Marek Pytlík

Nejkrásnější pohádky o dracích

Autoři: Václav Říha, Jan Vladislav, Vladislav Stanovský a František Lezecký
Ilustrátor: Oldřich Jelen
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Počet stran: 86
Žánr: pohádka
Jednou jeden chudý sběrač šel ke krásnému jezeru. Jezero bylo moc špinavé. Za chvíli se vynořil drak a zase se potopil. Sběrač začal pátrat a našel mezi skalisky v truhle ležet princeznu. Skočil za ní do vody a truhla šla ke dnu. Potopil se za ní. Když se dotkl dna, bylo tam sucho, chodil tam jednu hodinu, až tu krásnou princeznu našel. Když se vynořil, začala princezna dýchat. Když se princezna usušila, tak se rozhodli, že bude svatba. Pozvali všechny, které znali a žili šťastně až do smrti.
Charakteristika postav: Sběrač je odhodlaný, protože chtěl princeznu za každou cenu. Princezna je hodná, protože si vzala sběrače, třeba že byl chudý.
Kniha je zajímavá tím, že to jsou v ní vybrány nejlepší pohádky o dracích od různých spisovatelů. Zaujala mně, protože má hezký název. Je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Pavle, Ivanovi, Pavlu, Dorče a Báře, protože dobře čtou. Četl jsem ji tři týdny.
Obsahuje pohádky: Drak dvanáctihlavý, Tři synci a tři zakleté princezny, O rytířovi Wyndovi a panně Markétě, O dračí princezně, Princ Bajaja, Strýček drak, Tři bratři, O zajíci draku, Drak sedmihlavec, Jedenáct draků a černá paní, Kráska a draci, Jan.

Míša Kulička v cirkuse

Napsal: Josef Manzel
Ilustroval: Jiří Trnka
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1996.
Charakteristika postav: Míša Kulička je bojácný, protože se pořád bál.
Počet stran: 32
Kniha je určena pro čtenáře od pěti let.
Žánr: pohádka
Jednou Míša Kulička letěl od vesnice, protože měl velmi mrštné nohy a taky veliký strach ze psů. Slyšel je za sebou. Prchal stále dál a dál, ale vesničanům bylo jasné, že jim někdo utekl. Pak v dálce viděl samá světla a běžel k městu. Začínalo už být šero, když doběhl. Běžel za město. Tady viděl cirkus. Když otevřel oči, viděl tam čtyři kočky, dva lvy a dva tygry. Zvířata začala říkat říkadlo. Jednomu tygrovi zavázal oči šátkem a tygr povídá, kde je klubko, v něm je nit a u nitě je jehla. Pán ho dovedl do kouta, začal říkat říkadlo. Když doříkal říkadlo, pustil tygra z kouta a tygr honil méďu Míšu po kleci. Lidi křičeli za tebou, ale Míša kulička vylezl nahoru na klec a pískal po kleci. Tygr se naštval a postavil se na zadní nohy, ale nedosáhl na méďu Míšu. Zvířata tam skákala obručí a předváděla i další věci. Tygr se rozeběhl proti stěně kleci, prorazil klec a skočil do publika a méďa skončil na obraze a pod ním projela kachna s vozíčkem. Spadl do něho a kachna přijela na pódium i s méďou Míšou.
Kapitoly: Na zvědách, Býčí zápas, Hra na slepou bábu, Krásné zjevení, Noční poplach, Pevná vůle všechno zmůže.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní krásné pohádky o méďovi Kuličkovi, jak objevuje svět. Zaujala mě i tím, že má hezké obrázky. Četl jsem ji tři dny. Doporučil bych ji Lukášovi a Markétě, protože mají rádi pohádky o zvířátkách.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1997.
Ilustroval: Karel Franta
Napsala: Helena Helcelotová
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Charakteristika postav: Čert je hloupý, protože udělal, co mu kovář řekl. Kovář je chytrý, protože chtěl čerta vytrestat. Jednou přišel čert ke kováři. Zaťukal na dveře. Vyšel kovář, čert se ho zeptal, kde je doktor. Kovář mu řekl, že je nemocný a čert se ho zeptal, jestli mu nevytáhne zub. Kovář se mu podíval do huby, zub byl veliký a tlustý. Kovář mu řekl, ať dá zub do svěráku a čert ho poslechl. Kovář nažhavil kus železa a klepnul čerta do nosu. Čert ucukl a zub byl venku. Čert upaloval do lesa a už ho nikdo nikdy neviděl.
Další pohádky: Proč blesk neudeřil do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku, který mele na dně moře, Čert a Káča, Jak Pakala a Tantala napálili čerty, O rychtářovi a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně.
Knihu bych doporučil Ivanovi, protože má rád knížky o čertech. Líbila se mi, protože má hezký název. Zaujalo mě, jak se čerti nechali napálit. Líbil se mi text, pobavil jsem se při tom.
Počet stran: 59
Žánr: pohádka
Knihu jsem četl patnáct dní.

Nejkrásnější pohádky o vodních a mořských bytostech

Autorka: Zuzana Kovaříková
Ilustrovala: Viktoria Ban - Jiránková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2000.
Kniha má 91 stran. Líbila se mi, protože obsahuje hezké pohádky. Vybral jsem si ji, protože má hezký název. Doporučil bych ji Ivanovi, protože má rád podvodní svět. Je doporučena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji dva týdny.
Žánr: pohádka
Vystupují zde: Vodníci jsou panovační, protože donutili ženu starat se o jejich dítě. Žena je hodná, protože pomáhala vodníkům.
Jednou jedna žena žala obilí na poli u vody. Přihopkala k ní žába. Žena se té žáby lekla a odháněla ji pryč. Žába jenom poskočila dozadu a zase přihopkala. Žena se jí nemohla zbavit. Žába odhopkala a skočila do potoka. Za chvíli za ní přišla nějaká osoba. Podívala se na tu osobu, hned uhodla, kdo to je a vykřikla: Vodníkova žena. Ta jí pravila: "Slíbilas mi, že mně půjdeš za kmotřičku." Žena se lekla a začala plakat a potom si řekla: Ze mě neudělá sluhu. Vodníkova žena šlehla jakýsi prutem a hladina vody se rozstoupila a bylo vidět na dno. Žena vlezla do rybníka a tam spatřila dítě a začala se o dítě starat. Bylo po obřadě a vodník s vodnicí jeli na líbánky do sousedního rybníka. Žena se měla postarat o jejich dítě jeden měsíc. A potom ji pustí na svobodu. Uplynul jeden měsíc a přijeli. Propustili ženu a ta žena žila až do smrti.
Názvy pohádek: O krajánkovi a vodníkovi, O vodní víle, Mořská ženka, O hastrmankách, Vodní paní (může ji probudit červená růže která roste na dně moře), Mořská ženka (mořské panny chtějí vybudovat království pro mořskou královnu), Egle, Za kmotřičku u vodníka, O rybářské dívce a mořském muži.
O Krajánkovi: pohádka je o krajánkovi, jak chodil od mlýna ke mlýnu a pomáhal. O vodní víle: pohádka je o víle, která pomáhala rybám. O hastrmankách: pohádka je o dvou hastrmankách, které prožívají dobrodružství ve vodě i na souši. Egle: pohádka je o třech sestrách - dvě dívky zaklela zlá vodní paní do hus, nejmladší dívka Egle je chtěla osvobodit. Zkoušela několik věcí a potom jí řekl vodník, že musí do jeskyně u rybníku, kde byli hadi a jeden s korunkou. Egle musela splnit pět úkolů, aby dostala korunku. Egle dostala korunku a osvobodila sestry. O rybářské dívce a mořském muži: pohádka je o muži, který je zakletý do ryby a žena ho osvobodí.

Já Baryk

Ilustroval: Adolf Born
Napsal: František Nepil
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001.
Počet stran: 68
Literatura: povídky
Začal říjen, měsíc mastných kostí. V každé vsi, mají psi před boudou hromadu kostí a Baryk tomu říká popsícení. Každý večer se sejdou lidi v hospodě a přinesou si bubny, basy a trumpety. Baryk běží za hospodu a vyje. Kuchař vyjde a hodí mu maso nebo kosti. Když už lidi odcházejí domů, Baryk si vezme kost a jde se kouknout s páníčkem do lesa. Vyšli na mýtinu, kde bylo stádo srnek a srnců. Za hodinu šli domů. Druhý den Baryk vyšel z boudy a viděl srnce. Baryk a srnec se skamarádili, od té doby byli nejlepšími kamarády.
Knihu jsem četl tři dny. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Baryk je hodný a chytrý, skamarádil se se srncem a uměl si poprosit o maso. Srnec je kamarádský, skamarádil se se psem.
Kniha je zajímavá legračními názvy kapitol. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád zvířata. Vybral jsem si ji, protože má krásné ilustrace a obsahuje legrační slova.
Názvy kapitol: Já Baryk a můj čáp, Já Baryk a můj šnek, Já Baryk a můj slepýš, Já Baryk a můj krtek, Já Baryk a má žába a Psí kalendář.
V dalších kapitolách jsem se dočetl, jak Baryk pomohl vlaštovce přežít zimu, bažantovi utéct před myslivci, vráně najít pole, na kterém je hodně žížal, sýkorkám najít lůj, zajícovi najít mláďata a ježka zachránit před autem. Dále Baryk pomohl čápovi dostat se z provazu, šnekovi najít větší ulitu, slepýšovi najít úkryt před dravcem, krtkovi najít hmyz jako potravu a v posledním příběhu žábě najít vodu k nakladení vajíček.
V textu mě zaujala nesmyslná slova a věty: namísto posvícení - popsícení, namísto zimy - měsíc sněhuláků, namísto měsíce dubna - měsíc čiperných blech. V normálních knihách se nevyskytují. Kniha se mi líbila hodně, protože mě pobavily i tyto názvy.

Patnáct pohádek Boženy Němcové

Ilustroval: Jiří Winter
Autor: Božena Němcová
Počet stran: 160
Literatura: pohádky
Vybral jsem si ji, protože má hezké obrázky. Líbila se mi, protože má skoro každý obrázek černobílý. Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji tři týdny. Doporučil bych ji Patriku Tůmovi, protože všechny příběhy mají šťastný konec.
O třech zakletých psích: Byl jednou jeden starý sedlák a měl dvě děti dceru a syna. Dceři bylo dvacet a synovi dvacet dva. Když starý sedlák zemřel, vydal se syn do světa. Vzal si na cestu tři ovce a sbalil si jídlo, pití a zbraň a vydal se do světa hned druhý den, když se stmívalo. Jirka zahlídl v dálce světélko. Přišel blíže a zjistil, že to je hotel a naproti bylo řeznictví. Zašel do řeznictví a nabídl řezníkovi dvě ovce a řezník nabídku přijal. Dal Jirkovi tři psi. Ke psům dostal i jednu píšťalku. Jirka se vrátil domů a vysvětlil sestře, co ti psi umí a jak se jmenují. Černý pes se jmenuje, Lámej, vše rozláme a sto mužů roztrhá, ten zrzavý se jmenuje Trhej, protože dvě stě mužů roztrhá jako hračku, ten bílý se jmenuje Pozor, protože mu nic neunikne. A sedlákovy děti žily jako v ráji.
Charakteristika postav: Jirka je hodný, chtěl pomoct sobě a své sestře. Řezník je hodný, dal Jirkovi tři psy. Děvče je pracovité, protože pečovalo o dům.
O slunečníku, měsíčníku a větrníku: Je o třech kmotřencích, kteří se zajímají o princezny. Spravedlivý Bohumil vypráví o starém pánu, který byl spravedlivý, s každým se rozdělil. Neohrožený Mikeš je o klukovi, který se vydal do světa za dobrodružstvím. O chytré princezně je o dvou pánech, kteří chtějí odhalit zlato a jeden z pánů najde poklad a otevře ho. Objeví se čert a přinese smlouvu a pán ji podepíše. Pán si přál další a další věci a čert ho chtěl odvést do pekla. Pán nevěděl, co má udělat, přišel za princeznou a ta mu poradila, ať se s čertem vsadí, co nemůže čert splnit. Čert a Káča: Jednou si přišel čert pro Káču a přivedl ji do pekla, ale Káča byla hodná a Lucifer čerta potrestal tím, že bude nosit Káču na zádech. O zlatých zámkách je o zámcích, které ukrývají hodně zlata. O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních vypráví o královi, který se navečer procházel po zahradě a na jabloni bylo jedno zlaté jablko. Druhý den ráno jablko pryč a do večer narostlo nové a král poslal jednoho strážce, který měl hlídat jablko, ale usnul. Další den zase poslal král strážce, aby hlídal jablko, ale taky usnul. Bylo to tak celý týden a král tam poslal dalšího strážce a ten si nalíčil past a chytil ptáka, který pořád kradl jablka. Strážce donesl ptáka ke králi a král mluvícího ptáka pustil. Čertův švagr je o čertovi, který měl švagra a švagr mu sloužil a pomáhal vládnout čertovi. Silný Ctibor je o Ctiborovi, který byl jako mladý hodně silný. O kocouru, kohoutu a kose je o kocourovi, kohoutovi a kosu, kteří se skamarádili a postavili se královskému panství. O bílém hadu vypráví o hadu, který měl zlatá vejce. Princ Bajaja vypráví o princi, který zachránil princeznu a oženil se s ní.
Knihu vydalo Východočeské nakladatelství Havlíčkův Brod v roce 1962.
Nejvíc mě zaujaly povahové vlastnosti psů v pohádce O třech zakletých psích, protože každý pes se jmenoval tak, jak má pracovat: Pes Lámej uměl lámat železo, pes Trhej uměl roztrhat 200 vojáků a třetí pes se jmenoval Pozor a na všechno dával pozor a hlídal.

Co mi liška vyprávěla

Napsal: Jiří Mahen
Ilustroval: Stanislav Hájek
Vydalo nakladatelství Papyrus ve spolupráci s nakladatelstvím Jih ve Vimperku v roce 1993.
Počet stran: 88
Literatura: pohádkové vyprávění
Kniha je zajímavá tím, že popisuje příběhy všech zvířat, od brouků, přes zvířátka, až po ptáky.
V knize mě zaujal příběh Tisíc ptáků a jedna vlaštovka, kde jsou popsány jednotlivé práce pro všechny ptáky a také to, proč vlaštovce za trest ustřihli křídla. Všichni ptáci plnili své úkoly dobře, ale vlaštovka svůj úkol neplnila. Knihu bych doporučil Pavlovi a Lukášovi, protože se zajímají o zvířata. Vybral jsem si ji, protože mě zajímalo, co mohla liška vyprávět.
Knihu jsem četl měsíc. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Jak se zvěř pomstila člověku: Žil byl jeden lovec jménem Kuba, který zabíjel zvěř pro radost a pro peníze prodával kůži a kosti. Jednou k němu přišel král a koupil si všechny kožešiny. Druhý den ho zase navštívil král a chtěl zabít dva zajíce, tři medvědy a jedno prase. Lovec šel na lov a zabil zvířata, která král chtěl, ale ještě potřeboval jedno prase. Po hodině hledání byl lovec unavený, utrhl větev, aby mu nebyla zima. Zvířata ho v noci odnesla. Ráno ho potrestala a lovec už zabíjel jen pro jídlo a zvěř už pro radost nezabíjel.
Další pohádky
O rozmarném světě obráceném světě: Pohádka je o pánovi, který chtěl nové věci, i když má podobné a funkční. O hloupém čertu je o čertu, který vše zkazil a nevěděl, jak a co má dělat. Myší král vypráví o tom, jak se stal z myši král. Dvanáct zbojníčků a vrána je o tom, jak dvanáct zbojníčků chtělo chytit vránu. Račí princezna vypráví o princezně, která je zakletá do raka na padesát let. Noc duchů je o tom, jak duchové strašili lidi.
Charakteristika postav: Lovec je zlý, zabijel zvěř pro radost. Král je bohatý, koupil všechny kožešiny a objednal si zvířata na hostinu. Zvířata jsou naštvaná, protože zvířat ubylo, a proto potrestali lovce.

Klub záhad - Dům příšer

Napsal: Thomas Brezina
Ilustroval: Wolfram Nowatzik
Knihu vydalo nakladatelství Fragmen v Praze roku 2007.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Doporučil bych ji Ivanovi protože by ho zaujala.
Počet stran: 130
Literatura: napínavá povídka
Kniha je zajímavá tím, že má jednu povídku a je rozdělená do kapitol. V textu mě zaujalo to, že k záhadám jsou různá vodítka. Líbila se mi hodně, protože jsem musel přemýšlet. Knihu jsem si vybral, protože jsem ji viděl v knihovně. Četl jsem ji, protože mně ji doporučil bratránek. Knihu jsem četl jeden týden.
Názvy kapitol: Netvor, Pronásledování, Ropuší sloupy, Požírač koček, Ledový chlad, Shnilé maso, Výhrůžka, Osvoboďte mě!, Další hádanky, Držte se dál!, Dvě hodiny po půlnoci, Lepkavý jazyk a další.
Jednou jeden šílený vědec vytvořil lektvar a vypil ho. V tu ránu se z něj stal netvor a vyrazil ven, aby zničil město. Viděla to Vicky, zavolala Klub záhad, aby ho chytili. Netvora zahnali do kouta, ale on uměl splývat s věcmi. Tak jim utekl. Pronásledovali ho a nahnali ho do pasti. Netvora chytili a vyrobili lektvar, aby ho vrátil zpět na normálního šíleného vědce.
Charakteristika postav: Klub záhad je chytrý, přelstili netvora. Netvor je zlý, chtěl ovládnout svět. Vicky je hodná, pomohla Klubu chytit netvora.

Záhadný hřebec

Napsal: Sharon Siamon
Ilustroval: Henifer Bell
Vydalo nakladatlství Stabenfelt v Praze roce 2009.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji jeden týden.
Počet stran: 150
Knihu bych doporučil Michalovi, protože se zajímá o koně.
Kniha je zajímavá tím, že zvířata mluví s lidmi. V textu mě zaujala popsaná zvířata a to, co nejlépe umějí. Doporučil bych ji ostatním, protože se něco přiučí o koních. Líbila se mi i proto, že má hezké obrázky. Vybral jsem si ji, protože se mně koně líbí. Četl jsem ji, protože ji četl Milan.
Kapitoly: Chřestýš, Náročná jízda, Diego, Opuštěná, Hadí kousnutí, Rozdílné názory, Doktor Tux, Návštěva, U potoka divokých koní, vyděšená Sofie, Ztracená!, Párek plaváků, Supi!, Temovy novinky, Hon helikoptérou, V obklíčení, Tux, Záplava, Skalní úbočí a další.
Jednou jeden kůň s Jitkou jel do pouště. Na kameni viděli chřestýše a kůň začal couvat až ke kaňonu, který byl hned za nimi. Ale Jitka koně uklidnila a okolo chřestýše prošli. Jeli dál a kůň se splašil a vyklopil Jitku a utekl. Jitka hledala signál a zavolala na záchrannou stanici a našli Jitku a ošetřili ji. Našli i koně a vrátili se domů. Doma se jich vyptávali, co se jim stalo, že nepřijeli navečer. Druhý den se vydali na závody a byli první. Když se šli navečeřet, přišel zloděj a ukradl toho koně, který je pro závod a že byl unavený, tak ho zloděj bičoval, až kůň zastavil, protože měl velikou žízeň. Ale poblíž nebyla žádná voda a dohnali je policajti. Zatkli zloděje, koně odvezli majitelům. Další den Diego přeskočil ohradu a utekl na louku a byl tam až do večera. Večer šli lovci na lov a postřelili ho. Potom na něj zaútočil pes a poranil ho. Dozvěděli se to sedláci a sedlačky a vyrazili za ním. Našli ho a odvezli na veterinu. Diega ošeřili a odvezli ho domů. Starali se o něj.
Druh literatury: smyšlený příběh
Charakteristika: Jitka je hloupá, vzala si s sebou nevycvičeného koně. Kůň je vystrašený, protože se lekl chřestýše. Záchranná služba ošetřila Jitku. Odchytová služba odchytila koně.

Knížka Ferdy mravence

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Počet stran: 180
Napsal: Ondřej Sekora
Ilustroval: Jan Žbánek
Žánr: pohádky
Jednou přišel kluk k mraveništi a začal ho rozbijet a najednou uviděl mravence se šátkem. Schoval si ho do kapsy. Kluk došel před dům a Ferda akorát vyklouznul, ale začalo pršet. Ferda se schoval do listí a začal stavět vozík za hlemýždě. Přestalo pršet. Ferda zapřáhl vozík a jeli a najednou viděl divoké koně a ochočil si jednoho z nich. Zapřáhl vozík za koně a jeli do vesnice. Ve vesnici si Ferda začal stavět barák. Když ho postavil, šel se poznat s ostatními. Našel si hodně přátel a hodně jim pomáhal. Naučil je různé věci. Nakonec se vrátil do mraveniště.
Charakteristika postav: Ferda je hodný, chytrý a pracovitý, naučil ostatní něco, co neuměli. Vesničané jsou kamarádští, skamarádili se s Ferdou. Kluk je zlý, rozboural mraveniště a dal Ferdu do krabičky od sirek.
Kniha je zajímavá tím, že na sebe navazují jednotlivé kapitoly. V textu mě zaujala přímá a nepřímá řeč.
Knihu jsem četl týden. Doporučil bych ji ostatním, protože je zábavná. Líbila se mi, protože jsem si vzpomněl na Ferdu mravence. Je určena pro čtenáře od osmi let. Doporučil bych ji hlavně Lukášovi, protože si určitě vzpomene na další díly Ferdy mravence.
Názvy kapitol: Nejpve o jednom kluku, který šel lesem, O sáňkách na mraveništi a o prázdné krabičce, Jak Ferda neměl deštník a jak pan hlemýžď huboval, O tom, jak se hlemýžď zlobil ještě víc, O tom, co by beruška ráda, O tom, jak cvrčkovi nehrálo rádio, O broku Pytlíkovi a o tom, jak se hází lasem, Jak se ochočí divoký kůň, Jak se beruška stále jen smála, O nejpěknějších hračkách pro malé děti a dalších 46 kapitol.

Klub záhad: Loď duchů

Kniha se mi líbila, protože jsem luštil záhady se superlupou. Doporučil bych ji Ivanovi, myslím, že by ho zaujala.
Počet stran: 111
Vydalo nakladatelství Fragment, Havlíčkův Brod v roce 2006.
Kniha je určena pro čtenáře od 11 let.
Napsal: Thomas Brezina
Ilustroval: Wolfram Nowatzik
Literatura: napínavá dobrodružná povídka
Kniha je zajímavá tím, že má jednu povídku a ta je rozdělená do kapitol. V textu mě zaujalo to, že k záhadám jsou různá vodítka. Vybral jsem si ji, protože jsem ji viděl v knihovně.
Ráno, když se Nick koukal na zprávy, zjistil, že se potápí lodě. Zavolal Jupiterovi a Vicky, ti se sbalili a vyrazili do přístavu. Tam nasedli do lodě a pluli doprostřed oceánu. Uprostřed oceánu se potopili, hledali dlouho a nakonec našli loď a na lodi byli duchové. Museli se dostat do podpalubí. Našli díru v trupu lodi a dostali se do podpalubí Titaniku. V trupu lodi Jupiter pomohl Vicki najít plánek, ale jen co ho našli, chytili je duchové a dali do sítě. Přemýšleli, jak se dostanou ven z pasti. Vicki našla na stožáru ostré železo. Nick prořezal síť a plavali ke truhle. Truhlu našli nedaleko lodi. Nakonec pochytali všechny duchy a vrátili Titanik na hladinu. Potom se vrátili domů i s Titanikem.
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Charakteristika postav: Nick je všímavý, zjistil, že se potápí lodě a našel díru v trupu lodi. Jupiter pomohl Vicky najít plánek k truhle a jak do ní pochytat duchy. Vicky přišla na to, kde je truhla. Duchové jsou zlí, potápěli lodě.
Názvy kapitol: 4000 metrů pod mořem, Děsivá plavba, Kormidlo, Mrtvá loď, Hrůza v hlubinách, V pasti, Návrat Titaniku a dalších 13 kapitol.

Klub záhad – Ostrov náhrobků

Kniha se mi líbila, protože jsem luštil záhady se superlupou. Doporučil bych ji Ivanovi, myslím, že by ho zaujala.
Počet stran: 111
Vydalo nakladatelství Fragment, Havlíčkův Brod v roce 2006.
Kniha je určena pro čtenáře od 11 let.
Napsal: Thomas Brezina
Ilustroval: Wolfram Nowatzik
Literatura: napínavá dobrodružná povídka
Jednou o prázdninách, když pluli na Titaniku, Nick, Vicky a Jupiter si na Titaniku hráli a dělali blbiny. Když se honili, uviděli ostrov s mlhou a Titaniku se zasekl motor. Nick s Jupiterem a Vicky nasedli do člunu a pluli, připluli na ostrov a z ničeho nic se objevili zombie a kostlivci. V jednom hrobě našli chodbu a v ní našli knihu, přečetli si ji a zjistili do čeho pochytat zombie. Šli do dalšího hrobu a v něm našli plán na najití přístroj, který vypadá jako ruka. Našli ho nedaleko hrobu. Pochytali zombie a už zbývali kostlivci. Zabili kostlivce a v něm byl přístroj, vypadal jako kost. Pochytali kostlivce a vrátili se na Titanik.
Charakteristika postav: Vicky je chytrá, našla chodbu. Jupiter je chytrý, rozluštil plán. Nick je všímavý, uviděl ostrov s kostlivci a zombie.
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Názvy kapitol: Ostrov v mlze, Žlučov u žlučového jezera, Noc na jezeře, Jako křivé zuby, Umíráček, Za špičatým obloukem, Obří tlama, Černý pasažér, Tváře z náhrobků, Pomsta bude sladká, Záhadní mrtví, Ztracen na ostrově a dalších pět kapitol.

Klub záhad – Noc oživlých mumií

Napsal: Thomas Brezina
Ilustroval: Wolfram Nowatzik
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod v roce 2007.
V knize mně zaujal popis Thomase Breziny. V textu mě zaujalo slovo sarkofág. Kniha se mi líbila, protože jsem luštil záhady se super lupou. Doporučil bych ji Ivanovi, myslím, že by ho zaujala.
Počet stran: 115
Literatura: napínavá dobrodružná povídka
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Jednou Nick našel u tatínka na stole papíry, na kterých byl obrázek mumie. Nick zavolal Vicky a Jupiterovi Nick šel do úkrytu pod zemí, tam se domluvili a šli přemluvit mamky. Nakonec přemluvili mamky a jeli do Egypta. Tam uviděli taťku a ten jim ukázal, hrobku faraona. V noci oživli a mumie hledala své orgány, druhou noc je znova hledala a Jupiter byl na záchodě. Běžel probudit Nicka a Vicky mumii našla orgány a snědla je. Mumie se změnila na člověka a šla pryč. Nick vyfotil mumii a druhý den ji hledali. Večer mumie zavolala ostatní. Byla tak hloupá, že jim nekráčela přímo do pasti i se svou armádou. V mumiích našli čipy a ty je dovedly až k pachateli. Pachatel byl zatčen a uvězněn na doživotí.
Kniha je zajímá tím, že se musí luštit se superlupou. Líbila se mi, protože je jako scoobydoo.
Nick je všímavý, všiml si papírů o Egyptu. Jupiter a Vicky jsou vytrvalí, přemluvili maminky. Pachatel je zlý, chtěl vystrašit lidi a získat Egypt.
Kniha je určena pro děti od 11 let.
Názvy kapitol: Hororový stan, Spolknutí, Kousnutí, Život v bednách, Slepá ulička, Sarkofág, Černá mumie, Papyrus, Zaklínání telaba, Výhrůžka, Děsivý večer, Jako by se rozplynula ve vzduchu, Praskání v koruně stromu, Probuzena k životu a dalších sedm kapitol.

Případ pro mistrova žáka

Napsala: Annette Neubauerová
Ilustrovala: Silvia Christophová
Vydalo nakladatelství Thovt s.r.o. Praha 2007.
Počet stran: 125
Literatura: krimi příběh
Kniha je zajímavá hezkými černobílými obrázky. Doporučil bzch ji Ivanovi, Pavlovi a Lukášovi, protože je to spíš kniha pro kluky.
Knihu jsem si vybral, protože je jako Klub záhad. Líbila se mi, protože všechny záhady vyřeší Leonardo da Vinci. Je určena pro čtenáře od dvanácti let. Četl jsem ji dva týdny.
Názvy kapitol: Krádež, Co zloděj hledal, Pátrání, Horká stopa, Noční dobrodružství, Pozvání, Nebezpečná návštěva a Podzemní dílna.
Jednou Leonardo uklízel u Salaie a když Salai uklízel knihy, všiml si, že jedna chybí. Zjistil to tak, že měl knih devadesát devět ze stovky. Leonardo šel za věštkyní a ta mu řekla, že ji ukradl Pavel. Šli k Pavlovi domů a prohledali celý dům, ale kniha nikde. Šli za jeho matkou a ta jim nic neprozradila. Dělala jako že se nic nestalo. Vyndala ji ze šuplíku a hledala lektvar na nepřemožitelnost. Akorát když chtěla přidat poslední přísadu, tak to celé explodovalo. Zavřeli je do vězení a Salai tu knihu dal spálit, aby se už nic takového nestalo.
Charakteristika postav: Leonardo je trochu hloupý, neprohledal kuchyň. Pavel a jeho matka jsou hloupí a zlí, ukradli knihu a nedávali pozor. Salai je chytrý, přišel na to, že kniha chybí.

Uplakaná princezna Bosanka

Ilustroval: Zdeněk Beneš
Napsal: Ivan Hostiňák
Počet stran: 92 Vydalo nakladatelství Hector Hodler v Rottrigenu v roce 1991.
Žánr: pohádkové vyprávění
Knihu bych doporučil holkám z pátého ročníku, protože kniha je spíš pro holky. Doporučil bych ji Markétě a Báře, myslím si, že by je zaujala poslední pohádka.Je zajímavá také hezkými obrázky. V textu mně zaujala divná jména třeba Ameké a Mekeké. Líbila se mi, protože tam byla zvířata. Doporučil mně ji Ivan. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četl dva měsíce.
Jednou babička viděla lišku, jak si nese slepici. Babička ji chtěla dohonit, ale liška se ztratila. Jenom medvěd slyšel babiččino volání a chytil lišku do pasti a spráskal jí kožich, že už se tam nikdy neobjevila. Jednou dědeček šel do lesa na dříví a babička šla dát pást kozy. Babička zatloukla kolík a koza zakopla a zabila se o kolík. Dědeček se vrátil a viděl kozu nabodlou na klacku. Běžel za babičkou a babička se rozplakala. Jednou se narodil jeden papoušek a ten uměl vše, školu měl za jeden a půl roku a uměl skoro všechny jazyky. Jednou se papoušek vydal do školy a už se neobjevil. Hned se po něm začalo pátrat. Za několik dnů přiletěla vlaštovka se zprávou, na které bylo, že se našel papoušek. Hned se za ním vydali. Přilétli k hradu a papoušek už čekal na svou rodinu. Vše dopadlo šťastně a bez úrazu. Jednou jeden medvěd s opicemi a papouškem utekli z hradu. Po jednom dni se uvelebili ke spánku a než usnuli, vyprávěly opice, že pracovaly u cirkusu a procestovaly celou zemi. Druhý den ve dvoře hradu byl cirkus, tak se k němu opice a medvěd přihlásili, jezdili po světě a papoušci taky, ale to byl poslední druh medvěda. Proto po několika dnech medvěd umřel a tak vymřel jeden rod medvěda. Jednou jeden vlk si řekl, že když je tolik sněhu, že by si mohl zalyžovat. Potom si vlk na kopci navlékl černé brýle a černý šátek přes ty černé brýle. Nic neviděl a potom viděl na svahu zajíce. Rozhodl se, že ji sežere za jízdy, ale zajíci začali hopkat pryč a vlk seskočil ze sáněk a nabil si akorát čumák. Potom se koukal z okna nemocnice na zajíce, jak jezdí po svahu dolů. Slabá zvířata pokaždé přelstila lidi a nepřátele, co je chtěli zabít.
Charakteristika postav: Liška je zlá a lstivá, protože přelstila babičku a ukradla jí slepici. Medvěd je hodný, protože chytil lišku a spráskal ji, aby se tam už nikdy neobjevila. Babička je hloupá, zapomněla obrousit kolík. Dědeček je zlý, začal babičce všechno vyčítat. Papoušek je chytrý a toulavý. Král byl hodný, domluvil se s jiným králem, aby papouška pustili. Medvěd byl poslední a chtěl být u cirkusu s opicemi, které uměly akrobacii. Vlk je zlý a hloupý, chtěl zabít zajíce, ale místo toho si nabil čumák.
Názvy kapitol: Medvěd rád pomáhá slabším, Dědečka Svatopluka Robotného a Babičku Žofii Robotnou z Dvorců postihlo neštěstí, O malé houslistce Zuzance Skripkové, O dvou orlích vládcích ve dvou ptačích říších, Vodník a poklad, O králi Julianu Těžkodýchavici, který nenáviděl i sebe, O království kde vládli lenoši a lupiči, Lubko a zajíc, Jak vymřel jeden panovnický medvědí rod, Zajíci nemají zájem o bohatství, ale spokojený a zdravý život, a dalších sedm kapitol.

Kubula a Kuba Kubikula

Autor: Vladislav Vančura
Ilustrace: Zdeněk Miller
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2001.
Počet stran: 87
Kniha je určena pro děti od šesti let. Líbila se mi, protože mám rád vánoční časy.
Kapitoly v této knize nejsou pojmenovány, pouze začátky kapitol jsou psané velkým písmem.
Knihu bych doporučil Ivanovi, myslím si, že by ho bavila. Četl jsem ji dva měsíce.
Kuba Kubikula s medvídkem Kubulou při svém putování po světě našli jednoho zimního večera nocleh v kovárně. Kovář měl čtyři děti, které se s medvídkem spřátelily, zejména pak nejmladší Lízinka. Protože v noci se medvídkovi nechtělo spát, vymýšlel si medvědář strašidelné příběhy o strašidle Barbuchovi. Medvídek se bál a uprostřed noci se opravdu objevil Barbucha tak, jak ho Kuba vylíčil. Kovář se ráno rozzlobil, že mu Barbucha postrašil holčičku a vyhnal medvědáře s medvídkem na mráz. Po putování přes závěje a zamrzlé potoky, okolo strží a srázů došli do městečka Vařečky a Hrnce. Z městečka je chtěl vyhnat pyšný rychtář Randa, ale zastal se jich Barbucha, který rychtáře postrašil a nasázel mu do kožichu žihadla. Strhla se mela, do které se zapojili místní kluci, hasiči a sousedé, a která skončila zřícením lávky a bitvou sněhovými koulemi. Medvědáře s medvídkem a s Barbuchou nechal Randa zavřít do šatlavy. V šatlavě nestrádali, protože strašidlo se dokáže proplížit kdejakou skulinou, a tak mohl Barbucha udržovat spojení s Lízinkou a nosit kamarádům dopisy i něco na zub. Aby svým kamarádům pomohl z vězení, svolil Barbucha, že se vypraví pana rychtáře znovu důkladně postrašit. Představovali si, že rychtář pak bude nucen požádat Kubu o pomoc proti strašidlu. V rychtářově domě se spřátelil Barbucha s rychtářovými dětmi a vesele s nimi dováděl. Přitom se mu nedopatřením podařilo odnést s sebou nejmenší holčičku, Marjánku, do šatlavy ke Kubovi a Kubulovi. Stalo se to proto, že se Marjánka pevně držela Barbuchy v okamžiku, kdy ho Kuba s Kubulou zavolali. Marjánku brzy vrátili mamince a rychtářova žena svého muže varovala, aby si s medvědářem nezahrával, protože mu pomáhají mocné síly. Kubu Kubikulu, medvídka a strašidlo však čekal soud. Soud se konal na rybníku uprostřed návsi za přítomnosti veškerého obyvatelstva Vařeček a Hrnců. Shromáždění se ovšem zvrtlo ve veselou taškařici, medvídek, medvědář i strašidlo se osvobodili z okovů a ze všeho s rozpoutala veliká bitva sněhovými koulemi. V největší vřavě se medvědovo štěstí otočilo a byl znovu polapen drábem. V té chvíli přišla medvídkovi na pomoc Lízinka se svými sourozenci. Dětem se podařilo rozesmát nejen drába, ale všechny lidičky z Vařeček a Hrnců a nakonec si udobřili i rychtáře. Všichni společně se radovali z rychtářova rozhodnutí, že se Kuba vyučí kovářskému řemeslu, aby se nemusel celý život trmácet světem a Kubula půjde do školy. Barbucha taky nechtěl zůstat strašidlem, takže ho přečarovali na psíka pudlíka, všem dětem pro radost.
Charakteristika postav: Kuba Kubikula je medvědář, který však oproti svému otci medvědáři nemá moc dobrou pověst. Stará se o medvídka Kubulu, byl to hajdalák a mlsoun, který se nečesal a nemyl a chodil jako ledajaká opice. Nebyl dvakrát poslušný. V pohádce má také svou roli strašidlo Barbucha, které vzniklo tak, že se malý Kuba Kubikula bál a ten jeho strach se v podobě páry z něho vypařoval. Kuba ho svázal a Barbucha byl na světě. Má za úkol Kubu Kubikulu vždycky trošku postrašit, když nebude chtít poslouchat, ale Kuba se ho nebojí a začne si s ním hrát. Kubula a Kuba Kubikula zažívají mnohá dobrodružství, ale nakonec splynuli s okolím.

Klub tygrů - Palác stříbrných panterů

Napsal: Thomas Brezina
Ilustrovala: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod v roce 2001.
V knize mně zaujal popis Thoma Velkého. V textu mě zaujalo slovo Wolf. Kniha se mi líbila, protože jsem luštil záhady se super lupou.
Četl jsem ji jeden měsíc. Doporučil bych ji Ivanovi, myslím, že by ho zaujala.
Počet stran: 115
Literatura: napínavá dobrodružná povídka
Kniha je určena pro děti od 11 let. Je zajímá tím, že se musí luštit se super lupou.
Jednou Luk, Patrik a Pavel byli o prázdninách v Indii, jejich přítel jim svěřil tajemství o opuštěné džungli. V džungli by měli najít starý opuštěný palác. V tom paláci prý žijí stříbrní panteři. Vypravili se hned před svítáním. Až na to, že se tam nemohli dostat jinak než na lodi, ale dost lodí tam uvízlo v kořenech. Dovezli je tam lodí před džungli, dál museli plout na raftu nebo v kánoi. Rozhodli se pro raft, nafoukli ho a jeli. Po několika minutách potkali krokodýla a s malými mláďaty. Před splavem potkali dost zvířat od krokodýlů po papoušky. Když dojeli k paláci, sami viděli, že palác je hodně starý. Vešli dovnitř. A zvedly se dvě mříže, z jedné vyšel panter a z druhé tygr. Měli štěstí, že Lukáš uměl mluvit s tygry. Tygr rozkázal panterům, aby je doprovodili k vědci, který se chtěl dostat ke klíči a k pokladu džungle. Právě proto mohli zatknout a přistihnout vědce, který se chtěl zmocnit celé džungle. Odvedli ho do vězení a vědec nemohl rozvíjet svůj mozek, proto zůstal hloupý.
Charakteristika postav: Pavel našel džungli. Luk byl chytrý, dorozumněl se s tygrem. Lukáš pomohl přechytračit vědce spolu s Lukem a Pavlem.
Kniha nemá názvy kapitol, jenom počáteční velké písmeno.

O chytré kmotře lišce

Napsal a ilustroval: Josef Lada
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1996.
Knižka je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji jeden měsíc a 14 dní.
Kapitoly: V hájovně u pěti buků, Nový domov, Nezdařený rybolov, Dobrodružtvi s kouzelným stolečkem, Čertovský gramofon, Sláva telefonu, Smělý dopis, Sázka a ještě šest kapitol.
Jednou myslivec přinesl domů lišku a tu museli přivázat k boudě. Chtěla se odtamtud dostat, ale nedostala se, tak si musela zvyknout i na dva myslivecké psy, Hektora a Sultána. Každý den jí chodila Růženka čist pohádky o chytrých liškách, a tak se naučila mluvit. Chtěla promluvit na děti, ale zkusila to na psy a hned dvakrát se nachytali. Růženka ještě naučila lišku psát a Jeník ji naučil chodit po dvou. Nakonec se jí podařilo utéct. Jednou liška přišla k hájovně a viděla kluka podobného Jenikovi. Šla na hrozny, ale byly kyselé. Potom si liška lehla na silnici a napsala, že stoji 1000 korun. Jel kolem pán s rybami, dal lišku do vozíku. Ona shodila pár ryb na zem a potom je snědla. Rybář lišku potom vzal a vypráskal jí kožich a ona utekla do lesa a vrátila se zpátky k myslivcovi a už raději nikdy neutíkala od něho do lesa.
Charakteristika postav: Růženka a Jeník jsou hodní, naučili lišku mluvit. Liška je chytrá, nachytala psy, naučila se psát a počítat.
V knize i textu mě zaujalo, že se liška naučila mluvit lidskou řečí a psát. Líbila se mi. Doporučil bych ji Pavlovi a Lukášovi, protože mají rádi les a lesní zvířata.
Kniha má 92 stran.
Literatura: pohádky.

Malý princ

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1994.
Autor: Antoine De Saint Exupéry
Ilustroval: Vladimír Virm
knihu jsem si vybral sám, protože jsem o ní slyšel od kamarádů. Zaujaly mě hezké obrázky a v textu přímá a nepřímá řeč.
Počet stran: 94
Žánr: pohádky
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji čtyři týdny.
Jednou si Malý princ četl knihu o pralese a na jedné stránce viděl, jak hroznýš polykal šelmu. Potom hodně přemýšlel, jak vypadá džungle. Druhý den se oblékl jako princ a vyrazil na cestu a doletěl na planetu zemi. Na planetě zemi uviděl ovce a další věci, co ještě neviděl. Vylezl na kopec a rozhlédl se do krajiny a rozhodl se zůstat. Potom si vzpomněl na to, jak vypadala jejich země a kde žil sám, byl velký jako půl země, ale proti planetě Zemi byl malinkatý. Za několik měsíců napadl sníh a princ se ptal a byl zmatený, co to padá za divné brýle placičky a každý mu říkal, že to je sníh, ale on tomu nechtěl věřit a stál si za svým. Za několik let si na to zvykl a byl z něj normální kluk, někdy si zaletěl na svou rodnou planetu a tam přemýšlel o různých věcech. Byl jeden kluk, který začal kreslit. To se mu moc nevedlo, tak si vzpomněl, co studoval ve škole a řekl si, tak já budu pilotem. Koupil letadlo. Létání mu docela šlo, a tak obletěl docela dost zemí. Ale cítil se opuštěn a vtom v noci mu někdo zaklepal na rameno. Byl to Malý princ. Požádal ho, aby mu nakreslil beránka. Kluk byl z toho celý vedle, ale vzal si pero a papír. Vtom si uvědomil, že kreslit neumí. Nakreslil prvního, ten je moc nemocný, nakreslil druhého, ale ten má zas rohy, tak do třetice, ale ten je moc starý. Ale napočtvté se mu to povedlo. Malý princ ho proměnil v opravdového a když se ho chtěl kluk zeptat, co je vlastně zač, zmizel. Druhou noc doufal, že se mu zas zjeví a taky že jo. Tentokrát se ho hned zeptal, jak se jmenuje, on odpověděl, já jsem Malý princ a kluk mu řekl, že je osamělý a že by chtěl zažít dobrodružství. Malý princ řekl, tak nakresli raketoplán. Kluk ho nakreslil, tentokrát jak Malý princ chtěl. Malý princ ho proměnil do životní velikosti a odletěl s ním na Měsíc a tam spolu prožívali hodně dobrodružství, například chytali hvězdy a honili mimozemšťany. Jenže už svítalo, a tak museli letět zpátky do postele. Ale tu třetí noc řekl kluk princovi, že je sám a že by chtěl, aby si ho lidi víc všímali. Tak ho Malý princ zvětšil a když šel ráno do školy, tak ho každý pozoroval, jak je velký, ale po hodině se zase zmenšil. A od té doby se všemi ve škole kamarádí.
Charakteristika postav: Princ je zvědavý a tvrdohlavý, věčně si stál za svým. Kluk je šťastný, protože si ho lidé začali všímat.
Knihu jsem si vybral sám a hodně se mi líbila, protože se dobře čte.
Knihu bych doporučil Ivanovi a Pavlovi, aby se naučili římská čísla.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Napsal: Vlastimil Peška
Ilustrovala: Zuzana Kopecká
Počet stran: 70
Vydalo nakladatelství Schneider Brno roku 1999.
Žánr: pohádka
Kniha je zajímavá hezkými obrázky. Četl jsem ji, protože znám film a vyprávění. Doporučil bych ji klukům i holkám, hlavně Pavlovi, Ivanovi a Markétě, protože pohádku znají z rádia.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji dva týdny.
Jednou jeden princ a král se rozhodli, že princ bude potřebovat princeznu. Král vzal syna do té největší věže a za každým okénkem byla princezna. Postupoval od první a u desáté mu řekl, že to dvanácté nesmí otevřít. Ale princ ji chtěl vidět, a tak otevřel i to dvanácté a ta ve dvanáctém okénku byla hezká. Princ se rozhodl, že si ji vezme za ženu. Osedlal koně a vyrazil na cestu a ve druhé vesnici potkal kluka. Představil se jako Dlouhý a ukázal princi své schopnosti. Princ ho vzal s sebou. V dalších vesnicích potkal ještě dva kluky, kteří mu chtěli pomoct. Jeden se jmenoval Široký a druhý Bystrozraký. Potom došli ke hradu a čaroděj jim řekl, že když princeznu pohlídají celou noc, dostanou ji. Dva týdny pokaždé usnuli a princezna utekla, ale vždy se vrátili včas. Tak dostal princeznu za ženu a byli šťastní až do smrti.
Charakteristika postav: Král byl hodný, pomohl princi najít princeznu. Princ byl chytrý, pomohl princezně se dostat z čarodějovy věže. Čaroděj je zlý, držel princeznu ve věži. Dlouhý byl nebojácný, šel s princem k čaroději a používal své schopnosti. Široký byl hodný, pokaždé se roztáhl po celých dveřích. Bystrozraký byl hodný, pomohl princi najít princeznu, když jim utekla.
Kniha se mi líbila. Vybral jsem si ji, protože znám vyprávění z rádia. Četl jsem ji, protože má velká písmena.