Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Pavel

Pavel Šlitr

Liška je nejlepší pes

LiškaKnihu vydalo nakladatelství SiD and NERo v Praze roku 1999.
Kniha má 31 stran.
Napsal ji Antonín Matějka.
Ilustroval Jaroslav Malák.
Typ literatury: příběh s dětským hrdinou
Kniha je o tom, jak na konci školního roku přijde do školy známý pan cestovatel a vypráví, kde všude byl. Děti se ho ptají na všelijaké otázky. A Tonda, který je v této knize hlavní postavou, se zeptal, jestli si do deníku zapisoval každý den. Pan cestovatel Tondovi odpověděl, že si zapisoval jen, když se stalo něco zajímavého. A tak Tonda jede na prázdniny na Moravu do vesničky jménem Květákov k babičce a dědovi a s sebou si veze notýsek, aby mohl zapsat vše, co prožije zajímavého. Tonda má v Květákově mnoho kamarádů, ale nejvíce kamarádí se psem jménem Liška, který mu vždy pomůže z průšvihu. Tonda a Liška spolu zažijí mnoho dobrodružství. Nejednou šlo Tondovi i o život, například při sekání trávy, chytání prasete, ale hlavně při záchraně Stokláskové, která se topila a on ji zachraňoval. Byl to městský kluk, a tak spoustu běžných venkovských aktivit popletl.
Charakteristika: Tonda je městský kluk, je středně vysoký a vlasy má blonďaté. Tondy nejlepší kamarád je pes Liška. To je pes babičky a dědy, je hnědý. Má rád Tondu.
Kniha je zajímavá tím, že v každé kapitole se Tonda něco zajímavého naučí do života.
Kniha se mi moc líbí, četla se mi dobře díky velkým písmenům a veselým obrázkům.
Tuto knížku bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi srandovní a napínavé příběhy.
Je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dva dny.
Názvy kapitol:
30. června vysvědčení, Jedu na prázdniny do Květákova, 1.července nové telátko, Chytáme králíčka, Liška je šikula, 2. července na řece, Umím zamknout loď, Liška a telefon, 4. července utekla nám Bela, Liška je odvážnější než já, 7. července sekačka na trávu, V kompostu, Může zato Liška, 15. července psí závody, Potřebuji vozík, V mraveništi, 18. července na rybách, Malá Stoklásková, Liška je nejlepší pes, 25. července přijel cirkus a komedianti, Zítra začíná pouť, 30. července fotbalový zápas Květákov : Čadlice, Chytám desítku, 31. července hurá! Pojedeme za mámou, Budu cestovatelem.

Bob a Bobek, králíci z klobouku

Bob a BobekVydalo nakladatelství Albatros v roce 2001 v Praze.
Kniha má 62 stran.
Autoři: Vladimír Jiránek, Jaroslav Pacovský a Jiří Šebánek.
Ilustroval: Vladimír Jiránek.
V knize najdeme několik krátkých příběhů. Jedná se o pohádkové příběhy. Kniha je o tom, jak slavný kouzelník Pokuston, který miloval špagety, ztratil svůj kouzelný klobouk i s králíky. Bob a Bobek jsou chudí a hladový, tak si chtějí vydělat peníze na nějakou tu mrkvičku. Zkoušeli to jako řemeslníci, zahradníci, natěrači, ale i kuchaři. Také se dostali do ZOO, kde se chtěli zadarmo najíst a napít, ale nakonec zbohatli, když vyhnali sněžného muže ze Špindlerova Mlýna do Himalájí. Bob je velký a zkušený králík, který Bobka ochraňuje. Bobek je malý a nezkušený, lenošný králík. Kniha je zajímavá tím, že v každém dobrodružství vyvede tato dvojce něco srandovního. A ukazuje nám, jak si mají kamarádi pomáhat. Doporučil bych ji Honzovi, protože čte pohádky a srandovní příběhy má taky rád. Kniha je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji čtyři dny. Názvy kapitol: Bob a Bobek z klobouku, Bob a Bobek truhláři, Bob a Bobek zahradničí, Bob a Bobek v ZOO, Bob a Bobek natírají, Bob a Bobek v restauraci, Bob a Bobek na horách, Bob a Bobek bojují, Bob a Bobek králíci pokusní, Bob a Bobek shánějí budíček.

Pekelná třída řádí

Pekelná třídaKnihu napsal Vojtěch Steklač.
Ilustroval: Adolf Born
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005.
Žánr: příběh s dětským hrdinou.
Knihu jsem dostal vloni k Vánocům, má 198 stran. Četl jsem ji tři měsíce. Obsahuje 22 kapitol, z nich jsou nejvíce zajímavé: Jak jsme se seznámili s Hamáčkem, Inspektor Moulis, Šmakal, Středověk, Koně a rytířky, Slepice, Šišky.
Celá kniha vypráví o partě kluků. Mirek, Čenda, Aleš a Bořík spolu chodí do jedné třídy. Kniha začíná ve školním roce, kdy dostanou nového třídního učitele, který učí prvním rokem. Pak začínají prázdniny a pan učitel Hamáček, přezdívaný Hamajda, jede s žáky na tábor, kde zažívají kluci společně s holkami spoustu zážitků.
Nejvíce se mi líbila kapitola Koně a rytířky, která vypravuje o táborové soutěži, rytířském turnaji, ve kterém si děvčata osedlala své koně, kluky, a musela soutěžit, kdo se nejdéle udrží na svém koni. Zatímco holky losovaly koně, v tomto případě kluky, tak si Aleš našel novou kamarádku, myš, kterou pojmenoval Kunhůta a začal ji cvičit (ale na konci tábora mu stejně utekla). Rytířský zápas byl vyrovnaný, v semifinále se utkal Bořík s rytířkou Palhounovou proti koni Alešovi a rytířce Teckertové. Souboj to byl vyrovnaný, ale nakonec přece jenom vyhrál Aleš a se svojí jezdkyní se stali vítězi turnaje.
Na konci tábora, když děti sepsaly své desatero o tom, jak se budou chovat, pan učitel Hamáček prohlásil: „Hm, pekelná třída, myslím, že už si pomalu začínám na vás zvykat.“
Kniha se velmi dobře čte, protože je psána o dětech v mém věku a mnohdy se u ní i zasmějete.
Bořík je mladý kluk, který dal partu dohromady. Aleš je tlustý kluk, který nemá rodiče, žije s babičkou. Čenda je kluk, který nemá moc rozumu, ale kluci s ním kamarádí. Mirek je kluk, který je nejlepší z party v tělocviku.
Knihu bych doporučil klukům ze třídy, protože to je kniha pro kluky. Je pro děti od devíti let.

Staré řecké báje a pověsti

pověstiKnihu napsal Eduard Petiška.
Ilustroval: Václav Fiala
Vydalo ji nakladatelství Albatros, a. s. v Praze roku 2005. Je v ní několik krátkých bájí a pověstí.
Knihu jsem dostal loni k vánocům, má 240 stran, četl jsem ji pět měsíců, protože jsem nečetl pravidelně. Kniha obsahuje 28 bájí a pověstí, z nich nejzajímavější byly: Prométheus, Midas, Iáson a Médea, Hérakles, Perseus, Théseus, Trója a Odysseovy cesty.
Uvádím báj Prométheus, jenž byl potomek rodu Titánů. Vytvořil první sochu člověka, jež se podobala bohu a Pallas Athéna – bohyně rozumu a moudrosti – vdechla soše ducha, hlína zrůžověla a začalo v ní bušit srdce. Tak poslal Prométheus na svět první lidi, naučil je stavět domy, číst, psát, zapřahat zvířata a rozumět přírodě. Zeus – vládce všech bohů – pozoroval jejich činy a vytkl Prométheovi, že sice naučil lidi pracovat a myslit, ale nenaučil je ctít bohy a obětovat se jim. Rozhněvaný Zeus vzal lidem oheň, Prométheus tajně vzal Diovi trochu ohně a vrátil ho lidem. Když to Zeus zjistil, dal vytvořit sochu dívky, které vdechl život, pojmenoval jí Pandora a poslal ji na zem se skříňkou plnou nemocí a bídy. Tak přišly na zem nemoci. Prométhea dal přikovat ke skále a vyslal obrovského orla, aby mu každé ráno uzobával játra z těla. Ale Prométheus se nepodrobil, po letech ho vysvobodil Hérakles – syn Dia, který orla střelil a Prométheovi daroval život. Aby však byla kletba Dia naplněna, musel Prométheus nosit navěky železný prsten s kouskem skály, ke které byl přikován. Od té doby nosí lidé prsteny s kameny na památku Prométheova činu.
Prométheus je chlap, kterému je smutno, proto si udělal sošku ženy. Hérakles je nejlepší bojovník ve starém Řecku.
Kniha je zajímavá tím, že je to vyprávění a dá se přečtením knihy i něco naučit. Dobře se mi četla, myslím, že je určena hlavně pro kluky. Proto bych ji doporučil hlavně klukům z naší třídy.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.

Děti z Bullerbynu

Děti z BullerbynuKnihu napsala švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová a do češtiny přeložil Břetislav Mencák.
Ilustrovala ji Helena Zmatlíková.
V Klubu mladých čtenářů vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004.
Kniha má 215 stran a četl jsem ji asi čtyři měsíce.
Kniha je pro děti od šesti let a doporučil bych ji mé sestře, která se nyní učí číst, bude se jí určitě líbit.
Kniha má celkem tři části, první část má 17 povídek, druhá část má 15 povídek a třetí část má 12 povídek.
Názvy povídek: Kolik je nás dětí v Bullerbynu, S bratry je jenom trápení, Moje nejkrásnější narozeniny, Brzy budou Vánoce, Lasse spadne do jezera, Olle dostane sestřičku, Dědečkovi je osmdesát let, Dostanu jehňátko, Ollovi se viklá zub, Skříňka mudrců, atd.
Kniha vypráví o šesti dětech: Lasse, Bosse, Olle, Lisa, Anna a Britta, kteří žijí v Bullerbynu. O jejich příhodách z běžného života, o radostech, ale i starostech. Provází nás celým rokem, začíná školním rokem, pokračuje Vánocemi, Novým rokem, Velikonocemi a končí opět létem. V každém období děti zažívají něco zajímavého. Bullerbyn se skládá ze tří statků: Norrgarden, ve kterém bydlí Britta a Anna, Mellangarden, tam bydlí Lisa a její bratři Lasse a Bosse a pak Sorgarden, tam bydlí Olle.
Děj jednoho z příběhů: Jednou se Ollovi viklal zub a strašně se bál si ho vytrhnout. Přivázal si režnou niť na ten bolavý zub, ale bál se škubnout. Tak se Lasse rozhodl, že počká až Olle usne, protože i pan zubař říká, že nejlepší je pacienta vždy uspat a pak že ho nic nebolí. Společně s ostatními se pak potichu vplížil do jeho pokoje a zub mu vytrhl, Olle nic necítil a ráno byl o jeden zub chudší. Nebo když nocovali na seníku, připravili si chlebíčky, které ještě za světla snědli a pak už se jenom navzájem strašili. Nakonec usnuli, ale vzbudila je zima, tak nakonec všichni utekli do svých postýlek.
Lisa – je jí sedm let a je to malá blondýna, má dva bratry Lasseho a Bosseho. Lassovi je devět, má hnědé vlasy, je odvážnější než jeho bratr Bosse, kterému je osm let a je také blonďatý. Společně provádějí své sestře a její dvěma kamarádkám různé lumpárny. Britta je devítiletá copatá dívka a Anně je sedm jako Lisse. Ještě kamarádí s Ollem, kterému je osm let a nemá zatím žádného sourozence (na konci knihy se mu narodí sestřička), jenom má psa.
Kniha je zajímavá tím, že i když jsou hlavními hrdiny děti, kteří si provádějí různé schválnosti, ukazuje nám, že nakonec vždy vyhraje přátelství.
Kniha se velmi dobře čte, protože je o dětech v mém věku a občas provádějí pro mě velmi zajímavé činy.

Dědeček vypráví pohádky

Dědeček vypráví pohádkyNapsal: Vladislav Stankovský a Jan Vladislav
Ilustrovala: Markéta Šišková
Kniha má 288 stran, četl jsem ji tři měsíce. Obsahuje 112 pohádek.
Druh literatury: pohádky. Jejich názvy: O lávce a stádu oveček, Pohádka o skleněném mostě pro děti, co pěkně pijí mlíčko, Lambtonská saň, O slepici se zlatým hřebínkem, O císaři, který rád poslouchal pohádky, Janek a tři obři, Kanonýrský guláš, O dvou darech, Král a skřítek, O Zlámané Lhotě.
Děj pohádky O lávce a stádu oveček: Byl jednou jeden dědeček, který měl syna. Jednoho dne synovi řekl: „Synu, už jsi dost velký a silný, tak bys mohl jít do světa a najít si práci.“ Jen co to otec dořekl, vydal se jeho syn do světa. Zanedlouho stál u jedné veliké vesnice. Neváhal a šel k prvnímu statku, který uviděl. Tam sedlákovi pásl stádo ovcí a dobře si vydělával. Každý den chodil s ovcemi do údolí, které ovce celé zaplnily, protože jich bylo hodně. Jednoho dne bohužel přišla bouřka a všechny potůčky a řeky se rozvodnily. Voda strhla všechny lávky, kromě jedné. Ta byla ale moc stará a pokaždé se prohnula, když po ní někdo přešel. Tak musely ovečky chodit po jedné za sebou. Bylo jich takové množství, že tam chodí dodnes.
Otec syna je moc starý a chudý. Syn je dospělý muž, který se nebojí ničeho. Sedlák je bohatý a nemá nikoho na pasení oveček.
Kniha je zajímavá tím, že to je kniha pro děti, ale někdy tam příběhy končí špatně. Dobře se četla. Doporučil bych ji těm, kdo mají rádi pohádky. Je určena pro děti od osmi let.
Knihu vydalo nakladatelství Brio v Praze roku 1997.

Kubula a Kuba Kubikula

Kubula a Kuba KubikulaKnihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001, má 81 stran.
Knihu napsal Vladislav Vančura, ilustroval Zdeněk Miler.
Druh literatury: pohádkový příběh.
Kniha je o tom, jak se skamarádí medvěd Kubula a medvědář Kuba Kubikula. Ale po chvíli přijde medvědář na to, že si z něj dělá medvěd legraci a neposlouchá ho. Tak si na něj medvědář vymyslel strašidlo Barbuchu. Ale jak je zvykem, tak to mělo háček. Strašidlo nebylo vůbec zlé, ale naopak pomáhalo, radilo a chránilo a také se kamarádilo se všemi, kromě městských pánů, kteří sedí na radnici a vymýšlejí, jak by je zesměšnili. Dokonce si z něho udělali pošťáka a posílali si po něm dopisy s Lízinkou. Nakonec se to dozvěděli i páni z radnice, kteří je přesunuli ze šatlavy do sklepa. Ale nakonec je chtěli dovést na náměstí a tam je pořádně zesměšnit. Ale medvěd a medvědář se vymkli z pout a utekli. Kubula utekl k Lízince a Barbucha s ním. Jenom Kuba Kubikula zmizel a už se o něm neví. Nakonec se z Barbuchy stal pes a z Kubuly se stal chlapec, který začal chodit do školy.
Kubula je zlobivý medvěd. Kuba Kubikula je medvědář, který si dělá starosti o medvěda. Barbucha je strašidlo, které si vymyslel Kuba Kubikula, aby zastrašil Kubikulu. Lízinka je děvče, které se stará o Kubulu.
Kniha je zajímavá tím, že Kuba Kubikula jako hlavní postava nakonec zmizí a nikdo neví kam. Velmi dobře se čte. Je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dvacet dní.
Knihu bych doporučil těm, kdo mají rádi obrázky Zdeňka Milera.
Názvy kapitol: Za časů ušatých čepic, Kováři před sto lety, Ze světnice voní polévka, děti, Bylo devět hodin, tma a noc, Kovářovic měli čtyři děti, Líza, Kubula a Kuba Kubikula, Kubula vedl svou a nepřestal, Kuba Kubikula pospíchal, Jak si to pan Randa srovnal, To bylo ovšem něco pro kluky.

U veliké řeky

U veliké řekyNapsal: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Knihu vydalo nakladatelství Albatros, a.s. v Praze roku 2004. Má 118 stran. Jedná se o dobrodružnou knihu.
Názvy kapitol: Před pěti tisíci lety, Na Vltavě, Pohřeb, Honba na zubra, Náčelník medvědů, Lesní lidé, Sokolí oko, Šťastná chvíle.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Tyto příběhy se odehrávají u veliké řeky, tedy u naší státní řeky Vltavy, kde žijí rody Medvědů, Sokolů, Bobrů, Vlků a Volavek. Členové rodů spolu žijí v míru, ale někdy spolu soupeří, dokonce se i strhnou obrovské bitvy, které mohou způsobit také obrovské ztráty životů chlapců a mužů.
Můj názor na knihu: kniha je zajímavá tím, že ji autor sepsal podle skutečností a událostí, které se opravdu mohly stát. Líbila se mi i proto, že mě naše historie baví. Přečetl jsem ji celou.
Charakteristika postav: Egy-užč je mladý a statečný, Klátivý medvěd je dospělý silný muž, který rád rybaří (a uprostřed knihy bohužel zemře), Prskavý bobr je dospělý silný muž, také rád rybaří, Starý bobr je moudrý muž, který je už trochu starší. Sokolí oko je nejsilnější a nejodvážnější muž té doby.
Knihu jsem četl sedm dní.
Myslím si, že tato kniha je určena hlavně klukům, proto bych ji doporučil všem klukům v naší třídě.

Boříkovy lapálie

Boříkovy lapálieKnihu napsal Vojtěch Steklač.
Ilustroval: Adolf Born
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004.
Literatura: v knize jsou příběhy.
Bořík je mladý, nebojácný kluk, který dal partu dohromady (a je z nich nejchytřejší). Aleš je tlustý kluk, který nemá rodiče a žije s babičkou. Čenda je kluk, který nemá moc rozumu, ale kluci s nim kamarádí. Mirek je kluk, který je nejlepší z party v tělocviku. Maminka Boříka je starostlivá a nebojí se říct svůj názor. Tatínek Boříka je pracovitý, ale také je silný kuřák.
Knihu bych doporučil všem klukům ze třídy, protože to je kniha pro kluky. Je určena pro děti od devíti let. Má 189 stránek a četl jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: Jak jsme překvapili paní učitelku, Tvrdé Y, Jak měl Aleš narozeniny, Sultán, Tyrl a Pihoun, Jak nám Aleš předváděl triky, Jak Aleš dostal papouška, Jak jsme lítali, Ku – Ku? Ku – Ku!, Jak jsme hráli ragby, Inspektor, Jak jsme jeli sto dvacet, Jdeme na věc, Jak jsem byl slepice, Exkurze je poučný výlet, Jak na mne sedla noční můra, Jak dědeček ukradl Evelínu, Jak jsme hráli na tichou poštu, Jak je těžké vybrat si povolání.
Nejvíce se mi líbila kapitola: Jak měl Aleš narozeniny, která je o tom, jak se paní učitelka vydala s dětmi do kina, původně na film o pěstování ryb v jižních Čechách. Před kinem stál pan ředitel školy se smutnou správou, kterou nepotěšil paní učitelku a Bohouška, protože film nedorazil, ale určitě potěšil ostatní, protože stihli najít náhradu místo pěstování kaprů a to grotesky s Charliem Chaplinem. Film byl o jedné oslavě, kde měli obrovskou bitvu, ve které nebojovali se zbraněmi, ale používali vše, co měli zrovna po ruce, hlavně dorty. Jelikož měl Aleš zrovna narozeniny a kluci mu přišli popřát s originálním dárkem – starou vařečkou, kterou našli v popelnici před Alešovým domem, rozhodli se uspořádat také takovou bitvu a házeli po sobě trubičky a indiánky, které koupila Alešova babička. Když to babička viděla, vzala vařečku a všechny vyhnala.
Kniha se velice dobře čte díky vtipným větám a odstavcům.

Chatrč z kostí

Chatrč z kostíKnihu napsala Petra Vaisová.
Ilustrovala: Markéta Laštůvková
Vydalo ji nakladatelství Pavel Dolejší v roce 2006.
Kniha patří mezi dobrodružné příběhy.
Doporučil bych ji Honzovi Bakešovi, protože má rád dobrodružné příběhy.
Kniha je o tom, jak dva třináctiletí kamarádi Sam a Jery se domluvili, že o letních prázdninách nepojedou s rodiči k moři, ale k dědovi, tak říkali panu Schwazcovi, který je po pravdě děda jen Sama. Rodiče s nimi moc spokojení nebyli, ale dovolí jim to, když splní úkoly, které znějí: Sam se nechá přezkoušet u jeho matky z češtiny, která je jeho učitelka a Jery je pozve na koncert, kde bude hrát na housle. Chlapcům to vyšlo a k dědovi nakonec jeli, ale hned po příjezdu oznámili dědovi, že skutečné prázdniny stráví na Javořině. Děda jim to dovolil, jelikož on sám tam trávil prázdniny se svým nevlastním bratrem. Kluci si postavili na Javořině stan a dědovi, řekli že jim bude dělat spojence, až nebudou mít jídlo, že jim ho někde schová a udělá jim mapky. Sam vzal kameny a ohraničil ohniště, Jery přinesl kládu, aby si na ní mohli sednout k ohni. První noc sami, ve stanu se jim moc dobře nespalo, protože ráno kolem páté je vzbudilo kvílení, vytí a štěkání. Kluci se báli. Druhý den se šli vykoupat do lomu. Když přišli před lom, spatřili koupající se dívku, která je později pozvala na oběd. Při této návštěvě zavítali za Renátou její spojenci, kteří se vymlouvali na to, že jsou její bratři a že od ní odvezou peřiny do čistírny. Při hledání hub spatřili kluci zase skřeta, jenž byl ve skutečnosti pan Tobiáš, kterého zprvu měli za nepřítele, jelikož bydlel v chatrči ze dřeva a měl plot a střechu z kostí. Chatrč byla malá a hlavně zarostlá, což se klukům hodilo, když pana Tobiáše vykrádali, ale pak díky zarostlé zahradě Jery spadl do jámy na odpadky, vyvrtl si kotník tak, že nemohl pomalu stát. Když mu Sam slíbil, že ho zachrání, spatřil pana Tobiáše, jak jde z obhlídky lesa. Sam sebral odvahu a šel za ním, aby mu pomohl. Vzali žebřík a Jery po něm vylezl. Pan Tobiáš je vzal do chalupy, kde zjistili, že za škodnou může Renáta a že v těch peřinách, které spojenci odváželi, nebylo peří, nýbrž maso. Pak zavolali dědovi. Ráno odvezl pan Hans Jeryho na pohotovost, kde mu obvázali kotník škrobákem. Pak je odvezli na autobus, který je odvezl domů. Cestou slyšeli, že autokar odvážející cestující z letiště v Ruzyni z Chorvatska vážnou nehodu. Jery se Samem se zděsili, protože si mysleli že v něm jeli jejich rodiče a Anetka. Když Sam přišel domů a nikdo tam nebyl, zděsil se a šel s Jerym domů, ale tam to vypadalo zrovna tak. Po chvilce jim zavolala Jeryho mamka, že přiletí v noci letadlem, protože se zdrželi v muzeum, kde měli výstavu všech druhů dopravy. Chlapci se shodli na tom, že příště pojedou raději s nimi.
Knihu jsem četl devět dní, má 120 stran.
Charakteristika postav: Sam je odvážný a chytrý. Jery je odvážný, i když se párkrát zachoval jako zbabělec, a chytrý. Děda je chápavý a hodný. Hans je rozený Němec a je hodný. Tobiáš je hodný, chápavý a přátelský. Renáta je zrádce, ale taky je hezká.
Kniha se mi líbila.
Názvy kapitol: Tajný sen, Vzhůru do divočiny, Vytyčení teritoria, Vetřelci, Zatopený lom, Skřet, Poklad, Noc na stromě, A co dál?, Území nepřítele, Nebezpečná mise, Všechno je jinak, Zátah, Beznadějně ztraceni.

Tajemství ztraceného náhrdelníku

Tajemství ztraceného náhrdelníkuNapsala: Enid Blytonová
Ilustrace: Bohumil Fencl
Vydalo nakladatelství Albatros a.s. v Praze roku 2008.
Kniha má 141 stran a je v ní 21 kapitol.
Žánr: detektivní literatura
Kniha je pro děti od devíti let a četl jsem ji deset dní. Doporučil bych ji Sáře, protože četla jiné díly této série. Je zajímavá tím, že v ní nejsou žádné obrázky. Líbila se mi a půjčil bych si od Sáry i jiné díly.
Charakteristika: Špekoun je mladý tlustý kluk, který se rád převléká a je vůdce pátracího týmu. Jeho pravé jméno je Fredrick a je taky nejodvážnější. Brok je pes Špekouna, ale starají se o něho všichni kamarádi z pátracího týmu. Nesnese policistu pana Goona, toho by nejraději zakousl, kdyby mohl. Larry je nejlepší kamarád Špekouna. Daisy je chytrá, ale málokdy se dostane ke slovu. Pip je bratr Bětky, je na ni moc hrubý a přísný, ale na druhou stranu je i hodně chytrý. Bětka je sestra Pipa a je taky chytrá, přišla na klíčový případ – vyhledala perly. Goon je pyšný policista a je hodně naštvaný na tým Pátračů, protože vždy vyřešili případ dřív než on. Inspektor Jeenks je milý a je velký spojenec dětí z pátracího týmu. Žebrák byl spolupachatelem gangu, který ukradl perly a on jim předával vzkazy.
Názvy kapitol: Ať žijí záhady, Mrzutosti s panem Goonem, Špekoun v přestrojení, Zábava na pouti, Prodavačka balónků, Návštěva u inspektora Jeenkse, Něco skutečně divného, První stopa, rodí se plán, Špekoun předává vzkaz, Každý se chce podílet, Pátrání pokračuje, Konečně se něco děje!, Pan Goon vystrkuje drápky, Velmi odvážná myšlenka, Úterní noc – konečně!, Pan Goon zamýšlí nepěkný kousek, Pan Goon zažívá nejednu horkou chvilku, Tajemství ještě nekončí, Znovu číslo tři, Závod a dobrý nápad na konec, Honba za náhrdelníkem.
Kniha je o tom, jak se ke konci prázdnin nudí dva sourozenci Pip a Bětka. Těší se na to, až jim přijedou kamarádi od moře a konečně se bude něco dít. Bětka byla celá nešťastná z toho, že letos nejsou žádné záhady, a tým Pátračů se bude jenom nudit a nic nevyřeší, ani jednu záhadu. Věděli, že policista pan Goon se jim bude smát, protože on měl alespoň nějaké případy, které vyřešil bez problémů. Další den ráno se Bětce splnila obě přání. Nejprve se na zahradě sešli všichni pátrači a pak se šli zeptat policejního inspektora, jestli by tu pro ně neměl nějaký případ On se hned zmínil o ukradený perlách, což bylo hodně nebezpečné. Úkol zněl jasně: Vypátrat sídlo gangu a předat informace. Při náhodné hře, kdy se Špekoun převlékl za babku prodávající balónky, uviděli žebrajícího muže, jak mu kdosi předává na lístku zprávu. Špekoun se ho pokusil dostat na jiné místo a pak se za něj vydával v převleku, když se mu do rukou dostala informace od zlodějů perel, že má říci číslu tři, aby v úterý večer přišel do muzea Voskových figurín. Na číslo tři se tak mohli děti připravit, Špekoun se převlékl za Napoleona, ale po chvíli tam přišel i pan Goon a stoupl si na místo policisty, kterého postavil za závěsy. Po chvíli pozorování bohužel Goon kýchl a Špekoun se prozradil mrknutím, tak ho svázali a dali ho do skříně. Pak odešli. Goon byl tak naštvaný na Špekouna, že ho ani nevysvobodil a šel zavolat inspektorovi, že chtějí vykrást další místo. Policie nakonec tři muže zatkla, ale jeden byl stále na svobodě. Špekouna dostaly děti ze skříně a druhý den se musel podrobit výslechu inspektora Jeenkse a vše mu vysvětlit. Další den děti opět pátraly a našly pravého žebráka, kterému předaly vzkaz, kde najde zloděj číslo tři perly. Žebrák mu napsal: Muzeum Voskových figurín a snažil se utéci. Zatímco děti hlídaly muzeum, Špekoun s Goonem honili zloděje číslo tři, který jim nakonec ujel. Perly se nakonec našli, našla je Bětka na krku figuríny královny Alžběty, předali je inspektoru Jeenksovi a dostali pochvalu, tak mohli alespoň naštvat Goona.

Tajemství ztraceného tábora

Tajemství ztraceného táboraNapsal: Stanislav Vydra
Ilustroval: Petr Herold
Vydalo nakladatelství Erika s.r.o., v Praze roku 2001.
Kniha má 125 stránek a 27 kapitol a patří do dobrodružné literatury.
Charakteristika postav: Honza je kluk, který se poprvé zúčastní tábora. Martin je ostřílený skaut, ale poprvé tam bude bez Akely. Milda je kluk, který se snaží udělat co nejvíce práce dopoledne, aby pak mohl odpočívat. Klásek je kluk, který se poprvé zúčastní tábora a má na rozdíl od ostatních o jeden důvod navíc bát se sousedního Hitlerova Německa, protože on i jeho rodina jsou Židé. Béďa je kluk, který už ví, co ho na táboře čeká, ale chybí mu Akela a pracuje do vyčerpání. Caruso je jediný skaut, který hraje na hudební nástroj, na kytaru. Je taky Fantom, který přelstí hlídky a vyzkouší si všechny ostatní táborníky v jejich odvaze a mysli. Vlčák je jeden z rádců vůdce tábora. Mánek se také poprvé zúčastnil tábora. Šťoura společně s Carusem je Fantom. Stopař uhádl záhadu, kdo je Fantom. Anáček je malý hrdina, který se málem utopil. Faty je osmnáctiletý kluk, který je teď v táboře nejstarší a taky se stal vůdcem, protože Akela se nezúčastní. Akela je dospělý muž, který se nedostavil na tábor, protože mu zemřeli oba mladí synové, kteří se měli tábora zúčastnit, jeho manželka se kvůli tomu málem zbláznila a on se pečlivě stará, aby alespoň ona ho neopustila. Pan Hajný je hodný, i když ho přepadli tuláci, ale měl štěstí, že ho manželka s chlapci a jeho dcerou zachránili.
Kniha je zajímavá tím, že je vydaná v roce 2001 a je napsaná za doby, kdy ovládal Hitler Evropu. Nejlépe bych se vcítil do chlapce jménem Béďa. Kniha je pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Honzovi Bakešovi a Lukášovi. Knihu jsem četl dva týdny. Nejvíce se mi líbila tato věta: „Všichni si zde dobře rozumí, jsou si bratry. A takové bratrské přátelství to je něco krásného a mezi lidmi velice vzácného.“
Názvy kapitol: Úvod, Na tábor, Jak se staví tábor, Dosud nepoznané blaho, Dostavba tábora, Tuláci hrozí, Rambas, Luky a lasa, Beseda u ohně, Fantom.
Kniha je o tom, jak se skauti sešli před jejich budovou a vydali se na tábor. Po příchodu si chlapci postavili tábor a ubytovali se. Druhý den chlapci vybudovali podle rozkazů Fatyho nejnutnější věci, například kuchyni, oázu úlevy, hnízdo, stožár. Klukům se tam bydlelo docela dobře, až na to, že si s nimi hrál Fantom. Mladí skauti si počínali velmi dobře, ale Fantom měl navrch. Na táboře prožili nová dobrodružství, ale při každém jeho prožitku byli nešťastni z toho, co jim Fantom provedl. Jednou ukradl střechy ze stanů, podruhé ucpal kamna. Chlapci nevěděli, kdo se za ním ukrývá, ale nakonec vypátrali, že se jedná o jejich kamarády – Carusa a Šťouru. Chlapci byli rádi, že se Fantom našel a zároveň byli ponaučeni, že musí být příště víc opatrnější.

Bratr mlčenlivého vlka

Bratr mlčenlivého vlkaNapsala: Klára Jarunková
Ilustroval: Zdeněk Mlčoch
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987. Kniha je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji čtrnáct dní.
Charakteristika postav: Jožka (Vuk) je rychlý, silný a pomalu dospělý chlapec, který má dívku Janu. Joža je bratr Juli a měl přezdívku Mlčenlivý vlk, jelikož dokázal mlčet i tři dny. Jura (Jula) je chlapec, který prožívá spoustu dobrodružství (vypráví knihu). Julka je dívka, která se chová jako uklízečka, i když je taky sourozenec Juli. Gábina je pětiletá sestra July, která pouze na všechny žaluje. Bojar je pes, bernardýn, který má nejraději Vuka a Gábinu. Baryk je také bernardýn, který má nejraději Julu.
Kniha se mi dobře četla. Nejlépe bych se dokázal vcítit do role July. Doporučil bych ji Markovi a Honzovi, protože mají rádi srandovní věci a u této knihy se trochu pobavíte. V knize je 22 kapitol.
Děj se odehrává v Nízkých Tatrách na Slovensku v jednom hotelu, který vlastní rodina jménem Trangošová. Hlavními hrdiny jsou děti a jejich dva bernardýni. Děti prožívají se svými psy Barykem a Bojarem velká dobrodružství. Nejvíce však Jula, který kamarádi již se staršími, ale jeho mladší sestra Gábina se neustále zlobí, že nechce být s ní. Den před Ježíškem přijela na návštěvu Vukova dívka Jana. Pár dnů poté, přesněji 27.12., byli v hotelu i kamarádi Vuka a July. Společně se domluvili, že druhý den ráno vyrazí lyžovat na Kozí hřbet. Jeden z chlapců namítl, že horská služba hlásila padající laviny v okolí Kozího hřbetu. Jelikož se jeden druhému báli přiznat, že se bojí, rozhodli se přesto vyrazit na Kozí hřbet. Šli pomalu všichni, i Jana. To se jim stalo osudným. Spadla lavina. Našli všechny kromě Jany. Vuk, který byl zachráněn mezi prvními, pomáhal kopat. Nakonec se jim Janu podařilo najít, ale až po dvou dnech, kdy pro ni přijel její otec a bratr.
Tato kniha byla i zfilmována pod názvem My z konce světa a fotografie z tohoto seriálu doprovázejí příjemné čtení. Já jsem bohužel tento seriál neviděl, ale až ho budou příště vysílat, rád se na něj budu dívat.
Žánr: dobrodružný příběh s mladým hrdinou pro celou rodinu.

Cipísek

CipísekAutor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Radek Pilař
Nakladatelství: Albatros a. s.
Místo a rok vydání: Praha, 2000
Počet stran: 149
Kniha je určena pro děti od šesti let.
Žánr: pohádka s malým hrdinou
Kniha je zajímavá tím, že se odehrává kolem velkého města Jičína, které se díky příběhům s Cipískem, Rumcajsem a Mankou proslavilo. Hezky se mi četla, protože se příběh odehrává v městě Jičíně, kde jsem sám byl v muzeu věnovanému právě této trojici. Četl jsem ji deset dnů a doporučil bych ji Honzovi Bakešovi, aby si přečetl, co dokáže malý chlapec v pohádce.
Charakteristika postav: Cipísek je šikovný, nebojácný, chytrý a hodný, protože pomáhal vodníkovi Volšovečkovi s jeho problémy a je nezvykle silný. Manka je hodná a starostlivá, protože se bojí o Cipíska. Rumcajs je chytrý, odvážný, šikovný, hodný a silný, protože všechny chrání před problémy jičínského knížepána a kněžny. Jičínský knížepán je přísný, zlý a hloupý, protože dělá stále problémy Rumcajsovi a Cípískovi. Jičínská kněžna je pyšná, hloupá a zlá, je jedna ruka s knížepánem.
Názvy kapitol: Jak se Cipísek narodil, Jak se ukázalo, že Cipísek má dobré srdce, Jak Cipísek probudil studánku, Jak Cipísek stavěl knížepánovi kuželky, Jak Cipísek hlídal starostovi klobouk a hůl, Jak Cipísek sloužil u jenerála, Jak Cipísek přechytračil lišku, Jak Cipísek předběhl jelena, Jak Cipísek povalil medvěda, Jak Cipísek hlídal kněžně klubko.
Kniha se odehrává u města Jičína, kde žije knížepán s kněžnou. V nedalekém lese Řáholci žije i rodina Rumcajse. Mance se narodil Cipísek a Rumcaujs hned moudře řekl, že do dvou nedělí bude Cipísek chodit. Manka namítla, že Cipísek je dítě jako každé, a naučí se chodit až po roce. Ale pravdu měl Rumcajs. Cipísek se už po pár dnech vypravil do Jičína, ale tam to špatně dopadlo a Rumcajs ho musel zachránit. Tak to dopadlo i na druhý pokus. Když chtěl do třetice, tak mu Rumcajs řekl: „Musíš přechytračit nejchytřejší lišku v Řáholci, předběhnout nejrychlejšího jelena v Řáholci a povalit nejsilnějšího medvěda v Řáholci.“ Cipísek to splnil a poté se mohl vypravit do města. Časem se skamarádil s vodníkem Volšovečkem. Jak dorůstal, Rumcajs ho naučil loupežnické řemeslo. Když byl Cipísek vyučený, poradil si s jakýmkoliv problémem. Nakonec dokázal pomoci spolu s Volšovečkem Rumcajsovi s vojnou.

Honzíkova cesta

Honzíkova cestaNapsal: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Počet stran: 103, vydalo nakladatelství Axioma Praha v roce 1993.
Knihu jsem četl jeden týden. Líbila se mi, protože pan Říha píše takovéto příběhy moc pěkně. Je pro dětí od pěti let a doporučil bych ji Tomášovi Zumrovi, aby se lépe naučil číst. Do role malého Honzíka se vcítit dokážu, ale asi bych se s roztrhanou košilí a kalhotami neschoval do kurníku.
Názvy některých kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Vajíčko, Přišla koza, Honzíkův sen.
Charakteristika postav: Honzík je hodný, hravý, milý malý chlapec, který jede za babičkou a dědou a u nich prožívá prázdniny s kamarády. Dědeček je hodný, starý, moudrý, protože si vždy dokáže se všem poradit. Babička je hodná, šikovná a moudrá, protože Honzíkovi se vším pomůže. Viktor je hodný, mladý a nebojácný, protože sebral Ferdovi ukradenou Honzíkovu kuličku. Terezka je hodná, malá a šikovná, protože pomáhá Honzíkovi. Ferda je pyšný na sebe i na své kuličky, ale pak se dal na dobrou cestu a společně s Honzíkem a ostatními dětmi se skamarádil.
Kniha je o tom, jak babička napíše dopis, aby maminka s Honzíkem přijeli na prázdniny. Maminka má spoustu práce, a tak Honzík pojede sám! Na nádraží se s maminkou rozloučil a jel svou první cestu vlakem sám. Na nádraží na něj už čekal dědeček s koníkem. Po příjezdu Honzíka všichni přivítali. Druhý den se skamarádil s Viktorem, Ferdou a Terezkou. Honzík si také zahrál kuličky s Ferdou. Ferda začal prohrávat, a tak mu kuličku sebral a utekl. Babička se domluvila s panem ředitelem školy a Honzík mohl navštívit školu. Tam probírali kocoura, Honzík se přihlásil, že doma kocoura má a přinesl ho. Kocour bohužel utekl a Honzík s Ferdou ho běželi hledat do lesa. Tam se Honzík s Ferdou skamarádil, ale kocoura nechytili. Dopoledne Honzík uviděl, že kocour je doma a tak si oddychl, ale měl problém (roztrhané kalhoty s košili). Po chvíli si všiml, že maminka přijela, a tak se musel jít připravit na cestu. Honzík se rozloučil s kamarády a svou duhovou kuličku věnoval na památku Terezce, protože s ní kamarádil nejvíce.