Pavla Marečková

Byla jednou koťata

Napsala: Ljuba Štíplová
Ilustroval: Josef Váňa
Druh literatury: pohádka
Byla jednou jedna kočička, která se jmenovala Pacička. Pacička měla dva kamarády – Macourka a Canfourka. Byli to kocouři. Pacička chtěla udělat svým kamarádům radost, tak šla k hrušni. Pod stromem nebyly žádné hrušky. Pacička si řekla, že použije čarovné zaklínadlo, aby spadly hrušky na zem. Pomohlo to. Ze stromu spadly tři hrušky. Tolik jich Pacička potřebovala a šla hledat kamarády. Netrvalo to příliš dlouho a našla je. Pacička jim chtěla nabídnout hrušky, ale oni odmítli, protože Canfourka bolel hodně zub. Hodně se bál zubaře, a proto k němu nechtěl jít. Tak začali společně hledat knížku po prababičce. V knížce jsou rady na všelijaké bolesti. Knížku našli v kuchyni, kam si teta dávala recepty. V knížce bylo hodně rad na různé nemoci. Na konci knihy byla okostice. Okostici se říká, když hodně bolí zub. Pacička přečetla, že se má zub hodně nakouřit. Hledali čibuk. Našli ho ve strýčkově knihovně. Macourek si půjčil čibuk a začal ho nacpávat do strýčkovy fajfky. Canfourek několikrát zablafal na fajfku a už se valil velký dým. Pacička z toho kouře kuckala, Macourek prskal a Canfourek kvílel. Když čibuk nepomáhal, tak se rozhodli, že použijí františka. František se dává o Vánocích na rozpálená kamna, aby provoněl celý byt. Františka rozfoukali a rozdmýchali. Potom ho dali Canfourkovi na zub. Bolel dál. Macourek řekl, že zvýší dávku františka a strčil ho Canfourkovi pod nos a řekli zaklínadlo, aby zub nebolel. Canfourka františek šimral v nose, až si hromově kýchl. Strýc uslyšel kýchnutí až na zahradě. Myslel si, že někdo vystřelil, ale nikoho neviděl. Cítil jakousi vůni v povětří, ale nebyla zahradní, byla vánoční. Šel podle vůně, až došel do domečku. Uviděl tři koťata a zeptal se jich, co dělají s františkem v červenci. Macourek odpověděl, že když někoho bolí zub, tak františek pomáhá. Strýc Maur řekl, že půjdou k panu zubaři, ale Canfourkovi se nechtělo. Běžel pryč jako splašený králík, ale daleko neutekl. Strýc Maur ho chytil a šli k zubaři. Macourek a Pacička jim chtěli jít naproti, ale Canfourek se strýčkem právě dorazili domů. Zoubek mu zubař vytrhl a vůbec ho to nebolelo. A teď mu roste nový kočičí zoubek.
Charakteristika postav: Kocourek Canfouer je bojácný, nechtěl jít k zubaři. Kocourek Macourek je odvážný, pomohl Canfourkovi se zubem. Kočička Pacička je starostlivá, o všechny se bála.
Kniha je zajímavá – v textu mě zaujala šikovná koťátka, protože byla odvážná. Doporučila bych ji Lauře, protože má ráda kočky. Je určena pro děti od pěti let. Četla jsem ji dva dny.
Názvy kapitol: Jak začarovali zub, Jak prodali krk a uši, Jak počmárali domeček, Jak šli na kočičí koření, Jak je přešla legrace, Jak se jim Šulístek okoukal.

Pohádky z Větrné Lhoty

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 53
Napsala: Daniela Fischerová
Ilustrovala: Marie Satrapová
Druh literatury: pohádka
Kdesi uprostřed světa je malá vesnička Větrná Lhota. Tam jsou a také žijí dva bratříčci – větříčci. Jsou to malí kluci. Umí foukat a létat, jsou stejní jako ostatní děti ve Lhotě. Větší je Vichura, je takový bumbác, rád divočí, ohýbá stromy k zemi, aby každý viděl, jak mu to jde. Menší a úletnější se jmenuje Radovánek. Radovánek si nejraději hraje. Jen houpe bílé mráčky a nafukuje dětem balónky. A nejveselejší z Lhoty je Jajda. Jajda jde z maléru do maléru. Pan učitel vzdychá: „Jajdo, Jajdo! S tebou to dopadne!“ S Jajdou to dopadne, jenže nikdo neví jak. Jednoho dne se konala ve Větrné Lhotě velká sláva. Bratříčci větříčci měli složit zkoušky z foukání. Oba dva museli předvést tři větrné kousky. Usušit povlečení, očesat jablka z jabloně a odfouknout z nebe nad Větrnou Lhotou dešťové mračno. Všichni ze Lhoty se přišli podívat. Jajdu napadl malý podvod na kluky. Přinesla pytlík větrových bonbónů, protože věděla, že větříčci bonbóny nesmí cucat, ale polykat, protože jim bonbóny dodávají větší sílu při zkouškách. To by byl při zkouškách švindl jako hrom do police. Jajda nabídla větříčkům větrové bonbóny. Radovánek řekl, že větrové bonbóny nemůžou, ale Vichura se na ně vrhnul. Vzal větrové bonbóny a nasypal je do pusy naráz všechny. Pan učitel zazvonil na zvon a začaly zkoušky. První šel a zafoukal Radovánek. Hodně se snažil a skoro usušil prostěradlo. Vichura se hodně nadechl a zafoukal, až uletěla šňůra s prostěradlem a plínkami až do oblak. Pan učitel řekl, že neví, jestli je prostěradlo suché nebo mokré, protože lítalo nad Babí horou. Přišel čas na druhou zkoušku. Šel Radovánek. Zafoukal nejlépe, co uměl, ale spadlo jenom pět jablek ze stromu. Přišel Vichura, nadýchl se a foukl. Ze stromu spadlo všechno listí a jablka. Vypadal ten strom jako v zimě. Pan učitel huboval Vichurovi, ať se krotí nebo ho vyhodí z Větrné Lhoty. Jajda si řekla: „Jé, to neskončí dobře. Vichura je po těch bonbónech rozjetý jako tajfun.“ Nad Lhotou se objevilo dešťové mračno a větříčci měli za úkol ho rozfoukat nad les. Byl to těžký úkol. Šel Radovánek na řadu. Vzal všechny síly a foukl. Mrak se pohoupal. K nebi se vznesl Vichura. Foukl a začalo krupobití. Jajda křičela, že to není vina Vichury, ale že je to její vina, protože nabídla větrové bonbóny a Vichura je všechny snědl. Vichura se rozparádil, než ze sebe vyfoukal 10 větrových bonbónů. Až je ze sebe vyfoukal, zívl si a spadl na zem a byl z něho unavený kluk. Pan učitel řekl mládenečkům: „Co si s vámi Větrná Lhota počne. Jeden je slabý a druhý jako hrom do police.“ Pan učitel se zeptal Jajdy, jestli v tom nemá prsty. Jajda mu řekla, že by nezavinila krupobití. Jajda mrkla na větříčky a větříčci mrkli na Jajdu a tak se skamarádili.
Charakteristika postav: Radovánek je slabý na foukání. Vichura je hloupý, že snědl všechny bonbóny. Jajda byla trochu chytrá, že ji napadlo nabídnout větříčkům větrové bonbóny. Pan učitel byl přísný na větříčky.
Kniha je zajímavá tím, že vesnička je Větrná Lhota, a že v ní jsou větříčci. Zaujalo mě v textu, že se Jajda skamarádila s větříčky.
Knihu bych doporučila Terce, protože má ráda zajímavé pohádky. Líbila se mi, protože je pěkně napsaná. Vybrala jsem si ji, protože má zajímavý název.
Knihu jsem si četla, protože když jsem ji prolistovávala, tak se mi líbily obrázky. Je určena pro čtenáře od šesti let.
Názvy kapitol: Jak se větříčci a Jajda skamarádili, Jak větříčkové učili lítat ptáčata, Jak do Lhoty přiletěl Meluzín, Jak pana Mádle bolel zub, Jak přiletěla teta Smršť, Jak se pan učitel málem utopil, Jak poznali celou rodinu.
Knihu jsem četla tři dny.

Veselé příběhy zvířátek

Vydalo nakladatelství Fortuna Print v Praze roku 2002.
Napsala: Elke Meinardusová
Ilustrace: Ray Cresswell, Michelle Emblemová, Gerti Lichtlová, Janet Johnstoneová, Heinrich Kita, George Fryer
Druh literatury: pohádka
Bylo jednou deset zajíčků. Vystačili si s hraním a užili si vždycky hodně legrace. Jeden ze zajíčků vymyslel, že půjdou na procházku. Zajíček s modrými kalhotkami a červeným tričkem si udělal pohon ze šneků. Devět zajíčků běželo dál. Uviděli mrkvové pole a udělali si přestávku. Králíček v černých kalhotkách a modrém tričku si lehl do trávy pod keř a chroupal mrkve. Sedm zajíčků šlo dál. Uviděli pole, ve kterých byly hromady žita. Zajíček s fialovými kalhotkami a modrým tričkem a červenou vestou si sedl si do žita. Šest zajíčků šlo dál. Viděli rybník, na kterém pluly kačenky. Zajíček v modrých kalhotkách a proužkovaným tričkem si postavil vor s plachtou a vyrazil na rybník. Pět zajíčků šlo do lesa. Do lesa přiběhla liška. Zajíčci se schovali a potom utekli k ohradě s jehňaty. A začali si hrát. Pozor vlk! Zajíčci se rozutekli, ale jeden se zasekl v plotě. Tři zajíčci šli dál k zahrádce se zeleninou a slepičárnou se slepicemi a kohoutem. Třetí se schoval do slepičárny ke slepici. Dva zajíčci běželi dál do zahrady, kde byli psi. Zajíček se žlutými kalhotkami a modrou vestou vyskákal po žebříku na půdu se senem. Druhý zajíček běžel dál. Za chvilku proti němu běželo devět zajíčků a všichni běželi domů.
Charakteristika postav: První zajíček je chytrý, postavil si vozítko ze šneků. Druhý zajíček je nenasytný, zůstal u pole s mrkvemi. Třetí zajíček je unavený, pořád někde polehával. Čtvrtý zajíček je chytrý, postavil si vor. Pátý zajíček je baculatý, nemohl podlézt pod plotem. Šestý zajíček je popleta, protože si myslí, že může snášet vajíčka jako slepice. Sedmý zajíček je mazaný, vylezl po žebříku, aby na něho psi nemohli. Osmý zajíček je samostatný, běžel sám. Devátý zajíček se schovává, aby ho liška nenašla. Desátý zajíček je zvídavý, chtěl dojít až na konec cesty.
Kniha je zajímavá tím, že je jenom o zvířátkách. Líbila se mi, protože měla zajímavý text.
Knihu bych doporučila Zuzce, protože má ráda veselé příběhy. Je určena pro děti od šesti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Zapomnětlivý Punťa, Co potkalo myšky na výletě, Hopík a Ferda, Kačenky tulačky, Utíkej,myško,utíkej!, Zajíčci na výletě, Káča si hraje na schovávanou, Deset rozpustilých štěňátek, Čuňátko Růženka, Připravit, pozor teď!

Deník malého poseroutky - Rodrick je king

Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2013.
Napsal: Jeff Kinney
Ilustroval: Antonín Kysela
Počet stran: 218
Druh literatury: deník
Kniha vypráví o klukovi Gregovi, který píše deník pro Julii, Willa a Granta. Greg píše deník, protože mu ho koupila maminka a přinutila ho do něj psát. Loni s Gregem chodil do školy kluk, který se jmenoval Chirag Gupat. Chirag byl Gregův kamarád. Jednoho dne se Chirag odstěhoval. Chiragovi rodiče udělali velkou párty na rozloučenou. Přišli k nim na párty všichni jejich sousedé. Chiragovi rodiče si to rozmysleli a nakonec se neodstěhovali. Chirag se vrátil do školy za Gregem. Greg s kamarádem dělali, že Chirag není ve škole. Byla to pro ně legrace. Ke svačině měl Greg čokoládové sušenky. Greg řekl: "Škoda, že tu není Chirag. Ty čokoládové sušenky má moc rád." Přitom Chirag seděl vedle Grega. Greg si v duchu říkal: "Už jsme na Chiraga trochu krutý." Greg s kamarádem si řekli, že ho už nechají na pokoji. Druhý den celá třída začala předstírat, že Chirag je neviditelný. Vtípek trval tři dny. Třetí den se Chirag rozzlobil a šel to říct řediteli. Ředitel pozval Grega na kobereček. Byl naštvaný a udělal Gregovi kázání o respektu a slušnosti. Greg se musel omluvit.
Charakteristika jednajících postav: Greg je zlobivý, říkal, že Chirag ve škole není. Chirag je mlsný, má rád čokoládové sušenky. Ředitel je přísný, protože řídí celou školu.
Kniha je zajímavá tím, že píše deník kluk. V textu mě zaujalo, jak Greg povídal o tom, když byl malý.
Knihu jsem četla, protože mi ji doporučila Verča. Zaujaly mě také ilustrace. Doporučila bych ji Marušce, protože by se jí mohly líbit vtípky od Grega. Je určena pro děti od deseti let.Četla jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: Září, Říjen, Listopad, Prosinec.

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2000.
Počet stran: 78
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrace: Bohumil Šiška a Ladislav Čapek
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne si Josefka pletla copy před zrcadlem. Okolo okna letěla lesní sojka. Sedla si na parapet a křikla, že k nim jde do hájovny neštěstí. Josefka zapletla pentli na uzel a šla k oknu a volala Robátka, ať jde domů. Robátko přijel na jelenu Větrníkovi a zajímal se, co se děje. Josefka mu řekla sojčí vzkaz. Robátko řekl, že k nim jde určitě pan Kotrč s pomstou. Pan Kotrč chodil po lese a hledal pomocníky proti Robátkovi. Nejdřív šel pan Kotrč se psem Heršpicem k řece. Heršpic ucítil vůni hluboké vody a dovedl Kotrče k bytu vodníka Bonifáce. Bonifác právě počítal vodoměrky. Kotrč donutil vodníka, aby byl jeho pomocník proti Robátkovi. Vzali s sebou vodníka. Došli na paseku, uviděli lišku Metýnku, jak dospávala noc v malinách. Kotrč strčil prutem do Metýnky, aby se probudila. Liška se probudila a pan Kotrč jí řekl, že půjde za pomocníka proti Robátkovi. Liška souhlasila a šli dál. Došli k černé rokli, kde seděl medvěd v pelíšku a vylizoval plástve medu. Pan Kotrč ho přerušil a řekl mu, aby šel za pomocníka proti Robátkovi. Medvěd Hromburác přikývl. Robátko a Josefkou vyhlíželi, kdy půjde pan Kotrč s pomocníky. První šel pes Heršpic, za ním pan Kotrč, za Kotrčem ťapkal vodník Bonifác. Za vodníkem šla liška a za liškou dupal medvěd. Pak Kotrč třikrát hrozivě vykřikl, že patří celý les jemu. Kotrč řekl Bonifácovi, aby šel k oknu. Bonifác měl za úkol udělat Josefce a Robátkovi nejhůř, jak může. Bonifác nechtěl splnit úkol a vystříkl velkou vlnu na pana Kotrče. Bonifác měl rád Josefku, protože mu dala jméno Bonifác. Pan Kotrč mu pořád říkal Barbora. Vystrčil lišku Matýnku, aby udělala Robátkovi a Josefce po liščím nejhůře. Metýnka si řekla, že neublíží Robátkovi, protože jí jednou nezastřelil a nechal ji žít. Nastrčila huňatý červený ocas panu Kotrčovi a řekla, aby neklopýtl. Pan Kotrč přes ocas klopýtl a dopadl Hromburácovi do náruče. Hromburác zamával Josefce a Robátkovi za mísu buchet, co od nich loni dostal. Hromburác pustil pana Kotrče na jelena Větrníka. Jelen strčil kopýtky pana kotrče, aby se odkutálel. Odkutálel se přes palouk, pole, až se zakutálel. Heršpic běžel za svým pánem. Josífka si oddechla a popadla Robátka na myslivecký tanec.
Charakteristika postav: Robátko je starostlivý, protože každý den prochází les. Josefka je hodná, řekla Robátkovi vzkaz. Pan Kotrč je zlý, protože šel s pomstou na Robátka.
Kniha je zajímavá, protože má hezký text. V textu mě zaujalo, jak pan Kotrč si hledal pomocníky. Knihu bych doporučila Marušce, protože by se jí mohly líbit pohádky o zvířátkách. Vybrala jsem si ji, protože má pěkný název. Je určena pro děti od pěti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa. Jak medvěd Hromburác kácel a zase sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhal divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, a dalších osm kapitol.

Broučci

Vydalo Ottovo nakladatelství, s. r. o. roku 2010.
Napsal: Jan Karafiát
Ilustrovala: Ľuba Suchalová
Počet stran: 120
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne, kdy slunce zapadalo, svatojánští broučci vstávali. Maminka už vařila snídani a tatínek s Broučkem si hověli v postýlce. Potom přelezl Brouček do maminčiny postýlky a začal se houpat. Rozhoupal se až moc, až spadl z postýlky a křičel jak na lesy. Tatínek mu řekl, že si z toho nemá nic dělat, že už taky spadl z postele. Maminka právě doděla snídani a šla budit tatínka s Broučkem. Viděla, že Brouček brečí a zeptala se ho, co se děje. Brouček jí řekl, že spadl z postele. Maminka mu řekla, že se to brzo zahojí a šla ho umýt. Vykoupaný brouček šel z koupelny do kuchyně a tam dal ke stolu židle a šli snídat. Nejdřív se pomodlili a pak začali jíst zelnou polívčičku. Tu, kterou měl Brouček nejradši. Maminka mu ještě ze svého talíře přidala. Tatínek řekl, že už je slunce za horama, že musí do práce. Brouček mu řekl, že ho půjde vyprovodit. Maminka mu povolila, že může letět s tatínkem, ale aby letěl nízko země a daleko neletěl, aby se neztratil ve tmě. Brouček letěl s tatínkem přes palouk k dubu. Tam tatínek od dubu Broučkovi zamával a letěl dál. Brouček celou dobu, než se udýchal, létal od stříšky jejich domečku přes palouk až k dubu. Potom, když byl udýchaný, tak si odpočinul a pak zase letěl od stříšky přes palouk až k dubu. Potom se tam zastavil a zeptal se kmotřičky, jestli je už vzhůru a ještě se ptal na Berušku, jestli ještě spí. Beruška už dávno vstala z postýlky. Brouček jim pověděl novinu, že spadl z postele a Beruška mu řekla, že hodně křičel. Brouček se jí zeptal, jak to ví. Beruška mu řekla, že se to dá snadno uhodnout, protože je takový křikloun. Brouček se naštval a Berušce řekl Berouši a odletěl domů. Maminka se ho ptala, kde byl tak dlouho. Brouček odpověděl, že daleko. Maminka se ho ptala, kde daleko. Brouček odpověděl, že u kmotřičky. Maminka se ho ptala, jestli dostal něco od kmotřičky. Brouček jí řekl, že nedostal. Maminka mu pověděla, že pro něho kmotřička má něco, že si pro to určitě doletí. Brouček místo toho, aby si pro to zaletěl, šel si cvičit létání. Teď lítal na druhou stranu ke kaštanům, aby nemusel lítat ke kmotřičce. Když už se Broučkovi nechtělo lítat, sedl si na komín, z kterého se valil černý dým. Začal foukat do komína, aby to tak nečoudilo a maminka zase hodně přikládala do kamen, aby nezhasil oheň. Když Brouček slezl z komína a šel za maminkou, maminka mu řekla, že poví tatínkovi, co se tu dnes dělo. Brouček prosil, ať to tatínkovi neříká. Brouček slíbil mamince, že už to víckrát neudělá. Brouček si řekl, že se půjde vykoupat. Zeptal se maminky, jestli se může jít vykoupat. Maminka mu to dovolila. Brouček se nešel koupat do potoka, ale šel na palouk do vysoké trávy, kde byla rosa. Po vykoupání se zastavil u dubu, kde bydlela kmotřička. Brouček se zeptal Berušky, jestli umí plavat. Beruška mu řekla, že ne. Brouček se zeptal, kde je kmotřička. Beruška mu řekla, že seká na dvorku chvojí. Brouček se zeptal kmotřičky, jestli pro něj něco má. Kmotřička mu řekla, že pro něj něco má, ale nedá mu to, protože řekl Berušce Berouši a ona plakala. Kmotřička poručila Berušce a Broučkovi, aby dali pod stříšku chvojí a rovnali je do hraničky. Broučkovi se nechtělo rovnat do hraničky, tak to jenom házel pod stříšku. Beruška za ním přišla a řekla mu, že to má špatně. Brouček se naštval a sedl si na pařez. Kmotřička se ho ptala, jestli už mu síly nestačí. Brouček jí řekl, že má ještě spoustu síly. Kmotřička ho upozornila, že má pro něj něco. Brouček šel pomáhat Berušce s chvojím. Kmotřička jim řekla, až to budou mít dodělané, ať jdou dovnitř. Kmotřička je zavedla do kuchyně ke skříni. Odemkla skříň, která byla na zámek. Kmotřička ze skříně vyndala talířek, který byl přikrytý a řekla Broučkovi, ať hádá. Brouček začal hádat. Řekl, že to jsou jahody. Beruška se začala smát. Kmotřička řekla, že to neuhodl. Brouček řekl, že to jsou maliny a Beruška se začala smát ještě více. Potom Brouček řekl, že to jsou borůvky. Beruška se smála a potom mu prozradila, že to je med. A pochutnali si na medu. Kmotřička poslala Berušku pro chvojí, že bude vařit večeři. Broučkovi pověděla, aby šel domů, aby maminka neměla strach, a aby jí pozdravoval. Když Brouček šel od kmotřičky, uviděl tatínka s kmotříčkem, jak přilítali. Brouček políbil kmotříčkovi ruku a pověděl sám na sebe, že nezhasil oheň mamince, když foukal do komína. Přiletěli domů a maminka neměla ještě hotovou večeři. Tatínek řekl, že už začínala být zima, tak letěli brzy. Maminka rychle uvařila polívčičku. Brouček zatím dal ke stolu židle a maminka na stůl polívčičku. Pomodlili se a začali jíst. Po večeři už se jim chtělo spát. Maminka uspala Broučka a po chvilce usnul i tatínek s maminkou.
Charakteristika postav: Tatínek je pracovitý, protože každý den lítá do práce. Maminka je šikovná, protože vaří výborné polívky. Brouček je zlobivý, protože foukal mamince do komína. Beruška je pracovitá skládala chvojí do hraničky. Kmotříčka je hodná, dala Broučkovi med.
Kniha je zajímavá tím, že je o broučkách. V textu mě zaujaly modlitbičky.
Knihu bych doporučila Marušce, protože má ráda broučky. Vybrala jsem si ji, protože tam vystupuje Beruška Verunka.
Kniha je určena pro děti od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Narodil se Brouček. Byl podzim. A byla zima. A bylo jaro. Šťastnou cestu, Broučku. Broučkův smutný návrat. Seznámení s Verunkou. Broučkova svatba. Velká rodina. Janinka se loučí. Konec.

Medovníček a řeka Modrávka

Vydalo nakladatelství Brána v Praze roku 2014.
Počet stran: 107
Napsal: Jan Lebeda
Ilustrovala: Zdeňka Študlarová
Druh literatury: pohádka
Děti se radovaly, protože jim přišly Vánoce a Štědrý den. Mráz přišel dřív, než očekávaly a také dřív roztál, ale Medovníčkovi to nevadilo. Medovníček totiž byl připravený na zimu a mohl si v klidu spinkat, ale Štědrý den nikdy nezaspal. Na Štědrý den se k němu slétli ptáci a přišla zvěř, že něco dostanou. Medovníček dal každému něco k snědku. Potom zamkl domeček a vyrazil na cestu, která byla daleká. Přišel se podívat k řece, jak žijí ledňáčci. Vypadali smutně a Medovníček se jim pokusil sehnat potravu. Zamyslel se a potom mu došlo, že když ve vesnici vylovili rybník, že ryby zůstaly v kalužích a nekazily se. Medovníček se tam šel podívat, jestli jich tam pár nezůstalo. Kaluž byla zamrzlá a nasbíral rybiček půl košíku. Donesl je domů a rychle šel topit. Po hrstkách dával rybičky do kotlíku, aby se rozmrazily. Když už je měl rozmražený, zavolal na lišku Myškošlapku, jestli by ho neodvezla k řece Modrávce. A za to dostala pár rybiček. Když Medovníček přišel k řece Modrávce, viděl ledňáčky, jak jich několik sedí u jedné díry. Medovníček si řekl, že by potřebovali trochu pohybu, aby se zahřáli, a že mají hlad, aby se najedli. Medovníček našel díru v ledu. Medovníček pouštěl rybičky do díry. Zatím ledňáčci je chytali, ale žádnému se to nepovedlo. Když zjistil, že nechytili ani jednu rybičku, šel před ně a vysypal košík s rybkami. Nejdřív odletěli, ale potom zjistili, že jim Medovníček neublíží, pak přiletěli ke břehu a tam začali jíst ryby. Když Medovníček odešel, chtěl dát orlům také ryby, ale v hnízdě nebyli, tak jim pár zmrzlých rybiček nechal pod stromem. Potom šel do zahrady k úlům ke včeličkám. Zlehounka zaťukal na úl, jestli včeličky bzučí a řekl jim šťastné a veselé vánoce. Potom šel k panu hajnému podívat se na stromeček. Pod stromečkem byly nějaké zabalené i rozbalené dárky. Hajného pes Lesina si hověla na gauči a dívala se na tu krásu. Na krku měla svůj nový obojek proti klíšťatům a blechám. Medovníček, když šel domů, tak každého pozdravil i hvězdičky, které byly vidět ve studánce. Když šel domů, uviděl vedle jeho domečku rostoucí stromeček, který byl celý ozdobený oříšky, skleničkou s medem, hruškovými křížalami a jablíčky. A pod stromečkem byl velký dáreček se jménem Medovníček. Medovníček dáreček rozbalil a našel šálku, která byla upletená od pavouků z nejjemnější nitě, kterou měli pavoučci.. Medovníček si vzal šálku a šel s ní domů, ale stromeček ještě nechal ozdobený, protože ten, kdo šel okolo, mohl si utrhnout nějakou dobrůtku. Medovníček si odestlal postýlku, zatopil v kamnech a nabral si několik lžiček medu, šálku si dal nad postýlku a vyčistil si zoubky. Vyšel ven si sednout na lavičku. Když vyšel měsíc, popřál mu šťastné a veselé Vánoce. Obešel si chaloupku, jestli je všechno v pořádku. Pak se zamknul doma a uložil se k zimnímu spánku.
Charakteristika postav: Liška je hodná, protože svezla Medovníčka k řece Modrávce. Ledňáčci byli hladoví, protože nerozťukli led, aby si našli potravu. Medovníček je hodný, všem popřál šťastné a veselé Vánoce a pomohl ledňáčkům, že jim dal ryby.
Kniha je zajímavá tím, že v knize vystupuje skřítek Medovníček. V textu mě zaujalo, jak mohou mít pavoučci tak hedvábnou nit.
Knihu jsem ji vybrala, protože mi ji maminka doporučila. Doporučila bych ji Marušce, protože má ráda skřítky.
Kniha se mi líbila, protože má hezké obrázky. Četla jsem ji, protože skřítek Medovníček je na všechny hodný.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Medovníček a ptáček ledňáček, Kamarád Filípek, Jak Medovníčka ulovil mořský orel, a dalších devět kapitol.

Malin na pustém ostrově

Počet stran: 85
Napsal: Hans Peterson
Ilustroval: Jiří Fixl
Druh literatury: příběh
Malin s tatínkem ztroskotali na ostrově. Loďka jim odplula na protější pevninu. Malin chtěla zkusit ve dřevákách chodit po jezeře, protože dřevo se nepotopí. Tatínek řekl, že to je hloupost, že když si dřevák navleče na nohy, že se potopí. Tatínek nechtěl přeplavat jezero, že by mu nestačily síly, aby nechytil křeč. Malin se zamyslela a nakonec ji napadlo, že můžou volat. Tatínek řekl, že to je hloupost, že neviděl ani jednu živou duši. Vystoupili na kopec a slunce hodně pařilo, ale na kopci foukal mírný větřík. Bylo vidět prosvítat hladinu v jezeru. Viděli další ostrovy a v dálce viděli selské stavení, stodoly a chlévy. Bylo to několik kilometrů od nich. Jinak bylo všude jen zeleno. Malin a tatínek sešli zase ke břehu. Malin napadlo, že by mohli dělat trosečníky, kteří ztroskotali, a že přežili jenom oni dva a vyplavily je na břeh vlny. Tatínkovi nebylo do hraní, ale přece si lehl na břeh, aby předváděl trosečníka. Když už se stmívalo, Malin si vzpomněla, že se dá jezerní voda pít. Malin a tatínek si šli obejít ostrov. Uviděli starý domek, který byl asi stodolou. Vrátili se zpátky ke břehu a povídali si, jak by mohli přenocovat. Nakonec se vrátili pro prkna a postavili chýši. Byli chvilku venku, pak šli do chýše a když usínali, ozvaly se zvuky. Přišli ke břehu a na jezeře plula kánoe. Tatínek začal volat a najednou kanoe zmizela. V noci začalo pršet tak hodně, až jim vítr chýši odnesl. Schovali se u břehu za keřem. Malin celou noc přemýšlela, že si postaví vor. Malin se ráno šla podívat okolo břehu. Našla borůvky, uviděla pana Olssona a paní Olssonovou s košíkem. Šli na houby. Malin se vrátila k tatínkovi a neřekla nic. Tatínek měl hotový vor. Malin si sedla na vor. Tatínek si svlékl šaty a odrazil vor a už pluli. Připluli ke břehu na protější pevninu a tam na ně čekala jejich ztracená loďka. Tatínek se otočil a uviděl u ostrova Olssonovic loďku. Tatínek se naštval, že mu Malin neřekla, že je viděla na ostrově. Malin mu to neřekla, protože si chtěla hrát na správné trosečníky. Kdyby je Olssonovi převezli na loďce, tak by se zkazila celá hra na trosečníky. Tatínek přivázal loďku ke stromu a vyšli na horu, na které se přitiskli k sobě a nepustili se. Potom se vydali domů.
Charakteristika postav: Malin je chytrá, protože řekla tatínkovi, ať rozdělá oheň třením klacků. Tatínek je šikovný, protože postavil vor. Paní Olssonová je hodná, poradila Malin, že ryby neberou, když je na nebi bouřka.
Kniha je zajímavá tím, že ztroskotali. V textu mě zaujalo, jak se dostali z ostrova. Knihu jsem si vybrala, že má hezký název, který jsem si pletla. Četla jsem Milan místo Malin.
Knihu bych doporučila Klárce, protože by se jí mohla líbit. Mně se líbila, protože má hezký text. Líbilo se mi, jak opustili ostrov.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji čtyři dny.
Názvy kapitol: Kniha je rozdělena na dva díly - Malin na pustém ostrově: Sami na ostově, Nastává večer, Chýše, Kánoe, Bouřka, Druhý den ráno, Vor, Cesta domů. Druhá část: Malin má tajemství, Ráno, Tajný poklad, Snídaně, Mapa, Poklad zmizel, Přepadení, Malin pokračuje v plavbě.

Z pohádky do pohádky

Vydalo OTTOVO nakladatelství s.r.o. roku 2010.
Počet stran: 188
Napsal a ilustroval: Tesors Clásicos
Druh literatury: pohádka
Kachna Tina měla vajíčka a zrovna se líhla. Jedno největší vajíčko se nemohlo vylíhnout. Nakonec se vyklubalo káčátko, které nebylo stejné jako ostatní káčátka. Kachna Tina si myslela, jestli se nezmění. Začala mu říkat ošklivé káčátko. Ošklivé káčátko se nezměnilo a ze dvorku se mu všichni posmívali. Káčátko si řeklo, že odejde. Šlo. Když nastala noc, káčátko se začalo bát. Druhý den přišlo k jednomu statku, kde nebylo jídlo, pití ani teplo. Ošklivé káčátko uvidělo chaloupku a stará paní se o káčátko postarala. Když se loučilo, trochu si poplakalo. Další den uslyšelo výstřely z pušky. Leklo se. Ošklivé káčátko rostlo jako z vody, až jednoho dne uvidělo hejno labutí. Chtělo být jako jedna labuť.
Charakteristika postav: Kachna Tina ja zlá, protože vyhnala káčátko. Ošklivé káčátko je statečné, protože si ve světě se vším poradilo. Stará paní je hodná, nechala ve své chaloupce káčátko.
Kniha je zajímavá tím, že si káčátko poradilo. V textu mě zaujalo, že si paní nechala u sebe káčátko.
Knihu bych doporučila Klárce, protože by se jí mohla líbit. Líbily se mi hlavně ilustrace.
Knihu mi doporučila mamka. Má hezký název. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Kniha džunglí, Robin Hood, Vlk a sedm kůzlátek, Udatný krejčík, Malenka, Námořník Sindibád, Červená karkulka, Ošklivé káčátko, Tři prasátka, Gulliverovy cesty, Petr Pan.

Cipísek

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1989.
Počet stran: 167
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne Manka vyšla z jeskyně a volala na Rumcajse, že se narodil syn jménem Cipísek. Rumcajs si řekl, že to potřebuje velký výstřel na oslavu. Rumcajs vystřelil, že to bzlo slyšet až u Jičína, Rumcajs chtěl vyrobit Cipískovi boty a kalhoty. Když měl hotovo, šel pro dřevo na zatápění, aby jim nebyla zima. Manka na něj volala, aby vrátil Cipíska, ale on ho neměl. Rumcejs si sedl na pařez a vzal z kapsy největší žalud a vystřelil. Šel ho hledat. Prohlížel všechny kouty a keře. Najednou Rumcajsovi spadla na klobouk skořápka. Veverka začala říkat pravdu, že vylezl sám na strom a pomohl jí. Rumcajs třikrát vystřelil. První vystřelení bylo aby se Manka dozvěděla, že už není Cipísek ztracený, druhý výstřel byl, že má Cipísek prošoupané boty a třetí výstřel byl pro radost.
Charakteristika postav: Rumcajs je statečný, šel hledat Cipíska. Manka je starostlivá, myslela si, že Cipíska unesli. Cipísek je šikovný, vylezl na strom.
Kniha je zajímavá tím, že už umí Cipísek lézt po stromech. V textu mě zaujalo, že šel Rumcajs hledat svého syna. Kniha je zajímavá, protože má hezký text.
Knihu bych doporučila Klárce, protože by jí mohl zaujmout text. Vybrala jsem si ji, protože ji máme doma.
Kniha je určena pro děti i mládež od sedmi let. Četla jsem ji dva týdny.
Názvy kapitol: Jak se Cipísek narodil, Jak se ukázalo, že Cipísek má dobré srdce, Jak Cipísek probudil studánku, Jak Cipísek stavěl knížepánovi kuželky a dalších třicet kapitol.

Máma mistr trapasů

Vydalo nakaladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Napsal: Thomas Brezina
Ilustrace: Betina Gotzen-Beeková
Druh literatury: dívčí příběhy
Počet stran: 135 stran
Jednou v noci Tinka slyšela nějaké zvuky. Volala na Lissi. Ale Lissi to nezajímalo, dala si na hlavu polštář, aby Tinku neslyšela. Ta vstala a šla k otevřeným dveřím balkónu. Přišla k balkonu a právě provanul chladný vánek. Když se vracela k posteli, napíchala se na všechny Lissiny kaktusy. Když zalézala do postele, Lissi na ni začala křičet, proč dělá tak velký hluk. Najednou uslyšely nějaké zvuky v obýváku. To jsou asi zloději. Tinka přemýšlela, že by mohli ukrást Lissina brášku Davida. Lisa říkala, že kdyby ho ukradli, tak by ho hned vrátili zpět, protože je strašně zlobivý. Tinka vylezla z postele a přitiskla ucho ke dveřím, ale nic na chodbě neslyšela. Lissi pak vybafla na Tinku a Tinka se lekla. Tinka přemlouvala Lissi, aby se s ní šla podívat dolů. Lissi slíbila, že půjde. Tinka vyšla ven z pokoje a zjistila, že v klučičím pokoji je ticho. Holky zase slyšeli šramot, jako kdyby někdo přenášel nábytek. Tinka a Lissi opatrně sešly ze schodů. Uslyšely další šramot, jako kdyby něco narazilo do skla. Tinka se koukla do klíčové dírky a viděla tátu a mámu. Jejich rodiče chodili v obýváku sem a tam. Jejich táta občas mámu postrkoval, podpíral a táhl. Lissi chtěla vědět, co se v obýváku děje. Tinka pustila Lissi ke klíčové dírce, aby se taky podívala. Tinka už toho měla dost, protože chtěla vědět, co se tam děje dál, a Lissi jí nechtěla pustit ke klíčové dírce. Tinka to udělala jednoduše. Otevřela dveře do obýváku. Táta se zeptal, co tu dělá a Lissi řekla, že slyšely nějaký šramot a myslely si, že to byli zloději. Mamka byla úplně rudá a udýchaná. Zvedla se z gauče a řekla holkám, že ji táta učí tango. Ale moc jí to zatím nejde. Pak holkám nabídla, jestli by se chtěli podívat, jak tančí s tátou. Lissi a Tinka se posadily na gauč. Jejich taťka si nevšiml zvuku na reproduktoru a pustil tango. Přes celý dům hrálo tango. Všichni v domě se vzbudili, protože písnička tanga byla hodně hlasitá. Když holky seděly na gauči, Tinka mumlala, že to byl trapas. Cestou do pokoje se hádaly, že táta neumí tango. Kdyby ho uměl, že by nenarážel do gauče ani do oken. Vešly do pokoje a zalezly do postele. Lissi řekla, že rodiče mají bláznítídu. Tinka zamumlala, že to byl děsný trapas a šly spát.
Charakteristika postav: Tinka je přesvědčivá, protože přemluvila Lissi, aby s ní šla dolů do obýváku. Lissi je lakomá, nechtěla pustit Tinku ke klíčové dírce.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní dvě spojené rodiny Šambelovi a Merimberovi. Maminka Šambleová si vzala tatínka Merimbera. Mají společně šest dětí.
Knihu bych doporučila Klárce, protože by ji mohly zaujmout holčičí problémy. Je určena pro děti od deseti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Trapas nad trapasy, Radši bych se do země propadla, Mamy na přehlídkovém molu, Čarovné zrcadlo, Salát s brusinkami, Platýz s koňskou hřívou a dalších devět kapitol.

Říkání o víle Amálce

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Václav Bedřich
Počet stran: 82
Druh literatury: pohádka
Nejvíce mě zaujala kapitola Jak obrátila potok. Na pasekách víla Amálka sela trávu a už obsázela dvě pole a na třetím se zasekla a divila se, co to tam roste. Nevěděla, co to je, a proto si zašla domů pro knížku o rostlinách. Zjistila, že je to kopřiva. Kopřiva si povídala jemným hláskem, jestli ještě někdo okolo projde, že ho žahne. Amálka se lekla. Udělala krok a kopřiva ji žahla. Amálka začala brečet, protože víly mají jemnou kůži. Ale vílí slzy se nevpijí do země. Slzy natekly až do druhého pole, kde byla Kordulka. Šla po proudu potůčku se srpem v ruce. A zatím ji odplula po potůčku nůše s trávou pro širokou bábu. Když přišla Kordulka k Amálce, na nic nečekala a srpem ji sekla. Potom šli k nůši, ale ona tam nebyla a zrovna přišla široká bába. Utrhla metlu z břízy a švihla Kordulku přes lýtka. Amálku hned napadlo utrnout kýchavici. Široká bába si kýchla a odletěla k topolu. Kordulka zase foukla a široká bába odletěla k vrbě. A zase foukla a široká bába odletěla až k bříze a už ji nikdo neviděl. Amálka s Kordulkou se staly nejlepšími kamarádkami.
Charakteristika postav: Amálka je hodná, dala Kordulce kejchavici. Kordulka je chudák, protože ji široká bába třískala metlou přes lýtka. Široká bába je zlá, třískala Kordulku metlou přes lýtka.
Kniha je zajímavá tím, že se vílí slzy nevpijí do země. Doporučila bych ji Terce, protože má ráda zajímavé příběhy. Mně ji doporučila Verča, protože má hezké ilustrace.
Knihu jsem si četla, protože má zajímavý text. Je určena pro děti od pěti let. Četla jsem ji čtyři dny.
Názvy kapitol: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak našla kámen mutáček, Jak seděla v zelené klícce, Jak pomáhala ježčí tlapce, Jak zatančila králi, Jak obrátila potok a dalších šest kapitol.

Rákosníček a hvězdy

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Napsal: Jaromír Koncil
Ilustroval: Zdeněk Smetana
Počet stran: 56
Druh literatury: dobrodružné příběhy o hvězdách
Nejvíce mě zaujala kapitola Jak Rákosníček předjížděl Velký vůz a co z toho bylo. Jednoho dne si Rákosníček držel černou hodinku. Zrovna když se chtěl uvolnit, ozvalo se tiché naříkání. Rákosníček se podíval do rybníka Brčálníka. Na hladině Brčálníka blikaly hvězdy. Možná je nebeský vozíček s lampionky porouchaný a nejezdí. Rychle se to musí opravit. Rákosníček se potřeboval dostat do nebes a opravit vozíček. Na cestu si vybral největší doutník, který vypadal jako raketa. Rákosníček sháněl Jůlii, aby mu ho zapálila. Julie podpálila Rákosníčkovi doutník a Rákosníček vyletěl do nebe. Přistál hned vedle Lampářky, která stála vedle Velkého vozu. Rákosníček se snažil opravit vozíček. Nejdříve zatočil kolečkem, potom zatočil volantem a nakonec povolil a přitáhl matičku. Velký vůz pořád nejezdil. Nakonec ho napadlo, že dá na vozík doutník. Myslel si, že to pomůže k rozjetí vozíku. Rákosníček nastartoval Velký vůz a řekl Lampářce, že to je zkušební jízda, a že bude řídit on. Odpálili doutník a vyrazili. Vozík se rozjel plnou rychlostí. Rákosníček najel na Mléčnou dráhu a vybíral zatáčky, až nakonec zatočil špatně volantem a naboural do Měsíce. Lampářka mu vynadala a řekla, že teď bude řídit ona. Než vyrazili, Rákosníček udělal u Velkého vozu menší opravy. Lampářka si jela pomalu, aby do ničeho nenabourala. Rákosníček se rozhodl, že si postaví hvězdokoloběžku. Koloběžku si postavil z hvězd. Jednu dal sem, druhou dal tam a třetí mezi. Nakonec přišrouboval doutníkovou rachejtli. Když dostavěl hvězdokoloběžku, začal se s ní Lampářce vychlubovat. Rákosníček při ježdění dělal na Lampářku dlouhý nos. Když se nedržel řídítek, ztratil rovnováhu a udělal kotrmelce přesně do rybníčka Brčálníka. Rákosníčkovi se nic nestalo, protože spadl do vody. Kdybyste chtěli vědět, proč na obloze jezdí Velký vůz tak pomalu, tak to víme jenom my a skřítek Rákosníček.
Charakteristika postav: Rákosníček je hodný, opravil vůz, ale taky pyšný, protože se chlubil Lampářce. Lampářka je šikovná, protože každý večer rozsvěcuje hvězdy na obloze. Julie je pracovitá, podpálila skřítkovi doutník.
Kniha je zajímavá tím, že má zajímavý text a hezké ilustrace. Doporučila bych ji Terce, protože má ráda pohádky. Je určena pro děti od šesti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Jak Rákosníček předjížděl Velký vůz a co z toho bylo, Jak Rákosníček zachraňoval mráčky beránky před hvězdným Orlem, Jak Rákosníček vyzrál na nebeského Střelce a dalších 6 kapitol.

Národní pohádky

Vydalo nakladatelství Akvarel v Praze roku 2017.
Napsal: Karel Jaromír Erben a Božena Němcová
Ilustroval: Otakar Čemus
Druh literatury: pohádky
Počet stran: 64
Jednoho dne se Rozum a Štěstí potkali na úzké lávce. Štěstí přikázalo, aby se Rozum uhnul z lávky, aby mohlo Štěstí projít. Rozum tehdy byl ještě nezkušený a nevěděl, kdo má přednost. Vezl do chlapce. Ten zjstil, že má v hlavě rozum a začal hodně přemýšlet. Zanechal orání a běžel za tatínkem mu říct, že už nechce orat a chce být zahradníkem. Otec ho propustil a chlapec šel hledat práci zahradníka. Zašel ke královskému zahradníkovi, který ho zaměstnal a učil ho, jak se má starat o rostliny. Trvalo mu jeden den, než se všemu naučil. Zahradník se zpočátku na něj zlobil, že zapomínal na zahrádkách nářadí. Ale když viděl, že jde chlapcovi práce od ruky, byl šťastný a nechal ho u sebe pracovat. Chlapec za pár dní královskou zahradu zkrášlil, že ho pochválil i pan král. Královna i princezna se v zahradě rády procházely. Královská dcera byla hezká jako královská zahrada a když dospívala, přestala mluvit. Od té doby nikdo neslyšel ani jedno slůvko. Krále a královnu to hodně trápilo. Nechali vyhlásit, kdo princezně vrátí řeč, stane se jejím mužem. Přihlásilo se mnoho mladých princů. Nikomu se nepodařilo vrátit princezně řeč a museli odejít. Chlapec se zeptal zahradníka, jestli by to mohl taky zkusit. Chlapec se přihlásil a rádcové ho dovedli do princezniny komnaty. Chlapec cestou promýšlel, co bude dělat. Dělal, že ji nevidí a začal si povídat se psem. Říkal mu, co prožil v životě. Když dovyprávěl příběh pejskovi, princezna se ho zeptala, jak to skončilo. Král a královna byli šťastní, že princezna promluvila, ale nemohla si ho vzít, protože nebyl z urozeného rodu. Král rozhodl, že chlapci nedá princeznu, ale dostane velkou odměnu. Chlapec prohlásil, že král dal královské slovo, že princeznu dostane za ženu ten, kdo ji přiměje promluvit. Královské slovo je zákon a musí se dodržovat. Ale král zavolal stráže a přikázal jim, aby zítra chlapce popravili. Štěstí řeklo, ať jde Rozum pryč, že dá chlapci štěstí. Rozum zlomil katovi meč. Princezna řekla králi, že měl splnit královské slovo. Princezna vysvětlila králi, ať nechá mladíka udělat knížetem a že si ho vezme za manžela. A byla veliká svatba a byli šťastní až do smrti.
Charakteristika postav: Král je zlý, chtěl chlapce popravit. Chlapec je chytrý, vrátil princezně řeč. Princezna je hodná, zabránila mladíkově popravě.
Kniha je zajímavá tím, že má hezké ilustrace. V textu mě zaujaly zajímavé pohádky.
Knihu jsem si vybrala, protože má hezký název – národní pohádky. Knihu bych doporučila Klárce, protože má pohádky. Je určena pro děti od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: O Smolíčkovi, O chytré princezně, Lesní žínka, Rozum a Štěstí, Dobrý den, milá lávko, O kohoutu, kocouru a kose.

Staré řecké báje a pověsti

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze 2011.
Převyprávěla: Jana Eislerová
Ilustroval: Antonín Šplíchal
Počet stran: 55
Druh literatury: pověsti a báje pro děti a mládež
Trojský princ Paris se zúčastnil války. Nestal se hrdinou. Když bojovali, držel se pořád vzadu. Jednoho dne vzal manželku řeckému králi Menelaosovi, krásnou Helenu. Menelaos ho vyzval na souboj a trojský princ utekl, protože neuměl bojovat. Paridův statečný bratr Hektor na něj volal, aby se vrátil. Když Hektor chytil Parida, dovedl ho až ke králi Menealosovi. Paris musel bojovat s králem. Před smrtí ho zachránila bohyně Afrodita. Parida zabalila do mlhy a vzala do bezpečí. Do čela řeckého vojska se postavil statečný Achilles. Řecká armáda prolomila trojskou bránu. Do města vkročil Achilles a najednou mu vstoupil do cesty bůh Apollón. Paris se kryl za sloupem. Napjal luk a bůh Apollón vedl vystřelený šíp přímo na Achillovu patu. Achilles byl nesmrtelný, ale jeho jediné zranitelné místo byla pata. Protože šíp zasáhl Achilla do paty, začal umírat. Zahynul slavný řecký hrdina. Po pohřbu svolal vůdce Řeků Agamennon velitele vojáků na poradu. Agamemnon prohlásil, že bojují už deset let s Trojou a nic víc nedostali, než stovky padlých. Je potřeba rychle něco udělat. Král Odysseus připravil plán, že postaví dřevěného koně a do dutého těla se ukryje několik řeckých bojovníků. Kůň bude obrovitý, větší než trojská brána, aby ji Trojané museli zvětšit. Řekové dali koně Trojanům jako dar. Poté nasedli do lodí a odjeli za vysoké skály, aby neprozradili plán. Trojané si mysleli, že už s nimi nechtějí Řekové válčit. Zbourali bránu, aby dostali koně do města. Když nastala noc, z koně vyběhli Řekové a podpálili celé město. Když Řekové ukrytí za skálou viděli, jak hoří město, rychle připluli, aby Trojany mohli okrást. Celá Troja hořela, král s rodinou a všichni obyvatelé města byli pobiti. Král Menelaos nakonec našel svoji manželku Helenu.
Charakteristika postav: Paris je zbabělý, bojuje ve válkách vzadu. Menelaos je smutný, protože mu Paris vzal manželku. Achilles je zranitelný, protože má na patě smrtelné místo. Agamemnon je chytrý, vysvětloval plán ostatním vojevůdcům. Odysseus je chytrý, nechal postavit trojského koně. Helena je krásná.
Kniha je zajímavá tím, že Řekové a Trojané bojovali proti sobě. V textu mě zaujalo, jak měli zbourat bránu. Knihu jsem si vybrala, že má hezký název.
Knihu bych doporučila Terce, protože by se jí mohla líbit. Mně se líbila, protože má hezký text. Líbilo se mi, že měli Řekové dobrý plán na dobití Trojanů.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Co si vyprávěli staří Řekové, Prométheus, Perseus a hlava Medusy a dalších 24 kapitol.

Mach a Šebestová na prázdninách

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Napsal: Miloš Macourek
Ilustroval: Adolf Born
Počet stran: 157
Druh literatury: dobrodružné příběhy o holce a klukovi
Je léto a Mach s Šebestovou jsou s Jonatánemu u řeky. Jonatán dovádí v řece a Mach a Šebestová se na Jonatána dívají. Paní Kadrnožková Machovi psa do Bibione nepustí, že by se v Bibione určitě ztratil a Mach by ho pak hledal po celé Itálii. Jonatán se začne ve vodě čvachtat víc, ale Mach zesmutní. Uvědomil si, že sluchátko splní věchna jejich přání. Když bylo pět minut před odjezdem do Itálie, zeptal se Mach táty, jestli se může jít ještě rozloučit s Šebestovou. Odešel z bytu a sjel po zábradlí až do sklepa. Tam na něho čekala Šebestová. Šebestová řekla do sluchátka, že potřebuje, aby byli dva Machové. Když Machovi odjížděli, Mach a Šebestová se koukali sklepním okýnkem. Pak Šebestová dala Machovi papírek a peníze. Na papírku stálo, kam má odjet autobusem. Když Šebestová odjela s rodiči a Jonatánem, Mach se vydal za nimi. Babička ho přivítala a Šebestová s Machem vykřikli, že zažijí ty nejlepší prázdniny.
Charakteristika postav: Šebestová je chytrá, vymyslela, že s nimi může jet Mach na prázdniny. Mach byl smutný, protože neměl sluchátko ani Jonatána. Babička a dědeček jsou hodní, hezky přivítali Macha.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní dva Machové. V textu mě zaujalo, jak obyčejné telefonní sluchátko může spnit všechna přání.
Kniha se mi líbila, protože má hezký text. Knížku mi doporučila mamka. Já bych ji doporučila Terce, protože by se jí mohla líbit. Je určena pro čtenáře od šesti let.
Knihu jsem četla týden.
Názvy kapitol: Jak Mach a Šebestová jeli na rázdniny, Jak Jonatán chytil na venkově blechu a dalších 11 kapitol.

Totálně ulítlé prázdniny

Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2006.
Počet stran: 132
Napsal: Tomas Brezina
Ilustrovala: Betina Gotzen-Beeková
Druh litelatury: dívčí povídky
Nejvíce mě zaujala kapitola Kanibalík, domácí mazlíček. Jednoho dne běžela Lissi s Tinkou domů a celou dobu se hádaly, kdo bude na domácí poradě dříve. Když přiběhly domů, myslely si, že porada už skončila. Když se koukaly kolem sebe, něco kouslo Tinku do zadku. Tinka si šla lehnout na gauč a Lissi se na ni koukala z kuchyně. Přiběhl dolů David a zeptal se, jestli neviděly Kanibalíka. Po chvilce hledání se ozvala Grit a zeptala se, jesti nenašli Kanibalíka. Lissi slíbila Tince, že tomu Kanibalíkovi koupí náhubek. Po hodině hledání z koupelny vyběhla černo-bílo-žluto skvrnitá chlupatá koule. Tinka ji vzala do rukou. Zavolala všechny, že našla a chytila Kanibalíka, aby jí pomohli dát ho do klece. Když ho uložili, začala jejich rodinná porada.
Charakteristika postav: Lissi a Tinka jsou protivné, protože se pořád hádají, i když jsou nevlastní sestry a nejlepší kamarádky. Grit je starostlivá, potřebovala najít půjčené morče. David je nešikovný, nechal otevřenou klec. Stan, Thorsen, Frank a Boris jsou hodní, pomohli hledat morče.
Kniha je zajímavá tím, že na konci je něco o autorovi a ilustrátorovi.
Kniha se mi líbila, protože máme doma jiné díly a jeden jsem četla jako první referát Máma mistr trapasů. Doporučila bych ji Terce a Klárce, protože by se jim mohla líbit. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Kanibalík, domácí mazlíček, Prázdninové plány, Popcornová katastrofa, Velký chaos začíná a dalších deset kapitol.

Můj milý deníčku - Pomoc... tohle je Zapadákov

Vydalo nakladatelství FRAGMENT v roce 2004.
Počet stran: 130
Napsal a Ilustroval: Jim Benton
Druh literatury: dívčí román
Nejvíce mě zaujal den čtvrtého ve středu. Jednoho dne si Jamie Kellyová napsala do deníčku, že neuvěří, kdyby si představila, že místo učení by se poflakovala jako její učitelé. Nejvíc by mohla využít svoje žáky prvňáky, kteří by ji obsluhovali. Večer při sledování televize prohlížela pořady s nějakým přízvukem. Nakonec našla pořad s francouzským přízvukem. Znělo to, jako kdyby ji někdo chtěl sníst. Třeba když uvidí restauraci s názvem Koláč á la mode. Znamenalo to koláč se zmrzlinou. Slyšela další zvuk vši á la mode, tomu se zasmála, protože to znamenalo máš vši a k nim dostaneš zmrzlinu. Říkala si, že je nejlepší, když psi umí v Paříži francouzsky. Nám trvalo tři roky, než jsme naučili Prevíta, aby nečůral na koberec a Francouzům jenom měsíc. Nedokázala by si představit, jak těžké je naučit Prevíta cizí řečí. A od té doby má ráda Jamie Kellyová francouzštinu, protože jí připadá, že je to srandovní řeč.
Charakteristika postav: Jamie je hodná, píše si deník.
Kniha je zajímavá tím, že na konci je něco o autorovi. Líbila se mi, protože má hezký text. Doporučila bych ji Terce, protože už jednu podobnou četla. Je určena pro čtenáře od devíti do dvanácti let. Četla jsem ji týden. Kapitoly jsou očíslovány datem.

Matika a další pohromy

Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2005.
Napsal: Thomas Brezina
Ilustrace: Betina Gotzen-Beeková
Druh literatury: dívčí příběhy
Počet stran: 126
Jednoho dne běžela Lissi s Tinkou do kuchyně. Uviděly pana Borise Meribeera. Ten řekl Tince, ať mu říká jenom tati nebo táto. Najednou přiběhla Grit Schnabelová, že slyšela v rádiu, že jsou zácpy na silnici a musí do práce, aby měla napracováno, protože se těší na sobotu za čtyři dny na svatbu. Když odjela, Boris se ptal Lissi, jaké má známky z matematiky. Najednou přišel Lissin bratr Davídek. Měl na sobě jenom horní díl pyžama. Boris se ho ptal, kde má kalhoty a David řekl, že mu spadly do záchodu samy od sebe. Přišli k záchodu a tam se ptal Boris zase, kde jsou ty kalhoty, protože v záchodě nejsou. Davídek odpověděl, že je spláchl. Boris hned začal shánět instalatéra a už ho známky z matematiky nezajímaly, protože řešil spláchnuté kalhoty. Holky se na to celou dobu koukaly, že málem nestihly autobus do školy. Přijel instalatér a vytáhl kalhoty ze záchodu. Boris očekával, co kdo u nich zase vyvede.
Charakteristika postav: Grit je natěšená, bude mít svatbu. David je hloupý, spláchl si kalhoty do záchodu. Boris je starostlivý, bál se o záchod, že se ucpe. Tinka s Lissi jsou protivné, smály se Davidovi.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní dvě spojené rodiny Schnabelova a Merimberovi. Maminka Schnabelová si bude brát tatínka Merimbera.
Knihu bych doporučila Klárce, protože by ji mohly zaujmout holčičí problémy. Je určena pro děti od deseti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Všetečné otázky, Můj táta Grizzly, Dají se známky vyčarovat a dalších dvanáct kapitol.

Detektiv Klubko - Zločinec z modrého pokoje

Vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě v roce 2009.
Ilustroval: Hannes Gerber
Autor: Ursel Schefflerová
Druh literatury: dobrodružství a detektivky
Nejvíce mě zaujala kapitola Modrý pokoj. Jednoho dne před kavárnou hrála kapela. Okolo kapely projel rychle nějaký muž na kole. Najednou začala křičet paní z okna, že vykradli banku. Přijel Detektiv Klubko. Žena z banky popsala zloděje. Klubko se koukl do knížky jeho odchytlých zločinců. Podoba muže, kterého popsala paní z banky, se podobala Janu Kostitřasovi. Detektiv Klubko se jel podívat ke Kostitřasovi. Kostitřas měl zrovna nový byt, říkal si Detktiv Klubko. Kostitřas si myslel, že Klubko má pro něho kytku a otevřel mu dveře. Kostitřas dovolil Klubkovi, aby si prohlédl byt. Detektiv Klubko se podívat do všech pokojů. V jednom pokoji byl tapetář a pracoval. Po hledání se detektiv klubko zadíval na tapetáře, jak tapetuje. Uviděl, jak tapetuje ukradené peníze z banky a všiml si, že má sepnuté nohavice, aby si je nesekl do kola. Detektiv Klubko Kostitřase zatkl. A od té doby už Jan Kostitřas nikdy nekradl v bance a všechny peníze si vydělával.
Charakteristika postav: Klubko je hodný, vyřešil záhadu. Kostitřas je zlý, vyloupil banku. Žena je hodná, vyhlásila vykradení banky. Tapetář je také hodný, tapetoval tapety panu Kostitřasovi.
Kniha je zajímavá tím, že na konci kapitoly je odpověď na otázku, kterou rozluštíš jenom se superlupou. Líbila se mi, protože má hezký text. Doporučila bych ji Terce, protože by jí mohly zajímat záhady. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji šest dní.
Názvy kapitol: Modrý pokoj, Sňatkový podvodník, Tajný vzkaz, Sfinga, Všestranný odborník, Noc v hotelu, Záhadné klepání, Růžový diamant, Hugova smůla, Zrádná stopa, Hrací hodinky, Pokus o vraždu v zahradním domku, Originál, nebo padělek.