ona ráda čte. Je pro čtenáře od deseti let. Knihu jsem četla o jarních prázdninách.
Eva je patnáctileté děvče, které miluje koně. Má kobylku Cilku, na které závodí. Její nejlepší kamarádka Monika má taky svého koně. Jednou Eva udělala velkou chybu. Proto, aby vyhrála závody, Monice přiotrávila koně jedovatými kytkami. Když se to provalí, je po kamarádství. Ještě ke všemu se zhoršila ve škole. Její rodiče se rozhodli, že Cilku za trest odvezou, dokud se nezlepší ve škole. Eva je hodně smutná. Začne chodit na brigádu do jedné farmy. Majitel žil dlouho v Americe a doučuje ji angličtinu. Ostatní předměty se doučuje s kamarádem Mirkem, do kterého se zamiluje. Když už se zdá, že se vše vrátilo do starých kolejí a Cilka se konečně vrátila, Eva z ní spadla a poškodila si páteř. Zůstane na vozíku a odjede do léčebny, kde se seznámí s Adamem. Spolu zvládají těžké smíření se s osudem. Ale ještě než odjela do léčebny, slíbila Cilce, že se vrátí a budou spolu.

Poník se ztratil

Napsala Lucy Danielsová.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Ilustrovala Jitka Walter.
Kniha má 117 stran. Četla jsem ji jeden měsíc. Je pro čtenáře od devíti let.
Žánr: dívčí román
Postavy: Mandy je hodná, protože pomáhá tatínkovi v zvířecí arše. Susan je nafoukaná, protože nesnáší Mandy a Jim je hodný, protože taky pomáhá v arše zvířat.
Knihu bych doporučila Páje, protože by ji určitě taky zaujala.
Jedná se o další příběh Mandy, dívky, která miluje zvířata. Její rodiče mají veterinární ordinaci "Archa zvířat", ve které Mandy ráda pomáhá. Mezi své přátele počítá i poníka Prince, o kterého se stará. Jeho majitelé se však stěhují a musí Prince prodat. Mandy je z toho smutná. Tou dobou se k nim do vesnice přistěhuje stejně stará dívka Susan. Paní učitelka poprosí Mandy, aby jí ulehčila vstup do nového prostředí. Ale Susan se chová sobecky a je na všechny zlá. Později Mandy zjistí, že Prince koupil Susanin tatínek. Zdá se jí, že Princovi u nich není moc dobře. Poníkův stav se zhoršuje, špatně dýchá. I když je Susan na všechny zlá, Mandy zjistí, že je to kvůli jejím rodičům, kteří na ni nemají čas a ona je z toho smutná. Nakonec ale vše dobře dopadne.
Kniha je zajímavá tím, že má pěkně zpracovaný děj. Líbila se mi, protože je o koních a že se Mandy stará o nemocná zvířata.

Ryzáček

Knihu vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1962.
Kniha má 94 stran.
Autor a ilustrátor: John Steinberk
Žánr: dětský příběh s hlavním hrdinou
Postavy: Jody je hodný, ale i smutný, protože má nemocného koně. Billy Bazk je také hodný, protože pomáhá Jodymu s nemocným koněm.
Kniha je zajímavá tím, že se desetiletý chlapec stará o nemocného koně. Doporučila bych ji Páje, Vendulínce a mamce a opět sestřenici Páje, protože mají rádi koně a taky rádi čtou. Je pro čtenáře od jedenácti let. Četla jsem ji měsíc.
Kapitoly: Dárek, Veliké hory, Slib, Vůdce lidu.
Kniha vypráví o tom, jak se malý a mladý chlapec stará o poníka, který jeden den zmokne a od té doby je nemocný. Jody chodí do školy, ale kvůli poníkovi se ve škole zhoršil. Billy Back poníkovi rozřízne bouli na hlavě a když se neuzdravuje, udělají mu dírku do krku, aby mohl dýchat. Gabilan je poník, kterého Jody dostal od Bila Backa jako dárek k narozeninám. Jody byl moc šťastný, že má poníka, kterého si vždycky přál. Staral se o něj jako o jiná zvířata, která na jeho farmě byla.
Kniha se mi líbila, protože je o koních a četla ji mamka, když jí bylo jako mně.

Pohádková babička

Napsal Eduard Petiška
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004. Je určena pro děti od šesti let. Četla jsem ji tři dny. Doporučila bych ji svému bratránkovi Lukášovi, protože v ní jsou velká písmena. Má 57 stran.
kniha obsahuje deset kapitol: Prstýnek pohádek, O Bětušce, O Mařence, O Jarmilce, O Martince, O Pepičce, O Karličce, O Evičce, O Zuzance a Alenka jde spát.
Ilustrovala: Kateřina Lovis
Kniha se mi líbila, protože je krátká a jsou v ní pohádky o holčičkách.
Kapitola o Bětušce, která bydlí s maminkou a tatínkem v malinkaté chaloupce u lesa:
Tatínek je dřevorubec a Bětuška mu nosí oběd do lesa. Jednou maminka poslala Bětušku, aby tatínkovi donesla oběd a stavila se na malinách. Když šla Bětuška na maliny, potkal ji bílý králíček a chtěl jí něco ukázat. Bětuška šla za ním. Cestou lesem se Bětuška polekala, co se to stalo, protože tam nebyl les, jenom pařezy a kamenné skály. Objevil se myslivec a říká Bětušce: pokud chce zpátky les, má mu dát králíčka a les bude jako dřív. Bětuška králíčka nedala, a tak šli a potkala je vánice a vítr štípal jako mráz do tváří. Objevil se myslivec a povídá Bětušce, jestli chce kožíšek, ať mu dá králíčka. Bětuška chtěla říct, ať si ho vezme, ale potom řekla, že ho nikomu nedá. Druhý den došli do krásné zahrady, kde na ně čekal myslivec a řekl: pokud splníš dva úkoly, králíčka si vezmeš. Myslivec jí dal první úkol, ať mu přinese třináct růží, aniž by jim spadl jediný lísteček. Bětuška splnila. Druhý den musela Bětuška vyprat myslivci košili, aby byla bílá. Bětušce se povedl i druhý úkol a Bětuška se vrátila s bílým králíčkem domů.
Kniha je zajímavá tím, že je docela krátká a jsou v ní zajímavé pohádky o holčičkách.
Žánr: pohádky
Postavy: Bětuška je nebojácná, protože nedala bílého králíčka myslivci. Myslivec je hloupý, protože jí dal lehké úkoly.