Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Pavla

Pavla Tvrzická

Klářin sen

Klářin senVydavatelství Albatros, Praha 2011, počet stran 147.
Napsala Pia Hagmarová, ilustrovala Barbora Kyšková.
Jedná se o příběh desetileté dívky Kláry, která milovala koně. Bydlela v Praze a snila o tom, že bude jezdkyní. Rodiče se rozvedli a maminka jí oznámila, že se budou stěhovat na venkov. Klára se moc zlobila, že bude muset vyměnit školu i kamarády. Přesto se jeli podívat na nový dům. Na zahradě Klára objevila starou stáj a nedaleko i jezdeckou školu. Zde se seznámila s Annou, která se stala její nejlepší kamarádkou. Ve stáji pracovala Maggan, která začala Kláru učit jezdit na koni. Tím se Kláře splnil její velký sen stát se jezdkyní.
V knize vystupuje dívka Klára, její maminka, tatínek a kamarádka Anna, Maggan a Klářiny spolužáci. Klára je milá a hodná, protože miluje zvířata a obzvlášť koně.
Kniha se mi moc líbila, je o dívce, která je stejně stará jako já a které se splnil sen stát se jezdkyní.
Knihu bych doporučila Elišce, která má také ráda koně. Je pro čtenářky od devíti let. Četla jsem ji tři týdny.
Charakteristika: Maggan byla hodná, protože naučila Kláru jezdit na koni. Anna byla hloupá, protože se smála Kláře, že neumí jezdit na koni.
Literatura: dobrodružný příběh.

Anička u moře

Anička u mořeKnihu vydalo nakladatelství Albatros, Praha 2010. Má 113 stran.
Napsala ji Ivana Peroutková, ilustrovala Eva Mastníková.
Je to příběh o osmileté holčičce, která se jmenovala Anička. Bydlela u babičky na venkově. Rodiče byli na služební cestě v Africe, kde ošetřovali nemocné děti. Byl podzim a s kamarádem Tarkem připravovali loutkové představení o Kaštanovém království. Když se Anička jednoho dne vrátí ze školy, rodiče mají pro ni veliké překvapení. Přiletěli domů a oznámili jí, že všichni tři poletí hned zítra k moři do Egypta. Anička začala brečet, protože se bála, že nedokončí s Tarkem loutkové představení. V Egyptě strávila Anička týden a nakonec se jí tam moc líbilo. Jezdila na velbloudech, koupala se v moři a žahla ji medúza. Po návratu dokončila s Tarkem představení.
V knize vystupuje holčička Anička, její maminka, tatínek, kamarád Tarek a kamarádka Dominika. Anička je hodná a bojácná, protože se bála letět k moři.
Kniha se mi moc líbila, protože jsou v ní hezké obrázky, a moc hezky se čte. Doporučila bych ji Pavle, protože má ráda dobrodružství a tato kniha dobrodružství skrývá. Je pro čtenářky od sedmi let. Četla jsem ji asi dva týdny.
Názvy kapitol: Anička s Tarkem nacvičuje divadlo, Anička poletí poprvé v životě k moři, Loučení s kamarády a příprava na cestu a dalších patnáct kapitol.
Druh literatury: povídka

Příhody včelích medvídků

Příhody včelích medvídkůIlustroval Ivo Houf, napsal Jiří Kahoun, texty písní Zdeněk Svěrák.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Tato kniha vypráví o dvou nezbedných čmeláčích chlapcích. Ten menší se jmenuje Brumda a ten větší Čmelda. Ti dva spolu prožívají dobrodružství. Třeba v kapitole Ubrečená. Jednou letěl Brumda kolem Mateřídouškové meze a vtom slyší brekot. Protože se u lístku Mateřídoušky narodilo miminko. Brumda hned letěl domů říct to mamince a bráškovi a ti hned letěli za Brumdou k lístku Mateřídoušky. Tam bylo ubrečené miminko a u něj stála smutná maminka, protože to miminko pořád brečelo a brečelo a nikdo nevěděl co s tím. Ale Brumda dostal nápad, aby mu zkusili dát trošku lipového medu, že by prý měl pomoci a on opravdu pomohl a miminko přestalo brečet.
Kniha má 81 stran. Doporučila bych ji Elišce Horákové, protože by se jí možná líbily obrázky.
Druh literatury: pohádkový příběh
Charakteristika postav: Brumda je neposlušný, protože musel pokaždé někam letět. Čmelda je zvědavý, protože musel všechno vidět. Maminka je starostlivá, protože měla pokaždé o Brumdu a Čmeldu strach.
Názvy kapitol: Spavá, Sluníčková, Ubrečená, Počítavá, Zdravivá, Řešátková, Pavučinová, Vzdychavá a dalších 18 kapitol. Knihu jsem četla, protože má moc hezké obrázky. A je zajímavá písničkami mezi kapitolami. Doporučila bych ji Elišce Horákové, protože by se jí určitě líbily obrázky. Kniha je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji čtyři dny.

Smaragdové ostrovy

Smaragdové ostrovyNapsala Marie Rivai, ilustroval Václav Sika, vydalo nakladatelství Petrklíč Praha v roce 2007.
Tato kniha se skládá z třiceti lidových pohádek, legend a bajek z Indonésie. Vypráví o neobvyklém hrdinství, lásce, přátelství a moudrosti lidí a zvířat žijících na věčně zelených ostrovech.
Na ostrově Kalimantánu bylo právě uprostřed léta a slunce začalo vysoušet vodu a na stromě seděl čáp a podřimoval. Náhle k němu přiběhlo hejno opic, které ho probudili a utekly pryč. Čáp najednou dostal hlad, a tak dostal nápad, že poletí k vodě a nějakou tu rybu si chytí. Ale všechny ryby byly tam, kde bylo nejvíce vody. Ale přeci jenom jedna ryba vykoukla a ptala se: „Co tu děláš čápe?“ Ale čáp otevřel zobák a rybu chytil a vyletěl s ní na strom a nechal ji ve svém hnízdě. Ryba praví: „Když mě necháš žít, můžeš si vytáhnout další rybu.“ A on si ji vytáhl, a tak se to opakovalo dál s dalšími rybami, až vytáhl všechny ryby a chystal se je sníst. Tak ryby napřáhly ocas a shodily čápa ze stromu a čáp dopadl tak, že zemřel.
Kniha má 88 stran. Doporučila bych ji Pavlovi Rohlíkovi, protože má rád bajky a možná i legendy.
Druh literatury: lidové pohádky a legendy z Indonésie.
Charakteristika postav: Čáp je zlý, chtěl sníst ryby, protože měl hlad. Ryby byly nebojácné, protože se nebály čápa.
Názvy kapitol: Převrácená loď, Ďáblův orel, O proradném čápovi, Jak na svět přišel krokodýl, Voňavá voda, Kdy nastává den a noc, Veselé příhody jelínka Kančila a dalších 22 kapitol.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Vybrala jsem si ji, protože není tak tlustá. Je zajímavá hezkými obrázky. Četla jsem ji čtyři dny. V textu mě zaujala některá indonéská slova.

U všech čertů

U všech čertůNapsal Jiří Kahoun, ilustroval Ivo Houf.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji sama.
U úlu se otevřela dvířka a vykoukl starý čert Camfour a udiveně kouká na to, jak v zimě trochu svítí slunce. Vtom ho za ocas zatahal sám vládce pekel Remcal a při tom se koukal na rozvrh, co mají dělat a bylo tam napsáno, že Remcal a Maťátko mají naučit malého čertíka Prskavku něco ke kovářství. Jelikož Remcal a Maťátko o kovářství nic nevědí, nasedli na létající polštář a letěli ke kováři Klofandovi. Když z polštáře slezli, zaklepali na dveře, a když nikdo neotevíral, vstoupili. Čertí kovář Klofanda spal, čertící ho budili, ale Maťátko jim řekl, že se půjde podívat po dříví na topení. V lese se převlékl za bábu a pelášil zpátky. Mezitím Prskavka řekl kováři, že ho má něco přiučit ke kovářství. Čertí kovář mu radši řekl, že ho přiučí kovářskému spánku, že ho prý bude také potřebovat, a tak spali. Ale zanedlouho tam přišel Maťátko převlečený za bábu se sekerou v ruce. Klofanda s Prskavkou ho nepoznali. Čertík Maťátko potřeboval sekeru nabrousit. Klofanda ji nabrousil a podal Maťátku a přitom mu spadla sukně. Klofana mu řekl, zda-li se nestydí a Maťátko se červenal jako malina. Když se všechno vyřešilo, nasedli na lítající polštář a letěli zpátky do pekla.
Kniha má 91 stran. Doporučila bych ji Dorotě Špásové, protože se dobře čte a má hezké obrázky.
Druh literatury: pohádka
Charakteristika postav: Camfour je hodný, protože letěl s Prskavkou a Maťátkem ke kováři. Maťátko je mazaný, protože se převlíkl za bábu, aby se nemusel učit jako Prskavka. Prskavka je chytrý, protože raději spal, než aby se učil. Klofanda je líný, protože nechtěl Prskavku nic jiného naučit, jenom kovářské spaní.
Názvy kapitol: Čertovské probuzení, Čertovská zima, Čertovské obrázky, Čertovská kovárna, Čertovská muzika, Čertovské učení, Čertovské zápasy, Čertovská pec, Čertovské pletení, Čertovská dobrota.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let, četla jsem ji čtyři dny.

Zlatý klíček pro Alenku

Zlatý klíček pro AlenkuNapsal Jiří Bílý, ilustroval Miloslav Disman.
Vydalo nakladatelství Axióma v Praze roku 2000.
Jedná se o příběh o holčičce Alence, které se zdál jednou sen o kouzelné říši. Moc toužila se do té říše podívat. Jednou u rybníka ji objala bublina, kterou vyčaroval malý skřítek Ruželínek. Alenka se dostala do kouzelné říše, kde se seznámila s Růželínkem, který vyčaroval tu bublinu, protože věděl, že Alenka se chce moc podívat do kouzelné říše. Nabídl jí, že se stane jejím průvodcem po kouzelné říši. Nejprve se seznámila se všemi zvířátky a pak to hlavní: seznámil ji s králem skřítků, který ji dal jako dar klíček od zlaté skříňky. Ta skříňka byla někde schovaná a nikdo nevěděl kde. Alenka slíbila, že skříňku najde, a tak se vydala na cestu s Růželínkem. Po dlouhé cestě usnuli. Alenka se zanedlouho probudila, mezitím Růželínek zmizel, a tak se na cestu vydala sama. Potkala skřítka Vychytrálka, který šel s ní dál k řece Nenávisti, kde se Alence zastesklo po tatínkovi a chtěla se vrátit domů. Klíček si schovala pod veliký strom. Když se vrátila domů, našla tatínka ležet v posteli, kde spal. Alenka se ho snažila probudit, ale marně. Najednou se vedle Alenky objevil skřítek Růželínek a přemlouval ji, aby se vrátila zpátky do kouzelné říše. Alence se moc nechtělo, ale najednou ji oslnilo světlo, které ji vedlo zpátky k rybníku. Zde se jí objevil přízrak, který ji řekl, že skříňka je ukryta v každém dobrém srdci. Vrátila se domů, kde na ni již čekal tatínek.
Kniha má 98 stran. Doporučila bych ji Dorotě Špásové, protože se jedná o hezký příběh holčičky, která měla sen a určitě by si ho ráda přečetla.
Druh literatury: pohádkový příběh
Kniha je pro čtenářky od osmi let. Četla jsem ji dva týdny. Vybrala jsem si ji ve svojí knihovně. V textu mě zaujalo, že Alenka nechtěla dál hledat klíček a chtěla se vrátit domů.
Charakteristika jednajících postav: Alenka je milá, protože přijala skřítka Růželínka jako průvodce. Růželínek je zlý, protože Alence utekl. Skřítek Vychytrálek je hodný, dovedl Alenku domů.
Názvy kapitol: Alenčin sen o kouzelné říši, Růželínek, Zlatý klíček, Příběh chrousta, Alenka skřítkem, Zlatá skříňka, Vesnička Veselinka a další.

Luisa a Lotka

Luisa a LotkaNapsal Erich Kästner, ilustrovala Eva Mastníková.
Knížku vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2010. Líbila se mi, vybrala jsem si ji sama.
Bylo léto a Lotka byla poslána maminkou z Mnichova na tábor k jezeru Seebühl, kde měla svoje kamarádky. Luisu jela na stejný tábor, ale z Vídně, kde bydlela s tatínkem. Poprvé se setkali v budově, kde měli spát. Když Luisa uviděla Lotku, hodně se naštvala, protože Lotka byla stejná jako ona. Akorát Luisa měla rozpuštěné kudrny a Lotka zapletené copy. A tak ji neměla ráda. Jenomže ty dvě dostaly stejný pokoj. Lotka se začala vybalovat, vypadla ji fotka tatínka a Luisa hned poznala, že to je její tatínek, a tak vyndala fotku maminky. Lotka také svoji matku hned poznala. Ty dvě to začaly probírat, až zjistily, že jsou to dvojčata. Obě se chtěli podívat na svého druhého rodiče. Luisa si udělala copy a Lotka rozpuštěné kudrny a vzájemně se vyměnily. Skončil tábor a Luisa si začala říkat Lotka a Lotka Luisa. Lotka ve Vídni zjistila, že tatínek má přítelkyni, tak začala být nemocná, aby tatínek zavolal maminku a ta přijela sem. Povedlo se, maminka přijela. Tatínkova přítelkyně odjela pryč, protože se dozvěděla, že její přítel má manželku. Lotka se hned uzdravila a všechno vysvětlila. Začala oslava Luisiných a Lotčiných desátých narozenin.
Charakteristika: Luisa a Lotka hodně chtěly, aby se rodiče usmířili. Maminka byla milá, protože přijela, když to Lotka potřebovala. Tatínek byl zlý, chtěl žít s přítelkyní a ne s manželkou.
Kniha má 110 stran. Doporučila bych ji Páje Frošové, protože to je krásný příběh děvčat, který by si Pája ráda přečetla.
Žánr: dívčí příběh
Kniha je pro čtenářky od osmi let. Četla jsem ji dva týdny. V textu mě zaujalo, že se Luisa a Lotka chtěly vyměnit. Kniha má kapitoly označené čísly.
Kniha je zajímavá tím, že se Luisa a Lotka vyměnily, a rodiče to nepoznali.

Katrin a Lotka

Katrin a LotkaNapsala Ann Mari Falková, ilustrovala Alena Schulz.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2012.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji sama. Vypráví o dvou holčičkách Katrin a Lotce, které spolu prožívají různá dobrodružství. Byly Velikonoce a Katrin s Lotkou si hráli jako vždy venku. Katrinin bratr si pouštěl v kaluži lodičky. Holky si hrály s Ollem. Lotka najednou skočila do kaluže a celá se pocákala. Katrin zůstala čistá, jako vždy. Maminka odvedla Lotku domů a už ji ven nepustila. Katrin bylo Lotky líto, a tak ji napadlo, že si vymění maminky. Lotka s tím hned souhlasila. Večer si Katrin lehla do Lotčiny postele a Lotka do Katriny. Rodiče o tom nevěděli, a tak byli překvapeni, že mají jinou holčičku. Ráno si dívky vše vysvětlily a vrátily se zpátky se svým maminkám.
Katrin a Lotka slavily Vánoce u babičky a dědy, kde bylo zvykem chodit do sauny a poté se vykoupat v ledovém jezeře. Lotka se ale nejprve vykoupala v sudu s teplou vodou. Katrin se bála, aby je maminka nenechala u babičky. Nastal Štědrý večer a rozdávaly se dárky. Holky dostaly dlouhý dárek, ve kterém byly lyže. A tak je šly hned vyzkoušet a uviděly maminku, jak přijíždí. Sundaly lyže, rozloučily se s babi a dědou a jely domů.
Charakteristika: Lotka je neposlušná, pokaždé se zašpinila, nápaditá, stále si něco vymýšlela. Katrin je záludná, vyměnila si maminku. Babička s dědou jsou milí, vzali si děvčata na Vánoce. Olle je hodný, hrál si s holkama.
Kniha má 74 stran a doporučila bych ji Báře Maškové, protože se dobře čte.
Žánr: dívčí příběh
Kniha je pro čtenářky od osmi let. Četla jsem ji dva týdny. Má dvě kapitoly: Jak si Katrin a Lotka vyměnily maminky, Katrin a Lotka slaví Vánoce.
V textu mě zaujalo, že si holky vyměnily maminky, je zajímavá i ilustracemi.

Bílý kamínek

Bílý kamínekNapsala Gunnel Lindová.
Ilustroval Ruda Šváb.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Vydalo ji nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1979.
Kniha vypráví o holčičce Fidel přezdívanou Fia, klukovi Hampusovy přezdívaný Král nebezpečenství a o malém bílém obyčejném kamínku, který pro Fiu a Krále nebezpečenství znamenal hodně. Vše začalo venku u brány, kde stála Fia s kamínkem v ruce. Najednou Fia z ničeho nic zakopla a kamínek se kutálel za zamčenou bránu. Fia hned utíkala pro klíč do domu, kde bydlela. Ale král nebezpečenství byl rychlejší a kamínek vzal do ruky a hned ho chtěl. Mezitím přiběhla Fia a chtěla kamínek zpátky, jenže Král nebezpečenství ho chtěl taky a tak Král nebezpečenství dal Fie úkol. Fia musí celý den mlčet, když to splní, dostane bílý kamínek nazpět. Fia první úkol zvládla bez problému. Teď byl tedy kamínek Fii. Jenže Král nebezpečenství ho taky chtěl a tak na oplátku dala Fia úkol Králi nebezpečenství. Musí namalovat na kostelní hodiny obličej. Král nebezpečenství celý den přemýšlel, jak to udělat, až najednou dostal nápad: v sadě jabloní si natrhá jablka, ty nabarví barvou a hodí na kostelní hodiny. Tento nápad se povedl. Fia hned ráno po probuzení běžela k oknu a opravdu na kostelních hodinách byl namalovaný obličej. Jenže to uviděla i stará Malin a okresní soudce, kteří to vidět neměli. Okresní soudce se rozzlobil a Král nebezpečenství věděl, že z toho nic dobrého nebude, a tak se přihlásil a tím se vše vysvětlilo. A od té doby mají kamínek oba dva.
Charakteristika: Fia je milá, po splnění úkolu dala Kamínek Králi nebezpečenství. Král nebezpečenství je hodný, podal Fie kamínek.
Druh literatury: pohádkový příběh
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Doporučila bych ji Dorotě Špásové, protože ráda čte příběhy.
V knize mě zaujaly krásné obrázky. V textu mě zaujalo, že kamínek putoval od jednoho ke druhému.
Kapitoly: Začátek, Podivuhodný den, Začátek prvního hrdinského činu Krále nebezpečenství, Král nebezpečenství a pomalovaný ciferník, Začátek první Fideliny zkoušky, Fidelino němé dopoledne, Fidelino němé odpoledne, Začátek druhého hrdinského činu Krále nebezpečenství, Král nebezpečenství a procházka se slonem a dalších třináct kapitol.
Knihu jsem si vybrala, protože mi ji doporučila babička. Má 169 stran.

Záhada zelené rukavice

Záhada zelené rukaviceNapsala: Enid Blytonová, ilustroval Bohumil Fencl.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2007.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Má 197 stran. Četla jsem ji měsíc s přestávkami.
Byly prázdniny, Roger, Diana a Pajda čekali na prastrýčka Roberta, až přijede na návštěvu. Prastrýček si cestou k nim koupil noviny, ve kterých bylo napsáno: Krádež vzácných rukopisů. Roger, Diana a Pajda se začali o krádež zajímat, ale na nic nepřišli. Až najednou se jednoho dne v novinách objevila další zpráva o krádeži. Tentokrát na zámku Marloes. Roger s Dianou poprosili prastrýčka, aby se jel s nimi do zámku Marloes podívat na vzácné rukopisy. Cestou do zámku uviděli pouť, která byla i tam, kde se stala krádež. V zámku potkali dva pány a jeden z nich měl lupu. ˝Možná mají něco společného s krádežemi,˝ pomysleli si. Po prohlídce zámku se šly děti ještě podívat na pouť za svým přítelem Barnym, jestli by něco o té krádeži nevěděl. Barny nic nevěděl, ani netušil. Slíbil jim, že jim pomůže lupiče najít. Barny je seznámil s opičáky Tágem a Mágem a opičkou Mirandou. Tágo miloval sladkosti a Mágo hračky. Pajda koupil bonbony, jenomže Tágo mu je vzal z kapsy, aniž by o tom Pajda věděl. Pajda na to přišel, až když se chtěl o bonbony rozdělit se svými kamarády. Pajda dal Tágovi pohlavek, aby mu je vrátil a Tágo je vrátil i papírkem, na kterém bylo napsáno: o půlnoci na zámku Marloes. Děti se domluvily, že budou každý večer zámek sledovat. První noc nic neviděli, druhou noc musel jít Pajda sám, protože ostatním nebylo dobře. Tu noc spatřil šplhající postavu po okapu. Ráno to řekl ostatním, ale nikdo nevěděl, kdo by to mohl být. Našla se tam také zelená rukavice, která nepasovala na ruku nikomu jinému, jenom Tágovi, který uměl jenom trochu mluvit, tak jim pověděl tři slova: lupa, zápach a komín. Všem to bylo jasné. Ten chlap, co měl lupu, z ní vypouštěl zápach na listiny, které chtěl ukrást a Tágo do zámku vlezl komínem a ukradl zapáchající listiny. Zelené rukavice nosil proto, aby nezanechal otisky. Chvíli pátrali po člověku, který Tága navedl a naučil krást listiny, a nehledali dlouho, byl to známý zloděj Thomas Colville, po kterém pátrali už nějakou dobu a také u sebe měl druhou zelenou rukavici.
Charakteristika postav: Děti jsou hodné, pomohly dopadnout zloděje. Tágo je chytrý, kradl podle zápachu. Zloděj je mazaný, lupou zanechával zápach na papírech.
Knihu mi půjčil bratránek. V textu mě nezaujalo nic, ale kniha se mi líbila. Zaujaly mě černobílé obrázky. Doporučila bych ji Páje Frošové, protože má ráda detektivky, a protože už nějaké knihy od spisovatelky Enid Blytonové četla.

Domov pro Marťany

Domov pro MarťanyNapsala Martina Drijverová, ilustrovala Eva Mastníková.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Desetiletá Michala se se svými rodiči a bratrem Martinem přestěhovala do Prahy. Martin měl Downovu nemoc, takže vypadal jinak než ostatní děti. Dům, ve kterém měli bydlet, byl nedaleko školy, do které měla Michala po prázdninách chodit. Bála se, jak bude vycházet se svou třídou a jestli si najde nějakou kamarádku. Kamarádku si našla hned druhý den, jmenovala se Lucie a byla to její nejlepší a jediná kamarádka. Když maminka s tatínkem dodělávali dům, poslali Michalu, aby šla s Martinem na hřiště. Vtom šla kolem Michaly třída a začali se smát, jakého má divného bratra. Lucie jí na místě řekla, že s ní už nekamarádí, protože má takového divného bratra a taky kvůli tomu že jí to neřekla. Když měli hotový dům, mohla si Michala do něj pozvat kamarádky. A tak pozvala svou novou kamarádku Janu, které nevadilo, že má Michala nemocného bratra. Už měla kamarádku i pokojíček, ve kterém by se mohlo líbit snad i Marťanům, kdyby sem přiletěli, napadlo Michalu.
Charakteristika: Michala je hodná, vzala svého bratra na hřiště a vůbec se za něj před třídou nestyděla. Lucie je zlá, nekamarádila s Michalou, protože má nemocného bratra. Jana je milá, kamarádila s Michalou i přesto, že má nemocného bratra.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Doporučila bych ji Elišce, protože ráda čte příběhy.
Druh literatury: příběh pro dívky
V knize mě zaujaly černomodré obrázky. V textu mě zaujalo, že Martin měl Downovu nemoc.
Kniha má 133 stran. Objednala jsem si ji z časopisu Albatros a velmi se mi líbila.
Kapitoly: Tak jsme se přestěhovali, Byli jsme v restauraci, Uběhl týden, Už se učíme, Možná že mám kamarádku, Ve škole mi to nejde, Mám nádherný pokojíček, plakala jsem skoro hodinu, Víkend se docela vydařil, Martin se strašně změnil, Babička se vrátila domů a dalších čtrnáct kapitol.

Správná pětka už v tom zase lítá

Správná pětka už v tom zase lítáNapsala Enid Blytonová, ilustroval Bohumil Fencl.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2011.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Georginy rodiče odjeli na dovolenou do Španělska a Georgina čekala na nádraží, až přijede Anna s Dickem a Juliánem. První den šli na pláž, kde se seznámili s Kájou, která jim zasedla důlky, které si vyhrabali v písku. Téhož odpoledne vykradl zloděj chatu Georginých rodičů. Ukradl vzácné bloky, které měl Georginův otec schované v trezoru. Další den šla Georgina s Timem jako vždy na večerní vycházku, ale už se nevrátila. Všichni tři se o Georginu nebáli, protože chodí až do města a vrací se dlouho v noci. Ráno ale Georginu nenašli a začali o ní mít strach. Vtom přišla Kája s dopisem a tvrdila, že jí ho dal cizí pán, kterého vůbec nezná. Julián začal číst, že jestli nevydají druhý blok, tak si Georginu s Timem nechají a hodí je ze skály a ať ten blok dají pod poslední kámen a až uslyší zahoukání sýčka, tak je Georgina s Timem volná. Chýlilo se k večeru a museli blok vydat, jenže se jim moc nechtělo a tak zabalili obyčejný blok z papíru. Zloději si blok vzali, ale Georgina s Timem nikde. Ještě ten večer je začali hledat. Kája jim řekla, že by mohli být v Havraním lese v takovém karavanu. Jenže tam nebyli, ale na stěně byl vyryt černý dub. Nikdo nevěděl, kde to místo je, ale Kája jim řekla, že to není místo, ale jeden člověk, který má takovou přezdívku. Hned se za nim vydali. Kája jim pověděla, že má dům na skále, a že je hodně protivnej. Anna raději zůstala doma. Černý dub Juliána s Dickem hned chytil. Kája mu naštěstí stačila utéct a kluky hned vysvobodila, a tak mohli pokračovat v plánu. Kája vylezla po břečťanu do věže a vysvobodila Georginu, Černý dub se spolupracovníky letěli po schodech do věže, kde je Kája zamkla a vzala klíč. Běželi pro Tima a utekli. Vše nahlásili policii, dostali zpátky ten blok a vše bylo v naprosté pohodě.
Charakteristika postav: Dick s Juliánem jsou milí, vzali k sobě do party Káju. Kája je hodná, pomohla jim vysvobodit Georginu s Timem. Georgina je nevinná, za nic nemohla.
Knihu bych doporučila Markétě Řezáčové a Páje Frošové, protože už pár dílů četli.
Druh literatury: dobrodružný vymyšlený příběh s kapitolami.
Kapitoly: Znovu v Kirrinské chalupě, Setkání na pláži, Tajemná tvář za oknem, Dobrodružství následujícího dne, Hastroška Kája, Co se v noci stalo, Policie v akci, Kam se poděla Georgina, Vydírání, Sidův nádherný večer a dalších 15 kapitol.
Kniha má 166 stran. Zaujaly mě desky knížky. V textu mě zaujalo, že Georgin otec měl tak cenné bloky u sebe na chatě jen v trezoru. Knihu jsem si objednala z časopisu Albatros a moc se mi líbila.

Správná pětka na ostrově pokladů

Správná pětka na ostrově pokladůNapsala Enid Blytonová, ilustroval Bohumil Fencl.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Anna, Dick a Julián jeli na prázdniny ke svojí sestřence Georgině. Georgina matka, teta Fanny vlastnila ostrov, na kterém byla zřícenina hradu. Georgina ostrov ale považovala za svůj. Nikoho na ostrov nevzala, ale rozhodla se, že tam Juliána a Dicka s Annou vezme. U ostrova byl také starý vrak, na kterém vezl Georgin praprapradědeček ingoty zlata. Nikdo ale nevěděl, kde teď ty ingoty jsou. Dick a Georgina se šli okamžitě do vraku podívat. Našli tam malou truhličku, kterou potom rozdělali doma v kůlně. Strýc Qentin jim ale truhličku sebral, protože věděl, že je to něco mnohem cenného a hned ji prodal pánovi, který tyto věci sbírá. V truhličce byla mapa ostrova a ukázáno kde jsou ty ingoty. Gorgina s Annou a kluky si ji naštěstí stačila obkreslit. Hned se vydali na ostrov hledat zlato, vlezli do podzemní chodby a hledali. Anna najednou uviděla staré rezaté ale pořád ještě dost pevné dveře. Všichni se je snažili otevřít, ale nešlo to. Rozhodli se, že Dick s Annou dojdou pro sekeru. Venku stál motorový člun a tři chlapi. Dick s Annou se naštěstí stačili schovat. Jeden z mužů byl ten co si koupil tu truhličku co našli ve vraku. Mířil dolů do podzemní chodby ke dveřím. Georgině a Juliánovi se nabídl, že jim otevře dveře. Jenomže jakmile otevřel dveře, zavřel tam Georginu s Juliánem. Ten muž si totiž taky podle mapy šel pro zlato. Jen co muži odjeli, Dick s Annou Georginu s Juliánem okamžitě vysvobodili a vše nahlásili policii. Zloděje zavřeli do vězení a ingoty zlata patřili tetě Fanny, strýci Qentinovi a Georgině.
Charakteristika postav: Dick s Juliánem jsou hodní, pomohli Georgině najít zlato. Georgina je šikovná, vzala je na ostrov. Zloději jsou zlí, koupili si truhličku, jenom aby mohli ukrást zlato.
Doporučila bych ji a Páje Frošové, protože už několik dílů správné pětky četla.
Druh literatury: dobrodružný vymyšlený příběh
Kapitoly: Velké překvapení, Divná sestřenice, Zvláštní příběh- a nová kamarádka, Vzrušující odpoledne, Návštěva na ostrově, Co způsobila bouře, Zpátky v Kirrinské chalupě, Pátrání ve vraku, Truhlička z vraku, Překvapivá nabídka a dalších sedm kapitol.
Kniha má 142 stran. Zaujaly mě desky knížky. V textu mě zaujalo, že teta Fanny vlastnila ostrov. Knihu mi půjčila Markéta Řezáčová a moc se mi líbila. Četla jsem ji jeden týden.

Anička a cirkus

Anička a cirkusNapsala Ivana Peroutková, ilustrovala Eva Mastníková.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.
Anička šla do školy a naproti přes silnici uviděla cirkus. Ve škole si o něm všichni povídali. Anička se domluvila s kamarádkami, že se k němu půjdou po škole podívat. Když došly k cirkusu, přišel k nim kluk jménem Erik. Dal jim hádanku: kdo uhodne, co v cirkuse dělám, dostane na sobotní představení lístek zdarma. Nikdo to neuhodl. Když šla jednou Anička ze školy, oslovila jí jedna holka, která v cirkuse vystupuje. Hned se spolu skamarádili a ta holka jménem Bětka jí pozvala do své maringotky. Anička jí obdivovala, že v cirkuse chodí po laně, které je ve vzduchu. Bětka jí slíbila, že Anička bude také v sobotu vystupovat. Aničce chození po laně nešlo, tak zkusili žonglování, ale třetí míček jí vždy spadl. Už tu byla jen poslední možnost a to jezdění na koni, jenomže to Aničce také nešlo. Anička se zeptala Bětky, co dělá v cirkuse kluk Erik. Bětka řekla, že hraje na trumpetu. Ve škole o velké přestávce to Anička sdělila Julje, která si ten lístek nejvíce zasloužila, protože Aničce dala nejhezčí dárek co kdy Anička dostala. Do soboty se Anička nic nenaučila a tak děla klauna a rozdávala letáky. Aničce se to přesto líbilo. V pondělí už musel cirkus odjet. Anička se sotva stačila rozloučit s Bětkou a slíbila ji, že až přijedou podruhé určitě se něco naučí.
Charakteristika postav: Anička je snaživá, protože se snažila chodit po provaze. Bětka je hodná, kamarádila s Aničkou.
Knížku bych doporučila Lucce Tvrzické, protože už několik dílů Aničky četla.
Druh literatury: dívčí příběh s kapitolami
Kapitoly: O čem si ráno povídala celá třída, První obhlídka cirkusu, Anička poznává novou kamarádku, Proč Anička nemohla vyzradit svoje tajemství, A znovu v cirkuse, kde Anička dostává umělecké jméno a dalších 16 kapitol.
Kniha má 131 stran. V knize mě zaujalo, že se Anička nic nestihla naučit. V textu mě zaujalo, že Bětka nechodila do školy. Knihu jsem si objednala z časopisu Albatros a moc se mi líbila. Četla jsem ji tři dny.

Detektivové v sedlech - Hledači pokladů

Detektivové v sedlech - Hledači pokladůNapsala Petra Wiese, ilustroval Imke Kretzmann.
Vydalo nakladatelství Víkend v Praze roku 2012.
Kniha je pro čtenáře od 9 let. Má 125 stran. Četla jsem ji tři dny.
Fina, Mimi, Bastian, Lukáš a jejich pes Bandita si se svými poníky vyjeli na vyjížďku. Cestou k lesu se jim zaběhl Bandita, všichni se ho snažili chytit, ale Bandita si pořád chtěl hrát na honěnou. Zastavil se až před hromadou hlíny, ve které začal hrabat. Bastian vyndal Banditovi tu vyhrabanou věc z pusy a všiml si, že to vypadá jako zuby. Zavolali panu Luňákovi, který je archeolog. Myslel si, že ty zuby jsou z člověka z doby bronzové. Totiž nedaleko Senochrup kde všichni bydleli, byli staré vykopávky. Pan Luňák si zuby uschoval do sáčku a položil do kufru s drahými přístroji, které potřebuje k práci. Pan Luňák se rozhodl, že se budou na tomto poli provádět vykopávky. Jenže majitel tohoto pole pan Gregor mu to nechtěl dovolit, protože pole chce prodat jednomu Angličanovi a ten z toho pole udělá golfové hřiště. Tutéž noc panu Luňákovi někdo ukradl ten kufr, kde byly uloženy zuby. Fina, Mimi, Lukáš a Bastian se hned pustili do vyšetřování. Nejprve sňali otisky prstů a potom hledali stopy. Bastian si všiml, že pachatel musí mít na palci jizvu. A holky zase našli kus pruhované látky mezi křovím, kudy určitě lupič musel jít. Když šli do restaurace, uviděli tam pana Gorgona, který má na sobě bundu s dírou a látkou úplně stejnou jako to co našli holky v křoví. Lukáš si s ním ještě pro jistotu podal ruku, jestli má na palci jizvu, a měl. Hned se zavolalo na policii. U výslechu řekl, že ukradl kufr, aby pan Luňák nemohl dělat vykopávky, aby se tu postavilo golfové hřiště.
Charakteristika postav: Mimi, Fina, Bastian a Lukáš jsou šikovní, protože dopadli lupiče. Pan Gorgon je zlý, protože chtěl ukrást kufr.
Doporučila bych Markétě Řezáčové, protože ráda čte detektivky.
Druh literatury: dobrodružný příběh s kapitolami
Kapitoly: Polapení Bandity, Zuboznalci, Čekání na odpověď, Konečně odpověď, Stopy z minulosti, Případ není z minulosti, Dopadení, A co dál?, Mimo hru, Zděšení.
V textu mě zaujalo, že Gorgon ukradl kufr. V textu mě zaujalo, že kniha má tabulku s tajným písmem. Knihu jsem dostala k Vánocům a moc se mi líbila.

Kuky se vrací

Kuky se vracíNapsal Jan Svěrák, ilustroval Jakub Dvorský.
Vydalo nakladatelství Mladá fronta a.s v Praze roku 2010.
Kniha je pro čtenáře od 6 let. Má 132 stran. Četla jsem ji 3 dny.
Kuky bydlel na poličce v pokojíku Ondry. Když Ondrova maminka uklízela, vyhodila i Kukyho, protože nebyl vhodný na Ondrovo astma. Maminka pytel, ve kterém byl Kuky, vyhodila do popelnice. Ondra se v noci probudil a došel si ven pro Kukyho. Jenomže ráno tam prostě nebyl. Z okna viděl, jak celou popelnici vysypávají do velkého vozu. Vůz jel směrem na skládku, kde to všechno vysypali. Mezi odpadky byl i Kuky. Vše, co Kuky prožíval, si myslel i Ondra. Najednou zničeho nic Kuky ožil a snažil se z té skládky utéct. Jenomže to nešlo, všude okolo byl plot a ještě ke všemu ho honili dva pytlíci. Jeden se jmenoval pytlík Zapík, protože místo nosu měl zapalovač, a ten druhý se jmenoval pytlík vidlička, protože držel v ruce na obranu vidličku. Kukymu se podařilo protáhnout plotem, ale pytlíci se na něj nalepili jako placky. Kuky šel směrem k lesu. Bloudil dlouho, až potkal kapitána von Hergota. Vyměnili si spolu pár slov a Hergot ho pozval k sobě do domečku, který byl na větvi starého smrku. Další den se všichni sešli v hospodě. Tam starý hostinský choroš naléval horkou mízu. Najednou něco zazvonilo v pařezu. Kuky se ozval, že ví co to je. Byl to mobil. Mezitím k hospodě přijeli i dva pytlíci a s nimi i zlý Anuška, který chce být kapitánem místo Hergota. Hledali Kukyho. Všichni hned řekli, že je tady, ale Kuky se bránil, že nikam nechce. Zkusil zavolat tím mobilem domů, ale nic se neozvalo. Tak ho pytlíci prostě naložili a jeli s ním na skládku. Hergot ho bránil, ale prostě to nešlo. A tak začala velká honička. Honili se i v obilí, které začalo hořet, protože ho Anuška zapálil. Hergot naložil Kukyho a jen tak tak stačili ujet. Cestou začalo pršet. A to byl problém, Kuky se totiž nesmí namočit, protože dlouho schne. Byli daleko od domova, a tak si udělali oheň a ustlali na hřbitově. Kuky si ze sebe vyndal piliny a poklidně spal dál. Ráno je Anuška s pytlíky našli. Hergota nacpali do pet lahve a Kukyho piliny spálili. Samotný Kuky se stačil zachránit. Znova začalo pršet, jenomže Kuky se bez svých vnitřností nemohl pohybovat, a proto si zalezl pod kámen. Malý ptáček mu donesl pírko, aby si ho dal do kožichu. Za chvíli už měl kožich plný a mohl se vydat na cestu. Kapitána von Hergota pověsili k hospodě. Anuška všem nakecal, že to pole zapálil Hergot. Všichni tomu věřili, jenom malý Dubánek byl proti. Anuška se tak stal novým kapitánem. Kuky přijel zachránit Hergota, aby mohli před Anuškou ujet a aby Hergot Kukyho odvezl domů. Zase začalo pršet, ale to si už na sebe Kuky dal plechovku, aby znova nenamokl. V poklidu se vrátil domů. Doma maminka znovu uklízela a našla Kukyho. Maminka nevěděla, jak se tam Kuky dostal, ale hlavně že bude mít Ondra zase radost. Ondra se vracel ze školy a na posteli uviděl Kukyho. Musel na sobě mít takový skafandr na to Ondrovo astma. Ondra jel na kole k obchodnímu domu. Tam uviděl toho bezdomovce, kterého už tu jednou viděl. Ležel na zemi a tekla z něj krev. Myslel si, že to byl ten kapitán Hergot, a proto když ho dávali do sanitky, vtiskl mu do dlaně Kukyho. Kdyby se zase někdy vrátil do lesa bude mít sebou i Kukyho.
Charakteristika postav: Kuky je milý, pomohl Hergotovi. Hergot je hodný, odvezl Kukyho domů. Anuška a pytlíci jsou zlí, chtěli chytit Kukyho.
Doporučila bych ji Elišce Horákové, protože ráda čte tyto příběhy.
Druh literatury: Vymyšlený příběh s hlavním hrdinou
Kapitoly: Kuky jde do světa, Záchranná akce, Záhada, Kde všechno končí, Sám v lese, Kapitán von Hergot, Kdo to hraje?, Znovu v ohrožení, Kuky volá domů, Zajatec a dalších 38 kapitol.
V textu mě zaujala tato věta: Ty pošírované zaječí bobky jsou luxusní. V knize mě zaujalo, že je tu nakreslená mapa a i postavy, které tam vystupují. Knihu jsem si vypůjčila od Barči Maškové a moc se mi líbila.

Jednu jí vrazím!

Jednu jí vrazím!Napsala Elisabeth Zoller a ilustrovala Markéta Laštůvková.
Vydalo nakladatelství Víkend v Praze roku 2007.
Je to skutečný příběh pro děti od 9 do 12 let. Má 126 stran.
Kniha má 21 nepojmenovaných kapitol. Četla jsem ji 2 týdny.
Hlavní postavou je Emma, která je už skoro v pubertálním věku. Její kamarádky jsou Dorothea a Klára. Ve škole, do které Emma chodí, je vše v naprostém pořádku. Ale když tam přijde nová žákyně Eva, ve škole se objevuje šikana, pod vedením Evy. Její lid si vždy po ukončení školy vybere jednoho spolužáka a třísknou s ním o zem a stojí na něm tak dlouho, než Evě políbí nohu. Emma se rozhodla s tím něco udělat. Po škole se Emmy parta sešla u ní doma a domluvili se, že na toaletu kde Eva obvykle trůní, dají lepidlo a trochu i na zeď o kterou se opírá její lid. Jak se domluvili, tak se taky stalo, Eva šla trůnit a její lid se opřel o stěnu. Všichni se tam nalepili jako mouchy a byli rozčílení, jenom Emmy parta se zpovzdálí smála, až se za břicho popadala. Konečně byli spokojeni. Jenomže to neměli dělat, jen co se Eva odlepila od prkénka, začala Emmě nadávat: ty kravajzno jedna, když budeme chtít, můžeme tě i zabít. Emma se třásla jako osika ještě dlouho po tom co to Eva dořekla. Přece jen jí to neodradilo a došla za paní učitelkou Witzigmannovou. Jenomže ta nebyla na jejich straně, myslela si, že si to Emma jen vymýšlí. Mimochodem Eva taky kradla a celá třída o tom věděla, jenom paní učitelka Witzigmannová tomu zase nevěřila. Emmy parta se rozhodla jí donést důkazy, jenomže žádné neměla. Až Dorotheu napadlo, že si mohou koupit něco jako malou kameru. Od celé třídy kromě Eviny party vybrali peníze, aby měli dost na tu kameru. Hned po škole ji šli koupit. Jeden kus strčili Evě do batohu a druhý si nechali u sebe. Za týden Eva zase začala krást a jejich kamera to natočila. Konečně měli důkaz a hned ho ukázali paní učitelce Witzigmannové. Po chvíli paní učitelka uvěřila a dala Evě za šikanu a za krádeže trest. Eva se polepšila a její třída byla jako každá jiná.
Charakteristika postav: Emma je hodná, chytrá a obyčejná holka, která chce vyřešit problém ve třídě. Eva je zlá a pomstychtivá královna třídy, která chce všemu vládnout.
Doporučila bych ji Markovi Pytlíkovi, aby se dozvěděl, jak se chovat k ostatní spolužákům a taky aby věděl, jaké to je být na místě slabšího.
Druh literatury: skutečný a pravdivý příběh
V textu mě zaujalo, že Eva byla tak krutá. V knize mě zaujala velká písmena.
Knihu jsem si půjčila od Páji Frošové a moc se mi líbila, protože je poučná.

Včelí medvídci od jara do zimy

Včelí medvídci od jara do zimyNapsal Jiří Kahoun, ilustroval Ivo houf, texty písní Zdeněk svěrák.
Vydalo nakladatelství Albatros a.s. v Praze roku 2005.
Kniha je pro čtenáře od 5 let. Má 105 stran. Četla jsem ji dva dny.
Kniha vypráví o dvou malých čmelácích, kteří se probudili ze zimního spánku a zažívají plno dobrodružství. SLADKÁ: Čmelda s Brumdou a maminkou se probudili ze zimního spánku a dostali strašnou chuť na sladké. Jenomže všechny zásoby snědli přes zimu a další museli nasbírat. Proto jim maminka dala alespoň sladkou pusu. PAMPELIŠKOVÁ: Oba dva čmeláčí kluci se vydali na louku a tam rostlo plno pampelišek. Každý utrhl, co unesl a letěli domů. Doma se maminka rozhodla, že jim z těch pampelišek uvaří med. Ale její jediný hrnec hliňák jí spadl na zem a rozbil se. Kluci okamžitě letěli ke včele hrnčířce, aby jim dala nový. Včela ale žádný bohužel neměla. Tak jim maminka ty pampelišky schovala na čaj. BABIČKOVÁ: Čmelda si vzpomněl, že už dlouho nebyli u jejich babičky, a tak se tam rozhodli hned zaletět. Na půlce cesty najednou zapomněli, kudy mají letět, a tak zkusili letět doprava. Kluci u babičky už dávno měli být, a tak se jim babička vypravila naproti. Čmelda s Brumdou si vybrali tu dobrou cestu. A tak se s babičkou u velkého dubu setkali. KUKAČKOVÁ: Brumda s Čmeldou si letěli hrát na louku. Vtom začalo pršet, a tak se schovali pod veliký lupen. Pod tím lupenem byl schovaný i koník. Po dešti ho kluci prosili, aby je kousek svezl. Koník je ale svézt nechtěl, prý jenom když zakukají, jako v té písničce Prší, prší, jen se leje. Tak Brumda vylezl na list, zakukal, a koník je svezl domů. JAHODOVÁ: Maminka poslala kluky se podívat na paseku, jestli už rostou jahody. Kluci tam ještě ani nedoletěli a zpod listí se ozvalo počítání. Kluci to hned letěli okouknout. A ona tam byla mnohonožka a počítala si nohy, aby věděla, kolik si má dát udělat párů. Jen co tam doletěli, mnohonožka se na ně zlobila, že může začít počítat znovu, že ji přerušili. Kluci je začali počítat. Začalo se stmívat a maminka o Brumdu a Čmeldu začala mít strach, a tak se na ně letěla podívat. Našla je pořád u té mnohonožky, a když už kluky chtěla odvést domů, řekla mnohonožce, že má nohou hodně.
Charakteristika postav: Čmelda s Brumdou jsou milí, pomohli vždy těm, co potřebovali. Maminka je hodná, klukům vše dovolila.
Doporučila bych ji Dorotě Špásové, protože ráda čte tyto příběhy.
Druh literatury: vymyšlený dětský příběh
Kapitoly: Sladká, Pampelišková, Babičková, Kukačková, Jahodová, Puntíková, Žihadlová, Padavková, Motýlková, Zvědavá, Barevná, Zatloukaná, Breptavá, Šnečková a dalších 13 kapitol.
V textu mě zaujalo, že nadpisy se vážou k příběhu. V knize mě zaujaly opravdu hezké obrázky.

Tajemství zmizelého prince

Tajemství zmizelého princeNapsala Enid Blytonová, ilustroval Bohumil Fencl. Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012. Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Bětka a Pip jako jediní nejeli na prázdniny a jenom čekali, až se vrátí Daisy a Lerry z Portugalska a Federick, kterému se říkalo Špekoun, se svým psem Brokem ze Španělska. Nad jejich očekávání jim přišly dopisy dokonce dva. Na jednom byl podepsán Špekoun a na druhém Larry a Daisy. V obou dvou dopisech bylo napsáno, že se všichni z dovolené vrací už za dva dny. Nastal onen den a všichni se vrátili rodného městečka Peterswood. Špekoun se se všemi přivítal a ukazoval jim kostýmy, které si ve Španělsku koupil. Celá parta se odebrala do Špekounovy kůlny, kde měl uschované všechny kostýmy. Kolem uviděli jít Erna, Percyho a Sida. To byli synovci nejhloupějšího a nejtlustšího strážníka Goona, kterému se říkalo Zmizík. Špekoun je moc dobře znal a usoudil, že by ty nové kostýmy mohly na nich vyzkoušet. Celá pětka pátračů, ale bez Špekouna se oblékla do kostýmů. Celé kostýmy byly královské. Zaznělo ťukání a Špekoun šel otevřít. Když všichni tři uviděli Bětku, Pipa, Daysi a Larryho, nemohli uvěřit vlastním uším a očím, když jim Špekoun začal vyprávět, že to je družina z vedlejšího království a že mají poctu vidět princeznu Bongawe, princovu sestru. Špekoun je všechny vyzval, aby šli na odpolední vycházku po Peterswoodu. Když je zahlédl strážník Goon, měl úplně vykulené oči a nastražené uši, když mu začal vyprávět to samé jako jeho synovcům. Další den se Špekoun jako každý den díval do novin, co je nového. A uviděl, že z letního tábora zmizel princ Bongawa. Samozřejmě celá parta s tím zmizením neměla nic společného. Včera vůbec netušili, že dneska zmizí princ. Rozjelo se velké pátrání. Nejdříve parta začala prohledávat tábor, kde byl princ ubytovaný. V jeho spacím pytli našli jeden knoflík z jeho pyžama. Jeho kamarádi jim pověděli, že princ měl zlatotyrkysové pyžamo. Ovšem celá parta tvrdila, že to zrovna světový nález není. Parta hledala dál, ale chytli se do problému, když Špekoun zavolal Goonovi že ten včerejšek byla pouhá legrace a nic to nemělo znamenat. Goona to tak naštvalo, že nasedl na kolo a jel za nimi. Začala velká honička. Ještěže s sebou na to pátrání měli Erna, který je také tlustý jako jeho strýc Goon a proto parta v klidu odjela a Ena nechala pozadu, protože jim nestačil. Zanedlouho ho Goon dohonil a divil se, že to není Špekoun. Celá parta zatím jela dál. U maringotek za městem uviděli viset halenku stejné barvy a knoflíků, který našli. Zdálo se jim to podezřelé. Šel tam sám jen Špekoun se svým kostýmem mastičkáře na sobě. Vymyslel si, že hledá jednoho svého kamaráda, který v této maringotce bydlí. Špekoun nenašel svého kamaráda, ale jednoho kluka, který nedržel jazyk za zuby, se hned začal vyptávat na různé otázky. A dozvěděl se toto: Prince Bongawu hrál on a toho pravého unesli jeho kamarádi do Raylinghamundských bažin. 5ekl taky to, že se z tábora dostal s tetou uschován v kočárku. Tím byla celá záhada vyřešena. Teď jen museli najít prince. Ale Goon je předběhl. Měl náskok, protože mu to vše pověděl synovec Ern. Ovšem Goon se z výpravy nevrátil. Teď musela pětka pátračů najít Goona i prince. Na kopci mezi bažinami uviděli farmu. Hned se tam vydali. Prince našli bez problému v chlívku u prasat. Stihli i zavolat policii, aby zavřeli únosce, kteří hráli naproti v místnost karty. Goona poté našli zapadlého v jedné bažině.
Charakteristika postav: Špekoun je nejchytřejší z celé party a všechny vždy zachrání z průšvihu, Bětka, Daisy, Pip a Larry jsou chytří, pomohou Špekounovi, když potřebuje, a jsou neoddělitelnou částí party.
Doporučila bych ji Markétě Řezáčová, protože už ráda čte napínavé příběhy jako já.
Druh literatury: dobrodružný vymyšlený příběh s kapitolami
Kapitoly: Nanicovaté prázdniny, Špekounův návrat, Báječné přestrojení, Ern, Sid a Percy, strážník Goon zažije pokoření, Princ zmizel!, Cyklistická stíhačka, Dva nepříjemné rozhovory, Vzhůru do tábora, Troch vyšetřování a úvah a dalších 14 kapitol.
Kniha má 149 stran. Zaujal mě její název. V textu mě zaujalo, že Špekoun vlastnil tolik kostýmů a převleků. Knihu jsem dostala k Vánocům a moc se mi líbila. Četla jsem ji dva týdny.

Dědictví rodu Trnhoffů

Dědictví rodu TrnhoffůNapsal Gareth P. Jones, ilustroval Adam Stower.
Vydalo nakladatelství Mladá fronta a.s. v Praze roku 2011.
Kniha má 232 stran. Je pro čtenáře od 9 let. Četla jsem ji 4 dny.
Leontýna a Felix Trnhoffovi jsou třináctiletá dvojčata. Ale ne tak obyčejná. Už odmalička mají chuť jeden druhého zabít. Jejich rod je údajně plný vražd a loupeží. Například si všichni myslí, že jejich matka zabila jejich otce. A naopak jejich otec zabil manžela jedné ze služek, která pracovala na jejich panství. Jejich matku poté zabil omylný telefonát, protože když telefonovala, byla zrovna velká bouřka a jeden blesk uhodil do elektrických drátů, přes které šlo telefonické spojení. V závěti jejich otce stálo, že panství si rozdělí rovným dílem jeho syn Felix a dcera Leontýna ve svých šestnácti letech. Mezitím bude panství vlastnit služebník pan Oberle. Leontýna s Felixem se dohodli, že jestli některý z nich zemře dřív, než jim bude šestnáct, jeho polovina připadne panu Oberlemu. Na soupis listiny si pozvou na panství svého právníka se synem Adamem. Adam jen když spatřil Leontýnu, okamžitě se do ní zamiloval, Leontýna naopak do Adama. Felixovi se nelíbilo, že Leontýna tráví všechen čas s Adamem. Proto se s Leontýnou dohodl, že bude mezi nimi příměří a žádné pokusy o vraždy. Jenomže někdo příměří nedodržoval. Například když se jel Felix projet, v té největší rychlosti mu upadlo přední kolo a Felix skončil ve křoví se zlomenou nohou. A to ještě v sedle měl med, a protože zdejší lesy jsou plné medvědů, jeden takový k němu přišel a napadl ho. Naštěstí kolem jel na traktůrku zahradník Tom, tak ho zachránil. A Leontýně se naopak stalo, že když jela s Adamem na koni na procházku, uvolnilo se jí sedlo a spadla. Kůň se lekl, stoupl na zadní a tím shodil ze stromu rovnou na Leontýnu vosí hnízdo. Zjistilo se, že za vším stál pan Oberle i za všemi vraždami. Do místnosti vtrhl pan Oberle s pistolí v ruce a mířil na Leontýnu. Nakázal jim, aby si sedli k šachovnici, kterou už měli rozehranou rok a čtyři měsíci. Museli chytnout každý jednu figurku. Byla bouřka a pan oberle začal počítat: jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm a dořekl, že bouřka je osm mílí daleko a až bude nad nimi, Leontýna s Felixem se uškvaří, protože figurky byly napojeny na elektrické vedení. Mezitím začal pan Oberle vyprávět, že jejich otce zabil on tím, že dal do jídla smrtelně jedovatý jed, a matku tak, že si s jedním pánem domluvil, že až mu dá znamení, zavolá právě na telefon jejich matky. Začal znova počítat a napočítal dvě. Vtom do sálu vtrhl zahradník Tom a panu Oberlemu sebral pistoli a natlačil ho na šachovnici. Jeho tělo se právě uškvařilo. Leontýna a Felix od té doby se už nesnaží jeden druhého zabít a navíc Leontýna má nového kluka a to Adama.
Charakteristika postav: Leontýna s Felixem jsou spolehliví, neporušili příměří. Pan Oberle je zlý, chtěl zabít Leontýnu a Felixe.
Doporučila bych jí Dorotě Špásové, protože ráda čte takovéhle příběhy.
Druh literatury: detektivní příběh
V textu mě zaujalo, že se tam tolik vraždilo. V knize mě zaujal úvodní obrázek. Knihu mi půjčila sestřenka a moc se mi líbila.