Veronika Marečková

Zatoulané štěňátko

vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod v roce 2014.
Kniha je určena pro děti od sedmi let.
Je to příběh se šťastným koncem, ve kterém vystupuje také pejsek.
Kniha má 140 stran.
Napsala ji Sue Mongredien, ilustroval Jon Davis.
Je to první velký příběh pro malé čtenáře od osmi let.
Hlavní postavou je Emilka Wilsnová a pejsek Dareba. V textu mě zaujalo, že se pejsek jmenuje Dareba. Toto jméno mu dali, protože hodně lumpačil.
Jednoho dne maminka upekla tyčinky. Někdo zazvonil u dveří a maminka položila tyčinky na stůl a šla otevřít. V tu chvíli Dareba vylezl na stůl a čtyři tyčinky snědl. "Pejsek snědl tyčinky," vyprávěla maminka Emilce, když jí vedla ze školy. Emilka se zachichotala, protože hned věděla, kdo to udělal. Dareba totiž trhal i boty, očůrával pouliční lampy a vyváděl různé jiné skopičiny. Jednoho dne byla Emilka se svým tatínkem a s bráškou Tomíkem na procházce v lese. Tam se jim Dareba ztratil. Hledali ho všude, ale nemohli ho nikde najít. Dareba totiž spadl do jámy s bahnem a nemohl se dostat ven. Naštěstí se mu nic nestalo, ale byl vystresovaný, protože nikdy neviděl tak velkou jámu. Tatínek s Emilkou ho po dlouhém hledání našli. Jáma byla moc a moc hluboká, že Darebu z ní nemohli vytáhnout. Tatínek si sedl na pařez a zavolal policii, aby jim ho pomohli vytáhnout. Policie přijela a Darebu vytáhla pomocí kladky. Dareba s Emilkou a tatínkem policii poděkovali a šli domů, kde na ně čekala maminka s Tomíkem. Dareba byl od bláta a Emilka s maminkou ho musely vykoupat.
Dareba je roztomilý, hodně lumpačí a je poslušný. Emilka je hodná, pomáhá zvířátkům a je usměvavá.
Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda zvířata a líbily se mi v ní ilustrace. Doporučila bych ji Zuzce, protože vím, že má ráda zvířátka. Četla jsem ji čtrnáct dní.

Sněhurka a sedm trpaslíků

Vydalo nakladatelství De Agostini Polska v roce 2009.
Kniha je určena pro malé děti.
Kniha má 45 stránek.
Vystupují tam zvířátka, zlá macecha a hodná Sněhurka.
Kniha začíná tím, že Sněhurka prchá před svou macechou. Lesní zvířátka jí pomáhají a dovedou ji k malé chaloupce, kde bydlí sedm trpaslíků. Byl tam všude prach. Sněhurka s lesními zvířátky umyjí nádobí. Sněhurka vypere prádlo želvě. Večer, když už byla unavená, šla po schodech nahoru do dalšího pokoje. Tam si lehla na postýlky a usnula. Když se trpaslíci vraceli z dolu, uviděli, že se tam svítí. Šli do chaloupky, vyšli po schodech nahoru a tam se zrovna probouzela Sněhurka. Trpaslíci si stoupli k postelím, na kterých se zrovna probouzela Sněhurka. Všichni se namáčkli na pelest postele, že jim byly vidět jenom velké nosy. Sněhurka trpaslíkům pověděla svůj příběh, a že je na útěku před královnou. Trpaslíci slíbili, že s nimi může Sněhurka zůstat. Ten večer kouzelné zrcadlo řeklo královně, že Sněhurka žije za sedmero horami a sedmero řekami. Královna se rozčílila a běžela do podzemí. Tam hledala kouzlo, jak Sněhurku zničit. Konečně to našla a ponořila jablko do lektvaru a přeměnila se ve stařenku. Šla do své malé dřevěné lodě a na ní odplula. Konečně našla chaloupku sedmi trpaslíků. Sněhurka zrovna pekla angreštový dort. Královna přišla k okénku a ptala se. Pečeš koláč? Hodila by se jablka? Pak podala Sněhurce otrávené jablko. Zvířátka věděla, že je to královna. Rychle běželi pro trpaslíky a tahali je od práce. Sněhurka si mezitím kousla do jablka a usnula na věky. Trpaslíci přistihli královnu na útesu a strčili jí dolů. Pak rychle utíkali zachránit Sněhurku, ale už bylo pozdě. Sněhurka spala už navěky. Trpaslíci jí položili do skleněné rakve. Střežili ji jako oko v hlavě. Princ ze sousedního království se dozvěděl o Sněhurce, co spí v lese. Trpaslíci mu ji ukázali a sundali poklop rakve. Princ ji políbil a Sněhurka na odjezd každému trpaslíkovi dala na čelo pusu a byla svatba.
Charakteristika postav: Královna je zlá, mstivá a nemá nikoho ráda. Trpaslíci jsou hodní, pomáhají Sněhuhurce a jsou pracovití. Sněhurka je hodná, pomáhá a je užitečná. Kouzelné zrcadlo je ukecané.
Knihu mi doporučila sestra a já bych ji doporučila Marušce, protože vím, že má ráda malé skřítky a trpaslíky.
Knihu jsem četla půl týdne. Přiřadila bych jí ke krátké pohádce.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou krásné ilustrace. Doporučila mi ji sestra, já bych ji doporučila Áje, protože by ji mohl příběh zajímat.

Pusheen, Já košišta

Napsala a ilustrovala: Carlie Beltonová
Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2014.
Názvy kapitol: Já, košišta, Co byste měli vědět o kočkách, Návod na život, Stormy, Rok v životě Pusheen, poděkování a jiné.
Kniha má 187 stránek.a je určena pro menší čtenáře od šesti let.
V knize vystupují postavy: kočka Pusheen a její sestra Stormy.
Vybrala jsem si kapitolu Strašidelné historky pro kočku. Příběh začíná tím, že se povídají povídky a každá končí slovem konec. A jako další kapitolu jsem si vybrala Dinokočky. Jsou to dinosauři a každý má něco společného s kočkou např. Felineosaurus Rex, Stegočíča, Šlofigosaurus, Pteromicka,Veločíčatápor a Hrejsisaurus. Následuje komunikace Proč byste měli být kočkou. Protože máte jídlo zdarma, bydlení zdarma, a že můžete spát, jak dlouho chcete, že máte povolení zabíjet a jiné věci.
Charakteristika postav: Pusheen je zábavná a dá se s ní užít legrace. Stormy je Pusheenina mladší sestra a pořád Pusheen otravuje.
Kniha se mi líbila, dobře se četla.
Četla jsem ji půl týdne.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi v ní líbily ilustrace a někdy jsem se i zasmála. Doporučila mi jí maminka, protože jsem si ji přála k Vánocům. Doporučila bych ji Káje, protože by jí mohl zaujmout děj. Přiřadila bych jí ke komiksovému příběhu.

Adélka a Zlobidýlko

Napsala: Ivona Březinová
Ilustrace: Olga Franzová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1998.
Počet stran: 63
Druh literatury: pohádka
Kniha mě zaujala tím, že v ní jsou hezké ilustrace. Vybrala jsem si ji, protože v ní jsou velká písmena. Četla jsem ji dva týdny. Je určena pro začínající čtenáře od šesti let.
Jednoho dne se ptala Adélka Kaštana, do kolikáté chodí třídy. Kaštan dvakrát zaštěkal, a to znamenalo že do druhé. Adélka vykřikla správně Kaštane, do druhé. Potom Kaštan odběhne do křoví. V něm šmejdí sem a tam. Adélka jde dlouhými kroky od lavičky k vysokému stromu a povídá mu: „Ty jsi buk, říkala maminka.“ Buk shodí ze sebe žlutozelený list. Potom mu povídá, že umí hezky číst a psát. Přečtu i vzkaz od mámy povídá, i ten tvůj, ale po tátovi ne, škrábe jak kocour. I Kaštan by to napsal líp než táta. V tu chvíli Adélka volá Kaštana. Křoví zašustilo. Kaštane, co tam máš? Myšičku? Nech myšičku musíme jít domů. Kaštan nepřiběhl, tak si Adélka klekla na kolena, větvičky ji tahají za vlasy a objevila se díra. Polez ven Kaštane, zlobí se Adélka. Chytla ho a táhla ho ven. „Co to máš v zubech,“ ptá se ho? Kaštan pustil tu věc z pusy. Byl to hadráček. Adélka se koukla na hodinky. Už měla být doma, ale Adélce se domů jít nechtělo. Chtěla by se ještě chvilinku válet v trávě. Maminka s tátou již mají strach. Tatínek chodí po pokoji sem a tam. Maminka kouká pořád z okna na chodník, který je prázdný a kostičkovaný. Adéla s Kaštanem se vracejí domů. Maminka s tatínkem si vydechnou a tatínek jde otevřít. Maminka napustí Adélce vanu a prohlíží si díru v punčocháčích. I táta se zlobí,, ale ten to nikdy nevydrží dlouho. Ptá se Adélky: „Co ti kouká z kapsy u bundy na věšáku?“ Hadráček. Kaštan byl dneska v křoví a našel ho tam. To asi někdo posmutněl, když ho ztratil. Někdo ho určitě nosil v kapse jako talisman pro štěstí. Ráno šla Adélka do školy a vzala s sebou i hadráčka. Ve třídě se koukala na kouřící komín. Koukala z okna. Neposlouchala paní učitelku. Dostala poznámku. Půjčila hadráčka kamarádce. Druhý den jí ho kamarádka vrátila, protože zlobila. Pak Adélka zjistila, že to zlobení dělá hadráček. Pak ho vyzkoušela na rodičích. Taky zlobili. Hadráčka posadila na lustr. Hadráčka přejmenovala na Zlobidýlko. On ráno skočil Adélce do aktovky a tak se dostal do školy. Skákal z jednoho na druhého - školníka paní učitelku, ředitele a žáky. Jednoho dne šla Adélka do cirkusu. Hadráček přiběhl za Adélkou do cirkusu. Hadráček v cirkuse hodně zlobil, až ho málem roztrhal lev. Proto potom Adélce povídal, že by chtěl být hodný. Adélka šla s hadráčkem a Kaštanem na louku, kde jim házela klacík a učila hadráčka poslouchat. Nejdřív to hadráčkovi moc nešlo, ale potom byl jako vítr, jenže brzy ho to přešlo. Skočil Adélce do náruče a ta začala zase zlobit. Přelezla plot do cizí zahrady, kde otrhala a snědla třešně. Potom šla domů, kde byla její babička a děda a před nimi stál na stole dědův dort k šedesátinám. Potom pije Adélka rybízový džus a šeptá dědovi, že ji bolí bříško, protože pila na třešně. Kaštan a Zlobidýlko ji moc litovali. Hadráček se potom raději polepšil a již nikoho neučaroval ke zlobení.
Charakteristika postav: Adélka je hodná, i když někdy zlobí. Kaštan je pes a pořád si hraje. Hadráček je panáček, který přináší zlobivost.
Knihu jsem si vybrala, protože je o Adélce. Doporučila bych ji Ádě, protože by jí mohl zaujmout děj.

Veselé příhody zvířátek

Napsala: Elke Meinardusová
Ilustrace: Ray Lichtlová, Janet Johnsteoneová, Henrich Kita, George Fryer
Počet stran: 141
Kniha je určena pro menší čtenáře od šesti let.
Druh literatury: dobrodružné pohádky
Kapitoly: Zapomnětlivý Punťa, Co potkalo myšky na výletě, Hopík a Ferda, Kačenky tulačky, Utíkej, myško, utíkej!, Zajíčci na výletě, Káča si hraje na schovávanou, Deset rozpustilých štěňátek, Čuňátko, Růženka, Připravit, pozor, teď!
Kniha se mi líbila, protože jsou v ní hezké ilustrace a velká písmena.
Co potkalo myšky na výletě: Jednou ráno se Myškovi rozhodli, že půjdou všichni na výlet společně. Jenom Jituška nepůjde, protože leží v postýlce. Všichni se rozloučí s maminkou a zamávají Jitušce. Došli k jahodovému záhonu. Motýli a včelky se starali o bílé kvítky. Frantík má jahody nejradši, tak se rozhodl, že tady zůstane a dál nepůjde. Osm myšek šlo dál. Došli k pšeničnému lánu. To je dobroty! Ovšem hledají sestru Lenku. Sedm myšek šlo dál, až na kraji lesa objevily malou, velice podivnou vesnici. Úplně všechny domečky byly z muchomůrek. Manka se chystá vylézt na střechu a Pepík volá, že tam poleze taky. Karlík vešel do domečku dveřmi a počká si na toho, kdo tu bydlí. Šest myšek došlo k rybníčku a odpočívají. Pepík je unavený a usnul Hance na rameni. Ostatní myšky se vykoupaly a spokojeně odpočívají. Toník vzdychá. Kdybych měl vor, stal bych se námořníkem nebo kapitánem. Káčátko ho povozí po rybníce. Pět myšek jde dál. Došly na louku, kde pavouk spřádal nítě. Jeník zůstal s ním. Čtyři myšky šly dál vysokou trávou. Na kraji louky potkaly zajíce. Povozil je na zádech. Pozoroval je barevný ptáček. Toníkovi kručí v bříšku. Dvě myšky pokračovaly v cestě do lesa, kde potkaly veverku. Manka s ní šla do doupěte a vyprávěla veverkám, co všechno se dá uvařit ze šípků. Stokrát pomáhala mamince v kuchyni. Hanka šla domů. Tam na ni čekali její sestřičky a bratříčkové. Potom se šli navečeřet, umýt a spát. Kdo ví, co se jim zdálo?
Charakteristika postav: Myšky jsou poslušné. Skřivánek je hodný. Jituška se roztomilá a hodná.
Knihu bych doporučila Sárce, protože má ráda myšky. V textu mě zaujal děj a co všechno zvířátka dokážou. Knihu jsem četla dva týdny. Vybrala jsem si ji sama, protože jsem nevěděla co mám číst.

Anička u moře

Napsala: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Počet stran: 113
Kniha je určena pro čtenářky od sedmi let. Přiřadila bych ji k dobrodružnému příběhu u moře.
Názvy kapitol: Anička s Tarkem nacvičují divadlo, ale brzy se dozví nečekanou novinu, Anička poletí poprvé v životě k moři, Loučení s kamarády a přípravy na cestu, Aniččin první let vysoko do nebe, V neznámé zemi, Stýskání a první slzy, Mumie si nedá pokoj, ale Anička už má lepší náladu, Co se Aničce přihodilo v moři, Radostné překvapení u bazénu, Výlet do tržnice, kde se vyděšená Anička ocitne na šicím stroji, Znovu u moře a obrovský vichr, který Aničce něco navždy odnese, Výlet na velbloudech, kde si Anička připomene, na co málem zapoměla, Lodí na korálový ostrov, Co způsobilo rozbitý zip a komu dala Anička první bakšiš, Údolí králů, Egyptští bohové a opravdová mumie, Taneční večírek, na kterém Anička dostane nečekaný dárek, Poslední den.
Odpoledne po škole byla Anička u Tarka nacvičovat divadlo. Když došla domů, dozvěděla se nečekanou novinu, že za dva dny poletí k moři do Egypta. Anička zajásala radostí. Maminka jí říkala, že zítra půjdou koupit slamáček, šatičky, oplaovací krémy, dýchací trubičku, potápěčské brýle a ploutve, také tři osušky. Druhý den, když byla Anička ve škole, povídala svým kamarádkám, že zítra poletí do Egypta. Když to oznámila Tarkovi, tak mu řekla, že dnes nemůžou nacvičovat divadlo, protože s maminkou pojedou nakupovat věci k moři. Odpoledne jela Anička s maminkou nakupovat. Když se vrátily z nákupu, Anička se začala balit na cestu. Druhý den opoledne jim odlétalo letadlo. Letěli dlouho, že se Anička nudila. Když přistáli na letišti v Egyptě, už na ně čekal autobus, který je dovezl na místo do hotelu. Když se ubytovali, chvíli Anička poslouchala šumění moře, a pak šli na večeři. Anička nebyla v dobré náladě. Anička najednou uviděla, jak se nad ní vznáší fialové peří. Peří měla na hlavě ruská hraběnka. Anička se lekla a utekla k rodičům. Potom říkala, že už chce jít spát. Druhý den se Anička brzy ráno vzbudila a začala budit rodiče. Oblékli se a šli k moři. Anička se začala potápět a žahla ji medůza. Když se vynořila, tak řekla mamince, že chce jít do pokoje. Šla po cestičce a najednou uslyšela výskot dětí. Byly tam bazény s klouzačkou. Anička vylezla po žebříku a jedna holčička jí řekla, aby se uhnula, že se chce sklouznout. Anička jí řekla, že jí rozumí, protože je taky češka. Holčička se jmenuje Dominika. Anička rychle běžela do hotelového pokoje. Druhý den si Anička s Dominikou hrály v moři na metro, plavaly na matračkách, dělaly hrady z písku a začaly také vymýšlet i dorty, na které dávaly kamínky a mušle. Najednou uplynul celý den a holčičky se dívaly na západ slunce. Další den jela Anička s rodiči na výlet do tržnice. Tam se Aničce líbily náramky, ale mamince se více líbily kabelky. Anička na chvilinku odběhla ke stánku s náramky a když se vrátila nazpátek, rodiče tam už nebyli. Chvíli je hledala, ale marně. Potom došla k pánovi, který seděl u šicího stroje a opravoval oděvy. Anička mu vysvětlila, že se ztratila. Pán na chvilinku odešel a přivedl s sebou holčičku, která měla v ruce papír a tužku. Holčička se zeptala Aničky na jméno. Holčička napsala na velký papír ANICKA. Pán vysadil Aničku na šicí stroj a Anička zvedla papír nad hlavu. Po chvíli ji rodiče našli. Další den byla Anička s Dominikou na pláži. Najednou se zdvihl ohromný vítr. Holky se šly podívat na molo, co dělají malé barevné rybky. Najednou fouklo hodně a Aničce vítr odnesl slamáček. Anička byla moc smutná. Tatínkové pro holky rychle běželi, protože začínala písečná bouře. Běželi do restaturace, kde si rodiče dali kávy a holky limonádu. Další den jela Anička s Dominikou jezdit na velbloudech. Projížděly pouští a moc se jim to líbilo, ale za chvíli viděly stany a holky věděly, že to je pro ně konec cesty. Druhý den jely Dominika s Aničkou a jejich rodiče lodí na korálový ostrov. Loď zakotvila nedaleko ostova. Dál museli doplavat. Byla tam moc čisťounká voda a zajímavé ryby. Na ostrově byla restaurace, kde se najedli. Po obědě si holky hrály na prodavačky kamínků a mušlí. Potom jezdily na matračkách a měly piknik. K večeru musela loď vyplout, protože by nedoplula do přístavu včas. Další den se Anička s Dominikou neviděly. Aničce se ráno rozbil zip na šatech. Aničku napadlo, že by jí rozbitý zip mohl opravit pán z tržnice od šicího stroje. Jeli do tržnice a pán od šicího stroje jim šaty opravil. Další den se jeli všichni podívat do Údolí králů, kde byly pohřbení egyptští faraoni. Egyptští bohové byly namalovaní na stěnách v piramidách. Anička se bála podívat se na vystavenou mumii. Aničce se nejvíc líbily nástěnné malby. Večer se v hotelu pořádal taneční večírek. Na večírek přišla i ruská hraběnka, která nasadila Aničce něco na hlavu. Anička to sundala z hlavy. Byl to slamáček, podobný jako ten, který ji uletěl. Anička poděkovala hraběnce a běžela ukázat slamáček mamince. Poslední den dovolené letěli společně s Dominikou a jejími rodiči domů letadlem.
Charakteristika postav: Anička ráda zkoumá věci, je veselá, dokážou si s Dominikou vymyslet vlastní hry. Dominika ráda prožívá dobrodružství, je veselá a vtipná. Rodiče Aničky a Dominiky jsou hodní, protože dovolili hodně výletů.
Kniha je zajímavá tím, že je napínavá a holky prožily spoustu dobrodružství. Knihu jsem si vybrala, protože jsme také byli u moře. Velmi se mi líbila, protože v ní byl napínavý děj.
Knihu bych doporučila Sárce, protože byla letos také u moře. Četla jsem ji osm dní.

Anička a cirkus

Napsala: Ivana Peroutková
Ilustrace: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Počet stran: 131
Kniha je určena pro čtenářky od sedmi let.
Názvy kapitol: O čem si ráno povídala celá třída, První obhlídka cirkusu, Anička poznává novou kamarádku, Proč Anička nemohla vyzradit svoje tajemství, A znovu v cirkuse, kde Anička dostává své umělecké jméno, Dlouhý a závažný rozhovor s Adamem, Anička se seznamuje s klaunem, žonglérem, akrobaty a navíc objeví tajemství hádanky, Ostříhaná Dita, Katčina nová sukně a tajná nápověda pro Julju, Na hodině baletu, Anička si povídá s klaunem a znovu zkouší, co v cirkuse dokáže a další kapitoly.
Jednou v noci se zdál Aničce sen. Když se probudila, zjistila, že spala v maringotce. Měli sobotní vystoupení a Anička s Bětkou šli na scénu. Anička spadla z koně a všichni se jí smáli. Zachránili ji Bětka s klaunem, který shodil provazový žebřík a Anička vylezla na střechu cirkusu, kde s klaunem pozorovali hvězdy, ale potom už museli dolů. Bětka sundala Aničce z vlasů sponku, kterou rozpárala střechu stanu. Klaun skočil do díry, aby se dostal zpět do cirkusu. Bětka udělala to samé. A potom křičela na Aničku, aby skočila, protože se díra už zavírala, a Anička skočila a prošla se po neviditelném laně a všichni jí zatleskali.
Charakteristika postav: Klaun je hodný, pomohl Aničce. Bětka je Aničky kamarádka, pomohla jí dokončit představení.
Kniha se mi líbila. Výborně se mi četla. A líbily se mi ilustrace. Doporučila mi ji maminka a já bych ji doporučila Zuzce, protože je aktivní jako Anička.
Knihu jsem četla tři dny a přiřadila bych ji k dobrodružnému příběhu.

365 pohádek na dobrou noc

Napsala: Emílie Harantová
Ilustrovala: Veronika Jelenová
Vydalo nakladatelství JUNIOR v Říčanech v roce 2007.
Počet stran: 407
Druh literatury: pohádky
Názvy kapitol: Dům na kopci, Pan Mrazík, Bylo bílo, Sáňkování, Krmení ptáčků, Obleva, Teta Matylda, Všetečka, Palčáky, Deník a další dobrodružné kapitoly.
Nejvíce se mi líbila kapitola Zloděj mrkve: Tatínek byl ve skleníku, kde na jaře vysel rajská jablíčka. Ta se rozrostla na velké keře. Na jejich větvičkách visela velká červená rajčata. Potom tatínek odešel a šel prozkoumat zeleninovou zahrádku, kde se něco hýbalo. V mrkvi poskakovaly dvě dlouhé uši. Tatínek zjistil, že to byl králík, který jim kradl mrkev. Tatínek při obědě řekl mamince, že musí ohradit záhonky. Maminka se ptala proč. A tatínek jí odpověděl, že dnes ráno viděl na zahrádce králíka, který jim kradl mrkev. A maminka řekla tatínkovi, že se nic strašného nestalo. Maminka říkala, že mají na zahrádce hodně zeleniny, a že si mohou dovolit dát pár mrkví hladovému králíčkovi. Protože když mají hlad, tak si zajedou do obchodu něco koupit a králík tohle dělat nemůže. Králíček, když má hlad, zaběhne na nejbližší zahrádku, kterou zná. Druhý den ráno, když přišel znovu králíček do zahrádky, viděl na zemi vytažené mrkve ze země, tak si je odtáhl do doupěte. A tatínek ho pozoroval ze skleníku.
V knize vystupují také děti maminky a tatínka, a to Líza a Honzík, a jejich pes Všetečka.
Charakteristika postav: Tatínek je rozumný, povolil králíčkovi, aby si mohl brát zeleninu z jejich zahrádky. Maminka je chytrá, domluvila tatínkovi, aby králíčka pouštěl na zahrádku. Líza je dovádivá, málem podpálila kůlnu. Honzík je zdrženlivý, neplete se do věcí, které ho nezajímají. Všetečka je dovádivý, představuje si i ve snu ráj kostí.
Kniha je zajímavá tím, že na každé stránce, kde je čtení, je ikonka, kde je napsáno např. 5. srpen, což znamená, že každý den v roce má svoji pohádku.
Kniha se mi líbila, protože v ní jsou krásné ilustrace. Vybrala jsem si ji, protože mi ji maminka četla, když jsem byla malá. Doporučila bych ji Ádě Pokrývkové, protože by ji mohl zaujmout děj o sourozencích. Je určena pro čtenáře od osmi let a také pro malé děti do postýlky. Knihu jsem četla jeden měsíc.

Pufík z Rozprávkovej Lehoty

Napsal: Igor Mandlík
Ilustrovala: Alice Sinkner
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2013.
Druh literatury: pohádky s plyšákem Pufíkem
Názvy kapitol: Pufík z Pohádkové Lhoty, Pufík a Zmrzlinové lázně, Pufík u Studánky splněných přání, Pufík a Kouzelné jezero a Pufík a Balonková dráha,
Nejvíce se mi líbila kapitola: Pufík a Zmrzlinové lázně: Jednou přiběhl Pepík za Pufíkem a vyprávěl mu, co bylo ve školce. A říkal, že byli celý den venku a skákali přes švihadlo. A potom jim paní učitelka slíbila jako odměnu vanilkovou zmrzlinu, ale Buřtík ji popadl a zamknul se na záchodě, kde snědl všechnu zmrzlinu. A potom ho tlačilo břicho a nestihl na záchod, pustil to do kalhot. Ale Pepík posmutněl, že na něj nezbyla žádná zmrzlina. Tak ho Pufík vzal do Zmrzlinové lázně. Ale to není taková lázeň ve které tě vyléčí v teplé vodě, ale tam je hrozná zima. A když došli do lázní, Pufík vysvětlil Pepíkovi na co je jaká zmrzlina. Žlutá, vanilková je na pomáhání, když se ti chce plakat, modrá, borůvková je dobrá, když je venku špatné počasí, zelená, pistáciová ti pomůže myslet na hezčí věci a červená, jahodová je k tomu, aby se měli děti i dospělí rádi. Tak snědli každý jeden kopeček, aby je nebolelo bříško jako Buřtíka. Už se museli rozloučit a maminka šla probudit Pepíka, aby nepřišel pozdě do školky.
Charakteristika postav: Pufík je hodný - vodil Pepíka na různá místa, která ještě nepoznal. Pepík je hodný - dokáže se rozdělit s kamarády. Buřtík je lakomý - nerozdělil se s přáteli.
V knize mě zaujaly ilustrace a také že se všechny pohádky odehrávají ve snu jednoho chlapečka Pepíka. Doporučila mi ji sestřenice, protože ji už četla. Já bych ji doporučila Ádě, protože by ji mohl zaujmout děj.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva týdny.

Čtyři roční období s Medvídkem Pú

Napsali a ilustovali: A. A. Milne, E.H. Shepard
Vydalo nakladatelství Egmont ČR roku 2010.
Počet stran: 121
Druh literatury: pohádky o zvířátkách
Názvy kapitol: Jaro, Léto, Podzim, Zima, Hry na celý rok, Jarní hry, Letní hry, Podzimní hry a Zimní hry
Když se ráno Prasátko vzbudilo, mělo divný pocit. Otevřelo okno a ucítilo zvláštní vůni. Prasátko se rozhlíželo kolem a uvidělo zlaté slunce. Řeklo si, že přišlo jaro. Rozběhlo se říci tuto novinu svému nejlepšímu kamarádovi medvídkovi Pú. Pú stál před domem a něco si brumlal. Když mu Prasátko oznámilo tuto novinu, šli hledat různá znamení jara do Stokorcového lesa. Cestou viděli Klokánka s Klokanicí. Klokánek chtěl jít s nimi a maminka ho přemlouvala, aby si ještě vzal šálku. Pú, Prasátko a Klokánek se vydali dál po cestě a uviděli Králíčka, který už pilně pracoval na své zahrádce. Klokánek se ptal, jak dlouho už pracuje Králíček na zahrádce, že je tak zpocený. Prasátko vysvětlilo Klokánkovi, že Králíček pracuje na zahrádce každý den a vyzná se v ročních obdobích lépe než ostatní zvířátka. Králíček si otřel čelo kapesníkem a ptal se kamarádů: "Co koukáte?" Chtěli jsme se ujistit, jestli na tvé zahrádce je vidět jaro. Králíček jim pověděl, že každý by mohl mít taky takovou zahrádku. Tak souhlasili kamarádi, že si taky udělají svoji zahrádku. Králíček jim půjčil nářadí a dali se do práce. Prasátko začalo kypřit zem lopatou a Klokánek hrabal hráběmi zkypřenou zem. Potom naseli semínka a Pú zaléval konvičkou. Aby jim nebyla dlouhá chvíle, než zelenina vyroste, tak si celý večer hráli.
Charakteristika postav: Pú je medvídek s malým rozumem - taky toho tolik neví a pořád se kouká, kde co létá. Prasátko je hodné - každou novinu oznámí svým kamarádům. Králíček je šikovný - dokáže se postarat o ohromnou zahrádku úplně sám. Klokánek je strašpytel - bál se i papírového draka, který uletěl dítěti. Klokanice je starostlivá - nechtěla pustit Klokánka bez šály. Tygr je hloupý - skáče na každého, koho uvidí. Oslík Ijáček je kamarádský - má nejraději chvíle, když je s kamarády.
Kniha je zajímavá tím, že ke každé kapitole jsou na konci knihy hry. Doporučila bych ji Zuzce, protože by ji mohl zaujmout děj, co všechno mohou vymyslet malá zvířátka. Mně ji doporučila moje sestřenice, protože se jí líbila.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji dva dny.

Klub záhad - Přízraky bez tváře

Napsal: Thomas Brezina
Ilustrovala: Nora Nowatzyková
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2009.
Druh literatury: napínavé příběhy
Počet stran: 110
Kniha je určena pro čtenáře od 9 do 12 let. Obsahuje 19 kapitol - Hotel, v kterém straší, Díra v košili, Záhadná pozvánka, Mlha, Uvězněni!, Bez tváře, Žralok v koupelně, Ledové ruce, Vysvětlení, Jeden duch navíc, Sklep, Záhadné zmizení, Spiknutí, Nevyřešená záhada, Nebezpečné zlato, Ukradená duše, Lhář, Neklidný duch, Zajatci čtvrtého rozměru.
Kamarádi Jupiter, Vicky a Nick obdrželi záhadnou pozvánku do hotelu, která je jen pro dvě osoby. Jupiter se rozhodne, že s sebou vezme sestřenici Vicky a vydají se spolu do záhadného hotelu. Tam je odveze pan Litner. Když už dojeli na místo, přivítal je portýr, který neříkal nic jiného než číslo pokoje 66, do kterého je zavedl a zamkl je. Vicky omylem prorazila zeď do vedlejšího pokoje, kde byly uvězněni Otis a Rosi. Zhasli světla a na posteli se objevili dva lidé bez tváře. Jupiter, Vicky, Otis a Rosi utíkali do druhého pokoje proraženou stěnou, kde se také objevili dva lidi bez tváře. Jupiter, Vicky, Otis a Rosi prorazili dveře a dostali se ven.
Charakteristika postav: Jupiter je zvědavý - vždy chce zjistit, co se děje a všude s sebou nosí notýsek. Vicky je statečná - přestává se bát příšer, má ráda koně a nesnáší matematiku. Nick je specialista na sporty a zlobení starší sestry.
V textu mě zaujalo, že některé obrázky jsou vidět jen pod superlupou. Knihu bych doporučila ostatním z důvodu detektivních příběhů, které by mohly někoho zaujmout.
Kniha se mi líbila z důvodu, že mám ráda detektivní příběhy. Četla jsem ji, protože jsem již četla jiné díly. Doporučila bych ji Áje a Zuzce, myslím si, že by je mohly zaujmout detektivní příběhy. Četla jsem ji dva týdny.

Prasátko a jeho velký příběh

Napsal: Walt Disney
Ilustrace: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2008.
Počet stran: 40
Druh literatury: pohádka
Prasátko mělo svoji kroniku, do které kreslilo obrázky příběhů, které prožilo se svými kamarády: medvídkem Pú, Tygrem, oslíkem Ijáčkem, Králíčkem, Klokanicí a Klokánkem a s malým klukem Kryštůfkem Robinem. Jednoho dne vidělo prasátko své kamarády, že něco chystají. Králíček nesl housle, oslík Ijáček byl přestrojený za včelu a před sebou kutálel plastový úl. Pú nesl nádobu a Tygr byl převlečený za strom, protože chtěli oklamat včely, aby mohli sklízet med. Prasátko se ptalo, jestli jim může pomoct, ale kamarádi mu řekli, že je na to moc malé. Králíček začal hrát na housle a hudbou chtěl nalákat včely do umělého úlu. Včelám se hudba nelíbila, rozzlobily se a místo do plastového úlu letěly do megafonu a mířily Ijáčkovi přímo do pusy. Prasátko Ijáčka zachránílo tak, že megafon namířilo do plastového úlu, kam včely přeletěly a úl zalepilo lepidlem. Kamarádi oslavovali úspěšnou sklizeň medu, ale vůbec si neuvědomili, že jejich plán zachránilo Prasátko. Prasátko bylo smutné, že si ho kamarádi nevšímali, proto odešlo do lesa, kde ztratilo šátek. Když si kamarádi pochutnávali na medu, praskl plastový úl a rozzuřený roj včel zaútočil na zvířátka. Kamarádi se rychle běželi schovat do Prasátkova domečku. Omylem zabouchli Ijáčka venku, kde ho poštípaly včely. V domečku objevil Tygr Prasátkovu kroniku a zvířátka si uvědomila, že s nimi Prasátko není a šli ho hledat ke Klokanici. Přišli za Klokanicí, ale prasátko u ní nebylo. Malý Klokánek se k nim připojil a pomohl jim hledat Prasátko. Všichni šli do Stokorcového lesa, kde našli Prasátkův šátek.Zvířátka si myslela, že je jejich kamarád ve velkém nebezpečí. Najednou se strhla bouřka. Tygr s králíčkem se začali hádat, protože oba chtěli najít Prasátko. Najednou se jim přetrhla Prasátkova kniha vzpomínek a spadla z mostu do řeky. Kamarádi se rozhodli, že půjdou do Prasátkova domečku a tam něco vymyslí a ukryjí se před bouřkou. Jak přemýšleli, začali kreslit obrázky a pověsili je na zeď. Potom začali pokračovat v hledání Prasátka. Zanedlouhoh našli obálku kroniky, která visela nad vodopádem. Pú se pro ni vydal a přitom uklouzl na kluzkém kmeni a zachytil se o větvičku za triko. Kamarádi se mu snažili pomoct a udělali ze sebe záchranné lano, ale Pú na něj nedosáhl. Chyběl nu jenom kousek. Z dutiny kmenu najednou vylezlo Prasátko a chytilo Púa za tlapku. V ten okamžik kmen praskl a Prasátko a Pú křičeli.Jejich kamarádi vzlykali, že kamarády navždy ztratili. Pú a Prasátko se vykutáleli z dutého kmene. Jejich kamarádi vykřikli radostí. Zašli s prasátkem do jeho domku, kde byly obrázky. Na počest Prasátka uspořádali večírek. To byla legrace, když se Klokánek se zavázanýma očima snažil přišpendlit Ijáčkovi ocas, ale špendlík omylem zapíchl Tygrovi do zadku. Pú měl pro Pasátko překvapení. Ijáčkův domeček nestál v Koutku medvídka Pú, ale v Koutku medvídka Pú a Prasátka.
Charakteristika postav: Prasátko je hodné, pomohlo Púovi, když visel na větvi. Králíček je nadaný, umí hrát na housle. Tygr je chytrý, vymyslel plán, jak dostat med z úlu. Kryštůfek Robin je šikovný, postavil sněhuláka. Ijáček je pracovitý, postavil si domeček. Medvídek Pú je mlsný, jí jenom med. Klokanice je hodná, peče všem koláčky. Klokánek je chytrý, pomohl pátrat po Prasátku.
Kniha je zajímavá tím, že na první stránce jsou namalované všechny postavy, které vystupují v knížce. V textu mě zaujalo, že si Prasátko všechny vzpomínky maluje do kroniky.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože mám doma další díl. Četla jsem ji, protože se mi líbí příběhy medvídka Pú. Doporučila bych ji Sárce, protože v ní vystupují zvířátka. Je určena pro děti od sedmi let. Příběh jsem četla jeden týden.

Krysáci

Napsal: Jiří Žáček
Ilustroval: Ivan Mraček
Vydala Česká televize v Praze roku 2010.
Druh literatury: pohádky
Počet stran: 85
Na smetišti žili tři krysáci Hubert, Hodan, a laboratorní krysa z Prahy, Eda. S nimi žil i sádrový trpaslík Ludvík. Jednoho dne pršelo, proto zůstali doma v poštovní schránce a Eda se je pokoušel vystrašit strašidelnými příběhy. Najednou venku něco zavrčelo a Eda se vystrašeně zeptal, co to bylo. Byl to kocour Bruno, který za deště chodil na lov a chtěl si je dát k večeři. Měli vybrat, koho sní dnes. Hodan byl proti návrhu dát nejtlustšího, Hubert byl proti návrhu dát nejhubenějšího a Eda byl proti návrhu dát Pražáka. Nakonec losovali a prohrál Eda. Vymyslel plán, jak Bruna obelstít. Na roztaženou ruličku papíru nakreslil psa. Když Bruno přišel, psa se vylekal. Rulička se ale srolovala a Bruno poznal lest a chtěl Edu sníst. Hubert s Hodanem začali ze schránky štěkat a Bruno se vylekal, že tam opravdu je pes a utekl. Hubert večer zapsal do kroniky, že je důležité mít kuráž a chytrou hlavu a pokud drží při sobě, poradí si i s divokou šelmou.
Charakteristika postav: Ludvík je sádrový trpaslík, ke kterému se chovají jakoby byl živý. Eda je laboratorní krysa z Prahy - namyšlený Pražák, který si myslí, že je něco víc, protože je z velkého města. Hubert je hubený dlouhán, který je chytrý a píše kroniku. Hodan je tlustý krysák, který s sebou všude nosí kamaráda trpaslíka.
V textu mě zaujalo, že se Eda pořád povyšuje nad ostatními. Kniha se mi líbila, protože v ní jsou krásné ilustrace a legrační příběhy. Vybrala jsem si ji, protože jsem si myslela, že by příběhy krysáků mohly být zajímavé. Četla jsem ji, protože byla zábavná.
Knihu bych doporučila Terce Vtípilové, protože si myslím, že by ji příběhy mohly zaujmout. Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Knihu jsem četla jeden týden.
Názvy kapitol: Ludvík a Eda aneb Jak se dali dohromady, Telefon aneb Eda se vyzná, Slimák Ferdinand aneb Ludvíčkovi narozeniny, Lochneska aneb Ať žije dobrodružství, Pavouk Pech aneb Omeleta se šampiony, Starosta aneb Jak se žije ve městě, Helena aneb Čí je Ludvíček?, Dovolená aneb K čemu jsou dobré vzpomínky, Krtek Hanuš aneb Jak je snadné spravit budíka, Maják aneb Pasování na Valacha, Kocour Bruno aneb Kdopak by se koček bál, Úklid aneb Zdivočelá bestie, Praha aneb Všechno má svůj konec.

O modrém kocourkovi

Napsala: M. Hellstrom Kennedy
Ilustroval: Zdeněk Miler
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2003.
Druh literatury: pohádka
Počet stran: 39
Holčička Zuzka si moc přála svoje vlastní zvířátko, ale rodiče jí ho nechtěli dovolit, protože pronajímali pokoje cizincům a neměli by čas starat se ještě o zvířátko. Jednou její rodiče pronajímali pokoj studentovi z Číny. Jeho jméno bylo Ah Lo Sung. Když se Ah Lo Sung musel vrátit do své země, zeptal se Zuzky, co by si přála. Zuzka odpověděla: koťátko. Zuzka jednoho dne viděla listonoše, jak přijížděl na kole k jejich domku. Na kole vezl velkou krabici a zakřičel: „Balíček pro Zuzku!“ Zuzka přiběhla a zeptala se: „To je pro mě?“ Přišla maminka i tatínek, aby se podívali, co Zuzce přišlo za balíček. Zuzka otevřela krabici a z ní vyskočil kocourek, který se jmenoval Min-Čin. Když byla Zuzka ve škole, Min-Čin si hrál v zahradě u spousty květin a keříků. Spřátelil se s dalšími třemi kočkami ze sousedství. Jeden byl Mourek, druhá kočka Micka a třetí kocour Čert. Vše bylo v pořádku až do té doby, kdy Min-Činovi začaly padat chlupy. Přátelé mu řekli, že už nebude koťátko, ale že dospívá. Jednoho dne se Min-Čin toulal po zahradě, čichal ke kytičkám a honil si ocásek. Najednou si všiml, že jeho ocásek je modrý. Šel se kouknout do jezírka a opravdu jeho ocásek byl modrý. Šel se podívat k sousedům do zrcadla, kde ho spatřila holčička od sousedů, která vykřikla:“Jé mami, modrý kocourek!“ Min-Čin se lekl a utíkal přes zahrádku zahradníka, který leknutím spadl do jámy, kterou vykopal. Min-Čin běžel co nejrychleji do sklepa. Další den šel s přáteli na procházku do vesnice. Každý na něj ukazoval prstem, až se mu to přestalo líbit a běžel do sklepa, kde spadl do uhlí. Napadlo ho, že se vyválí v uhelném prachu. Pak ho uviděla Zuzka a šla ho umýt do umývadla plného vody a bublinek. Kocourek Čert řekl, že by se mohli jít projít do vesnice a když si někdo z Min-Čina bude dělat legraci, tak ho budou bránit. Šli do vesnice, a když se vrátili, tak celá vesnice věděla, že má Zuzčina kočka modrou barvu. Pan učitel pochopil, že se jeho kamarádi snaží dodat kocourkovi odvahu, aby se nestyděl. Pan učitel chvíli přemýšlel. Napadlo ho, že když vysvětlí celé vesnici, že má Zuzčin kocourek normální modrou barvu, protože v zemi odkud pochází je modrá barva koček normální, tak na Min-Čina nebudou ukazovat prstem. Další den ve škole vysvětlil pan učitel dětem, že každá kočka má jinou barvu. Třeba v Severní Americe žijí červení ptáci, v Indii opice s modrým čumáčkem a v Irsku žijí modří psi. Když Zuzka přišla ze školy, tatínek ji vzal na zahradu, kde postavil Min-Činovi domeček. Pak přišly děti ze školy a nabídly Zuzce, aby vzala kocourka někdy do školy, protože je to skutečný kocourek přátelství. Pak Min-Čin vylezl z domečku a šel se ukázat dětem. Potom Zuzky tatínek umístil Min-Činův domeček na strom, protože věděl, že už nebude potřeba. V domečku se zabydlela ptačí rodinka a ptáčci nejraději sedávali na tabulce, kde bylo napsáno: "DOMEČEK PŘÁTELSTVÍ".
Charakteristika postav: Ah Lo Sung je hodný, poslal Zuzce kocourka. Zuzka je šikovná, dokázala se postarat o kocourka. Tři kočky ze sousedství jsou vynalézavé, protože pobízely kocourka, aby se nestyděl. Děti jsou hloupé, posmívaly se kocourkovi.
Kniha je zajímavá tím, že holčička Zuzka má modrého kocourka. Líbila se mi, protože mám ráda kočky. Četla jsem ji, protože mi ji doporučila babička. Já bych ji doporučila Zuzce, protože má ráda kočky jako já. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji jeden týden.

Dějiny českých zemí pro děti

Napsala: Jana Eislerová
Ilustroval: Antonín Šplíchal
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015.
Počet stran: 47
Druh literatury: dějiny českých zemí
Jan Hus: Kniha vypráví o chlapečkovi jménem Jirka a jeho dědečkovi. Při procházce Staroměstském náměstí uviděli pomník Jana Husa s nápisem „Milujte se, pravdy každému přejte.“ Jirka se tázal dědečka, co ta slova znamenají? A dědeček vyprávěl: „Ježíš Kristus žil podle bible v chudobě, kdežto církev bohatla a dopřávala si drahých obědů, jídla a pití, také prodávala odpustky.“ Jirka nevěděl, co jsou odpustky, a proto se optal dědečka. Dědeček zase začal vyprávět: „Ten kdo měl peníze, tomu byl odpuštěn každý zločin i ten nejhorší. Církevní obřady, křty, svatby a pohřby byly drahé, proti tomu všemu Jan Hus kázal a prosazoval zásadu, že před Bohem jsme si všichni rovni. Právo přijímat pod obojí mají i chudí lidé.“ Pod obojí znamená přijímat chléb i víno. Do té doby víno mohl přijímat jen kněz. Jan Hus byl prohlášen za kacíře, byl pozván na církevní koncil do Kostnice v Německu, aby tam obhájil své učení. Přátelé ho varovali, aby nejezdil, ale Jan Hus věřil listině od Zikmunda, který mu zaručil bezpečnost i návrat. Žádali po něm, aby své učení odvolal, ale on tak neučinil. Jan Hus byl upálen na hranici 6. července roku 1415.
Charakteristika postav: Jan Hus je rozumný, stojí si za svou pravdou. Církev je hamižná, okrádala chudý lid. Zikmund je prolhaný, nedodržel slib. Jiřík je zvídavý, pořád se ptá na nějaké otázky. Dědeček je chytrý, na všechno zná odpověď.
Kniha je zajímavá, protože v sobě skrývá historii Česka. V textu mě zaujalo, že dědeček zná na každou otázku příběh.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože mi ji doporučila Maruška. Četla jsem ji, protože mě zajímají dějiny. Doporučila bych ji Kátě, domnívám se, že ji zajímají dějiny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Kniha obsahuje 22 kapitol: Věstonická Venuše, Tajemství starých kronik, Jan Hus, Bílá hora, Lidice, Únor 1948, Cyril a Metoděj, Bitva u Slavkova, Co nám zanechal Karel IV., Pražský hrad a dalších 12 kapitol
Knihu jsem četla jeden týden.

Káťa a Škubánek zase spolu

Napsala: Hana Samková
Ilustrace: Marcela Walterová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 62
Druh literatury: pohádky známé z večerníčku
Kapitola "Strašidla přece nejsou" vypráví o Škubánkovi, který si večer čte knihu "O strašidle na hradě Kráfnštejně". Otevřou se dveře a v nich stojí Káťa a říká Škubánkovi, aby šel spát. Škubánek odpověděl, že se koukne na počasí a přečte kousek knížky. Káťa šla spát a Škubánek šel přidat do kamen. Došlo uhlí. Mezitím všechno pozoroval za oknem kocour Luciáš a chtěl Škubánka vystrašit. Na šňůře na prádlo, kterou nechala Káťa pověšenou, byl povlak na peřinu, který tam Káťa zapomněla. Škubánek se otočil na hodiny k oknu a Luciáš se sklouzl po šňůře k oknu a uviděl ho Škubánek a řekl si, že má zajímavou mysl, když si to strašidlo představil a kocour Luciáš zahoukal: "Mňauhúhúhú!" Škubánek si řekl, že má ještě lepší mysl, když slyší strašidlo houkat a šel do sklípku pro uhlí. Kocour Luciáš proklouzl okénkem do sklípku a uviděl Škubánka, jak dává do kbelíku uhlí a skočil mu na lopatu. Škubánek ho shodil. Na Luciáše spadla kupa uhlí. Škubánek nabral uhlí a odešel. Sedl si na kanapi a pustil zprávy o počasí. Kocour Luciáš vylezl na střechu a začal se houpat na anténě. Škubánkovi na televizi začaly běhat čáry a televize se zasekla. Škubánek vyšel na půdu a vikýřem vylezl na střechu a znovu viděl strašidlo. Chytil anténu a Luciáš spadl do komínu, který vedl do ložnice, kde spala Káťa a ta veliká rána ji probudila. Viděla Luciáše, jak se hrabe z kamen a lekla se. Běžela se schovat do skříně. Volala Škubánka o pomoc a ten hned přiběhl. Když šel Luciáš k oknu, spadla na něj skříň. Škubánek ji hned postavil. Najednou se pod skříní objevil Luciáš a vše bylo jasné. Škubánek si dal říci a šel spát.
Charakteristika postav: Káťa má ráda zvířátka, obzvlášť psy. Škubánek je zvědavý, chtěl zjistit, jak končí kniha "Strašidlo na hradě Kráfnštejně". Kocour Luciáš je zlý, snažil se vystrašit Škubánka.
V knize mě zaujalo, že spolu Káťa a Škubánek prožijí mnoho krásných dnů. Líbila se mi, vybrala jsem si ji, protože mi knihu dala babička.
Knihu jsem četla, protože mě zaujal její název. Doporučila bych ji Ádě, myslím si, že by ji zaujal děj.
Kniha je určena pro děti od pěti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Jak se dělá kocour, Jak si ušetřit práci, Pletení, Strašidla přece nejsou, Tajemný host, Pexeso, Škubánek u filmu.

Kamarádi v kožíšku

Napsal a ilustroval: Jiří Kahoun
Vydalo nakladatelství Knižní klub v Praye roku 2012.
Druh literatury: pohádky o myšáčcích
Počet stran: 86
Jednoho krásného dne se myška Bavlnka ptala myšáka Kouska, jestli umí plavat. Myšáček odpověděl, že to nikdy nezkoušel. Dohodli se a šli k rybníku zkusit plavat. Chvíli se hádali, kdo to půjde zkusit první, a najednou z vody vynořila hlavu vodní myš. Myš se zeptala, jestli chtějí povozit po rybníku. Nasedli myši na hřbet. Byl to hryzec vodní. Najednou vyskočil kapr a pleskl sebou o vodu. Hryzec se lekl. Potopil se a Bavlnka s Kouskem zůstali plavat na hladivě. Doplavali ke břehu a počkali, až jim sluníčko usuší kožíšk. Cestou domů Bavlnka přemlouvala Kouska, aby nikomu o plavání neřekl.
Charakteristika postav: Myšáček Kousek je zvídavý, chěl zjistit, zda umí myšky plavat. Myška Bavlnka je tajnustkářka, přemlouvala Kouska, aby nikomu nic neřekl. Myšák Hryzec je hodný, povozil Kouska s Bavlnkou na hřbetě po rybníku.
Kniha je zajímavá tím, že když si spolu hrají Kousek a Bavlnka, pokaždé objeví nového kamaráda. V textu mě zaujalo, že spolu Kousek a Bavlnka prožijí krásné dny.
Kniha se mi líbila. Doporučila mi ji babička. Já bych ji doporučila Áje, myslím si, že by se jí mohly líbit příběhy o myšce Bavlnce a myšákovi Kousku.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Povídání první, Povídání druhé, Povídání třetí, Povídání čtvrté, Povídání páté, Povídání šesté a tak dále.

Kvak a Žbluňk jsou kamarádi

Napsal a ilustroval: Arnold Lobel
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Počet stran: 105
Druh literatury: povídky
Jednoho dne se vydali žabák Kvak a ropušák Žbluňk na dlouhý výlet. Šli po louce, pak po lesích a nakonec podél řeky. Když se vraceli domů k Žbluňkovi do domečku, si Žbluň všiml, že ztratil knoflík z kabátu. Vrátili se na louku. A tam hledali knoflík. Kvak našel knoflík. Ale Žbluňk mu řekl, že to není jeho knoflík. Protože on má bílý knoflík a tenhle je černý. Žbluňk strčil knoflík do kapsy. Po chvíli k nim přiletěl vrabec, který zaslechl, že hledají knoflík. Vrabec jeden našel, ale Žbluňk řekl, že to jeho knoflík není. Ten jeho má totiž čtyři dírky, ne dvě. Žbluňk si knoflík vzal a strčil ho do kapsy. Šli hledat dál do lesa. Kvak našel další knoflík. Ukázal ho Žbluňkovi a ten řekl, že to také jeho knoflík není, protože tenhle je malý, ale jeho knoflík je velký. Žbluňk také strčil tenhle knoflík do kapsy. Přišel k nim mýval, který také slyšel, že hledají knoflík. Mýval jim ukázal knoflík, který našel. A Žbluňk řekl, že to není jeho knoflík, protože jeho knoflík je kulatý, ne čtverhranný. Žbluňk si knoflík strčil do kapsy a šli hledat k řece. Kvak našel v bahně knoflík. A Žbluňk řekl, že to není jeho knoflík, protože jeho knoflík je tlustý, ne tenký. A strčil i tenhle knoflík do kapsy. Žbluňk se zlobil, že nenašel knoflík. Žbluňk běžel domů a když vešel do světnice, viděl svůj knoflík na zemi. Hned šel pro krabici na šití. Pak všechny knoflíky, které našel vysypal na stolek. A přišil všechny knoflíky na kabát. Pak ten kabát daroval Kvakovi.
Charakteristika postav: Kvak je hodný, pomáhal najít Žbluňkovi knoflík. Vrabec je všímavý, našel knoflík. Mýval je zvýdavý, poslouchal o čem si žabáci povídali a pak jim pomohl najít knoflík. Žbluňk je šikovný, přišil knoflíky na kabát.
Kniha mě zaujala tím, že spolu ropušák a žabák prožijí dny plné zábavy. V textu mě zaujalo, že spolu kamarádí ropušák a žabák. Knihu bych ostatním doporučila, protože by se jim mohla líbit. Kniha se mi líbila, četla jsem ji, protože mi ji doporučila mamka.
Knihu bych doporučila Áje, myslím si, že by se jí mohla líbit. Je určena pro začínající čtenáře od šesti let. Četla jsem ji jedenáct dní.
Názvy kapitol: Jaro, Příběh, Ztracený knoflík, Koupání, Psaní, Seznam, Zahrádka, Koláčky, Draci a obři, Sen.

Chumelení

Napsal a ilustroval Jiří Kahoun.
Vydalo nakladatelství Knižní klub v Praze roku 2011.
Druh literatury: zimní pohádky
Počet stran: 84
Umcáskovy jesličky: Tatínek kocour předl a maminka kočka počítala klubíčka vlny. Kocourek Umcásek něco kreslil na papír. Táta koukl Umcáskovi přes rameno a ptal se, co kreslí. Umcásek odpověděl: „Hvězdičky.“ Přitom byl papír plný škrábanic. Tatínek řekl Umcáskovi, ať nakreslí jesličky. Umcásek nevěděl, jak vypadají jesličky a ptal se tatínka, jak vypadají. A tatínek, že nakreslí takové krmítko pro lesní zvířátka a do krmítka nakreslí Jéžíška. U něho nakreslí mámu s tátou a kravičku s oslíkem. Nad všechny pak nakreslí chloupku, nad kterou nakreslíme hvězdu s ocasem. A před chloupku nakreslíš ovečky, pejska a pastýře. Umcásek chvíli přemýšlel a začal kreslit. Přes celý papír nakreslil hvězdu s kometou. Byly to jesličky, jenže se nevešly celé.
Charakteristika postav: Umcásek je snaživý, snažil se nakreslit jesličky. Tatínek je chytrý, věděl, jak vypadají jesličky. Maminka je vypočítavá, ráda počítá klubíčka.
V knize mě zaujalo, že jsou v ní pohádky o zimě a Vánocích. Líbila se mi, vybrala jsem si ji, protože mi ji dala babička.
Knihu bych doporučila všem, konkrétně Zuzce Chourové, mohly by se jí libit zimní pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji devět dní.
Kniha je rozdělena do čtyř čtvrtin a každá čtvrtina má kapitoly. Kouzelná hvězdička, Jak to jede, medvěde?, Dva machři, Nesvítivá hvězdička, Vláček náklaďáček, A stříháme ušima, Padací hvězdička, Umcáskovy jesličky, Něco na stromeček, Na ponocného a další.

Chaloupka na vršku - nové příběhy

Napsala: Šárka Váchová
Fotografie: Šárka Váchová
Vydala Čeká televize v edici ČT v roce 2013.
Kniha má 117 stran v šesti kapitolách: Jak se narodila Barborka, Jak se Honzík postavil čelem, Jak se lodičky potopily, Jak kluci hledali poklad, Jak to bylo o žních, Jak to bylo na svatého Václava a Jak to bylo na Dušičky
Druh literatury: pohádková vyprávění
Andulka s Apolenkou šli s košíky pro jeřabiny a žaludy. Za kopcem vykoukli Honzík s Martínkem. Když děvčata došla pod dub, přiběhli k nim Honzík s Martínkem, že jim pomohou nasbírat žaludy. Martínek sbíral a Honzík hodil žalud po Andulce. Ta si pomyslela, že spadl asi ze stromu. Pak hodil žalud Martínek po Apolence, ale nestihl se shýbnout. Když se pak večer u Vojtů sešly ženy a draly peří, Apolenka s Andulkou navlékaly žaludy a jeřabiny na provázek. Martínek jim propichoval jeřabiny a žaludy šídlem. Po chvíli přišel do dveří děda Koudelka. Andulka s Apolenkou se hned běžely pochlubit svými náhrdelníky. Děda Koudelka si sedl na lavici a hned přiběhly Andulka s Apolenkou, aby vyprávěl pohádku. Děda Koudelka začal vyprávět o Frantovi Nebojsovi. Honzík s Martínkem říkali, že by se taky nebáli. A že by šli o půlnoci třeba na hřbitov. Děda Koudelka se ptal, jestli i o Dušičkové noci. A kluci souhlasili. Další den šel děda Koudelka na zahradu a vzal si tam tykev a na šňůře na prádlo sebral bílé prostěradlo. Když o půlnoci přišli Honzík s Martínkem na hřbitov, uviděli strašidlo a utíkali. Když se strašidlo rozeběhlo a brklo, byl slyšet hlas dědy Koudelky. Kluci se otočili a přiběhli k němu. Říkali že se vůbec nebáli. Ráno když se děda Koudelka otočil na babičku Koudelkovou, měl na hlavě velkou bouli. Kluci přiběhli a potřebovali velkou tykev. Pak si ji vydlabali. A babička Koudelková přinesla Andulce a Apolence vydlabané řepy.
Charakteristika postav: Honzík s Martínkem jsou zlobiví, dělají Andulce s Apolenkou naschvály. Andulka s Apolenkou jsou šikovné, udělaly si náhrdelníky z žaludů a jeřabin. Babička Koudelková je hodná, vydlabala Andulce s Apolenkou řepy. Děda Koudelka je vtipálek, vylekal Honzíka s Martínkem.
Kniha se mi líbila, četla jsem ji, protože mi ji dala babička. V textu mě zaujalo, že tam jsou noty s písničkami. V knize mě zaujalo že tam jsou pranostiky. Knihu bych doporučila Klárce, mohly by jí zaujmout pohádky o Andulce, Apolence, Honzíkovi a Martínkovi. Je určena pro čtenáře od sedmi let, četla jsem ji týden.

Medovníček a řeka Modrávka

Autor: Jan Lebeda
Ilustrace: Zdeňka Študlarová
Vydalo nakladatelství Brána v Praze roku 2014.
Počet stran: 107
Druh literatury: pohádková vyprávění
Byly Vánoce a také Štědrý den. Medovníček už byl připravený na zimu. Měl nanošené dříví. Ráno se u Medovníčkovy chaloupky slétali ptáčci a přicházela zvířátka. Všichni dostali něco dobrého. Když Medovníček vše rozdal, tak se vydal na cestu a šel k řece Modrávce. Ledňáčci měli hlad. Medovníček si vzpomněl, že u prázdninové vesnice, když lovili rybník, zůstávali v loužičkách malé rybky. Vydal se k tomu rybníku a měl štěstí. Nasbíral půl košíku rybek. Pak rychle spěchal do své chaloupky, aby zatopil v kamínkách a rozmrazil rybky. Když rybky roztály, dal je do košíku a zavolal lišku Myškošlapku a ta ho dovezla k řece Modrávce. Myškošlapka dostala také kapku rybek. Medovníček šel proti proudu řeky a začal házet do proudu vody rybky. Nakonec nasypal každému ledňáčkovi hromádku rybek. Ledňáčci měli plná bříška. Medovníček si nechal pár rybek. Došel k místu, kde měli mořští orli hnízdo. Medovníček kapku ryb vysypal pod strom. Pomalu se vracel domů. Když se vrátil, šel se podívat na včelky. U každého úlu zaťukal a řekl: „Šťastné Vánoce, včeličky.“ Medovníček se podíval oknem do hájovny. Měli tam stromek a dárky. Medovníček šel domů. Když došel k chaloupce, byl před ní ozdobený stromeček a pod stromečkem byl dárek, na kterém stálo MEDOVNÍČKOVI. Rozbalil ho a našel šálku z pavoučích nitek. Medovníček odemknul chaloupku a připravil si postýlku. Než usnul, vyšel ven před chaloupku a pozoroval hvězdy. Po chvilce se vrátil, zamkl a usnul.
Charakteristika postav. Medovníček je hodný, pomáhá zvířátkům. Zvířátka jsou milá, odměnila Medovníčka.
V textu mě zaujalo, že se Medovníček kamarádí se zvířátky. Kniha se mi líbila, doporučila bych ji Marušce, protože četla jiné díly.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: Medovníček a ptáček ledňáček, Kamarád Filípek, Jak Medovníčka ulovil mořský orel. Jak holubička kukala, Medovníček pomohl včelímu roji, Jak se kapr Všek nechal chytit na udici, Medovníček s orlem zachránili štěňátko, Krtek Michal se skamarádil s Filípkem, O mlsném medvědovi, jak medovníček s Filípkem stavěli sněhuláky a Štědrý den.

Říkání o víle Amálce

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustrace: Václav Bedřich
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Počet stran: 82
Když v lesích dozrávaly pláňky a na nich jablka. Víla Amálka se vydala najít pláňku, protože každá víla musí každý rok vypít šťávu z polozralého jablka. Jinak by do příštího roku klopýtala při tanci. Víla Amálka se ptala všech, ale až sojka ji dovedla k pláňce. Amálka došla k pláňce, ale jablko bylo moc vysoko. Prosila sojku, aby to jablko schodila. Sojka jí řekla, že až jablko spadne na zem, tak se hodně lekne a vyletí z peří. Po chvilce tam přišli dva ježci. Ježková se jí ptala, proč tam stojí, víla odpověděla, že nedostane na jablko. Ježek ustoupil a rozeběhl se, narazil do stromu a jablko spadlo víle přímo do dlaní. Ježci museli jít dál. Ježek povídá ježkové, že vidí na cestě kámen. Když přes něj přecházel, podvrátila se mu noha a šlápl ježkové na bodliny. Ježková pospíchala pro Amálku, aby mu pomohla. Amálka našla proutek bezbolístky a dala ježkovi přičichnout. Po chvilce se ježková zeptala, jestli to pořád bolí. Ježka to pořád bolelo a pomalu se mu zavíraly oči. Najednou se na obloze objevil měsíc a ten vzal ježkovu horkou tlapku do rukou. Za chvíli se ježkovi otvíraly oči.
Charakteristika postav: Víla Amálka je hodná, pokoušela se pomoci ježkovi. Ježek je nešika, byl neopatrný. Ježková je staroslivá, bála se o ježka.
V textu mě zaujalo že Amálka pomáhá zvířátkům. Knihu bych doporučila Áje, myslím si, že by se jí mohla líbit. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak našla kámen mutáček, Jak seděla v zelené klicce, Jak pomáhala ježčí tlapce, Jak zatančila králi, Jak obrátila potok, Jak si řekla mlynáři o čepici, Jak přetancovala obra Hrompace, Jak se udělala ptáčkem, Jak vyléčila obra a ohniváče, Jak si kutálela s oříšky a Jak odešla spát až do jara.
Druh literatury: pohádky
V knize mě zaujalo, jak víla Amálka krásně tančí. Líbila se mi.

Odvážný Dan

Napsala Dagmar Steidlová.
Vydalo ji nakladatelství Junior v Praze roku 2000.
Počet stran: 89
Druh literatury: pohádky
Názvy kapitol: Dan pomáhá při povodni, Dan se nebojí, Dan má dobrý nápad a Zachránce Dan
Jednoho krásného dne, když na nebi nebyl ani jeden mráček a svítilo sluníčko, si po obědě zvířátka odpočinula. Všechna zvířátka spala, jen myška Dorotka ne. Byla na stromě se zajícem Stáňou. Vzbudí ho ze spánku, protože si myslí, že ve vesnici bílých králíčků hoří. A opravdu je to pravda. Zajíc a myška hned běží vzbudit i ostatní zvířátka. Lišák Dan povídá zvířátkům, ať si nezapomenou helmy a holínky. Rychle přiběhli k řece a začali pumpovat, voda šla do hadice a začínali hasit požár. Ale ten se rychle posunuje dál až do vesnice. Dan pomáhá vystěhovat všechny věci z domů. Pak je naložili a odváželi pryč. Cestou začalo pršet a oheň se uhasil, tak se zvířátka zase stěhovala nazpátek.
Charakteristika postav: Dorotka je všímavá, všimla si kouře. Dan je odvážný, nebojí se zakročit. Zajíc Stáňa není žádný velký spáč, šel lehce vzbudit.
V knize mě zaujalo, že za každou pohádkou jsou něco jako luštěnky. V textu mě zaujalo, že lišák Dan všem pomáhá.
Knihu mi doporučila teta a já bych jí doporučila Áďě, mohla by se jí líbit. Četla jsem ji tři dny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Čertice Trucajda

Napsala: Helena Lehečková
Ilustrace: Lucie Dvořáková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Počet stran: 110
Druh literatury: pohádky o čertech
Čert Vendelín byl milý čert, proto mu jeho kmotřička věnovala více pozornosti, aby byl jako čert Kazisvět. Vendelín se každému snažil vyhovět. Vendelínovi se blížila zkouška dospělosti, ale věděl, že nikde mnoho zla nenadělá. Lucifer poslal Vendelína do světa do Hlinska k Petříčkovým do hospody. Vendelín se oblékl. Petříčkovy našel snadno. Vendelín se podíval oknem a uviděl tři malé holčičky, jak si hrají. Potom tam přišel hostinský a řekl holčičkám, že mají jít spát. Holčičky ihned běžely a cestou škemraly o zpívání. Když dozpíval, Vendelín se vkradl do sklepa a vylízal tam smetanu. Potom přemýšlel, v co se promění. Napadla ho kuna. Proměnil v kunu a zakousl všechny slepice, které potom vyrovnal podle velikosti před dveře. Vešel zpátky do světnice a uvelebil se v posteli. Když paní hostinská vešla do sklepa, začala hubovat. Hostinský tam rychle přiběhl, protože si myslel, že se něco stalo holčičkám. Šli spát a v posteli uviděli čerta, došlo jim, že všechny ty lumpárny provedl on, zatahali ho za ocas a Vendelín se probudil. Nabídl paní hospodyni, že by si s holčičkami hrál. Paní hospodyně s tím souhlasila a začaly Vendelínovi zlaté časy. Vendelína vůbec nebavilo si hrát na maminku a tatínka. Nejraději měl večer, kdy se zpívalo. Vendelín měl už hraní s panenkami dost a tak holky učil hvízdat na prsty, rozdělávat oheň, lhát a dupat. A toho měl už hostinský dost a chtěl Vendelína vyhodit z jejich hospodářství. Ale Petříčkovi se nechali umluvit a čerta nechali u sebe, Jenomže pořád přibývaly škody na majetku. Petříčkovi prodali hospodu a koupili si jinou ve vedlejší vesnici. Brzy se odstěhovali, aby o tom čert nevěděl. Ale když odjížděli, tak se jim všichni smáli, protože vezli vzadu v peřinách čerta s sebou. Lucifer byl informovaný o všem, co Vendelín dělal, protože za ním několikrát poslal čerta Rachtala. Vendelín byl vyškrtnut z pekelné evidence a zůstal u Petříčků.
Charakteristika postav: Hostinský s paní hospodyní jsou hodní, nechali si u sebe čerta Vendelína. Vendelín je rošťák, vypil smetanu a zakousal slepice. Holčičky jsou šikovné, ihned se naučily pískat na prsty.
V textu mě zaujalo, že se čert Vendelín nevzdával. V knize mě zaujalo, že je čert Vendelín jiný než ostatní čerti. Knihu bych doporučila Áje, mohla by se jí líbit. Kniha se mi líbila, četla jsem ji jeden týden. Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Názvy kapitol: Jak čarodějnice Čárybabka a čertova kmotřička Belzebubka vynalezli couračku, Jak se rarášek Očko pomstil lakomému kupci, Jak čertice Trucajda chystala ve mlýně bál, Jak správce Cifroň sekýroval poddané, Jak vodník Barvínek pykal za nezvedené dcery, Jak se vodník Leknínek učil hrát na housle, Jak se vodník Cákal a čert Rachtal vybouřili, Jak se rytíř Toulovec nešťastně zamiloval, Jak loupežníci Potštejňáci začali sekat dobrotu, Jak hejkalka Hejhulka zaskakovala za svého muže, Jak čerti Rýmos a Mlsohub skládali zkoušku dospělosti a dalších deset kapitol.

Štaflík a Špagetka

Napsali: Alena a Jiří Munkovi
Ilustroval: Zdeněk Smetana
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 54
Druh literatury: pohádky
Jednou když pršelo, zachraňovali Štaflík se Špagetkou ptáčata. Když přišli domů, Štaflík se opřel o stěnu a udělal na ní čmouhu. Štaflík se Špagetkou běželi po cestičce, až doběhli k obchodu. Nakoupili tam věci na malování. Došli domů a vyrobili si čepice z papíru. A začalli malovat. Nejdříve vše na bílo, ale pak se ji to zdálo všechno moc bílé, namalovali na strop slunce, měsíc a hvězdy. Ale přiletěla tam vrána. Nadělala tam stopy. Štaflík se Špagetkou ji vyhnali, ale usoudili, že ty stopy jsou hezký vzor. Namočili si tlapku do barvy a začali svoje stopy tiskat na stěnu. A měli hotovo a šli si odpočinout.
Charahteristika postav: Štaflík je neopatrný, udělal čnouhu na stěně. Špageka je rozumný, napadlo ho jak zakrýt tu čmouhu. Vrána je zlá, začala jim dupat po právě natřené stěně, ale zároveň díky ní přišli Štaflík se Špagetkou na vzor na stěnu.
Kniha se mi líbila, doporučila bych jí Klárce, mohla by se jí líbit. V textu mě naujalo, že je Špagetka kluk. V knize mě zaujalo, že si se vším poradí. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Jak to začalo, Štaflík a Špagetka jdou do světa, Štaflík a Špagetka staví dům, Štaflík a Špagetka malují, Štaflík a Špagetka se zařizují, Štaflík a Špagetka kuchaři, Štaflík a Špagetka zahradníky, Štaflík a Špagetka pořádají slavnost, Štaflík a Špagetka – chůvy a Jak to všechno dopadlo.