Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz

Jan Špás

České pověsti pro malé děti 2

synové SvatoplukovyNapsala Martina Drijverová.
Ilustrovala Dagmar Ježková.
Vydalo nakladatelství SiD a NERo, Na Lhotech 17, Praha 4 v roce 2004.
Knížka má 32 stránek a přečetl jsem všech 32, četl jsem ji dva dny. Knížka je pro děti od osmi let.
Nejvíc se mi líbila kapitola synové Svatoplukovy.
Byl jeden kníže, jmenoval se Svatopluk a ten měl tři syny. Jednou je povolal a řekl: "Zde jsou tři pruty pevně svázané k sobě. Zkuste je přelomit." Nejstarší syn vzal pruty do ruky, že je přelomí - ale ani ohnout je nedokázal. Druhý syn rovněž neuspěl a třetímu se vedlo sejně. "Vidíte,“ řekl spokojen Svatopluk. Potom pruty rozvázal a dal každému jeden a každý ho zlomil. "Dobře a co s tím?“ zabručel nejstarší syn. Tohle: "Já vám rozdělím říši, každý dostane jednu část. Budete-li držet pohromadě, nic vás nezlomí, nikdo vás neohrozí. Ale kdyby chtěl vládnout každý z vás sám... bude zle!" Synové kývali hlavami, koukali na pruty a opakovali po tatínkovi: "Svornost, svornost, budeme spolu žít ve svornosti...“ A protože Svatopluk měl panování dost, rozdělil říši hned a odešel do hlubokých lesů. Jeho synové si poučení k srdci nevzali. Každý chtěl vládnout sám a po svém. Tak s nimi měli nepřátelé lehkou práci a Velká Říše moravská se dočista rozpadla.

Hrdina Nik

hrdina NikNapsal Eduard Štorch.
Ilustroval Zdeněk Burian.
V Klubu mladých čtenářů vydal jako svou 1464. publikaci Albatros, nakladatelství a.s., Praha, 2004.
Pro čtenáře od devíti let.
Knížku jsem četl šest dní. Četl jsem ji už podruhé, protože se mi velmi líbila. Doporučil bych ji tomu, kdo má rád dobrodružné knížky. Knížka má 181 stran, přečetl jsem všechny.
Knížka je rozdělena na dvě části: Lesní chlapci a Král Sámo veliký.
První část: Lesní chlapci
Malému chlapci Nikovi, (Slavoji) zabili zlí Avaři oba rodiče a sestru odvlekli do otroctví. Nik s jeho věrným kamarádem Chloupkem zachránili asi 5 chlapců od Avarů. Chlapci ho ihned zvolili svým vůdcem. Chlapcům se dařilo, okrádali čety Avarů a všelijak jim škodili. A když na ně Avaři poslali jízdu, chlapci jakoby se vypařili. K Nikově družině přicházeli chlapci ze všech stran, až jich bylo asi kolem 30. Nik se seznámil se Sámem, který se vydával za kupce, ale zato tajně dělal vzpouru proti Avarům. Jednou ale Nika a Chloupka Avaři chytili. Avaři je vyhnali až k řece, kde Nikova družina přeplavala na druhý břeh, ale Chloupek se bál skočit do vody, a tak ho chytili. Chtěli ho mučit, ale Nik přeplaval řeku a řekl, že mají Chloupka pustit a jeho si vzít. Ale Avaři se mu smáli a vzali do otroctví oba, ale zbytek Nikovy skupiny nechali. Když byli v otroctví, tak Chán (pán Avarů) onemocněl. Jednou, když Nik s Chloupkem vynášeli Chána ven, tak Chán řekl, aby Nik podložil postel, že se kýve a Chloupek přinesl čaj. Když Nik podkládal postel, tak překlopil Chána do řeky, která protékala hradištěm. Ale stráže Chána vylovili a ihned hledali Nika. Nik prchal hradištěm, zahlédl tvář sestry, ano byla to jeho sestra! Vběhl dovnitř, objal se s ní, řekl, že překlopil Chána do vody a ona ho skryla pod koberce, které pletla. Když stráže vtrhly dovnitř, ptali se jí, jestli tu neviděla malého chlapce a ona říkala, že ne. Nik se potom pokusil o útěk z hradiště, ale stráže ho chytily. Přivázali ho ke kůlu a Chán rozhodl, že bude popraven. Květa (sestra Nika) se zatím seznámila se Sámem a prosila ho, aby se pokusil Nika zachránit, ale Sámo říkal, že je to nemožné. Potom udělal Chán velikou oslavu a pozval na ni i Sáma. Při hostině Sámo řekl Chánovi: „Pane, proč se zabývat malým klukem? On je jen moucha, a vy jste orel.“ A Chán na to: „Máte pravdu, orel mouchy nelapá!“ A potom šli na popravu. Nik se celý třepal, a když se už kat natahoval, ale vtom ho jenom polili vodou. Všichni se smáli a pak se rozešli a Nika pustili. Byl celý štěstím bez sebe. Potom měla být vybrána nejkrásnější otrokyně z hradiště, aby ji obětovali. Vybrali Květu. Ale vtom přišel Sámo a řekl, že umí dělat Květa z hlíny zlato, ale že k tomu potřebuje zázračné byliny, které rostou v lese. Chán se divil, ale uvěřil, a tak poslal Květu se dvěma strážci pro byliny. Pak se Nik s Chloupkem pokusili o útěk. Jednou branou prošli snadno, vzali si pruty a dělali, že jsou pasáci ovcí, které zrovna procházely, ale druhou branou to bylo těžší, a tak si zalezli do keře a usnuli. Ráno je probudil hluk. Zrovna byli na cestě uvázaní koně. Proplížili se až k nim, každý si jednoho odvázal a ujížděli. Jelo za nimi pět Avarů. Už je doháněli, ale Avarům začali najednou kolem hlavy lítat šípy. Nik se zastavil a divil se, kdo to střílel a oni to byli lesní chlapci. Nik se s nimi objal a řekl, že musí zachránit Květu. Osvobodili ji, večer si udělali oheň a povídali si o tom, co prožili. Druhý den šel Sámo z hradiště už pryč a udělal vzpouru. Sámovi se dařilo a nakonec Avary dobyli. A Slované ho zvolili králem.
Druhá část: Král Sámo veliký
Lesní chlapci odešli zpět do lesů, našli tam zlatý důl. Chunzák starý Avar, kterého propustili, žil o samotě u Vltavy. Jednou přijeli franští kupci po Vltavě a u Chunzáka zastavili. Udělali si tam tábor. Chunzák jim pověděl o zlatém dole. Velitel kupců Frank se o to zajímal. A zrovna přišli lesní chlapci dát Chunzákovi staré boty. Frank vyslal dva zvědy za chlapci. Chunzák to uviděl. A zrovna přišel Chloupek za ním. Chunzák mu to řekl a Chloupek běžel na Vyšehrad pro posilu. Zvědové se už vrátili, řekli Frankovi, že to není daleko a že ho hlídá jen pár chlapců. Frank se zaradoval a vyrazil. Když tam došel, chlapce zranili, svázali a šli si brát zlato. Hned potom tam přiběhly stráže a Franky pobili. Když se to dozvěděl franský král, vydal se na Vyšehrad. Ale tam ho urazili, a tak jel zase zpátky. Hned když přijel, vyhlásil válku. Chunzák jel po Vltavě do Vyšehradu, protože se dozvěděl, že bude válka. Z Vyšehradu šel starý zpěvák k Vltavě. Uviděl loď, ano byl to Chunzák. Chunzák zastavil a popovídal si se zpěvákem. Potom se dozvěděl, že zachránil zpěvákovi život, když mu Avaři podpálili jeho příbytek. Vytáhl ho a nechal ho u potoka. Potom uviděli kočár s jezdcem. Jezdec byl Nik a popovídal si se zpěvákem. A pak zjistili, že zpěvák je otec Nika. Vpadli si do náruče, potom se objal s Květou a šli na Vyšehrad. Potom jel Nik se Sámem a vojskem do boje. Sice Franky porazili, ale Nika zabili. Když přijeli na Vyšehrad, zpěvák se ptal: „Kde je můj syn?“ Ale nikdo neodpověděl. Zpěvák omdlel, ale už ho neprobudili. Ale kdo to Květě řekne, že nemá bratra? Na počest Nikovi udělali na Vyšehradě pomník.

Přátelé zeleného údolí

Zelené údolíKNIHY TÁBOROVÉHO OHNĚ - svazek č. 30
Napsal Jaroslav Müller
Ilustrace: Jiří Petráček
Vydalo nakladatelství LEPREZ v Praze v roce 2001.
Kniha má 318 stran a 12 kapitol, přečetl jsem všechny. Knihu jsem četl asi devět dní.
Doporučil bych ji těm, kteří mají rádi příběhy z přírody. Knížka je od devíti let. Je rozdělena na Jaro, Léto, Podzim a Zimu.
Chlapec jménem Pavel má doma akvárium a jeden jeho kamarád mu dal rybu. Slíbil mu, že mu dá ještě samečka, ale že musí dát do akvárka tu správnou vodu, která je v lese ve studánce. Pavel šel pro vodu, ale když ji bral, potkal ho hajný Horyna. Pavel se s ním skamarádil a začal k němu skoro každý den chodit.
Jednou ho navštívili i Pavlovi rodiče. Pavlův táta byl projektant a na jaře chtěli dělat dálnici, která by měla vést přes Zelené údolí. Horyna jednou řekl Pavlovi, že budou chytat daňka, který utekl do lesa z obory. Pavel tam přišel, byl tam Sklíčko, to byl zeměměřič, který se s Horynou kamarádil, Eva, to byla spolupracovnice Sklíčka, Pešek, to byl taky Horynův kamarád, a Horyna.
Pešek střelil daňka uspávací šipkou a odvezl ho do obory. Potom jel Pavel s rodiči k moři. Když přijel, u Horyny byla jeho vnučka Katka s koněm Danem. Katka se s Pavlem projeli a potom jim Dan utekl, protože se lekl hada. Oni ho honili a potom uviděli krvavou stopu. Myslili si, že se Dan Někde škrábl a že mu teče krev, a tak se vydali po stopě. Dorazili však ke staré chatě. Katka na Dana zavolala a Dan přiběhl z keře. Katka ho prohlížela, ale zranění nenašla. Pak uvázali Dana a šli se podívat do chaty. Nic tam nenašli, jen Pavel jeden náboj. Potom šli do hájovny. Pavel si povídal s Horynou a ukázal mu, co našel. Horyna si náboj prohlédl a potom řekl, že tam musí jít. Pavel s Katkou se tam šli taky potají podívat. Horyna tam přišel, uviděl lidské stopy a šel po nich. Potom uslyšel ránu. Schoval se a viděl, jak pytlák nese přes záda muflona. Potichu šel za ním, pytlák šel do chalupy, tam dal muflona, ale v tom zezadu uslyšel: „Viděl jsem tě, Havrane!“
Pytlák zahodil cigaretu a chtěl se s Horynou prát. Horyna ho skolil, ale ve dveřích se objevil druhý pytlák. Všichni ale najednou uviděli, jak chata hoří. Začali ji hasit a po chvíli přijeli hasiči. Horyna se ptal, kdo je přivolal. A potom řekl jeden pán: „Já.“ Pak si spolu povídali a ten pán řekl, že je učitel Topol.
Pak nastala zima. Horyna, Pavel a Eva jednou šli a uviděli stopy rysa. Nemohli tomu uvěřit. Pak se po nich vydali. Uviděli, jak rys žere srnu. Potom odešli a Horyna s Pavlem a Evou uviděli Peška, jak Horynovi jede půjčit saně s koněm, za ním jel Sklíčko a za ním Pavlovi rodiče. Pavel šel za maminkou a tatínkem a jeli domů. Horyna jel s Peškem rozvážet krmení a Sklíčko a Eva jeli taky domů a za ním Pavlovi rodiče. Pavel šel za maminkou a tatínkem a jeli domů. Horyna jel s Peškem rozvážet krmení a Sklíčko a Eva jeli taky domů. Jenže cestou se jim rozbilo auto. Dotáhli ho k silnici, Eva šla do hospody a Sklíčko šel k jeho kamarádům pro nějaké nářadí. Eva uslyšela v hospodě, že si nějací dva muži povídali o tom, že až se jim do želez ten rys chytí, že za to dostanou hodně peněz. Pak přijel Sklíčko, Eva mu venku všechno řekla a oni se jeli poradit s Topolem. On prvně zavolal do zoo, jestli tam mají klec na rysa. Oni ji dovezli, dali ji na to místo, kde ležela srna a srnu dali dovnitř. Rys se chytil a oni ho potom pustili někde na Slovensku.
Od doby, kdy jel Pavel od moře, jeho tatínek strávil většinu času v jeho kanceláři, a až v zimě řekl Pavlovi a mamince, že vymyslel, jak zachránit Zelené údolí. Navrhl, že by se mohl přes údolí udělat most. A v zimě to den po tom, co to řekl Pavlovi a jeho mamince, to ukázal panu starostovi. Pan starosta souhlasil.

Řecké báje a pověsti

FaethónNapsal Eduard Petiška.
Ilustrovala Lucie Dvořáková.
Vydal Albatros, nakladatelství a. s. v Praze roku 2005.
Knížka je pro děti od osmi let. Doporučil bych ji těm, kteří mají rádi různé pověsti. Knížka má 206 stránek, 27 kapitol a nejvíce se mi líbila pověst Faethón.
Byl jednou jeden Faethón a ten byl synem slunečního boha Hélia. Nikdo z jeho kamarádů mu nevěřil, že je syn Hélia, a tak se vydal ke svému otci do slunečního paláce. Hélios o tom už věděl, a tak řekl, že si Faethón může splnit jedno přání. A Faethón si řekl, že chce jet ráno se slunečním vozem jako slunce. Hélios mu to dlouho rozmlouval, ale slib je slib. Hélios mu pomazal ruce a obličej, aby se nespálil a řekl mu, že nesmí jet moc nahoře, protože by spálil oblohu a kdyby jel moc dole, spálil by zemi. A tak ráno Faethón vylezl na ohnivý vůz a vyjel na oblohu. Ale jakmile koně ucítili, že opratě drží někdo slabší, tak se splašili a jel každý na jinou stranu. Faethón je neudržel a koně jeli dolů k zemi a nad čím Faethón projel, to shořelo. A tak Zeus (vládce všech bohů) na něj poslal blesk, protože by všechno spálil. Faethón spadl do moře a utopil se. Hélios bědoval, že ho pustil do slunečního vozu, ale vrátit čas nemohl.

Robinson Crusoe

plán ostrovaPodle románu Daniela Defoa volně vypravuje Josef V. Pleva.
Ilustroval Zdeněk Burian.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v roce 1983.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Má 242 stran, 22 kapitol a přečetl jsem všechny. Knihu jsem četl pět dní. Doporučil bych ji těm, kteří mají rádi dobrodružnou literaturu.
Mladík jménem Robinson bydlel v městě Yorku. Jeho otec byl obchodník a jeden jeho bratr se chtěl stát námořníkem a druhý vojákem. Ten, který chtěl být námořník, ztroskotal a umřel. Druhý padl v bitvě. Robinson se chtěl stát taky námořníkem, ale jeho rodiče si to nepřáli. Měl kamaráda a jeho otec byl taky obchodník. Robinson, aniž by o tom řekl rodičům, odjel s tím kamarádem do Londýna. Jenže je cestou přistihla bouře a koráb se potopil. Naštěstí plula kolem rybářská loďka a dovezla je do Londýna. V Londýně se Robinson ubytoval a zjistil, že nejbližší dostavník do Yorku jede až za týden. Porozhlédl se po městě a zašel i do hospody na pobřeží. Skamarádil se tam s jedním mužem a zjistil, že je taky z Yorku a že je dobrým kamarádem jeho otce. Taky mu řekl, že jede nejprve do Afriky a až pak do Yorku. Robinson se tedy rozhodl, že pojede s ním. Vyjeli zrána. Pak uviděli na obzoru loď. Po chvíli zjistili, že je to loď pirátská. Stříleli po ní, ale nestrefili se. Piráti je zajali a přivedli jejich veliteli. Všechny ostatní prodali do otroctví, ale jen Robinsona ne. Robinson se stal zahradníkem. Byl tam tři roky a za tu dobu se skamarádil s Xurym (sluha velitele pirátů) a taky si ho velitel velmi oblíbil. Vyjížděli si spolu na lov. Jednou k veliteli přijel jiný pirát, který s ním chtěl obchodovat. Velitel řekl, že má Robinson jet s přítelem toho druhého piráta na lov. Ale velitel jim řekl, že nesmí z dohledu domu. A Robinsona napadlo, že je to dobrá šance na útěk. Jeli, ale neposlechli velitelovy rozkazy a jeli do zátoky. Tam vysadili toho přítele a zahrozili mu, že jestli se něco pokusí udělat, zabijí ho. A pak jeli dál.
Ale přistihla je cestou bouře. Naštěstí jel kolem nákupní koráb. Vzali je s sebou, ale bouře pokračovala dál, a tak je zahnala na skálu a ztroskotali. Robinson se probudil na pláži, vylezl na horu a zklamaně zjistil, že je to ostrov. Potom šel spát na pláž. Druhý den si udělal kalendář, sluneční hodiny a našel si jeskyni. Tam přespal. Vyrobil si stůl, chytil kozu, udělal si luk a oštěp, krb, stáj pro kozy, hodiny a různé potřebné věci. A taky si vyrobil loď. Jednou byla bouře a blesk zapálil strom a od něho chytl les a tím Robinson získal i oheň. Jednou uslyšel nějaké rány, a tak si myslel, že to ztroskotala nějaká loď a že střílí z děl, aby ji uslyšeli. Rychle spěchal k pobřeží, ale nic neviděl, a tak šel zpátky. Cestou uviděl psa, jak leží u nějakého mrtvého člověka. A tak získal psa. Druhý den se šel k pobřeží podívat znovu a uviděl ztroskotaný koráb. Doplaval tam a vyložil věci a takhle se tam vrátil několikrát. Byly tam hřebíky, důstojnické šaty, pušky, střelný prach, mouka, nástroje. Jednoho dne uviděl lidojedy. Vzal si pušku a šel tam. Začal střílet z pušky. Lidojedi se toho začali bát a nasedli do lodí a odpluli. Robinson pojmenoval jejich zajatce Pátek. Naučil ho jeho řeči, chodili na lov, Robinson naučil Pátka střílet z pušky a Pátek naučil Robinsona, jak se pořádně loví. Potom na ostrov přijeli piráti. Oni dva osvobodili zajatce a všichni dobyli loď. A Robinson se tedy mohl vrátit do Yorku. Naposledy spočítal, jak dlouho byl na ostrově a vyšlo mu, že tam byl 10 let a 5 měsíců. Vrátil se domů a zjistil, že je jeho otec po smrti. Robinson si našel manželku, Pátek taky a oba dva se stali obchodníky.

Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

Kopyto a MňoukNapsal Miloslav Švandrlík.
Ilustroval obálku a vazbu navrhl Jiří Winter Neprakta.
Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 1973.
Knížku jsem četl osm dní, je pro děti od devíti let, má 269 stran, 34 kapitol, přečetl jsem všechny. Jsou tu kapitoly: Oběť potoka Brumbalec, Fantastický objev, Okřídlený zloděj, Záhadný muž na hřbitově, Hrdina, Lotras ze staré cihelny, V strašlivém nebezpečí, V studni, Člověk z doby před milionem let, Filmové hvězdy, Tajemství starého rybníka, Zachránci tonoucích, Past na zloděje, Mnohostěžník Bohouš, Obětavý zásah, Lupič šperků, Let do Afriky, Detektivní mozek, Tajemství Sázavského krokodýla, Zloděj obrazů, Co zavinily dušičky, Pan učitel se žení, Slovo dělá muže, Svátky pokoje a míru, Nebezpečí lavin, Lidojedi od Zambezi, Létající talíře, The Turkey-cocks, Šílená koza, Vražda v zeleném domku, Svedená a opuštěná, Případ hliněného bizona, Geniální Mňouk, Osudný výbuch. Doporučil bych ji těm, kteří mají rádi detektivky a humor. Nejvíce se mi líbila kapitola osudný výbuch.
Žákům Kopytovi a Mňoukovi se dlouho nic nedělo. Jednou přišel Mňoukovi telegram: Ahoj Mňouku, mám doma ochočenou kunu a lišku a tak mě napadlo jestli nechceš ke mě přijet. Tvůj děda.
A tak Mňouk se začal ihned balit a řekl si, že jestli pojede on, tak musí jet i jeho kamarád Kopyto. Šel se zeptat rodičů Kopyta, a oni souhlasili, protože se aspoň na víkend chtěli Kopyta zbavit. Když v pátek šli na nádraží, uviděli žáka Chocholáče, jak kouří. Začali se mu posmívat a on potom řekl, že kdyby si oni jednu zapálili, tak by omdleli. To si nenechali líbit a řekli mu, ať jim jednu dá. On jim dal a oni šli do starého domu si zapálit. Prošli kolem sudů až do takového výklenku, kde si zapálili a sirku odhodili. Sirka zapálila slámu a sláma ten sud. Jenže v sudu byl benzín. Naštěstí stihli utéct a ještě viděli, jak Chocholáč ještě utíká pryč. Řekli si v duchu: To bude výprask a rychle spěchali na nádraží. Nastoupili do vlaku a jeli. Když byli u dědy, pořád se jim ten výbuch objevoval před očima. Děda se jich ptal, ale oni mu to neřekli. Potom k dědovi přišel telegram: Žáci Kopyto a Mňouk umřeli v plamenech, pohřeb bude v neděli.
Žáci mu to vysvětlili a on se začal smát. V neděli odjeli zpět domů. Sotva vystoupili z vlaku, uviděli nějakou paní, jak křičí: „Pomoc, duchové, pomoc.“ Šli domů a uviděli zástup lidí a mezi nimi jde pan učitel, jejich třída, strážmistr Ošmera a ostatní lidi, které taky znají a všichni pobrekávají. Pak Kopyto zakřičí: „Ale my nejsme mrtví!!!“

Příběhy faraónů

NilNapsal: Jiří Tomek
Ilustroval: Josef Kremláček
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1989.
Knihu jsem četl asi 13 dní a líbila se mi. Je pro děti od deseti let, má 237 stran a 31 kapitol. Doporučil bych ji Patrikovi.
Vybral jsem si kapitolu Jak se stal rolník faraónem.
Charakteristika: Anup je hodný, Bata pracovitý, hezký a hodný. Nedžmet je nevěrná a velmi hezká, hlavní kouzelník zlý. Faraón chce vše, o co si řekne.
Děj:
V domku u Nilu žili dva rolníci. Starší Anup a mladší Bata. Protože jim umřeli rodiče, Anup se o Batu staral. Na druhé straně Nilu žila dcerka rolníka jménem Nedžmet. Anupovi se strašně líbila, a tak si ji od jejího otce vykoupil a vzal. Nedžmet se více líbil Bata, který byl hezčí, ale proti otcovskému rozhodnutí mluvit nemohla. Mocný Re (vládce všech bohů) si pracovitého Batu oblíbil a dal mu splnit jedno přání. Bata si vybral takové, aby rozuměl a mluvil řečí jeho kamarádů býků. Jednou, když byli oba bratři na poli, Anup řekl, že má jít Bata do domu pro obilí. Když tam Bata došel, Nedžmet viděla, že je jeho bratr daleko odtud. „Bato, už dlouho na tebe myslím, pojď utečeme spolu a budeme spolu žít." Ale Bata ji okřikl: „Co si to dovoluješ? Jsi žena mého staršího bratra Anupa, který se o mě stará a ty ho chceš podvést!" A Bata šel zpět na pole. Anup řekl, že to tam má dodělat a on že půjde napřed. Když Anup přišel domů, uviděl Nedžmet, jak má roztrhané šaty a rozcuchané vlasy. „Kdo ti to udělal?" zeptal se, a ona mu lhala, že Bata když byl pro obilí, řekl jí, ať s ní uteče, že spolu budou žít. Anup vzal oštěp a šel se schovat za vrata, aby Batu zabil. Když šel Bata domů, jeden z jeho býků ho varoval a on začal utíkat. Bata byl rychlejší, ale Anup vytrvalejší, takže Anup začal Batu dohánět. Když už si Bata myslel, že ho Anup zabije, Re mezi nimi udělal řeku plnou krokodýlů. Když Bata řekl Anupovi, jak to doopravdy bylo, Anup mu nabídl ať jde s ním zpět, že budou zase normálně žít. Ale Bata už nechtěl. Ale ještě dodal: „Až ti jednou zpění víno u pusy, bude to znamení, že se máš vydat do cedrového lesa a tam najít pokácený strom s mým srdcem. To srdce rozmícháš ve vodě a já obživnu. Tak se rozloučili, Anup šel domů a Bata do cedrového lesa. Tam si vyndal své srdce a umístil ho na nejvyšší cedr. Pak si postavil domek a spokojeně žil. Ale po pár letech ho začala tížit samota.
Když Re viděl, jak se trápí a upustil k zemi slzu. Když se dotkla země, stala se z ní nejhezčí žena světa. A ona řekla: „Jsem Taišek a poslal mě Re, abych se stala tvou ženou. Tak spolu žili, ale Bata jí řekl, že nesmí vycházet z domu, když tam nebude on, protože ji chce ukořistit moře. Roky plynuly, ale jednou šla Taišek vyprat prádlo. Ale moře na ni vyslalo velikou vlnu. Začala utíkat, ale stromy hnaly větve za ní. Zabouchla za sebou dveře, ale jedna větvička ji vytrhla pramínek vlasů a moře ho někam odneslo. Jednou v paláci u faraóna všechno prádlo vonělo jako nikdy předtím, a tak si faraón nechal zavolat hlavní pradlenu a ta říkala, že neví, proč tak voní. Příští dny vonělo stejně a pradlena našla na pobřeží ten pramínek vlasů a ihned ho donesla faraónovi. Ten ho dal jeho hlavnímu čarodějovi a ten zjistil, že je to z nejhezčí ženy světa. Faraón ihned poslal vojáky do všech koutů světa. Odevšad se vrátili, ale z cedrového lesa ne, protože je Bata zabil (byl skoro nesmrtelný kvůli tomu srdci). Nakonec se vrátil jen jeden a ten řekl vše, co viděl. Faraón povolal kouzelníka a ten začal po Batovi pátrat ve starých spisech. Dozvěděl se o tom srdci a řekl to faraónovi. Faraón vyslal do cedrového lesa vojáky se sekerami. Ti začali kácet stromy a když pokáceli i ten Batův, Bata jakoby zemřel, ale nezemřel. Ještě ten den Anupovi zpěnilo víno u pusy. Anup se ihned sbalil a vydal se do cedrového lesa. Tam našel Batu ani živého ani mrtvého a začal hledat cedr se srdcem. Hledal sedm let, ale nakonec našel. Dal ho do mísy s vodou a čekal. Bata se po chvíli probudil, uvítal se s Anupem, povídali si a pak Bata řekl: „Já se teď proměním ve zlatého býka, ty na mne nasedneš, já se nechám prodat faraónovi a ty, až dostaneš odměnu, pojedeš domů. Potom ho Re proměnil ve zlatého býka a jeli k faraónovi. Tam se Bata (býk) nechal prodat a Anup jel s odměnou domů. Pak faraón dal býka do stáje a když se na něj šel podívat i kouzelník, býk (Bata) mu řekl: „Jsem Bata. Dal jsi porazit cedr, abych zemřel, ale já žiji. Proměnil jsem se v býka a přišel za tebou. Chvíle odplaty za krutou křivdu se blíží.." Kouzelník běžel vše říci faraónovi a ten býka rozřezal a dal hodit do Nilu. Jenomže dvě kapky krve ukáply na zem a na tom místě vyrostly dvě broskvoně. Když se na ten div šel podívat i kouzelník, broskvoně promluvily: „Jsem Bata. Dal jsi porazit cedr, abych zemřel, dal jsi zabít býka, abych zemřel. Ale já žiji. Kouzelník to ihned utíkal povědět faraónovi a ten dal broskvoně porazit a spálit. Ale jedna tříska vyletěla Taišek do oka. Po čase se narodilo Taišek dítě. Faraón stárl a neměl dědice, a tak řekl, že až zemře mají tam posadit její dítě. Když faraón zemřel, Taišino dítě dosedlo na trůn. Lidé jásali a když se utišili, faraón řekl: „Jsem Bata, dal jsi podetnout cedry, abych zemřel, dal jsi zabít býka, abych zemřel, dal jsi porazit broskvoně, abych zemřel. Ale já žiju. Má pomsta tě nemine!" a obrátil se na kouzelníka. Kouzelník jako by omdlel, upadl a už nikdy nevstal. Potom Bata žil spokojeně až do smrti.
Tuto knihu bych zařadil mezi historické příběhy. Je zajímavá tím, že vypráví o historii Egypta.

Cesta do pravěku

pravěkNapsal: Bořivoj Záruba
Ilustroval: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Levné knihy KMa, s. r. o., Český Těšín, v roce 1995.
Knihu jsem četl čtyři dny, má 157 stran a líbila se mi.
Zařadil bych ji do naučné literatury o pravěku.
Je zajímavá tím, že jsou v ní různé obrázky a doporučil bych ji Patrikovi.
Kniha sahá od vzniku Země, přes trilobity, dinosaury, savce až k prvním lidem (neandrtálcům).
Nejvíce se mi líbilo období, když se začala voda stahovat a ryby se pokoušely vylézat na souš. Bylo to období, kdy byla ještě řídká atmosféra a na Zemi dopadalo nebezpečné sluneční záření. Ryby nebyly přizpůsobeny na život mimo vody a jakmile nebyly ve vodě, těla jim rychle vysychala. Ryby se začaly pomaličku přizpůsobovat na život na souši, ale vždy se musely vrátit zpět do vody. Nakonec se přizpůsobily tak, že už do vody nemusely, ale vajíčka se na souš klást nenaučily, a tak se do vody přece jen vracely. Pomaličku se jim začaly vyvíjet z ploutví nohy, až je měli silné a zdatné.

Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky

hobitNapsal: J. R. R. Tolkien
Přeložil: František Vrba
Ilustroval: Jiří Šalamoun
Žánr: fantastická literatura
Vydal Odeon v Praze roku 1978.
Charakteristika postav:
Bilbo je hodný, ale trochu strašpytel a pohodář, jak se na hobita patří. Gandalf je chytrý, statečný. Dvanáct trpaslíků: jsou stateční, chtějí zpět svůj poklad stůj co stůj.
Knihu jsem četl pět dní, velice se mi líbila. Má 369 stran a 19 kapitol. Doporučil bych ji Patrikovi a vybral sem si ji proto, že mi ji doporučila paní učitelka Dubská.
Děj:
Kniha začíná tím, že Bilbo pytlík potkal čaroděje Gandalfa. Gandalf si s Bilbem popovídali, dali si schůzku na zítřek, ale když Gandalf odcházel, tajně udělal Bilbovi na dveře značku. Druhý den se Bilbo probudil tím, že k němu přišel nějaký trpaslík. Ještě než otevřel a řekl : „Dále," trpaslík se hrnul dovnitř. Takhle k němu vstoupilo dvanáct trpaslíků. Bilbo byl vedle a myslel si, že je to sen. Postupně se dozvěděl toto: „Trpaslíci byli bohatý národ. Měli velikou horu, celou podkopanou a v ní snad největší poklad na světě. Ale jednou je přepadl drak, který vyhubil 99 % národa. Draci totiž zbožňují zlato, a když ho mají, normálně si na něj lehnou a leží. Ti trpaslíci kteří zbyli, rozutekli se do hor a nebo do lesů. Mezi nimi byl i Thorin, vůdce té skupiny u Bilba." Tato skupina trpaslíků si řekla, že se pokladu zmocní a draka zabijí. A k tomu potřebovali zloděje Bilba (hobiti byli proslulí tím, že dokázali chodit strašně moc tiše). Další den, aniž by Bilbo chtěl, vydali se na cestu k hoře, která byla několik set kilometrů odsud. Cestou se k nim připojil Gandalf, a prožili mnohé a mnohé dobrodružství.
Jedno takové bylo, že když šli přes hory, byla bouřka, pršelo, a tak se schovali do jedné jeskyně. Když už usínali, jeskyně se otevřela a z ní se vyhrnuli skřeti, které je zajali až na Gandalfa, který udělal kouzlo a oni si ho nevšimli. Poté vedli trpaslíky včetně Bilba do hory, kde je povolali před vládce. Už je chtěli zabít, když Gandalf osvětlil celou jeskyni, (skřeti nesnášejí světlo, protože pracují potmě a ve tmě se vyznají jako kdyby bylo světlo) a trpaslíci s Bilbem a Gandalfem začali utíkat. Skřeti je začali honit, ale když Bilbo utíkal, zakopl a upadl do bezvědomí. Probudil se na tom samém místě. Najednou našel něco na zemi, strčil to do kapsy a šel dál. Došel k jezeru, kde byl Glum (ošklivé podzemní stvoření, podobné opici bez srsti). Oni dva si spolu dali hádankářskou soutěž s tím, že když vyhraje Glum, sní Bilba a když Bilbo, Glum mu ukáže cestu ven. Když už byl Bilbo v úzkých, zeptal se jakoby sám sebe, ale nahlas: „Co to mám v kapse?" Glum si myslel, že je to otázka pro něj a tak toho Bilbo využil.
Glum vlastnil prsten, který když si nasadil, byl neviditelný. Glum když už to neuhodl, začal Bilba honit. Bilbo utíkal, v běhu si nasadil prsten, který měl v kapse (předtím ho sebral) a najednou zakopl. Už si myslel, že se na něj Glum vrhne, ale on proběhl kolem něj, jakoby ho neviděl. Bilbo zjistil, že je to ten neviditelný prsten. Potom našel cestu ven a venku se setkal s ostatními. Pak prožili další a další dobrodružství, při kterých si Bilbo s pomocí prstenu u trpaslíků získal veliký respekt, kterého měl předtím pramálo. Už byli u konce a došli k vesnici, kde je velice vítali. Tam nabrali zásoby a zbraně a vyrazili k hoře, která byla už velmi blízko. Tam Bilbo ukradl zlatý pohár. Drak si zato vylil zlost na vesnici, ve které předtím byli. Tam jeden kos poradil jednomu lukostřelci a ten střelil draka do slabiny a on umřel. Trpaslíci toho využili a začali se v jeskyni s pokladem bez majitele zabarikádovat. Také poslali pro posily trpaslíků v horách a lese, aby je podpořili. Už už by se strhla bitva mezi elfy a lidmi proti trpaslíkům, ale Gandalf zakřičel: „Stůjte! Žene se sem armáda skřetů a vrků (zvíře podobné vlku, ale silnější), aby obsadila poklad!" Všechny tři armády se spojily a strhla se bitva mezi trpaslíky, elfy a lidmi, proti skřetům a vrkům. Tato bitva se jmenovala bitva pěti armád a v ní skřeti utrpěli jednu z největších porážek. Poklad se potom rozdělil spravedlivě mezi všemi. A i když by měl Bilbo dostat hodně zlata, nevzal si ani jeden kus, protože nechtěl.

Hura–kura zelený náramek

IndNapsal Torry Gredsted.
Ilustrovali Zdeněk Burian a Alois Křesala.
V roce 1993 vydalo nakladatelství Toužimský a Moravec v edici S puškou a lasem, Český Těšín.
Knihu jsem četl týden a doporučil bych ji těm, kdo mají rádi dobrodružné knihy. Kniha má 193 stran a 13 kapitol. Zařadil bych ji do dobrodružné literatury. Je zajímavá tím, že se odehrává v Indii. Velice se mi líbila. Je pro čtenáře od deseti let.
Názvy kapitol: U mistra Pripa, Poslíček expresní dopravy, Empire of India, Achmed, V Bombaji, V opiovém spánku, Útěk z Jubbulpore, Na hlavní indické cestě, Tygr v džungli, K posvátné řece, Boj o pevnost krále Eduarda, V doupěti lva, Konec dobrodružství.
Děj:
Kniha začíná tím, že sedmnáctiletý chlapec jménem Jorn pracuje u jeho nevlastního otce Pripa, který si ho adoptoval, protože Jornovi rodiče umřeli. Jorna to u Pripa vůbec nebaví, protože by chtěl zažít nějaké dobrodružství. Ale jednou se dozvěděl, že v přístavu kotví loď, na které by se dalo odplout. V noci den před odjezdem Empire of India (jak se ta loď jmenovala) se Jorn propašoval na palubu a schoval se v záchranném člunu. Našli ho, když už byli na moři. Jorn řekl kapitánovi co udělal a prosil ho, aby mohl jet s nimi dále. Ale kapitán rozhodl, že ho v Bombaji, kam dojedou za pár dní, pošlou vlakem zpět. Jednou Jorna zavolal kapitán, a řekl mu, aby skočil pro Achmeda – Inda, který jel s nimi na palubě, aby kapitánovi připravil snídani. Jorn vešel do dveří Achmedovy kajuty a uviděl Achmeda nad mapou Indie, plnou čárek a teček. Achmed zakryl mapu a začal hubovat. Uplynulo několik dní a Jorn začal tušit, že je Achmed doopravdy jeden z hlavních vůdců vzpoury proti Angličanům. Poté co dojeli do Bombaje, Jorn prosil tak, že mu dovolil kapitán jet dál. Kapitán řekl, že odplouvají až déle a tak se Jorn mohl projít po městě. Jenomže když procházel takovou opuštěnou ulicí, otevřely se vrata a Jorna vtáhli dovnitř. Tam ho uspali a Jorn nevěděl, co se potom stalo. Loď Empire of India musela odplout, i když bez Jorna, který se nevracel, odplouval kapitán nerad. Jorn se mezitím probudil v místnosti, kde byl i nějaký jiný kluk. Skamarádil se s ním a dozvěděl se, že oni si ho najali a on že je kluk, který nemá rodiče a ani dům a těch tam bylo hodně. Poté ten kluk jménem Sanga zavolal ostatní – jak od nich měl nakázáno. Oni Jorna vzali, začernili, aby vypadal jako Ind a jeli vlakem někam do cizího města. Jeli vlakem dlouho a jednou ráno šel Ind, který jel s nimi, aby mu neutekli, pro snídani a Sanga s Jornem se rozhodli, že utečou. Nakonec se jim to povedlo. Utíkali dlouho, až se dostali přes džungli do pevnosti krále Eduarda, kde Sanga, když byl menší sloužil jako uklízeč. Na pevnost zaútočili Indové z té vzpoury, podobně jako Achmed. Bojovalo se několik dní, jednou ji měli Indové a jednou zas Angličani, ale nakonec si ji Angličané udrželi. Potom se seběhlo ještě několik bitev, kde Jorn a Sanga pomáhali, jak jen mohli. Nakonec se ti dva dostali do nepřátelského tábora, kde ukradli nějaké mapy, plány a papíry. Díky tomu vyhráli Angličani.
Charakteristika postav: Jorn je hodný a chce zažít dobrodružství; Sanga je hodný, protože pomáhá Jornovi; Achmed je zlý, protože chystá vzpouru; kapitán Henderson je hodný a starostlivý.

Dobrodružství Toma Sawyera

Tom SawyerNapsal Mark Twain.
Ilustroval Kamil Lhoták.
Graficky upravil Zdeněk Mlčoch.
Z anglického originálu The Adventures of Tom Sawyer přeložil František Gelner.
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1978.
Knihu jsem četl asi týden, má 230 stran a 35 kapitol. Vybral jsem si ji proto, že jsem ji měl po ruce a nakonec se mi velice líbila. Doporučil bych ji Davidovi a Standovi. Kniha je od deseti let. Zařadil bych ji do dobrodružné literatury.
Kniha vypráví o dvanáctiletém chlapci Tomovi, který bydlí u své tety v městě Saint Petersburg, kde prožívá mnoho a mnoho dobrodružství. Má kamaráda Hucka Finna a holku Becky Tacherovou. Jednou mu Huck řekl, že má mrtvou kočku, se kterou půjde v noci na hřbitov, aby mu zmizely bradavice. Zeptal se Toma, jestli nechce jít s ním. Tom souhlasil a v noci došli na hřbitov. Vtom uviděli Joea Indiána – vraha, Muff Pottera – místního opilce a ještě jednoho muže. Schovali se tam a poslouchali. Uslyšeli, jak se Joe a Muff hádají s tím mužem. Najednou muž přetáhl prknem Muffa a Joe toho muže zabil. Když se Muff probudil, Joe mu řekl, že toho muže zabil. Muff začal brečet a poprosil Joea, aby to na něj neřekl. Kluci utíkali rychle domů a slíbili si navzájem, že nikomu nic neřeknou, protože by je pak Joe mohl i zabít. Ráno se to lidé dozvěděli a Joe to na Muffa (i když to nebyla pravda) prásknul. Muffa našli, zavřeli a dali před soud. Už už by byl oběšen, když vtom Tom vyskočil a řekl svůj příběh. Protože mu lidé věřili kvůli určitým důkazům, ještě než svůj příběh dořekl, Joe vyskočil ven a uprchl. Hledali ho všichni všude, ale nenašli. Protože po pár dnech zabloudil v rozsáhlé jeskyni poblíž města jeden muž a jen taktak se zachránil, nařídil starosta dát tam velká dřevěná vrata, od kterých má klíč jen on. Když nějaký turista procházel kolem jeskyně, uviděl za vraty mrtvého muže, řekl to starostovi a lidi se tam běželi podívat. Byl to Joe. Ležel tam, když umíral žízní a hladem. Dříve tam byly nedopalky od turistů, kteří tam kouřili – už tam nebyly, protože je Joe snědl z hladu. Tom Sawyer zažil pak ještě mnoho jiných dobrodružství.

Hrdinské legendy staré Francie

legendyVypravuje Václav Cibula.
Ilustroval Zdeněk Burian.
Pro Klub mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1973.
Kniha má 234 stran a 5 kapitol. Četl jsme ji asi pět dní a líbila se mi nejvíce ze všech knih, co jsem dosud četl. Je pro děti od devíti let.
Kapitoly: Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se stala Berta královnou, Dobytí města Nýmes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu, Oberon.
Nejvíce se mi líbila kapitola Život a dobrodružství rytíře Renalda z Montalbanu:
Žil jednou rytíř Ajmon, který měl čtyři syny. Jednou, když je král Karel pozval na hrad, s nejstarším Renaldem se rozhádal jeden rytíř a i když bylo právo na Renaldově straně, král nařídil Renalda chytit. Všichni čtyři bratři vyskočili, kryli si záda a vyběhli z paláce pryč. Král se rozhněval a tím to všechno začalo.
Renald a jeho bratři si postavili hrad a Karel proti nim vytáhl. Protože měl přesilu, hrad rozbil, ale Ajmonovi synové zase uprchli. Poté se k nim přidal jejich bratranec Malgis se čtyřmi sty jezdci. Renald a jeho bratři s Malgisem dál prchali. Jednou dorazili k hradu rytíře Yona, kterému pomohli proti Saracénům. Oni si od něho nic nevzali, i když jim to nabízel, pouze si postavili další nedobytný hrad. Karel znovu přitáhl s velikánským vojskem a oblehl hrad Yona, protože ho teď považovali za zrádce, neboť pomohl Ajmonovým synům. Yon byl srab a radši zradil přátele (Ajmonovy syny a Malgise), než aby bojoval s Karlem. Řekl jim, že se s Karlem dohodl na míru, ale musí bez koní, bez zbraní, bez brnění a bez vojska přijít na Valkolorské pláně, kde už tajně čekal Karel s vojskem. Bratři Yonovi uvěřili a vydali se tam. Vtom se proti nim vyřítila přesila vojáků. Oni beze zbraní se bránili a vytrhávali zbraně nepříteli z ruky. Bránili se dlouho, už už by je zabili, ale vtom přijel Malgis s vojskem. Karlovi vojáci se dali na ústup, a tak je Malgis zachránil. Pak svedli ještě mnoho bitev a Karel pořád nechtěl přistoupit na mír. Když už nakonec přistoupil, řekl, že Renald musí na čas odjet do ciziny a musí mu dát jeho koně Bajarda, bez kterého by nevyšli z paláce na začátku a který mu mnohokrát zachránil život. Renald na to přistoupil a odjel do ciziny a tím celý příběh končí.
Zařazení: dobrodružná literatura
Charakteristika: Ajmon je hodný, chce sloužit králi, čtyři synové jsou hodní a věrní, Karel je tvrdohlavý, Malgis hodný a chytrý, Yon nevěrný.
Kniha je zajímavá svými příběhy a napětím. Doporučil bych ji Davidovi nebo Patrikovi, protože mají rádi dobrodružné knihy.

Vysoký cíl

Vysoký cílNapsal: Lubomír Man
Ilustroval: Milan Zezula
Vydalo v edici Knihy táborového ohně nakladatelství Leprez v Praze roku 1995.
Kniha se mi líbila. Patří do dobrodružné literatury pro kluky. Četl jsem ji pět dní. Má 161 stran a 55 kapitol. Doporučil bych ji Patrikovi, protože si myslím, že by se mu mohla líbit. Je pro čtenáře od deseti let.
Charakteristika postav:
Martin je hodný a dobrý sportovec. Tolar je dobrý trenér. Banaš je kamarád Martina a je hodný a vtipný. Kauliš je nepřítel Martinovy skupiny a je zlý.
Kniha vypráví o Martinu Rumlovi. Martin má tátu slavného boxera, který už dlouho nezápasil. Když ho jednou nějaký jiný boxer vyzval, přijal to. Bohužel na zápasišti mu zklamalo srdce a on umřel. Protože Martinovi umřel táta, chtěla se jeho mamka odstěhovat do Vlár, kde se narodila. Tam se ale s Martinem nikdo nekamarádil. Jednou se chtěl jít podívat, jak se staví cirkus, ale nestihl trolejbus. Už chtěl jít domů, ale vzpomněl si, že trolejbus za chvíli zatáčí a že mu nadběhne. Stihnul ho jen taktak, ale viděl ho jeden pán. On mu řekl, že může přijít na trénink v neděli v 8 hodin na stadion. Potom odešel a Martin si řekl, že v neděli má času dost a že tam přijde. Když tam přišel, uviděl tu několik kluků a toho pána. Dozvěděl se od něj, že se jmenuje Tolar a cvičí atletiku. Myslí si, že by byl Martin dobrý v běhu a skoku do dálky. Martin si obě dvě disciplíny vyzkoušel a líbilo se mu to. Začal sem každou středu dojíždět a cvičil se. Když běžel první závod, byl třetí a to byl velký výkon. A ve skoku dalekém byl dokonce druhý! Martin se skamarádil s nějakými kluky z Vlár a oni začali taky chodit na atletiku. Protože byl stadion v jiné vesnici než ve Vlárech, a cesta byla docela dlouhá, kluci z Vlár se rozhodli, že si postaví doskočiště ve Vlárech. Za dva týdny ho měli a pojmenovali ho Radostná vyhlídka. O prázdninách nabídl Tolar klukům že by mohli jet na měsíc na tábor. Kluci z toho byli velice nadšení. O prázdninách jeli na tábor, kde zažili mnoho dobrodružství a po táboře jel Martin na olympiádu do Prahy, kde byl druhý svým velikým výkonem.
Kniha je zajímavá tím, že Martin nemá žádné kamarády, ale svou trpělivostí si je získá.