Vendula Nekutová

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Napsal: Václav Čtvrtek Ilustrace: Bohumil Šiška, Ladislav Čapek
Počet stran: 83
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Jozefka natrhla divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak se s Josefkou přetrhlo poslední zelené vlákýnko, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku, Jak zachránili Maršálka Šuchaje, Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác, Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou to stavební.
Kniha je pro čtenáře od pěti let.
Zařazení: pohádky.
Hajný je hodný, protože pomáhá lesu spolu s jelenem Větrníkem.
Knihu bych doporučila Páje, protože má ráda les. Je hezká a pěkně se čte. Já jsem ji četla jeden den.
To byl les, zelený a pěkný na všecky strany. V tom lese stála hájovna, kde žil Hajný Robátko. Byl to spravedlivý myslivec. V pušce měl čisto a mušku měl rovnou, než stiskl kohoutek třikrát se rozmyslel. Ráno vycházel z hájovny, aby se podíval, jestli je v lese všechno dobře. Nejdřív se zastavil na pasece pod horou, kde Jozefka sázela stromky. Pak Robátko kráčel dál lesem. Druhé Robátkovo zastavení bylo pod samou horou. Potkávali se tam s mluvícím jelenem Větrníkem. Větrník byl kapitální jelen. Od lesa vedla cesta a na konci stál velký dům. Bydlel tam pan Kotrč, byl rostlý do koule. A peněz měl na všechno. Patřil mu taky ten les. Pan Kotrč měl i psa Heršpice. Pan Kotrč se chtěl vypravit na lov. Potkal jelena, jenže on to byl Větrník. Pan Kotrč chtěl jelene postřelit, ale nepovedlo se mu to, to hnízdo, co si už léta stavěli ptáci na stromě, pánovi Kotrčovi spadlo přímo na hlavu. Kniha je zajímavá tím, že jelen umí mluvit.

Rok na vesnici

Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2000.
Počet stran: 128
Autor: Gisela Fischerová
Ilustrace: Bob Bamton, Dieter Büsch
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní zvířata a je psaná většími písmeny. Je pěkná a zaujala mě.
Doporučila bych ji Danče, protože má ráda zvířátka.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji týden.
Kapitoly: Nové hříbě, Osedlaný kůň, Kůň, Ferdova dobrodružství, Pes, Kočičí rodinka se psem, Kočka, Polní práce na jaře, U sedláčků ve stáji, Krávy a zelí.
Kniha patří mezi příběhy.
Vystupuje tu dědeček, který je hodný a stará se o zvířata. Anička je taky hodná a pomáhá mamince se zahrádkou. František je trochu pohrkaný, ale pomáhá tatínkovi se sázením brambor.
V této knize si můžeme přečíst o tom, jak se žije na vesnici. Jeden den porodila klisna hříbátko. Byla moc šťastná a hned ten den učila hříbátko poznávat vesnici. Potom se narodilo devět koťátek. A pak se narodila slepici kuřátka a byla netrpělivá, protože pořád čekala, než se vylíhnou. Za chvilku se vylíhla a i slepice byla také šťastná. Hned druhý den šla s kuřátky na procházku. Jedno kuře chtělo zůstat u tatínka. Tak jich šlo devět. Jako první byla u štěňat, poté jich šlo jen osm. Potom jedno kuře zůstalo u hříbátek, takže dál jich šlo sedm. Další zastávka byla u ovcí, tam zůstalo pět kuřat a ostatní šla domů.

Princezna Včelka

Volně převyprávěla podle Antola France Eliška Janovská.
Ilustrovala Jana Svobodová.
Počet stran: 83
Knihu jsem četla týden. Doporučila bych ji Páje Drápalíkové, protože má ráda jméno Včelka.
Hlavní postavy: Jiřík, Včelka, král Lok. Jiřík byl hodný, protože pomáhal Včelce. Včelka byla taky hodná, protože nějaký čas pomáhala mamince. Král Lok byl trochu hodný i trochu zlý.
Žánr: pohádka
Po smrti hraběnky se syn Jiřík z Bílého hradu a Princezna Včelka z Červeného hradu skamarádili. Když byli na zámecké věži, ze které měli kouzelný rozhled, Jiřík rozhodl, že se vydají k tajnému jezeru. Včelka se vedle Jiříka nebála, cesta ubíhala, a tak si ani nevšimli, že slunce se začalo sklánět k západu. Jezero bylo plné krásných víl. Víly ale Jiříka unesly. Včelku unesli trpaslíci. Po sedmi letech vysvobodil král Lok Jiříka ze skleněného vězení víl a pustil také včelku, kterou celých sedm let věznil. Král oba dva zasnoubil, protože se měli rádi, požehnal jim kouzelným prstenem, který jim umožní se kdykoliv vrátit do říše trpaslíků.
Knihu vydalo nakladatelství Axiom Praha v roce 2000. Je zajímavá tím, že tam je jméno Včelka.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let, protože tam jsou velká písmenka.

Dědečkovy pohádky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1998.
Autor: Jindřich Šimon Baar
Ilustrátor: Miloslav Disman
Kniha je pro čtenáře o pěti let.
Obsahuje kapitoly Jak dal sedlák študýrovat vola, Újezdští zajíci, O mlsné koze, Jak ptáci volili krocana králem, O řepě, O modrém ptáčkovi, O starém psu a vlku.
Charakteristika postav: koza je zlá, Kovařík je rozzuřený a hodný, Hanča je chytrá a hodná, Káča je hodná, Manka je hodná, vlk se bojí, ale je hodný, medvěd je hodný, liška je hodná, ježek je hodný a chytrý.
Knihu bych doporučila Páje, protože má ráda zvířátka. Je zajímavá, protože v ní je málo obrázků. Je velmi pěkná a dobře se čte. Já jsem ji četla čtrnáct dní.
Patří mezi pohádky.
Vybrala jsem si pohádku o mlsné koze:
Byl jednou jeden Kovařík, který měl tři dcery. Nejmladší byla Manka, o trochu starší byla Káča a nejstarší byla Hanča. Měli i kozu, která měla každý den o trochu méně mléka. Tak jednoho dne řekl Kovařík Mance až přijde ze školy, tak má jít s kozou na pastvinu. Tak šla Manka odpoledne s kozou za vesnici na pastvinu a byla tam s ní až do večera. Když přišla z pastviny, šla spát, o půlnoci koza začala strašně mečet, tak k ní šel Kovařík a ptal se jí proč mečí. V tom okamžiku začala koza mluvit lidskou řečí a žalovala Kovaříkovi, že ji na pastvině přivázala Manka ke žlábku a šla si hrát s kamarádkami. Druhý den nařezal Kovařík Mance, že nešla kozu pást, ale šla si hrát s kamarádkami. Druhý den šla zase Káča s kozou na pastvinu a když se vrátili, koza zase o půlnoci začala mečet. A tak Káče nařezal taky a tak to bylo i s Hančou. Až tomu přestal Kovařík věřit a šel s kozou na pastvinu sám. O půlnoci začala koza zase mečet. A tak k ní šel Kovařík a ptal se jí, co zase mečí. Koza řekla, že ten den šel s ní nějaký stařeček a přivázal ji ke žlábku a odešel na pivo. Vtom Kovařík poznal, že koza lhala. Omluvil se jak Káče, tak i Manče a Hanče. A hnal kozu ven. Koza utekla do lesa a vlezla do liščí díry, kde spala liščí mláďata. Liška se vrátila, nesla potravu pro mláďata a viděla v liščí díře kozu. A tak zavolala vlka, chtěla, aby jí pomohl dostat tu kozu ven, jenže koza začala něco bečet a vlk se začal bát a tak odešel. A tak si liška pozvala silnějšího medvěda, ale ten se taky bál. Liška začala plakat a přišel k ní ježek. Ježek se zeptal lišky, co že se stalo. Plakala a tak chtěl lišce pomoci, liška mu řekla, ať dostane tu ošklivou kozu pryč z její liščí díry. A tak ježek popíchal kozu a koza vyběhla z díry pryč a ujal se jí nějaký pán. Kovaříkovi si nakonec koupili krávu.
Kniha má 64 stran.

O letadélku Káněti

Knihu vydalo nakladatelství Axioma v Praze roku 2006.
Počet stran: 90
Autor: Bohumil Říha
Ilustrátorka: Helena Zmatlíková
Kniha je určena pro děti od šesti let.
Knihu jsem četla měsíc.
Je to příběh s dětskými hrdiny.
Kapitoly: O zvědavé Anežce a o Vojtovi, který jezdil na stoličce a na psovi Kociánkovi; Pepíček Sláma sleduje děti na cestě na letiště; O návštěvě hangáru, při které se náhle zavřou vrata a děti nemohou ven; O tom, jak se děti dostanou z hangáru a jak se začnou smát; O dědečkovi Kozelkovi, který nejprve před hangárem kouří a pak z něho vyhání netopýra; O černém kastrůlku, který umožňuje dětem novou cestu na letiště; Podle dědy Kozelky se nesmí na letišti nic dělat; Pilot Hejduk a dvě větší letadla, Čáp a Sokol; O letadélku Káněti, které se dětem zalíbí na první pohled; O Vojtově prvním letu a o tom jak se poleká školník Vozáb a další kapitoly.
Kniha je zajímavá tím, že tam jsou dlouhé názvy kapitol. Je pěkná a dobře se čte. Doporučila bych ji klukům, protože jsou v ní letadla.
Charakteristika jednajících postav: Vojta je hodný, Anežka je hodná a krásná, Pepíček Sláma je hodný, ale i lakomý, dědeček Kozelka je starý a trochu zlý, pilot Hejduk je hodný, protože dá dětem letadélko Káně, pes Kociánek je hodný a chytrý, Vojtíšek je malý a hodný, babička z Koniklece je hodná a přátelská.
Kniha je to o tom, jak se děti chtěly podívat do hangáru, ale náhle se za nimi zavřela vrata. V hangáru přemýšlely, jak by se dostaly ven. Pepíček Sláma objevil v hangáru okno a vykřikl: „Oknem, jó oknem se dostaneme ven.“ Tak šly za Pepíčkem a vylezly z hangáru. Vedle hangáru stálo letadélko Káně. Jak ho děti zahlédly, hned se jim zalíbilo. Jenomže je uviděl dědeček Kozelka a ukázal jim na značku, kde bylo napsáno: „Cizím vstup zakázán!“ Tak musely odejít pryč z letiště. Stále nevěděly, jak by se dostaly zpět. Když uviděly babičku z Koniklece, jak nese dědečkovi Kozelkovi v černém kastrůlku jídlo, poprosily ji, zda by mohly donést kastrůlek dědovi. Když přišly na letiště, uviděly dědu Kozelku, jak vyhání z hangáru netopýra. Daly mu kastrůlek s obědem na pařez, na který sedával a kde kouří fajfku. Šli k letadélku Káněti a smutně si ho prohlížely, náhle je uviděl pilot Hejduk. A slitoval se nad nimi a půjčil jim letadélko Káně. Vojta se na letadélku naučil létat jako první a na podvozku se naučil létat i Pepíček Sláma. A tak skončily příhody pekelských dětí.

Tajemství proutěného košíku

Nakladatelství: Albatros Praha v roce 1990
Počet stran: 274
Autorka: Markéta Zinnerová
Ilustrovala: Zdeňka Krejčová
Jedná se o příběh s dětskými hrdiny.
Kniha je pěkná a dobře se čte. Doporučila bych ji Páje, protože rychle čte. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji dva měsíce. Je zajímavá tím, že v ní není moc obrázků.
Názvy kapitol: Klárčiny starosti na konci léta, U Karasů stěhují, Vavruškovic stodola, Na novém místě, Na stohu, Hvězdy rostou na švestce, Přijeli rodiče, Toulavý pes, Klárka se rozhoduje, Klárka s Vojtíškem mají trest a další.
Vybrala jsem si kapitolu Při rybě se nemluví.
Jednoho dne večer se celá rodina sešla na večeři. Byla tam Klárka, Vojtíšek, tatínek, babička ale úplně všichni ne, nebyla tam maminka. Ona byla u druhé babičky a u dědy. Klárka, Vojtíšek, tatínek, babička měli k večeři kapra. Klárka si pořád u večeře něco mumlala nebo zpívala a tatínek po chvíli už toho měl dost, tak bouchnul do stolu. Klárka mu drze řekla, ať nekřičí, že mu zaskočí kostička. Tatínek bouchl podruhé do stolu a opravdu zaskočila mu kostička. Klárka se nejdříve smála, ale potom zjistila, že tatínek může na tu zapíchnutou kostičku v krku umřít, tak se přestala smát. Babička potom musela tatínkovi pinzetou vyndávat kost z krku.
Charakteristika jednajících postav: Klárka je zlobivá, protože se posmívala tatínkovi. Vojtíšek je hodný, protože se neposmíval jako Klárka. Tatínek je hodný i neposlušný, protože neposlechl Klárku. Babička je hodná, protože vytáhla tatínkovi kost z krku.

Stvoření světa

Napsala: Catherine Ragache
Ilustroval: Marcel Lavernet
Nakladatelství: Albatros v Praze roku 1992
Počet stran: 47
Kniha patří mezi pověsti a legendy. Je zajímavá tím, že v ní jsou samé legendy bohů. Je určena pro čtenáře od devíti let. Je pěkná a dobře se čte.
Názvy kapitol: Ymir, obr ledu, Orel se zlatými vejci, Syn nebes a země, Mořská pěna, Ena a tajemný ostrov, Nam a střelec odnikud, Sázka bohů, Nefritový vládce, Země a vesmír, Yi a deset sluncí, Hvězdy pátého světa, Obrovský dub, Nebeský sob, Nebe a hvězdy, Žena z nebe, Čtyři lidské bytosti, Tanec boha Qut, Muluku a opičí lidé, Opičák a skalní ďáblice, Původ lidí, Sýpka světa, Ryba se zlatým rohem, Noemova archa.
Knihu bych doporučila Páje, protože ráda čte pověsti. Já jsem ji četla měsíc. Nejvíce mě zaujala legenda o Rybě se zlatým rohem.
Mudrc Manu žil blízko posvátné řeky. Každé ráno se u řeky myl a přitom se modlil. Jednou ke břehu připlavala malá rybka a její šupiny se blyštily jako zlaté. Upoutala Manovu pozornost, tak zvláštní rybu ještě neviděl. Měla na hlavě zlatý roh. Ryba k němu promluvila a žádala ho, aby ji vzal pod svoji ochranu. V řece je totiž mnoho jiných ryb, které by ji mohly sežrat. Mudrc Manu ji tedy vzal k sobě domů a tam ji dal do malé nádoby s vodou. Když se šel po chvíli na rybku podívat, tak se mu zdálo, že je o trochu větší. Byl z toho velmi unavený, a tak šel spát. Druhý den ho probudil hluk, rybka už se do nádoby nevešla a v nádobě nebyla ani kapka vody. Přenesl ji tedy do louže. Když se po chvíli vrátil, byla louže prázdná a v ní zůstala rybka. Potom ji tedy přenesl do rybníka, ale tam se taky nevešla, potom ji přenesl do jezera, ale tam se taky nevešla, tak ji tedy přetáhl z jezera do oceánu a oceán pro ni byl už velký. Mudrc Manu se chtěl dozvědět, kdo ta rybka je. Rybka mu řekla, že je vlastně bůh převlečen za rybu. Protože ji tedy Mudrc pomáhal, tak mu ještě prozradila, že když bude poslouchat její pokyny, bude země v pořádku, ale když nebude, za chvilku zaplaví oceány celý svět. Mudrc Manu tedy odpověděl, že bude poslouchat. Bůh převlečený za rybu vytvořil pro Mudrce největší loď světa. Bůh potom zavolal svou přítelkyni Ananku, která pomohla zachránit celý svět před potopou.
Charakteristika postav: Mudrc Manu je statečný a hodný, protože zachránil rybu před velkými rybami. Ryba je hodná, protože pomáhala zachránit svět a bohové jsou vždy dobří. Had – Ananka je dobrotivý, protože pomohl mudrcovi Manovi.

Chobotnice z Čertovky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Napsal: Ota Hofman
Ilustroval: Vladimír Jiránek
Počet stran: 232
Je to příběh o chobotničkách.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Doporučila bych ji Páje, protože ráda čte. Je zajímavá dějem, až na 71. stránce jsem se dozvěděla, že našli chobotničky.
Názvy kapitol: Někde začít musíme, Žádné Bulharsko, Pradědeček by se divil, Faust a Markéta, Dvakrát píchneme Oskara, Světlo z hlubin, Veselé Vánoce přejí chobotnice, Spíme na půdě, Co teď s chobotničkami, Film a skutečnost.
Knihu jsem četla jeden měsíc. Je pěkná a dobře se čte.
Jednoho dne se Honzík s Markétou dozvěděli o tom, že pojedou do Bulharska. Už se tam tak těšili. Měli jet v osm hodin večer, ale potom tatínek zavolal, že je na silnici strašná zácpa, takže nepojedou. Honzík a Markéta z toho byli strašně smutní. Druhý den ráno vyšly noviny, kde bylo napsáno, že o prázdninách budou reportéři projíždět všechny baráky a kde budou děti, tak je natočí do televize. Maminka Honzíka a Markéty pracuje v divadle a až dokončí jednu scénu, bude je moct vzít do divadla, aby si něco taky zahráli. V pondělí brzo ráno přijel tatínek a rozhodl, že si někam celá rodina vyrazí. Třeba do Bermud. Když už jeli dlouho po dálnici, tatínek byl unavený. Zastavili na nějakém plácku, ale než usnuli, tak jim policajti zabouchali na dveře karavanu a řekli jim, že tady nemůžou stát, protože by je někdo mohl vykrást. Policajti tatínkovi poradili, že kousek odtud je kemp, ve kterém by mohli přespat. Tak tatínek jel, ovšem uviděli, že to je nějaký bohatý kemp a maminka řekla, ať tam nestaví, že by mohli za přenocování platit dva miliony. Tak jeli dál. Za chvilku dojeli k nějaké odbočce a tam přenocovali.
Když se ráno vzbudili, uviděli, že večer dojeli k moři. Vzali si plavky a šli se vykoupat. Když mamka povylezla z vody, uviděla, že je celá černá od nafty. Maminka a tatínek se šli někam projít a když vyplavilo moře na zem nějakou hmotu, vzali ji a Markétka z toho vymodelovala chobotnici a Honzík se po ní opičil a ty chobotnice začaly chodit.
Charakteristika postav: Honzík hodný, ale opičák. Markétka je hodná. Tatínek je starostlivý. Maminka všechno zajistila.
Zajímavosti: Malé chobotničky dokázaly zvednout cokoli a jakkoliv těžkého, třeba velkou železnou tyč. Já sama bych chtěla být na místě zelené chobotničky.

Rákosníček a hvězdy

Autor: Jaromír Kyncl
Ilustrátor: Zdeněk Smetana
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001.
Počet stran: 56. Žánr: pohádka.
Je to příběh Rákosníčka a toho, co se děje na nebeské obloze. Kniha je zajímavá tím, že Rákosníček mohl chodit po nebeské obloze. Je pěkná a dobře se čte. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva týdny. Doporučila bych ji Hanče, protože nečte moc rychle.
Názvy kapitol: Jak Rákosníček předjížděl velký vůz a co z toho bylo, Jak Rákosníček zachraňoval mráčky beránky před hvězdným orlem, Jak Rákosníček vyzrál na nebeského střelce, Jak Rákosníček zachránil Polárku před slunečním paprskem, Jak si Rákosníček nevysloužil hvězdu, Jak Rákosníček zachraňoval nebeského raka, Jak Rákosníček udělal z nebeského draka kolotoč, Jak Rákosníček s vodnářem zařídili aby pršelo, Jak Rákosníček přivedl k nebeskému pastýři zatoulané hvězdy.
Děj kapitoly Jak Rákosníček přivedl k nebeskému pastýři zatoulané hvězdy:
Za srpnových nocí sedával skřítek u stavidla, díval se na oblohu a počítal hvězdy. „Nějak jich ubývá,“ kroutil nespokojeně hlavou, „vypadá to jako kdyby se ztrácely, a to by ovšem bylo moc zlé.“ „My tam nahoře máme kalatetu,“ ozval se Vendelín, jeden z mráčků beránků, které Rákosníček zachránil před hvězdným orlem. „Chceš říct asi kalamitu,“ pravil moudře skřítek. Poblíž si dělal pavučinu pavouček Admirál. Když ho skřítek uviděl, povídá si: „Když si s tím on poletuje nad rybníkem, proč bych s tím já nemohl letět do nebe?“ Vypůjčil si pavučinu, pro jistotu si do ní přifoukl ještě bublinu a letěl. Když vyletěl nahoru, viděl co se tam děje. Hvězdy byly rozprchlé za stříbrným potokem a teď nemohou zpátky. Je štěstí, že byl poblíž beránek Vendelín. Rákosníček mu řekl, aby přivedl ostatní mráčky beránky. Protože si vzpomněl, jak před hvězdným orlem stavěli Veleberana. Tentokrát postavil něco divného, bylo to něco mezi letadlem a lodí. Když přeletěli přes stříbrný potok, všechny hvězdy se vrhaly do letadla, neboli lodě. Všichni se do toho tlačili, až se letadloloď rozpadla, protože se už všichni beránci neudrželi, tak se pustili. A všechny hvězdy to moc bolelo. Rákosníček tentokrát postavil most z mráčků beránků.To už byli v klidu, protože nechtěli spadnout do stříbrného potoka. Pak už jenom zbývalo předat hvězdy Pastýři.
Charakteristika postav: Rákosníček je hodný, protože pomohl pastýři s hvězdami. Pastýř je neposlušný, protože si neuhlídal hvězdy. Hvězdy jsou zlobivé, protože se strkají. Mráčci beránci jsou hodní, protože jim umožnili cestu přes řeku.

Tatínek píše paměti

Napsala: Tove Janssnová
Ilustrovala: Tove Janssnová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1995.
Počet stran: 170
Knihu bych doporučila Páje, protože ji zajímají Mumínci. Četla jsem ji měsíc. Jedná se o pohádku se skřítky Mumínky. Je zajímavá tím, že teta nosila oblečení, ale ostatní Mumínci ne. Je pěkná, hezky se čte, jen je hodně obsažná.
Jednoho dne jel Mumínek a jeho tatínek na lov ryb a nevzpomněli si na to, že dneska přijede teta a její dcera Mimla. Když teta z Mimlou přijeli, tatínek s Mumínkem zrovna odjížděli a Mimla chtěla jet s nimi. Nejdřív jí to maminka zakázala, ale nakonec ji pustila. Když už byli daleko od břehu, hodili do vody sítě a zakotvili. Mimla a Mumínek si hráli na lodi, tatínek psal své vzpomínky do veliké knihy. Mumínek a Mimla se za chvilku dozvěděli, že tatínek něco píše do veliké knihy a hned se ho ptali, co v té knize má. Tak jim tatínek přečetl příběhy, které do své knihy zapisoval. Mezitím maminka a teta sázely na zahrádce květiny. Poté co tatínek knihu dočetl, vytáhli sítě. Moc se divili, protože sítě byly plné ryb. A tak se šťastní vrátili ke břehu.
Charakteristika postav: Tatínek je hodný, protože jim četl příběhy, které sepisoval. Teta je správná, protože dovolila Mimle jet s ostatními. Mimla a Mumínek jsou poslušní, protože poslouchali a neblbli. Maminka je pracovitá, protože zasázela květiny.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.

Ať žijí duchové

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Počet stran: 129
Autor: Jiří Melíšek a Pavel Sýkora
Ilustrátor (fotografie): Jan Kunděla
Žánr: pohádkové vyprávění s dětskými hrdiny
Kniha je krásná, nejvíce se mně líbili pracovití trpaslíci. Je zajímavá tím, že když chtějí, tak se jim Leontýnka zjeví.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji jeden měsíc. Doporučila bych ji Páje, Hanče, Domče, Zuzce a Denče, protože je pěkná a líbila by se jim.
Názvy kapitol: Rákosové doutníky a nerytířsky překousnutá žížala, Trochu historie, šplh a řev jako na lesy, Ohnivý nápis na zdi a monokl jako borůvka, Kachna v troubě, kapr na modro a přiklepnutý brtník, Za dobrotu nosem do studánky, Policie ani hnout, Past na Boušováky, Naplácaný parašutista a knihovnice na mrtvici, Atlet jelenem, Francovku na mír.
Kniha vypráví o hrádku, který chce získat parta kluků a holek. Chce ho trošku poupravit a hrát si v něm. Jenže hrádek chce i pan profesor, který si v něm chce udělat firmu a být ředitelem. Na hradě jsou duchové – malá Leontýnka a její tatínek. Jednoho dne šli k hrádku a u hrádku na pařeze slyšeli někoho zpívat. Tak se šli podívat a viděli tam krásnou dívku, která brečí a plete věneček. Po chvíli se jí zeptali, proč pláče a jak se jmenuje. Ona jim odpověděla, že je Leontýnka. Klukům se líbila. Jednoho dne přišla zpráva, že hrádek zůstane dětem. Děti se moc radovaly. Leontýnka a její tatínek je přijali do hrádku. Tatínek svolával trpaslíky a ti hrádek opravovali.
Charakteristika postav: Leontýnka a její tatínek jsou hodní, protože je pustili do zámku. Trpaslíci jsou hodní, protože opravili hrádek. Pan profesor je zlý, protože chtěl zničit hrádek. Pan učitel je hodný, protože byl s holkami a kluky. Děti jsou hodné, protože nechtěly zničit hrádek.