Alexandra Růžičková

Povídej pohádku

Vydalo nakladatelství LIBREX - nakladatelství pro děti v Ostravě roku 2008.
Počet stran: 77
Ilustrátor: Adolf Dudek
Druh literatury: pohádky
Každá pohádka má svůj děj, ze kterého vyplyne vždy nějaké poučení, například pohádka O veliké řepě je o tom, že dědeček, babička, vnučka Anička, pejsek Oříšek, kočička Micka a myška společnými silami vytáhli řepu. Zasadil dědeček řepu. Na podzim byla veliká, převeliká. Dědeček tahal, tahal, ale řepa se nepohnula. Zavolal dědeček na pomoc babičku. Babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli. Zavolala babička vnučku Aničku. Anička za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli.
Charakteristika postav: V pohádce Zvířátka a loupežníci vystupují loupežníci, kozel a ovečka, kohoutek a husa, kočička a pejsek. Loupežníci vystupují v pohádce jako zlí lidé, kteří okrádají pocestné a lup si nechají. Zvířátka jsou hodná a svojí chytrostí zvítězí nad zlými loupežníky a oberou je o všechny peníze.
Kniha pohádek se mi velice líbila. Z chování zvířátek jsem se poučila. Líbila se mi a četla jsem ji proto, že tam vystupovala různá zvířátka.
Knihu bych doporučila zejména Andrejce, protože má také ráda zvířátka. Je určena všem věkovým kategoriím. Od dvou let čtou rodiče dětem, od šesti let čtou samy děti. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Hrnečku vař!, O Budulínkovi, O Červené karkulce, O kohoutkovi a slepičce, O perníkové chaloupce, O veliké řepě, O Smolíčkovi, O koblížkovi, Zvířátka a loupežníci, O kůzlátkách, O Palečkovi, O třech medvědech.

Příhody vodníka Vojtíka

Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2015.
Počet stran: 64
Autor: Hana Porebská
Ilustrátor: Šárka Mrvová
Druh literatury: pohádkový příběh
Vodník, jemuž všichni říkají Vojtík, se trápí. A má proč - jeho rybník je plný harampádí, které do něho naházeli nezodpovědní lidé. Ti zodpovědní chtějí rybník vyčistit, a tak se Vojtík musí přestěhovat. Sám je kamarádský a spravedlivý, proto i v novém rybníce potká mnoho nových přátel, například labutě, kterým vystrojí svatbu, bobry, pro jejichž děti se stane strýčkem, zachrání topícího se kluka a prožije ještě mnoho dalších zajímavých dobrodružství.
Kniha se mi líbila - rozvíjí mou představivost. Doporučila bych ji zejména Zuzance, protože je také tak hodná a také má ráda příběhy.
Kniha je pro čtenáře od čtyř let. Četla jsem ji jeden den.
Názvy kapitol: Jak dostal úřední dopis, Jak se stěhoval do nového domova, Jak na rybníku strašilo, Jak se skamarádil s bobrem, Jak zachraňoval kluka, který se topil, Jak vystrojil labutím svatbu, Jak šel na maškarní ples, Jak hrál s čolkem na honěnou, Jak zachránil ledový rybník.

Kosí bratři

Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2010.
Počet stran: 96
Autor: Ludvík Středa
Ilustrátor: Ivo Šedivý
Druh literatury: pohádkové příběhy
Kosí bratři, Josef a Václav, prožívají veselá dobrodružství a různé legrační příhody. Vyvádějí každý den různé lumpárny, například v zoo na poslední chvíli uniknou mlsné lišce, na pouti nafukovali balónky. Děti se nemusí bát, protoře vždycky všechno dobře dopadne.
Kniha se mi líbila, je v ní spouta krásných ilustrací. Doporučila bych ji Madle, protože je také taková nezbednice a lumpačí.
Kniha je pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji jeden den.
Názvy kapitol: Jak se měli na pouti, Jak chodili přes černý les, Jak udělali dobrý skutek, Jak měli starosti s vrtulníkem, Jak si vyšli do zoologické zahrady, Jak přišli o kolo, Jak stavěli metro, Jak namalovali na zeď čerta, Jak jim učaroval létající koberec, Jak si zalyžovali, Jak se z Kamila stal větrný kohout, Jak se polepšili, Jak hledali dělovou kouli, Jak zkrotili lva Artura, Jak si vyjeli na zájezd.

Zvědavý Punťa a jiné příběhy

Vydalo nakladatelství Fortuna Print Praha roku 2006.
Počet stran: 93
Autor a ilustrátor: Otto Moravec
Druh literatury: pohádkové příběhy
Každý příběh má svého hrdinu a svůj děj, příběhy děti pobaví, zvědavý Punťa prožije zajímavá dobrodružství, ze kterých plyne i určité ponaučení.
Charakteristika postav: Pejsek Punťa je hodný a laskavý a pomáhá ostatním zvířátkám v nouzi.
Kniha se mi velice líbila, protože ve všech příbězích je pejsek Punťa a já mám pejsky moc ráda.
Knihu bych doporučila zejména Míše, protože má také ráda zvířátka.
Kniha je určena dětem od šesti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Zvědavý Punťa, Hřebeček Kaštánek, Myšák Chlubílek, Králíčci Kulíšek a Hnědulka, Krtek Popleta
Na zápraží statku dopadly první kapky rosy a ranního slunce. Kohout zakokrhal, ale zvířátka jako by neslyšela. Punťa chtěl rychle vyběhnout ze vrat, ale zarazil ho přísný kohoutův hlas. Zahlédl, jak běží za vraty kobylka s hříbátkem.

Chaloupka na vršku

Vydala Česká televize v Edici ČT v Praze roku 2015.
Počet stran: 117
Autorka a ilustrátorka: Šárka Váchová (spolupráce - Jan Müller, Jakub Halousek)
Druh literatury: příběhy
V příbězích a jednotlivých kapitolách se střídají všechna roční období, jak jdou za sebou – jaro, léto, podzim, zima. Děj se odehrává v podhorské vesničce. Život na vesnici nebyl zrovna lehký, přinášel různé zvyky a tradice.Příběhy jsou doplněny pořekadly, příslovími a pranostikami. Například na Tři krále panovala u Tomšů pracovní pohoda. Mařenka přinesla z kostela svěcenou křídu, ale pak ji nepozorovaně vzal Honzík. Před chalupou už na něj čekal Martínek. Honzík vzal křídu a přepůlil ji. Začali kreslit různé obrázky, a to všude, kde se dalo. Potom nakreslil Honzík šipku na strom, ale to si Martínek nenechal líbit. Martínek tu nakreslenou šipku škrtl. Honzík se rozlobil a shodil Martínkovi čepici. Začali se prát. Běželi do lesa. To, že Honzík ukradl svěcenou křídu, zjistila Andulka až později. Rozběhla se po jejich stopách, až doběhla ke stromu, kde byl uválený sníh. Uviděla tam nakreslenou šipku. Vydala se za nimi do lesa. Bylo tu strašidelné šero. Uviděla kozu a myslela si, že je to čert. Běžela dál, zakopla o kořen a spadla. Nad ní se objevila rohatá hlava kozy. Andulka hned zjistila, že to není čert, ale poznala Koudelkovic kozu.
Charakteristika postav: Táta Tomeš je šikovný a pracovitý. Jan je neposedný. Mařenka je hodná a starostlivá. Martin je nezbedný a rozdováděný.
Kniha příběhů se mi velice líbila. Z různého chování lidí se můžeme hodně poučit. Líbila se mi a četla jsem ji proto, že jsem se dozvěděla hodně nových informací o ročních obdobích a pranostikách.
Knihu bych doporučila všem dětem, hlavně Míše, protože má také ráda příběhy.
Kniha je určena dětem od pěti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Jak to bylo na Tři krále, Jak to bylo o masopustu, Jak se Andulka bála Smrtky, Jak píšťalka pomohla, Jak se pomlázky ztratily, Jak odletěly čarodějnice, Jak Andulka hlídala Barborku, Jak děti pekly brambory, Jak to bylo na Mikuláše, Jak byla po Vánocích svatba.

Kubula a Kuba Kubikula

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Počet stran: 87
Autor: Vladislav Vančura
Ilustrátor: Zdeněk Miler
Druh literatury: pohádkový příběh
Kuba Kubikula je medvědář jako jeho otec. Kuba Kubikula chodil po světě se svým nezbedným a mlsným medvědem Kubulou, který ho vůbec neposlouchá, má blechy, nechce se mýt. Hodně často si s ním opravdu neví rady. Jednou toho má Kuba Kubikula už dost, to zrovna přespávají u kováře, a vymyslí si na Kubulu medvědí strašidlo Barbuchu, aby mu pomohlo Kubulu zkrotit. Jak už to v pohádkách bývá, všechno se může vyplnit, a tak se z Kubulova strachu zrodí opravdové strašidlo Barbucha, má vosí hlavu, žihadla v tlapkách a kožich z kouře. Strašidla se krmí strachem. Barbucha je přátelské strašidlo a brzy se ho medvěd Kubula přestane bát.
Úryvek: Ze světnice voní polévka, děti nakrčí nosík, medvěd nos a již se to hrne všechno ze dveří ke stolu. Dříve však než vyběhli, přišla Lízinka ke Kubulovi a vzala jej okolo krku. "Medvědě," povídá mu do ucha, "zůstaň u mne, já tě mám ráda." Děti se pěkně najedly a hajdy do postele. Medvědář se najedl jen napolo a sedl si k ohništi. Medvěd se najedl jen na dvou zubech a zůstal stát. Vyplázl jazyk a díval se tak mlsně na Kubův pytel, až se medvědář dopálil. "Ty fakane," povídá, "mně přijdeš draho; kde je co dobrého, všechno slupneš! Nic ti nedám! Nic ti nedám!"
Charakteristika postav: Medvědář Kuba Kubikula je hodný, laskavý, trpělivý. Kubula je rozverný, mlsný a neposlušný.
Kniha se mi velice líbila, protože mě zaujal děj a líbily se mi ilustrace.
Knihu bych doporučila zejména Vojtovi, protože by se mu také mohla líbit. Je určena dětem od šesti let. Nemá žádné kapitoly.
Knihu jsem četla jeden týden.

Káťa a Škubánek zase spolu

Počet stran: 62
Podle námětu Josefa Lamky a Libuše Koutná napsala Hana Lamková.
Podle kresleného filmu Věry Marešové ilustrovala Marcela Walterová.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Příběhy ze života dvou nerozlučných kamarádů - holčičky Kateřiny, které říkají Káťa a strakatého pejska Škubánka. Oba bydlí v malém domku a společně prožívají veselé příhody.
Káťa se vrátila z návštěvy u své babičky, která ji naučila plést. Káťu to moc bavilo a aby ukázala Škubánkovi, že to opravdu umí, vytáhla z tašky dráty (jehlice) a velké klubko vlny. Konec vlny si propletla mezi prsty a pak začala těmi dráty mrskat a přitom si pro sebe brumlala: "Jednou hladce - jednou obrace, jednou hladce - jednou obrace." Potom upletla postupně spoustu věcí, Škubánkovi svetr, kulicha, kalhoty, ponožky na nožky, nátepničky na tlapičky a na ocásek roztomilý návleček s bambulí. Jenomže když pletla, vůbec si nehrála se Škubánkem. Škubánek tedy odešel na zahradu. Káťa byla moc unavená. Ve snu pokračovala s pletím i na zahradě. Upletla boudu s norským vzorem, kytky, anglický trávník, slepice z melírované vlny, strom a další. Potom se na zahradě objevil kocour Luciáš a obdivoval upletené věci. Pod stromem zůstalo ležet klubko, začal si s ním hrát a zachytil očko vlny, pak se vše začalo párat. Jak kocour běhal a vlna se na namotávala na Káťu, kutálela se pak z kopce dolů a rovnou k rybníku. Škubánek ji zachránil, olízl ji a tak se Káťa probudila. Pak si uvědomila, že Škubánek je přednější. Šla s ním na zahradu a začala si s ním zase hrát.
Charakteristika postav: Káťa je pracovitá. Škubánek je chytrý a mazaný pejsek. Oba jsou moc veselí.
Kniha se mi velice líbila. Zaujaly mě veselé příběhy, které mě vždy rozesmály.
Knihu bych doporučila všem dětem, protože by se jim určitě líbila, nejvíc Majdě, která má taky ráda veselé příběhy. Je určena dětem od pěti let.
Názvy kapitol: Jak se dělá kocour, Jak si ušetřit práci, Pletení, Strašidla přece nejsou, Tajemný host, Pexeso, Škubánek u filmu.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016. Četla jsem ji čtyři dny.

Cipískova loupežnická knížka

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Kniha má 77 stran, napsal ji Václav Čtvrtek, ilustroval Radek Pilař.
Kniha pohádkových příběhů je určena dětem od pěti let a četla jsem ji čtyři dny. Velice se mi líbila. Zaujaly mě příběhy odehrávající se zejména v lese Řáholci.
Knihu bych doporučila všem dětem, které mají rády přírodu a zvířátka.
Jednou v zimě šel Cipísek po lese Řáholci a zaslechl za sebou krůčky. Byl to ježek. Normálně ježci v zimě spí, ale tohohle ježka zábly nohy, prý že nemá střevíce. Nakonec ježek Cipískovi řekl, že je zlostný od zimy a ohnal se po něm. Cipísek ťukl ježka na bříško, ten se stočil do klubíčka a pak ho Cipísek kutálel až do jeskyně. Manka souhlasila s tím, aby ježek u nich přes zimu zůstal. Ježek se najedl a pak rovnou vlezl Rumcajsovi do postele. Rumcajs pak řekl, že ježkovi udělá střevíce, ježek je chtěl z králičích chlupů. Rumcajs vymyslel, že si u dubu počká na krčmáře Počepického. Když se ho dočkal, zaštěkal jako liška, krčmář Počepický se tak lekl, že pustil hrst chlupů z jeho králičího kožíšku. Rumcajs je sebral a odnesl je do jeskyně. Tam udělal ježkovi střevíce, Manka mu je obula a ježek ani nepoděkoval.
Charakteristika postav: Loupežník Rumcajs je spravedlivý a pracovitý. Cipísek je rozverný a chytrý. Manka je hodná a pracovitá.
Názvy kapitol: Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnice posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku
Knížku bych doporučila Majdě, protože má ráda dobrodružství.

Dobrodružství s myškami

Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2009.
Kniha má 96 stran, napsal ji Carlos Busquets, ilustroval Aurora Lago a M. A. Battle.
Kniha pohádkových příběhů je určena dětem od pěti let a četla jsem ji tři dny. Velice se mi líbila. Zaujaly mě krásné ilustrace, ale hlavně příběhy ze života myší rodinky Hryzálkových, která žije v dutině starého stromu, ze kterého si udělali domov. Tatínek se jmenuje Arnošt, maminka se jmenuje Josefína a jejich dvě neposedné děti se jmenují Tomík a Lucinka. Každý jejich den je plný zážitků.
Knihu bych doporučila zejména Vojtovi, který má také rád dobrodružství.
Kniha má více kapitol: Oslava návratu jara, Lucinčin pád, Tomík hrdinou, Nejlepší koláč, Létající myš, Láska na první pohled.
Úryvek z kapitoly Oslava návratu jara: Letošní jaro nastoupilo opravdu velkolepě. Zatímco zem byla ještě pokrytá zbytky sněhu, slunce už usilovně zářilo, a tak rozkvetla spousta jarních květin. V poledne bylo dokonce tak teplo, že i včelky už zvažovaly, zda nemají vyletět z úlu. „Hurá, skončila zima!“ vykřikl Tomík. „Začnou vlety a hry na schovávanou.“ „Máš pravdu, je krásně, ale musíme být rozumní!“ odpověděla Lucinka vážným hlasem. „Jinak oslavíme návrat jara v posteli s rýmou.“
Myší rodinka, hlavně děti netrpělivě očekávaly návrat teplých dnů. Jaro nastoupilo opravdu velkolepě, bylo teplíčko, sluníčko zářilo, květiny rozkvetly. Tomík už se těšil, až bude hrát na schovávanou. Tomík s Lucinkou chtěli oslavit návrat jara, a tak vyrazili na louku plnou sedmikrásek, soutěžili, kdo jich natrhá víc, dělali přitom rámus. Vosa, beruška i housenka děti napomínaly, aby nedělaly hluk a dávaly pozor, kam šlapou. Zvířátka chtěla klid, žádný hluk. Když měly děti košíky plné, uháněly domů, kde vše krásně vyzdobily. Doma sedmikrásky rozházely po domě jako překvapení pro rodiče. Když rodiče přišli z města, nebyli moc nadšení. Děti potom musely vše uklidit. Děti si potom pomyslely, že dospělí jsou opravdu zvláštní. Člověk jim chce udělat radost a sklidí za to trest!
Charakteristika postav: Tatínek Arnošt rád čte, je starostlivý. Maminka Josefína ráda maluje obrazy v přírodě, je hodná a starostlivá. Lucinka miluje hudbu, je veselá. Tomík žádnou zálibu neměl, je hravý a neposedný.

Staré pověsti české

Vydalo Nakladatelství FRAGMENT, s.r.o. Praha roku 2009.
Kniha má 45 stran, napsala ji Jana Eislerová, ilustroval Antonín Šplíchal.
Kniha pověstí je určena začínajícím čtenářům.
Četla jsem ji tři dny. Velice se mi líbila. Zaujaly mě v ní krásné ilustrace i příběhy z dávné historie.
Knihu bych doporučila zejména Vojtovi, který má také rád historii.
Kniha 21 kapitol: O praotci Čechovi, Krok a jeho dcery, Libuše a Přemysl, Silák Bivoj, Dívčí válka, O Horymírovi, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Svatopluk a jeho synové, O Bruncvíkovi, O králi Ječmínkovi, O Daliborovi z Kozojed, O Karlu IV., Karlův most, Kouzelník Žito, Bílá paní, Staroměstský orloj, Golem, Faustův dům, Blaničtí rytíři, Jak propast Macocha dostala své jméno
Úryvek z kapitoly Dívčí válka: „Myslím, že to dokážu,“ přihlásila se Šárka, nejkrásnější dívka na Děvíně, a ihned provedla svůj plán. Několik žen přivázalo Šárku k silnému dubu na cestě, po níž Ctirad často jezdil. Na krk jí zavěsily lovecký roh, opodál postavily džbán s medovinou. Sotva se ukryly v keřích, objevil se Ctirad se svou družinou. „Och, pane, zachraň nešťastnou dívku, budu ti do smrti vděčná,“ naříkala Šárka. „Zlé dívky mě zde přivázaly za to, že jsem se chtěla vrátit domů k otci. Nechci už bojovat proti mužům. Loveckým rohem si mám sama přivolat pomoc a na džbán s medovinou nedosáhnu, budu-li trpět žízní.“ „Tak krásná a bezbranná dívka přece nemůže lhát,“ pomyslel si Ctirad. Jakmile ji rozvázal pouta, Šárka zatroubila na roh, a tím přivolala ukryté dívky. Než se Ctirad s jeho muži vzpamatovali, zaplatili životem za svou důvěřivost.
Po smrti kněžny Libuše dívky z její družiny zjistily, že se jim muži vysmívají a prohlašují, že je konec ženské vlády, a že již nepožívají takové vážnosti. Začaly připravovat ozbrojený boj proti mužům, vedeny Vlastou, kterou si zvolily za novou kněžnu. Ženy a dívky opouštěly své domovy a putovaly na místo na břehu Vltavy, kde si vybudovaly na skále hrad Děvín. Muži brali vše na lehkou váhu, nevěnovali tomu pozornost a ani se nepřipravovali k boji. Kníže Přemysl je varoval, avšak rádcové a vladykové se tomu smáli. Vlasta poslala nejkrásnější dívky, aby muže svými půvaby okouzlily, a sama vedla útok proti mužům, co přitáhli k Děvínu, a ženy zvítězily. Vladyka Ctirad byl z mužů nejstatečnější, byl trnem v oku kněžny Vlasty. Vlasta měla plán, jak se Ctirada a jeho družiny zbavit. Šárku, nejkrásnější dívku ze své družiny přivázaly ženy ke stromu, jako lest na vladyku Ctirada. Když se jednoho dne vydal mladý vladyka Ctirad se svou čeledí opět na cestu, uslyšel volání a nalezl dívku přivázanou ke kmeni stromu, která žádala, aby ji osvobodili. Představila se jako Šárka a vyprávěla, jak ji ženy z Děvína připoutaly. Jednalo se však o Vlastinu lest, jakmile vladyka Ctirad Šárku osvobodil, ona zatroubila na roh a dívky jeho a jeho čeleď pobily. Ctiradova smrt velmi rozhněvala Přemysla, vzkázal bojovníkům, aby se dostavili na Vyšehrad, aby pomstili Ctirada. Přemyslovo vojsko vzalo Děvín útokem, Vlasta zahynula, vojsko zvítězilo a ženy se rozutekly.
Charakteristika postav: Šárka je krásná a chytrá. Ctirad je důvěřivý. Vlasta je pomstychtivá a bojovná. Ženy z Vlastiny družiny jsou odvážné, bojovné.

České dějiny očima psa

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 94 stran, napsala jí Martina Drijverová, ilustroval Petr Urban.
Kniha pověstí je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ti čtyři dny. Velice se mi líbila. Zaujaly mě v ní příběhy z dávné historie, ve kterých se objevoval pes.
Knihu bych doporučila zejména Ivě, která se o historii zajímá.
Kniha 17 kapitol: Pes na hoře Říp; Pes a silný Bivoj; Pes, Libuše a Přemysl; Pes v dívčí válce; Pes a Horymír; Pes v lucké válce; Velkomoravská říše; Konstantin, Metoděj a Pes; Pes a kníže Václav; Pes a Slavníkovci; Oldřich a Božena; Břetislav a Jitka a samozřejmě Pes; Vratislav, Kosmas a Pes; Pes za vlády Vladislava II; Pes a spousta Přemyslovců; Pes a Jan Lucemburský; Pes a Karel IV.; Pes a král Václav IV.; Pes a mistr Jan Hus.
Úryvek z kapitoly Pes a kníže Václav: „To nedopadne dobře, prorokoval Pes, Drahomíra je prudká a křesťanské ctnosti jí blízké nejsou. Neovládne se a něco Ludmile provede. Když k tomu však došlo, bylo to ještě horší, než Pes čekal. Drahomíra si na Ludmilu najala vrahy, dva chlapy nevalné pověsti, kteří pod rouškou noci Ludmilu na jejím hradě Tetíně ve spánku zardousili. A Drahomíra druhý den předstírala, že ji to náramně překvapilo.“
Jednoho dne pozval kníže Boleslav na křtiny svého syna Strachvase knížete Václava. Kníže Václav měl rád oslavy a pozvání tedy přijal. Křtiny byly veselé a medovina tekla proudem. Boleslav (bratr Václava) byl k němu neobvykle milý a dokonce si připíjel na bratrskou lásku. To psa hodně znepokojovalo a proto se rozhodl Václava hlídat i u jeho lože. Druhý den se Václav rozhodl, že půjde do kostela a psovi nařídil, že zůstane venku. Václavova družina byla též zmožena medovinou a Václav tedy vyrazil do kostela sám, potěšilo ho, že se k němu přidal bratr Boleslav. Boleslav konstatoval, že včera ho častoval (hostil) u stolu a nyní ho počastuje mečem. Václav v první chvíli nevěřil tomu, co Boleslav říká, Václav byl neozbrojený. Utíkal ke kostelu, kde se mohl zachránit, ale dveře u kostela byly těžké a nešly otevřít. Zpoza rohu se vynořili zbrojnoši a zavraždili ho přímo u dveří kostela. Boleslav se ujal vlády, Vláda Boleslava nebyla dobrá, odmítl platit za mír a tím vyvolal dlouholetou válku. Poddaní na něj nadávali a s láskou vzpomínali na Václava.
Charakteristika postav: Drahomíra je krutá a zlá. Václav je hodný, spravedlivý a lid ho miloval. Boleslav je zlý a pomstychtivý. Ludmila je milá a přátelská. Pes je hodný a hbitý.

Dášenka, čili život štěněte

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 46 stran.
Napsal a nakreslil: Karel Čapek
Tato kniha veselých příběhů a pohádek je určena pro čtenáře od čtyř let.
Četla jsem ji dva dny. Velice se mi líbila. V knížce mě zaujal příběh a vývoj pejska od štěněte až po dospělého psa.
Knihu bych doporučila zejména Míše, která má také ráda psy.
Kniha má pět částí: Dášenka čili život štěněte má 4 kapitoly, Jak se fotografuje štěně, Pohádky pro Dášenku má 6 kapitol (Pohádka o psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dobrmanech, O chrtech a jiných psech), O psích zvycích, O lidech.
Úryvek z Pohádky pro Dášenku – O dobrmanech: „Pravda, někteří jiní psi mají také useknuté ocásky, například dobrmani – však víš, vypadá dobrman, ne? Je to takový černý nebo hnědý halama, samé nohy, a ocásek má ufiknutý u samého zadečku.“
Jednoho dne se narodilo malé štěně, a protože chtěli holčičku, dali jí jméno Dášenka. Dášenka byla štěňátko foxteriéra. Nejdříve byla takové malé bílé nic, které pilo, spalo, hrálo si, kousalo, zvědavost jí nedala, aby nezkoumala okolí, a tak se z roztomilého štěněte postupně vyklubala slečna Dáša. Dášenka prožívala každý den různá dobrodružství, poznala další psí plemena, naučila se spoustu nových věcí až z ní vyrostla dospělá fenka.
Charakteristika: Dášenka je hodná, snaživá. Její psí maminka Iris je starostlivá, ostrá. Lidé, kteří mají Dášenku, jsou hodní a dobří.

Dračí pohádky

Vydalo nakladatelství Knižní klub v Praze roku 2009.
Kniha má 72 stran.
Napsala: Milena Baischová
Ilustrovala: Stefanie Dahleová
Tato kniha pohádek je určena pro čtenáře od šesti let.
Četla jsem ji dva týdny. Velice se mi líbila. V knížce mě zaujaly veselé příběhy o dráčcích.
Knihu bych doporučila zejména Zuzce, která má ráda pohádky.
Kniha má tyto kapitoly: Strašidlo z jeskyně, Kostým pro dráčka Špuntíka, Kouzlo k narozeninám, Lucinka se zamilovala, Draci na hradní slavnosti, Překvapení za úplňku, Pomoc, vlk! Jak Lukáš zlobil rytíře a další.
Úryvek z pohádky Strašilo z jeskyně: „Přece to strašidlo!“ Otík se tak rozzlobil, že sebral jedlovou šišku a praštil s ní do stěny jeskyně. Anička překvapeně zavrtěla hlavou. „Ale Otíku! Víš přece, že žádná strašidla nejsou!“ Pak vešla do jeskyně. Otík a Ilonka čekali venku. „Uvnitř je docela určitě strašidlo, „ šeptala Ilonka.
Otík, Anička a Ilonka jsou malí skřítci, mají krátké nožičky a velikánské uši. Žijí v přenádherné krápníkové jeskyni. Jednoho dne se vraceli domů do jeskyně, a tu něco uslyšeli. Všichni tři si mysleli, že tam je strašidlo, Otík skočil doprostřed temné jeskyně, Anička a Ilonka čekaly venku. Otík vyběhl z jeskyně, vykřikl a dupl nožičkou do mechu. „Okousalo nám to naše kořínkové sušenky.“ Mysleli si, že sušenky okousalo strašidlo. Anička zavrtěla hlavou – žádná strašidla přeci nejsou – a pak vešla do jeskyně. Najednou se vyřítila ven a ukázala Ilonce a Otíkovi pravý ukazováček, že ji tam něco píchlo. Hned se vydali za drakem a vše mu vyprávěli. Drak šel s nimi, aby se přesvědčil, co to vlastně je. Otevřel v jeskyni ohromnou tlamu a vychrlil oheň, a místo strašidla tam našli na stolečku uprostřed sušenek ježka. Všichni pak spolu strávili příjemný večer.
Charakteristika postav: Ilonka je hodná a starostlivá. Anička je hodná a hezká. Otík je statečný a hodný. Drak je hodný a statečný. Ježek je vtipný, mlsný a nezbedný.
Celá knížka vypráví o veselých a drzých dráčcích, kteří přilétají do našeho světa a zažívají v něm kouzelná dobrodružství se skřítky, princeznami, rytíři a elfy.

Zajíček Ouško jde do školy

Vydalo nakladatelství Junior v Praze roku 2006.
Autor: Dagmar Steidlová
Ilustrovala: Alena Peisertová
Kniha má 93 stran.
Kniha příběhů je určena dětem od tří let. Četla jsem ji jeden týden. Velice se mi líbila. Zaujaly mě krásné ilustrace, různé otázky, úkoly, ale hlavně veselé příběhy ze života zajíčka Ouška a jeho rodiny. V knížce jsem se dočetla o jeho pestrém životě a dobrodružství, které zažil se svými kamarády, zabloudil v lese, ale potom zase našel cestu zpátky, začal chodit také s ostatními zvířátky do školy pro zvířátka.
Knihu bych doporučila zejména Zuzce, která má ráda veselé příběhy a zajíčky.
Kniha má tyto kapitoly: Eda Ouško a velikonoční vajíčka, Jak Eda Ouško zabloudil, Eda Ouško jde do školy, Eda Ouško a Mikuláš
Úryvek z kapitoly Eda Ouško a Mikuláš: Nejdřív to zkusila veverka Barča, potom mýval Tadeáš. To bylo povyku! „Končíme,“ řekl Eda, když se kamarádi vydováděli. „Už se stmívá. Musím se podívat, co dělá Julča a Chloupek. A za chvíli bude chodit Mikuláš.“
Když šel Eda Ouško domů, potkal starého podivného dědečka a pozdravil ho. Dědeček seděl pod stromem na rozbitých saních, hartusil (nadával) a mračil se jako kakabus. Byl to Mikuláš, kterému se rozbily saně, když narazil do stromu. Dědeček si také vyvrtnul kotník. Nestihl však z tohoto důvodu dojet k několika dětem s nadílkou. Eda Ouško se ho zeptal, zda nepotřebuje pomoci, že ví, kde děti bydlí. Mikuláš byl moc rád, že mu zajíček Eda Ouško pomůže. Zajíček Eda Ouško popadl plnou nůši a honem se rozběhl k vesnici. Celou zbývající nadílku rozdal dětem. Potom dorazil Eda Ouško domů, kde se tatínek divil, kde byl tak dlouho, ale Eda Ouško to nemohl prozradit, protože to slíbil Mikulášovi. Všechno tedy dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Zajíček Eda Ouško je chytrý, nezbedný a statečný. Veverka Barča je čiperná a laskavá. Mýval Tadeáš je závistivý, ale hodný. Zaječice Julča je hodná a spravedlivá. Zajíček Chloupek je malý, hodný a roztomilý.

Příhody včelích medvídků

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Kniha má 83 stran, napsal ji Jiří Kahoun a ilustroval Ivo Houf.
Tato kniha krátkých veselých příhod včelích medvídků je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji dva týdny. Velice se mi líbila. V knížce mě nejvíc zaujala kapitola Strašidlová.
Knihu bych doporučila zejména Zuzce, která má také ráda veselé a vtipné příhody.
Kniha tyto kapitoly: Spavá + písnička, Sluníčková, Ubrečená, Počítavá, Zdravivá, Řešátková, Pavučinová, Vzdychavá + písnička, Strašidlová, Smůlovatá, Písničková, Kejchavá, Čtyřlístková, Dlouhá + písnička, Kytičková, Medová, Zlobivá, Hádavá, Medardová, Hrníčková, Mokrá, Kuličková + písnička, Zvonivá, Lítavá, Broukavá + písnička, Stejskavá
Úryvek z příhody Řešátková: „Tak vidíš,“ řekl Brumda, „a už tam lez.“ Čmelda si lehl pod řešátko a za chvilku spal doopravdy. Kde se vzal, tu se vzal komára hrr na něj. Brumda zatáhl za nitku a měl je chycené oba. „A teď pěkně slib,“ hrozil na komára, „že už nás nebudeš budit.“ „Ani mě nenapadne,“ bzučel komár. „Ale napadne, napadne,“ řekl Brumda, „jen co tam vlezu.“ Zvedl řešeto – a komár odbručel. Letěl a drze se smál.
Kniha obsahuje příběhy včelích medvídků Brumdy a Čmeldy, kteří žijí se svojí maminkou na mezi v chaloupce za Teskovou zahradou. Brumda dělal mamince jenom radost, celý den lítal nad jetelem a sbíral sladkosti z růžových kuliček a Čmelda zatím spal. Společně prožívali různá dobrodružství, veselé příhody, z kterých se často poučili.
Charakteristika postav: Brumda je pracovitý. Čmelda je líný. Maminka je hodná, starostlivá. Pošťák Huňáček je pilný. Čmeláčí babička Flanderka je hodná a moudrá. Pučmeloun je zlý a nenajedený.
Druh literatury: pohádkové příběhy.

Nemocnice pro zvířátka

Vydalo nakladatelství Ottovo nakladatelství v Praze roku 2009.
Kniha má 112 stran, napsal ji Frabrice Lelarge, obrázky nakreslil Francois Ruyer.
Tato kniha veselých příběhů je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji tři dny. Velice se mi líbila. V knížce mě zaujaly všechny příběhy, každý byl jinak zajímavý.
Knihu bych doporučila zejména Zuzce, která má také ráda zvířátka.
Druh literatury: pohádkové příběhy se zvířátky
Kniha má tyto kapitoly: Naléhavý případ, Poprask v kavárně, Promarněná přestávka, Nehoda na hlemýždí dálnici, Ztracený míček, Slavní lékaři v rodině, Žirafa, Doktor Nosorožec, Nešťastný krokodýl, Pokoj číslo 13, Doktor Tse-Tse a pan Moucha, Zebří neštovice, Otrava
Úryvek z kapitoly Žirafa: Doktore! Právě volali záchranáři z Červeného rypáku. Asi za hodinu sem přivezou poraněnou žirafu. Žirafu! vykřikl Slon. Pro žirafu nemáme dost velkou postel. Upozorněte celý můj tým. Ať jsou všichni připraveni. Zavěsil sluchátko a vydal se do pokoje sestřiček slípek. Slečny! Máme stav pohotovosti. Poplach!
Celá kniha vypráví různé příběhy zvířátek, která bývají stejně nemocná jako lidi. I zvířátka mají svoji nemocnici. Různé případy léčí zvířecí doktoři, přitom jim pomáhají zajíci ošetřovatelé, slepice sestřičky a další zvířátka, která plní svoje úkoly. Jednoho dne volal Jakub chobotnice, že přivezou velkou žirafu, a tak doktor slon upozornil celý svůj tým a nakonec žirafu uzdravil.
Charakteristika postav: Slepice (sestřičky) jsou starostlivé, vystrašené. Zajíci (ošetřovatelé) jsou pilní. Jakub Chobotnice (telefonista) je šikovný. Svišť (anesteziolog) je pohotový.

Malá čarodějnice

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 86 stran.
Napsal: Otfried Preussler
Ilustroval: Zdeněk Smetana
Tato kniha veselých příběhů je určena pro čtenáře od šesti let a četla jsem ji tři dny.
Velice se mi líbila. V knížce se mi nejvíc líbila kapitola Čarodějnice má zlost.
Knihu bych doporučila zejména Báře, protože by se jí mohly líbit ilustrace.
Kniha má tyto kapitoly: Malá čarodějnice má zlost, Hopsa, hejsa, je filipojakubská noc!, Malá čarodějnice kuje pomstu, Létáte na koštěti?, Dobrá předsevzetí, Vichřice, Hyje, synku!, Papírové květiny, Perná lekce, Páteční hosté a další
Úryvek z příběhu Čarodějnice má zlost: Asi šest hodin denně trávila malá čarodějnice tím, že se cvičila v kouzlech. Kouzla, to není jen tak. Kdo to chce někam dotáhnout, nesmí být líný. Napřed se musí naučit všem menším čarodějným kouskům – a potom těm velkým. Musí prostudovat kouzelnickou knihu stránku za stránkou a nesmí nic vynechat.
Malá čarodějnice se učila kouzlit, chtěla vykouzlit déšť. Moc se jí to nedařilo. Nejdříve napršely bílé myšky, podruhé žáby, potřetí jedlové šišky. Její přítel havran Abraxas s ní nebyl moc spokojený a domlouval jí, ona to zkusila znovu a začalo pršet podmáslí. Ona se vymlouvala na to, že se přeřekla v zaklínadle. Malé čarodějnici se nedařilo, protože se blížila filipojakubská noc na Skalnaté hoře, kde se scházeli starší čarodějnice a ona tam chtěla též, ale nemohla.
Malá čarodějnice, které je teprve několik set let (127), ještě neumí pořádně kouzlit, ale už by chtěla mezi dospělé a zkušené čarodějnice. Bydlela hluboko v lese v kouzelnickém domku na samotě. Kniha začíná tím, že malá čarodějnice neposlechne svého přítele, havrana Abraxase a vydá se na čarodějnickou slavnost, je prozrazena a dostane od vrchní čarodějnice těžký úkol: stát se do roka dobrou čarodějnicí. Poté jí vzaly ostatní čarodějnice koště a musela jít domů tři dny a tři noci. Celý rok se učila kouzlit, konala dobro a snažila se. Po roce se opět konala filipojakubská noc, kde byla malá čarodějnice zbývajícími čarodějnicemi přezkoušena, bylo jí vytknuto, že dobrá čarodějnice nekoná dobro, ale jenom zlo. Vrchní čarodějnice ji potrestala tím, že bude hodinu na kouzelné hranici dříví. Malá čarodějnice vyslovila kouzlo a všechno dřevo bylo hned na hranici. Nakonec ji ostatní čarodějnice chtěly pozlobit, ale ona jim odčarovala jejich kouzelnou moc.
Charakteristika postav: Malá čarodějnice je hodná, laskavá, zvědavá, netrpělivá, roztržitá. Přítel havran Abraxas je hodný, moudrý. Teta Bimbule je zlá a přísná. Vrchní čarodějnice je spravedlivá.

Kocour Šedohlávek

Vydalo nakladatelství Malyš v Moskvě roku 1982.
Z ruského originálu přeložila Zdenka Bergrová.
Kniha má 76 stran.
Napsala: L. I. Gribovová
Ilustroval: J. M. Račov
Tato kniha ruských lidových pohádek je určena pro čtenáře v předškolním věku a četla jsem ji dva dny. Velice se mi líbila. V knížce mě se mi zejména líbila kapitola Kocour Šedohlávek, kozel a beran.
Knihu bych doporučila Zuzce, protože by se jí mohly líbit ilustrace a poučení z jednotlivých pohádek.
Kniha má tyto kapitoly: Mazaný vrabčák, Křídlatý, chlupatý a máslový, Jak si koza postavila chaloupku, Nářky lišky Kořenářky, Liška a drozd, Liška a kozel, Liška a Medvěd, Chaloupka na zimu, Kocour Šedohlávek, kozel a beran.
Úryvek z pohádky Nářky lišky Kořenářky: „Ach ach ach! Měl jsem slepičku Chocholatku, dobrou kamarádku, zabil ji hrom. Zůstal jsem sám, já opuštěný kohout. Není, kdo by slepičku vyléčil, není kdo by nad ní vedl pohřební nářky. Utíká kohout samým hořem do lesa kam ho oči vedou, kam ho nohy nesou.“.
Na dvorku u jednoho dědečka žila šedá slepička Chocholatka a veselý kohoutek Péťa. Jednou se slepička procházela po zahradě, na obloze se objevil velký mrak, ze kterého udeřil hrom. Slepička se lekla a zůstala ležet, zabil ji hrom. Kohoutek Péťa se dal do nářku, že přišel o svoji kamarádku a že je sám. Kohoutek se vydal ze samého nářku do lesa, kde potkal medvěda a postěžoval se mu, že zůstal sám, že nikdo slepičku nevyléčí, nikdo, kdo by nad ní vedl pohřební nářky. Medvěd se nabídl, že má pěkný hlas. Kohoutek však nesouhlasil, protože medvěd má moc hrubý hlas. Kohoutek mu poděkoval a šel dál lesem, Potkal šedivého vlka. Vlk se zase kohoutkovi nelíbil, prý má hrozný hlas a dlouhý jazyk. Pak si kohoutek vyslechl vlčí píseň, nelíbila se mu. Kohoutek šel dál lesem a potkal lišku Kořenářku. Liška kohoutka vyslechla a nabídla se mu, že povede pohřební nářky, že má pěkný hlas a že ji každý v lese zná. Liška mu zazpívala a tak ji kohoutek pozval na návštěvu do svého dvora. Liška začala zpívat, jen se kohoutek ukázal ve vratech, liška ho chňapla a roztrhala.
Celá kniha vypráví různá dobrodružství zvířátek, jejich příběhy a osudy. Zvířátka mají lidské vlastnosti. Z každé kapitoly vychází nějaké ponaučení.
Charakteristika postav: Slepička Chocholatka je hodná, bojácná. Kohoutek Péťa je ustaraný. Medvěd Michal Ivanyč je ochotný pomáhat. Vlk Mrzout je hodný, mrzutý. Liška Kořenářka je mazaná, zlá a lstivá.

Bob a Bobek na cestách

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Kniha má 76 stran, napsal ji Pavel Šrut, ilustroval Vladimír Jiránek.
Kniha obsahuje krátké a veselé příhody králíků z klobouku, kteří vždy něco vyvedou. Ze svých chyb se občas i poučí.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny. Velice se mi líbila.
V knížce mě zaujala hlavně kapitola Bob a Bobek na Divokém západě.
Knihu bych doporučila zejména Zuzce, která má také ráda zvířata a veselé příhody.
Kniha obsahuje tyto kapitoly: Bob a Bobek na cestách, Bob a Bobek dělají maminku a tatínka, Bob a Bobek na Divokém západě, Bob a Bobek zachraňují medvěda, Bob a Bobek přistanou na Měsíci, Bob a Bobek vyléčí indiánského léčitele, Bob a Bobek na výletní lodi, Bob a Bobek najdou trosečníkovi kamaráda.
Úryvek z kapitoly Bob a Bobek na Divokém západě: „Nespat! Vstávat! Cvičit!“ volal Bob jako jindy, ale vypadal jinak než jindy. Na hlavě měl sombrero a točil lasem jako kovboj. Bobek na něm mohl oči nechat. „Bobe, my jsme na Divokém západě, viď? „Jupíí!“ Bob zamával lasem tak šikovně, že chytil na nebi beránka. Pak se beránci rozutekli a objevil se bouřkový mrak. Vypadal jako stádo bizonů. Přehnal se po obloze a shodil klobouk s králíky na zem. Koukali na sebe a připadali si jako ve filmu.
Kniha obsahuje veselé příhody králíků z kouzelnického klobouku – chytřejšího Boba a menšího a bojácnějšího Bobka. Klobouk jim slouží jako dopravní prostředek, se kterým se dostanou kamkoli do celého světa. Oba králíci mají originální nápady, které je většinou dostanou do problémů, ze kterých se vždy bez úhony dostanou. Jsou slušní, ale dělají někdy i velkou neplechu a nechovají se zrovna vzorně. Bob je sice velmi chytrý, ale zdaleka není tak šikovný a nápaditý jako menší Bobek.
V jednom příběhu se klobouk s králíky vznášel nad americkou prérií, nebe bylo plné beránků. Bob volal na Bobka, ať vstává, ale vypadal jinak než jindy, na hlavě měl sombrero a lasem točil jako kovboj. Na nebi chytil lasem beránka, ostatní beránci se rozutekli, objevil se bouřkový mrak, který vypadal jako stádo bizonů. Mrak se přehnal po obloze a shodil klobouk s králíky na zem. Králíci si připadali jako ve filmu. Uprostřed prérie bylo malé nádraží, prašná ulice, patrové domky s verandami, banka, holičství a dřevěný barák s nápisem SALOON. Najednou se ozvalo hřmění a ulicí se prohnalo skutečné stádo bizonů. Jak se uhýbali před pádícím stádem, ocitli se v saloonu. Tam byl i šerif, který prý honil vlakového lupiče. Šerif byl unavený a ospalý. Králíci se nabídli, že mu pomůžou lupiče chytit. Odměna za jeho dopadení je tisíc dolarů. Šerif jim vystřelil z větrákového plechu dvě stříbrné hvězdy. Lupič se jmenoval Joe Desperado. Najednou se objevil v saloonu. Dal si láhev ohnivé vody a na koni se vydal přepadnout vlak. Králíci vyrazili za vlakem. Nasedli na drezínu a vyjeli. Poštovní vagón byl plný zlatých cihel, králíci s šerifem si na ně sedli a čekali na Joe Desperada. Joe Desperado zastavil vlak, začal se soukat do vagónu, kde byly zlaté cihly a v tu chvíli ho králíci přirazili ve dveřích vagónu. Joe Desperado byl uvězněný, králíci popadli provaz a svázali ho. Potom byl lupič poslán poštovním expresem do věznice v Santa Fé a králíci se opět vydali na cestu svým cestovním kloboukem.
Charakteristika postav: Bob je velký a chytrý. Bobek je menší a bojácnější.

Příhody maxipsa Fíka

Vydalo nakladatelství Albatros v Brně roku 2000.
Kniha je určena pro děti od pěti let.
Knihu bych doporučila Vojtovi, protože má rád psy.
Napsal: Rudolf Čechura
Ilustroval: Jiří Šalamoun
Celá kniha vypráví o psím štěněti Fíkovi, který roste a poté prožívá různá dobrodružství.
Jednoho dne holčička Ája probudí a jde za Fíkem. Řekne mu, že je tlustý a že musí sportovat. Proto spolu šli na chrtí závody. Odtud je vyhnali, a tak šla Ája do velkoobchodu koupit koště a dala ho Fíkovi na ocas, aby vypadal jako kůň. A tak vyhrál svůj první závod.
Charakteristika postav: Fík je hodný a laskavý. Ája je hodná. Má Fíka ráda. Tatínek je hodný a starostlivý.
Kniha se mi líbila, protože v ní jsou hezké obrázky.
Knihu jsem četla čtrnáct dní.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Názvy kapitol: Zrození maxipsa Fíka, Zmoudření maxipsa Fíka, Maxipes Fík ve škole, Maxipes Fík za volantem, Maxipes Fík mistr skoku, Maxipes jde do světa.