Nikola Lupoměská
Z pohádky do pohádky
Napsala Hana Winklerová.
Ilustroval Peter Haddock.
Vydala Fortuna Print, v Praze 2006, kniha má 75 stran.
Druh literatury: pohádka.
Názvy kapitol: Aladinova lampa, Šípková Růženka, Kocour v botách, Janek a fazole, Perníková chaloupka a Sněhurka.
Děj: Starý mlynář měl tři syny. Než zemřel rozdělil mezi své syny to, co měl. Nejstaršímu zůstal mlýn, mladší dostal osla a nejmladšímu zůstal kocour. Když nejmladší naříkal, najednou se polekal, protože kocour na něho promluvil lidským hlasem.
Řekl mu: „Pořiď mi plášť, klobouk, pěkné boty, pytel a já se o tebe postarám.“ Kocour byl mazaný a ulovil zajíce a šel s ním do královského zámku. Poklonil se králi, smekl klobouk a řekl mu, že slavný pán z Nemanic mu posílá dar. Král poděkoval a kocour odešel. A tak to šlo každý den. Král, královna a princezna si jednoho dne vyjeli v kočáru, kocour už to dávno věděl a tak řekl svému pánu, aby se svlékl a vlezl do řeky a křičel o pomoc a zbytek nechal na něm. Když se kočár přiblížil, tak začal kocour křičet, že se jeho pán topí. Kocour řekl králi, že je přepadli lupiči a pána hodili do řeky. Král poručil, aby dali pánu suché šaty a řekl mu, ať si k nim sedne do kočáru. Princezně se líbil, protože byl mladý a krásný. Kocour zatím běžel k čarodějovu hradu a každému koho potkal tak řekl, aby tvrdil, že pole i louky patří pánu z Nemanic. A když doběhl na hrad, tak bušil na vrata a otevřel mu čaroděj, kterého kocour přelstil. Král, královna a princezna přijeli na hrad a byla svatba.
Charakteristika postav: kocour byl mazaný, nejmladší syn byl hodný, čaroděj zlý, král, královna a princezna byli hodní.
Můj názor na knihu: moc se mi líbila, protože má hezké obrázky. Četla jsem ji sedm dní, každý den jednu. Je určena pro děti od šesti let. Doporučila bych ji Petře Šteflové a Monice Kolářové, protože mají rády pohádky jako já.
Dášenka čili život štěněte
Napsal a ilustroval Karel Čapek.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988. Kniha má 51 stran.
Druh literatury: pohádka
Názvy kapitol: O psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dobrmanech,
O chrtech a jiných psech, O psích zvycích, O lidech.
Nejvíce se mi líbila kapitola Proč teriéři hrabou.
Lidé říkají, že tam hledají myšičky. Ale kdepak myšičky, Dášenka taky hrabe v záhonech a myši tam nejsou. Pejsci hrabou, protože si schovávají kosti a pak nevědí, kam je schovali, proto všude hrabou a dělají díry.
Jsou tam i jiné pěkné příběhy, například o tom, jak se Dášenka narodila, vyrůstala a jako štěňátko si hrála. Vše, co jí přišlo do cesty, kousala a jednou rozkousala starý koberec, proutěný nábytek, povlak na pohovce, běhoun zánovní, hadici na zalévání, kartáč, pár sandálů, jedny bačkory a jiné věci.
Dášenka byla rozpustilá a hravá.
Přečtěte si tuto knihu, protože je pěkná, jsou tam různé příběhy a hezké fotky. Knihu jsem četla šest dní. Je určená pro malé čtenáře.
Doporučila bych ji všem, co mají rádi příběhy o zvířatech.
Naše národní pohádky
Ilustrovala: Milada Papežová - Kudrnová
Knihu vydalo nakladatelství Svoboda Praha roku 1982.
Kniha má 352 stran.
Druh literateratury: pohádka
Názvy pohádek: O třech groších, Budulínek, Jak se Honza učil tajné řeči, Zkrocený vodník, Rozum a Štěstí, Staré sedlo, Chytrá horákyně, O modrém ptáčkovi a další.
Jedná se o pohádky od různých spisovatelů, jako je třeba Božena Němcová, Josef Stanislav Menšík, Karel Jaromír Erben.
Vybrala jsem si pohádku o Budulínkovi.
V této pohádce se jedná o to, jak Budulínek byl potrestaný za to, že neposlouchal dědečka a babičku. Když jednou odešli dědeček a babička do lesa, řekli Budulínkovi, ať nikomu neotvírá, ale on neposlechl. Otevřel lišce, která mu slibovala, že ho povozí na ocásku. Tak jí otevřel a ona ho povozila po světničce a ovezla si ho k sobě do domečku. Tady si hrál s liščaty. Najednou toho měla liška dost, ale Budulínek nechtěl pryč. Už ho to tam nebavilo, ale liška ho nechtěla odnést zpět. Najednou byl u domečku strašný hluk. Liška posílala liščata, aby se šla podívat, kdo to tam dělá ten rámus, ale ona se nevracela. Pak poslala Budulínka a liščata se jí vrátila. Nakonec Budulínek slíbil, že už bude hodný a bude poslušný.
Kniha je zajímavá tím, že je v ní spousta zajímavých pohádek. Velmi se mi líbila, protože mám ráda pohádky. Doporučila bych ji všem, co mají rádi pohádky, nejvíc Petře Šteflové a Mariánce Špásové.
Knihu jsem četla tři týdny.
Charakteristika postav: Budulínek je zlobivý, neposlouchá. Dědeček a babička jsou hodní, jsou to milí lidé. Liška je lstivá, má to v povaze - v každé pohádce o lišce je to tak. Liščata jsou rozpustilá jako všechna malá štěňátka. Já na místě Budulínka bych se zachovala jinak, protože vím, že se dveře nikomu jinému neotvírají kromě rodičů.
Kniha je určena pro děti od deseti let.
Popelka
Napsala: Hana Winklerová
Ilustroval: Peter Haddock
Vydala Fortuna Print v Praze 2006.
Kniha má 75 stran.
Druh literatury: pohádka
Názvy pohádek: Aladinova lampa, Šípková Růženka, Kocour v botách, Janek a fazole, Popelka, Perníková chaloupka, Sněhurka.
Děj pohádky Popelka: Popelka měla dvě sestry a macechu. Ti na ni byly zlé. Jednou se doma dozvěděli, že na zámku je bál. Macecha a sestry jely do města nakupovat. Nakoupily různé látky, krajky, šperky a drahé kameny. Když přijely domů, pozvaly si švadlenu, aby jim ušila šaty na ten ples a Popelka jim musela pomáhat do šatů a česat je. Když byly hotové, ptala se macecha, jestli chce Popelka jet s ními. Popelka jí řekla, že by ji stejně nevzali. Macecha rozsypala na zem popel a hrách a řekla Popelce, že to musí přebrat. Když odjeli, na okno přilétl holoubek a řekl Popelce, at se jde přestrojit do šatů, co má z oříšku. Dále jí holoubek řekl, že se musí vrátit do půlnoci, jinak bude s ní zle. V sále všichni užasli, princ tančil jenom s ní. Když odbíjela půlnoc, Popelka se vytratila a přitom ztratila na schodech střevíček. Ráno princ objížděl domky a tu se zastavil u domku Popelky. Střevíček jí vyzkoušel a byla svatba.
Charakteristika postav: Popelka byla hodná, protože jí sestra a macecha ubližovaly a přesto je měla ráda. Sestry a macecha jsou zlé a zlomyslné, protože chtějí mít hodně peněz a chtějí žít na zámku, kde by nemusely nic dělat. Princ je laskavý, protože pozval na ples i chudé lidi.
Kniha se mi líbila, je psaná velkým písmem a jsou v ní hezké obrázky. Četla jsem ji sedm dní. Je určená dětem od šesti let. Doporučila bych ji Pavle Tvrzické, protože má ráda pohádky.
Chtěla bych být na místě Popelky, ale nenechala bych si všechno líbit.
O hajném Robátku a jelenu Větrníkovi
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Bohumil Šiška a Ladislav Čapek
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Kniha má 85 stran.
Druh literatury: pohádka
Názvy pohádek: Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku, Jak Robátko oešel z lesa do lesa.
Pohádky se odehravají v lese. Děj pohádky Jak hajný Robátko sloužil panu Kotrčovi:
Jednou jel Robátko na jelenu Větrníkovi a obhlížel les. Vtom uviděl Josefku, jak sází stromky. Pan Kotrč šel na lov a chtěl zastřelit zajíce. Uviděl ho hajný Robátko a vystřelil do vzduchu a zajíc utekl pryč. Pan Kotrč ho uviděl a vyhodil ho ze služby. Potom šel s jelenem Větrníkem k Josefce. Větrník pověsil parohy na malé stromky a stromy vyrostly. Tak mohl hajný Robátko sloužit v novém lese, který vysazela Josefka.
Charakteristika postav: Hajný Robátko je hodný, ochranňuje les a zvířata. Josefka je milá, má ráda hajného Robátka. Jelen Větrník je přítel hajného, spolu ochraňují les. Kotrč je zlý, ubližuje ostatním.
Kniha se mi líbila, je zajímavá, jsou v ní pěkné přiběhy i obrázky. Četla jsem ji čtrnáct dní. Je určena dětem od pěti let. Doporučila bych ji Markétě Řezáčové, protože má ráda pohádky a ráda čte.
Chtěla bych být hajným Robátkem, protože mám ráda přírodu a zvířáta.
Pohádkový rok
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátoři: Zdeněk Smetana, Olga Čechová, Zdeněk Miler, Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Panorama v Praze roku 1985.
Kniha má 193 stran.
Druh literatury: pohádka
Pohádky v knize jsou rozděleny na čtyři roční období a do každého ročního období jsou zařazeny různé pohádky, básničky a říkanky, třeba Vochomůrka a Křemílek a jejich příběhy. Také tu jsou příběhy o víle Amálce.
Děj jedné z pohádek:
Jednoho krásného dne se Křemílek s Vochomůrkou probudili ze zimního spánku. A jak tak vstávali, Křemílek omylem bouchl do hodin s jednou ručičkou, která ukazovala Jaro, Léto, Podzim a Zima. A v tu chvíli hodiny s jednou ručičkou začaly jít pozpátku a s nimi roční období. A byla zima. Vochomůrka nastydl, ale Křemílek naštěstí ne. Křemílek popadl hodiny s jednou ručičkou a vyhodil je z okna. A pak zjistil, že ta zima může být pořád, ale to nechtěl a Vochomůrka také ne. Tak pro ně šel, ale pod oknem nebyly. Šel je hledat a zjistil, že je má výr Ouško. Ale výr Ouško hodiny s jednou ručičkou nechtěl dát Křemílkovi. Proto Křemílek došel pro Vochomůrku a jak tak Vochomůrka kašlal, zakašlal třikrát a Ouškovi ty hodiny s jednou ručičkou upadly. A Křemílek s Vochomůrkou si vzali hodiny a pověsili je zpátky na zeď.
Charakteristika postav: Křemílek je hodný, hubený, přátelský a mlsný. Vochomůrka je také hodný, tlustý, přátelský a má
za ušima.
Kniha je určena pro děti od sedmi let. Doporučila bych ji Mariánce Špásové, protože má ráda pohádky. Četla jsem ji tři týdny.
Chtěla bych být Vochomůrkou, vlastně já tak i vypadám, ale hlavně bych chtěla zažít jejich dobrodružství.
Honzíkova cesta
Autor: Bohumil Říha
Ilustrátorka: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1967.
Kniha má 108 stran.
Druh literatury: povídka - příběh s dětským hrdinou
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Družstevní vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříku princovi a další.
Kniha je o chlapci jménem Honzík, který odjíždí z města na venkov k babičce a dědečkovi. Jel poprvé sám vlakem. Na nádraží ho čeká děda s Punťou. Když dorazil do Koníkovic, přivítala ho tam i babička. Společně tu tráví několik dní. Poznává spoustu kamarádů, větší kamarád se jmenuje Viktor, pihovatý kluk Ferda a děvče má jméno Terezka. Prožívají spoustu dobrodružství, například pouštění draků či cvrnkání kuliček. Jednou se Honzík zatoulal v lese, kde hledal kocoura. Měl veliký strach, protože les byl velice strašidelný. Ale kamarádi ho naštěstí našli a byli zase všichni spolu. Do Koníkovic přijíždí maminka, aby si Honzíka odvezla. Honzík se na jednu stranu na maminku těšil, ale na druhou stranu se mu nechtělo od babičky, dědy, Punti a kamarádů. Nezbývá mu nic jiného a nakonec odjíždí s maminkou.
Charakteristika postav: Honzík je hodný, neumí číst a psát, maminka je milá a starostlivá, babička je hodná a milá, dědeček je hodný, a pes Punťa je přítulný a hravý.
Knihu jsem četla čtrnáct dní. Je určena dětem od pěti let. Doporučila bych ji Petře Štelové, protože má ráda příběhy.
Já bych chtěla být zpátky Honzíkem, protože bych neměla žádné starosti a jenom bych si hrála.
Medvídek Pú
Autor: A. A. Milne
Ilustroval: Jaromír Zápal
Vydalo nakladatelstí Albatros v Praze roku 1984.
Kniha má 202 stran.
Druh literatury: pohádka
Kapitoly: Medvídek Pú a včely, Pú na návštěvě se dostane do úzkých, Pú a prasátko málem chytili Kolčavici, Ijáček ztratil ocas a Pú ho zase našel, Ijáček má narozeniny, Kryštůfek Robin vede expedici k severní točně, Přichází do lese tygr a snídá.
Tato kniha vypráví o medvídkovi a jeho přátelích a dobrodružství, které s nimi prožil. Líbí se mi příběh o medvídkovi, jak byl tak nenasytný. Jednou se procházel po lese a hledal něco k jídlu, protože měl strašný hlad a on měl nejvíce rád med. Až najednou se ocitl u dveří králíčka a řekl si, že se u něho nasnídá. Králíček ho určitě neodmíne. Zaťukal a zeptal se, jestli je někdo doma. Králíček odpověděl, že není nikdo doma, ale Pú se nedal odradit. Znova zaťukal a nakonec mu králíček otevřel dveře. Ale nejdříve chtěl schovat všechem med před Púem, ale jak Pú vešel dovnítř, cítil tu vůni medu a našel soudky. Zeptal se králíčka, jestli si může ochutnat. Králíček ho nemohl odmítnout, tak souhlasil. A Pú se tak cpal, až všechno snědl a nemohl se protáhnout norou ven. Zůstal tam ucpaný. Králíček řekl, chvilku tady počkej, dojdu pro pomoc. Králíček utíkal pro pomoc ke Kryštůfkovi Robinovi a ten svolal všechna zvířátka. Šli Medvídkovi na pomoc. Tlačili a tlačili, až ho nakonec vytlačili ven a králíček mohl jít domů. A všichni byli štastní, tak udělali oslavu.
Charakteristka postav: Medvídek Pú je nenasytný, Kryštůfek Robin hodný, protože si hraje ve volném čase se zvířátky. Králíček se bojí o svoji zahrádku, protože rád pěstuje zeleninu. Tygr je veselý a bezstarostný, dělá si ze všeho srandu.
Knihu bych doporučila Petře Šteflové, protože má ráda pohádky a pohádkové příběhy. Četla jsem ji jeden měsíc. Je určena dětem od šesti let. Chtěla bych být tygrem, protože bych neměla žádné starosti. Kniha se mi líbí, jsou v ní hezké zvířecí příběhy a obrázky.
Krtek ve městě
Autor: J. A. Novotný
Ilustroval: Zdeněk Miler
Vydalo nakladatelstí Albatros v Praze roku 1997.
Kniha má 79 stran.
Druh literatury: pohádka
Kapitoly: Krtek ve městě
Jednoho dne si krtek s ježkem sbírali lesní jahody, když vtom ježek uslyšel rachot. A šli se podívat, kdo ten rámus dělá. Viděli padat stromy a jak utíkají lesní zvířátka pryč. Najednou uviděli sojku a ta na ně křičela, ať utíkají pryč. Oni jí odpověděli, že nemůžou, protože čekají na zajíce. Ten mezitím kolem nich proběhl a ani se nezastvil. Vběhl do nory a krtek a ježek za ním. A hned se ho ptali, co se stalo. Když vylezli ven, krteček a jeho kamarádi, zajíček a ježek, vyděšeně pozorují ze svého pařezu, jak jejich krásný les mizí. Velké stroje kácejí stromy a zvířátka nestačí utíkat. Než se nadějí vyroste místo lesa staveniště a pak město. Jenomže život ve městě to pro krtky ani jiná zvířátka není to pravé místo. A nepomůže jim ani to, když pro ně lidé vytvoří umělý nafukovací les. Proto se všichni vypraví hledat nějaký skutečný les a skutečnou přírodu, kde by mohli v klidu žít a sbírat jahůdky a jiné dobroty.
Charakteristka postav: Krtek, zajíc a ježek jsou stateční, protože se vydali hledat svůj nový domov.
Knihu bych doporučila Zuzaně Součkové protože má ráda pohádky a čte je bratrovi. Četla jsem ji čtyři dny. Je určena dětem od čtyř let. Chtěla bych být těmi statečnými zvířátky, která se nebála. Kniha se mi líbí, protože má napínavý pohádkový děj.
Babiččiny pohádky
Napsala: Božena Němcová
Ilustroval: Miloslav Disman
Vydalo nakladatelství Knihy nejen pro bohaté Havlíčkův Brod v roce 1997.
Kniha má 63 stran.
Druh literatury: pohádka
Názvy pohádek: Čert a Káča, Zajíc a ježek, Kohoutek a slepička, O dvanácti měsíčkách, O kocourovi, kohoutovi a kose, Jak se zvěř pomstila člověku, Ptáček pro štěstí.
Jednou zrána na podzim stál ježek před chaloupkou a odpočíval podepřen o dvířka. přiběhl zajíc a ten měl chuť nějak ježka poškádlit. Tak si ho začal dobírat, že už odpočívá a nic nedělá. A tak mu najednou ježek povídá, že by si mohli dát závod, kdo bude první na konci pole, protože zajíc se vychloubal, že je nejrychlejší na světě. Vsadili se o hlávku zelí. Domluvili se, že závod začne brzy ráno. Ježek zalezl do chaloupky a řekl své ženě, že mu musí pomoci, aby pokořili vychloubačného zajíce. Že až začne závod, tak se schová na druhém konci pole a vždy, když k tobě doběhne, tak vykoukneš a řekneš: "Pěkně vítám, už na tě chvíli čekám." A tak se i stalo. Nakonec ježek vyhrál a
zajíce pokořil. Na hlávce si oba dobře pochutnali.
Kniha je zajímavá tím, že to jsou stejné pohádky, jako nám říkavala naše babička. Doporučila bych ji Zuzaně Součkové, protože čte pohádky bratrovi. Knihu jsem četla jeden týden. Je určena pro děti od sedmi let i pro ty malé.
Charakteristika postav: Zajíc je vychloubačný a výtaha. Ježek je chytrý a mazaný. Chtěla bych být ježkem, abych byla taky tak chytrá.
Útěk k oceánu
Napsal a ilustroval: Sharon Siamon
Vydalo nakladatelství Stabenfeldt v Praze roku 2005.
Kniha má 152 stran.
Druh literatury: román o koních
Názvy kapitol: Závod o život, Kůň v mlze, Špatné zprávy, Divoká jízda, Zubatec, Farma pana Harefielda a dalších 19 kapitol.
Kelsie tráví se svým bratrem prázdniny u přísné tety Maggie. Jednoho dne potká Kašpara, bílého koně, kterého si na první pohled zamiluje. Jeho majitel, pan Harefield, si ale myslí, že je nebezpečný, a chce se ho za každou cenu zbavit. Kelsie se rozhodne koně zachránit a spolu s bratrem Andym a kamarádkou Jenny vymyslí odvážný plán. Hned druhý den se Kelsie s bratrem zeptali tety, jestli by mohli spát v rybářské chatě s kamarádkou. Teta jim to dovolila a tentýž večer Kelsie a Jenny došli pro Kašpara a odvedli ho k chatě. Ráno je teta hledala spolu s majitelem koně a nemohli je najít. Zatímco je hledali, děti už byly schované na sedlovém ostrově.
Charakteristika postav: Kelsie, Andy a Jenny jsou přátelští a odvážní, chtějí zachránit bílého koně Kašpara. Tety Maggie je starostlivá a přísná, má strach, aby se dětem nic nestalo.
Knihu jsem četla přes celé prázdniny. Doporučila bych ji dětem, které mají rády tyto příběhy, konkrétně Monice a Zdeňkovi. Já mám ráda koně a také bych jim chtěla pomáhat při záchraně.
Kniha je určena dětem od deseti let.