Ivan Pytlík

Diamantová sekera

Žánr: pohádky z Bulharska
Vybral a přeložil: Jaroslav Tichý
Ilustroval: Vladimír Břehovszký
Kniha vypráví a tom, jak šel chudák do lesa a na břehu řeky začal sekat dříví. Potom se jednou pořádně napřáhl a chtěl seknout do dřeva, ale vtom mu vyskočila sekera z topůrka přímo do vody. Chudák se dal lítostí do pláče. Najednou v křoví něco zašustilo a z lesa se vybelhal kulhavý dědek. Místo vousů měl šedý mech, místo knírku borové větévky a místo nosu jedlovou šišku. Shodil ze sebe kožich, zul střevíce a žbluňk do vody. Chudák ani nestačil okem mrknout a stařík už byl venku a v ruce držel zlatou sekyru. To ale není ona! Tak se stařík ponořil znovu. A když vyplaval, podával staříkovi stříbrnou sekyru. Ani ta nebyla správná. Tak se stařík ponořil potřetí a vytáhl železnou sekyru. "Ano, ta je moje," vykřikl chudák. Chytil sekyru a chtěl s ní utíkat domů. Ale stařík ho nepustil. Dal mu i ty dvě zbývající. Uslyšel o chudákově štěstí bohatý soused a popadla ho taková závist, že mu nedala ani spát. Tak si usmyslil, že půjde taky k řece. Vzal starou sekyru. Máchl vší silou, aby sekera sletěla z topůrka. A hned začal bědovat. A najednou se z lesa zase vykulhal belhavý dědek. Shodil kabát a hup do vody.Zanedlouho vylezl ven a držel železnou sekyru. To není ta pravá! Stařík nosil z vody různé sekery, ale boháčovi se žádná nelíbila, neboť chtěl tu nejdražší. Potom se stařík potopil naposledy a vytáhl zlatou sekyru. "Sem s ní honem," vykřikl boháč. Ale staroch řekl, že na dně leží ještě diamantová. Zmizel pod vodu a už se nevynořil. A tak boháč odešel s prázdnou.
Boháč je lakomý, protože chtěl tu nejdražší sekeru, kterou by mu stařík přinesl. Chudák je poctivý, chtěl svou obyčejnou sekeru, i když mu stařík nabízel i diamantovou. Stařík je spravedlivý, dal každému, co si zasloužil.
Vydalo Lidové nakladatelství Praha roku 1953.
Počet stran: 153
Kniha je zajímavá tím, že je ještě z Československa. Doporučil bych ji Pavlovi, protože čte něco podobného.
Kniha se mi líbí, protože je o zvířátkách. Vybral jsem si ji, protože se dobře čte. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji tři týdny.
Názvy pohádek: Diamantová sekera, Vlk a ovečka, Tajné slovo, Vlk a sekáč, Hoře přehoře, Psí lejstro, Egle, Tři koně a dalších 21 pohádek.

Dobrodružství veverky Zrzečky

Autor: Josef Zeman
Ilustrátor: Karel Svolinský
Vydal Albatros Praha roku 1987.
Tato kniha je o životě a dobrodružství veverky Zrzečky. Jednoho dne šel myslivec do lesa a našel Zrzečku v pasti. Tak jí z ní vyprostil. Zrzečka chtěla utéct, ale nemohla, protože ji bolela nožička. Tak ji myslivec vzal domů, aby se uzdravila. Po pár týdnech ji už nožička nebolela, tak ji pustil ven. Zrzečka hned běžela na svůj dub, kde měla zásoby. Neuběhl ani týden a přiletěly k ní vrány a chtěly se dostat pro zásoby. Zrzečka se bránila co to šlo, ale věděla, že na ně nestačí, tak zavolala ostříže. Ten hned přilétl a vrány šly po něm, ale on jim uletěl. Ale vrány hned za ním. Ostříž začal kroužit. Když mu docházely síly, zaletěl do křoví, které dobře znal a propletl se jedinou skulinkou, co tam našel. Ale vrány se v keři zasekly a už se nedostaly ven. Ale neuběhl ani měsíc a Zrzečka měla potíže znova. Listy dubu začaly vadnout, tak zavolala datla, aby jí poradil, co se s dubem děje. Ten zjistil že v dubu jsou larvy, tak je vyzobal a dub byl zase v pořádku. A od té doby žijí zvířátka v míru.
Knihu bych doporučil Pavlovi, protože je o zvířátkách. Líbila se mi, protože se dobře čte.
Počet stran: 70
Žánr: pohádka
Charakteristika postav: Veverka Zrzečka byla hodná ke svým sousedům a pomáhala jim. Myslivec byl milý, protože uzdravil Zrzečku. Datel a ostříž byli ochotní, protože pomohli Zrzečce s potížemi. Vrány byly zlé, chtěly Zrzečce ukrást zásoby.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dva týdny. V textu mě zaujalo, jak vrány chtěly Zrzečce ukrást zásoby.

Strašpytlík

Autor: Walt Disney
Ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Egmont ČR,s.r.o. v dětském knižním klubu roku 2005.
Byl úplně normální sluneční den. Strašpytlík seděl pod stromem a najednou bác. Strašpytlíkovi spadlo něco na hlavu. Zmatený Strašpytlík začal křičet, PADÁ NEBE!!! A v tu chvíli začala ve městě být panika. Ale potom se zjistilo, že žádné nebe nepadá. Ale za rok se to stalo zase. Tentokrát už všichni Strašpytlíkovi věřili, protože do vesnice Praštěné Duby opravdu přilétli mimozemšťané. Ale přiletěli v míru. A nakonec se ukázalo, že to, co Strašpytlíkovi spadlo na hlavu, nebylo nebe, ale kus létajícího talíře, který každý rok spadne a mimozemšťané si ho přilétli jenom vzít a zase odletěli.
Knihu jsem si vybral, protože se dobře čte.
Charakteristika postav: Strašpytlík je hodný, protože varoval město Praštěné Duby před mimozemšťany. Rybíz, Mrňous a Kačka jsou obětaví, pomohli Strašpytlíkovi. Strašpytlíkův táta je nedůvěřivý, nevěří Strašpytlíkovi.
Knihu bych doporučil Lukášovi, protože si myslím, že má rád takovéto pohádky. Je určena pro děti od pěti let. Četl jsem ji dva týdny.
Žánr: pohádka
Počet stran: 41

Pohádky pro kočku

Autor: Ludvík Středa
Ilustrátor: Milan Janáček
Vydalo Severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem roku 1986.
Kniha má 109 stran. Vybral jsem si ji, protože mám rád pohádky o zvířátkách.
Názvy kapitol: Jak jsme se poznali, Jak jsme si nerozuměli, Jak jsme poslouchali pohádku, Jak jsme si četli, Jak se Julie předváděla a dalších dvacet kiapitol. Byl krásný sluneční den, když najednou na dveře Ludvíka zaťukal malíř. Julie hned běžela otevřít. Nejdříve se do dveří navalila pruhovaná velká peřina. Proč zrovna peřina? Protože minulý rok si malíř nepřinesl peřinu a v noci se s Ludvíkem o peřinu prali a nikdo se pořádně nevyspal. Potom vstoupil do dveří motýl na provázku a potom malíř. Julie je hned pozvala dál. Ludvík je pozdravil. Potom si uvařili kafe a povídali si, zatímco motýl s Julií se navzájem provokovali. Hned z toho vznikla rvačka. Naštěstí Ludvík šel odnést hrníčky od kafe, takže je od sebe odtrhl. Potom si šli všichni lehnout. Julie spala s Ludvíkem a motýl s malířem v druhé místnosti.
Charakteristika postav: Ludvík je hodný, protože se o malíře postaral. Julie je neposlušná, protože nechtěla poslechnout Ludvíka. Motýl je provokativní, protože vyprovokoval Julii k rvačce.
Tato kniha je pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád také zvířata. Četl jsem ji dva týdny.
Literatura: pohádka
V textu mě zaujalo, jak kočka psala knihu o psech.

Broučci

Ilustrátor: Marek Nenutil
Autor: Jan Karafiát
Tuto knihu mi doporučila mamka. Četl jsem ji čtrnáct dní. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád také zvířata. Zaujalo mě, jak se Brouček s Beruškou brali.
Knihu vydalo nakladatelství Knížní Expert v Ostravě roku 1993.
Byl nádherný sluneční den a brouček si ve světnici dával krupicovou kaši. Po obědě se šel proletět, ale maminka mu řekla, aby se včas vrátil. Brouček vyletěl z domu a letěl směrem na palouk, cestou si zpíval a točil s lucerničkou. Když tam doletěl, uviděl na pampelišce berušku, slétl k ní a povídá, co tu děláš? Beruška mu řekla, že tady jen tak sedí a jestli by se nešel proletět. Brouček kývl, a tak vyrazili na pole, ale než tam doletěli, už brouček musel domů. Přilétl akorát na večeři. Hned po obědě vyrazil zas na palouk, beruška tam zase seděla, tak si sedl k ní na pampelišku a povídali si tak dlouho, že zapomněl na čas. Doma se už maminka strachovala, kde je brouček, tak vyrazila ke kmotřičce zeptat se, jestli tam brouček není, ale nebyl. Tak obě dvě vyrazili za Janičkou, ale tam taky nebyl. Tak vyrazili hledat. Když došli na palouček, tak je tam našli. Cestou domů kmotřička řekla, zítra přiďte na čaj. Takže hned druhý den všichni vyrazili na čaj, tam se zdrželi celý den. Brouček tam zrovna přespal. Ráno vyrazil domů, večer letěl tatínkovi naproti. A tak čas plynul a Brouček byl čím dál tím větší, až byl dospělý a vzal si beručku a s ní žili šťastně až do smrti.
Charakteristika postav: Brouček je neposlušný, protože se nevrátil včas. Maminka je hodná, nevynadala mu za to, že se nevrátil včas. Kmotřička s Janinkou jsou ochotné, protože pomohly hledat broučka.
Literatura: pohádka
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Má 125 stran.

Rarášci ze mlýna

Autor: Irena Kaftanová
Ilustrátor: Vítězslava Klimková
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože tam je pořád nějaké dobrodružství. Knihu mi doporučila mamka.
Byl jeden mlýn a tam bydlel čert Jurášek a vodník Pišišvor. Ale jednoho dne do mlýna přišel tulák Maroš. Jurášek mu připravil pěkné přivítání, schoval se k cestě za pařez a počkal, až Maroš půjde kolem. Za chvíli přišel k pařezu a podíval se na mlýn. Vtom Jurášek vylítl, div z Marože nevylítla duše. Maroš řekl, co to je za strašidlo a co tu dělá. Jurášek na to, že by se měl zeptat tebe, ten mlýn patří mně. Hned jak dorazili do mlýna, tak se seznámil i s Pišišvorem a začalo se zas dělat. Pišišvor prodával ryby a Jurášek mlel mouku a Maroš mouku prodával. A tak šel čas a zlaťáky se jim sypaly. Ale jednoho dne přišel Pišišvor do chalupy celý zmrzlý a byl nastydlý, tak mu Maroš řekl, ať si vleze do vyhřáté postele a uvařil mu čaj. Řekl Juráškovi, aby mu ho dal, že musí jít do města nakoupit. Juřášek odkývl a Maroš vyjel do města. Jurášek byl zvědavý a napil se čaje. To se nedá pít a čaj vylil. A uvařil mu svoji medicínu. Když se Pišišvor vzbudil a napil se čertovy medicíny, dal si loka a hned vylítl z postele. Od té doby je šťastný jako rybička a všichni hospodaří šťastně a zlaťáky se jim sypou do ruky.
Charasteristika postav: Maroš je hodný, protože pomohl v mlýně. Jurášek je chytrý, protože uvařil Pišišvorovi medicínu. Maroš je silný, protože vylovoval a prodával ryby najednou.
Kniha je zajímavá tím, že tam je pořád dobrodružství. V textu mě zaujal příchod Maroše.
Žánr: pohádkový příběh
Kniha má 68 stran. Vydalo ji nakladatelství Petr Blumentritt Blug v Praze roku 2009.

Zvířátka, moji přátelé

Autorka: Martina Blehníková
Ilustroval: Philippe Salembier
Vydalo nakladatelství Svojtka Co., s.r.o, roku 2006 v Praze.
Knihu mi doporučila teta, protože její syn to také četl ve čtvrté třídě. Zaujalo mě srandovní přivítání Kryštofa a Julie. Je zajímavá tím, že se píše o dětech a zvířátkách.
Kniha má tyto kapitoly: Prázdniny na venkově, Uprostřed luk a polí, Mezi lesními zvířátky, Přátelé z teplých krajin, Vysoko v horách a Zvířata polárních krajin.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.
Julie s Kryštofem jedou vlakem k dědečkovi na prázdniny. Po cestě si povídají o zvířátkách a těší se na dědu. Když tam dojedou, tak pes Ben na ně začne hned skákat a začne je olizovat. Děda vychází ze statku se s nimi přivítat. Děti už se těší, až začnou dědečkovi pomáhat. Když se děti vybalily, tak jim děda řekl, že se půjdou podívat na zvířátka. Jako první potkali kohouta se slepicemi a pak se šli podívat na ovce, na kozy a krávy. Po prohlídce farmy se šli vyspat, aby mohli druhý den začít pomáhat. Hned ráno jim děda ukázal, jak se o zvířátka starat. Druhý den hned ráno šly děti nakrmit všechna zvířata a po obědě se vydaly do lesa se kouknout na lesní zvěř. Po cestě potkali srnku, zajíce, užovku a jelena. Když se vrátili z lesa, tak si dali teplý čaj a bramborové placky. Po dlouhém dni v lese děti navrhly, že by se mohli dojít kouknout do zoo. Tak nasedli do autobusu a jeli. V zoo se koukli na ptáky s teplých krajin. A jeli domů. Druhý den se šli podívat na hory. Viděli tam kamzíky, srnce, nějaké zajíce, divokou kočku, medvědy a vlky. Tento výlet do hor se jim moc líbil. Ale po únavném šplhání v horách se těšili do postele. Jako poslední výlet dědeček naplánoval se podívat na polární zvířata. Dětem se tento nápad moc líbil, a tak vyrazili. Ale v tomto případě potkali jenom soby, a tak se vrátili domů. Druhý den už děti odjížděly. Ale výlet se jim moc líbil.
Knihu bych doporučil Pavlovi, protože má rád zvířata.
Charakteristika postav: Děti jsou hodné, protože pomohly dědečkovi. Dědeček je ochotný, všechno dětem ukázal a pohlídal je.
Žánr: příběh s dětskými hrdiny
Kniha má 81 stran. Četl jsem ji jeden týden.

Kočičiny kocourka Damiána

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátorka: Gabriela Dubská
Kniha je zajímavá tím, že se v ní píše jenom o kočkách. Je pro čtenáře od sedmi let.
V příběhu mě zaujalo, jak kočce Pitipačce uvízla sklenička na tlapce.
Knihu mi doporučila teta a má 68 stran. Doporučil bych jí Pavlovi, protože si myslím, že má rád zvířata.
Kniha má tyto kapitoly: Damián a blechy na konci ocásku, Damián a hračkočková kočka, Damián a skleněná botička, Damián a mouchy s baterkou a dalších sedm kapitol.
V jednom opuštěném domě bydlí Damián s kočkou Pitipačkou. Jednoho dne dostane Pitipačka žízeň a rozhodne se, že vypije mléko i Damiánovi. A tak kočka Pitipačka vyrazila k Damiánovi, když došla k Damiánovi, začala mu pít mléko. Damián to uviděl a okřikl jí. Kočka Pitipačka mu řekla, že si dají souboj. A kdo v souboji vyhraje, tak si vypije mléko. Tak dobře, odpověděl Damián a boj začal. Kočka Pitipačka se vrhla na Damiána, ale on se jí vyhnul. Kočka Pitipačka si nabila nos a odešla pryč, a mléko vypil Damián.
Děj v kapitolách Hračkočková kočka: V této kapitole si chce kočka Pitipačka hrát a tak Damiánovi sebere míč. Damián si vezme noviny a udělá si z novin mašli na provázku.
Skleněná botička: Jednoho dne si Pitipačka vezme na packu skleničku a ukazuje Damiánovi, jak je výjimečná, že má skleněnou packu. Ale v tu chvíli, když to dořekla zaškobrtla a pořezala se. A tak jí to Damián ovázal obvazem. A za pár dní se jí to uzdravilo.
Mouchy s baterkou: Jednoho dne se kočka Pitipačka rozhodla, že bude strašit Damiána. A tak začala. Damiána to naštvalo a tak začal vymýšlet jak na ní. Pozval mouchy, půjčil jim baterky a posadil je na parapet. Mouchy vypadaly jako hrůzostrašná kočka sedící na parapetu. Jelikož byla tma, tak se jich Pitipačka lekla a utekla.
Charakteristika postav: Pitipačka je troufalá, protože si pořád na Damiána dovolovala. Damián je chytrý, protože pokaždé vyzrál nad Pitipačkou, aniž by použil násilí.
Knihu vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1971.
Literatura: pohádkový příběh
Četl jsem ji dva týdny.

Pohádky děda Vševěda

Autor: Karel Jaromír Erben
Ilustrátor: Miroslav Jágr
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1985.
Četl jsem jí tři týdny s přestávkami.
Kniha je od osmi let.
Počet stran: 118
Doporučil bych ji Lukášovi, protože tyto pohádky by se mu mohly pěkně číst.
Literatura: pohádkový příběh
Kniha je zajímavá tím, že obsahuje hodně příběhů. Doporučila mi ji mamka. Zaujalo mě, že v nějakých pohádkách jsou malé jazykolamy.
Názvy pohádek: Řípka, O kohoutkovi a slepičce, Hrnečku vař, Jezinky a Smolíček, Otesánek, Boháč a Chudák, O žabce královně, Zlatovláska, Dvojčata, Tři zlaté vlasy děda Vševěda a další čtyři pohádky.
Hrnečku vař: Byla jednou jedna chudá vdova a ta měla dceru. A ta dcera pořád chodila na trhy prodávat vypěstované brambory. A jednoho dne šla dcera přes les a potkala babičku, tak se jí zeptala, jestli si může přisednout. Babička přikývla, a tak si dcera přisedla a rozbalila si svačinu. Vyndala chleba a mléko. Babička ji poprosila o kousek chleba. Dostala za to kouzelný hrneček. Dcera postavila hrneček na stůl a povídá hrnečku vař a hrneček začal vařit. Když měla dost kaše pro obě, řekla hrnečku dost a hrneček přestal. Druhý den musela dcera na trh, ale vdova začala mít hlad, tak postavila hrneček na stůl a řekla hrnečku vař a hrneček začal, ale v tu chvíli zapomněla, jak hrneček zastavit, a tak se kaše dostala až na náměstí a kdo chtěl přes náměstí projet, tak se musel prokousat. Naštěstí se dcera vrátila z trhu a křikla hrnečku dost.
Charakteristika: Dcera je hodná, protože se podělila s babičkou o svačinu a vdova je zapomětlivá, protože zapomněla na zaříkadlo. Řípka: V jedné chaloupce bydlela babička, která si zasadila řepu, ale ta okamžitě začala růst a rostla, rostla, až babičce přerostla celou zahrádku. Když ji chtěla babička vytrhnout, tak jí to nešlo, a proto svolala celou vesnici a společně ji vytrhli.
O kohoutkovi a slepičce: Jednoho dne si kohoutek a slepička vyrazili do lesa na jadýrka. Slepička našla jadýrko a poctivě se s kohoutkem rozdělila, poté našel kohoutek jadýrko, ale nerozdělil se a jadýrko mu uvázlo v krku. Naštěstí byla slepička u něj a hned šla pro pomoc. Nejdříve šla ke studánce, ale ta řekla, že když jí nedá střevíce, tak jí nedá vodu a tak slepička šla shánět střevíce, ale každý za svoji věc chtěl něco jiného. A tak šla, až došla na louku, tam jí sluníčko dalo zlatý paprsek, a tak slepička šla zpátky a každému dala to, co chtěl a oni jí dali zas, co chtěla ona, až došla ke studánce, ta jí dala vodu, tu slepička nalila kohoutkovi do krku a jadérko vyplivnul, poté se už pokaždé rozdělil.
Jezinky a Smolíček: V jedné chaloupce bydlel Smolíček s jelenem, a když jelen odcházel na pastvu, vždy Smolíčkovi říkal, aby neotevíral Jezinkám a jelen vyrazil na pastvu. Jezinky přišly k chaloupce a prosily ho o ohřátí, ale Smolíček je odmítal, ale když pořád prosili, tak jim otevřel a Jezinky ho sebraly a Smolíček začal křičet na jelena. Naštěstí ho jelen slyšel a zachránil ho.
O žabce královně: Byl jeden král a ten měl tři syny a každý si měl vzít jednu nevěstu. Dva synové si ji našli na královském bále, ale tomu třetímu dal jen žábu, ale on jí dal pusu a z žáby byla rázem nádherná princezna a ti dva synové mu jí celý život záviděli.
Zlatovláska: Byl jeden král a ten měl dceru s dlouhýma blonďatýma vlasama. Jednoho dne, když ho dcera naštvala, tak ji zavřel do věže a klíč zahodil. Jenže v té věži dceři rostly vlasy a nakonec princ po dlouhých vlasech vyšplhal do věže a dceru zachránil.
Tři zlaté vlasy děda Vševěda: Jednou děd Vševěd vyrazil na létacím koberci na schůzku s tetou, která žila až na druhé straně města, ale cestou zpátky viděl chudáka na cestě, a tak k němu přiletěl, vzal tři vlasy a dal mu je a řekl, když budeš potřebovat pomoct, tak jeden vlas přetrhni a já ti pomůžu. Chudák vlasy dobře využil a žil si v pohodě a míru.

Pohádky

Autor: Karel Jaromír Erben
Vydalo nakladatelství Karkulka ve Vlkově roku 1995.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní černobílé obrázky. V textu mě zaujalo zajímavé vyprávění o ptákovi Ohnivákovi a lišce Ryšce.
Kniha je od osmi let. Doporučil mi ji David Hájek. Doporučil bych ji Pavlovi, protože tam jsou moc hezké příběhy.
Literatura: pohádky
Názvy pohádek: Zlatovláska, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, Sněhurka, Pták Ohnivák a Liška Ryška, Hrnečku vař, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Otesánek a další dvě pohádky.
Kniha má 59 stran. Četl jsem ji jeden týden.
O Otesánkovi: Byli dva lidé muž a žena. Ta se starala o domácnost a muž chodil do lesa a na pole. Jednoho dne, když šel muž do lesa, zaškobrtnul o pařez. Uřízl ho a vyřezal z něj malého mužíčka a donesl ho ženě domů. Žena mu začala říkat Otesánek. Jednoho dne, když byl Otesánek položen na židli, vykřikl: „Mámo, já bych jedl.“ Máma celá štěstí bez sebe vzala mléko a chléb. Otesánek vypil mléko a snědl celý chléb i s talířem a křičel zase. Žena mu dala vše, co měla v chalupě a nakonec snědl i mámu a vyřítil se z chaloupky. Po cestě potkal tátu, jak šel z lesa a také ho snědl, až snědl celou vesnici a pak došel k babičce, která ryla pole. Ta se ho nebála a motykou mu rozpárala břicho a z něj vyskákala celá vesnice.
Charakteristika postav: Muž je hodný, protože přinesl ženě Otesánka. Matka je hodná, protože se o Otesánka starala. Otesánek je věčně hladový, snědl celou vesnici. Babička je nebojácná, Otesánkovi rozpárala břicho. Zlatovláska je o tom, jak Honza vyrazil do světa, ale měl zvláštní schopnost, rozuměl zvěři. Došel do zámku, tam mu král ukázal dcery a řekl mu, když splní jeho úkoly, tak si nějakou může vybrat. Moucha mu poradila, a tak si vybral Zlatovlásku a žili spolu šťastně až do smrti.
Tři zlaté vlasy děda Vševěda: Jednoho dne se šel děd Vševěd prolétnout. Na létacím koberci přistál uprostřed lesa a tam potkal žebrajícího chudáka a dal mu tři zlaté vlasy a řekl mu, když je přetrhneš, splním ti jedno přání. Chudák si přál nějaké pěkné věci na sebe, pak chalupu a nakonec nevěstu. Děd Vševěd mu všechna přání splnil.

Loupež v Safariparku

Autor: Julia Boehme
Ilustrovala: Heike Wiechmonnová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2007.
Kapitoly: Divoký západ, Krajta tygrovaná zmizela, Noční dobrodružství, Loupež v Safariparku, Na stopě, Na vlastní pěst, Marné čekání, Přistiženy, Nepochopení, Úspěšný zásah, Všechno je jinak a dalších devět kapitol.
Kniha je od devíti let doporučil bych jí Markovi protože má napínavý děj. Četl jsem ji o prázdninách.
Kniha je o tom, jak se dvě kamarádky Jitka a Týna chtějí stát kovbojkami. Jednoho dne přišla Jitka k Týně a říká, že dostala pozvánku do kroužku malých kovbojů a zeptá se, jestli by nechtěla chodit s ní. Týna kývne a tak druhý den jedou s Jitčinou mámou do vedlejší vesnice do kovbojského kroužku. Tam se Jitka s Týnou učí velmi rychle a každý den chodí do parku jezdit na ponících. Mohli tam chodit, kdy chtěli, protože Týnina máma je zvěrolékařka safariparku. Ale jednoho dne se v safariparku ztratila krajta tygrovaná. A takle každý den jedno zvíře zmizelo. Týně a Jitce to začalo být podezřelé, a tak se o to začali zajímat. Proto jednou v noci se vydali na hlídku do safariparku. Tam se schovali do keře a čekali. Najednou uviděli světla velkého nákladního auta. Muž v černém vystoupil a ukrad zebru, ale Týna s Jitkou neměli odvahu zloděje chytit. Proto na příští noc řekli správcovi parku, aby šel s nimi chytit zloděje. Schovali se za ten stejný keř jako předtím a zloděj přijel zase a ukradl jednu zebru. Tak Jitka, Týna a pan správce nasedli na poníky a stopovali ho až k němu domů. Tam díky Týniným dovednostem s lasem chytla Týna zloděje do lasa a pan správce zavolal policii. Ti zloděje zatkli. A pan správce odvozil všechna ukradená zvířata zpět do safariparku. A od té doby nikdo ze safariparku nevzal ani jedno zvíře.
Literatura: příběh s dětským hrdinou
V textu mě zaujalo jak Jitka a Týna zachránili safaripark. A také černobílé obrázky.

Já vám fakt uteču

Autor: Dolf de Vries
Ilustrátor: Pavel Sivok
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1988.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože se dobře čte. Zaujaly mě v ní obrázky a v textu zajímavé jméno Pim.
Jednoho dne se Martin rozhodne, že půjde k Pimovi na návštěvu, protože Martinova rodina s Pimovou rodinou přátelí. Když tam příde, povídá, že dostal pozvánku na tábor. Pimovi se moc líbila a nejvíce se oběma líbilo, že to byl tábor spotovní. Hned druhý den vyrazili na autobusovou zastávku, odkud jeli do tábora. Seznámili se s jinými přáteli. Chodili si zakopat a zahrát vybíjenou. Když se vrátili domů, na Martina moc hezké přivítání nečekalo, jeho rodiče se rozvedli. Začali s Pimem Martinově mamince pomáhat. Nakonec se táta vrátil k mamince a Martinovi a jezdili s Pimem a jeho rodinou na výlety.
Kniha má 93 stran, četl jsem ji tři týdny.
Literatura: příběh s dětským hrdinou
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Moc se mi líbila, hlavně obrázky v ní.
Charakteristika postav: Pim je hodný, protože pomohl Martinovým rodičům se k sobě vrátit. Martin je šťastný, protože se jeho rodiče dali k sobě.

Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry
Ilustroval: Antoine De Saint Exupéry
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1989.
V knize mě zaujaly zajímavé obrázky. A v textu mě zaujaly výjimečné schopnosti Malého prince. Knihu bych doporučil Markovi, protože se dobře čte. Je od sedmi let.
Kniha má 93 stran.
Byl jeden kluk, který začal kreslit. To se mu moc nevedlo, tak si vzpomněl, co studoval ve škole a řekl si, tak já budu pilotem. Koupil letadlo. Létání mu docela šlo, a tak obletěl docela dost zemí. Ale cítil se opuštěn a vtom v noci mu někdo zaklepal na rameno. Byl to Malý princ. Požádal ho, aby mu nakreslil beránka. Kluk byl z toho celý vedle, ale vzal si pero a papír. Vtom si uvědomil, že kreslit neumí. Nakreslil prvního, ten je moc nemocný, nakreslil druhého, ale ten má zas rohy, tak do třetice, ale ten je moc starý. Ale napočtvté se mu to povedlo. Malý princ ho proměnil v opravdového a když se ho chtěl kluk zeptat, co je vlastně zač, zmizel. Druhou noc doufal, že se mu zas zjeví a taky že jo. Tentokrát se ho hned zeptal, jak se jmenuje, on odpověděl, já jsem Malý princ a kluk mu řekl, že je osamělý a že by chtěl zažít dobrodružství. Malý princ řekl, tak nakresli raketoplán. Kluk ho nakreslil, tentokrát jak Malý princ chtěl. Malý princ ho proměnil do životní velikosti a odletěl s ním na Měsíc a tam spolu prožívali hodně dobrodružství, například chytali hvězdy a honili mimozemšťany. Jenže už svítalo, a tak museli letět zpátky do postele. Ale tu třetí noc řekl kluk princovi, že je sám a že by chtěl, aby si ho lidi víc všímali. Tak ho Malý princ zvětšil a když šel ráno do školy, tak ho každý pozoroval, jak je velký, ale po hodině se zase zmenšil. A od té doby se všema ve škole kamarádí.
Charakteristika: Malý princ je hodný, protože pomohl klukovi, aby si ho lidé více všímali. Kluk je šťastný, protože si ho lidé začali všímat.
Knihu jsem četl tři týdny.
Literatura: fantazijní příběh s dětským hrdinou.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1997.
Ilustroval: Karel Franta
Napsala: Helena Helcelotová
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Charakteristika postav: Čert je hloupý, protože udělal, co mu kovář řekl. Kovář je chytrý, protože chtěl čerta vytrestat.
Jednou přišel čert ke kováři. Zaťukal na dveře. Vyšel kovář, čert se ho zeptal, kde je doktor. Kovář mu řekl, že je nemocný a čert se ho zeptal, jestli mu nevytáhne zub. Kovář se podivil a podíval se mu do pusy, zub byl veliký. Kovář mu řekl, ať dá zub do svěráku a čert ho poslechl. Kovář nažhavil kus železa a klepnul čerta do nosu. Čert ucukl a zub byl venku. Čert upaloval do lesa a už ho nikdo nikdy neviděl.
Další pohádky: Proč blesk neudeřil do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku který mele na dně moře, Čert a Káča, Jak Pakala a Tantala napálili čerty, O rychtářovi a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně.
Knihu bych doporučil Lukášovi, protože se dobře čte. Kniha se mi líbila, protože má hezké obrázky. V textu mě zaujal kovářův nápad.
Počet stran: 59
Žánr: pohádka
Knihu jsem četl jeden týden.
Kouzelné dary: Voják potkal hladového stařečka a dal mu krajíc chleba a stařeček mu za to dal dary, s kterými se ubránil před čerty.
O mlýnku, který mele na dně moře: Jeden mládenec žebral na ulici a tam mu nějaký boháč řekl, ať táhne k čertu. Mladík šel do pekla a tam mu jeden moudrý čert řekl, že až se bude Lucifer ptát co chce, ať si vezme starý mlýnek. Druhý den si mládenec opravdu vybral ten mlýnek a on mu namlel to, co si přál.
Čert a Káča: To bylo o čertovi, který byl vyslán, aby přinesl Káču do pekla, ale ta ho utancovala k zbláznění a když se čert vrátil do pekla, dostal za vyučenou, ale Káču žádný čert nesebral.
Jak Pakala a Tantala napálili čerty: To si jeden vládce pekel usmyslil, že udělá něco lidstvu, a tak vyslal dva čerty a ti měli za úkol rozbořit radnici. Ale dva chlapi s nimi zatočili a vrátili je do pekla.
O rychtářovi a čertovi: Rychtář si dělal srandu z čertů a pak ho ti čerti odnesli.
Náhrobek: Náhrobek jednoho pána hlídal mládenec, ale byl to zlý člověk, ničil ostatním lidem náhrobky, a tak ho čert odnesl a ten náhrobek tam stojí dodnes.
Čert čeledínem: Byl jeden čert, který měl odnést do pekla sedláka a když k němu přišel, tak aniž by stihl něco říct, tak ho sedlák zaměstnal, a tam sloužil až do smrti.
Anděl: Byla jednou jedna vdova a tu měl odnést čert, jenže anděl jí zachránil a čerta potrestal.
O zakletém mlýně: Ve mlýně byli čerti, ale pak ten mlýn jeden kouzelník zaklel, a od té doby tam nevlezl ani jeden čert.

Já Baryk

Ilustroval: Adolf Born
Napsal: František Nepil
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001.
Počet stran: 68
Literatura: pohádkové povídky
Začal říjen, měsíc mastných kostí. V každé vesnici mají psi před boudou plno kostí a Baryk tomu říká popsícení. Každý večer se sejdou lidé v hospodě a přinesou si bubny, basy a trumpety. Baryk vždy běží za hospodu a vyje na kuchaře. Kuchař vyjde a dá mu maso nebo kosti. Když už lidi odcházejí domů, Baryk si vezme kost a jde se kouknout s páníčkem do lesa. Když vyšli na mýtinu, kde bylo stádo srnek a srnců, tak se na ně chvíli koukali a za hodinu šli domů. Druhý den Baryk vyšel z boudy a viděl srnce. Baryk a srnec se nečekaně skamarádili, od té doby byli nejlepšími kamarády.
Knihu jsem četl jeden týden. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Baryk je kamarádský, protože se skamarádil se srncem.
Kniha se mi líbila, protože má srandovní názvy kapitol. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád zvířata. Vybral jsem si ji, protože mi ji doporučil Marek.
Názvy kapitol: Já Baryk a můj čáp, Já Baryk a můj šnek, Já Baryk a můj slepýš, Já Baryk a můj krtek a Já Baryk a má žába.
Já Baryk a můj čáp: V tomto vyprávění se čáp při letu zamotal do provazu a Baryk mu pomohl dostat se z něj.
Já Baryk a můj šnek: Baryk šel jednou do lesa a potkal šneka, který naříkal, že mu je malá ulita, a tak Baryk mu našel větší.
Já Baryk a můj slepýš: Tentokrát pomohl slepýšovi se schovat před kánětem.
Já Baryk a můj krtek: Když jednoho dne Baryk vylezl z boudy, viděl všude krtiny. Pak objevil krtka a ten mu řekl, že hledá potravu. Tak mu Baryk pomohl najít místo, kde bylo nejvíce hmyzu ve vesnici.
Já Baryk a má žába: V poslední kapitole Baryk pomohl žábě k nalezení vody, aby mohla naklást vajíčka.
V textu mě zaujala nesmyslná slova, třeba jako místo posvícení - popsícení.

Divoká tlupa

Autor: André Marx
Ilustroval: Sebastian Meyer
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha je pro děti od devíti let, doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád zvířata.
Kniha má 127 stran a četl jsem ji dva týdny.
Literatura: napínavý příběh
Jednoho dne zavolal správce zoo odchytovou službu do své kanceláře a řekl jim, že by chtěl odchytit nějakého vlka. Tak se odchytová služba vybavila a jela odchytit vlka. Když ho přivezli do zoo, zavřeli ho do klece vedle gorily jménem Barnabáš a vlka pojmenovali Hamlet. Když se spolu skamarádili, dozvěděli se příšernou zprávu. Správce zoo řekl, že až Hamlet vyroste, zastřelí ho a vezme si jeho kůži. Prodají ji. Hamlet se dozvěděl od Barnabáše, že správce zoo odchytává zvířata, aby je mohl prodat, anebo prodat jejich kůži. Hamlet se zděsil. A pak se dozvěděl, že si chce vzít jeho kůži. Začal v kleci šílet, ale Barnabáš ho uklidnil a řekl mu, jak se dostat ze zoo. Hamlet se zeptal, jak by ve městě přežili. Barnabáš zná Divokou tlupu, která se skládá z uprchlých zvířat. Hodně dobře se maskují, ale kdo je najde, může se k nim přidat. Druhý den šel správce zoo s pistolí zastřelit Hamleta, aby mohl prodat jeho kůži. Zaměřil a chtěl vypálit. Barnabáš ho vzal a utekli dírou v mříži, kterou Barnabáš celou dobu schovával pro plánovaný útěk. Než se správce stačil vzpamatovat, už byli dávno pryč. Barnabáše a Hamleta zahlédli na útěku tři ptáci, kteří jim poradili, kde najít Divokou tlupu, protože oni z té Divoké tlupy taky pocházejí. Když je našli, přidali se k nim.
Charakteristika: Hamlet je smutný, protože přišel o rodinu. Barnabáš je hodný, protože zachránil Hamleta.
V textu mě zaujal zlý správce zoo a v knize mě zaujal název Divoká tlupa.

Divoká tlupa hledá pomoc

Autor: André Marx
Ilustroval: Sebastian Meyer
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha je pro děti od devíti let, doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád zvířata.
Kniha má 127 stran a četl jsem ji dva týdny.
Literatura: napínavý příběh
V textu mě zaujal zlý správce zoo a na knize její název Divoká tlupa.
Když se Hamlet s Barnabášem přidali k divoké tlupě, začali vymýšlet nápad, jak dostat ostatní zvířata ze zoo. Po dlouhém přemýšlení Hamleta napadlo, že by mohli zabavit správce a Hamlet by mohl proklouznout a odseknout zámky. Tak druhý den brzo ráno se vydali do zoo. Když přišli k zoo, Hamlet rozsekl drápy zámek a vnikli dovnitř. Hamlet se vydal osvobodit ostatní zvířata a zbytek tlupy šel zabavit správce. Ale moc se jim to nepovedlo, protože je správce zahnal do klece s pistolí v ruce. A zavřel je. Když se Hamlet pokoušel dostat do klece, tak ho správce také nahnal do klece. Když ho chtěl zastřeli, slon kterého Hamlet osvobodil z klece, ho chytl do chobotu a hodil do klece a zamkl ho. Pak roztáhl mříže a osvobodil Hamleta. Ten pak osvobodil divokou tlupu a všechna zvířata se přidala k nim.
Kniha se mi líbila a těším se na pokračování.
Charakteristika hlavních postav: Správce je zlý, protože chtěl zabít všechna zvířata. Divoká tlupa je hodná, protože zachránila všechna zvířata ze zoo.

Děti na vodě

Autor: Eva Bernardinová
Ilustrovala: Alena Nievaldová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1989.
Kniha má stran 155. Je pro čtenáře od devíti let a četl jsem ji tři týdny.
Literatura: dětský příběh
Doporučil bych ji Pavlovi, protože si myslím, že by ho zaujala.
Je o dvou partách kluků, kteří žijou na vesnici a pořád proti sobě bojují. Jednoho dne se party domluví, že se sejdou u lampy na třetí ulici o půl třetí. Parta jménem Rytíři tam byla přesně v daný čas, ale parta jménem Draci se zpozdila kvůli tomu, aby mohla Rytíře přepadnout. Rytíře už to čekání přestávalo bavit, tak ve tři odešli, ale najednou na ně zaůtočili Draci a začali po nich házet kameny. Začala bitka kameny, lítaly ze strany na stranu. A najednou bum. Někdo z Rytířů rozbil lampu, a tak všichni utekli. Jenže je pan Novák viděl, i toho, co tu lampu rozbil. Řekl si, že je ještě nechá, ale příště je tu lampu nechá zaplatit. A lampu spravil sám. Druhý den Rytíři přichystali pomstu. Když šli Draci ze školy, Rytíři je přepadli a hodili na ně písek. Jenže Jakubovi se ten písek dostal do očí. Najednou se ozvalo dost, konec bitvy. Rytíři skončili a šli se podívat, co se stalo. Viděli, že se Jakubovi dostal písek do očí. Všichni mu pomohli dojít domů. A máma ho odvezla k očnímu, tam mu písek vyndali a party se spolčily.
Charakteristika postav: Rytíři jsou hodní, protože pomohli Jakubovi dojít domů. Draci jsou zlí, protože zaútočili na Rytíře, aniž by to čekali.
V knize mě zaujaly obrázky a v textu mě zaujala první kapitola, protože nebyla vůbec o tom, že by byli na vodě.
Kapitoly: Před vyplutím, Loděnice, První plachetnice, Blechy, Jarní jízdy, Závody a dalších sedm kapitol.

Fotbaloví gangsteři

Tuto knihu napsala a ilustrovala Brigitte Johanna Henkle.
Vydalo nakladatelství Víkend v Praze roku 2005.
Kniha je od deseti let. Četl jsem ji dva týdny, má 110 stran.
Doporučil bych ji Markovi, protože je o fotbale.
V knize mě zaujalo, že knihu napsala i ilustrovala jedna žena a v textu názvy kapitol.
První kapitola je o tom, jak vesnické děti měli mezi sebou hrát fotbal, jenže druhý tým věděl, že Petr je nejlepší hráč té party, která hraje proti nim. Vyslali Jakuba, aby mu něco provedl, a ten po tréninku Petra ošklivě zfauloval. Začalo se to řešit. První parta povolala partu se jménem Fotbaloví gangsteři, kteří vyšetřují každou záhadu u fotbalu. Ti to hned vyšetřili a zápas byl odložen.
Kapitoly: James zvaný Jimbo, Fotbaloví kouzelníci mezi sebou (je o tom, jak se sjedou fotbaloví kouzelníci ve vesnici a děti se od nich snaží získat podpisy), Výbušná zpráva, Fual na objednávku (je o tom, když se hrálo odložené utkání, tak si jedna parta objednala faul na Petra a zase to musel udělat Jakub a po tomto faulu ho fotbaloví gangsteři vyhodili z party) a dalších 13 kapitol.
Literatura: detektivní příběh
Knihu mi doporučila mamka. Líbila se mi, protože je o fotbale.
Charakteristika postav: Jakub je zlý, protože zfauloval Petra. Petr je smutný, protože nemohl hrát fotbal.

Nekonečné prázdniny

Autorka: Martina Drijverová
Ilustroval: Václav Kabát
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji měsíc. Má 89 stran.
V knize mě zaujalo písmo a v textu vymyšlená kamarádka Klaudia.
Doporučil bych jí Pavlovi, protože si myslím, že by ho zaujala.
Kniha se mi líbila, je o prázdninách.
Hanka Morávková si jde pro vysvědčení. Když jde Hanka ze školy, přemýšlí, s kým bude kamarádit, protože ve vesnici jsou děti buďto batolata nebo o pět let starší. Jediný, s kým může kamarádit, je Klaudie, ale ta není opravdová. Funguje to tak, že si Hanka sedne před zrcadlo, a koukne se na špičku nosu, a když se před ní zamlží, tak ji spatříš. Klaudie s ní prožívá spoustu dobrodružství. A právě když začnou prázdniny, tak se do vesnice přistěhuje kluk z Prahy, jmenuje se Tomáš. Těší se, až se s někým seznámí, proto hned po obědě si jde hledat kamarády. Jediný, koho potká, je Hanka, ale ta s ním moc kamarádit nechce. Protože je to šprt. Ale po týdnu, kdy Hanka pozná Tomáše, s ním začne kamarádit. A seznámí ho s Klaudyí. A prožívají spolu celé prázdniny. A na konci července musí Tomáš odjet, ale Hanka si přeje, aby prázdniny byly nekonečné, to se jí však nesplní, a tak Tomáš odjede. A Hance zase začne škola. Ale s Tomášem se domluvili, že si budou psát.
Charakteristika postav: Tomáš je hodný, protože se skamarádil s Hankou. Hanka je zlá, ze začátku se nechtěla seznámit s Tomášem.
Literatura: dětský příběh.