Kristýna Popílková

Rodina medvídků slaví vánoce

Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze 2003.
Počet stran: 30
Autor a ilustrátor: Carol Lawsonová
Zařazení: dětská literatura – pohádka
Tato kniha je o rodině medvídků a o tom, co prožívají o Vánocích. Je na vánoční téma. U medoušků se těší na vánoce úplně všichni, hlavně malí medvídci.
Knížka je moc hezky napsaná a jsou v ní pěkné obrázky. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi pohádky a Vánoce.
Četla jsem ji sedm dní.
V knize se setkáme s tatínkem Robertem, maminkou Bertou, synem Edíkem, dcerou Bárou, miminkem Jiříkem, dcerou Klárou, správcem Hubertem, sluhou Vojtěchem, vychovatelkou Hermínou, hospodyní paní Polívkovou, služkou Juli, chůvou paní Huňáčkovou. Ta se stará o Jiříka.
Kniha je určena pro malé čtenáře, ale líbí se i mojí mamince.

Pohádky o vílách

Vydalo nakladatelství Junior s.r.o v Praze roku 2007.
Ilustrace Lilien Tristmerová
Napsala Dana Vinklerová
Kniha má 100 stran.
Žánr: pohádky
Názvy pohádek: Král, princ a lesní víla; Víla, která se dloubala v nose; Víla zvířátek; O víle, která mluvila sprostě a další.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi víly a pohádky. Četla jsem ji tři dny.
Tato kniha je o vílách, které jsou nezbedné i poslušné, smutné i veselé, snaží se pomáhat zvířátkům i lidem, pomáhají i samy sobě.
Líbila se mi pohádka Víla zvířátek, protože mě zaujaly hezké obrázky. Vystupuje zde Zdravenka, Nur a některá zvířátka. Zdravenka je víla zvířátek, každý den se o ně postará – o lišky, myšky, veveřičky, ptáčky, laňky, králíčky. Všichni ji mají rádi a vědí, jak je pro ně důležitá. Ráda se s nimi mazlí. Jednoho dne Zdravenka uviděla zvláštní zvíře. Vypadalo jako krásný bělostný kůň, ale na čele mělo velký elegantní roh. Byl to jednorožec.

Plaváček

Napsala Helena Brožíková
Obálka a ilustrace Jana Modrá
Vydalo nakladatelství Jaroslava Justová Matik Franklinová Liberec v roce 2004.
Kniha má 74 stran, je určena pro děti od devíti let.
Tato kniha se mi líbila, protože tam jsou černobílé obrázky. Vypráví o dívce, která si říká Jennifer Mississippi a má malého brášku Petříka.
A už to prasklo. Vlastně se jmenuje obyčejně Jana, ale když mě chce bráška naštvat, tak na mě volá Janino nebo Jaňáku. To první beru, ale to druhé, kde sebral Jańáku to teda nechápu. Hádej, čím bych chtěla být? Knihovnicí, protože má moc ráda knihy a Samy má zrovna jednu rozečtenou. Samy je moc dobrý kamarád, zrovna bydlí naproti. Máme bunkr, ale nikdo o něm neví, ani Péťa.
Moje nejoblíbenější kapitola se jmenuje Dárek.
Táta tedy odjel, ale sám nepřijel. Řeka, která se proměnila v ničící pohromu, všem brala a brala, ale jediným nám přinesla malý dárek: malou chlupatou kuličku a očička vyděšená a strach. U babičky, u dveří se klepal malý ztracený pejsek. A máma se k němu hned vrhla: „Péťo, přines starý ručník a Jano, ohřej trochu mléka.“
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Charakteristika: pejsek Plaváček je miláček celé rodiny. Janě je jedenáct let a chtěla by být spisovatelkou. Péťa je mladší bráška Jany. Samuel je kamarád Jany. Maminka je hodná a starostlivá, tatínek je pracovitý.
Knihu jsem četla dvanáct dní. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi záhady.
Některé kapitoly: Já a moje řeka, Dárek, Hledá se jméno, Výcvik, Nalezený domov.

Witch, osudové pouto

Vydalo nakladatelství Egmont ČR s.r.o. v Praze roku 2006.
Autor Lene Kaaberbo
Ilustrace Francesco Artibanil
Přeložila Marie Šimková
Knížku přiřadím do dívčí literatury.
Knížka je o přátelství šesti kamarádek. Vše začíná tím, že do Shefieldu se přistěhují Taranee a Will a začnou chodit do místní školy, kam chodí i Irma, Cornelie, HainLin a Elion. Na škole se chystá helowenský večírek, na kterém se všechny dívky sejdou a začnou se poznávat. Každá z nich umí kouzlit. Ale ještě nevědí, jakou mají moc. O té jim poví Hainlinina babička. Kamarádek bylo původně šest, ale Elion se zamilovala do Cedrika a kamarádky zradila. A tak jich zbylo pět. Kamarádky na život a na smrt. Kamarádky, které si říkají Witch.
Postavy: Will vlastní srdce Kondrakaru, Irma umí kouzlit s vodou, Taranee umí kouzlit s ohněm, Cornelia je spojená se zemí, Hay lin ovládá vzduch, Věštec je moudrý muž, který vybral dívky Witch, Tibor je rádce a pomocník věštce, Cedrik je lord, který roznáší zlo, Elion byla kamarádkou Cornelie, Vathek je neohrabaný pomocník Cedrika.
Knížka se mi líbila, protože je napínavá a zajímavá. Je spíš pro dívky, a to od šesti let, ale možná by se mohla líbit i klukům. Má 126 stran. Četla jsem ji asi týden.

Pohádkový dědeček

Vydala Fortuna a. s. v Praze roku 1995.
Ilustroval Zdeněk Miler
Napsal Eduard Petiška
Zařadila bych ji k žánru pohádkové příběhy. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi pohádky, z naší třídy Terezce a Sáře.
Kniha je pro děti od šesti let.
Počet stran: 95
Názvy některých kapitol: Jak se kluci neuměli spočítat, O semaforu, který nechtěl cvičit, O nenasytném vrabcovi, Jak zvířátka volila krále, O ztracené hrušce.
Kniha vypráví o klukovi jménem Martínek, který jede na prázdniny k babičce do Turnova. Jede s dědečkem. Aby jim cesta rychle utekla, vypráví mu pohádky o zvířátkách, vlakách a lidech. Ve vlaku se Martínek seznámí s Alenkou, která jela s maminkou a pejskem Bročkem. Alence se dědečkovo vyprávění líbilo.
Nejvíce se mi líbila kapitola O popleteném pejskovi. Dědeček vypráví, jak si přivezl pejska a ten štěkal na všechny. Dědeček ho učil na koho štěkat a na koho ne. Nechápal, co po něm dědeček chce, až přestal štěkat na všechny.
Postavy: Martínek je hodný a zvědavý kluk. Dědeček je hodný a veselý. Alenka je kamarádka z vlaku.
Knihu jsem četla asi dvacet dní. Líbila se mi, protože má hezké obrázky a zajímavé příběhy, které se dobře čtou.

Julie a bílý poník

Vydalo nakladatelství Albatros a. s. v Praze roku 2002.
Ilustroval Petr Urban
Napsala Christiane Gohlová
Druh literatury: dívčí román
Počet stran: 123
Kniha vypráví o přátelství tří dívek, které mají moc rády koně. Julie a Stefanie se seznámí s Katy Herinovou, která se přistěhovala s rodinou a se svojí plachou kobylkou Pretty. Tatínek dá Katy ultimátum, že jestli kobylku nezkrotí do měsíce, tak ji prodá. Katy má velký strach, a tak se Julie a Stefanie nabídnou, že jí pomůžou. Zažijí tedy spoustu legrace, práci, starosti i dobrodružství. To zjistí pan Schneider, chovatel koní a překupník, který prodává a krade koně. Tak to mělo být i s malým bílým poníkem, který stále utíkal. Holky ho schovaly do své stáje. Daly mu jméno Tulák. Z novin se dozvídají, že poník se jmenuje Snížek a že patří postiženému chlapci. A tak dívky zachraňují nejen Snížka, ale i další čtyři koně. A co plachá kobylka Pretty? Vyhrává druhou soutěž a tak zůstává s Katy.
Charakteristika postav: Stefanie je nejstarší z kamarádek, má kobylku Violetu a píše do novin. Julie je nejmladší z kamarádek, má koníka Daného. Katy je milá a stydlivá, má kobylku Pretty. Pan Schneider je zloděj koní. Pan Holthoff je trenér koní. Elke je veterinářka z trhu koní, přítelkyně a kamarádka Stefanie. Anika je trenérka a chovatelka koní. Pořádá závody a je kamarádka Stefanie.
Kniha je zajímavá tím, že je napínavá až do konce. Líbila se mi, protože je o koních a já mám ráda zvířata. Doporučila bych ji Terezce, protože vím, že má ráda koně. Kniha je pro děti od deseti let. Četla jsem ji sedm dní.
Názvy kapitol: Uprchlíci, Krasavice, Zmatek na jízdárně, Stěhování, Dopis pro Julii, Kam s bílým poníkem?, Na divokém západě, Koňský trh, Závodní horečka, Poslední pokus, Hrdinky dne.

Robinson Crusoe

Napsal: D. Defoe, J. V. Pleva
Ilustrace: Zdeněk Burian
Vydala: Olympia Praha 1990
Počet stran: 251
Druh literatury: dobrodružná
Kniha je určena pro děti od osmi let.
Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi dobrodružství a napětí.
Knihu jsem četla měsíc a týden. Líbila se mi, protože byla hodně napínavá a s dobrým koncem.
Charakteristika postav: Robinson Crusoe je mladý muž, který se chtěl stát námořníkem. Martin Westlock je kamarád Robinsona, spolužák, který měl také rád moře. Kapitán Westlock je kapitán korábu, který ztroskotal a tatínek Martina. Kapitán Dubley je muž, který vzal Robinsona na plavbu do Afriky, ale byl zabit piráty. Kapitán Abd el Mámí je kapitán pirátů, Robinsona si nechal jako sluhu. Xury je otrok Abd el Mámího, přítel Robinsona. Pátek je přítel Robinsona, zajatý indián. Kapitán Brown je muž, který pomohl Robinsonovi z ostrova.
Když bylo Robinsonovi 18 let, opustil školu, protože se chtěl stát námořníkem. Byl to jeho velký sen, který se ale nelíbil jeho rodičům, protože na moři zahynuli jeho dva bratři a rodiče měli o něj velký strach. I přesto odjíždí Robinson se svým přítelem Martinem a jeho otcem do Londýna. Jejich loď zasáhne bouře, oni se zachrání, ale loď je zničená. Robinson zůstává v Londýně, kde ho okradou o všechny peníze. Zde se seznámí s kapitánem Dubleyem, který mu nabídne pomoc. Robinson s ním odjíždí do Afriky. Loď ale přepadnou piráti a Robinsona zajmou. Slouží u kapitána pirátů asi pět let, než se mu podaří i s otrokem Xurym uprchnout. Zachrání je velká loď, kterou ale zasáhne velká bouře a celou ji zničí. Všichni na palubě zemřou, i přítel Xury. Robinson jako jediný se zachrání. Ocitá se na neznámém místě a tady začíná jeho boj o přežití. Aby se lépe orientoval, pojmenuje si po svém hory i potoky, například: Hora Zklamání, Ohnivá hora, Malý a Velký potok, mys Ztroskotání, Rajský ostrov. Bydlí ve skále, kterou si zabydluje podle toho, co najde v přírodě. Vyrábí si stůl, lavici, koše, boty, hrnce, svíčky, oštěpy, luk a další důležité věci pro přežití. Ne vždycky se mu to podaří, ale Robinson je trpělivý a nakonec to zvládne. Na strom si vyřezává čárky, aby věděl, jak dlouho na ostrově je. K jídlu má banány, kokosy, para ořechy, loví zvěř, dokázal si vyrobit máslo, sýr i syrovátku. Zužitkoval vše, co v přírodě nasel, chytil si taky kozu, kterou si ochočil a také papouška Andu. Měl radost, že má kolem sebe živé tvory. Stále vzpomíná na své rodiče a domov. Vyrábí si udírnu, aby se mu nekazilo maso, kozám staví stáje, protože se rozmnožily. Zažil také výbuch sopky, ze které získal oheň, byl také velmi nemocný a myslel si, že zemře, ale i tohle nakonec zvládl. Na ostrově také ztroskotala loď a Robinson doufal, že se někdo zachránil, ale našel jen mrtvého námořníka a jeho pejska. Pejska pojmenoval Rek. Po šesti letech připluly na ostrov lodě. Robinson se radoval, že se konečně setká s lidmi, ale byli to lidožrouti. Robinson zachrání jednoho z jejich zajatců, byl to mladý indián, kterého chtěli sníst. Dal mu jméno Pátek. Naučil ho mluvit svojí řečí, aby se spolu dorozuměli. Stali se z nich velcí přátelé. Zažívali spoustu dobrodružství, vždy stáli jeden při druhém, vždy si pomáhali. Celých pět let. Z ostrova se nakonec dostanou pomocí kapitána Browna, který se na ostrov dostal jako zajatec. Do své vlasti se dostává Robinson po jedenácti letech. Dozvídá se, že tatínek zemřel. Maminka ale žije a jejich shledání je dojemné. Přítele Pátka vzal do Anglie s sebou. Oba se oženili, měli děti a založili obchodní dům Crusoe - Pátek.

My z ostrova Saltkrakan

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1994.
Napsala Astrid Lingrenová.
Ilustroval Jan Černý.
Kniha je určena pro děti od devíti let. Má 238 stran.
Kniha se mi líbila, protože se hezky četla a také byla napínavá. Doporučila bych ji Sárce a Pavlovi, protože mají rádi napínavé příběhy. Četla jsem ji měsíc a týden.
Kapitoly: Jednoho dne v červnu, Snickargarden, Vesluj, vesluj až k rybí skále, Ztraceni v mlze, A pak byl slunovrat, Prožít každý den jako celý život a dalších devět kapitol.
Charakteristika postav: pan Keller je tatínek – spisovatel. Malin je jeho devatenáctiletá dcera, stará se o celou rodinu. Pelle je sedmiletý syn, miluje zvířátka. Stina je kamarádka, kterou potkali na lodi, má pětiletého havrana Hopilanda. Teta Milsnová se stará o domácnost. Tjorven má pejska Bocmana, je jí pět let, je to kamarádka Pelleho. Marta je maminka Tjorven. John je velký neposeda, stále vymýšlí nějaké lumpárny. Niklas je klidný a tichý, ale také veselý a i on občas vymyslí nějakou lumpárnu s Johnem. Oběma je dvanáct let.
Knížka vypráví o rodině Kellerových, která si pronajme letní domek na Saltkrakanu. Všichni se moc těší a jsou nedočkaví. Tatínek jim vypráví, jak je domek krásný, i přesto, že ho zná jen z vyprávění realitního agenta. Když přijedou lodí na Saltkrakan, zrovna hodně pršelo. Přivítá je na břehu holčička jménem Tjorven – šestiletá dcera místního obchodníka – se svým pejskem Bocmenem a jejím tatínkem panem Grankvistem. Vydali se ke svému domku, ale byli velmi zklamaní. Domek byl starý s děravou střechou. Uvnitř byl starý nábytek, většina věcí byla zničená, ale po delším prozkoumávání se jim tam začalo líbit. První večeři obstarala paní Marta, maminka Tjorven. Přišla pozdravit nové nájemníky, ale když viděla, jak se pan Melker trápí se starými kamny, přinesla výborný guláš. Rodina Melkerových neměla maminku, protože ta zemřela po porodu malého Peleho. Maminku se jim snažila vynahradit Malin. Bylo jí devatenáct a uměla si se vším poradit. Bratři jí měli moc rádi a žárlili na každého kluka, který se k Melin přiblížil. Báli se, že by mohla Melin od nich odejít. Toho se nejvíc bál malý Pele. Po týdnu na Saltkrakanu už znali spoustu lidí. Marty a Nisse rodiče Tjorven se starají o obchod a pomáhají všem, kdo to potřebují. Martu si moc oblíbila Malin. Dědu Sodermana, ten má vnučku Stinu. S nimi se potkali na lodi. Stina s sebou měla havrana Hopilanda. Pan Vesterman, který se nestará o hospodářství, jak by měl. Místo toho loví a rybaří. Johansnovi mají také hospodářství a Kellerovi k nim chodí každý den pro mléko. A pak ještě Bjorn Skoblím, místní mladý učitel. Na Salkatranu toho zažijí mnoho. Dobrodružství, to když se malý Pellé, který miluje všechna zvířátka, rozhodne, že si nějaké zvířátko pořídí a vyrazí i přes zákaz tatínka se svojí kamarádkou Tjorven na jeden ostrov malou lodí pro králíčka. Pro králíčka dojeli, ale na zpáteční cestě je zastihne velká bouřka. Tjorven se tak bála, že upustila do vody pádla a tak ztroskotali na jiném ostrově. Tam dal malý Pelle králíčkovi jméno Jockey. Měli s sebou také pejska Bocmana, který jim pomohl se z ostrova dostat zpátky domů. Na Saltkrakanu také zažívají radosti, to když tatínek Melker dostane státní stipendium 25000 korun. Rozhodli se totiž, že na Saltkrakanu zůstanou napořád, jenže se dozvěděli, že se jejich domek bude bourat a neměli na vyplacení. Tatínek byl spisovatel a tolik peněz neměl. Když už se zdálo všechno ztraceno, přišla tahle dobrá zpráva. Také Malin má důvod k radosti. Když už si myslela, že nikdy nepotká lásku, protože její bratři na všechny nápadníky vymyslí nějakou lumpárnu, potká mladého učitele Bjorna a ten se do ní zamiluje. A kluci John a Niklas se s ním taky skamarádí. A tak nakonec všechno dobře dopadlo, všichni byli spokojení.
Knihu zařadím do dobrodružných příběhů.

Narodila se nám štěňátka

Knihu vydalo nakladatelství Lípa – A. J. Rychlík ve Vizovicích roku 1999.
Napsala: Marie G. Adamcová
Vypráví: Kateřinka Adamcová
Fotografie: Marie G. Adamcová
Kniha je pro děti od osmi let. Má 40 stran. Líbila se mi, protože mám ráda pejsky a tato je o štěňátcích. Doporučila bych ji Nikole, Terče a Sárce, protože mají ráda zvířátka. Četla jsem ji tři dny.
Kniha je zajímavá tím, jak je v ní popsán růst a vývoj malého štěněte.
Druh literatury: populárně naučná
Charakteristika postav: Kateřina je šestiletá holčička, která miluje pejsky. Její maminka je moc hodná a starostlivá. Tom je její starší bratr, pomáhá také se štěňátky. Tatínek postavil štěňátkům ohrádku. Pan veterinář se stará o štěňátka, když bylo potřeba. Fenka Táňa je fenka zlatého retrívra, pejska, o kterém vypráví celá knížka. Pejsek Petr je tatínek štěňátek, je to pejsek rodinných přátel.
Knížka vypráví o jedné rodině, kde očekávali narození štěňátek milované fenky Táni. Holčička Kateřinka se těšila asi nejvíce. Když ji jednoho dne maminka přišla probudit a usmívala se, tušila Kateřinka, že přišel den, kdy se už štěňátka narodí. Narození štěňátek nebylo pro fenku Táňu jednoduché, maminka musela volat pana veterináře. Pomohl Táně s prvním štěňátkem a dal jí injekci na urychlení porodu. Jedno štěňátko se narodilo dokonce v autě, když odjížděli od pana veterináře. Když se Kateřinka probudila, bylo v ohrádce, kterou tatínek postavil, už osm štěňátek. Kateřinka se tak dozvídá, že když se štěňátka narodí, jsou úplně hluchá a slepá. Další dny jen spinkají a papají, někdy jim maminka Kateřinky musí pomoci, to když ta silnější štěňátka nechtějí pustit ta slabší k jídlu. A tak celý první týden se vše točí jen kolem štěňátek. Táňa dostávala pestrou stavu, aby měla dostatek mléka pro všechna svoje štěňátka. Po deseti dnech to bylo pro Kateřinku jako zázrak, protože štěňátka začala otvírat oči. Kateřinka všechno stále pozorovala a ze všech jejich pokroků měla velikou radost. Maminka pejsky stále fotila a založili Táně album. Ve třetím týdnu měli všichni plné ruce práce. Kateřinka pomáhala jak jen mohla. Štěňátka začala běhat, začala si hrát, a tak bylo veselo. Maminka se také rozhodla, že zkusí štěňátkům dát jejich psí potravu. Dělala si starosti, jak jim bude chutnat, ale nemusela, moc jim chutnalo, dokonce tak moc, že jednoho dne snědli jídlo i svojí mamince Táně. Štěňátka si už spolu hrají, zápasí, kutálejí se jeden přes druhého. Jednoho dne našla maminka okousanou ohrádku, a tak jsme zjistili, že pejskům rostou zoubky. Začalo okusování všeho, co se dalo, novin, maminčiny noční košile, tatínkovy paty. Když je vzali poprvé ven, měli o ně strach, ale štěňátka se brzo rozkoukala a za chvilku je nikdo nemohl najít. Také je zkoušeli ve vaně umýt, ale nemohli je všechny uhlídat, tak je potom koupali jednoho po druhém v kuchyňském dřezu. Velkou legraci si také užili při prvním očkováním. Nevěděli, jak je k panu doktorovi dopraví. Nakonec je dali do prádelního košíku, jenže štěňátka to brala jako hru a neustále jim z toho košíku vyskakovala, a tak se zapojila celá rodina a po nějaké době se jim podařilo štěňátka v košíku naložit do auta a dovézt je k panu doktorovi. Se štěňátky si užili spoustu legrace, ale také starostí. Přesto Kateřinka byla moc smutná, když si po sedmi týdnech pro štěňátka začali chodit noví majitelé, které maminka sehnala již při jejich narození. Loučení to bylo smutné, ale všichni slíbili, že Kateřinku přijdou určitě brzo navštívit.

Čarodějnice Lilli v cirkuse

Vydalo nakladatelství Příroda, s.r.o., Bratislava roku 2007.
Autor: Ludger Jochmann
Ilustrace: Birgit Rieger
Lilli má ráda mladšího brášku Leona, má svůj lexikon kouzel a ten obsahuje opravdová kouzla a čáry, některé z nich už i dokonce vyzkoušela, například místo nože lžíci, z učitelky Sněhurku a z lízátka okurku. Leonek je pěkně zvědavý na Lillinina kouzla a taky je pěkně zlobivý. Maminka je hodná a starostlivá, stará se o Leona a Lilli. Kouzelník je docela srandovní a taky je srandovně oblečen – rozesmál Lilli, Leona a Jarku. Tom je hodný kamarád Leona, chtěl jít s Leonem do cirkusu. Jarka je hodná kamarádka Lilli, mají se moc rádi a chtěli jít spolu na galapředstavení.
Kniha je zajímavá tím, jak Lilli začarovala Leona, aby si vyměnil lístky na galapředstavení. Zaujala mě tím, jak Lilli chce začarovat Leona. Doporučila bych ji Sáře, Terče a Dominice, protože vím, že mají rádi dobrodružství. Četla jsem ji pět týdnů. Má 98 stran. Je rozdělena do čtyř kapitol. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Žánr: zábavné vyprávění s fantazií
Knížka vypráví o Lilli. Je to dívka, která umí kouzlit. Je jí asi devět let. Jednoho dne našla u své postele kouzelnickou knihu, která patřila čarodějnici Surulundě. Nikomu o knize neřekla, a tak se stala utajenou čarodějnicí. Lilli měla bratra Leona, kterého měla moc ráda. Jednoho dne přijel do města cirkus, maminka sehnala poslední tři lístky. Děti se hrozně moc těšily a nemohly se dočkat. Hlavně malý Leon. Hrál si ve svém pokojíčku na indického prince a ukazoval představení Lilli. Lilli měla velkou radost, že mamka sehnala poslední lístky, ale moc si přála, aby šla na představení její kamarádka Jarka. Jenže ta lístky nesehnala, jen na čtvrtek a Lilli je měla na sobotu. Zkoušela tedy Leona přemluvit, aby šel na představení ve čtvrtek s kamarádem Tomášem. Ale Leonovi se vůbec nechtělo, a tak Lilli přemýšlela, jakým kouzlem ho přesvědčí, aby šel na čtvrteční představení. Zavřela se do svého pokojíčku, vyndala svou knihu kouzel a začala hledat kouzlo. Našla slovíčko vůle. Změní Leonovi vůli. Lilli se musela naučit zaklínadlo tam i zpátky a nesměla ho poplést, jinak by mělo kouzlo opačný účinek. Po dvou hodinách byla přesvědčená, že už to umí. Vyrazila za Leonem. Věděla, že nesmí nikomu prozradit, že umí kouzlit. Musela si vymyslet malou lest. Umí zhasnout světlo, aniž by se dotkla vypínače. Věděla o vypínači za skříní, o kterém Leon nevěděl. Musel zavřít oči a Lilli měla příležitost říct zaříkávadlo. Povedlo se, jenže kouzlo mělo i druhý účinek, a to takový, že Leon sice dělá, co Lilli chtěla, ale opačně. Lilli rychle kouzlo zrušila a všechno bylo zase v pořádku. Ve čtvrtek šel Leon se svým kamarádem na představení a přišel nadšený. Měl pro maminku i Lilli překvapení. Leon vyprávěl, jaké to bylo všechno pěkné a že na konci představení přišel ředitel cirkusu. Vylosoval Leona, že může na představení ještě jednou. A tak šli na sobotní představení všichni. Lilli tam taky trošku kouzlila, i když tajně. Moc se jí to povedlo.

O modrém kocourkovi

Vydalo Ottovo nakladatelství s. r. o. v Praze roku 2003.
Počet stran: 39
Autor: M. Hellstrom Kennedy
Ilustrátor: Zdeněk Miller
Kniha je krásně ilustrována. Líbila se mi, protože je o zvířátkách, a ty já mám ráda. Doporučila bych ji Terezce a Sárce, protože vím, že mají rády zvířátka. Je pro děti od sedmi let. Četla jsem ji dva dny.
Žánr: povídání s dětským hrdinou
Charakteristika postav: Zuzka si moc přála zvířátko, které by patřilo jenom jí, je milá a hodná. Ah lo sung je přítel Zuzky a poslal jí koťátko Min Čina. Min Čin je hodný, bál se vylézt ze sklepa, ale pak se nebál a všichni ho měli rádi. Mourek je hodný a zábavný. Micka se snažila hledat Min Čina, je hodná a legrační. Čert je hodný, snažil se pomoct Min Činovi.
Knížka vypráví o malém kocourku, kterého si moc přála holčička Zuzanka. Zuzanka bydlela u rodičů v domečku v malé vesničce. Maminka pronajímala pokoje cizincům a bála se, že by neměli čas starat se o nějaké zvířátko, které si Zuzanka tolik přála. Ah Lo Sung byl jeden z nájemníků a se Zuzankou se skamarádili. Ah Lo Sung byl z Číny. Když se musel Ah Lo Sung vrátit domů, před odjezdem se Zuzanky zeptal, jestli nechce něco poslat. Zuzanka odpověděla, že kočičku. A tak jednoho dne před jejich domem objevil listonoš, vezl velikou krabici a volal Zuzanko, přišel ti balíček. Krabice byla plná malých otvorů a taky tam byla cedulka a na ní stálo: Jmenuji se Min Čin a přináším vám pozdrav od Ah Lo Sunga. Zuzanka rychle otevřela krabici a z ní vyskočilo malé šedivé koťátko s velkýma žlutýma očima. Zuzanka byla moc šťastná. Kocourek si na Zuzanku rychle zvyknul, když byla ve škole, tak si hrál v zahradě. Min Čin se spřátelil také s jinými kočkami, s kocourkem Mourkem, s kočičkou Mickou a kocourkem Čertem. Min Čin byl spokojené koťátko, ale jen do té doby, než začalo jaro a on začal ztrácet srst. Ptal se Mourka, co se mu to děje a on mu vysvětlil, že ztrácí srst, jakou mají mláďata, a začíná dospívat. Toto vysvětlení kocourkovi stačilo a zase byl nějaký čas klid. Jednoho dne, když si Min Čin zase hrál na zahradě, všimnul si, že má modrý ocásek a brzy zjistil, že je celý modrý. Byl jediný z celé vesnice, který měl modrou barvu. Všichni se za ním otáčeli, někteří se ho dokonce báli a Min Čin z toho byl strašně smutný. Schoval se do sklepa a nechtěl z něho vůbec vylézt, ani když ho volala Zuzanka k obědu, ani když za ním přišli jeho kamarádi. Moc se za svou modrou barvu styděl. Vyšel ven, až když byla veliká tma. Rychle se najedl a pak potkal své kamarády, kterým slíbil, že s nimi půjde druhý den k řezníkovi. Ráno když vstal, úplně zapomněl na svou modrou barvu, a tak když ho Zuzanka zavolala, vesele přiběhl. Zuzanka se moc polekala a Min Čin rychle utekl na zahradu a schoval se pod keř. Tam ho našli jeho kamarádi. Vůbec se mu ale nesmáli, ani se ho nebáli, dokonce mu jeho modrou barvu pochválili. I Zuzance se moc líbil, a když se dozvěděla, že v Číně žijí modré kočky běžně, byla šťastná, že její kocourek není nemocný. Horší to bylo s lidmi z vesnice, pořád se na kocourka tak podivně koukali, chtěli si na něj sáhnout. Min Činovi to bylo nepříjemné, a tak se pořád chodil schovávat do kotelny, ale to zas byl pořád špinavý, tak se tatínek rozhodl postavit Min Činovi malou boudičku, aby se tam mohl kdykoliv schovat. O modrém kocourkovi se také dozvěděl pan učitel a poprosil Zuzanku, jestli by ho přinesla někdy do školy. Ta byla šťastná a pyšná. A tak si kocourek začínal pomalu zvykat na lidi a oni zas na něj. Min Čin se po nějaké době přestal schovávat a tak jeho boudičku dal tatínek na strom, kde se usídlili ptáčkové. Nejraději seděli na cedulce, kterou vyrobily děti ve škole. Bylo na ní napsáno Domeček přátelství.

Auta

Knihu vydalo nakladatelství Egmont ČR, s. r. o. v Praze roku 2008. Má 64 stran.
Autor: Lord, Michels and Marduez
Ilustrátor: Walt Disney
Žánr: dětská naučná literatura, dobrodružný příběh
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Líbila se mi, protože obsahuje hezké obrázky a je pěkně napsaná. Je zajímavá tím, jak se Blesk snaží vyhrát svůj celičký život, zlatý píst a sponzorství Dinoca. Doporučila bych ji Terče a Dominice, protože mají rádi dobrodružství. Četla jsem ji jeden měsíc.
Postavy: Blesk McQueen je nafoukaný, protože se mu něco nelíbilo a on to proto nechtěl. Chick Hiks se rád předvádí, chtěl, aby ho měli ostatní rádi. King je hodný a má rozum, protože se nepředvádí jako ostatní. Mack je milý, protože rád odvezl Bleska do Kalifornie. Darebáci jsou zlí, protože schválně zavinili nehodu Mackovi. Šerif je hodný, někdy i milý. Doktor byl zpočátku nafoukaný, pak si to rozmyslel a byl zase milý. Burák je hodný kamarád Bleska a rád straší traktory. Ruda je hodný, polekaný a uražený. Sally je hodná a hodně zamilovaná do Bleska, je taky srandovní, ale i nafoukaná.
Knížka vypráví o autu jménem Blesk McQueen. Blesk McQueen bylo závodní auto, které chtělo vyhrát cennou trofej Zlatý píst. Bylo dost nafoukané a na nikoho nebralo ohledy, myslelo jen samo na sebe. Aby Blesk vyhrál, musel porazit Kinga a Chick Hickse. King byl už starý závoďák a tento závod měl být jeho poslední. Chick Hick byl stejně jako Blesk mladé závodní auto a ani on nebral na nikoho ohledy, byl ještě horší než Blesk. Při startu schválně najel do jiného auta a způsobil hromadnou havárii. Bleskovi se podařilo z ní vykličkovat a ještě Chicka předjet. Chick a King ho ale brzy začali dohánět, a proto během zastávky odmítl výměnu pneumatik a chtěl jen natankovat. Když už to vypadalo, že vyhraje, praskla mu pneumatika a do cíle doskákal. Jenže zároveň s ním byli v cíli i King a Chick. A tak se stalo to, co ještě nikdy, že vyhráli všichni. V boxu se Blesk pohádal se svými mechaniky a ti od něj odešli. Ale Bleskovi to bylo jedno. A bylo rozhodnuto, pojede se ještě jeden závod, a to v Kalifornii a ten rozhodne o vítězi. A tak Blesk přemluvil Macka, aby do Kalifornie jeli ještě ten večer. Mack byl starý náklaďák, který vozil Bleska po závodech. Mack byl moc unavený, ale nakonec souhlasil. Ani si nevšiml, že ho začínají dohánět jiná auta, která do něj začala najíždět. Mack se lekl, strhl volant, jedna z Bleskových trofejí spadla na tlačítko, které ovládalo rampu a Blesk, který spal, se ocitl na silnici. Mack si toho ani nevšiml a uháněl do Kalifornie. Blesk se snažil Macka dohnat, ale špatně odbočil a dojel do městečka Kardanova Lhota. Tam ho zatkl místní šerif za zničení silnice a postavil ho před soud. Za trest musel Blesk opravit silnici. Strašně se zlobil, každého urážel. Silnici, kterou opravil, vypadala ještě hůř než před tím. A tak musel začít znovu. Blesk začal poznávat místní auta. Burák si Bleska moc oblíbil, a i když si Blesk ze začátku myslel o Burákovi své a dokonce jím pohrdal, po nějaké době se z nich stali přátelé. A pak tu byla Sally. Tu Blesk nesnášel, protože si prosadila u soudu, že musí opravit silnici. Po čase, když viděla, jak se Blesk snaží s tou silnicí, nabídla mu nocleh ve svém hotelu. A taky ho pozvala na vyjížďku a při té se do ní Blesk zamiloval. Najednou se objevil Mack, chtěl, aby Blesk odjel do Kalifornie a vyhrál závod, a tak se tam oba vydali.

Vlčák Kazan

Knihu vydalo nakladatelství Olympia Praha roku 1995.
Napsal: James Oliver Curwood
Ilustroval: Gustav Krum
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha má 160 stran. Je zajímavá tím, jak je Kazan chytrý a moc rád pomáhá. Líbila se mi, protože jako hlavní postava vystupuje pes se skvělým talentem. Doporučila bych ji Sáře, protože má ráda záhady. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji jeden měsíc.
Kapitoly: Zázrak, Do nitra severu, McCready splácí dluh, Na svobodě, Boj ve sněhu, Jana, Ledovou vichřicí a další.
Charakteristika jednajících postav: Kazan je kříženec vlka se severským vlčákem a má rád dobrodružství. Šedka je vlčice, Kazanova družka na celý život, byla slepá. Isabela je první hodný člověk, kterého Kazan potkal. Thorp byl manžel Isabely a byl to hodný člověk. McCready je zlý muž, který chtěl Thorpa a Isabelu zabít. Jana je hodná a milá, Kazan ji zachránil život. Pierre Radisson je tatínek Jany, byl to hodný a starostlivý muž. Sandy McTrigger je velmi zlý člověk, podvodník a vrah.
Knížka vypráví o severském vlčáku Kazanovi. První čtyři roky prožil v divočině jako tažný pes. Nebyly to roky příjemné. Poznal hladovění, velké mrazy a taky lidi, hlavně mužů se bál a měl z nich respekt. Po čtyřech letech se dostal do rodiny Thoria a Isabely. Ze začátku se bál, protože nebyl zvyklý na život v rodině. Ale Isabela si jej získala, protože ho od první chvíle milovala. Thorp byl ještě chviličku nedůvěřivý, ale i on si Kazana zamiloval. Kazan si na život v rodině brzy zvykl. Toto štěstí ale netrvalo dlouho. Jednou, Kazan doprovázel Isabelu a Thoria do tábora na Červené řece, doprovázel je jistý pan McCready. Kazanovi se od začátku nelíbil. Zdál se mu zlý se špatnými úmysly a nemýlil se. McCready chtěl Isabelu a Thoria zabít. Kazan byl Isabele stále nablízku, a tak když se jí jednou chtěl McCready dotknout, Kazan po něm vyjel a nechtěně Isabele ublížil. Za to byl od Thoria bit. Oni nevěděli, že je Kazan chrání. To poznali až když jednou McCredady vytáhl Thoria do lesa, kde ho zmlátil a chystal se na Isabelu. Tu ale Kazan ochránil a McCreadyho zakousl. Kazan se bál, že zase dostane, tak utekl do blízkého lesa. Ještě slyšel jak ho Thorp a Isabela volají, ale on už se nevrátil. Toulal se hlubokými lesy a užíval si nabyté svobody, kterou nikdy nezažil. A protože byl z jedné půlky vlk, táhlo ho to za vlčí smečkou, kterou slýchával. První setkání s vlky nebylo zrovna příjemné. Vůdce smečky na Kazana zaútočil a bojovali na život a na smrt. Byl to dlouhý a bolestivý boj, který Kazan vyhrál. A získal si i lásku krásné šedivé vlčice, kterou si pojmenoval Šedka. Stala se jeho družkou do konce života. Prožívali spolu krásné chvíle na Sluneční skále, která se stala jejich domovem i úkrytem před deštěm a mrazem. Tady taky Šedka přivedla na svět čtyři krásná štěňátka. Největším nepřítelem byl pro ně rys. Když šel jednou Kazan na lov, zůstala Šedka se svými štěňátky na Sluneční skále, kam za nimi přišel rys. Začal velký boj, štěňátka ale rys roztrhal a vrhnul se na Šedku. Tu na poslední chvíli zachránil Kazan. Ten den nepřišla Šedka jen o svá štěňátka, ale i o svůj zrak. Kazan ji ale neopustil. Chodili spolu tak, aby se Šedka dotýkala ramenem o Kazanovu kyčli. Tak se naučila chodit, aniž by do něčeho narazila. Tím, že přišla o zrak, zesílil její čich. Po nějaké době se jí narodilo ještě jedno štěňátko. Jmenoval se Bárí. Toho vychovali, a když se z něj stal dospělý vlk, odešel od nich. Kazan se ještě setkává se zlým Sandy McTrigerem, který ho mučí, týrá, bije ho a chtěl ho prodat na zápasy. Byl to také zloděj a vrah. Kazana od něj zachránil profesor McGill. A ještě potkal Janu s malou Janinkou, Pierem Radissonem a manželem Jany.

Dalmatin na útěku

Nakladatelství: Albatros, a.s. Praha
Autor: Lucy Danielsová
Ilustrace: Jitka Walterová
Rok vydání: 2002 - 2004 v Praze
Počet stran: 130
Druh literatury: dobrodružná
Knížka má jedenáct kapitol. Je zajímavá tím, jak je v ní popsána láska ke zvířatům. Líbila se mi, protože je o zvířatech, které mám ráda. I proto se mi dobře četla. Četla jsem ji čtyři dny. Je pro děti od sedmi let. Doporučila bych ji mojí kamarádce Nikole Truncové, protože má ráda pejsky.
Charakteristika postav: Mandy je dívka, která má ráda dobrodružství, zvířata a přírodu. James je kamarád Mandy, rád fotografoval a má pejska labradora Bleska. P. Hopeová je maminka Mandy, je hodná a starostlivá. P. Hope je tatínek Mandy, je moc hodný, starostlivý. Julie Hamptonová je dívka, které se ztratil dalmatin Echo, miluje svého psa. Elise Knightová je spisovatelka, která si vycvičila hluchého dalmatina Matyse.
Knížka vypráví o dívce Mandy Hopeové. Mandy prožívá dobrodružství se svým kamarádem Jamesem Hunterem. Mandy a James chodí spolu do školy, a protože mají prázdniny, věnují se svým koníčkům. Mandy miluje zvířata a James je rád fotografuje. Vyráží tedy do přírody, kde pozorují zvěř a James ji fotí. Mandiny rodiče pracují na veterinární ošetřovně, kde ošetřují nebo operují zraněná zvířátka. Jmenuje se to Archa zvířat. Mandy rodičům moc ráda pomáhala. A ve svých volných chvílích vyrážela Mandy s Jamesem do blízkých lesů. Mandy tam chodila pozorovat laňky s malými koloušky. Zvlášť jednoho, kterého zachránila, když ho našla zraněného. Pojmenovala ho Skřítek. A daňčí laň Meduňku, která se Skřítka ujala. Jednoho dne, když se vydali do lesů na pozorování, narazili na fenku dalmatina. Byla vyděšená a zraněná, ale než se k ní mohla Mandy dostat, utekla. Mandy jí bylo líto, chtěla jí pomoci. Vtom uslyšeli výstřely. V lesích řádili pytláci. Mandy a James rychle utekli. Doma vše vyprávěli rodičům. Maminka Mandy zavolala policii a slíbila, že se půjde druhý den po dalmatinovi podívat. Našli ho v opuštěném domě. Dalmatina hledala i Julie Hamptonová. Přišla tam ve stejnou chvíli jako Mandy s maminkou, a tak se dozvěděli, že fenka dalmatina se jmenuje Echo a že utekla při procházce. Také se dozvěděli, že se Echo poslední dobou chová podivně a byla ráda, když jí Mandinina maminka nabídla, že vezmou Echo k nim do ordinace, aby ji ošetřili. Echo zůstala v ordinaci přes noc na pozorování a Mandy jí tam chodila kontrolovat. Bylo jí pejska líto, pořád měla pocit, že něco není v pořádku. Echo na nic nereagovala. A pak ji to napadlo. Běžela za maminkou, aby udělala Echo prohlídku. Zdálo se jí, že je Echo hluchá. Bohužel se to potvrdilo. Když to maminka oznámila Jůlininým rodičům, byli zděšeni. Ukázalo se, že Echo přišla o sluch, když pobíhala po lese a jak tam pytláci stříleli, poškodili tak její uši. Rozhodli se, že si Echo nemůžou nechat a poprosili Mandininu maminku, aby zprostředkovala buď prodej, nebo utracení. Pro Julii to byl šok, ale bylo rozhodnuto. Mandy dostala nápad, jak tomu zabránit. Znala paní spisovatelku Elisu, která měla také dalmatina Matyse. Matys byl také hluchý. Pozvala jí proto do Archy zvířat a nenápadně pozvala i Julii s Echo a rodiči. Paní Elisa ukázala, jak cvičí s Matyse. Paní Elisa se se svým Matysem dorozumívala pomocí dotyků. Všichni byli dojati a i jindy neoblomní Juliini rodiče připustili, že jejich rozhodnutí bylo unáhlené. Julie si tedy mohla Echo ponechat. A jak to dopadlo s pytláky? Díky Mandy a Jamesovi byli pytláci chyceni a potrestáni. A Mandy se už nemusela bát o Skřítka a Medunku. James jim udělal spoustu krásných společných fotek a oba se už těšili do školy, až budou svým kamarádům vyprávět, jaké zažili dobrodružství.

Witch - Pekelná hudba

Vydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2005.
Autor: Lene Kaaberbo
Ilustrace: Francesko Artibanil
Žánr: dívčí literatura
Kniha má 111 stran. Je určena pro děti od osmi let.
Knížka se mi líbila, protože byla napínavá a měla hezké obrázky. Doporučila bych ji Sáře, protože má také ráda napínavé příběhy. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Bessie, Hvězdný Expres, Šílení, Kluk z Bardu, Dech Sfingy, Šifry v písku, Rušitel, Polibek ropuchy.
Charakteristika postav: Věštec je moudrý a nejvyšší duch, který chrání před zlem. Irma umí kouzlit s vodou. Cornelie je spojená se zemí. Hay Lin ovládá vzduch. Taranie kouzlí s ohněm. Will vlastní srdce Kondrakaru. Ted je kluk, který pomocí kouzla hrál krásně na kytaru. Anya je dívka, která měla ráda Teda takového, jaký byl.
Kondrakar je mohutná pevnost, kde žijí nejmocnější duchové a kouzelní tvorové. Nejvyšší z nich je Věštec. Ten hledá své strážce na zemi, aby jim pomáhali bojovat proti zlu. Své strážce našel i v Heatherfieldu. Obyčejné městečko, kde žije pět obyčejných dívek. Těm daroval zvláštní sílu, která jim pomáhá při překonávání obtížných úkolů. Holky si říkají W.I.T.CH. Na první pohled obyčejné dívky zažívají dobrodružství a o jednom z nich je tenhle příběh.
Jednou měsíčně se koná ve škole, kam chodí i dívky Hudební večer. Vystupují tu žáci se svými kapelami a soutěží o možnost vystoupit na Hvězdném Expresu. Jedná se o smlouvu nahrávky a vystoupení v televizi. Holky si říkají Nefritové Sestry. A protože si moc přály vyhrát, Irma použila malé kouzlo. Ne že by nebyly dobré, ale měli velkou trému a konkurenci v podobě chlapecké skupiny Modrý Kobalt. Díky kouzlu holky vyhrály a tím získaly možnost účastnit se televizní soutěže Hvězdný Expres. Než se holky dostaly na řadu, před nimi hrála chlapecká kapela Pekelníci. Když kluci dohráli, stalo se něco zvláštního. Všichni byli jejich hudbou jakoby očarováni, takže už nikdo nechtěl slyšet nikoho jiného. Okouzleni byli především soulovým zpěvákem Tedem. I Irma podlehla jeho kouzlu, a tak se začala zajímat, co je Ted zač. K překvapení pěti dívek se dozví, že Ted je z jiného světa a na zem byl poslán za trest, protože se provinil. Žil na Bardu, místě, kde se žije hudbou. Všichni tam uměli hrát a zpívat. Jenom Tedovi to nešlo, neměl hudební nadání. Jeho otec byl největší hudebník z celého města. A také miloval dívku, kterou si chtěl vzít, a tak, aby se jí zalíbil, použil kouzlo. Vytvořil si kytaru, se kterou se naučil hrát a zpívat. Lidé z osady to zjistili a za trest ho poslali na zem. WITCH se rozhodli, že mu pomůžou, a tak se vydali do Bardu.
Město ale chránila Sfinga, která měla Tedovi zabránit vstupu do města. Museli najít heslo, aby je Sfinga pustila. Heslo znělo kamarád, ale museli ho zazpívat. Když se jim to konečně podařilo, Ted se ocitl i se svými kamarádkami na Bardu. Nejdřív ho lidé chtěli poslat zpátky, ale pak mu dali na vybranou. Buď zničí kytaru, kterou kouzlem vytvořil a už nikdy nebude hrát a zpívat, anebo si jí ponechá a nesmí zůstat. Bez váhání Ted kytaru zničil. Vzal si svoji dívku, která ho měla ráda i bez zpěvu. Stal se z něho šikovný truhlář. A WITCH? Připravovali se na další soutěž a tentokrát bez kouzel. Sice nevyhráli, ale byli rádi, že to zvládli bez podvodu.

Robinsonka

Vydalo nakladatelství Severografia v Praze roku 1973.
Počet stran: 144
Autor: Marie Majerová
Ilustrátor: Karel Svolinský
Druh literatury: dívčí román
Kniha je zajímavá tím, jak autorka popisuje, jak dřív lidé žili. Líbila se mi, protože byla napínavá a s dobrým koncem. Doporučila bych ji mojí kamarádce Terče a Zuzce, protože mají rády knížky s dobrým koncem. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četla jsem ji měsíc.
Charakteristika postav: Blažena – Robinsonka je dívka, která se snaží vyrovnat se smrtí své maminky. Oldřich Bor je tatínek Blaženy, moc hodný a starostlivý. Tonička je služebná, kuchařka, je laskavá a milá. Jára Duchoň je kamarád Blaženy, učil ji jezdit na kole, pomáhal alespoň na chvilku zapomenout na její trápení. Mada je kamarádka ze školy, ráda si vymýšlela hrůzostrašné historky. Petřík je Blaženčin malý bratříček.
Tato knížka vypráví o dívce, která se jmenuje Blažena. Blaženka, jak jí tatínek říká, je patnáctiletá dívka, která má ráda své kamarádky ze školy, ráda plave, moc ráda čte a ráda chodí do školy. Byla jedináček a o to víc se o ní rodiče báli, proto když jí dovolili, že může jet na tábor, byla Blaženka štěstím bez sebe. Tábor si náležitě užívala a moc se jí tam líbilo. Jenže radost netrvala dlouho. Asi po týdnu přišel telegram, že se musí vrátit domů. Nevěděla vůbec co se děje, a tak si smutně zabalila věci a vydala se na cestu domů. Našla tatínka, jak sedí v kuchyni. Byl strašně smutný. Maminka nám umřela, řekl tichým hlasem. Blažence se zhroutil celý svět. Později se dozvěděla, že maminka zemřela při porodu a že má bratříčka. Sestřičky ho v nemocnici pojmenovaly Petr. Musel zůstat v kojeneckém ústavu, nebyl nikdo, kdo by se o něj mohl postarat. Blaženka byla moc mladá a tatínek musel chodit do práce. Blaženka s tatínkem jezdili do ústavu za Petříkem každou neděli. Pro Blaženku nastalo moc smutné období. Musela opustit školu, protože na ni neměli peníze. Tatínek pracoval jako taxikář a peníze, které vydělal, stačily jen na jídlo a nejnutnější věci. Blaženka se musela naučit vařit, starat se o nákupy. Začátky vůbec nebyly lehké, často plakala. Pak si ale vzpomněla na Robinsona, svého nejoblíbenějšího hrdinu ze všech. Zdálo se jí, že mají hodně společného. Taky si připadala opuštěná, jako byl on. Začala si říkat Robinsonka. Musím to zvládnout, říkala si vždycky, když se jí něco nepovedlo. Robinson to taky nikdy nevzdával. Překonat těžké chvíle jí také pomáhal její kamarád Jára Duchoň. Vždycky ji vytáhl ven, půjčoval jí své kolo a učil ji na něm jezdit. Blaženka své kolo neměla a moc si ho přála. Dohodla se s tatínkem, že za každý oběd, který tatínkovi uvaří a bude mu chutnat, dostane jednu korunu a padesát haléřů. A korunek začalo přibývat. Velkou zásluhu na tom měla i Tonička. Byla to kuchařka od sousedů. Brzy mezi nimi začal vznikat hezký vztah, až se Tonička stala pro Blaženku velkou kamarádkou a rádkyní. Blaženka jí říkala Pátku. Jednou v neděli se Blaženka zeptala Toničky, jestli by s nimi nejela za Petříkem. Tonička přikývla ráda. Když přijeli do ústavu, Petřík se k nim poprvé rozběhl. Nejdřív objal tatínka s Blaženkou a po chvilce i Toničku. Bylo rozhodnuto. Tatínek požádal Toničku o ruku a ještě ten den si odvezli Petříka domů. A co kolo, na které si Blaženka šetřila? Dostala ho od tatínka k Vánocům. Do jara ho měla vystavené v pokojíčku a na jaře na něm vyrazila s Járou na výlety. A od září nastoupila do své milované školy.

Svátky krásné hvězdy

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1988.
Počet stran: 181
Autor: František Kožík
Ilustrátor: Jan Kudláček
Kniha je zajímavá tím, jak autor popisuje Vánoce a vánoční zvyky v různých zemích. Líbila se mi i proto, že za každou kapitolou jsou básničky o Vánocích. Doporučila bych ji všem svým spolužákům, kteří mají rádi Vánoce jako já. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji asi měsíc.
Knížka má 24 kapitol: Vánoční shon začíná, Rozhodnutí, Psaníčko do nebe, Nač jsou Vánoce, Jakubovy nákupy, Beseda v televizi, Školní úloha, Odjezd, Betlém, Přivítání, Stříbrné ráno, Vánoce v cizině, Nečekaná událost, Kuk, Fuk a Muk, Veselý sjezd, Vyšla hvězda, U stolu, Svíčky hoří, Staré zvyky, Sváteční návštěva, Obrázky a vzpomínky, Koleda, koleda, Štěpánův džbán, Na shledanou Vánoce.
Charakteristika postav: Maminka Havlová pracovala jako knihovnice, byla moc hodná a chápavá. Tatínek Havel pracoval jako inženýr, měl rád svou rodinu a Vánoce na venkově. Jakub Havel chodí do třetí třídy, má rád vyprávění maminky o Vánocích. Eva Havlová chodí do osmé třídy, hraje ráda šachy a knížky. Babička a dědeček Havlovi žijí na venkově v obci Hraniční, jsou moc hodní, milují své děti i vnoučata. Ondra je tatínkův bratr, který cestuje po světě, umí krásně vyprávět. Draha je švagrová tatínka, pomohla s narozením miminka. Honza je syn Drahy, je s ním legrace, baví ho lyžování.
Druh literatury: vyprávění
Tato knížka vypráví o rodině Havlových, kteří se chystají na Vánoce. Bydlí v Praze v malém bytě. Maminka začíná péct cukroví, tatínek má plnou hlavu práce, aby to v podniku všechno stihli do konce roku, malý Jakub má starosti s vánočními dárky, se seznamem dárků pro sebe a Eva má plnou hlavu svého kluka, kterého poznala na šachovém turnaji. Malý Jakub je smutný, že ještě nenapadl sníh. Moc si přál zažít Vánoce, které znal z tatínkova vyprávění. Vánoce v Hraniční se spoustou sněhu. „Proč nejedeme za babičkou a dědou?“ zeptal se Jakub. Všem se ta myšlenka zalíbila, hlavně tatínkovi, a tak napsali babičce, jestli by mohli přijet na Vánoce. K babičce se chystal i strejda Ondra, který přiletí z ciziny i teta Draha s Honzíkem. A tak se sbalili a vyrazili. Cestou se zastavili v Jilemnici, kouknout se na betlém. Všem se moc líbil a po prohlídce vyrazili dál. Navečer přijeli do Hraniční. Babička s dědou je radostně přivítali. Babička uvařila teplé kakao a zakrojila vánočku. Na všechny padla vánoční atmosféra. Bylo to úplně jiné než v Praze. Po jídle si vybalili věci a připravili spaní v podkroví. Jediné, co malého Jakuba mrzelo, že nebyl žádný sníh. Děda ho ale uklidnil. Když ráno Jakub vstal, byla celá vesnice pokrytá sněhem. Děti se rychle nasnídaly a utíkaly ven. Po obědě začali připravovat výzdobu, strojit stromeček, začala se připravovat večeře. Pak si sedli všichni ke stolu a strýček Ondra jim vypravoval, jaké jsou Vánoce v cizině. A tak se dozvěděli, že v Moskvě dárky přináší děda Mráz, v Norsku koza, v Holandsku Santa Klaus, v Anglii zase vánoční děda přináší dárky ozdobené větvičkami cesmíny. V Brazílii si děti dají střevíce před práh a jdou se vykoupat, v Alsasku chodí s dárky Kristlkinder a francouzský ježíšek se jmenuje Piere Noel. Po vyprávění šli všichni prohazovat ven sníh. Najednou k nim přiběhl soused, že potřebuje pomoct. Jeho žena začala rodit a on nemohl nastartovat auto. Teta Draha rychle běžela k nim a než přijela sanitka, narodila se holčička. Dali jí jméno Eva. A pak už nastala štědrovečerní večeře. Po večeři šli děti se strýčkem Ondrou nakrmit zvířátka do blízkého lesa. Když se vraceli domů, uviděli přes okno, že se u nich rozsvítil vánoční stromeček. Rychle se rozběhli domů a začali rozbalovat dárky. Po rozbalení Jakub nesl k jabloni kosti, šli pozdravit studánku, rozkrajovali jablíčka, lili olovo, pouštěli skořápky se svíčkami. Byl to krásný Štědrý večer a všichni litovali, že už druhý den budou muset domů. A tak si slíbili, že příští rok zase pojedou všichni do Hraniční. A taky se shodli, že ty nejkrásnější vánoce jsou ty naše české.

W.I.T.C.H. - Čtyři draci

Vydalo nakladatelství Egmont ČR s.r.o. v Praze roku 2006.
Autor: Lene Kaaberbo
Ilustrace: Francesco Artibanil
Žánr: dívčí literatura
Kniha má 128 stran. Je určena pro děti od osmi let. Líbila se mi, protože je napínavá od začátku do konce. Doporučila bych ji Denče, protože má ráda dobrodružství. Četla jsem ji asi čtrnáct dní.
Charakteristika postav: Irma umí ovládat vodu, je vtipná a zábavná. Cornelia je spojená se zemí, skrývá energii zeleného kouzla. Hay Lin ovládá vzduch, umí jako jediná létat a přenáší ostatní vzdušnými cestami. Will ukrývá ve svém nitru srdce Konrakaru. Taranie ovládá oheň, je tichá a stydlivá. Babička Hay Lin byla poslem Věštce, je milá a milující.
Knížka vypráví o přátelství a dobrodružství pěti dívek z Heatherfieldu. Dívky nejsou obyčejnými školačkami. Mají velké tajemství. Byly totiž vybrány jako strážkyně, které chrání své město před zlem. Jeden z dalších příběhů o pětici kamarádek, které si říkají W.I.T.CH., vypráví o tom, jak Hay Lin dostala za úkol napsat příběh a z něj udělat školní představení. Nápad na námět jí dala maminka, která jí vyprávěla pohádku, kterou znala od své maminky, tedy od Hey Lininy babičky. Vypráví o čtyřech dracích, kteří se snažili zachránit jedno městečko, které postihlo velké sucho. Během vyprávění Hay Lin přemýšlí, jak role rozdělí mezi své kamarádky a spolužáky. Čím více maminku poslouchá, tím více se jí zdá příběh povědomý. Čtyři draci, nerozluční přátelé, které nic a nikdo nerozdělí. Kteří pomáhají a chrání svět před zlem. Červený drak miluje vodu a je nejstatečnější. Žlutý drak miloval zemi a byl s ní spojený. Perleťový drak byl tichý a stydlivý, ale dokázal ovládat oheň. Černý drak uměl nejrychleji létat, uměl ovládat vzduch. Hay Lin měla hned jasno, jak role rozdělí, když jí maminka dovyprávěla příběh, a nemohla se dočkat, až ho bude kamarádkám vyprávět. Takže červený drak bude Irma, která ovládá vodu. Žlutý drak bude Cornelie, která má moc nad zemí. Perletový drak bude Teranie, která ovládá oheň. Ale kamarádek je pět. Co bude hrát Will? Ta měla schopnost spojit dívky magickou energií pomocí šperku, který se nazýval Srdce Kondrakaru. Když se dívky sešly, začala jim Hay Lin vyprávět příběh. Čtyři draci chtěli zachránit jedno městečko, které zasáhlo veliké sucho. Jenže aby mohli něco pro lidi z městečka udělat, potřebovali pomoc od císaře, který jim vládl. Jenže císař byl líný a zlý a tak i když jim pomoc slíbil, nic neudělal. Draci se tedy rozhodli, že lidem pomůžou sami, bez císařovy pomoci. Když se to císař dozvěděl, moc se rozzlobil a draky potrestal. Nechal je přikovat do skály, aby už nikdy nemohli na svobodu. To se ale nelíbilo krásné nymfě Xin Jing, která proměnila draky ve čtyři řeky. Černou, žlutou, perleťovou a červenou. Sama se proměnila ve stříbrný amulet, ve kterém byla ukryta její síla čtyř draků. Krásnou nymfu tedy hrála Will. Když Hay Lin dovyprávěla příběh, dívky si uvědomily, že ten příběh je vlastně jejich vlastní život. Konečně se tedy dozvěděli, jak to všechno začalo. Spojili se ještě s Věštcem. Nejvyšším duchem Kondrakaru, aby s ním probrali své poznatky. Ten jim vše potvrdil a ještě prozradil Hay Lin, že její babička byla tak jako ona strážkyní. Divadelní představení se všem moc líbilo a dívky, které si říkají W.I.T.CH., konečně porozuměly svým schopnostem a proměnám a těšily se na další dobrodružství.

Psí život s pirátem

Vydalo nakladatelství Albatros v roce 1977 v Praze.
Autor: Jurij Koval
Ilustrace: Jiří Kalousek
Žánr: dobrodružná kniha
Kniha má 92 stran. Je určena pro děti od šesti let. Líbila se mi, protože byla velmi napínavá. Doporučila bych ji Denče, protože má ráda dobrodružství a napětí. Četla jsem ji asi čtrnáct dní.
Kapitoly: Čuníci a knír, Instalatéři, Vůně medu.
Charakteristika postav: Vasja je hlavní postava příběhu, je to mladý a odvážný kluk, který se postavil zlodějům. Maminka Vasji je hodná, milující a starostlivá. Kačkin je vůdce bandy zlodějů. Rašpl je sklenář, je to starý zloděj, který byl několikrát zavřený. Bublina je zloděj a spoluvězeň Vasji. Příslušník Švabenskij je starší policista, je přísný a tak trochu popleta. Kapitán Boldyreve je přísný, ale hodný a moudrý. Pirát je pes, který pomáhal při dopadení zlodějů.
Knížka vypráví příběh kluka Vasji, který bydlel se svojí maminkou v malé vesnici Kulichovice. Vasja si žil spokojený život, učil se mechanizátorem, ale vše se změnilo, když se jeho maminka rozhodla, že si pořídí prasátko. Vasja se tedy vydal na trhy do sousední vesnice, které se tam konaly každou sobotu. Narazil tam na chlápka s velkým černým knírem, který nabízel dvě malá prasátka. Po krátké rozepři se dohodli na ceně a po chvilce se už Vasja vracel domů s pytlem na zádech se dvěma čuníky. To bude mít maminka radost. Ale když dorazil domů, přišel šok. Z pytle místo prasátek vyběhl malý, zrzavý, vyděšený pejsek. Co Vasju zaujalo, bylo to, že pytel, ve kterém si přinesl psa, byl cítit medem. Vasja byl moc rozzlobený a rozhodl se, že chlápka s velkým černým knírem najde a vyřídí si to s ním. Ale musel čekat do další soboty. Mezitím se pečlivě připravoval na pomstu. Pořídil si oblek na převlečení a knír, aby ho nikdo nepoznal. Během týdne se s pejskem, kterého si přinesl v pytli, skamarádil a stala se z nich nerozlučná dvojka. Dal mu jméno Pirát. Ve vesnici byl Vasja všem pro smích, protože se dozvěděli, co se stalo. Konečně přišla sobota, Vasja vyrazil i s Pirátem na trhy. Převlečený sledoval, jestli tam bude ten člověk, který vše způsobil. Byl tam, jenže Vasju poznal a zavolal na něj policisty s tím, že to byl on, který ho okradl. A tak Vasju odvedli na policejní stanici, kde ho obvinili a zavřeli do vězení. V cele se potkal se známým zlodějem Bublinou. Ráno přišel na stanici kapitán Boldyreve, ale ukázalo se, že se příslušník Švabinskij spletl a že je Vasja nevinný. Člověk, který Vasju udal, byl známý zloděj Kačkin, který byl vůdcem zlodějů. Na Kačkina byl vydán zatykač a Vasja policistům vydatně pomáhal. Kapitán Vasjovi slíbil, že když případ vyřeší, tak za odměnu od něj dostane veliké kapesní hodinky. Ukázalo se, že Kačkin má na svědomí krádeže, vykrádaní bytů a vyloupení banky. Když ho šli zatknout, zjistili, že má zbraň a že mu pomáhají ještě dva chlápci. Jedním z nich byl Bublina, kterého Vasja poznal ve vězení a ten druhý byl sklenář, se kterým mluvil na trhách. Říkali mu Rašple. Chytit je nebylo snadné, na poprvé jim všichni tři utekli. A tak na ně připravili past, do které se chytli. Nejdřív chytili Bublinu, ten se jim přiznal, jen nechtěl říct, kde jsou peníze z vyloupené banky. Vytáhl z kapsy jen padesátirublovku, kterou mu policisté zabavili a Vasjovi při prohlížení se vybavila ta vůně. Vůně medu. Pak si vzpomněl, že u domku zloděje Kačkina stály úly s medem. Potom už šlo všechno rychle. V úlech našli peníze i zlato, co ukradli a Kačkina s Rašplí chytili na nádraží. Takže všechno dobře dopadlo. Vasja dostal od kapitána slibované kapesní hodinky, na kterých stálo ZA ODVAHU.

Čtyři dohody

Vydalo nakladatelství Pragma v Praze roku 1977.
Autor: Don Miguel Ruiz
Ilustrace: Gabriela Novotná
Žánr: naučná literatura
Kniha má 114 stran. Je určena pro čtenáře od 15 let.
Knížka se mi líbila, protože je hezky a srozumitelně napsaná. A je poučná. Doporučila bych ji Denče, Sárce, Domče, Terče, Nikole, Zuzce, Michalovi, Lukášovi, Honzovi, Gábinovi, Matoušovi a Michalovi, protože je to velmi zajímavá a poučná knížka. Četla jsem ji asi měsíc a půl.
Názvy kapitol: Toltékové, Ochočování a sen planety, První dohoda - Nehřešte slovem, Druhá dohoda - Neberte si nic osobně, Třetí dohoda - Nevytvářejte si žádné domněnky, Čtvrtá dohoda - Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete, Toltécká cesta ke svobodě, Zničení starých dohod, Nový sen, Nebe na zemi, Modlitby.
Knížka je vyprávěním muže Dona Miguela Cruize, který pochází z mexického venkova. Jeho maminka byla léčitelka a dědeček byl šamanem. Rodina si myslela, že Miguel bude pokračovat v tradici léčitelství, ale Miguela více zajímal moderní svět. Vystudoval medicínu a stal se chirurgem. To vše se ale změnilo, když Miguel málem umřel při autohavárii. Až pak si uvědomil, že chce něco jiného, než se honit za penězi. Vrátil se ke své rodině na venkov a začal se studovat toltécké umění. Sbíral informace o svých předcích, učil se od své maminky a studoval u šamana v mexické poušti. Po dokončení studií se stal naguálem. V toltécké tradici vede naguál lidi, kteří chtějí změnit svůj život k osobní svobodě. Podle Miguela Rize může být člověk šťastný, pokud bude dodržovat čtyři dohody, které uzavře sám se sebou. První dohoda zní: Nehřešte slovem. To znamená, že slovo, které vyslovíme, může někoho potěšit, povzbudit, zahřát u srdíčka. Ale jsou slova, která dokáží velmi ublížit. Miguel Ruiz dává ve své knize za příklad Adolfa Hitlera, který svými slovy změnil a zničil životy milionů lidí. Slovo, které vyslovíme, je jako kouzlo. Buď někoho osvobodí anebo zakleje. Proto bychom měli každé slovo, které vyslovíme, uvážit. Druhá dohoda zní: Neberte si nic osobně. To znamená, že každý člověk je jiný. Každý máme svůj názor na určité věci, každý přemýšlíme jinak. Jako příklad uvádí Miguel Ruiz, že když mu někdo řekne, že píše hrozné knížky, tak on si to nebere osobně, protože je to názor člověka, který to tak vidí. To samé platí, když mu někdo řekne, že jeho knížky jsou krásné. Pořád to bere jen jako názor určitého člověka. Můžeme tedy vyslechnout spoustu názorů, ale neměli bychom si to brát osobně, protože když by nám někdo řekl něco ošklivého, tak bychom se kvůli tomu potom trápili. Třetí dohoda zní: Nevytvářejte si žádné domněnky. To znamená, že když máme nějaký problém, nebo nás něco nebo někdo trápí, měli bychom se zeptat, proč tomu tak je. Pokud něčemu nerozumíme nebo nechápeme, je nejlepší se zeptat a udělat si jasno, než si vytvořit špatnou domněnku. Když mi někdo řekne, že jsem ošklivá a hloupá a pokud si to vezmu osobně, nebudu sedět v koutě a přemýšlet proč to ten člověk řekl, nebudu se trápit a užírat se, ale půjdu a zeptám se proč si to o mně myslí. Nevytvářet si žádné domněnky znamená komunikovat, tedy ptát se. Čtvrtá dohoda zní: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Když děláme něco, co nás baví, máme z toho radost a potěšení, pak určitou činnost děláme tak, jak nejlépe dovedeme, aniž bychom si to uvědomovali a očekávali nějakou odměnu. A tak by to mělo být při všem, co děláme. A to jsou Čtyři dohody Miguela Rize. Kdyby se lidé řídili touto knihou, možná by nebyly války, nedocházelo by k nedorozuměním a zbytečným hádkám. Lidé by se měli rádi a byli by ohleduplní k sobě i k ostatním.

Dášenka čili život štěněte

Vydavatelství: Albatros v Praze roku 1976
Autor: Karel Čapek
Ilustrátor a fotograf: Karel Čapek
Počet stran: 83
Určeno pro děti od sedmi let.
Kapitoly: Dášenka čili život štěněte, Jak se fotografuje štěně, Pohádky pro Dášenku, Obrázky.
Knížka se mi líbila, protože je o pejskovi - foxteriérovi, kterého mám ráda. Je krásně napsaná. A jsou v ní hezké fotky. Doporučila bych ji Terče a Sárce, protože si myslím, že by je zaujala.
Žánr: dětské povídání a pohádky
Postavy: Dášenka je malé štěňátko, roztomilé, hravé a zvídavé. Maminka Iris je hrubosrstá foxteriérka, trpělivá a hodná fenka. Karel Čapek je spisovatel, který tuto knížku napsal, nakreslil a sám vše s Iris a Dášenkou prožil.
Nejdřív to bylo takové nic, do hrsti se to nevešlo. Tak začíná knížka Dášenka čili život štěněte. Karel Čapek napsal tuto knížku, aby ukázal, že i zvířátka si zaslouží naši lásku. Autor popisuje průběh Dášenčina života od prvního dne jejího narození. O tom, jak nejdřív celé dny jen jedla a spala. O tom, jak se jí jednoho dne otevřelo jedno očko a druhý den to druhé. Každým dnem byla Dášenka větší a učenlivější. Zjistila, že nožičky má na to, aby mohla chodit. Ze začátku to pro ni bylo obtížné, ale protože pilně trénovala, zanedlouho se na ně postavila a začala vše prozkoumávat. Bylo to pro ni velké dobrodružství. Naučila se pít z misky, i když se jí to zprvu vůbec nelíbilo. Lepší to bylo od maminky. Jenže jak Dášence začaly růst zoubky, bylo to pro maminku Iris velmi bolestivé. Se zoubky bylo taky trápení. Začala vše kousat, nic před ní nebylo v bezpečí. Vše bylo rozkousané, roztrhané a zničené. Dášenka byla velmi hravá a neposedná. Nejvíce si hrála se svojí maminkou Iris. Když se do toho pustili, kutáleli se jako v ringu. Byly vidět jen zmítající se tlapičky. Maminka Iris také trochu na malou Dášenku žárlila, protože veškeré pozornosti se těšila Dášenka. Někdy, když byla Dášenka moc rozdováděná, vyprávěl jí Karel Čapek pohádky. Například proč mají foxteriéři krátký ocásek nebo proč hrabou, proč mají dobrmani krátké ocásky. Dášence se pohádky moc líbily, protože se vždycky u nich zklidnila a mockrát i po nich usnula. Nakonec si pro Dášenku nechal pohádku o lidech, protože už brzy měla Dášenka přijít do nové rodiny a začít tak nový život.