Markéta Těšíková

Tajná sedma - Záhada ukradeného náhrdelníku

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2011.
Autorem je Enid Blytonová, Ilustrovala Stephen Nanson.
Kniha má 116 stran. Jedná se o příběh s dětskými hrdiny.
Kniha je příběh sedmi dětí a jednoho psa jménem čert. Děti mají svůj tajný klub, který se jmenuje Tajná sedma, a čekají, kdy budou moci vyřešit nějakou záhadu. Jednoho dne se děti nudí a řekly si, že si půjdou hrát do malého lesíku na indiány. Když si tak hrály, kamarád Colin vylezl na strom, aby všechny indiány hezky viděl. Jak si hrály, zrovna zahlédly člověka, který utíká z Miltonského zámečku. Ten, když děti uviděl, vylezl na strom, na kterém byl už Colin, ale zloděj se bál vylézt ještě výš, aby pod ním nepraskly větve. Colin byl nahoře na stromě a ani nedutal, aby ho ten pán neviděl. Děti volaly na Colina, ať se jim ukáže, ale Colin byl na stromě a bál se promluvit. Děti potom odešly domů, podívat se, jestli už tam Colin není. Colin čekal, až sleze ze stromu a odejde ten pán a teprve potom slezl domů a vydal se za kamarády, říct jim, co se mu stalo. Večer doma v televizních zprávách se děti dozvěděly, že ten člověk, který utíkal z Miltonského zámečku, byl zloděj a ukradl náhrdelník paní, která v zámečku bydlela. Děti se rozhodly, že začnou po tom zloději pátrat. Ráno se sešly na schůzi Tajné sedmy a povídali si o tom zloději. Zašly k zámečku, aby se podívaly, jestli tam nenajdou nějaké stopy. Nic tam ale nenašly. Zahradník v zámečku je ale pustil dovnitř a za plotem našly děti čepici a na zdi kus utrženého svetru a pod zdí kulaté otisky. Děti o té zdi přemýšlely a napadlo je, že to musel být akrobat, a tak zašly do cirkusu a hledaly stopy. Zaměstnanec cirkusu je viděl a zeptal se jich, co potřebují. "Hledáme, jestli tu není zloděj. Ten, co ukradl náhrdelník z Miltonského zámečku." Nikdo ale netušil, kdo to je. Děti se nevzdaly myšlenky najít zloděje a ještě jednou se podívaly v cirkuse. V cirkuse uviděly pána, který měl podobné vlasy jako zloděj, kterého viděl Colin. Pán se jim představil a řekl jim, že to nejsou jeho vlasy, že to má jen paruku, aby mohl vystupovat v cirkusu. Děti byly zklamané, protože si myslely, že našly stopu, ale nenašly. Pak se děti seznámily s akrobatem Trinculou. Ten jim vyprávěl o tom, jak to chodí v cirkusu, že spí v maringotkách a ty jsou jejich domov. Děti také napadlo, že tu stopu mohl udělat jednonohý Viliam. Děti šly za Viliemem, ale před jeho domem žádné podobné stopy nenašly. Děti si myslely, že zloděj musí být z cirkusu, a tak se rozhodly, že ten cirkus ještě jednou navštíví. V cirkusu měli lvy, a byl tam pán, který o ty lvy pečoval. Zrovna natíral mříž a děti si všimly, že čepice, kterou našly děti na stromě u Miltonského zámečku patří ke košili, kterou má na sobě ošetřovatel lvů, protože obě věci byly kostkované. Petr a Colin si u této návštěvy řekli, že sem půjdou příští den jen oni dva a podívají se na vystoupení a během vystoupení se také půjdou podívat dovnitř maringotky, jestli tam nějakou stopu nenajdou. Když byli v maringotce, zrovna někdo otevřel dveře. Kluci si lehli pod postel a do maringotky vstoupili dva pánové a mluvili na sebe. Petr a Colin pochopili z jejich povídání, že to jsou ti zloději a říkali, že lvi se o ten náhrdelník postarají. Najednou vystoupili a jeden z nich sedl k volantu a odjel s maringotkou. Petr a Colin se snažili vylézt oknem, protože byli vylekaní a nevěděli, kam je vezou. Pán zahlédl stín v zrcátku auta, tak zastavil, šel do maringotky, našel tam kluky a oba je vyhodil z auta. Petr a Colin se schovali do roští, aby je pán nenašel a on potom s maringotkou odjel. Druhý den to vyprávěli svým kamarádům. Všechny děti se potom šly podívat do lví klece, zavolaly policisty a všechno jim povyprávěly. Potom policisté našli ve dvojitém dnu ve lví kleci náhrdelník.
Charakteristika postav: Děti byly statečné, chtěly pomoci paní z Miltonského zámečku. Zloději byli zlí, ukradli perly.
Kniha se mi moc líbila, je zajímavá a napínavá. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi napínavé příběhy, například Kátě.
Knihu jsem si vybrala, protože mi přišla ze začátku zajímavá. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji skoro tři týdny.
Kniha má dvacet kapitol, například Schůzka tajné sedmy, Indiánské odpoledne, Colin je v pasti, Dobrodružství na obzoru a další.

Tajná sedma - Zločin na železnici

Napsala Enid Blytonová, ilustrovala Stephen Hanson, vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2012.
Jedná se o skupinu dětí, která si začala říkat „Tajná sedma“, a to proto, že jich je právě sedm a tajná, protože se chtěly scházet tajně. Děti se jednoho dne sešly, protože si chtěly říct, že začne škola a nebudou mít moc času se vídat až do vánočních prázdnin. Jedna dívka ze skupiny jménem Žaneta ve škole omylem řekla větu, kterou neměla říkat: „Udělejte si svou skupinu.“ a Zuzka, to je sestra spolužáka Petra, potom založila skupinu, která si začala říkat „Správná pětka". Jednoho dne Zuzka svolala Tajnou pětku a děti začaly mluvit nesmysly, jako že udělají na Tajnou sedmu nějaké nástrahy. Petr tomu hned věřil. Zuzka řekla, že se něco tajného má stát v kůlně. V kůlně se scházela Tajná sedma. Zuzka si libovala, jak napálila Petra. Petr se svým kamarádem v noci vyrazili do kůlny a omylem narazili na tři zloděje a zloději Petra viděli a mysleli si, že je to posel od jejich kamaráda zloděje Charlieho Nezbedy. Po Petrovi poslali dopis o krádeži Charliemu Nezbedovi. Mysleli si, že je Petr němý, protože byl z nich tak zaskočený, že vůbec nemluvil. Když šel domů Petrův kamarád, potkal kamaráda Jeffa. Jeff říkal Petrovi, jak napálili Tajnou sedmu. Tajná sedma nikomu neřekla o tom, že slyšeli, jak si zloději povídali, kde a kdy bude další lup. Tajná sedma začala pátrat po zlodějích. Potom šly děti na nádraží, kde se měla loupež konat a tam potkaly Zeba, který byl jedním ze zlodějů a Petr se ho jen tak opatrně ptal na nějaké informace, které by mohly pomoct k odhalení krádeže. Petr všechno řekl dětem z Tajné sedmy. Loupež se měla konat v úterý. Když bylo úterý, tak Tajná sedma se schovala na nádraží. Ten den byla strašná mlha. Zloději naschvál odstavili vlak na špatnou kolej, strojvedoucímu a průvodčímu řekli, aby si dali čaj a chtěli je zdržet. Mezitím si zloději ukradli náklad z vlaku. Vlak převážel olovo. Strojvedoucí ani průvodčí nevěděli o tom, že se z vlaku něco krade. Děti z Tajné sedmy ale zavolaly na policii, která přijela v pravý okamžik, zrovna když se zloději chystali odjet s nákladem. Policie zloděje zadržela. Petr všechno povyprávěl Správné pětce. Řekl jim, že je chtěli napálit a místo toho jim přichystali pěkné dobrodružství.
Hlavní postavou je Petr, protože je velitelem Tajné sedmy a děti ho poslouchají a respektují. Další hlavní postavou je Zuzka, Petrova sestra, která je otravná, protože Petra pořád zlobí. Další postavou je zloděj jménem Charlie Nezbeda, který je šéfem zlodějů. Je vychytralý a jenom touží po bohatství. Policejní inspektor je důvěřivý, hodný a spravedlivý.
Kniha byla zajímavá, protože je to o malých dětech, jako jsem já, které prožívají dobrodružství. Má napínavý děj. Doporučila bych ji ostatním, protože je velice hezká, hlavně Míše, protože o ní vím, že má ráda detektivní a napínavé knížky.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji s přestávkami asi tři týdny.
Kniha má šestnáct kapitol, jako například: Schůzka tajné sedmy, Záhada, Třikrát sláva Tajné sedmě a další.
Počet stran: 133
Druh literatury: detektivka pro mladé čtenáře.

O čertovi

Napsal a ilustroval Pavel Čech
Vydalo nakladatelství SURSUM Tišnov v roce 2008.
Kniha má 71 stran. Jedná se o pohádku.
Pod jedním starým stromem bylo hodně kamení a v něm byla díra, kterou když se někdo propadl, tak se propadl do pekla. V pekle vybírali čerta, který by šel na zem a tam by škodil lidem. Žádnému čertu se nechtělo, každý se na něco vymlouval. Když přišla řada na čerta Florimona, honem nevěděl, na co se vymluvit a musel tedy jít na zem škodit lidem. Vůbec se mu sem nechtělo, protože v peklíčku bylo hezké teplo. Florimon si s sebou vzal do uzlíčku nůžky na přestřihování různých provázků, pekelné karty a zrcátko, které když se rozbije, splní jedno přání. Hned jak došel na zem, dostal nápad, že použije nůžky a přestřihne šňůru, na které viselo prádlo. Potom o půlnoci přeřídil hodiny o jednu hodinu později a občané města zaspali a přišli pozdě do práce. Když bylo léto, čert Florimon se vyhříval na teplých střechách domů a vzpomínal na peklo, jaké tam bylo hezké teplíčko. Na jedné střeše našel křídu a pomaloval všechny komíny obrázky čertů, aby si připadal jako doma v pekle. Když potom uviděl při práci kominíky, tak si všiml, že je mezi nimi jedna dívka. Jmenovala se Tradamila. Byla to moc hezká holka, ale když si na sebe oblékla kominické oblečení, nebyla mezi chlapci k rozeznání. Florimon dělal kominíkům naschvály, třeba si vlezl do komína a tahal kominíky za štětku nebo jim zase štětky schovával. Tradamila bydlela v domě, který byl nejvýše za městem. Byla němá. Když přišel podzim, Florimon viděl, jak se nad městem vznáší draci a jak děti skotačí. Když začala zima a napadl první sníh, Florimonovi byla strašná zima, ale musel to nějak zvládnout. Když padal sníh podruhé, Florimon šel na střechu. Přemýšlel, co bude dělat. Řekl si, že půjde k Tradamile. K jejímu domečku vedla lávka přes propast. Florimon se odvážil přes tu lávku přejít. Ten den byl zrovna Štědrý večer. Florimon se podíval za okno k Tradamile a viděl, jak zdobí stromeček a taky jak v domě hoří kamna, a to se mu moc líbilo. Najednou zavadil o okno, Tradamila uslyšela hluk a šla se podívat z okna, co se děje. Jak Florimon běžel po lávce, uklouzl a padal z lávky. Držel se jen jednou rukou. Tradamila mu podala žebřík, on se chytil a vyšplhal. Potom zničeho nic usnul. Když se probudil,myslel, že spí na sněhu. Nebyl to ale sníh, byla to čistě bílá peřinka a polštářek. Tradamila ho viděla, jak se probudil a přinesla mu cukroví. Když se nedívala, dal si cukroví do kapes. Večer šli spolu se dívat na střechu a viděli měsíc, hvězdy a tiché město. Florimon od toho dne zůstal bydlet u Tradamily. Jednou se vrátila z práce a měla divný balíček zavázaný bílou stuhou. Florimon chtěl vědět, co to je. Bylo to kominické oblečení. Florimon si ho zkusil a padlo mu jako ulité. Potom se začal učit, jak čistit komíny. Tradamila moc dobře věděla, že to byl právě Florimon, kdo jim dělal problémy a tahal všechny kominíky za štětky. Florimon se dobře učil a zakrátko si troufl i na komíny, na které si málokdo troufl. Když přišlo jaro, Florimon se změnil a vůbec nechtěl škodit lidem. Práce kominíka ho bavila. Už ani nemaloval obrázky po komínech a vůbec se nechtěl vrátit do pekla. Jednou vyhodil zrcátko a ono se rozbilo. Přál si, aby byl šikovný a mohl bydlet dál u Tradamily. To se splnilo. Když ho občané města vidí, tak si přejí štěstí a drží se za knoflíky. Při práci se Florimonovi začaly ztrácet kopýtka a nakonec mu zůstaly lidské nohy a taky mu zmizel ocas a časem se změnil v normálního člověka.
Hlavní postavou je Florimon: je proměnlivý, protože na začátku knihy je to zlobivý čert a na konci je z něho hodný a pracovitý kominík. Další postavou je Tradamila. Je hodná a důvěřivá, protože se nebála a věřila čertovi.
Kniha je zajímavá tím, že je o čertech. V textu mě zaujaly lumpárny, které dělal čert. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi lumpárny, hlavně Matymu. Mně knížku doporučila Káťa.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji týden. Má 32 kapitol, jako například Věžní hodiny, Florimonova proměna, Vysoko, Pod nejstarším stromem.

Strašidlář - Mezi námi čerty

Vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. Praha roku 2015.
Počet stran 64
Autor: Hynek Klimek
Ilustrovala: Zdeňka Študlarová
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Má 16 kapitol, například: Průvodce se představuje, O čertově strouze, O zápasech poustevníků s čerty, O čertím stolku
Nejvíce se mi líbila kapitola O čertově stolku: Byl jednou jeden poustevník a ten neměl kde bydlet. Jednou si našel hezkou jeskyni a tam zůstal a udělal si z jeskyně skromnou poustevnu. Ale neměl zrovna štěstí, protože si ho všiml čert, který tam v lese byl. Za dva dny si řekl, že půjde navštívit poustevníka. Jak řekl, tak udělal. Když tam došel, zrovna se poustevník věnoval modlení před svým malým dřevěným křížkem. Čert do jeskyně vkročil a sedl si na kámen a začal poustevníkovi říkat kdejaké věci. Poustevník se tak nemohl věnovat modlení a musel přestat. Potom čert odešel. Druhý den přišel čert znovu a zase se poutník modlil, a tak to šlo den co den. Za dva týdny se poustevník rozhodl, že půjde do vedlejší vesničky pro radu od faráře. Farář mu poradil, ať uďelá na to místo svěcenou vodou, kterou mu dá, tři křížky. Jak mu farář poradil, tak udělal. Když čert zase přišel, tak si zase sedl, ale dlouho nevyprávěl, protože mu začaly hořet chlupy. Čert z poustevny utekl. Poustevník už víckrát čerta neviděl.
Charakteristika postav: Poustevník je trpělivý, počkal, jestli čert neodejde. Čert je zlý, nenechal poustevníka pomodlit se dva týdny. Farář je hodný a laskavý, pomohl poustevníkovi.
Druh literatury: pohádka
Kniha mě zaujala, protože je o čertech a poustevnících. Knihu bych doporučila Matymu, protože si myslím, že by se mu líbila. Také se mi také líbila, protože jsem nikdy žádnou knihu s poustevníkem ještě nečetla. Myslím si, že je zajímavá.
Knihu jsem četla tři týdny s přestávkami.

Strašidlář - Mezi námi lesními strašidly

Počet stran: 64
Vydání: Grada Publishing, a. s., V Praze roku 2013
Ilustrovala: Zdeňka Študlarová
Autor: Hynek Klimek
Názvy kapitol: Průvodce se představuje, O vlčím dudákovi, Proč nás nevidí každý a dále dalších sedmnáct
O vlčím dudákovi: Jednou šel vesnický dudák domů a protože už se stmívalo, chtěl být doma co nejdříve a šel zkratkou přes les, protože to bylo kratší. V těch dobách se v lese pohybovaly smečky vlků. Jak dudák šel, když se začalo stmívat, si nevšiml díry zakryté mechem. Díra byla hodně hluboká. Byla to vlčí past. Dudák do ní spadl. K jeho neštěstí jeho stopu zachytil starý velký vlk, šel po stopě a taky spadl do díry. Vlk spatřil dudáka a vrčel na něj. Najednou do díry spadl druhý vlk, který taky chytil dudákovu stopu. Oba vlci začali na dudáka vrčet. Dudák si myslel, že je to jeho poslední minuta. Začal hrát a vlci začali výt do rytmu a všichni si hezky notovali. Takhle tam spolu v díře seděli až do rána. Ráno šel na obhlídku myslivec a dudáka s vlky našel. Vlky zastřelil a dudákovi pomohl. Dudák se na myslivce zlobil, proč vlky zastřelil. Myslivec mu řekl, že kdyby přestal hrát na dudy, tak by se na něho vlci vrhli. Dudák šel domů a myslivec šel hlídat les. Říká se, že lidé už nikdy neslyšeli dudáka promluvit, protože byl smutný a litoval vlky. Když dudák zemřel, lidé viděli jeho přízrak spolu s přízraky vlků, jak spolu hrají na dudy a vlci vyjí.
Průvodce se představuje: Jednou se strašidlo jménem Kuba procházelo po lese a najednou uvidělo dívku. Ta dívka byla docela hezká, jen měla rozčepýřené vlasy a měla na sobě roztrhané hadry a okolo pasu provaz místo pásku. Kuba šel za dívkou a ta se ho zeptala, kdo je. On jí odpověděl, že kdyby to prozradil, tak by hned utekla. Dívka ale řekla, že by neutekla, že by zůstala, že by se nebála. Kuba jí tedy pověděl, že je lesní strašidlo. Dívka řekla, to já jsem taky lesní strašidlo, já jsem divoženka. Některé divoženky jsou hodné a některé zlé a já jsem ta hodná. Kuba se jí potom zeptal, jak se proměnila v divoženku. Ona mu začala vyprávět příběh: „Jednou když jsem byla s rodiči v domku, vtrhli k nám vojáci, svázali mi pusu a odvedli mě. Když jsem se probudila, dozvěděla jsem se, že byl můj dům zapálen a moje rodina uhořela. Jen já jsem zůstala. Tak jsem se zabila, abych nemusela žít sama. To je celý příběh.“ Divoženka se potom zeptala Kuby, jak se stal strašidlem. Kuba jí vyprávěl svůj příběh. “Já jsem byl z vesnice, kde žila velmi krásná dívka. Moc se mi líbila, byli jsme spolu na výletě. Když jsem přišel potřetí, její otec řekl, že si pro ni představuje bohatého ženicha. Ať za jeho dcerou nikdy nechodím. Další den jsem šel k rybníčku v lese a namíchal jsem si lektvar z jedovatých rostlin, abych bez dívky nemusel žít. Tím jsem se proměnil ve strašidlo.“ Od té doby se Kuba s divoženkou scházeli. Ta dívka, kterou měl Kuba rád, si našla bohatého ženicha a když je Kuba jednou viděl, tak si uvědomil, že už to není ta stejná dívka, ale je úplně jiná a byl moc rád, že si ji tehdy nevzal za ženu.
Knížku jsem četla čtyři týdny. Doporučila bych ji Matymu, protože si myslím, že by ho zajímala.
Knihu jsem si vybrala v knihovně, protože mě zaujala podle názvu. V textu mě zaujaly zajímavé rady, například, jakým divoženkám se máme vyhýbat, jaké jsou hodné a jaké jsou zvědavé.
Charakteristika postav : Dudák je líný, protože hledal v lese zkratku. Vlci jsou zlí, chtěli ublížit dudákovi. Myslivec je nelítostný, protože zabil vlky. Ve druhé pohádce je Kuba, který se pro lásku obětuje. Divoženka je nešťastná a obětuje svůj život, aby nemusela žít bez rodiny.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.

Strašidlář - Mezi námi vodníky

Autor: Hynek Klimek
Ilustrace: Zdeňka Študlarová
Vydala Grada Publishing, a.s. V Praze 2012.
Počet stran: 64
Kapitoly: Průvodce se představuje, Jak chodské děvče převezlo vodníka, Soužití vodních víl s lidskými mládenci neklape, Bůh moří Neptun vodníkům nevládne, a další.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak chodské děvče převezlo vodníka: Jednou jedna dívka šla prát prádlo a vodník, který v rybníku byl, jí za to prádlo zatahal, až spadla do vody a řekl jí, že bude v rybníku s ním žít a že bude jeho hospodyňkou. Dívka se vodníkovi už dlouho líbila. Ona si ale dala podmínku. Že bude nosit ryby jeho matce, která zůstala doma sama. Vodník s tím souhlasil. Nosil mamince dívky ryby. Když k mamince přišel poprvé, tak se ho lekla, ale vodník jí všechno vysvětlil, o tom, jak se mu její dcera líbí a taky říkal, že potřebuje hospodyňku na úklid a na vaření a že se bude dívka u něho mít dobře. Maminka se vodníka trochu bála, tak mu nic na to neřekla. Jednou řekla dívka vodníkovi, že vezme nůši a on že jí naloží plnou ryb, aby měla maminka dost jídla. Dívka si vlezla do nůše a vodník to nezjistil, vzal nůši s rybami a odnesl ji do domečku k dívčině mamince. Když se rozloučil a odešel, dívka vyskočila z nůše a radovala se, že je znovu doma.
Další pohádkou, která se mi líbila, bylo Soužití vodních víl s lidskými mládenci neklape: Jeden chlapec si vyhlédl vílu, která se mu moc líbila. On se víle také líbil, a tak se domluvili, že víla půjde s ním domů a bude mu dělat hospodyňku. Víla se oblékla jako pozemská dívka a začala v mládencově domku uklízet. Umývala nádobí, drhla podlahu, a jiné věci. Večer byla strašně unavená, zalehla do postele a spala. Mládenci se soužití s vílou nelíbilo, protože víly mají jiné zvyky než pozemská děvčata, jako že třeba chodí bosé, chtějí se pořád čvachtat ve vodě a večer jsou tak unavené, že hned zalehnou do postele. Jiný chlapec, který má starší matku, žije ve velkém statku a nezná nic jiného než je práce. K tomu ho jeho maminka vedla. Jednou si řekl, že se půjde projít k vodě. Uviděl tam vílu, která se mu moc zalíbila. Sedli si spolu na břeh vody a začali si povídat o všem možném. Takhle přišel za vílou několikrát. Jednou mládence sledovala jeho matka a viděla, že chodí za vílou. Měla o syna strach a tak sehnala křížek jako amulet a dala ho synovi na krk. On šel večer za vílou a víla sklouzla do vody a mládenec tam chvilku čekal, jestli se vynoří. Ona po chvilce vyplula s klubkem bavlny a řekla mládenci, že už se nikdy neuvidí. Když mládenci matka zemřela, našel klubko, které mu připomnělo vílu, na chvilku viděl vílu u rybníku a zjistil, že zůstala stále krásná a mladá, ale on za ta léta zestárl. Jinou ženu si nikdy nenašel a zůstal sám.
Charakteristika postav: Chodské děvče je chytré, obelstilo vodníka, vodník je hloupý, obelstila ho dívka. První víla je snaživá, snažila se uklidit, ale přesto jí je dražší voda než čistota. První chlapec je nešťastný, nemůže se ráchat ve vodě, druhá víla je hodná, dala chlapci dárek na rozloučenou, druhý chlapec je nešťastný, neví proč se víla s ním nechtěla scházet.
Knihu jsem si vybrala v knihovně, doporučila bych ji Matymu, myslím si že by se mu líbila. Četla jsem ji tři týdny.

Strašidlář – Mezi námi draky

Knihu vydalo nakladatelství Grada publishing, a.s. v Praze, v roce 2013.
Autorem je Hynek Klimek, ilustrovala Zdeňka Študlarová, kniha má 64 stran.
Kniha má dvacet kapitol. Jedná se o pohádky.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak chytrý Šohaj přemohl tři draky. Jednou přiletěl tříhlavý drak na pole k Velkým Pavlovicích a říkal, že jestli mu vesničané nepřivedou krásnou dívku, všechno spálí. Jeden mladík – Šohaj si vzal tři sudy vína, aby zachránil krásnou dívku, která měla být přivedena drakovi. Víno dal drakovi. Každá hlava draka vypila jeden sud vína. Drak byl nakonec tak opilý, že si lehl na zem a tvrdě usnul. Šohaj neváhal a hned usekl drakovi hlavy. Celá vesnice říkala Šohajovi, že je hrdina. Potom k Velkým Pavlovicícm přiletěl šestihlavý drak a říkal, že slyšel, že mu tu zabili kamaráda draka a aby hned přišel ten, který ho zabil. Šohaj tedy šel za drakem a přinesl šest sudů vína, drak se nedal dlouho přemlouvat a každá jeho hlava vypila jeden sud vína. Drak zase usnul, Šohaj mu hned usekl všech šest hlav. Tím se stal hrdinou v celém širokém okolí. Po čase ale zase k Velkým Pavlovicím přiletěl dvanáctihlavý drak. Opět se odehrávalo to stejné, drak zavolal Šohaje, aby se mu pomstil za smrt svých bratrů. Šohaj opět přinesl dvanáct sudů vína a draka opil a zneškodnil. Tím se mu dostalo slávy a uznání i v dalekých krajích.
Další zajímavý přiběh byl O dračici z Lovoše. Jednou byla jedna dračice, která velmi ráda jedla místo princezen mladé chlapce. Jednou chytila dva mladé chlapce, kteří šli cestou do vesnice, jednoho snědla k obědu a druhý chlapec, aby si zachránil život, jí slíbil, že jí dá seznam a adresy všech chlapců z vesnice, aby si pro ně mohla doletět. Dračice za to chlapce propustila. Létala do vesnice, vyhlédla si chlapce a snědla ho. Jednou byla u takové chalupy, kde byl hezký mládenec. Ten mládenec se líbil dvěma sousedním děvčatům, on však měl rád jen tu starší. Dračice se chystala mládence sníst, ale mladší dívka ze sousedství řekla, že chlapce dračici přivede ráno k její sluji. Dívka si vzala násadu od koštěte a šli. Když tam přišli, dívka řekla, že dračici přivedla mládence, že ho může sníst. Dračice byla ráda, že jí přišla snídaně až pod nos. Nečekaně dívka však trefila dračici dlouhou násadou mezi oči, dračice omdlela a když se probrala, už si ani nevzpomněla na to, aby jedla chlapce, stal se z ní býložravec.
Charakteristika postav: Šohaj byl chytrý, vyzrál nad veliké draky. Chlapec z druhého příběhu byl mazaný, dal dračici seznam hochů z vesnice. Chlapec, kterého měla dračice sníst, byl strašpytel, protože se bál dračice. Mladší sestra byla statečná, zachránila nakonec všechny chlapce.
Knihu jsem si zapůjčila v knihovně, vybrala jsem si ji, protože jsem už četla i jiné díly Strašidláře, které byly zajímavé. Četla jsem ji čtrnáct dní, doporučila bych ji Matymu, protože si myslím, že by ho zaujala.
Názvy kapitol: Průvodce se představuje, Jak chytrý Šohaj přemohl tři draky, O dračici z Lovoše, O dračím vejci, O dvou dracích z Náchodska, Ještě jiní draci, O pozdě přinesené sani a jiné.
V knize mě zaujal dobrodružný děj. Líbila se mi moc, protože v ní je mnoho zajímavých kapitol.

Strašidlář – Mezi námi vílami

Autor: Hynek Klimek
Ilustrovala Zdeňka Študlarová
Vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. v Praze roku 2013.
Kniha má 64 stran a 17 kapitol: Průvodkyně se představuje, O šesti panenkách a šesti mládencích, o Meluzíně, O čokoládově hnědé víle a další.
Nejvíce mě zaujala kapitola Průvodkyně se představuje: Průvodkyně je víla, která je hodně výřečná a upovídaná a je také hodná. Průvodkyně je celá šťastná, že ji královna víl vybrala, jako mluvčí za všechny víly, a že může vyprávět všechny příběhy v knížce. Průvodkyně v knížce popisuje všechny víly, jaké jsou, jak vypadají, jakou mají povahu. Vypráví, čím se každá víla odlišuje od ostatních víl. Je to úvodní kapitola v knížce. Další zajímavá kapitola je O Kanálce a Jíkalkovi: Kanálka byla víla, která jako jediná z víl chtěla stárnout. Víla, která může stárnou je jen taková, která se provdá za lidského člověka, a potom začne stárnou. Jednoho dne se víla Kanálka zamilovala do chlapce, který se jmenoval Jíkálek a vzala si ho za manžela. Potom začala stárnout, jako stárnou lidé. Jí to ale nevadilo a byla ráda, že stárne, čím byla starší, tím byla šťastnější. Ostatní víly jí nechápaly, proč by chtěla stárnout a proč nechce být stále mladá. Ona ale byla šťastně zamilovaná do svého Jíkálka a byla ráda, že stárnou společně.
Charakteristika postav: Průvodkyně je hodná a upovídaná, proto ji zvolili jako vypravěčku ve Strašidláři. Kanálka je jiná než ostatní víly, protože chtěla zestárnout, a to není pro víly obvyklé. Jíkálek je zamilovaný, protože se zamiloval do Kanálky.
Kniha je určena čtenářům od devíti let. Doporučila bych ji Kátě, protože si myslím, že by ji zajímala.
Kniha je zajímavá tím, že je to o bytostech, které nikdo neviděl. Moc se mi líbila, protože jsem četla i ostatní díly, které byly zajímavé a je hezké představit si víly, které nikdo nikdy neviděl.
Knihu jsem četla čtrnáct dní. Půjčila jsem si ji v knihovně, kam chodím se spolužačkou Káťou a vím, že nás obě zajímají i různé jiné příběhy ze Strašidláře.
Druh literatury: pohádky s dobrým koncem.

Ztracený ježeček

Napsala: Jill Hucklesby
Ilustroval: Jon Davis
Vydalo nakladatelství Frament v Praze v roce 2014.
Kniha vypráví o tom, že jedna holčička jménem Bibi, prožívá normální den, který začal snídaní. Po snídani šla nakrmit králíčky. Potom si na zahradě hrála. Večer šla s tatínkem zalít do skleníku kytky. Když šli od skleníku, tatínek šel napřed domů. Bibi na zahradě uviděla malého ježečka. Běžela honem za rodiči, aby se šli podívat, že je na zahradě malý návštěvník. Večer začalo pršet. Všichni se šli schovat domů. Doma s nimi byl i pejsek. Když Bibi koukala z okna, tak si všimla, že se hýbe tráva. Když čekala déle, uviděla, že z trávy vylezl ježeček. Zabalil se do klubíčka, Bibi o něho měla velký strach. Zavolala maminku a tatínka, aby se podívali, jestli není nemocný. Maminka navrhla, že mu dají jídlo a pití. Dali mu ven rozdrcené psí suchary. Ježeček hned přiběhl a snědl to. Po jídle se zabalil znovu do klubíčka. Maminku s tatínkem napadlo, že by ho mohli vzít do domu do tepla. Bibi přinesla krabici a do ní přenesli ježečka. Pejska zavřeli v kuchyni, aby neobtěžoval. Tatínek se na ježečka podíval a nic zvláštního na něm neviděl. Na počítači našli telefonní číslo na stanici, kde ošetřují ztracená zvířátka. Paní ošetřovatelka Alžběta ho pohladila na bříšku a pak ho odvezla do záchranné stanice. Lékař ze stanice pozval Bibi a její rodiče, aby se přišli podívat, jak se ježečkovi daří a taky na jiná zvířátka, která se ve stanici léčí. Vevnitř viděli sokola, který měl poraněné křídlo. Lékař jim říkal, že ho našel pán, jak leží na zemi s potrhaným křídlem, že měl asi nějaký souboj s jiným ptákem. Potom tam viděli pštrosa, který měl zlomenou nohu. Potom šli dál a uviděli dva tuleně. Lékař Derren jim představil ošetřovatele tuleňů Geretha. Gereth řekl, že Bibi může tuleně nakrmit. Bibi jim hodila ryby. Ježečkova ošetřovatelka Sára řekla, že jí Bibi může pomoc ježečka zvážit a nakrmit. Dostal jméno Prcek. Asi za měsíc jela Bibi na školní výlet se svou třídou do ošetřovací stanice podívat se na den otevřených dveří. Bibi s sebou vzala i Katku a šly se podívat na ježečka. Vážil už 650 gramů. Už brzo bude mít správnou váhu, aby mohl odejít do volné přírody.
Hlavní postavou je ježeček jménem Prcek. Je statečný, zvládl přečkat sám noc v dešti. Další hlavní postavou je Bibi, která je hodná, má ráda zvířátka a postarala se o ježečka.
Knihu jsem četla dva týdny. Dostala jsem ji na Vánoce. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Knihu bych doporučila Kátě, protože v knížce taky Káťa účinkuje. Moc se mi líbila.
Druh literatury: příběh o zvířátkách
Kniha má 135 stran.

Mokré pohádky

Autor: Zuzana Pospíšilová
Ilustrovala: Jana Valentovičová
Kniha je určena čtenářům od osmi let. Má 120 stran a 20 kapitol, např. O chlubivém rybáři, Kouzelný pramínek, Dešťoví panáčci, Vodovodník, Barevné pentličky a další.
Druh literatury: pohádky
Nejvíce mě zaujala kapitola Kouzelný pramínek. Je o vesnickém chlapci Jakubovi, který každý den chodí k potůčku na svou každodenní procházku. Jednou se mu stalo, že šel na procházku a začalo pršet. Se zdržením nepočítal, ale musel se schovat pod list a čekal, až déšť přejde. Pršelo dlouho až do západu slunce. Najednou byla tma. Jakub znal les jako své boty, ale když byla tma, byl úplně ztracený. Domů by netrefil. Rukama si nahmatal měkké místo, aby se mu dobře leželo a rozhodl se přenocovat. Nedařilo se mu usnout, až když viděl, že vysvitl měsíc, trošku viděl. Třikrát hmátl do něčeho studeného a uviděl, že je to studánka. Byl rád, že se něčím může zabavit, a tak se rozhodl ji vyčistit. Potom cítil, že se k němu vloupává nějaký sen, a tak usnul. V noci ho ale probudilo vytí vlků. Před tím, když tohle neslyšel, tak si myslel, že je v bezpečí, ale teď už se bál. Přemýšlel celou dobu nad tím, co udělá. Když vlci přestali výt, na pár minut bylo ticho. Najednou viděl nějaká světýlka v lese. Byly to vlčí oči, hladová smečka vlků se k němu blížila. Najednou ze studánky začal tryskat pramínek, který mu tichým hlasem řekl, ať se ničeho nebojí, že voda vlčí smečku zažene. Vlci utekli. Jakub poděkoval pramínku a pramínek na něho ještě jednou promluvil, ať jde domů, že vlci by se mohli vrátit. Pramínek mu řekl, že mu cestu ukáže. Tak se Jakub dostal domů, Zamkl za sebou dveře a usnul ve své měkké postýlce. Od té doby chodí Jakub po horách a hledá svůj pramínek. Aby pramínku poděkoval, čistí všechny studánky od listí a nepořádku.
Hlavní postavou je Jakub. Je hodný, protože čistí všechny studánky. Další postavou je pramínek. Je laskavý, že pomohl Jakubovi a že ho odměnil za to, že Jakub vyčistil studánku. Vlci jsou hladoví, chtěli Jakuba sníst.
Knížku jsem si vybrala v knihovně ve Slatiňanech, kam ráda chodím, protože tam mají spoustu pěkných a zajímavých knížek. Knížka mě zaujala názvem Mokré pohádky a to proto, že se blíží léto a já se těším na koupání ve vodě. Knížku bych doporučila Matymu, protože má taky rád vodu. Některé pohádky jsou poučné a všechny jsou zajímavé.