Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Lucie

Lucie Tvrzická

Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka

Jak si Slávek načaroval dubového mužíčkaVydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1984.
Kniha má 90 stran.
Napsal Václav Čtvrtek, ilustroval Jan Černý.
Druh literatury: pohádka
Názvy některých kapitol: Jak psal Slávek úkol a vtom to začalo, Jak už se to nedalo napravit, Jak to bylo ráno, Jak Slávek dostal pětku a mužíčkovi se stalo neštěstí, Co se dělo s dubovým mužíčkem, Jak jim kocour Uhlík utekl dírou v plotě.
Slávek je chlapec, který chodí již do školy. Jednoho dne poslala maminka Slávka na zahradu, aby si napsal úkol z matematiky. Ale Slávek místo psaní čmáral po papíře, a jak tak čmáral, spadl před něj z dubu žalud, klepl o stůl, a je z něho dubový mužíček. Slávek se divil, odkud se vzal, mužíček říká, že ho vyčaroval těma čmáranicemi. Mužíček Slávka všude doprovázel a zažívali spolu různá dobrodružství.
Ve škole dubového mužíčka zavřela paní učitelka do zásuvky, protože neměl ve škole co dělat. Odpoledne šel Slávek dubového mužíčka hledat. Jenže mužíčka odnesla straka do svého hnízda, kde ho objevil kocour Uhlík. Rodiče Slávka hledali a našli ho už doma v posteli. Mezitím mužíček zůstal na hroudě země, kde z něj za rok vyroste doubek.
Charakteristika postav: Slávek je šťastný, že získal dubového mužíčka, rodiče jsou starostliví, hledali Slávka.
Kniha se mě líbila, protože vypráví o tom, jak ze žaludu vyrostl dubový mužíček, a nakonec z něj vyrostl doubek. Kniha je určena pro začínající čtenáře od šesti let, doporučila bych ji všem dětem, kteří mají rádi pohádky. Četla jsem ji dva týdny.

Chip a Dale a smutný skunk

Chip a Dale a smutný skunkVydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o., v Praze 2003, kniha má 44 stran.
Knihu napsal a ilustroval Walt Dysney.
Druh literatury: pohádka
Jednoho rána šel Chip a Dale pro snídani do lesa, když náhle uviděli na cestě skunka. Nejprve před ním chtěli utéct, ale pak se zarazili. Něco se jim na něm nezdálo. Vůbec totiž nepáchl. Ostatní skunci se mu kvůli tomu vysmívali, ale Chip a Dale vymysleli geniální způsob, jak mu pomoci. Našli v lidském táboře v odpadcích velký kus smradlavého sýra a chtěli, aby se s ním skunk Silvestr natřel. To Silvestr odmítl, že by to byl podvod. Když však Chipa a Daila chytil velký medvěd, Silvestr se rychle sýrem namazal a tím zápachem medvěda odehnal. Silvestr se stal hrdinou a ostatní skunci mu provolávali slávu a stali se jeho přáteli.
Charakteristika postav: Chip a Dale jsou kamarádští a chtějí pomáhat, Silvestr je nejprve smutný, na konci příběhu již veselý a šťastný.
Kniha se mě líbila, je o zvířátkách, která si pomáhají.
Doporučila bych ji všem dětem, kteří mají rády příběhy o zvířátkách, četla jsem ji čtyři dny.
Kniha je moc pěkně ilustrovaná a určená pro čtenáře od pěti let.

Anička a její kamarádky

Anička a její kamarádkyVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Knihu napsala Ivana Peroutková, ilustrovala Eva Mastníková.
Kniha má 115 stran.
Druh literatury: dívčí příběh
Názvy některých kapitol: Jak Anička přijela k babičce a co viděla dalekohledem, Anička jde do školy a má strach, Anička má první kamarádky, ale taky ji bodne včela, První sníh, vánoční ozdoby a první roztržka, Co se stalo na kluzišti, Podivuhodný Štědrý den.
Anička s Irenou a Olinou se rozhodly, že se obléknou za princezny a půjdou na prohlídku zámku. Jenže prohlídka už skončila, tak poprosily paní průvodkyni, jestli by si mohly projít zámek samy. Když procházely komnaty, poznávaly, jak dříve žily královské rodiny. Viděly postele, obrazy, skříně a mnoho dalších věcí a nábytku. Všichni se udiveně rozhlíželi. Anička si představila, jaká by to byla nádhera, kdyby tu teď stály jako opravdové princezny.
Anička se musela přestěhovat k babičce, protože rodiče odjeli na rok pracovat do Afriky. Do druhé třídy začala chodit v malebné vesničce. Přestože ji Anička dobře zná, má zprvu trochu obavy. Jaká bude nová třída? Najde si nějakou kamarádku? Co všechno ji asi čeká? Brzy však její strach opadne a spřátelí se dokonce hned se dvěma spolužačkami. S Irenou a Olinou si pak Anička užívá skvělá dobrodružství, která jim nabízí blízké okolí a radosti i starosti, které přináší kamarádství tří děvčat.
Charakteristika postav: Anička je zvídavá, chce poznat zámek, Irena je starostlivá, o všechno se bojí, Olina je upovídaná.
Kniha se mně líbila, protože vypráví příběh Aničky, která se přestěhovala k babičce, protože rodiče odjeli na rok za prací do Afriky.
Kniha je určena pro čtenářky od sedmi let. Doporučila bych ji Markétce, protože má ráda dívčí příběhy. Knihu jsem četla dva týdny.

Bambi a ztracená veverka

Bambi a ztracená veverkaVydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2005.
Napsal a ilustroval Walt Disney.
Kniha má 42 stran.
Druh literatury: pohádky
Bambi je jelení koloušek, který hledá s králíčkem Dupíkem a veverkou Zrzinkou ztracenou maminku Zrzinky. Nejprve potkali maminku Dupíka, poté skunka Kvítka, rodinu vačic a další obyvatele lesa. Všech se Zrzinka ptala, jestli neviděli její maminku. Ale nikdo neviděl, až jim pomohl pan Krtek. Poradil jim, aby šli podél vykopaného tunelu, který je zavede ke stromu ořechu, kde určitě maminku najdou. Utíkali tedy k ořechu, ale nikoho tam nenašli. Chtěli si louskat ořechy, ale ty byly moc tvrdé. Když Dupík padl únavou, protože nemohl nic rozlousknout, vykoukla z hnízda rezatá veverka a nabídla se, že ořech rozlouskne. Jakmile ji Zrzinka spatřila, radostně vykřikla: "Maminko!"
Charakteristika postav (zvířátek): Bambi je hodný, pomáhá hledat maminku. Dupík je nebojácný, zkouší louskat ořechy. Zrzinka je smutná, ztratila se jí maminka.
Kniha je zajímavá, protože popisuje přátelství a pomoc mezi zvířátky. Vybrala jsem si ji, protože mám ráda příběhy o zvířátkách. Doporučila bych jí Markétě, má také ráda zvířátka. Četla jsem ji dva dny. Je určena pro čtenáře od šesti let.

Lucinka a její svět

Lucinka a její světVydalo Nakladatelství Tomáše Janečka v Brně v roce 2005.
Napsala Dana Peštová, ilustrovala Daniela Badinová.
Kniha má 66 stran.
Druh literatury: dětský příběh
Názvy kapitol: Co se stalo v pondělí – Pohádka o pirátském kapitánovi, Co se stalo v úterý – Pohádka o mráčkovi, který se bál dělat blesky, Co se stalo ve středu – Pohádka o tom, co se zdálo medvídkovi, Co se stalo ve čtvrtek – Pohádka o malém strašidýlku, Co se stalo v pátek – Pohádka o princezně, která byla „ jiná“, Co se stalo v sobotu – Pohádka o krásné lvici, Co se stalo v neděli – Pohádka o hračkách z výkladní skříně.
Lucinka je malá holčička, která chodí do školky. Každé ráno, když odejde, probouzí se její plyšoví kamarádi – panenka Adélka, pirát Robin a medvídek Míša, kterého ale Adélka musí šimráním za uchem probudit. Míša se posadil a říkal Adélce, jaký měl zvláštní sen – zdálo se mu, že ztroskotal na pustém ostrově a nemohl najít nic k jídlu. Námořník Robin přišel blíž a povídal, že zná jeden příběh o pirátovi Hubertovi, který také kdysi ztroskotal. Adélka a Míša Robina prosili, aby začal vyprávět, než přijde Lucinka ze školky.
Charakteristika postav: Lucinka je milá a hodná, má ráda své plyšové kamarády. Robin, Adélka a Míša jsou přátelé, kteří se mají rádi a stále si spolu hrají.
Kniha je zajímavá tím, že popisuje přátelství člověka a jeho plyšových hraček. Vybrala jsem si ji proto, že se jmenuje jako já a mám ráda takové příběhy. Doporučila bych ji Markétce, ráda čte příběhy o malých dětech.
Četla jsem ji čtyři dny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Malý Hiawatha na lovu

Malý Hiawatha na lovuVydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2005.
Napsal a ilustroval Walt Disney.
Kniha má 42 stran.
Druh literatury: pohádky
Jednou se Hiawatha rozhodl, že se stane nejlepším lovcem, a proto se vydal na lov. Vzal si luk a šíp, naskočil do kánoe a vydal se na cestu. Proplul vedle vodopádu, vyplaval z vodního víru, který se točil pořád dokola, ale nenabral přitom ani jednu kapku vody do kánoe. Když uviděl údolí, zaplul tam s kánoí a chtěl vystoupit. Jenže proud vody byl silný a voda začala kánoi strhávat s sebou. Hiawatha měl jednu nohu na pevnině a druhou v kánoi, začaly se mu rozjíždět nohy a spadl do řeky. Zvířátka se mu posmívala a malý indián se urazil. Když vylezl z vody, uviděl tři veverky. Vydal se za nimi, jenže mu utekly. Pak uviděl na pařezu kobylku, namířil na ni luk a šíp a chtěl vystřelit, ale najednou mu spadly kalhoty. Malý indián si je rychle natáhl a podíval se na pařez, ale tam už kobylka nebyla. Šel dále. Najednou si všiml tří králíků, rozběhl se za nimi, běhal mezi stromy, ale když vyběhl z lesa, ušáky neviděl. Když došel na louku, uviděl zajíčka starého sotva pár týdnů. Zajíček skočil na pařez a zůstal tam, Hiawatha natáhl luk se šípem a chtěl vystřelit, ale opět mu spadly kalhoty. Rychle si je natáhl a namířil na zajíčka, ale nemohl vystřelit. Nechal zajíčka odejít a sám zlomil luk i šíp. Po chvíli chůze narazil na stopy medvědice, ta ho ucítila a začala honit po lese. Za pomoci zvířátek vše dopadlo dobře.
Charakteristika postav: Hiawatha byl hodný, nechal odejít zajíčka. Medvědice byla zlá, pronásledovala Hiawathu. Zvířátka byla chytrá, pomohla Hiawathovi zbavit se medvědice.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o vztahu malého indiána a zvířátek. Vybrala jsem si ji, protože mám ráda příběhy o dětech a zvířátkách. Doporučila bych ji Ivě, protože se o takové věci zajímá.
Četla jsem ji jeden týden. Je určena pro čtenáře od šesti let.

Anička na horách

Anička na horáchVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Knihu napsala Ivana Peroutková, ilustrovala Eva Mastníková.
Kniha má 120 stran.
Druh literatury: dívčí příběh
Názvy některých kapitol: Jak Dita pozvala Aničku na hory, Veselá cesta autobusem, První den na chalupě, Lyžování, vlek a nakousnutá tatranka, Znovu na lyžích, Sněhulák a zasloužená sauna.
Jednoho dne se domluvila Anička s Ditou a Juljou, že pojedou spolu na hory. Dita se zeptala také Katky, jestli by nejela s nimi. Když se rozešly domů, Anička hned šla k Tarkovi, aby vymysleli loutkové divadlo, které si vždy hráli jen pro sebe. Vymysleli pohádku o princezně. Anička samozřejmě byla princezna a Tarek byl drak a princ. Potom Anička rychle utíkala domů, ale zmokla, protože začalo pršet. Když se doma usušila, začala se balit na hory. Druhý den ráno odvezl děvčata Aniččin tatínek na autobus, kterým se dopravily na hory. Tam je přivítali Ditin strýc Alois a teta Žofie. Děvčata odložily své kufry a šly se podívat na koně Lízu a Mínu. Poté se najedly a šly spát, aby načerpaly síly na příští den, jenže v noci je probudilo vrzání a skřípání. Děvčata myslela, že tam jsou nějaká strašidla, ale teta jim vysvětlila, že to vržou stará prkna jejich chalupy. Ráno hned po snídani se holky vypravily ven stavět sněhuláka a lyžovat.
Charakteristika postav: Anička je hodná, všem pomáhá, Dita je upovídaná, stále se na něco vyptává, Julja je starostlivá, o všechno se bojí, Katka je málomluvná, nerada si povídá.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem byla zvědavá, jak pokračuje příběh Aničky, o které jsem již četla ve dvou knihách.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji dva týdny. Knihu bych doporučila Markétě, má ráda stejné příběhy jako já.

Dědeček Večerníček

Dědeček VečerníčekVydalo OTTOVO nakladatelství, s. r. o., Praha, v roce 2003.
Napsal Jozef Pavlovič, ilustroval Ladislav Čapek.
Druh literatury: pohádkový příběh
Názvy některých kapitol: Jarní únava, Jarní onemocnění, Nejdelší letní den, V největším vedru, Podzimní pláč, Podzimní listí, Dědečkův komín, Vánoce.
Vybrala jsem si kapitolu Vánoce: Na Vánoce dědeček Večerníček odejde dát svým vnoučatům dárky do vesnice, kde děti bydlí. Pes Hafík a kočka Polárka zůstali doma sami. Říkali si „Co teď, když jsme doma sami?“ Kočku Polárku napadlo, že můžou ozdobit stromeček. Pes Hafík s ní souhlasil, a tak začali zdobit stromeček. Pověsili tam jablka, ale celá, protože krájet jablka je pro ně zbytečné. Když stromeček ozdobili, vzpomínali, jak se o ně dědeček celý rok staral, a uvědomili si, že vlastně nemají pro dědečka žádný dárek. Přemýšleli tak dlouho, až z toho usnuli. Když se dědeček pozdě v noci vrátil, uviděl nejprve krásně nazdobený stromeček. Chválil kočičku i pejska, jak se jim to krásně povedlo, když si všiml, že pod stromečkem spí Polárka a Hafík. Oba k sobě přivinul a řekl jim, že má pro ně také dárky. Pro Hafíka velikou kost a pro Polárku klubko vlny, pro oba hromadu dobrot.
Charakteristika postav: Dědeček Večerníček je hodný, všem pomáhá. Hafík je pozorný. Polárka je chytrá kočka.
Kniha je pro čtenáře od šesti let, četla jsem ji dva týdny.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbily ilustrace. Doporučila bych ji Sáře Pokrývkové, líbí se jí pohádkové příběhy tak jako mně.
Kniha se mi líbila, protože tam si pomáhají zvířata. Má 95 stran.

Děti z Bullerbynu

Děti z BullerbynuNapsala Astrid Lindgrenová.
Ilustrovala Helena Zmatlíková.
Vydalo nakladatelství pro děti a mládež Albatros, v Praze, roku 1986.
Druh literatury: dětský příběh
Názvy některých kapitol: Kolik je nás dětí v Bullerbynu, S bratry je jenom trápení, Moje nejkrásnější narozeniny, Co se ještě stalo na mé narozeniny, Olle dostane sestřičku, Díváme se na hastrmana, Dědečkovi je osmdesát let a dalších 37 kapitol.
Dívka Lisa má dva bratry, Lasseho a Bosseho. Přestěhovali se na statek Mellangarden, který leží mezi dvěma jinými statky. Seznámili se s ostatními dětmi – Ollem, Brittou a Annou. Chodili do stejné školy a zažívali spolu spoustu dobrodružství. Někdy spali na seníku nebo se plazili k mlýnu, aby viděli hastrmana. Jednou totiž jeli s tatínkem do mlýna, aby jim mlynář Johan semlel obilí na mouku a slyšeli vyprávění o zdejším hastrmanovi. Proto se rozhodli, že se přesvědčí na vlastní oči, zda tam hastrman opravdu je. Když se doplazili k lesu, Lasse se rozhodl, že se poplazí napřed a pokud hastrmana uvidí, tak se pro ně vrátí. Když se ale dlouho nevracel, vydaly se děti za ním. Na břehu uviděli nahého hastrmana, který hrál na housle. Nejprve se lekli, ale po chvilce poznali, že je to Lasse, který si z nich udělal srandu.
Charakteristika postav: Lissa je obětavá dívka, protože všem pomáhá. Lasse je šprýmař, dělá si ze všech srandu. Bosse je zlobivý, rozbořil dívkám domeček.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbila ukázka z této knihy. Doporučila bych ji Dorotě, protože by se jí určitě líbila.
Kniha má 215 stran a četla jsem ji jeden měsíc. Je určena pro čtenáře od šesti let. Zaujalo mě, že si děti spolu hrají a dokážou si vymyslet různé hry.

Druhá knížka Dědečka Večerníčka

Druhá knížka Dědečka VečerníčkaNapsal Jozef Pavlovič.
Ilustrovala Zuzana Němčíková.
Vydalo OTTOVO NAKLADATELSTVÍ s. r. o. v Praze, roku 2006.
Druh literatury: pohádkový příběh
Názvy kapitol: Jarní nedorozumění, Ztracený prsten, Létající patisony, Jak dědeček zachránil ptáčky, Čtvrtbotičky, Jak si Měsíc posvítil na dědečka, Jak Měsíc zahořel horoucí láskou, Jak v zimě přestala být všem zima, Pohádka devátá, která se nestala večerníčkem, O jednom dobrém skutku, Na měsíc na Měsíc, Třetí program, Dědečkovy myšlenky.
Dědečkovi Večerníčkovi na trhu prodali špatná semínka, protože místo tykví vyrostlo v zahrádce úplně něco jiného. Dědeček nevěděl, co to je, ani k čemu to je. Dal to tedy beranu Orionovi a koze Lyře, ale těm to také nechutnalo a poslali to pejskovi Hafíkovi a kočce Polárce. Těm to také nechutnalo a poslali to po dalších zvířátkách, až se to vrátilo zpátky k dědečkovi. Dědeček přemýšlel a napadlo ho, že by to mohlo létat jako disk. Hodil tedy tím diskem do vzduchu a disk letěl a letěl. Najednou se začal přibližovat k jedné planetě, která se jmenuje Mars. Doma je pouze paní Marsová a čeká, až se vrátí manžel domů. Neví, co má vařit k obědu. Synáček je také smutný, už ho nebaví si hrát. A tu bác! spadne něco velkého a plného jako Měsíc v úplňku. Maminka se zaraduje a povídá: „Smažený patison dnes budeme k obědu.“ Poručila synkovi, aby šel poděkovat dědečkovi za dobrý oběd.
Charakteristika postav: Dědeček Večerníček je hodný, všem pomáhá, Hafík je pozorný, vše ohlídá, Polárka je přítulná.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Vybrala jsem si ji, protože se mi moc líbily ilustrace. Doporučila bych ji Ivě, líbí se jí pohádkové příběhy.
Kniha má 95 stran, četla jsem ji týden. Je zajímavá tím, že se pohádkové bytosti kamarádí s mimozemšťany z vesmíru.

Nezapomeň, táto!

Nezapomeň, táto!Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Knihu napsala Jana Šrámková, ilustrovala Olga Čechová.
Kniha má 105 stran.
Druh literatury: dětský příběh
Názvy některých kapitol: Robin chce objevit tajemný ostrov, a zatím objeví ostrov bezzubých opic, Mořeplavec v holčičí košili, Princ Bajaja Líbu začaroval, ale Robík ji naschvál odčaroval, Kanárský ostrov, Adam prozradí Robíkovi tajemství, kdo je čí příbuzný.
V knize mně zaujaly pěkné a zajímavé ilustrace. V textu mně zaujalo, a tím je i kniha zajímavá, že mezi Robíkem a Adamem vzniklo veliké přátelství a podnikali spolu různá dobrodružství.
Chlapec Robík má straší sestru Líbu, která ho každý den doprovází do školky. Robík si moc přál psa, který by se jmenoval Tarzan a doprovázel by ho do školky místo Líby. Jednoho dne měl Robík narozeniny, tak se moc těšil domů. Když přišel, tatínek mu řekl, že má překvapení v pokojíku. Ale Robík nikde psa neviděl, jen na stole byl v kleci kanárek. Robík byl nejprve smutný, ale za chvíli se s kanárkem skamarádil a pojmenoval ho Ďobek. Jednou se Ďobek ztratil a Robík i rodiče byli moc smutní. Přišel k nim kamarád Adam, a když se postavil k oknu, tak najednou přilítlo do okna nějaké hnízdo a přistálo Adamovi na hlavě. Najednou Robík kouká a vidí, že z hnízda vykukuje Ďobek.
Charakteristika postav: Robík je malý šikovný a poslušný kluk, Líba je občas protivná, protože si nechce hrát s malými chlapci, Adam je přátelský a hodný.
Knihu mně doporučila mamka, protože ji četla, když byla stejně stará jako já.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let, četla jsem ji dva týdny a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi dětské příběhy.

Kouzla králů

Kouzla králůVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Knihu napsal Zdeněk Zelenka, ilustroval František Jaromír Palme.
Kniha má 125 stran.
Druh literatury: dobrodružný příběh
V knize mě zaujaly pěkné fotografie v ozdobných rámech. V textu se mi líbilo, a tím je i kniha zajímavá, že dobro zvítězilo nad zlem.
Na břehu řeky si hráli tři malí chlapci – Franta, Pepa a Lojza, kterým ale nikdo neřekl jinak než Hadrák, Prcek a Pihoun. Snažili se rozdělat oheň, a když se jim to podařilo, objevila se v ohýnku lidská tvář, kterou zahlédl pouze Prcek. Tvář se na něj zašklebila a zmizela. V jiné vesničce, ve Vladanově království, žil pekař, který měl syna Tadeáše. Jednoho dne královští verbíři přišli pro Tadeáše, aby nastoupil službu k vojsku. Jemu se ale brzy podařilo prchnout a po cestě potkal žebráka, za kterého se převlékl král Dobromil. Král měl dceru Marianu, kterou zaklela královna ohně do ohnivé sochy. Marianu mohl zachránit pouze chlapec z Vladanova království. Král se tedy vydal mezi lid do Vladanova království jako žebrák. Když potkal Tadeáše, tak ho sledoval a přemlouval, zda by vysvobodil jeho dceru. Tadeáš svolil a pomocí kouzelného prstenu se vrátili do Dobromilova království, kde Tadeáš princeznu obejmul a tím ji vysvobodil.
Charakteristika postav: Tadeáš je statečný, nikoho se nebojí, a vysvobodil princeznu. Král Dobromil je starostlivý, chtěl zachránit svoji dceru. Mariana byla nejdříve smutná, ale potom šťastná nevěsta.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem tuto pohádku viděla v televizi, a moc se mi líbila.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let, četla jsem ji tři týdny s přestávkami. Doporučila bych ji Markétě, určitě by si ji ráda přečetla.

O srnečku Janíčkovi

O srnečku JaníčkoviVydalo nakladatelství Pavel Dolejší v Humpolci v roce 2007, kniha má 73 stran.
Napsala Petra Vaisová ve spolupráci s Pavlem Dolejším, ilustrovala Magda Veverková Hrnčířová.
Názvy kapitol: O Janíčkově šťastném dětství a o tom, že na světě je také zlo, O lesní nemocnici hajného Veverky, O koláčcích slečny Růženky a o bolavém zubu pana Hryzkého, Kde jsi, maminko?, V partě srnce Špičáka, O tom, jak pan Hryzký zachránil Janíčkovi život, O tom, že na světě jsou i hodní lidé, O tom, jak se Janíček kurýroval u hajného Veverky, a o smutných očích paní Srncové, O tom, že Špičák má možná maminku, O velké lásce hajného Veverky a o tom, jak se paní Srncová znovu stala maminkou, Janíčkova nová rodina, A nakonec?
Je to příběh o zvířátkách v lese.
Srnečkovi Janíčkovi zlý člověk zastřelil maminku a Janíčka zranil. Janíček se toulá po lese a najde partu srnců, ve které pár dní zůstane, než uslyší další výstřel, poleká se a uteče. U řeky ho vyčerpaného najde bobr, pan Hryzký, o kterém bude i ukázka z kapitoly O lesní nemocnici hajného Veverky, o koláčcích slečny Růženky a o bolavém zubu pana Hryzkého.
„Pane Hryzký, ví… vítám vás,“ pozdravil hajný udýchaně. „Copak vás trápí?“ „Žuby,“ odpověděl bobr. „Prosím?“ zeptal se Veverka, protože mu nerozuměl. „Žuby mě berou. Oj, oj, oj! To je bolešť!“ „Zrovna jsem přijel z městečka,“ podrbal se hajný na hlavě. „Bolí to moc?“ „Oj, oj, oj!“ zanaříkal bobr a obracel oči k nebi, jako by přivolával všechny anděly na pomoc. Hajný navrhl, že připraví obklady a obváže bobrovi tvář, a už už se rozbíhal k hájovně, když bobr opět zanaříkal. „Obvaž ně! Obvaž něpomůže, už jšem to žkoušel. Mám na žubu aši kaž.“ Hajný tedy rozhodl, že musí k zubaři. „K žubaži né!!!“ zavyl bobr tak zděšeně, až se hajný Veverka překvapeně ohlédl. Začal bobra přesvědčovat, že zubař Rybka je moc hodný pán. Ale bobr trval na svém, že k zubaři nepůjde a nepůjde!!!
Charakteristika postav: Janíček je smutný. Bobr je statečný, ale také bojácný. Hajný je moc hodný člověk, který má rád zvířátka.
Kniha je zajímavá tím, jak koloušek poznává svět a učí se starat sám o sebe. Líbila se mně, protože je o zvířátkách v lese. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi zvířátka, ve třídě Elišce, protože má doma spoustu zvířátek o které se stará. Je určena čtenářům od sedmi let. Četla jsem ji tři týdny. Je pěkně a bohatě ilustrovaná.

Luisa a Lotka

Luisa a LotkaVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Napsal Erich Kästner.
Ilustrovala Eva Mastníková.
Kniha má 110 stran.
Druh literatury: dívčí příběh
Kniha obsahuje 12 kapitol, každá kapitola má několik částí.
Příběh vypráví o dvou dívkách, Luise a Lotce. Luisa žila s tatínkem, Lotka bydlela s maminkou. Dívky se setkaly na dětském táboře. Když se potkaly, zjistily, že obě vypadají úplně stejně, jen Luisa měla kudrlinky a Lotka copy. Dívky ubytovaly na stejném pokoji, nejdříve se neměly rády, protože byly stejné, ale postupně se skamarádily. Hrály si spolu, chodily k hájovně a svěřovaly si tajnosti. Jednou Lotce vypadla fotka maminky a Luisa řekla, že to je její maminka. Vyndala tedy fotku tatínka a Lotka řekla, že to je i její tatínek. Dívkám došlo, že jsou vlastně sestry – dvojčata. Dohodly se tedy, že se vymění a přemýšlely, jak to provedou. Když nastal poslední den tábora, učesala si Luisa copy a Lotka rozpustila kudrliny a vydaly se na vlak. Luisa jela k mamince a Lotka k tatínkovi. Rodiče si ničeho nevšimli a dívky vymýšlely, jak dostat rodiče k sobě.
Charakteristika postav: Luisa a Lotka jsou chytré dívky, zjistily, že jsou dvojčata.
Kniha je zajímavá tím, že dvě dívky se dokázaly vyměnit a jet do jiného domova, k jinému rodiči. Líbilo se mi, že rodiče nepoznali, že mají doma jiné dítě.
Doporučila bych ji Sáře Pokrývkové, protože by se jí knížka mohla líbit, má ráda dívčí příběhy. Je určena čtenářům od 8 let. Četla jsem ji 2 týdny.

Psí ráj Pepřík

Psí ráj PepříkNapsala Aimee Harperová.
Ilustrovala Alice Sinker.
Vydalo nakladatelství COOBOO v Praze roku 2010.
Druh literatury: dobrodružný příběh
Názvy kapitol: To jsou zmatky, Nové přátelství, Trable se lží, Čím dál hůř, Hořce růžová, Hledá se Pepřík, Udobříme se?, Detektivní pátrání, Slavíme!.
Tato kniha vypráví o dívce Belle, která má bratra Lea, maminku Zuzanu a psa Pepříka, také zvaného Pep. Rodina se přistěhovala k moři, kde se chystali otevřít vlastní psí salon krásy, který by se jmenoval Psí ráj. Vedle nich byla stará budova, kde by salon mohl být, a tak začali natírat na růžovo, až z toho postříkali Pepa. Než salon dokončili, udělali spoustu práce. Měli tam psí vanu, psí šampon z levandule, boudy. Jak Pepa postříkali, barva byla zaschlá a museli ji nějak odstranit. Byl tedy první zákazník salonu a šel do vany. Když ho umyli, byl krásně voňavý. Snažili se ho vyfénovat, ale Pep jim utekl. Hledali ho tři dny, až ho našli zavřeného v jedné staré chatě.
Charakteristika postav: Bella je hodná, ale občas lže, maminka je nedočkavá, vše chce mít hned, Leo je hodný kluk, ale hádá se.
Knihu jsem si vybrala, protože je dobrodružná a o psech.
Knihu bych doporučila Sáře Pokrývkové, protože by se jí líbila. Má 79 stran a četla jsem ji tři dny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Ovečka z Kopanic

Ovečka z KopanicNapsala Kamila Sojková.
Ilustrovala Vlasta Beránková.
Vydalo nakladatelství Blok v Brně roku 1979.
Druh literatury: dětský příběh
Kapitoly jsou označeny čísly.
Tento příběh je o malé holčičce Fance, která má bratra Jožina. Jožin a Fanka jsou malé děti, které bydlí na vesnici jménem Kopanice. Jsou velmi chudí, mají kravku a chodí na boso, hrají si s panenkou z vařečky. Jednou k nim přišla velmi bohatá paní, byla to paní učitelka. Jožin s Fankou se na ní ani nepodívali. Paní spíš přišla za maminkou. Fanka s Jožinem za nimi přišli a paní učitelka se Jožina ptala na otázky, ale Jožin se styděl a radši neodpovídal. Když paní odešla, Jožin běžel za maminkou, aby mu řekla, co ta paní chtěla. Maminka povídala, že ta paní se ptala, jestli by nechtěl chodit do školy. Po dvou dnech šel do školy. Musel spáti ve škole, protože domů to bylo strašně daleko. Mezi tím, co Jožin chodil do školy, Fanka dostala ovečku, která jí nahradila brášku. Jednou ráno šla Fanka k rybníčku, sedla si a jedla jahody. Naproti ní byl veliký kámen, který jí připomínal obludu, šla blíže, uklouzla, a zlomila si nohu. Probudila se v nemocnici. Na pokoji ležela s Anetou, která jenom brečela. Po měsíci jela domů a doma na ni čekalo překvapení. Byla to veliká panna.
Charakteristika postav: Fanka je hodné a šikovné děvče, se vším si poradí. Jožin je poslušný, pomáhá mamince.
Knihu bych doporučila Markétě Dibelkové, protože se poučí, jak vyrůstaly děti v dřívější době.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o dětech žijících na vesnici, v knize mně zaujaly pěkné obrázky a to, jak si děti dříve uměly hrát. Knihu mi doporučila mamka, protože ji četla jako malá, a je určena pro čtenáře od devíti let.

Dášenka, čili život štěněte

Dášenka, čili život štěněteNapsal a nakreslil Karel Čapek.
Vydalo OTTOVO nakladatelství s. r. o. v Praze roku 1999.
Názvy kapitol: Jak se fotografuje štěně, Pohádky pro Dášenku: O psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dobrmanech, O chrtech a jiných psech, O psích zvycích, O lidech, Pozor, zlý pes: Z Dášenčina alba.
Kniha má 78 stran.
Druh literatury: psí příběh
Když se to narodilo, bylo to takové malé bíle nic. I do dlaně se to vešlo. Bylo to malé roztomilé štěně. Dostalo jméno Dášenka. Dášenky maminka se jmenovala Iris. Dášenka pomalu rostla a učila se povely, například: sedni, lehni. Konečně když to zvládla, tak stejně neseděla a neležela rovně. Pomalu se naučila jíst i pít, až měla Iris od Dášenky rozškrábané a krvavé břicho. Jednou se šla Dášenka projít po zahradě, když ji najednou oslovil vánek, který povídá: “Já tě Dášenko něco naučím. Ale naučím tě to až zítra, dnes musím naučit ještě veverku skákat po stromech.“ Příští den se Dášenka vydala zase na stejné místo jako včera. Potkala vánek celý udýchaný, jak za ní rychle pospíchal. Začal Dášenku učit sedět a ležet rovně, pít z misky, netrhat boty a další potřebné věci, které by jako štěně měla umět.
Charakteristika postav: Dášenka je hravé štěně, Iris je trpělivá, protože vydrží vše, co jí Dášenka provádí.
V textu mě zaujalo, že vánek umí mluvit. V knize mě zaujalo, jak se Dášenka všechno rychle naučila. Knihu jsem četla týden a doporučila bych ji Ivě Jeřábkové, protože má ráda psy.

Škola ve mlejně

Škola ve mlejněNapsal: Michal Čunderle
Fotografie: Zuzana Páchová
Vydala v Praze roku 2011 Česká televize a nakladatelství Albatros.
Druh literatury: pohádka
Kniha má 110 stran a 24 kapitol.
Názvy kapitol: Černý les a černý mlýn, Jak to všechno začalo, Hodina vodní fauny, Piškot v ředitelně, Zkouška na Piškot, Péče o duši, Plujeme na Piškot!, Nezvaný host, Vrbata v kabině, Neslavný návrat z Piškotu, Strašlivý objev, Topíme Suchoprda a dalších jedenáct kapitol
Uprostřed černého lesa je mokřina, kde se klikatí Vlčický potok. Tomu místu se říká U Černého mlýna, i když se tam nemele. V tom mlýně totiž bydlí vodníci, kteří vyučují malé vodníčky a rusalky jak chytat dušičky a tančit.
Ukázka z kapitoly Zkouška na Piškot: Na pařezu před mlýnem stál starý gramofon s troubou. Rusalky byly rozestaveny do výchozích pozic a čekaly, až gramofon spustí. Z trouby se ozvalo škrtání, škrábání a štěrchání a pak se z toho šumu vynořila rajská hudba. „To je Vltava Bedřicha Smetany, děvčata, to musíte s citem!“ volala slečna učitelka Tanečková. Slečna učitelka divoce máchala rukama, jako by před sebou neměla gramofon, ale živý orchestr. „Rákosníková, nohu výš! Mechulová, jste mimo rytmus, já vás vidím! Mrholová vydržet, vydržet, báječně.“ Slečna učitelka to už měla v oku. Mrholová je nejen krásná, ale i ladná, z té někdy něco bude. Škoda, že Vltavský Piškot je v noci.
Charakteristika postav: Paní učitelka Tanečková byla snaživá, chtěla, aby děvčata vyhrála na soutěži. Děvčata byla šikovná, uměla tančit a byla hodná.
Knížku jsem si vybrala, protože jsem tuhle pohádku viděla v televizi a moc se mi líbila. Knížka je stejná jako pohádka v televizi a má pěkné fotografie, a to se mi líbilo. Doporučila bych jí Ivě Jeřábkové, protože ji určitě viděla v televizi.
Kniha je určena pro děti od deseti let, četla jsem ji dva týdny.

Povídání o pejskovi a kočičce

Povídání o pejskovi a kočičceNapsal a ilustroval Josef Čapek.
Vydalo OTTOVO nakladatelství s.r.o. roku 1998.
Druh literatury: pohádka
Kniha má 111 stran.
Názvy kapitol: O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu, Jak si pejsek roztrhal kaťata, Jak to bylo na Vánoce, O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka, O pyšné noční košilce a dalších pět kapitol.
Ukázka z kapitoly O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu:
Jednou když kočička zjistila, že mají špinavou podlahu, hned se dali do úklidu. Kočička vyndala ze špajzu mýdlo a položila ho na stůl. Mezitím přišel pejsek a uviděl na stole něco chutného a voňavého. Šel hned po čichu. Na stole uviděl malinkou věc, tak jí snědl. Najednou z pejska začaly lítat bubliny. Kočička se vrátila s vodou a viděla, že pejskovi není dobře. Na stole nic nebylo a kočička říká pejskovi: "Vždyť ty jsi snědl poslední zbytek mýdla!“ a nalila do pejska kbelík vody. Kočička musela jít pro nové mýdlo do obchodu. Mezitím pejsek šel pro vodu. Vrátili se a teď si řekli: "No jo, ale čím teď umyjeme podlahu?“ Pejsek na to kápnul a říká: "Kočičko, ty máš jemné chloupky a já mám drsné chlupy. Tak já tu podlahu vykartáčuju a ty ji utřeš.“ Jak řekli, tak udělali. V tu chvíli byli oba mokří a špinaví.
Charakteristika postav: Kočička je starostlivá, vše musí udělat poctivě. Pejsek je klidný, nikam nespěchá.
Knihu jsem četla týden. V knize a v textu mě zaujalo, že si pejsek s kočičkou vždy dokážou pomoci. Knihu bych doporučila Sáře Pokrývkové, protože má ráda pohádky. Je určena pro čtenáře od šesti let.

Domov pro Marťany

Domov pro MarťanyNapsala Martina Drijverová.
Ilustrovala Eva Mastníková.
Kniha má 133 stran.
Názvy kapitol: Tak jsme se přistěhovali, Byli jsme v restauraci, Uběhl týden, Už se učíme, Možná že mám kamarádku, Ve škole mi to nejde, Mám nádherný pokojíček, Plakala jsem skoro hodinu, Víkend se docela vydařil, Martin se strašně změnil, Babička se vrátila domů, Je hrozné počasí, Uběhly dva týdny, Nevím co mám dělat, Dostala jsem nápad, Je mi strašně, Něco se stalo, Jak mám jít do školy, Je konec listopadu, Tak nádherné Vánoce, Leden nemám ráda, Martin začal kreslit, Byli jsme v kině, Jana se vrátila, Je jaro.
Druh literatury: dívčí příběh
Tato kniha je o desetileté dívce Michale, která má bratra Martina s Downovou nemocí, takže vypadá jinak než normální lidé. Michala a její rodina se přestěhovaly do domu po tetě. Musela si zvykat na novou školu a najít si nové kamarádky. Když přišla do školy, viděla spousty dětí, kluky a holky, tak jak to je v jiných školách. Hned druhý den si Michala našla kamarádku Lucii. Ostatní dny se nějak zhoršily, Michala začala chodit do Domova dětí, kde bylo hodně kroužků, a neměla čas na školu. Vybrala si keramiku, která ji bavila. Jednou vzala Michala Martina na hřiště a učila ho lézt po žebříku. Na hřiště také dorazili spolužáci ze třídy a mezi nimi Lucie. Když uviděla Michaly postiženého bratra, vykřikla, že nebude kamarádit s holkou, která má takového bratra. Ale Michala má svého bratra moc ráda, říká o něm, že vypadá jako z jiné planety, jako marťan. Michala byla smutná, že Lucie již není její kamarádka, ale brzy si našla jiné kamarádky Janu a Markétu. Byly to nejlepší kamarádky, které kdy potkala.
Charakteristika postav: Lucie je rozmazlená, se vším se vytahuje. Michala je pracovitá, pomáhá hodně mamince. Martin je nemocný kluk, pomalu se učí věci, které my umíme hned.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji čtrnáct dní.
V knize mě zaujaly kapitoly navazující na text, v textu mě zaujalo, že se Michala nestydí za svého bratra.
Knihu mi doporučila Pavla a já ji doporučím Markétě, protože se jí určitě bude také líbit.

Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem

Kouzelné dobrodružství s papouškem ŽakemNapsala: Ivana Peroutková
Ilustrovala: Alena Schulz
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2009.
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Počet stran 73, kapitol 22. Kapitoly jsou bez názvů.
Příběh je o chlapci jménem Milda a jeho papouškovi Žakovi. Milda zůstane poprvé sám doma přes noc. Když usne, zdá se mu, že letí na zvětšeném papouškovi Žakovi do Afriky. Letěli nad Středozemním mořem, Saharou, Kilimandžárem až do Tanzánie, kde se papoušek Žak narodil. Na poušti potkali africkou dívku jménem Esta, která bydlela v malé vesničce se svým otcem. Esta šla zrovna pro vodu, když zjistila, že je studna prázdná. Řekla to Mildovi a on dostal nápad: „Vždyť na Kilimandžáru je sníh, a když nás tam Žako vezme, tak sníh nabereme, on roztaje a budeme mít vodu.“ Mezitím si Žako načechral peří, aby dětem nebyla zima. Když se blížili ke Kilimandžáru, Milda řekl: „Tady je ale opravdu zima.“ Nabrali sníh a rychle se vraceli zpátky. Po návratu je Esta zavedla do své vesnice a vyprávěla, jaké dobrodružství zažili. Žako byl ale nedočkavý, protože se chtěl podívat do místa, kde se narodil. Tak tedy letěli, až přiletěli do pralesa. Žako dětem nakázal, aby zůstaly na místě, protože by se ztratily. Sám se vydal hledat svůj domov.
Charakteristika postav: Milda je hodný malý chlapec, který je občas bojácný. Esta je odvážná, nebojí se ani lvů, má ráda květiny. Papoušek Žako je největší a nejvěrnější kamarád Mildy, je chytrý.
Knihu bych doporučila Ivě, protože má ráda přírodu. V knize mě nejvíce zaujalo popisování Afriky. Třeba to, že Kilimandžáro je nejvyšší africká hora a Sahara je největší poušť na světě. Četla se mi dobře, je velmi zajímavá.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva dny.

To nejlepší z večerníčků

To nejlepší z večerníčkůKnihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005. Má 125 stran.
Kniha je výběr z různých knih, na kterých se podílelo několik ilustrátorů, například Adolf Born, Helena Zmatlíková, Jiří Trnka, Radek Pilař.
Pohádky do knihy vybrala a uspořádala Kateřina Závadová.
Druh literatury: pohádky, jejichž hrdiny znají děti z televizních večerníčků
Názvy některých pohádek: O kocourkovi, který mluví, Za časů ušatých čepic bývaly, Bob a Bobek dělají maminku a tatínka, Kterak Zachumlánek vymyslel sněhomet, První Broučkův let.
Děj pohádky Bob a Bobek dělají maminku a tatínka: A zase bylo ráno, Bob jako vždy si musí zacvičit a zase volá Bobku vstávat a cvičit. Bobek odpovídá: „v tomhle mrazu mě ven nedostaneš, mně se nechce, uvaříme si čaj.“ Tak Bobek dal na čaj. Když byl čaj hotový, vyhodil Bobek z klobouku sáček čaje přímo tučnáčici na hlavu. Tučňáčice povídá: „Taková nezdvořilost.“ Přidají se k ní miliony tučnáků a křičí jeden přes druhého, co si to dovoluje a že zde není skládka, aby sem někdo něco vyhazoval. Bob s Bobkem slétli s kloboukem dolů a šli se omluvit. Když se omluvili a šli zpět ke klobouku, našli vejce. Bylo veliké a těžké. Bob se začal ptát, jestli to není někoho vajíčko, ale nikdo neodpovídal. Ozvalo se praskání. Z vajíčka se najednou vyklubal malý tučňáček. Zdálky přiběhla jeho maminka tučňáčice a byla strachy bez sebe, protože se jí vejce ztratilo. Bobek předal tučňáčka mamince a v klidu odletěli.
Charakteristika jednajících postav: Bob je hodný a chytrý, má vždy dobré nápady. Bobek je hodný, ale líný, nikdy se mu nechce cvičit. Oba se dokázali postarat o ztracené vejce.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou pěkné příběhy. Líbila se mi. Doporučila bych jí Sáře, protože se jí líbí pohádky.
Kniha je určena pro děti od čtyř let a všechny čtenáře, kteří vyrostli s televizním večerníčkem a dokážou být stále dětmi. Četla jsem ji týden. Líbilo se mi na ní, že je sestavena z pěkných a známých pohádek.
Knihu jsem si vybrala, protože mi ji doporučil bratr, který ji také četl.

Heidi, děvčátko z hor

Heidi děvčátko z horKnihu napsala a ilustrovala Marie José Maury.
Vydalo nakladatelství Jupiter Edice v Praze roku 2005.
Druh literatury: dětský příběh
Názvy kapitol: Heidi v horách, Heidi ve městě, Heidi se musí učit, Heidi hospodaří, Heidi ve vysoké, Heidi a Klára na salaši.
Tento příběh je o holčičce Heidi, která se přestěhuje za dědečkem Konrádem do hor na salaš. Seznámí se tam s Petrem, který má malé i veliké kozy, jsou flekaté a moc roztomilé. Každý den s nimi chodí na pastvu a Heidi chodí také. Jednou na pastvě Heidi dědečkovi natrhala květinu. Dědečkovi se moc líbila, ale řekl, že už je nemá trhat. Další den ráno přišla Dita s novinou, že o Heidi ve městě mají zájem. Heidi se moc nechtělo, ale nakonec jela. Když přijeli do města, uvítala je holčička na vozíku. Heidi se představila a ta holčička se jmenovala Klára. Hned se skamarádily. Heidi u Kláry bydlela, aby nemusela dojíždět domů do hor. Trvalo by jí to necelou hodinu. Druhý den, jak se vyspaly, posnídali a šly se učit. Učily se pět hodin, měly český jazyk, matematiku, přírodopis a historii. Když jim skončila výuka, šly na oběd. Měly kachnu s houskovými knedlíky a zelím. Po obědě odpočívaly a pak si hrály venku. Takhle to šlo den co den, až uplynul rok. Poté se holky rozloučily a Heidi jela do hor na salaš za dědečkem. Po necelém týdnu přijela Klára za Heidi do hor. Byly pohoštěny čerstvým chlebem a čerstvým sýrem. Klára Heidi docela překvapila, protože se naučila chodit.
Charakteristika postav: Heidi je moc milá a hodná dívka, dědeček Konrád je starostlivý, aby se Heidi něco nestalo. Klára je hodná a skromná dívka.
Knihu bych doporučila Ivě, protože si myslím, že by se jí mohla líbit. Je zajímavá tím, že se Klára naučila chodit.
v knize mně zaujaly pěkné obrázky. Půjčila jsem si ji od Pavly Tvrzické, protože se mi líbily obrázky.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Kniha má 100 stran. Četla jsem ji týden.

Pohádky bratří Grimmů

Pohádky bratří GrimmůNapsala Hana Bendová.
Ilustroval Vojtěch Netchitajlo.
Kniha má 143 stran.
Názvy pohádek: O Červené karkulce, O Sněhurce a Růžence, O zlaté huse, O brémských muzikantech, O králi Drozdivousovi, O kocourovi v botách, O vlkovi a sedmi kůzlátkách, O udatném krejčíkovi, O uhlíku, stébélku a fazolce.
Druh literatury: dětské pohádky
Vybrala jsem si pohádku O uhlíku, stébélku a fazolce: Jednou stará paní vyndala fazole ze spíže, slámu z půdy a chtěla roztopit oheň. V tom okamžiku jedna fazolka vypadla a utekla. Vypadlo i kousek stébélka a uteklo k fazolce. Z kamen se vykutálel uhlík, byl celý rozpálený a červený, a také se kutálel k fazolce. Najednou si všichni tři řekli, že jsou dobří kamarádi a že utečou hodně daleko. A tak šli den co den a noc co noc, až došli k velikému a širokému potoku. Nevěděli si rady, kudy mají jít dál? Ale stébélko na něco přišlo: prohne se jako můstek a uhlík a fazolka spokojeně přejdou. Nejprve tedy přešla fazolka a pak uhlík, ale když byl v půlce, začalo stébélko praskat. Uhlík se pevně držel a nechtěl pokračovat, protože se bál, že spadne. Nakonec stejně oba spadli do potoka. Fazolka se jim začala smát, a smála se tak dlouho, že praskla. U potoka se vyhříval krejčí, který to všechno pozoroval. Když viděl, že fazolka praskla, vzal ji a zašil. Fazolce to vadilo, protože ta niť byla černá, ale po chvíli se jí to začalo líbit a od té doby je na všech fazolích vidět černý šev.
Charakteristika postav: Stébélko je chytré, napadlo ho, jak zachránit kamarády. Fazolka je zlá, protože nepomohla Stébélku a Uhlíkovi. Uhlík je hodný, protože nezlobí.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji týden.
V textu mě zaujala pohádka O Sněhurce a Růžence, v knize mě zaujaly pěkné obrázky. Knihu bych doporučila Sáře Pokrývkové, protože má ráda pohádky.