Monika Švadlenková

Krejčík Labakan

Napsal: Wilhelm Hauff
Ilustrovala: Helena Ryšavá
Vydalo Aventinum nakladatelství,s. r.o. v Praze v roce 1997.
Žánr: pohádka
Knížka má 46 stran.
Vypráví o jednom počestném krejčovském tovaryšovi jménem Labakan, který se vyučil svému řemeslu u jistého dovedného mistra v Alexandrii. Uměl zhotovit skutečně jemnou práci. Krejčík Labakan šil celé hodiny, až se mu jednoho dne rozžhavila jehla v ruce a z niti se kouřilo, to se mu podařilo kus díla jako nikomu jinému. V pátek, když ostatní lidé šli po modlení klidně domů za svou prací, vyšel Labakan z mešity v krásném oděvu. Pomalým a hrdým krokem se procházel po náměstí a ulicemi města. Když potkal mistra, tak mu žertem řekl: „Labakane, v tobě se ukrývá nějaký princ.“ Labakan měl z toho radost. Krejčík Labakan si koupil starého koně a vydal se na cestu. Tu jel kolem něho jezdec, který zastavil u Labakana a povídali si. Labakan se ptal, kdo je a kam jede. Jezdec řekl, že se jmenuje Omar a že je synovcem nešťastného Káhirského paši Elfiho beje a že nyní cestuje, aby vyřídil vzkaz, který mu dal strýc na smrtelném loži. Labakan řekl jen, že pochází z vysokého rodu a cestuje poprvé pro své potěšení. Povídali si celý den, až přišla noc. Slezli z koně a šli spát. Druhého dne se Labakan otázal Omara, jaký že to veze vzkaz. A ke svému překvapení se dozvěděl toto: Omar nikdy nepoznal rodiče a od samého raného dětství ho vychovával strýc Elfi bej. Když byl nyní strýc napaden a na smrtelném loži sdělil Omarovi, že jeho skutečný otec je mocný panovník. Strýc mu neřekl, jak se jeho otec jmenuje, jen to, že se má pátého dne blížícího se ramadánu, kdy mu bude dvaadvacet let, dostavit k slavnému sloupu, odevzdat dýku, kterou mu dal strýc a říci: „Já jsem ten, koho hledáte.“ Další den, když se Labakan probudil, koukl na spícího Omara a zamyslel se. Pak se koukl na jeho dýku, opatrně ji vzal a i jeho koně. Když jel na koni, uviděl sloup, bušilo mu srdce a měl výčitky svědomí, že Omara okradl a obelhal, ale už nedokázal couvnout. Třetího dne, když se Labakan probudil, stál u sloupu stařeček a jeho páni. Labakan přistoupil k němu a podal mu dýku. Stařec si myslel, že je to sultánův syn. Potom je dohnal Omar a řekl jaká je pravda. Stařeček dal Omara svázat, protože si myslel, že je lhář a odjeli k nim do paláce. Sultán si nevěděl rady, kdo je vlastně jeho pravý syn, a tak jel do lesa, kde podle pověsti sídlila dobrotivá víla jménem Adolzaida. Sultán volal na vílu, která se tam objevila a řekla: „Vím, proč ke mně přicházíš, vezmi tyto dvě skříňky, nech vybrat skříňku, a ten, který si vybere správnou skříňku, je tvůj syn. Sultán poslechl, položil skříňky na stůl a zavolal Labakana a Omara. Labakan si vybral štěstí a bohatství a Omar čest a slávu. Oba otevřeli skříňky, Labakan tam měl velkou jehlu a nit a Omar žezlo a korunu. Labakan byl vyhnán domů a Omar se stal králem.
V knize mě zaujalo, jak Labakan a Omar si měli vybrat skříňky. Doporučila bych ji všem ve třídě. Moc se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože mě zaujala. Je určena dětem od osmi let. Četla jsem ji tři dny.

Vlčátko

Vydalo nakladatelství Filip Trend v roce 2004 v Bratislavě.
Počet stran: 30
Ilustrovala: Sofia Us
Autor: Marijka Ludovik
Žánr: pohádka
Jednoho dne se vydalo vlčátko s tatínkem k moři. Vlk se šel opalovat, ale mezitím se vlčátko dostalo do moře. Byla tam spousta dravých ryb, vlčátko muselo předstírat, že je kámen. Vlk usnul a když se probudil, vlčátko nikde. Na stromě viděl opičku a ptal se jí, jestli neviděla vlčátko. Řekla, že se dostalo do moře a ať si vezme její žebřík. Vlk slezl do moře a uviděl tam spoustu ryb, ale vlčátko nikde. Ale najednou se před ním objevila velká ryba a na něm vlčátko. Řekl mu ahoj a šli mu ukázat potopenou loď. Když tam dorazili, vlk se cítil jako vlčátko. Chytl se za vršek lodního stožáru a řekl, že je starý podmořský vlk, ale nestačil to doříct, protože připlaval piloun, přepiloval stožár a vlk spadnul a svalil se do temné vodní propasti. Ale piloun chytil vlka a táhnul ho za sebou jako na laně. Ryba ho vzala do jeskyně, kde žije mořská obluda. Ryby říkají, že kdo tam byl, už se nevrátil. V jeskyni za kamenným stolem seděla obluda a nad ní visela klec a v ní mořský kohout. V tu dobu stálo vlčátko uprostřed moře a brečelo, ale pak tam připlaval sumec a ten mu řekl, že se obluda nebojí ničeho kromě mořských ježků. Vzal vlčátko a plavali tam. Mořští ježci souhlasili. Plavali k jeskyni. Vstoupili do jeskyně a viděli, že obluda spí, ale najednou obluda zařvala au a pak otevřela oči a div neumřela leknutím. Zařvala, že se vzdává. Vysvobodili mořského kohouta a obludu zamkli v jeskyni. Všichni se radovali, ale taky se loučili s vlkem a vlčátkem. Na rozloučenou mu dal mořský kohout dvě perly. Vlk s vlčátkem vylezli z vody a šli domů.
Charakteristika postav: Obluda je zlá, vězní ryby v jeskyni. Vlk je hodný, zachránil svého syna. Vlčátko je hodné. Sumec zachránil vlka, i mořští ježci pomohli.
V knize mě zaujalo to, jak piloun vzal vlka a jak byl uvězněn. Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože mě zajímala. Je určena pro čtenáře od dvou let do 102 let. Četla jsem ji dva dny.

Jen počkej!

Vydalo nakladatelství Slovart Print s.r.o. v Bratislavě roku 2005.
Počet stran: 46
Ilustrátor: A. Alir
Autor: F. S. Kamov, A. E. Kurliandskij
Žánr: pohádka
Jednoho dne šel vlk po ulici a měl špatnou náladu a měl hlad.Najednou uviděl na balkoně zajíce jak zalévá květiny.Dostal na něj chuť.Uviděl šňůru s prádlem.Ukradl šňůru a přehodil ji přes televizní anténu a začal šplhat za zajícem.Jenže zajíc zrovna střihal suché květiny a jak tak střihal tak přestřihl i šňůru s vlkem.Vlk měl štěstí, protože spadl do zrovna pojížděcího policejního auta.Druhý den se vypravil vlk na pláž.Vidí plakát se zajícem jak nabízí mrkvovou šťávu. Vlk nenávidí zajíce i šťávu. Střelil do plakátu harpunou, jenže ta nešla vytáhnout zpět a jak ji tahal tak na něj spadl plot.Zajíc netuší jak je vlk blízko. Zajíc sedí a čeká na projížďku na vodních lyžích.Ze zadu ho chce přepadnout vlk. Už už ho má v tlapách,ale najednou se rozjede loď co táhne zajíce na lyžích a zajíc mu ujede.Vlk na něj míří harpunou.Vystřelí a trefí se do lana co táhne zajíce a lano se přetrhne.Vlk se raduje a vydá se do vody chytit zajíce.Vlk plave pod vodou a dýchá dýchací trubicí. Na ní se mu usadil ptáček. Vlk nemohl dýchat a začal se topit. Křičel o pomoc. Připlula záchranná loď a pomohla mu. Když se probral tak oba zachránce skopl do vody a sebral jim loď a vydal se za zajícem.Zajíc se stihne jen tak tak potopit a loď ho přeletěla až na břeh a pak pokračovala až na silnici. Zajíc vylezl z vody a lehl si pod strom a jedl višně a broskev. Vlk nenápadně vylezl na strom s lanem a potichu se snaží polapit zajíce. Jenže zajíc zrovna vystřelí do vzduchu mezi prsty pecku od broskve, která trefí vlka přímo do čela. Vlk padá ze stromu, jenže tam zrovna jde ježčí rodinka a vlk na ně spadne.Brečí bolestí. Mezitím vylezl zajíc na skokanskou věž.Vlk leze za ním.Zajíc se odrazí a skočí do vody.Vlk se odrazí také,ale špatně a místo do vody spadne na pláž vedle prasátka co si nafukuje gumového zajíce. Vlk praštil do gumového zajíce a ten praskl a vlk se lekl. Běží vyděšený po pláži a najednou zajíc,ale opravdový.Vlk si k němu přisedl a objal ho. Zajíc mu přehodil přes krk lano co bylo přivázané k loďce. Loď se rozjela a strhla sebou vlka do vody a ten křičí JEN POČKEJ ZAJÍCI.
Charakteristika postav: Vlk je zlý, chtěl chytit zajíce. Zajíc je hodný.
Kniha mě zaujala tím, že vlk měl samé neštěstí. Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbila. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny.

Trampoty na silnici

Vydalo nakladatelství Slovart Print s.r.o. v Bratislavě roku 2006.
Počet stran: 52
Ilustrátor: A. Alir
Autor: F. S. Kamov, A. E. Kurliandskij
Žánr: pohádka
Jednoho dne vyšel vlk ze dveří naparáděný. Z kapsy si vyndal cigáro, jenže nenašel sirky, ale najednou uviděl zvířátko jak má v puse cigáro, tak ho vzal a dal cigára k sobě, když mu to chytlo, uviděl zajíce, jak jede na kole. Zahodil cigáro a běžel si vytáhnout motorku. Najednou vytáhl krásnou motorku čistou a krásně lesklou, jenže když nastartoval motorku a nasedl, podíval se dolů za zajícem a najednou kde je Charlie a Davidson? Jenže motorka byla nastartovaná a tak mu ujela. Vlk za ní rychle běžel a ani si nevšiml, že přeběhl zajíce. Vlk se žene dál a najednou je před ním rozcestí, cesty se kříží jako čtyřlístek. Vlk neví, kudy má utíkat, ale najednou uvidí motorku a rychle běží za ní. Když je blízko motorky, tak na ní skočí, jenže neskočí na motorku, ale do asfaltu. Zajíc si jede po cestě a ničeho si nevšímá, najednou zvedne hlavu a před sebou vidí vlka. Zajíc hned zastaví, jenže vlk nevidí za sebou motorku a ta ho nabere. Zajíc rychle ujel, ale motorka s vlkem ho dohání. Ale spadly závory u vlakového přejezdu dolů, zajíc se ohnul a podjel to. Jenže vlk jak jel tak se nenahnul, protože to neviděl. Motorka projela, ale vlk už ne, spadl a jeho helma se zakutálela pod kola vlaku. A vlak přejel helmu, vlk si nasadil přejetou helmu jako placku a velevýznamně slíbil:JEN POČKEJ. Po silnici jede nákladní auto a na tom náklaďáku jede vlk, v dálce vidí zajíce. Vlk se přibližuje, a když je blízko chytí zajíce. Otevře pusu, jenže zajíc si otevřel víko a sklouznul dolů do cisterny. Vlk se chechtal a strčil tam ruku a najednou zařval, vytáhl tlapu a na ní měl štiku, vlk mává rukou, až štika odletěla, ale i s rukavicí. Vlk nakoukl do poklopu, zajíc vylezl z druhého poklopu, zajíc vlka polechtal ze zadu a vlk spadl dolů, zajíc si vzal kolo a ujel. Vlk ze sebe sundá mokrý triko, a když ho sušil, tak si ho roztrhl, hodil ho na asfalt a utíkal za zajícem. V půlce cesty uviděl auto, nasednul do auta a vyjel, jenže pod tím autem byl ježek a ten opravoval auto. Když vlk jel rychle, z auta vypadávaly šroubky a další věci až z auta spadli dvě kola. Vlk ztratil i volant a tak naboural do kupy štěrků. Zajíc přišel k vraku, vytáhl vlkovu rukavici a smutně zaklonil hlavou, ale najednou ho něco vyzvedlo do vzduchu. Vysel na jeřábu a v tom jeřábu byl vlk. Přišel k zajícovi, pod sebe si dal tři sudy a vyšplhal k němu. Jenže sudy se rozkutálely. Zajíc rychle zmizel. Vlk spadl ze sudu, ale pak nasedl na zajícovo kolo. Širokánská vlkova nohavice se zapletla do řetězu. Kolo se rozkutálelo a vlk spadl a nakonec mu spadly i kalhoty. Zajíc si vlezl do potrubí a vlk za ním, zajíc se lehko dostal ven, ale vlk ne. Vlk vstal, s trubkou na hlavě a jak se motal, tak dostal elektrický proud od drátů, které byly nad ním, a pak spadl hlavou do příkopu. Okolo letěla vosa a sedla si na vlkovu patu a bodla ho do paty a vlk vypadl z trubky. Na kraji silnice stálo válcovací auto, vlk do něho skočil a jel za zajícem. Když vlk dohání zajíce, před ním se na silnici objeví velká zatáčka. Zajíc jí lehce projel, ale vlk vypadl ze sedadla. Vlk se zvedl a za ním se válel válec. Vlk utíkal dál a dál.
Charakteristika postav: Vlk je zlý, snažil se dostat zajíce. Zajíc je hodný, rychlý a chytrý.
Kniha je zajímavá tím, jak vlk se snaží dostat zajíce, vybrala jsem si ji, protože se mi líbila, je určena pro děti od sedmi let. Knihu jsem četla dva dny.

Ilustrované pohádky

Vydalo nakladatelství GEN, spol. s.r.o. v Liberci roku 2005.
Počet stran: 96
Autor: Hans Christian Andersen
Ilustrátor: Alexander Karcz
Literatura: pohádky
V jednom velkém městě bydlela jedna velmi chudá rodina. Byli tak chudí, že v zimě, když foukal vítr, tak jim profukoval dírami ve zdi. Neměli peníze, otec těžce pracoval, ale vydělával velmi málo. Matka uklízela tržnici výměnou za zeleninu a ovoce. Jejich dceruška byla hubená a bledá. I ona se snažila užitečně pracovat. Zachumlaná ve starých šatech chodila po ulici a prodávala zápalky. Za další rok začala krutá zima. Otec ztratil práci a matka nemohla pracovat, protože lidé na trhu neprodávali, protože by umrzli. Malé děvčátko každý den procházelo ulicemi města, aby prodala alespoň nějaké zápalky. Lidé byli zachumlaní v teplých kabátech a pospíchali rychle domů do tepla. Ale zápalky nikdo nepotřeboval. Vpodvečer se děvčátko schoulilo v rohu mezi zděným domem. Byla jí hrozná zima, až to nemohla vydržet, vzala sirku a zapálila ji. Myslela, že ji to zahřeje, zavřela oči a před sebou uviděla krb. Děvčátko si vzdychlo a vstalo, jenže sirka zhasla, a s ní i kouzelný oheň. Děvčátko znovu zapálilo druhou sirku a před očima se objevil stůl a na tom stole bylo spousta jídla. Děvčátko ani nepoznalo, co tam všechno je, ale pak poznala, že tam je upečená kachna. Tak moc na to měla chuť a zase si stoupla a sirka zhasla. Sníh padal hodně a lidé po ulicích se zdravili - Šťastný nový rok. Na děvčátko se podívali a šli dál. Děvčátko zapálilo další sirku. A uviděla vánoční stromeček a spoustu dárků. Děvčátko si chtělo pohladit strom, ale sirka zhasla. Uvidělo, že z nebe padá hvězda. Zapálilo čtvrtou sirku a najedno z hvězdičky je babička. Děvčátko se chytlo šatů a vzlétli hodně vysoko a děvčátko nebylo nikdy tak šťastné. Druhý den lidé nalezli na chodníku děvčátko se zápalkami. Říkali si, jak mohla být tak nerozumná a usnout v takovém mrazu, vždyť umrzla. Nějaký muž jí sebral zápalky a utíkal domů si zapálit krb. Byl jeden z těch,kteří neměli rádi,když něco zůstane bez užitku ležet.
Charakteristika postav: Děvčátko je chudé a smutné. Otec se snaží postarat o rodinu. Matka je hodná, snaží se vydělat peníze.
Kniha je zajímavá tím, jak děvčátko zapálí sirku a jak se jí před očima zjeví věci. V knize mě zaujalo všechno. Vybrala jsem si ji, protože se mi líbila. Je pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla dva dny.
Názvy kapitol: Ošklivé káčátko, Malá mořská víla, Malenka, Císařovy nové šaty, Sněhová královna, Děvčátko se zápalkami.

Pohádky bratří Grimmů

Vydalo nakladatelství Mayday Bratislava v roce 2006.
Počet stran: 143
Ilustrátor: V. Netchitajlo
Autor: bratři Grimmové
Literatura: pohádka
Byl jeden člověk, který měl tři syny. Mladšímu říkali Hlupák a vždy se mu posmívali a uráželi ho. Jednou šel starší syn do lesa, matka mu dala s sebou chutný máslový koláč a džbán mléka. Když starší syn šel cestou do lesa, potkal starého šedivého človíčka. Človíček pozdravil a ptal se, jestli by mu nedal kousek koláče a hlt mléka . Syn mu nic nedal a šel kácet stromy. Když kácel strom, hned první ranou se trefil do prstu, musel jít domů si prst ošetřit. Tak oplatil človíček jeho lakotu. Poté šel do lesa prostřední syn. Matka mu dala také do lesa chutný máslový koláč a do džbánu mléko. Když šel do lesa, potkal toho samého starého človíčka. Človíček chtěl kousek koláče a trochu mléka. Druhý syn mu nic nedal, a tak se uhodil do nohy, že ho museli odnést na nosítkách. Hlupák poprosil otce, aby také mohl jít do lesa. Otec přemýšlel, ale nakonec mu to dovolil. Matka mu dala do lesa suchou placku a láhev kyselého kvasu. Hlupák šel do lesa a potkal starého človíčka. Človíček chtěl kousek placky. Hlupák rozvazuje pytel a místo suché placky vytáhne máslový koláč a místo kyselého kvasu mléko. Najedli se oba dva. Človíček povídá: „Je vidět, že máš dobré srdce a za to tě odměním. Běž k támhle tomu stromu a uřízni ho a to, co v něm bude, to si vezmi.“ Hlupák šel uříznout strom a když ho uřízl, našel v něm zlatou husu. Hlupák vzal husu a šel do hospody, aby tam přespal. Hospodský měl tři dcery. První dcera, když uviděla husu, chtěla si utrhnout pírko, jenže když se jí dotkla, tak se k huse přilepila. Druhá dcera to uviděla, dotkla se sestry a také se přilepila. Když tam přišla třetí dcera a uviděla sestry , chtěla také pírko. Šla k huse, sestry jí říkaly, ať nechodí, ale ona neposlechla a také se přilepila. Tři dcery to musely vydržet do rána. Ráno Hlupák vstal, šel pro husu a ani mu nevadilo, že se za ním táhnou tři sestry. V poli potkali pastora, dal ruku na dceru, ale také se přilepil a táhl se za nimi. Proti nim jdou dva rolníci s motykami. Pastor na ně křičí, ať jim pomůžou, rolníci se dotknou pastora, ale přilepí se také. Došli až do města, tam vládl král, který má jednu dceru, která už se dávno nesmála.
Král dal vyhlásit, že ten, kdo rozesměje princeznu, dá mu ji za ženu. Když se to Hlupák dozvěděl, běžel hned k zámku. Princezna se dívala z okna a když uviděla Hlupáka, jak za sebou táhne sedm lidí, začala se smát. Jenže král nechtěl, aby si vzala princezna Hlupáka, dal mu ještě jeden úkol. Hlupák musí najít někoho, kdo vypije celý sklep vín. Hlupák si vzpomněl na človíčka, běžel do lesa na to stejné místo, kde našel husu. Človíčka dovedl do sklepa. Ani ne za jeden den to měl človíček vypité. Jenže král pořád nechtěl dát Hlupákovi princeznu za ženu, tudíž mu dal ještě další úkol. Musí najít někoho, kdo sní celou kupu chleba a pak dá Hlupákovi princeznu za ženu. Hlupák si zase vzpomněl na človíčka, zase běžel do lesa, kde ho vyhledal. Šli spolu do zámku. Za jeden den človíček kupu chlebů snědl. Jenže král si řekl, že se Hlupáka zbaví, dal mu přikázat, ať postaví jeřáb, který plave po vodě i po souši. Hlupák se vydal opět do lesa, i potřetí mu človíček pomohl. Když král uviděl jeřáb, už dál nemohl odmítat, dal Hlupákovi princeznu za ženu. Když král umřel, dostal Hlupák celé království. Dlouhé roky žil šťastně se svou ženou.
Hlupák je hodný, protože se rozdělil, človíček je hodný a spravedlivý, starší a prostřední syn lakomí. Král je nepoctivý.
V textu mě zaujalo co jak našel Hlupák husu. Knihu bych doporučila ostatním, protože je pěkná. Zvláště bych ji doporučila Alence, té by se určitě líbila. Je doporučena čtenářům od sedmi let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy pohádek: O Červené Karkulce, O Sněhurce a Růžence, O zlaté huse, O brémských muzikantech, O králi Drozdivousovi, O kocourovi v botách, O vlkovi a sedmi kůzlátkách, O udatném krejčíkovi, O uhlíku, stébélku a fazolce.

Sněhurka a sedm trpaslíků

Vydalo nakladatelství Egmont ČR v Praze roku 2007.
Počet stran: 63
Ilustrátor: Walt Disney
Autor: Walt Disney
Žánr: pohádka
Byl jeden zámek a v tom zámku bydlela královna. Zajímala se jen o sebe a pořád chodila ke svému kouzelnému zrcadlu a ptala se ho, kdo je na světě nejkrásnější. Zrcadlo, odpovědělo, vy má paní. Jenže jednoho dne se šla královna zase zeptat, kdo je na světě nejkrásnější a zrcadlo odpovědělo, Sněhurka. Královna se rozhněvala! Mezitím Sněhurka zpívala holubům o svém přání, najít svou velkou lásku. Zrovna kolem jel princ a hned jak Sněhurku uviděl, tak se mu zalíbila. Přelezl zeď a hned, když ho uviděla, tak se jí princ také zalíbil. Sněhurka dala holoubkovi pusu a holoubek Bek to předal princi, jenže ten polibek uviděla královna a ta byla ještě víc rozhněvaná. Zavolala tedy lovčího, nařídila mu, hned odvedeš Sněhurku do lesa a tam ji probodneš. Pak podala lovčímu skříňku, aby do ní dal Sněhurčino srdce, ať má důkaz, že ji opravdu probodl. Lovčí odvedl Sněhurku. Sněhurka uviděla ptáčka, běžela k němu a v tu chvíli uviděla stín ruky s napřaženou dýkou. Lovčí si klekl a řekl, že mu to nařídila královna, zaprosil, aby se už Sněhurka nevracela a ukryla se někde ve světě. Rychle utíkala, ale v každém stromě byly příšery. Sněhurka spadla do jezírka, ale za menší chvíli se ukázalo, že to byla jen zvířátka. Sněhurka jim řekla, co se jí stalo a zvířátka jí pomohla. Šli kolem domečku, který se jí hned zalíbil. Šli se kouknout do domečku, ve kterém byl hrozný nepořádek. Sněhurka si myslela, že tam nikdo nebydlí, tak tam začala uklízet a zvířátka ji pomohla. Zatímco uklízeli, dole pod nimi bylo sedm trpaslíků a kopali diamanty. Sněhurka všechno uklidila, byla hrozně unavená, tak si šla lehnout. Trpaslíci uviděli, jak se svítí u nich doma, potichu se šli kouknout dovnitř, šli nahoru a uviděli krásnou dívku. Sněhurka se probudila, pozdravila, řekla své jméno a všichni se rozhodli, že tam Sněhurka zůstane. Sněhurka na ně zavolala, ať se jdou najíst, ale nejdřív si museli jít umýt ruce. A mezitím se šla macecha zeptat zrcadla, kdo je ze všech nejkrásnější, zrcadlo odpovědělo, že nejkrásnější je Sněhurka! Macecha se naštvala, že jí lovčí podvedl. Běžela do sklepa, uvařila si lektvar, hned ho vypila a stala se z ní stařenka! Namočila jablko do lektvaru, aby Sněhurka umřela. Druhý den ráno šli trpaslíci ven. Teprve když odešli, přišla tam macecha a nabídla Sněhurce jablko. Sněhurka do jablka kousla a hned spadla na zem. Macecha se smála. Zvířátka běžela pro trpaslíky a táhla je za Sněhurkou. Trpaslíci to uviděli, běželi za macechou a jak běželi, tak ji uviděli, jak na ně shazuje kámen, jenže se to pod ní propadlo. Trpaslíci se radovali a rychle běželi za Sněhurkou. Jenže Sněhurka se pořád neprobouzela, a tak všichni brečeli ,ale okolo jel zrovna princ a ten princ věděl, že to otrávené jablko se dá zrušit, když ji někdo políbí. A tak ji princ políbil a Sněhurka se probudila. Rozhodli se, že bude svatba na zámku. Sněhurka nasedla na koně a odjela s princem.
Charakteristika postav: Trpaslíci jsou hodní, pomohli Sněhurce. Macecha je zlá, chtěla zabít Sněhurku.
Knihu jsem si vybrala, protože ji znám a je pěkná. Je doporučena čtenářům od šesti let. Doporučila bych ji Alence, protože by se jí líbila. Mně se moc líbila, četla jsem ji dva dny.

Nejkrásnější příběhy

Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o., v Praze roku 2001.
Ilustrátor Walt Disney, autor Walt Disney
Žánr: příběh
Počet stran: 192
Lady a Trampovi se narodila krásná štěňátka, ty nejkrásnější pod sluncem. Tři z nich měla hedvábná a jemná ouška jako jejich maminka, zato čtvrté štěňátko Scamp je úplně jiné. Tři hodná, roztomilá štěňátka si vždy před krmením sedla, zato Scamp na nic nečekal a všechny předběhl. Tři štěňátka si vždy hrála se svými hračkami, jenže Scamp s oblibou do všeho hryzal. Když byl čas jít spát, tak tři štěňátka si lehla do svého pelíšku a spala a Scamp štěkal a vyl. Jednoho dne se všechna štěňátka vydala do parku, vzala si s sebou psí sušenky. Tři štěňátka si lehla pod strom.Scamp uviděl na plotě kočky a chtěl si s nimi hrát, ale kočky nestály o to, si s ním hrát. Kočky na něj prskaly a škrábaly po něm. Scamp utekl a viděl sysla, který hrabal. Scamp se k němu přidal a našel kost. Než ji vytáhl, tak ke třem štěňatům přišel velký pes a vzal všechny sušenky, ale Scamp na štěňátka vykřikl, jestli nechtěj taky lahodnou kost. Štěňátka všechno snědla a pak šla domů. Tři štěňátka šla pěkně za Scampem.
Charakteristika postav: Tři štěňátka jsou hodná, nezlobí. Scamp je hodný, protože se rozdělil. Velký pes je zlý, protože snědl třem štěňatům sušenky.
Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda psy. Je doporučena čtenářům od sedmi let. Knihu bych doporučila Alence, protože by se jí líbila. Četla jsem ji jeden týden a moc se mi líbila.
Kapitoly: Šípková Růženka, Tři malá prasátka, Lady, Luční koník a mravenci, Sněhurka a sedm trpaslíků, Želva a zajíc, Pinocchio, Jumbo z cirkusu, Dobrodružství brouka Fouka.

Vánoční pohádky

Vydalo nakladatelství Viktoria Print Bratislava, rok vydání 2004.
Autor: Piére Noel
Iilustrátor: Liliane Crismer
Kniha má 100 stran.
Literatura: pohádka
To je skandál! -zvolal starosta obce. Právě si přečetl vzkaz, který mu přinesl hajný: děda Mráz a jeho malí společníci onemocněli. Zpráva se roznesla jako blesk. Králíček, slon a myšička se spolu s lišáčkem vypravili za méďou, protože jen on zná cestu do Země zázraků. Hned jak došli za dědou Mrázem, myšička se dala do léčby. Hm! Vypadá to, že nejste ve své kůži dědo Mrázi. Máte zákaz vycházet z postele, ale já už se postarám, abychom vás dostali na nohy. Zvířátka se rozhodla, že dědu Mrázi pomůžou. Méďa si vyklepal huňatý kožich, aby si dodal sebedůvěru a vykročili k dílně dědy Mráze. V dílně byl seznam dárků. Brzy zavládl opravdový pracovní ruch. Zakrátko bylo slyšet jen tlukot kladívek. Druhého dne si lišáček přivstal a přišel do dílny dříve. Dílna za malou chvíli začala vonět perníčky a také si na nich všichni pochutnali. Dny plynuly a práce šla od ruky. Nadešel den, kdy myška vyhlásila dědu Mráze za zdravého. Dovolila mu, že se může vrátit do dílny. ¬¬- Jsem na vás děsně hrdý , pronesl děda Mráz, když si prohlížel hračky. Tentokrát si děda Mráz nemusel od andělů žádat o povolení k odchodu. Tu noc bylo všechno perfektní, dětem se líbily hračky a byly spokojené.
Charakteristika postav: Zvířátka jsou hodná, protože pomohla dědovi Mrázovi. Děda Mráz je hodný, poděkoval za pomoc.
Kniha se mě moc líbila, vybrala jsem si ji proto, že mám ráda vánoční pohádky. Je doporučená čtenářům od osmi let, četla jsem ji tři dny.
Kniha je zajímavá tím, že je o Vánocích a o dědu Mrázovi. Doporučila bych ji Alence, protože by se jí určitě líbila.
Názvy kapitol: Tajemství dědy Mráze, Vánoční koťátko, Dárek pro dědu Mráze, Tichá noc, Vločka a přátelský dar, Alban oslíček, bílý poslíček, Čarodějnice Virgulara, co Vánoce nemá ráda, Lapajko jde do světa a dalších šest kapitol.

Nejkrásnější pohádky o vílách

Vydalo nakladatelství SUN, s.r.o., v Praze roku 2006.
Počet stran: 125
Ilustroval: Carmen Guerra
Autor: Carmen Guerra
Žánr: pohádka
V dávných dobách, když bylo všude skřítků, víl, čarodějnic a černokněžníků, po světě chodilo také hodně princezen. Jenomže všechny nebyly pravé princezny. V jedné zemi žil tehdy princ, který si moc přál oženit se, ale podle zákona svého království si musel vzít jen opravdovou princeznu. A tak se princ vydal hledat pravou princeznu, jenže hledal a hledal, ale žádná nebyla pravá princezna. Mnoho dívek se chtělo oženit s princem. Na zámku se vydávaly za pravé princezny. Všechny je však odhalila královna. Princ byl moc smutný a už začínal věřit, že se jeho přání nikdy nesplní. Když vtom jedné noci zaťukal někdo na dveře ve velké bouřce. Královna šla otevřít a stála tam krásná dívka, která tvrdila, že je princezna. Královna si ji prohlížela, ale nebylo na ní poznat, jestli je opravdová princezna, protože byla sice pěkná, ale byla mokrá, měla zmoklé vlasy i šaty. Královna ji tedy pustila dál a zatímco si povídala dívka s princem, královna zavolala služky, aby připravily postel. Královna pod několik peřin a matraci položila hrášek. Když už byli unavení, šli si všichni lehnout do svých pokojů. Druhé ráno se šli všichni nasnídat a královna se zeptala dívky, jak se jí spalo. Když dívka začala vyprávět, že jí všechno škrábalo a bolelo, královně bylo jasné, že ta dívka je princezna. Královna to rychle utíkala říct králi a princi. Princ vůbec neváhal a šel ji požádat o ruku. Vystrojili velkou svatbu a princezna dala přikázat, aby ten hrášek dali do krásné skleněné skleničky.
Charakteristika postav: Princ je hodný, poslechl svou matku. Královna chtěla pro prince jen to nejlepší.
Kniha je zajímavá tím, že je o vílách. V textu mě zaujalo, jak královna dává pod matrace hrášek.
Kniha se mi moc líbila, vybrala jsem si ji, protože v ní jsou pěkné pohádky. Doporučila bych ji Alence, protože tu jsou pohádky, které by se jí určitě líbily. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji čtyři dny.
Názvy kapitol: Popelka - Popelka najde ve třech oříškách šaty. Sněhurka - Sněhurku se snaží otrávit její nevlastní macecha. Malá mořská víla - Malá mořská víla si přeje být člověk a také se jí to splní. Chtěla se vdát s princem, ale ten si už nevěstu našel, a tak se mořská víla vrátila do moře za rodinou. Kráska a zvíře - Zvíře se proměnil v prince, protože kráska si ho vzala za muže.

Dobrodružství Jakuba a Věrky

Ilustroval: Marco Campanella
Autor: Anna Casalis
Vydalo nakladatelství Slovart- Print, s.r.o., Bratislava v roce 2006.
Počet stran: 28
Žánr: pohádkový příběh
Jednoho dne se veverka Věrka probudila a koukla se do kalendáře „hurá"! Věrka bude mít zítra narozeniny. Rychle se pustila do psaní pozvánek. A svému kamarádovi Jakubovi udělala speciální pozvánku. Když to vše napsala, šla se rychle ustrojit a roznesla pozvánky. Narazila hned na Jakuba a ten se moc omlouval, protože nemohl přijít, že prý se koná zítra velký liščí sněm, který nemohl propásnout. Pan jezevec si kontroloval kalendář, ale také se omlouval, že nemůže přijít. Zajíc se také moc omlouval. Veverka Věrka nevěří svým ouškům, že nikdo nemá čas. Veverka Věrka poskakuje k sovímu hnízdu a k doupěti malinkatých myšiček, ale zbytečně, každý už má v plánu něco jiného: stará slečna Krtečková musí k očnímu lékaři, pan Jezevec má problém se zuby a musí k zubaři a želva již je na cestě k moři. Jak se zdá nikdo nemá čas na oslavu s veverkou Věrkou. Věrka byla už úplně unavená, protože to pro ni byl velký unavený den. Druhého rána se veverka Věrka probudila a uslyšela, všechno nejlepší Věrko. Veverka Věrka byla moc šťastná, protože tam přišli všichni její kamarádi a překvapili ji.
Charakteristika postav: Kamarádi z lesa jsou hodní, protože udělali veverce Věrce radost. Veverka je hodná, protože chtěla, aby přišli na její oslavu.
Kniha je zajímavá tím, jak zvířátka drží pospolu. Moc se mi líbila, četla jsem ji dva týdny. V textu mě zaujalo, jak chtěla zvířátka veverku překvapit.
Kniha se mi moc líbila, vybrala jsem si ji, protože se mi líbily obrázky. Doporučila bych ji Alence, protože má určitě tyto pohádky ráda. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Názvy kapitol: Dlouhá cesta, Škola pro všechny a Věrčiny narozeniny. Dlouhá cesta je o tom, jak se Jakub a veverka Věrka vypraví na dlouhou cestu. Škola pro všechny je o tom, jak veverka Věrka s Jakubem jeli k tetě a ta Věrce svěřila, aby chvíli učila.

Maxipes Fík

Ilustroval: Jiří Šalamoun
Autor: Rudolf Čechura
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1981.
Počet stran: 80
Žánr: pohádka
Jednoho dne přišla Ája za tatínkem, že chce pfa. Ona totiž neuměla říct s. Tatínek jí toho pejska koupil, bylo to nádherné štěňátko. Pojmenovali ho Fík. Tatínek mu dal na spaní krabici, ale druhý den se do té krabice vůbec nevešel. Tak mu dali košík. Jenže třetí den už zase vyrostl. Tatínek mu postavil nádhernou boudu. Fíkovi se to moc líbilo. V noci všichni slyšeli nějaký vrzání, koukli se z okna a Fík byl čím dál tím větší, tatínkovi to bylo moc líto, že se do boudy nevešel, tak mu postavil boudu, do které se vejdou tři psi. Jednoho dne Fík přišel za tatínkem a dovedl ho k boudě, ta mu už byla také malá. Tatínka to už naštvalo, protože Fík pořád jenom rostl a rostl, tak tatínek napsal na ceduli kdo koupí psa. Přikázal Áje, aby to šla vyvěsit. Ája byla moc smutná, ale jak šla, tak zakopla a spadla rovnou do rybníka. Jeden pán rychle řekl Fíkovi, že se Ája topí. Fík běžel. Tatínek mu běžel v patách, ale než dorazil, Fík už Áju zachránil. Tatínek řekl, že takového ho psa si musíme nechat! Roztrhal ceduli a šli domů. A tatínek Fíkovi postavil stáj.
Charakteristika postav: Ája je poslušná, poslouchala tatínka, tatínek je hodný, protože koupil Áje Fíka a pak ho neprodal.
Kniha se mi moc líbila, doporučila bych jí Páje a Alence, protože si myslím, že by se jim líbila. Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbí, v knize mě zaujalo to, jak Fík pořád rostl a rostl.
Kniha je určena pro děti od pěti let.
Kapitoly: Zmoudření Maxipsa Fíka, je o tom, jak Fík zmoudřel. Fíkovy vavříny, je o tom, jak Ája přihlásí Fíka do závodu. Fík ve škole je o tom, jak Fík půjde do školy. Fík za volantem je o tom, jak si Fík sedne do auta a řídí. Mistr skoku pro něco je o tom, jak Fík uměl hodně skákat a Maxipes Fík jde do světa je o tom, jak se Fík vypraví do světa.

Jen počkej! - Hokus pokus

Vydalo nakladatelství Slovart Print s.r.o. v Bratislavě roku 2005.
Počet stran: 46
Ilustrátor: A. Alir
Autor: F. S. Kamov, A. E. Kurliandskij
Žánr: pohádka
V lunaparku je slavnost. Všude hraje veselá hudba, vlk si jde sednout ke zvířátkům, ale ti rychle jdou pryč. Vlk začal hrát na kytaru a najednou uslyší, jak někdo hraje na bubínek, byl to zajíc. Vlk šel potichu za ním. Zajíc uslyšel nějaký šlápoty, jakoby šel někdo za ním a taky že jo, vlk! Zajíc mu strčil do pusy balón a zavázal ho na medvědův prst. Méďa šel kolem elektrického sloupu a vlk do něho narazil, vlk řval a balónek mu praskl, vlk byl naštvaný a zařval, jen počkej zajíci! Na pódiu stojí kouzelník. Sundal z klobouku šátek a vytáhl z něj zajíce. Vlk to uviděl a šel to zkusit, vlk tahal a tahal, ale nic nemohl vytáhnout. Vlk se rozčílil a dupal po klobouku a klobouk vybuchl a vlk zase zařval, jen počkej zajíci! Zajíc šel na kolotoč a vlk taky, sedl si za něho, jenže se špatně zavázal, takže padal, ale po tyči se vyškrábal na horu a byl úplně hotový. Zajíc si pohodlně vystoupil a šel do sálu legrací, vlk ho rychle dohnal, bylo to tam srandovní. Zajíc si pak všimnul vlka, rychle zajíc zhasnul a pak rozsvítil, vlk si myslel, že má zajíce, ale měl hlídače. Hlídač se rozhněval a vlka vyhodil. Zajíc pak šel na pódium, vlk ho vzal a tančil s ním. Zajíc vyklouzl a utekl, vlk zakřičel do mikrofónu a zařval, jen počkej zajíci!
Charakteristika postav: Vlk je zlý, chce chytit zajíce. Zajíc je hodný, chce jen utéct vlkovi.
Kniha je zajímavá tím, že vlk se snaží chytit zajíce, ale nedaří se mu to. V textu mě zaujalo, jak zajíc vždy uteče vlkovi.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbí a doma mám více dílů. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři dny. Doporučila bych ji Alence, protože by se jí tato knížka určitě líbila.

Marley a já

Vydalo nakladatelství Euromedia Group v Praze roku 2007.
Počet stran: 344
Ilustrátor: Jana Šťastná
Autor: John Grogan
Žánr: komediální příběh
Jednoho dne vzal John Jenny a jeli na venkov. Jenny měla zavázané oči šátkem, šli do takového domku, kde na ně čekala paní. Když vešli dovnitř, John Jenny rozvázal šátek a Jenny uviděla krásná malá štěňátka. Jenny měla velkou radost. Sedli si k pejskům a Jenny přemýšlela, jakého by si vzala. Najednou k nim přišel takový malý pejsek a byl hrozně roztomilý. Jenny si vybrala to nejroztomilejší štěňátko. Pak museli jet domů, aby si Jenny mohla sbalit věci, protože musela odjet kvůli práci. Nechtělo se jí odjet, protože dostala krásný dárek. Jenny se rozloučila a řekla, ať John vymyslí pro pejska jméno. Když Jenny odjela, John a pejsek nastoupili do auta. Pejska dal dozadu na zádní sedačku. John si sedl do auta a pejsek k němu přeskočil a šel si sednout na jeho klín. John ho chtěl posadit dozadu, ale pejsek nechtěl tak seděl na klíně. Mezitím vymýšlel John jméno, napadalo ho mnoho různých jmen, až nakonec přišel na jméno Marley. Tak ho pojmenoval Marley. Dorazili domů a John provedl Marleyho jeho domem. A protože se Marley ještě počůrával, John ho dal do garáže a dal mu tam krabici. Večer šel John spát a slyšel, jak Marley kňučí a tak ho vzal k sobě do postele. Ráno John stal a nestačil se divit, co všechno dokázal provést z peřiny, polštáře - byly rozkousané, všude lítalo peří. Marley snědl všechno svoje jídlo, boty byly rozkousané, zničený nábytek. John byl naštvaný. Vše uklidil a jel pro Jenny. Když se vrátili, slyšeli vytí. Marleyho potrestali. Třetí den se Jenny probudila a byla překvapená, co dokázal malý Marley udělat. Jenny toho měla dost a přihlásila ho na cvičiště. Paní jim vysvětlovala různé věci, jak mu mají dávat povely, jak se o něj mají starat. Marley vůbec neposlouchal a tak to šlo dál několik dní. Alespoň se naučil, ať si sedne a dá pac.
Charakteristika postav: John je hodný, překvapil Jenny a koupil jí psa, Jenny milá, snaží se vycvičit Marleyho, Marley je neposlušné milé štěně.
V knize mě zaujalo, jak Marley pořád zlobí, je zajímavá tím, že se Jenny s Johnem snaží vycvičit Marleyho. Kniha se mi moc líbila, vybrala jsem si ji, protože mám ráda psy. Doporučila bych ji Míše, protože by se jí mohla líbit. Četla jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: A třetí člen rodiny je štěně, John koupí Jenny psa. Setkání s modrou krví, Marley kousl cvičitelku.
Cesta domů je o tom, jak se vrátí domů. Pan Vrtil: Marley se pořád vrtí, Domácí test: Jenny bude čekat miminko, ale nebude ho moc mít. Srdeční záležitost: Jenny je smutná, někteří sousedé jí přinesou dárky a povzbudí ji. Pán a zvíře: John je pán Marleyho, ale Marley nechce poslouchat. Souboj vůlí: John nemůže pořád vycvičit Marleyho. Co dělá muže mužem: John přijde na to, co dělá muže mužem. Irské štěstí: John s Jenny odjedou do Irska a tam se zjistí, že Jenny čeká miminko. Co všechno sežral: John koupil Jenny drahý náhrdelník, ale Marley ho sní.
Knihu jsem četla jeden měsíc, je určena pro čtenáře od patnácti let.

České pohádky

Autoři: Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a František Bartoš
Ilustrovala: Dagmar Ježková
Vydalo nakladatelství Fortuna Libri v Praze roku 2008.
Počet stran: 87
Kniha je pro děti od pěti let.
Žánr: pohádky
Názvy kapitol: O řepě - babička s dědečkem nemůžou vytáhnout řepu a tak si na to zavolají vnučku, psíčka, kočku a myšku. O Smolíčkovi - Smolíček bydlel u jelena, když jelen odešel, tak tam přišly jeskyňky a vzaly si ho, ale jelen si pro Smolíčka přišel. Koblížek na vandru - koblížek potká mnoho zvířat, která ho chtějí sníst, ale vždycky jim utekl, ale liška byla chytrá a snědla ho. Tři zlaté vlasy děda Vševěda - král nařídil služebníkovi, ať jde utopit dítě, ale služebník ho neutopil, ale dal do košíku a nechal plavat po řece. Zlatovláska - jedna dívka má krásné blonďaté vlasy a Jiřík dělá úkoly, aby ji získal. Hrnečku vař - jedna dívenka dostala hrneček, tomu poručila, a on vařil kaši. Další pohádky: Chytrá horákyně, Princ Bajaja, Hrnečku vař, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Jak stařeček měnil, až vyměnil.
Byl jednou jeden otec, který měl jednu dceru a syna, jmenovali se Jeníček a Mařenka. Otec chodil do lesa pro dřevo. Když matka zemřela, otec si našel jinou ženu a s ní se oženil. Děti ji neměly rády. A matce se brzy zprotivily. Tak otci poručila, ať vezme děti do lesa a tam je nechá. Otec byl nešťastný. Vzal děti a řekl jim, ať sbírají maliny. Děti sbíraly dlouho do večera. Přišla velká tma, děti otce hledaly. Jeníček vylezl na strom a uviděl malé světýlko. Šli za ním, až nakonec došli k perníkové chaloupce. V té chaloupce bydlela zlá babka a dědek. Děti si šly uloupnout perníček. Babka to slyšela a poslala dědka, ať se jde kouknout. Dědek šel a hledal, kdo to je. Mařenka potichu jemným hláskem řekla, že to je jen větříček. Dědek se uspokojil. Děti si šly lehnout pod okno a hned usnuly. Ráno vstaly a Jeníček šel uloupnout perníčky. Ale babka to zase uslyšela a poslala dědka, ať se jde kouknout. Mařenka to zase řekla, že to je větříček. Ale dědek je viděl a tak rychle to šel říct bábě. Děti rychle utíkaly. Dědek je nemohl dohonit, protože je tlustý a nemotorný. Děti na poli potkaly ženu a vše jí řekly. Žena jim pomohla. Když tam přiběhl dědek, žena dělala, že ho nevnímá. Až nakonec poradila dědkovi, ale na opačnou stranu. Dědek bloudil, ale děti se dostaly domů.
Charakteristika postav: Matka je zlá, neměla ráda děti. Dědek je hloupý, věřil ženě. Děti jsou hodné, poslouchaly otce. Babka je líná, na vše posílala dědka.
Knihu jsem četla dva týdny, moc se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože mám ráda české pohádky. Doporučila bych ji Alence, protože má také ráda pohádky. Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou české pohádky.