Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Patrik

Patrik Šustr

Už čtu sám

Už čtu sámAutor a ilustrátor: Karel Blažek
Vydalo nakladatelství Junior v Košicích roku 1999.
Kniha má 94 stran.
Žánr: pohádka
Názvy kapitol: Medvídek v zimě, Medvědí holčička Dášenka na statku a Medvídek Míša sněhulákem.
Knížka vypráví jednotlivé příběhy o medvídcích Míšovi a Dášence. Jednoho dne Míša vstal špatnou nohou a měl špatnou náladu. Ráno ho bolelo v krku, ani nesnědl snídani. Po snídani ho rodiče poslali ven s kůrkami pro ptáčky. Jak šel zpátky domů, uklouzl a poranil si packu. Maminka mu ji ovázala, aby ho to nebolelo. V druhé kapitole se Dášenka vydala na statek, protože chtěla vidět, jak to tam chodí. Dášence se líbila všechna zvířátka, až na husy, které syčely a byly na ni hrubé. Říkala si, že až bude velká, pořídí si statek také, ale bez hus. V poslední kapitole se chtěl Míša stát sněhulákem, aby si s ním hráli všichni kamarádi. Tak šel jednoho dne Míša ven. Kolem krku si uvázal šálu. V druhé ruce držel hůl a nesl si mrkev s lepící páskou. Postavil se uprostřed zahrady a přilepil si mrkev jako nos. A čekal, až přijdou děti si s ním hrát, ale nikdo nepřišel. Míša byl smutný, že si s ním nikdo nepřišel hrát, tak šel domů.
Charakteristika postav: Míša je hodný, milý, ale občas mrzutý. Dášenka je hodná, milá a ráda se dozvídá nové věci.
Kniha se mi líbí, protože je o zvířátkách, má pěkné obrázky a dobře se čte. Je určena pro čtenáře od šesti do osmi let. Doporučil bych ji Alence, protože je jednoduchá pro čtení.
Četl jsem ji dva dny.

Dobrodružství skřítka Valentýna

Dobrodružství skřítka ValentýnaAutor a ilustrátor: Carlos Busquets
Vydalo Ottovo nakladatelství, s. r. o. v roce 2006.
Kniha má 98 stran, které jsem přečetl za dva týdny.
Žánr: pohádka
Knihu bych doporučil Pavlíně, protože je to hezká dobrodružná pohádka.
Charakteristika postav: Valentýn – hodný, odvážný, statečný a zamilovaný; čaroděj – zlý, chamtivý a mocný; Celestýnka – hodná, pěkná, pracovitá a všichni ji měli rádi.
Před mnoha lety žil v zemi skřítků skřítek Valentýn. Oči a srdce měl jen pro sousedovic Celestýnku. Ale ta se líbila všem skřítkům a zlému čarodějovi. Jen čaroděj ji očaroval, tak Valentýn se vydal za skřítkem Dobrákem, aby mu poradil co má dělat. Dobrák mu ukázal cestu do smaragdové země, kde musí získat ptáka šťastlivku, aby ho mohl dát své milé Celestýnce. Když ho našel, vydal se lodí zpátky za svou milou. Ale to netušil, že na něj černokněžník chystá past. Když vypluli, tak se zlý čaroděj proměnil v obrovského draka a chtěl potopit loď a to se mu taky povedlo. Taky se mu povedlo ukrást klec s ptákem pro Celestýnku. Ale náš Valentýn neuměl moc plavat, po chvíli se začal potápět do moře. To ho uviděli mořští skřítkové a dovedli ho ke králi podmořských skřítků, aby ho zachránil. Král ho zachránil a ještě mu dal na cestu kouzelnou mušli. Kdybys byl v moři, tak do ní zafoukej a přítel ti přijde na pomoc. Valentýn poděkoval a vydal se na cestu. Došel k cirkusu, kde ho pozvali na polévku a Valentýn jim všechno vyprávěl a oni mu řekli, že mu pomůžou. Ale to nikdo netušil, že čaroděj ví, že je u cirkusáků a připravil na Valentýna další past. To uviděla malá holčička, že uspali Valentýna a svázali a chtěli ho později unést. Tak běžela za principálem a ten ho zachránil. Valentýn byl smutný a říkal, že musí domů zachránit modrého ptáka. V tu chvíli si vzpomněl, že dostal mořskou mušli o krále mořských skřítků. Tak do ní nafoukal. Přiletěly labutě. Všechny i s cirkusákama je odnesli k Valentýnovi domů. Celestýnka byla šťastná, že vidí Valentýna a zjistila, že ho má taky ráda. Ale Celestýnka byla smutná, protože si ji chtěl vzít za ženu zlý čaroděj a řek jí že si ji zítra odvede na hrad k svatbě. Ale druhý den Valentýn přišel pozdě čaroděj si již odváděl. Ale Valentýna napadlo, že bude předvádět kejklíře. Tak se dostal do hradu. Čaroděj si užíval svatby a tak Valentýn nezahálel a osvobodil čarodějovi vězně. Pak se všichni hnali zabít čaroděje, jenže ten se proměnil v draka, ale Valentýn to měl vymyšlené a šel k zábradlí, když po něm drak skočil spadl dolů z hradu a byl mrtev. Poté se všichni vrátili domů a konala se svatba Valentýna s Celestýnkou.
Kniha je zajímavá tím, že se v ní píše o skřítkách. Zaujala mě hlavně smaragdová země. Hodně se mi líbila a její čtení mě zaujalo. Je určena pro čtenáře od šesti let.

Honzíkova cesta

Honzíkova cestaAutor: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Kniha je pro děti od sedmi let. Přečetl jsem ji za čtyři dny.
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Kniha má 120 stran v osmnácti kapitolách. Vydalo ji nakladatelství Panorama v Praze roku 1981. Doporučil bych ji Alence, protože je to hezký příběh.
Jednoho dne dostala Honzíkova maminka dopis od babičky, že se jim stýská po Honzíkovi, ať přijede. Ale maminka neměla čas, tak poprvé jel Honzík sám vlakem k babičce a dědovi. Když přijel na nádraží, stál tam dědeček s vozem a psem Punťou. Pak jeli za babičkou do Koníkovic. Babička už je čekala venku na zápraží. Honzík se přivítal s babičkou a dal jí svoji nejoblíbenější kuličku. Potom se šel podívat na dvorek a najednou se před ním objevila koza. Honzík volal na dědu a děda mu řekl, ať zůstane stát. Děda ho za to pochválil a řekl mu, že koza je zlobivá a ráda trká. Večer měl Honzík poprvé spát sám v pokoji a trochu se toho bál. Dlouho nemohl usnout, ale nakonec se mu to povedlo. V noci se mu zdál sen o drakovi, jak přišel o ocas. Až se z toho probudil celý uplakaný. To k němu přiběhla babička a děda a utěšili ho. Když usnul, šla spát i babička. Ráno se šel s dědou podívat do družstva do vepřína na prasátka, jak od léta povyrostla. Potom šli s dědou pro oběd, aby si ho donesli domů. Druhý den poslala babička Honzíka samotného pro oběd do družstevní kuchyně. Při zpáteční cestě potkal kluka Ferdu a začali si hrát kuličky. Ale Ferdovi se moc líbila duhová kulička. Když se Honzík nedíval, tak mu ji vzal a utekl. Odpoledne šel s babičkou a dědou na okurky, kde viděli, jak si děti hrají. Babička ho poslala si s nimi hrát. Začala si s ním povídat Terezka, řekl jí, že mu vzal Ferda duhovou kuličku. Terezka skočila za Viktorem, kterému všechno řekla. Ten samozřejmě došel za Ferdou a dal to do pořádku. Druhý den se šel Honzík podívat poprvé do školy. Pan učitel ho posadil do první lavice. A začali si povídat o kočce. Honzík šel domů pro kocoura. Učitel se ho zeptal, kolik má nohou. A Honzík po nápovědě řekl, že pět a všechny děti se mu začaly smát. Honzíkovi to přišlo líto. Měl strach, že kocour netrefí domů a šel ho hledat s Ferdou. Hledali ho v lese, ale Ferdu to nebavilo, tak mu utekl. Honzíka to hledání tak unavilo, že usnul pod stromem. Děti Honzíka hledaly v lese. Druhý den přijela maminka. Se všemi se rozloučili a jeli domů.
Charakteristika jednajících postav: Honzík je malý kluk, který si rád hraje a jel se podívat za babičkou. Ferda je "podvodník" protože chce vyhrát všechny kuličky.
Kniha se mi líbila, protože je poučná a jsou v ní hezké obrázky. Je zajímavá tím, že obsahuje hezký příběh a je dobrodružná.
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, O vepříku Princovi, Ve škole, Honzíkovo rozloučení a další. Těchto kapitol je v knize osmnáct.

Veselé Vánoce s medvídkem Pú

Veselé Vánoce s medvídkem PúAutor a ilustrace – Disney Enterprises Inc.
Vydalo nakladatelství Egmont ČR s. r. o. v Praze roku 2002.
Kniha je pro děti od osmi let. Má 188 stran a 19 kapitol. Četl jsem ji pět dní. Doporučil bych ji všem, kdo mají rádi pohádky s medvídkem Pú.
Žánr – pohádka a básně
Charakteristika postav: Pú – plyšový medvídek, který má rád med, ale je zapomětlivý. Prasátko – malé, rádo si hraje se svými kamarády. Íjáček – oslík, který je pořád smutný. Tygr – rád hopsá po svém ocase a baví se s kamarády.
Knihu jsem si vybral, protože jsou tam příběhy a básničky, a je hezká.
Na Štědrý den koukal Medvídek Pú z okna a byl rád, že padá sníh. Přicházel v nejlepší čas, protože jsou Vánoce. Medvídek Pú obcházel stromeček a přemýšlel, že mu něco chybí. Náhle se ozvalo tiché ťukání na dveře. Medvídek Pú otevřel dveře a stál za nimi sněhulák s oušky. Medvídek Pú ho hned nepoznal, ale bylo to Prasátko. Když se Prasátko ohřálo, tak si prohlíželo Púův vánoční stromek. Líbilo se mu, že je tam hodně svíček. Medvídek Pú mu vysvětlil, že má hodně sklenic od medu. Tak z nich udělal držáky na svíčky na stromek. Prasátko chtělo pomoc Medvídkovi Pú s balením dárků pro kamarády, ale Medvídek Pú na své kamarády zapomněl. Pú vyprovodil Prasátko ke dveřím a vyrazil ven za Kryštůfkem Robinem, aby mu poradil s dárky. Když byl u Kryštůfka, tak se mu líbil celý pokoj, protože ho měl krásně vyzdobený. Ptal se Kryštůfka, proč suší ponožky u krbu, ale on mu odvětil, že je má rozvěšené na dárky. Kryštůfek mu nabídl, aby si vybral, že jich má dost. Pú si vybral různé velikosti a barvy. Poděkoval Kryštůfkovi a utíkal rozdat punčochy všem kamarádům. Nejdříve donesl Prasátku, pak šel k Tygrovi, kterému dal největší. Oranžovou dal Králíčkovi a nejhezčí punčochu dostal Íjáček. Medvídek Pú nezapomněl ani na Sysla a ani na Sovu, které dal modrou jako obloha. Nakonec si i doma pověsil punčochu na krb. Jak všem rozdal dárky, tak se tak unavil, že usnul. Najednou ho vzbudilo ťukání na dveře. Pú šel otevřít dveře a tam stáli všichni jeho kamarádi a děkovali mu za krásné dárky. Všichni kamarádi mu dali taky dárek. Dostal hrnec plný medu. Všem se Vánoce líbily.
Kniha je zajímavá tím, že obsahuje básničky i příběhy. Zaujalo mě, že Pú jel se Santou a rozdával dárky. Líbila se mně, protože v ní vystupuje medvídek Pú. Doporučil bych ji Alence, protože kniha není složitá.
Názvy kapitol: Sousto před Vánocemi, Púova vánoční básnička, Santa Pú, Noc před Vánocemi a dalšich čtrnáct kapitol.

Adam a Otka

Adam a OtkaNapsal Bohumil Říha a ilustrovala Jitka Kolínská.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1981.
Kniha má 124 stran a četl jsem ji týden.
Žánr – dobrodružná povídka
Tato kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Doporučil bych ji Pavlíně, protože má zajímavý příběh. Vybral jsem si, protože je dlouhá a hezká. Je zajímavá tím, že se zde vypráví o tom, co prožili Adam a Otka o prázdninách. Líbila se mi, protože to bylo o dětech.
Charakteristika: Otka a Adam jsou malé děti, co rádi zkoumají nové věci. Teta se strýcem jsou přátelští a pracovití. Šára je zlý kluk, který se chce jen rvát.
Knížka vypráví o tom, jak Adam a Otka přijeli do města za tetou a strejdou na prázdniny. Ale teta nebyla zrovna doma. Tak si prohlíželi dům, ve kterém bydlela teta teprve chvíli. Děti totiž pocházely z malé vesničky, která se jmenovala Vykáň. Čekaly, až přijde z práce. Teta jezdí v práci s tramvají. Mezitím potkali souseda, který je pozval k sobě domů. Byl to hodinář Vencl. Tak se bylo na co koukat. Adam už chodil do školy, uměl číst, ale Otce bylo pět let, takže číst neuměla. Teta Suková se vrátila z práce a děti se rozloučily a běžely za tetou. Oznámila jim novinu, že taky bude mít miminko. Děti se ráno probudí a zjistí, že teta šla do práce. Napsala jim, ať zůstanou doma a něco si uvaří k obědu. Děti se domluvily, že si uvaří brambory s mlékem. Když se naobědvali, šli si prohlédnout celý dům. U tety zazvoní listonoš a chce, aby dali slečně Terezce dopis, až přijde domů. Otka je potom pěkně důležitá. Mezitím zazvonil telefon, který zvedl Adam, ale ten ještě nikdy netelefonoval. Na druhé straně telefonu mu začal sousedův kluk Šára nadávat, že je popelář, že ho skope do kulatý krychle, ale Adam se nenechal zastrašit a řekl mu: „A ty budeš šilhat a kousat nakřivo.“ Na druhé straně to Šára nevydržel a položil sluchátko. Tak poznal Adam svého nepřítele. Teta se vrátila ze služby na tramvaji a ptala se Adama a Otky, co dělali. Tak jí řekli, že si uvařili a jen tak se potulovali po domě. Teta jim řekla, že si půjdou prohlédnout část Prahy, aby taky něco viděli. Teta koupila Otce šátek a Adamovi nové boty, protože se na jeho staré nemohla dívat. A sobě si koupila kočárek na miminko. Pak dostali hlad z toho nakupování a dali si párek s houskou a šli domů. Otka zavoní na slečnu Terezu a nese jí dopis, co ji svěřil listonoš. Terezka si ho od Otky vzala a rychle ho přečetla a řekla Otce, že s ním nebude chodit a že se poohlédne po někom jiném. Je večer a děti jdou spát. Ráno se probudí, ale musejí být potichu, protože teta je po noční. Tak se rozhodli, že tetě dají taky dárek a koupili jí bačkůrky pro miminko za 16 Kčs. Na přechodu šla mateřská školka a Otka se k nim přidala a šla s nimi až do školky. Adam je celou dobu sledoval. Když zašli do školky, Adam prosil učitelku, ať zavolá Otku, že musejí domů. Učitelka řekla, že žádná Otka k nim nechodí. Tak se Adam rozběhl k hodináři a ten šel s Adamem do školky a vysvětlil jim, že Otka se tam zatoulala. Mezitím se teta probudila a zavolala policii, že se jí ztratily děti. Ale Otka s Adamem se vrátili a nesli ji bačkůrky pro miminko a tím si tetu udobřili a dostali oběd. Po obědě přijel domů strýc, který je pilot a byl v Egyptě. Jak se najedl, vzal je na výlet na Ruzyňském letišti. Prohlédli si letiště a jeli domů, kde šli brzy spát. Ráno teta se strejdou jeli pro miminko, protože ho adoptovali. Děti se šly podívat s panem Venclem na Pražský hrad. Cestou potkali Šáru s dvěma kluky. Hned bylo jasné, že se oba poperou a taky se tak stalo. Byla to vyrovnaná rvačka. Dostali oba co proto. Pak se šel opláchnout k rybníku a šli domů. A šli spát, ale nemohli usnout, vzpomínali na Vykáň. Ráno se vzbudili, uklidili byt a v tu chvíli přijela teta se strejdou a s miminkem Vláďou. Byli to pyšní rodiče. Tetě a strejdovi přišel dopis z Jugoslávie, ale to psala maminka a tatínek, aby přijeli domů. Taťka v Jugoslávii vyhrál soutěž v orání a letí domů. Teta udělá oslavu pro miminko a pozve hodináře a slečnu Terezu. Teta zve hosty ke stolu a dává jim na talíř. Děti stráví poslední noc u tety. Ráno jedou vlakem domů, kde je čeká maminka s tatínkem.

Zuzka a skřítek

Zuzka a skřítekNapsala Maja Ganinová a ilustrovala Denisa Wagnerová.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1981.
Kniha má 119 stran, kapitoly očíslované od 1 do 14 a četl jsem ji pět dní.
Žánr: pohádkový příběh s dětským hrdinou
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Michale, protože má ráda příběhy. Vybral jsem si ji, protože má hezké obrázky. Je zajímavá, že zde jsou skřítci. Líbila se mně, protože byla o skřítcích.
Charakteristika postav: Dědečkové starý a ospalý, dědeček Zuzky vzdělaný, chytrý a rád četl, maminka spisovatelka, Zuzka neměla v oblibě Habřínka, Habřínek kamarádský, teta milá malířka a tatínek měl rád svou dcerku Zuzku.
Jednoho dne se maminka vypravila na chalupu se svojí dcerkou Zuzkou. Zuzce byly teprve tři roky, ale že si přáli kluka, dostala přezdívku Zuzík. Maminka je spisovatelka, potřebovala na svou práci klid, proto neměla moc času, aby si mohla hrát se Zuzíkem. Zuzík si rád sedával na schody před chatou. Jednoho dne tam tak seděl a objevil se malý skřítek, kterému říkali Vláďa. A ten dostal přezdívku Habřínek. Habřínek řekl Zuzce, že utekl dědečkům a jestli mu dá něco k jídlu. Zuzík mu přinesl mléko a kostky cukru. Habřínek si pomlaskával, jak mu chutnalo. Tak se skamarádili a hráli si celý den. Zuzík řekl, že by potřeboval učesat, a že přinese hřeben. Než se Zuzík vrátil, tak Habřínek utekl. Zuzík byl smutný, ale druhý den se Habřínek vrátil. Řekl: „Skřítkové se nečešou.“ Jednoho dne se Habřínkovi začalo stýskat po dědečcích. Habřínek jich měl sedm, ale byli už tuze staří. Tak se vydali se Zuzíkem k jeho domečku v podzemí. Museli tam vlézt úzkým otvorem v písku pod stromem. Když se tam dostali, všichni dědečkové ho vítali a byli rádi, že je v pořádku. Habřínek jim oznámil, že teď bydlí u Zuzky na chatě. Večer oznámila maminka svůj odjezd do nakladatelství kvůli obrázkům do její nové knihy a mezitím je hlídal dědeček. Dědeček přivezl samé sladkosti, což samozřejmě měli oba rádi. Děda si neustále vařil čaj a popíjel ho celý den. A učil Zuzíka i Habřínka písmenka, aby si mohli číst knížky. Jenže děda se věnoval víc Habřínkovi než Zuzce. A ta začala žárlit a začala se nudit. Potom dědovi došla voda, tak všichni šli ke studni pro vodu. Ale Zuzka byla rozzlobená, že děda se věnuje Habřínkovi, tak do Habřínka strčila. A on spadl do studené vody ve studni. Dědovi chvíli trvalo, než vylovil Habřínka. Habřínek poté utekl ke svým dědečkům. Večer přijela maminka a moc se zlobila na Zuzku, co udělala. Habřínek se několik dní neukázal a Zuzíkovi se po něm moc stýskalo. Jednoho dne tedy šla do podzemí za Habřínkem. Ale ten byl tuze nemocný. Dědečkové byli na Zuzku moc nazlobení. Ta řekla, že jen maminka ho dokáže uzdravit. Dědečkové neradi dávali Zuzíkovi Habřínka. Ale věděli, že maminka mu pomůže. Maminka celou noc vařila Habřínkovi mléko s medem a dávala mu ho celou noc po lžičkách. Když se Habřínek uzdravil, přijela k nim teta Věra, která malovala ilustrace. Protože se maminka bála je nechat s dědou samotné, aby to nedopadlo jako posledně, jezdila k nim teta Věra malovat obrázky. Tetě Věře se Habřínek tak líbil, že mu nabídla bydlet s ní v Moskvě. Zuzka byla ráda, že se budou moct navštěvovat. Druhý den přijel tatínek a řekl, že si pro ni přijede příští týden. Když byli poslední den na chatě, pozvali dědečky Habřínka. Udělali pro ně velkou hostinu, která se všem moc líbila. Potom se Habřínek rozloučil s dědečky a odjel s tetou Věrou do Moskvy. A Zuzka s maminkou byli kamarádi s Habřínkem, až do dospělosti.

Za dvě čárky prázdniny

Za dvě čárky prázdninyNapsala Ilona Borská a ilustroval Gabriel Filcík.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1980.
Kniha má 124 stran, kapitol dvacet tři a četl jsem ji devět dní.
Žánr: povídka
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Doporučil bych ji Michale, protože má krásné obrázky. Vybral jsem si ji, protože má hezké obrázky.
Kniha obsahuje zajímavý příběh. Líbila se mně, protože měla zajímavý děj s pointou.
Tato kniha má 23 kapitol, ale já bych vám chtěl vyprávět o 11. kapitole, protože se mi zdála nejzajímavější. Zde se píše o jednom vojákovi. O tom nám bude číst děda Šajnhost, který se narodil ještě za Rakouska. Po chvíli jim děda řekl, ať se posadí, že bude číst. Poslouchat ho přišli kluci Luboš a Pavel. Taky babička Vacková a Kateřinka. Zápisky jsou české, ale kniha je psána německy. V zápiskách byly moc pěkné obrázky. Děti už byly netrpělivé, ať už děda začne číst. Děda začal a děti napjatě poslouchaly se zatajeným dechem. Bylo to o jednom vojákovi, který se vrátil z vojny jako mrzák. Měl jen jedno oko. O druhé přišel během války. Ze začátku se uchytil jako pomocník u panského zahradníka. Tam se naučil sázet stromky a keře. Jenže jednoho dne ho potkal zámecký syn a lekl se, tak musel jít pryč. Chodil od města k městu, až jednou mu nabídli místo ponocného. Kde bude hlídat chmelnici. Lidé se ho báli, tak byl rád, že bydlí u jedné staré paní Květové, na konci vesnice. Paní Květová chovala krávu, ale ten rok bylo velké sucho. Tak se rozhodla, že ji prodá ve městě řezníkovi. Vyšla brzy ráno, ale když se večer vracela, potkala vojáka, jak jde hlídat na chmelnici. Tak mu vypráví, jak ji řezník poradil, kam si má schovat peníze za tu krávu. Schovala si je pod šátek na hlavě. Tam je prý nikdo hledat nebude. Voják ji kousek cesty doprovodil a šel zpět na chmelnici. V tu chvíli uslyší velký křik. Tak se tam rozběhl ještě s jedním čeledínem. Když uviděli, co se tam hrozného stalo, udělalo se jim oběma špatně. Našli pouze tělo paní Květové bez hlavy. Vojákovi došlo, že to musel udělat řezník, který věděl, kde má schované peníze. Sehnal pět chlapů a rozeběhl se k řezníkovi. Tam ho chytli při činu, jak si schovává peníze. Našli hlavu paní Květové. To byl důkaz, který ho usvědčil u soudu. Byl odsouzen k popravě. Vojákovi bylo nabídnuto místo kata, které přijal, aby pomstil paní Květovou. Dostal chalupu na okraji Prahy, aby byl po ruce, když ho potřebovali. Jak si tam žil, využil práci zahradníka a vysázel si tam pár stromů a keřů kolem své chalupy. Byl tam až do smrti. Děda Šajnhost dočetl a poslal děti domů. Všichni se rozutekli, protože byl večer.
Charakteristika postav: Dědeček je vzdělaný člověk, který toho hodně prožil. Děti jsou zvídavé a chtějí vše znát.

Shrek zvonec a konec

Shrek zvonec a konecAutor: Cathy Hapka
Ilustroval: Larry Navarro
Kniha je pro děti od sedmi let. Přečetl jsem ji za čtyři dny.
Žánr: pohádka
Kniha má 35 stran. Vydalo nakladatelství Egmont ČR s.r.o., v Praze roku 2010. Doporučil bych ji Michale, protože má hezké obrázky. Vybral jsem si ji, protože jsem viděl Shreka jako film.
Za sedmero horami žil Shrek s princeznou Fionou, kterou zachránil a měli žít šťastně až na věky. Shrekovi a Fioně se narodila trojčata a život se jim celý změnil. Shrek neměl vůbec čas na bahenní koupel a měl pocit, že už není zlobrem. Fiona uspořádala první narozeniny trojčat. Ale Shrek se vůbec nebavil. Pak někdo řekl: „Ten dort je roztomilý.“ Zlobři přece nemají být roztomilí. Bouchl pěstí do dortu a odešel z oslavy. Podkal Rampelníka, to byl prohnaný skřítek, který chtěl vládnout království, které patřilo Shrekovi. Rampelník, když uviděl Shreka, dostal nápad, jak vládnout místo něj. Připravil si kouzelnou smlouvu, že na jeden den se vymění. Shrek byl rád a podepsal ji, že se ho zase budou všichni bát. Tak se i stalo, že všichni se ho báli. Vydal se domů, ale tam nikdo nebyl. Přiletěly čarodějnice a ty ho zajaly a odvezly na hrad. Jenže tam vládl Rampelník. Řekl mu, že večer umře, protože si vyměnil den, kdy se narodil. Oslík mu poradil, že každá smlouva se dá zrušit a to polibkem z pravé lásky. Tak se vydal hledat Fionu. Ta právě připravovala útok proti Rampelníkovi a Shreka neznala. Shrek se přiklonil k Fioně a dal jí pusu, ale nic se nestalo. Protože to nebyla pusa z opravdové lásky. Rampelník zajal Fionu při bitvě. Shrek se to dozvěděl a řekl, že když všechny zlobry propustí, že se mu vzdá. Tak se stalo, ale nepropustil Fionu, že je zlobr jen napůl, což byla pravda. Fiona se zase zamilovala do Shreka. Kocour s oslíkem a zlobry je přišli vysvobodit a povedlo se jim to. Byl večer a Shrek začal umírat. Začaly mu mizet prsty a Fiona mu v tu chvíli mu dala pusu a byl vysvobozen. Přál si, aby byl zpátky na oslavě svých trojčat.
Charakteristika jednajících postav: Shrek je mrzutý zlobr, který se rád válí v bahně a nebaví ho obskakovat zlobří děti. Fiona je pyšná na trojčata Ferguse, Farkleho a Felícii, je pracovitá, stará se o ně. Oslík a kocour jsou také pracovití, pomáhají Fioně s trojčaty.
Kniha se mi líbila, protože jsou v ní hezké obrázky. Je zajímavá tím, že obsahuje hezký děj.

Prázdniny s delfíny

Prázdniny s delfínyAutor: Francoise Le Gloahec Karine Lefranc
Ilustroval: Pierre Couronne
Kniha je pro děti od devíti let.
Žánr: dětský příběh a poučná kniha o vodních savcích
Kniha má 113 stran. Přečetl jsem ji za týden.
Vydalo ji Ottovo nakladatelství s. r. o. v Praze roku 2009. Doporučil bych ji Michale, protože si myslím, že by si ji ráda přečetla. Vybral jsem si ji, protože je o delfínech a ti mě zajímají.
Názvy kapitol: Florida je tak daleko!, Ať žije svoboda!, Cvak, Projížďka na vodním kluzáku, Napněte plachty!, Podmořský výlet a Hodně štěstí, Cvaku!.
Neteře a synovci přijeli za strýcem Tonym na prázdniny. Strýc pracuje na Floridě, tak museli přiletět letadlem za ním. Má práci v Oceánografickém středisku. Hned se vydali na průzkum a uviděli tu malé kosatky. V dalším bazénu byl delfín a dával najevo, že chce zpátky do moře. Jenže byl ještě slabý, aby mohl být vypuštěn. Tony začal vysvětlovat Benjaminovi, v čem všem spočívá jeho práce. Jak studuje život delfínů a jejich chování. Všech šest dětí se šlo ubytovat a vybalit své věci. Potom se hnali k vodě, aby se vykoupali. U večeře bylo veselo a domluvili se, že ráno strýci pomůžou přestěhovat delfína. Ráno jeřábem naložili delfína a převezli ho do nádrže v moři, aby viděli, jestli se zvládne postarat sám o sebe. Aby ho potom mohli vypustit do moře. Po pár dnech zjistili, že delfín je v pořádku a vypustili ho na svobodu. Druhý den si děti hrály na pláži. Uviděli člun, tak s ním vyjeli na moře. Ben se naklonil přes okraj člunu a spadl do vody, ale on neumí plavat! Ostatní se snažili Bena zahlédnout, ale nikde ho neviděli. Po chvíli Bena zahlédli, jak sedí delfínovi na zádech. Měli starost, aby se to nedozvěděl strejda Tony. Druhý den je vzal Tony na výlet plachetnicí po moři. Cestou pozorovali různé rybičky, měkkýše a korýše. Potom se všichni šli vykoupat. Jakmile se koupali, připlaval k nim delfín. Nastal čas se vrátit domů. Další den Tony začal učit Bena plavat. Večer si udělali táborák a vyprávěli si historky, kdo jaké zažil. Strašně rychle utekly prázdniny a děti se musely vrátit ke svým rodičům. Jely nakoupit dárky a zabalily si kufry a strýc je odvezl na letiště. Tam se s dětmi rozloučil. Řekli si, že se tam zase za rok sejdou.
Charakteristika jednajících postav: Strejda Tony je starostlivý a ohleduplný, děti si vzal na prázdniny. Ben je nešikovný, protože padá do moře. Děti jsou ohleduplné a hodné, mají se rády.
Kniha se mi líbila, protože jsou v ní hezké obrázky, a je o delfínech. Je zajímavá tím, že obsahuje informace o mořských savcích.

Prázdniny u jezera

Prázdniny u jezeraNapsala: Helena Brožíková
Ilustrace: Jana Modrá
Kniha je pro děti od desíti let. Přečetl jsem ji za týden.
Žánr: dobrodružné vyprávění
Kniha má 132 stran.
Vydalo ji nakladatelství Jaroslava Justová v Liberci roku 2005.
Názvy kapitol: Velký plán, Dárek, Zklamání, Kátin nápad, Nejšťastnější člen výpravy, Vydrovka, Tábořiště u jezera, Na zřícenině a dalších dvacet čtyři kapitoly.
Jednou na večer vyprávěl strejda dětem příběh o Tonym a Mikim, jak se šli podívat do jeskyně. Vzali si auto, protože to bylo daleko od jejich domu. Když tam přijeli, vzali si s sebou svítilny a vydali se prozkoumat jeskyni podle mapy. Když prozkoumali část mapy, tak se vydali nazpátek. Jenže hora se začala třást. Třásla se tak pět vteřin, a to stačilo, aby se objevila oblaka prachu. Tony s Mikim přestali lézt a byli úplně v šoku. Když se prach usadil, pokračovali k východu ven. Jenže chodba byla zavalena. Podle mapy zjistili, že by tam měly být dva jiné východy. Tak se vydali je hledat. Prolézali uličkami podle mapy, ale občas byla některá chodba zasypaná a museli lézt oklikou. Při jedné oklice si Miki zranil ruku, když se propadl do průrvy v zemi. Potom našli druhý východ, ale ten by sedm metrů vysoko. Jenže Miki měl zraněnou ruku a nedokázal by tam vylézt. Dlouho přemýšleli, jak to udělat. A rozhodli se hledat třetí východ. Tony ráno zkusí vylézt. Miki za tu dobu se vydal hledat třetí východ. Tony skoro usínal, když zaslechl, jak ho volá jeho žena. Říkal si, že se mu to asi zdá. Pak ale zkusil zavolat. Našla ho manželka Katka se záchranáři. Ti mu hodili lano a vytáhli Tonyho nahoru. Ale Miki je neslyšel, protože byl hodně daleko na druhé straně jeskyně. Ale Mikimu se podařilo dostat z jeskyně. Když našel třetí východ, Miki už nikdy nešel do jeskyně. Zato Tony se stal průzkumníkem jeskyní a kreslil všechny chodby, co objevil, do mapy. Všechny děti měly ten večer sny o jeskyních.
Vybral jsem si ji, protože je dobrodružná.
Charakteristika jednajících postav: Strejda je přátelský, chytrý a usměvavý, protože vyprávěl dětem příběh. Tony a Miki jsou chytří, protože vymysleli plán, jak se dostat ven. Katka je starostlivá, protože šla hledat Tonyho a Mikiho. Záchranáři jsou hodní, pomohli hledat Katce Tonyho a Mikiho.
Kniha se mi líbila, protože je dlouhá. Kniha je zajímavá tím, že vypráví o Tonym a Mikim. Doporučil bych ji Zdeňkovi, protože rád čte dobrodružné knihy.

To nejlepší z večerníčku 2

To nejlepší z večerníčku 2Pohádky napsali tito spisovatelé: Josef Lada, který i ilustroval, Vladislav Vančura, Pavel Šrut, František Nepil, Jan Karafiát, Jiří Kahoun, Jaromír Kincl, Pavel Teisinger, Rudolf Čechura, Miloš Kocourek, Jiří Kafka, Hana a Josef Lamkovi, Libuše Koutná a Václav Čtvrtek.
A ilustrovali: Adolf Born, Marcela Walterová, Jiří Šalamoun, Radek Pilař, Zdeněk Smetana, Ivo Houf, Jiří Trnka, Helena Zmatlíková, Zdeněk Miler a Vladimír Jiránek.
Vydalo nakladatelství Albatros, a. s. v Praze roku 2005.
Druh literatury: pohádky
Kniha má na 136 stranách 16 pohádek.
Názvy pohádek: O kocourovi, který mluvil, Za časů ušatých čepic bývaly, Bob a Bobek dělají maminku a tatínka, Kterak Zachumlánek vymyslel sněhomet, První broučkův let, Semínková, Sláva telefonu!, Škubánkovy narozeniny, Maxipes jde do světa, Jak se poprvé řízl a píchl, Začíná se pohádka o strašidlech a dalších šest pohádek.
Káťa měla plné ruce práce s přípravou Škubánkových narozenin. Měla udělaný dort a tak přemýšlela, co udělá k obědu a dostala nápad, že bude morková kost se šodó a k večeři jitrnička. Ale pořád nemohla vymyslet hlavní dárek. Večer viděla v televizi, jak tam boxují a dárek byl na světě. V den jeho narozenin mu přinesl kocour Luciáš velkou kytku. Posadil se ke stolu a začal si dávat dort. Škubánek dostal od Káti tři dárky, v prvním dárku byly trenýrky, v druhém rukavice a v třetím boxovací pytel. Káťa mu řekla, že je jeho trenérka. A Škubánek musel jít trénovat, pak že dostane jitrničku. Jen co začal boxovat, probudil myší rodinu, ale myší rodině se to nelíbilo. Táta myšák šel a začal překousávat provaz u boxovacího pytle a máma myš namydlila podlahu. Jak se pytel utrhl, tak se Škubánek sklouzl po podlaze. Káťa pomohla vstát Škubánkovi a nandala mu na talířek jitrničku. Jenže než se Škubánek otočil, jitrnička nikde. Káťa mu řekla, že může jít spát. Tak šel Škubánek s hladovým bříškem spát. V noci ho probudil šramot v kuchyni. Vzbudil Káťu a šli se podívat. Uviděli tam myší rodinku, jak jim berou z ledničky jitrničku. Jenže v tu chvíli jim před očima snědla jitrničku kytka, která byla masožravá. Potom se vrhla na myší rodinku, tak tak se jim povedlo utéct. Sbalili si kufry a odstěhovali se. Káťa dala tři jitrničky na talířek a pozvala masožravou kytku ke stolu. A řekla, že se najde jitrnička i pro ni. Tak skončila oslava Škubánkových narozenin.
Knihu jsem si vybral, protože je o pohádkách z večerníčků.
Charakteristika jednajících postav: Káťa je přátelská a pracovitá, protože udělala Škubánkovi dort. Kocour Luciáš je milý, protože přinesl Škubánkovi kytku. Myší rodinka je zbabělá, protože se bála masožravé kytky.
Kniha se mi líbila, protože je dlouhá. Je zajímavá tím, že vypráví pohádky z večerníčku. Doporučil bych ji Aleně, protože má ráda pohádky.

Klub záhad – Neviditelná bestie

Klub záhad – Neviditelná bestieNapsal: Thomas Brezina
Ilustrace: Wolfram Nowatzyk
Kniha je pro děti od jedenácti let. Přečetl jsem ji za týden.
Žánr: napínavé příběhy. Kniha má 128 stran.
Vydalo ji nakladatelství Fragment Praha v roce 2009.
Názvy kapitol: Půlnoc v muzeu, Záhadné stopy, Ledová ruka, Bestie, V mučírně, Černé bedny, Noční návštěva, Zatoulané mumie, Zaplatíš, Výkřik, Pavouci, brouci a stonožky, Jak se jedí brouci, Ve dne člověk?, Brzy na shledanou... Bestie!, Drápy a dalších devět.
Kniha vypráví o Neviditelné bestii. Za bouřlivé noci šel na obchůzku v muzeu noční hlídač jako každý den. Vyjel výtahem do třetího patra, tam vystoupil a procházel muzeum. Když procházel druhé patro, uviděl v dálce světlo, šel se podívat, co se tam děje. Uviděl, že tam někdo jí brouky a housenky. Lekl se, takže se dal do běhu, aby zavolal policii. Telefon měl na vrátnici v přízemí. To se za ním rozběhla bestie, která ho dohnala u vchodu muzea. Nočního hlídače strhla na zem, ale z posledních sil vyběhl na ulici a začal křičet pomoc! Uslyšela ho paní, co bydlela vedle muzea a zavolala policii. Policie vrátnému nevěřila, tak ho poslali domů odpočinout si. Jupiterův táta ráno poslouchal rádio a zpozorněl, když mluvili o muzeu a o vyprávění nočního hlídače, potom řekl: „Hlídač je strašpytel.“ Jupiter šel ráno do školy a vše, co se slyšel, vyprávěl svým nejlepším kamarádům Nickovi a Vicky. Potom se všichni tři domluvili, že se půjdou podívat do muzea, aby zjistili pravdu. Po škole šli do muzea, kde je prováděl ředitel muzea, ale během prohlídky je musel opustit, protože měl schůzku. Děti pokračovaly sami. Došly do druhého patra, kde byli vystavěni brouci, housenky a motýli. Jenže se začalo dít něco podivného: housenky, brouci a motýli se začali hýbat a napadli děti. Kde se dostala náhodou ze spárů housenek Vicky a nenechala kluky ve spáru toho hmyzu. Vytáhla hadici a začala po hmyzu stříkat vodou a ten se rozpustil. Děti se daly do běhu, ale v tu chvíli se tam objevil ředitel a zavolal policii, že byla zničena část muzea. Pro děti si musel dojet tatínek Jupitera, který mu dal na čtrnáct dni zaracha a zákaz do muzea. To samé dostala Vicky a Nick od své maminky. Ale dětem to nedalo, že musí zjistit pravdu. Tak se jednoho večera vydali na průzkum do muzea. Stihli to těsně před zavřením. Šli se podívat do sklepa, kde to ještě neprozkoumali. Tam byla tma a oni si zapomněli vzít baterky. Ale oči si zvykly šeru, tak tam uviděli čtyři dveře. Otevřeli první dveře a šel se tam podívat Nick, kde to bylo cítit zatuchlinou, ale najednou ucítil něčí ruku na hlavě s kapucou. Lekl se a utekl do chodby ke kamarádům, ale ti začali křičet, protože měl na kapuci kost z ruky. Nick ze sebe shodil mikinu a nechal ji na zemi. Všichni dostali strach. Pak Vicky sebrala zbytek odvahy a otevřela druhé dveře. Tam ale obživly dvě příšery, a to medvědi a tygři. Byli neohrabaní, tak jim děti na chvíli utekly a to do třetích dveří, kde je čekalo další překvapení. Byl tam trezor, tak se tam schovali před tygry a medvědy. Když to tam prošli, tak za sebou ucítili nějaký pohyb. A začaly je honit mumie. Začali utíkat ze sklepa, když doběhli ke dveřím, objevila se tam profesorka, která oživila stvůry. Snažila se zamknout dveře od sklepa, aby se to nikdo nedozvěděl. Jenže dětem se povedlo dveře otevřít. A v tu chvíli se tam objevil ředitel muzea a paní profesorka se ke všemu přiznala. Řekla jim, že pomocí prášku z Indie nechala obživnout mumie, brouky i vycpaná zvířata. Poté přijela policie a odvezla děti domů, kde rodičům vysvětlila, že zachránily muzeum. Další den šli do školy, jako by se nic nestalo.
Vybral jsem si ji, protože se mi líbil název.
Charakteristika jednajících postav: Děti jsou statečné, protože chtěly zjistit něco o té příšeře. Hlídač je strašpytel, protože se hned lekl.
Kniha se mi líbila, protože je napínavá. Kniha je zajímavá tím, že se tam vypráví o záhadných bestiích. Doporučil bych ji Davidovi, protože myslím, že by si ji rád přečetl.

Klub záhad - Přízraky bez tváře

Klub záhad – Přízraky bez tvářeNapsal: Thomas Brezina
Ilustrace: Nora Nowatzyková
Kniha je pro děti od devíti do dvanácti let. Přečetl jsem ji za šest dní.
Žánr: napínavé příběhy
Kniha má 110 stran. Vydalo ji nakladatelství Fragment Praha v roce 2010.
Názvy kapitol: Díra v košili, Záhadná pozvánka, Hotel, v kterém straší, Mlha, Uvězněni!, Bez tváře, Žralok v koupelně, Ledové ruce, Vysvětlení a dalších deset kapitol.
Tato kniha vypráví o Přízracích bez tváře. Klub záhad uviděl pořad o hotelu, v kterém straší. Samozřejmě si hned řekli, že to musejí prozkoumat. Jenže celý týden psali ve škole jednu písemku za druhou a museli se učit. Jednoho dne dostal právě od toho hotelu Jup pozvánku pro dva. Hned zavolal Vicky, jestli půjde s ním, ta hned souhlasila. Jup zavolal otci, ten až překvapeně souhlasil a nechal je tam odvést taxíkem, což už bylo podezřelé. Když Jup s Vicky přijeli, šli pomalu k hotelu. Dveře jim otevřel portýr s hranatou hlavou. Jen to dětem nahánělo strach, ale zvědavost byla silnější. Dostali pokoj, který měl číslo 44, kam je doprovodil portýr. Jak vešli do pokoje, tak je tam zamkl. Děti bouchaly, křičely a zkoušely otevřít okno, ale to taky nešlo. Pak uslyšely z vedlejšího pokoje ťukání a hlasy. Strhly tapety z obou stran a byly v druhém pokoji. Zde byli uzamčeni manželé Otis a Rosi. Pak se náhle otevřely zámky a dveře šly otevřít. Všichni společně vyšli na chodbu a uslyšeli z vedlejšího pokoje zpěv. Tak se tam šli podívat a uviděli, jak se tam v mušli koupe žena. Ta mušle se začala zavírat a tu ženu drtit. V tu chvíli je volal portýr, že mají jít do jídelny. Jup se ještě jednou běžel podívat do pokoje a dívka se zase koupala jako by nic. Tehdy pojal podezření. V jídelně bylo deset míst, každému bylo přiděleno jedno z míst. V tu chvíli se tu objevili lidé bez obličeje a obsadili zbylá místa. Jupa napadlo jít se podívat k obrazu, kde si všiml zabudované kamery. Ihned začal dělat „opičky“ a Vicky se k němu přidala. Tím byla vyřešena záhada, že byli točeni skrytou kamerou. Vše to vymyslel tatínek Jupa, aby věděl, jak je dobrý.
Charakteristika jednajících postav: Jupiter a Vicky jsou zvědaví, protože se šli podívat do hotelu.
Knihu jsem si vybral, protože jsem už jednu podobnou četl. Líbila se mi, protože je napínavá. Je zajímavá tím, že se tam vypráví o hotelu kde straší. Doporučil bych ji Patrikovi, protože se dobře čte.

Pašeráci

PašeráciNapsal: Iain Lawrence
Ilustrace: Jakub Požár
Kniha je pro děti od deseti let. Přečetl jsem ji za týden.
Žánr: dobrodružný příběh
Kniha má 148 stran.
Vydalo ji nakladatelství Albatros a. s., Praha v roce 2004.
Názvy kapitol: Loupežník, Varování, Starý kapitán, Dračice, Záhadný vítr, Na mrtvém bodě, Katova oprátka a dalších 13 kapitol. Syn s otcem vyjeli do Londýna, aby koupili loď. Během cesty byli přepadeni loupežníkem. Otec byl postřelen, ale naštěstí to nebylo vážné. Zničeho nic loupežník utekl. Nasedli zpátky do dostavníku. Ten je dovezl do hostince, kde se seznámili s budoucím kapitánem Crowem. Tady také přespali a ráno pokračovali v cestě. V přístavu si najali převodce, který je dovezl k lodi jménem Dračice. Rozhodli se, že ji koupí, i když je každý zrazoval od zakoupení. Je to pašerácká a pirátská loď, ale oni jim nevěřili. Syn pana Spencra dostal od otce úkol naložit náklad a dopravit ho do Londýna. Nejdříve se nalodila posádka, potom museli na nákladní přístaviště, kde naložili náklad vlny. Večer bylo naloženo, tak se vydali na plavbu. Když vypluli na volné moře, zastihlo je bezvětří, museli zakotvit. Každý večer kapitán Corwer hrál na dudy a bavil posádku. Z ničeho nic zafoukal vítr, přivál mrtvolu k jejich lodi. Byl to pán, který cestoval v dostavníku se synem Johanem a jeho otcem. Jak začalo foukat, ihned vyrazili na moře. Zde chtěli pohřbít mrtvého do moře. Jenže si všimli, že v kapse má nějaký zápisník a v něm přečetl, že zrovna dneska má vyplout pašerácká loď. Tak Johan zavelel, že se pluje do Francie. Dračice vyrazila vpřed jako blesk. Když dorazili do Francie, byl Johan překvapen, že kapitán umí francouzsky. Byli tam v ranních hodinách. Pašeráci jim hned, jak dorazili ke břehu, začali nakládat sudy s whisky. Johan se divil, že se na nic neptali a začali nakládat. Když bylo naloženo, hned odpluli na moře směrem do Londýna. Po 20 mílích si všimli, že je dohání pašerácká loď, které ukradli náklad whisky. Pašeráci vystřelili z kanónu pro výstrahu. Johana napadlo, že by mohli vyvěsit anglickou vlajku. To je jen na chvíli zmátlo. Potom z děla stříleli jednu dělovou ránu za druhou. Kapitán řekl, že cítí mlhu a ta je může schovat. Na chvíli se to povedlo. Potom jedna dělová rána sejmula plavčíka a on po chvíli zemřel. A na lodi zbyli čtyři lidé. Najednou přestalo foukat a zůstali stát na mrtvém bodě. Z protější lodě na ně zavolali, ať zůstanou stát, že jsou celníci. V tu chvíli Johan chtěl zavolat, že je rád, že nejsou pašeráci. V tu chvíli ho kapitán chytil pod prknem a řekl, ať neřekne ani hlásku, jinak ho hodí přes palubu. Dračice bude pokračovat dál, řekl kapitán Johanovi. Kapitán dal příkaz Herymu, kuchařovi, aby ho hodil přes palubu, jenže Johan mu řekl, že si v podpalubí schoval zápisník, a to mu zachránilo život. Pak dovezli sudy do přístavu, který byl plný pašeráků. Objevil se pán v krajkách a ve zlatě, pan Burton, který zavinil, že jeho otec přišel o veškeré jmění. A teď se pokusil zabít Johana, který se přehoupl přes palubu do loďky a snažil se utéct. Utíkal co mohl, ale frajer ho dohonil, vytáhl pistoli a střelil a on spadl do potoka. Pak ho frajer vytáhl z vody a zeptal se jestli je v pořádku. A hrál divadlo, že ho zabije. Pak Johan utekl, ale chytili ho celníci a nevěřili mu, že není pašerák. Ukázal jim cestu a dovedl je až k vůdci pašeráků a ten se jmenoval Burton. Potom běžel zachránit Dračici. Dostal se dračí tlamou na loď, kde se v podpalubí snažil řídit loď, aby ji zachránil. A povedlo se mu to pomocí staříka. Kapitán Corwer se zamotal do lan plachet a oběsil se. Dračice doplula do Londýna. Otec byl šťastný, že se mu syn vrátil s nákladem vlny.
Knihu jsem si vybral, protože se mi líbil název.
Charakteristika jednajících postav: Syn byl poslušný, protože poslechl svého otce. Pašeráci zlí, protože kradli a zabíjeli. Corwer chytrý, protože uměl více jazyků. Spencer statečný, protože nepodlehl svému zranění.
Kniha se mi líbila, protože děj je dobře zpracovaný. Je zajímavá tím, že se tam prožívá hodně dobrodružství. Doporučil bych ji Davidovi, protože myslím, že by si ji rád přečetl.

O Sněhurce a jiné pohádky

O Sněhurce a jiné pohádkyIlustroval a napsal: Carlos Busquets
Kniha má 55 stran, obsahuje tři pohádky.
Kniha je pro děti od pěti let. Přečetl jsem ji za dva týdny.
Vydalo ji nakladatelství Librex pro děti v Ostravě v roce 1999.
Žánr: pohádka
Jednou v džungli uviděl panter Baghíra plout loďku s malým klukem. Co teď? A najednou si vzpomněl, že vlčí rodině se narodila mláďata. Kluka tam donesl vlk Akéla s vlčicí. A oni se o něj začali starat jako o vlastního. Čas plynul a Mauglímu bylo deset let, bydlel stále s vlčí rodinkou. A místo dárků mu Baghíra přišel říct, že ho chce ulovit tygr Šér Chán. Že se musí vrátit k lidem do vesnice. Rozloučil se s vlčí rodinkou a vydal se na cestu. Cestou se seznámil s medvědem Balů a skamarádili se a řekl, že zůstane s Balůem. Zničeho nic se tu objevil had Káa a začal Mauglího škrtit a vychloubal se, že je lepší než Šér Chán. V tu chvíli se tam objevil tygr a uhodil Káa packou a ten pustil Mauglího. Dal se do běhu, aby mu utekl. Zastavil se až u vesnice, kde uviděl holku. Balů mu řekl, ať jde do vesnice, že tam na něho tygr Šér Chán nemůže. Rozloučil se s Balůem a Baghírou a šel za holkou. S tou se vydal do vesnice a tam zůstal. Knihu jsem si vybral, protože jsem už žádnou neměl doma.
Charakteristika jednajících postav: Baghíra je šikovný, protože si poradil s malým klukem. Vlčí rodina je starostlivá, vzala si kluka na starost. Balů je silný, protože odhodil tygra. Mauglí je nebojácný, nebál se tygra. Káa byl hloupý, protože řekl, že je lepší než tygr. Šér Chán je zlý, protože chtěl ulovit Mauglího.
Kniha se mi líbila, protože má hezké ilustrace. Je zajímavá tím, že se tam vypráví o starých pohádkách. Doporučil bych ji Aleně, protože vím, že má ráda pohádky.
V textu mě zaujalo, jak Balů odhodil tygra.
Názvy pohádek: O sněhurce, O ošklivém káčátku, O Mauglím.
O Sněhurce - V jednom království žila královna, která si přála dceru. Ta se jí narodila, ale ona potom zemřela. Král se oženil znovu, ale královna neměla ráda Sněhurku, a proto ji vyhnala do lesa. A žila se sedmi trpaslíky až do doby, než ji našel princ.
O ošklivém káčátku - Kachní rodině se narodila káčátka a jedno ne a ne se vylíhnout. Když se vylíhlo, bylo proti ostatním káčátkům ošklivé. Všichni se jí posmívali, a tak se vypravila pryč. Jednoho dne uviděla labutě a ty jí řekly, že je hezká, protože to nebylo káčátko, ale labuť.

Klub záhad: Brána času - Výprava za dinosaury

Klub záhad: Brána času - Výprava za dinosauryNapsal: Thomas Brezina
Ilustrace: Nora Nowatzyková
Kniha je pro děti od devíti do dvanácti let. Přečetl jsem ji za šest dní.
Žánr: napínavé příběhy
Kniha má 115 stran. Vydalo ji nakladatelství Fragment Praha v roce 2011.
Názvy kapitol: T - Rex, Nick v nebezpečí, Nickovo zmizení, Není cesty zpátky, Noc hrůzy, Skok, Kombinace, Brána času a dalších šest kapitol.
Tato kniha vypráví o dinosaurech. Sokolí hrad byl už několik dní skladován. Jupiterův tatínek měl odevzdat rukopis knihy do čtvrtka. Jenže tatínek Jupa profesor Katz se poslední dobou nějak divně choval. Jup si řekl, že to musí zjistit, co se s tatínkem děje. A zjistil, že má najít Bránu času, což se mu zatím nepodařilo. Jenže Zungatov vydíral tátu, že ublíží jeho synovi. Jup byl schovaný za sochou a všechno slyšel. A viděl, jak tátu odvážejí s sebou. Jup se potřeboval rychle poradit s Vicky a Nickem. Vicky přišla na kód k Bráně času. Bylo to nakresleno na gobelínu, jak dveře ve sklepě otevřít. A tím Bránu času otevřeli. Sklepením se hnul šedý kouř. Vicky se zeptala jak ta Brána funguje? To nevím, ale taťka chtěl, abychom Bránu zničili. V tu chvíli se objevila gorila od Lungativa. Nakázala, aby dali ruce nahoru a otočili se. Pak přivedli jeho otce a chtěli po něm, aby skočil do Brány času. Tam nabral dinosaurovi krev. Otec tam skočil a Vicky, Nick a Jup taky. Byli uvězněni mezi dinosaury. Prožili tam noc hrůzy. Byli tam dinosauři všech velikostí. Ráno si rozdělili jídlo, které našli po kapsách. Nick se zeptal Vicky, proč má na sobě bundu, když je tady teplo. Vicky si sundala bundu a vzpomněla si, že si tam skovala gobelín. Začali si ho prohlížet, aby našli cestu zpátky. Museli teď najít krystaly a poskládat je na slunci. Ale v tu chvíli si jich všiml T -Rex. Ale jim se podařilo poskládat krystaly do kruhu a v prostředku trojúhelníkem. V tu chvíli se otevřela Brána na zpáteční cestu. Brána je nasála a byli zase zpět ve sklepě. Ale za nimi byl dinosaurus. Dinosaurus si uvědomil, že se zachrání tak, když se vrátí do Brány času. Přitom se stáhnul do pravěku Zugantiho. Otec prosil děti, aby nikde o tom nemluvili. Tím zachránili celé lidstvo.
Charakteristika jednajících postav: Vicky je všímavá, všimla si napsaného kódu a Katz, Jup, Nick a Vicky jsou odvážní, přežili noc s dinosaury.
Knihu jsem si vybral, protože jsem už jednu podobnou četl. Líbila se mi, protože je napínavá. Je zajímavá tím, že se tam vypráví o výpravě za dinosaury. Doporučil bych ji Patrikovi, protože má rád dinosaury.

Shwindlova zločinecká akademie

Shwindlova zločinecká akademieNapsal: Terry Deary
Ilustrace: John Kelly
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Přečetl jsem ji za šest dní.
Žánr: dobrodružné a detektivní příběhy
Kniha má 189 stran. Vydalo ji nakladatelství Fragment Praha v roce 2010.
Názvy kapitol: Omšelá opona, Závěry a začátky, Sněhová spoušť, Zásadní zvrat, Debata o duchách, Zdařilé zatčení, Plné pytle peněz a další.
Malý Smiff žije se svojí matkou, protože jsou chudí, tak Smiff musí krást. Tento příběh se odehrává v roce 1837. Kdy dostal nabídku od pana Morowse studovat na zločinecké akademii. Matka tuto nabídku přijala. Hned druhý den šel do školy, i když se mu tam vůbec nechtělo. Byl tam úplně jiný školní řád. Musíte během vyučování vyrušovat, jíst, dloubat v nose atd. Pouze co bylo zakázané šikanování. Ve třídě byli pouze dva žáci a to on a Alice. Na první hodinu přišel lupič Láďa a vysvětloval jim, jak loupit. Co se dobře prodává a co ne. Co krást a co ne. Po vyučování se najedli a šli si odpočinout. Večer je čekal první úkol. Alice byla vyslaná v přestrojení za kluka na policii. Že v nemocnici bude údajná loupež. Smiff s panem Morowsem šli do divadla, aby dostali informace, ke komu se můžou vloupat. Kdo právě byl v divadle. Když věděli kam, tak se vydali. Byl to starostův dům. Povedlo se jim ho vykrást pomocí týraného služebnictva. Potom přiběhl s lupem do zločinecké akademie, kde je čekal pan Morowse. Ten dal Alici a Smiffovi ještě jeden úkol - vysvobodit Láďu z vězení. Dali mu stříbrný tác, aby měl z čeho žít se sestrou. Jenže v tu chvíli je zahlídl starosta a nakázal policistům a kočímu, aby je chytili. Když byli na dosah pěti kroků, tak Smiffa napadla úžasná věc. Láďu posadili na ten stříbrný tác a jeli z kopce po sněhu dolů jako na sáňkách. Děti běžely pěšky dolů. Policie začala bouchat od jednoho domu k druhému a hledala děti. Smiff s Alicí se schovali u mamky Smiffa, která vzala kýbl s vodou a polila s ním chodník. Policista, který u nich zaklepal, se potom sklouzl z kopce dolů. Pak šli pro kýble, aby si je vzali na nohy jako sněžnice a utekli v nich před policií. Doběhli do zločinecké akademie, kde na ně už čekal Morowsen. Řekl: od dneška bydlíte ve škole. Domů se už vrátit nemůžete. A ještě jim řekl, že budou loupit dál, ale jenom bohatým a budou to dávat chudým.
Charakteristika jednajících postav: Smiff a Alice jsou kamarádští, protože se skamarádili ve zločinecké akademii. Pan Morowse je vzdělaný a chytrý, protože učil děti.
Knihu jsem si vybral, protože mě zaujal název. Líbila se mi, protože je napínavá. Je zajímavá tím, jak Smiff musí krást. Doporučil bych ji Ivanovi, protože si myslím, že by ho zaujala.

Cesty pana Kaňky

Cesty pana KaňkyNapsal: Jan Brzechwa a ilustroval: Vratislav Hlavatý
Druh literatury: fantasy pohádka
Kniha má 121 stran. Přečetl jsem ji za čtyři dny. Knihu vydalo nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1980.
Kapitoly: Na širém moři, Arábie, Arcimechanik, Nadnudelník, Plavba v obřím sudu, Apatyční pobřeží, Katastrofa a dalších šest kapitol. Tato kniha je pro čtenáře od devíti let.
Ríša se pokusil sehnat černý inkoust. Sháněl ho pan Kaňka. V této knížce se vypráví o městě Bachorsku. Měli tam takovou záhadu. Měli bílý papír a bílý inkoust. A nemohli si zapsat žádnou pohádku. Vyprávěli nejhezčí pohádky na světě. Jednou za dvacet let se tu vyprávěli pohádky. Kdo vyhrál, stal se na dvacet let pohádkářem a starostou. Jednoho dne přišel do města pan Kaňka a chtěl ke starostovi. Starosta ho vyslechl a řekl mu, když dokáže obarvit inkoust z bílé barvy na černou, bude mu celé město vděčné. Pan Kaňka slíbil, že do roka a do dne se pokusí sehnat černý inkoust. Poprosil starostu o loď s kapitánem a třiceti muži. Starosta souhlasil. Pan Kaňka vyplul s posádkou pro inkoust. Pluli sem a tam, až dorazili v moři na bezvětrné místo. Posádka začala panikařit, že se propadnou a umřou. Pan Kaňka je uklidňoval a řekl, ať jdou do podpalubí a vše pozavírají. Když loď dopadla na samé dno, tak vystoupili z lodi, kde mohli dýchat. Přivítali je tam lidé. Byli z toho překvapení, akorát je upozornil pan Kaňka, že nesmějí od nich nic pít. Všichni dostali najíst a napít. Jediný kuchař se napil vína, to neměl dělat a stal se bytostí, která musela v podmořském městě navždy zůstat. Začali sbírat inkoustové mléko a nalili ho do dvanácti sudů. Loď tam musela zůstat. Vyrazili pěšky na cestu se sudy a inkoustem. Došli ke zdi, kterou jim otevřeli a rozloučili se s nimi. Prosili je, ať o nich nikde nemluví. Za tou zdí nasedli do výtahu a dovezli je do města, které se jmenovalo Vynálezecké. Když vyjeli výtahem do města, zjistili, že inkoustové mléko ztratilo černou barvu a proměnilo se v bílou. Město bylo plné vynálezů, které si prohlédli. Dál pokračovali na létajících spirálách. Zůstal tam kormidelník a stal se z něho robot. Přistáli na ostrůvku, který byl plný léků: na rýmu, teplotu, omlazení. Čtyři plavčíci snědli prášky na omlazení a stala se z nich mimina. Pan Kaňka byl rozzlobený, a tak se vydal dál do vnitrozemí. Došli k řece, postavili si vor a vydali se na plavbu. Při plavbě je zastihla bouřka a pan Kaňka se oddělil od plavčíků a zůstal sám. Dopluli k zemi, kterou obývali normální lidé, ta země se jmenovala Jakobye. Dostal tam najíst. Viděl ženu, jak nese černý inkoust v lahvi. Byl šťastný, že dostál svého slova a přinesl do Bachorska černý inkoust. Dorazil do Bachorska s černým inkoustem a začali se tam psát pohádky.
Vybral jsem si ji, protože jsem si ji chtěl přečíst. V knize mně zaujalo, jak pan Kaňka cestoval po zemích. Tuto knihu bych doporučoval Davidovi, protože si myslím, že by ho zaujala. Je zajímavá tím, že Pan Kaňka cestuje přes hodně zemí, v kterých se dějou divné věci.
Charakteristika postav: Pan Kaňka je odvážný, vydal se najít černý inkoust. Posádka je neposlušná, dělala, co neměla.

Timur a jeho parta

Timur a jeho partaNapsal: Arkadij Gajdar
Ilustroval: Kamil Lhoták
Druh literatury: dobrodružná povídka
Kniha má 103 stran. Přečetl jsem ji za čtyři dny.
Vydalo Lidové nakladatelství Praha 1980.
Tato kniha je pro čtenáře od devíti let.
Plukovník Alexandrov už čtvrt roku nebyl doma. Poslal svým dcerám telegram, aby přijely na chatu blízko Moskvy. Olga byla starší, tak jela napřed, aby uklidila chatu a její sestra Žeňa měla poslat taťkovi telegram a přijet večerním vlakem. Olga, když uklidila chatu, začala se učit na zkoušku. Žeňa šla na zahradu. Vylezla na půdu a začala si hrát na kapitána lodi. Kroutila kormidlem ze strany na stranu, jenže to byla vysílačka. po chvíli se z ní ozval hlas, ať toho nechá. Byla to vysílačka Timurovy party. V momentě byla na půdě. Potom ji Timur vysvětlil, že jsou to děti vojáků a kapitánů, kteří tu jsou na prázdninách. Timurova parta pomáhala všem lidem okolo. Potom tu byla druhá parta čtyř kluků, která dělala jen samé lumpárny. Timur se snažil s druhou partou domluvit a to se nepovedlo. Parta Kvakina zavřela Timura s Gejkem do kapličky. Mezitím se Žeňa a Olga koupaly. Olgu to přestalo bavit, tak se vydala zpátky. To ji vyhlížel Georgij, kterému se moc líbila. Omluvil se jí, že ji vylekal a dal jí za to kytku. Potom ji vzal na motorku a vzal ji k fabrice. Tam jí začal vyprávět, že hraje v divadle a zkouší si roli na partyzána. Potom ji dovezl na chatu. Večer jeden z party vysvobodil Timura a jeho kamaráda z kapličky. Večer se strhla velká bitva. Vyhrála Timurova parta a Kvakinovu partu zavřeli do stodoly. Ráno si pro ně došli rodiče a dostali co proto. Odpoledne se hrálo divadlo. Kde vystupovala Olga s Georgijem, tam zazpívali píseň o letcích a Olga k tomu hrála na harmoniku. Všem se to moc líbilo. Potom se stalo, že se Olga se Žeňou pohádaly. Olga odjela do Moskvy. A Žeňa zůstala na chatě sama. Přišla sousedka, jestli by nepohlídala malou a Žeňa souhlasila. Po osmé hodině večer přišel pošťák a předal jí telegram. V něm se psalo, že se taťka staví na tři hodiny doma v Moskvě. Ať tam jsou. Žeňa začala plakat, protože do Moskvy jí právě odjel poslední vlak. Potom zavolala Timura a ten ji do Moskvy odvezl na motorce. Malou holku pohlídal Georgij. Do Moskvy dorazili na poslední chvíli. Stačila se s tatínkem pozdravit a musel zase do služby. Tatínek poděkoval Timurovi, že jí dovezl. Druhý den Timur, Olga a Žeňa odjeli zpátky na chatu. Mezitím Georgij dostal rozkaz, že musí na vojnu. Tak mu Žeňa uspořádala výpravu k vlaku s celou vesnicí. A Olga ho vyprovodila hrou na harmoniku a zpěvem.
Vybral jsem si ji, protože jsem se mi líbil název. V knize mě zaujala Timurova parta. Tuto knihu bych doporučoval Davidovi, protože si myslím, že by ho zaujala. Je zajímavá tím, jak muži byli na vojně.
Charakteristika postav: Olga je hodná, pracovitá a přátelská, starala se o svoji sestru. Žeňa je poslušná, poslouchala svoji starší sestru. Timur a jeho parta jsou hodní, pomáhali všem ve vesnici.

Osada havranů

Osada havranůNapsal: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Druh literatury: dobrodružný historický román
Kniha má 125 stran. Přečetl jsem ji za pět dní. Vydalo ji nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1982.
Tato kniha je pro čtenáře od devíti let.
Kapitoly: V havraním rodě, Lupiči, Zmařený úklad, Smír, Nová srážka, Sokolí oko, Věrné bratrství a Bystrý havran.
Kniha vypráví o době kamenné, o Osadě Havranů. Byla krutá zima a všichni v osadě měli hlad. Jen Divous křičel a nadával, ať porazí hráz, aby měli co jíst. Protože si z obilí pálil pálenku a nemohl si udělat placku jako všichni ostatní. Kňučák měl večer hlídku, když je napadli vlci. Jak to uslyšeli ostatní, vyběhli na pomoc. Havranpírko zachránil Veverčici před vlkem a toho si všichni vážili, že se z něho stává dospělý muž. Ráno se vydali lovci na lov. Havranpírko dostal za úkol hlídat osadu, kterou přepadli Bobři, protože jim Divous řekl, že budou ostatní na lovu. Sebrali jim krávy a Veverčici. Havranpírko se jim vydal po stopě, i když byl zraněn. Když ho našel Kňučák vše jim pověděl. Všichni se vydali po jejich stopě. Podařilo se jim přemoct Bobry a zachránit skoro všechen dobytek. Potom to řádně oslavili. Všichni se vážili Havranpírka a brali ho mezi dospělé. Na jaře s ním chtěli být všechny děti. Jednoho dne přišli do osady Bobři, aby se udobřili. Přinesli jim dárky, ovce a psy. Potom zakopali válečnou sekeru. Bobr požádal Veverčici o ruku, že jim dá za ni tři krávy. Náčelník řekl, že mu v létě řekne, jak se rozhodl. Náčelník poslal do lesa na pastvu ovce a kozy, protože je neměli čím krmit. Jenže je přepadli Volavky a ukradli jim je, a také unesli Havranpírka. Havranpírkovi se podařilo utéct. Volavky ho pronásledovali, jenže Havranpírka napadl medvěd, ale on se mu dokázal ubránit, tak ho Volavky oslavovali a pozvali ho na hostinu. Potom mu vrátili ukradené stádo koz a ovcí. Jednoho dne se Havranpírko potuloval po lese a napadl ho rys. Byl to těžký boj, Havranpírko už prohrával a v tu chvíli se tam objevil znenadání jiný hoch, Sokolí Oko, a zastřelil rysa šípem. Potom odvedl Havranpírka domů, kde se o něj postarala Veverčice, dokud se neuzdravil. Do osady přišli kupci a nabídli jim za kožešiny sůl. Dostali celý pytel soli. Na začátku léta Havranpírko skládal zkoušku z dospělosti. To se mu povedlo. Přišel den zvaný Svátek Slunce. Náčelník se měl rozhodnout, kdo dostane Veverčici za ženu. Přišli tři nápadníci: Kupec, Bobr a Sokolí Oko, nejlepší kamarád Havranpírka. Kupec přivedl pět krav, Bobr tři krávy a dvě ovce. Havranpírko přinesl za Sokolí Oko deset krav, tak náčelník Osady Havranů dostane za ženu Sokolí Oko. Večer seděli u ohně a vyprávěli si, jaký jsou bohatý rod.
Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název. V knize mě zaujalo, jak lovili zvířata. Tuto knihu bych doporučoval Patrikovi, protože si myslím, že by ho zaujala. Je zajímavá tím, že je to ze starší doby.
Charakteristika postav: Havranpírko byl statečný, vydal se po stopách Bobrů. Sokolí oko byl šikovný a odvážný, protože pomohl Havranpírkovi, když bojoval s rysem. Veverčice byla pracovitá, pomáhala otci. Bobři byli chamtiví, kradli dobytek.

Kouzlo pohádek

Kouzlo pohádekPůvodní spisovatel těchto pohádek je Charles Perrault.
Ilustrovala ji společnost Fortuna Print.
Druh literatury: pohádky
Kniha má 147 stran. Přečetl jsem ji za čtyři dny. Vydalo ji nakladatelství Fortuna Print v Praze roku 2002.
Tato kniha je pro čtenáře od sedmi let.
Pohádky: Kocour v botách, Červená Karkulka, Sněhurka, Popelka, Vlk a sedm kůzlátek, Šípková Růženka, Dupynožka, Locika, Žabí princ a Perníková chaloupka.
Kocour v botách: Byl jednou jeden mlynář a ten měl tři syny. Jednoho dne otec zemřel. První syn dostal mlýn, druhý osla a třetí kocoura. Třetí syn se vydal do světa. Toulali se krajem sem a tam. Jednoho dne mu řekl kocour, ať se nelekne, že mluví a poslechne ho na slovo. Kocour mu řekl, ať si vleze do vody a dělá, že se topí. To uviděl král a pomohl mu z vody a mezitím mu kocour řekl, že jeho pán byl přepaden a okraden. Král mu nabídl věci a pozval ho do svého království. Jednoho dne mu řekl kocour, ať poví králi, že ho zve na své panství. To ale bylo panství velkého čaroděje. Kocour v botách běžel dřív, aby vše zařídil. Přišel ke kouzelníkovi a řekl, že se neumí přeměnit v nic malého. Kouzelník se mu vysmál a proměnil se v myš. Na tu chvíli kocour čekal a skočil na myš a snědl ji. Tím získal panství s krásným zámkem. To už přiběhl za svým pánem a řekl, že teď může ukázat králi svůj zámek. Král byl nadšen a dal mu svoji dceru za ženu a byla šťastná svatba.
Červená Karkulka: Byla jedna červená Karkulka a ta měla babičku, která bydlela v lese. Babička měla narozeniny a tak jí Karkulka nesla v košíčku dárek. Než Karkulka došla k babičce, tak tam doběhl vlk. Babička mu otevřela, protože si myslela, že to je Karkulka. Vlk ji snědl a lehl si do postele a usnul. Potom přišla Karkulka a zaklepala a otevřel jí vlk a snědl ji taky. Vlk opět usnul. Okolo šel Myslivec a nakoukl oknem a hned pochopil, co se stalo. Vběhl do chaloupky, kde rozpáral vlkovi břicho, ze kterého vyskočila babička s Karkulkou. Myslivec potom dal vlkovi do břicha kamení a zašil mu to. Vše dopadlo dobře.
Perníková chaloupka: Když šla rodina kácet stromy, řekli Mařence a Jeníčkovi, aby zůstali na jednom místě. Jenže usnuli a tak se zpátky do chaloupky vrátili pozdě. Druhý den macecha už Jeníčka a Mařenku nechala v lese. Začali se bát, protože už byla tma. Chodili, až najednou uviděli chaloupku celou z cukru a perníku. Začali odtrhávat perníky a jíst je. Jenže v té chaloupce bydlela bába, ta vylezla a dala je do svého vězení, kde je krmila. Když byli tlustí, tak řekla, že si je upeče. Děti ji řekli, že neví, jak se na lopatu nasedá a tak jim to bába ukázala a v tom momentě jí tam hodili. Poté se zpátky vrátili do chaloupky.
Vybral jsem si ji, protože jsem se chtěl dozvědět, jaké jsou v knížce pohádky. V knize mě zaujalo, jak si kocour rozuměl s mlynářem. Tuto knihu bych doporučoval Patrikovi, protože se dobře čte. Je zajímavá tím, že v ní jsou známé pohádky.
Charakteristika postav: Kocour s mlynářem je přátelský, skamarádili se spolu. Karkulka je poslušná, přinesla babičce dárek k narozeninám. Myslivec pomohl babičce a Karkulce ven z vlka. Děti jsou chytré, poradily si s bábou.