Tomáš Tvrzický

Hledá se Nemo – školní výlet

Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, v Praze 2005, kniha má 42 stran.
Knihu napsal a ilustroval Disney Pixar.
Druh literatury: pohádka
Nemo a jeho spolužáci z rybí školy se chystají na výlet. Nemův otec Marlin a rybka Dory slibují, že výlet se bude rybkám líbit. Potkají žraloka Bruce, který je zavede na opuštěné místo, kde je stará pirátská loď. Nemo a Perla najdou poklad a darebák Ward zavede Bruce ke kleci, do které ho zavře. Nemo a Dory bojují za záchranu Bruce, otevřou klec a Bruce je zachrání před zlými murenami. Nakonec se výlet vydaří a všichni se vrátí šťastně domů.
Charakteristika postav: Nemo je hodný, Marlin je starostlivý, Dory je zapomnětlivá, Bruce je obětavý, Ward je škodolibý.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pěkné obrázky.
Doporučil bych ji menším dětem, protože má velká písmena.
Knihu jsem četl čtyři dny.

O srnečku Janíčkovi

Vydalo nakladatelství Pavel Dolejší v Humpolci v roce 2007, kniha obsahuje 73 stran.
Napsala Petra Vaisová ve spolupráci s Pavlem Dolejším, ilustrovala Magda Veverková Hrnčířová.
Názvy kapitol: O Janíčkově šťastném dětství a o tom, že na světě je také zlo. O lesní nemocnici hajného Veverky, O koláčcích slečny Růženky a o bolavém zubu pana Hryzkého Kde jsi, maminko? V partě srnce Špičáka. O tom, jak pan Hryzký zachránil Janíčkovi život. O a tom, že na světě jsou i hodní lidé, O tom, jak se Janíček kurýroval u hajného Veverky, a o smutných očích paní Srncové. O tom, že Špičák má možná maminku. O velké lásce hajného Veverky a o tom, jak se paní Srncová znovu stala maminkou. Janíčkova nová rodina. A nakonec?.
Je to příběh o zvířátkách v lese.
Srnečkovi Janíčkovi zlý člověk zastřelil maminku a Janíčka zranil. Janíček se toulá po lese a najde partu srnců, ve které pár dní zůstane, než uslyší další výstřel, poleká se a uteče. U řeky ho vyčerpaného najde bobr pan Hryzký a spěchá za hajným Veverkou.
Mezitím najde Janíčka Růženka. S hajným Veverkou odnesou srnečka do zvířecí nemocnice, kde se Janíček uzdraví, najde nové přátele a novou maminku, se kterou se vrací zpět do lesa.
Charakteristika postav: Janíček je smutný, bobr statečný, Růženka a hajný jsou hodní ke zvířátkům.
Kniha je zajímavá tím, jak koloušek poznává svět.
Kniha se mě líbí, protože je o zvířátkách v lese. Doporučil bych ji všem, kdo mají rádi zvířátka. Je určena čtenářům od sedmi let. Četl jsem ji tři týdny.
Kniha je pěkně a bohatě ilustrovaná.

Starý mlýn

Knihu napsal a ilustroval Walt Disney.
Vydalo ji nakladatelství Egmont ČR, s.r.o, v Praze roku 2006, kniha má 42 stran.
Druh literatury: pohádka.
Starý mlýn byl domovem pro různá zvířátka, například sovy, netopýry, hrdličky a myšky. Mlýn už dlouho neklapal a zvířátka si spokojeně žila. Jednou při bouřce se roztočilo mlýnské kolo a zvířátka se bála, aby mlýn nespadl. Po bouřce mlýn spatřil střechu plnou děr a ulomenou lopatku, ale nebyl z toho dlouho smutný, věděl, že bude dále sloužit jako útočiště všem zvířátkům, která si v něm postaví svá hnízda a budou v něm klidně žít jako doposud.
Charakteristika postav: všechna zvířátka jsou hodná a pracovitá a navzájem si pomáhají.
Kniha je zajímavá tím, že zvířátka chrání svůj domov a snaží se ho opravit, a proto se mě líbila. Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Doporučil bych ji všem dětem, protože je o zvířátkách, je moc pěkně ilustrovaná. Četl jsem ji dva dny.

České pověsti pro malé děti 2

Vydalo ji nakladatelství SiD a NERo v Praze v roce 2004, kniha má 31 stran.
Napsala Martina Drijverová, ilustrovala Dagmar Ježková.
Kniha vypráví o minulosti naší země.
Názvy kapitol: Dívčí válka, Horymír, Synové Svatoplukovi, Svatý Václav, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Tatarská princezna, Král Karel IV, Golem, Staroměstský orloj.
Nejvíce se mi líbila pověst o Dívčí válce.
Za panování kněžny Libuše se měly dívky v Čechách dobře, ale když Libuše zemřela, musely dívky vykonávat všechnu práci samy a muži se jen veselili. Jednoho dne se dívky vzbouřily proti mužům a vyhlásily jim válku. Dívky se učily zacházet s mečem, střílet z luku a házet oštěpem. Když muži viděli, že to dívky myslí vážně, začali se bránit. Krásná Šárka nastražila past, aby zajaly Ctirada, který za to zaplatil životem. Muži přepadli hrad Děvín, když padla Vlasta a zajali Šárku, dívky se vzdaly a začaly opět pracovat.
Charakteristika postav: všechny dívky byly statečné a odvážné, Ctirad důvěřivý.
Kniha je zajímavá tím, že jsem se dozvěděl něco z minulosti, doporučil bych ji čtenářům od osmi let. Četl jsem ji jeden týden.

Chip a Dale a smutný skunk

Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o., v Praze 2003, kniha má 44 stran.
Knihu napsal a ilustroval Walt Dysney.
Druh literatury: pohádka
Jednoho rána šel Chip a Dale pro snídani do lesa, když náhle uviděli na cestě skunka. Nejprve před ním chtěli utéct, ale pak se zarazili. Něco se jim na něm nezdálo. Vůbec totiž nepáchl. Ostatní skunci se mu kvůli tomu vysmívali, ale Chip a Dale vymysleli geniální způsob, jak mu pomoci. Našli v lidském táboře v odpadcích velký kus smradlavého sýra a chtěli, aby se s ním skunk Silvestr natřel. To Silvestr odmítl, že by to byl podvod. Když však Chipa a Daila chytil velký medvěd, Silvestr se rychle sýrem namazal a tím zápachem medvěda odehnal. Silvestr se stal hrdinou a ostatní skunci mu provolávali slávu a stali se jeho přáteli.
Charakteristika postav: Chip a Dale jsou kamarádští a chtějí pomáhat, Silvestr je nejprve smutný, na konci příběhu již veselý a šťastný.
Kniha se mě líbila, je o zvířátkách, která si pomáhají.
Doporučil bych ji všem dětem, kteří mají rády příběhy o zvířátkách, četl jsem ji jeden den.
Kniha je moc pěkně ilustrovaná a určená pro čtenáře od pěti let.

O zvířátkách pana Krbce

Napsal Stanislav Havelka, ilustroval Vladimír Renčín.
Vydalo nakladatelství Albatros, v Praze 2002. Kniha má 78 stran.
Druh literatury: pohádkové příběhy.
Názvy kapitol: Osudové rozhodnutí, Pavučinová Růženka, Boj o Kulíkov, Spadla z nebe, Nové dobytí Kulíkova, Kokeš se smiřuje s Kocandou, Ruprecht dostal nápad, Detektiv Kukula ví, jak na to, Kokeš a varhany, Trampoty s oblečením, Spokojená nevěsta, Ruprecht zase dostal nápad, Poprvé společně, Vzácná návštěva, A sláva na konec.
Když dorazí pan Krbec a kocour Kokeš na hrad Kulíkov, ptá se kocour pana Krbce, jestli nejsou na začarovaném hradě. Řádí tu totiž duch bývalého hradního pána Ruprecht. Má rád špínu, prach a pavučiny, svého sídla se nehodlá vzdát a neustále vymýšlí drobné lumpárny. Pan Krbec má ale pro strach uděláno a jako kulíkovský kastelán nestrpí na hradě žádný nepořádek. Statečně mu přitom pomáhají jeho zvířecí kamarádi - Kokeš, učená sova Kukula a kavka Kocanda. Kdo zvítězí?
Charakteristika postav: pan Krbec byl hodný, Kokeš líný, Kukula moudrá, Kocanda bystrá, Ruprecht zlomyslný, teta Klotylda pyšná.
Kniha je zajímavá tím, že popisuje přátelství lidí, zvířat a ducha. Doporučil bych ji všem dětem, které mají rády zvířátka.
Kniha je bohatě ilustrovaná a určená pro čtenáře od šesti let, četl jsem ji tři týdny.

Rosa v jehličí

Knihu vydalo nakladelství Erika v Praze roku 2004.
kniha má 189 stran.
Napsal ji a ilustroval Ota Bouzek.
Druh literatury: myslivecké příběhy
Názvy kapitol: Svítání, Zvěstové jara, Srnec a duha, Postřelený, Zrcadlení, Srnčí rarita, Mistrovská rána, Husy, Úvahy, Paní doktorka, Zjevení, Něžné jaro, Pytlák, Štědrá noc, Stárnutí, Chybený, U pšenice, Kresby přírody, Lovecký host, Ohař, Žena a jelen, Stál za to, Rosa v jehličí.
Dva myslivci chodili na lov jelena. Jednoho dne při šoulačce lesem uviděli jelena. Jelen stál u stromu a občas sebou trhal. Pozorovali podivné jelenovo chování dalekohledy a zjistili, že jelen se chytnul do pasti nastražené pytlákem - okařem. Proto jelena slovili, aby ukončili jeho trápení. Jelena stáhli z kůže a naporcovali maso a byli rádi, že zastřelili chyceného jelena, aby se netrápil. Na místě myslivce bych se zachoval stejně.
Charakteristika postav: Myslivec Ota Bouzek má rád přírodu a zvěř. Martin je chytrý a Petr je velký znalec přírody.
Kniha je zajímavá tím, že popisuje skutečné příběhy o myslivcích. Líbila se mi, protože vypráví o přírodě a zvířatech. Doporučil bych ji všem, kdo se zajímají o myslivost. Je určena pro čtenáře od deseti let. Zvláště bych ji doporučil Tomáši Kloboučníkovi, protože má rád zvířata. Četl jsem ji čtyři měsíce.

To nejlepší z večerníčků

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005. Má 125 stran.
Kniha je výběr z různých knih, na kterých se podílelo několik ilustrátorů, například Adolf Born, Helena Zmatlíková, Jiří Trnka, Radek Pilař.
Pohádky do knihy vybrala a uspořádala Kateřina Závadová.
Druh literatury: pohádky, jejichž hrdiny znají děti z televizních večerníčků
Názvy některých pohádek: O kocourkovi, který mluví, Za časů ušatých čepic bývaly, Bob a Bobek dělají maminku a tatínka, Kterak Zachumlánek vymyslel sněhomet, První Broučkův let.
Děj pohádky Bob a Bobek dělají maminku a tatínka
A zase bylo ráno, Bob jako vždy si musí zacvičit a zase volá Bobku vstávat a cvičit. Bobek odpovídá, v tomhle mrazu mě ven nedostaneš, mně se nechce, uvaříme si čaj. Tak Bobek dal na čaj. Když byl čaj hotový, vyhodil Bobek sáček z čaje přímo tučnáčici na hlavu a tučňáčice povídá, taková nezdvořilost. A k ní se přidají miliony tučnáků a křičí jeden přes druhého, co si to dovolujete. Na ledové kře našli Bob s Bobkem zapomenuté vejce, které nikdo nechtěl. O vejce se starali, až se z něj začal klubat malý tučňáček. Nakonec maminku našli a tučňáčka v pořádku předali.
Charakteristika jednajcích postav: Bob je hodný a chytrý, má vždy dobré nápady. Bobek je hodný, ale líný, nikdy se mu nechce cvičit. Oba se dokázali postarat o ztracené vejce.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou pěkné příběhy. Líbila se mi. Dopuručil bych ji sestře, protože se jí líbí pohádky.
Kniha je určena pro děti od čtyř let a všechny čtenáře, kteří vyrostli s televizním večerníčkem a dokážou být stále dětmi. Četl jsem ji dva týdny. Líbilo se mi na ní, že je sestavena z pěkných a známých pohádek.

Ilustrované pohádky

Vydalo nakladatelství Gen v Liberci v roce 2005. Kniha má 96 stran.
Napsal Hans Christian Andersen, ilustroval Alexander Karcz.
Názvy pohádek: Ošklivé káčátko, Malá mořská víla, Malenka, Císařovy nové šaty, Sněhová královna, Děvčátko se zápalkami.
Druh literatury: pohádky
Vybral jsem si pohádku Císařovy nové šaty: Císař se rozhodl, že si nechá ušít nové šaty. Nechal si zavolat dva krejčí, kteří jsou obyčejní podvodníci, ale představili se jako mistři jehly, proto si je císař vybral. Krejčí namluvili císaři, že ušijí takové šaty, ve kterých císař pozná každého hlupáka. Císař jim nechal připravit dokonalou dílnu, do které dodal mnoho zlatých a hedvábných nití. Krejčí nitě odmítli, protože mají mnohem lepší. Jednoho dne císař poslal posly, aby se podívali, jak šití šatů pokračuje. Ale poslové neviděli žádnou látku ani nitě, králi ovšem řekli, že šaty jsou krásné. Když krejčí přišli na zámek, ukazovali císaři šaty, které on ale neviděl. Nechtěl vypadat jako hlupák, tak řekl, že šaty jsou krásné. Jednou se císař procházel ve svých nových šatech po nádvoří a všichni lidé se mu smáli, protože byl vlastně nahý.
Charakteristika postav: císař byl hlupák, krejčí byli chytří podvodníci.
Kniha je zajímavá, protože je složena z několika krásných pohádek. Líbila se mi, protože je v ní několik velmi známých pohádek pro děti a je velmi pěkně ilustrovaná. Doporučil bych ji Lucce a Pavle, protože mají rády pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji jeden měsíc.

Co víme o rytířích

Vydalo nakladatelství Gen Thovt Praha v roce 2006. Kniha má 53 stran.
Napsala Renée Hollerová, ilustrovala Silvia Christophová.
Druh literatury: poučné historické příběhy
Názvy kapitol: Nezapomenutelný den, Zachránce v nouzi, Na poslední chvíli, Tajné psaní, Tajemný cizinec, a doplňující historické poučení: Jak se stát rytířem, Rytířská výzbroj, Rytířské hry, Hrady, Křižáci, křižácké výpravy a rytířské řády.
Kapitola Nezapomenutelný den: Celé město je na nohou - také Ben a Karel chtějí být u toho, až budou synové císaře Fridricha pasováni na rytíře. Najednou si však všimnou malého zloděje, který ukradl měšec s penězi dobře oblečenému muži. Chlapci se za zlodějem rozběhnou a snaží se ho chytit, ale zloděj se jim ztratil. Mezitím z kostela vyšel císař se syny, kteří byli právě pasováni na rytíře. Chlapci seděli na stromě, odkud procesí pozorovali, když se náhle objevil zloděj. Karel seskočil na zem a srazil ho k zemi.
Charakteristika postav: Karel a Ben byli odvážní a chytří, zloděj byl vychytralý a mazaný.
Kniha je zajímavá napínavými příběhy a historickými poučeními. Líbila se mi, protože jsem se dozvěděl hodně o rytířích, a dobře se mi četla. Doporučil bych ji Michalu Makešovi, protože rád čte příběhy o středověku. Je určena pro čtenáře od osmi let, četl jsem ji jeden týden.

Konec krále pytláků

Vydalo nakladatelství Víkend s.r.o. v roce 2008. Kniha má 141 stran.
Napsal Jozef Hikl, ilustrovala Jiřina Uiberlayová.
Druh literatury: myslivecké příběhy z přírody
Názvy některých kapitol: Konec babího léta, Ztracený lopatáč zpod Úplazu, Srážka s pytlákem, Život jako kus ledu, Co se stalo s divočákem, Jelen za dvacet minut...?, První lov, Drama podzimního dne, Kulový král, Byl to přece paličkář, Konec krále pytláků, Rozvod?, Bouřka, Zvířecí hřbitov, Na kombajnu za divočáky, Strašidelný hlas a 20 dalších kapitol.
Vybral jsem si kapitolu Na kombajnu za divočáky: Jedni zemědělci měli na poli zasetou kukuřici a myslivci se dozvěděli, že v kukuřici jsou divočáci. Tak uspořádali hon, ale takový hon na divočáky ještě nikdy nedělali, a proto si mysleli, že nestřelí nic. Jednoho dne hon uspořádali, na jednu stranu postavili kombajn a traktor, ale najednou tam vyběhla prasata, tak jeden myslivec skočil pod valník, aby se připravil. Ale skočil tak nešikovně, že si rozbil hlavu. Prasata běžela dále, jeden myslivec vystřelil, ale místo prasete trefil kolegu, který stál vedle něj, do nohy. Nakonec se jim zadařilo a střelili pět prasat.
Charakteristika postav: Myslivec Jozef Hikl má rád přírodu a zvířata v ní, Martin se rád prochází po lese a pozoruje zvířátka, Standa je chytrý průvodce všech myslivců.
Kniha je zajímavá skutečnými příběhy z přírody. Líbila se mi, protože mám rád přírodu a myslivecké příběhy. Doporučil bych ji taťkovi, protože je také myslivec a rád čte takovéto knihy.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let.

Medvědí bratři - Zimní pohádka

Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o, v roce 2005. Kniha má 42 stran.
Knihu napsal a ilustroval Walt Disney.
Druh literatury: pohádka
Medvědí bratři, Koda a Kenai, si v létě užili tolik legrace, že si ani nevšimli, jak se dny zkracují a jsou chladnější a chladnější. Jak se blížil podzim, měli medvědi stále větší hlad, ale bylo pořád těžší a těžší najít něco k snědku. Jednou si u jezera všimli, že na stromě je včelí hnízdo a dostali chuť na med. Když se jim podařilo hnízdo sundat, spadlo na zem a Koda se polekal, že vylétnou včely a utíkal rychle do jezera. Po vynoření zjistil, že tam včely nebyly a Kenai si z něho dělal srandu, že je bábovka. Jednou ráno napadl sníh a medvědi místo zimního spánku si užívali sněhu a zimních radovánek.
Charakteristika postav: Koda je rozpustilé a bojácné medvídě, Kenai je rozumný a chytrý, snaží se přemluvit Kodu k zimnímu spánku.
Kniha se mi líbila, protože je o medvědech, kteří si navzájem pomáhají. Doporučil bych ji všem dětem, které mají rády pohádky o zvířátkách, hlavně Lucce. Je určena pro čtenáře od šesti let, četl jsem ji jeden týden. Kniha je bohatě ilustrována.

Nezapomeň, táto!

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Kniha má 106 stran.
Napsala ji Jana Šrámková, ilustrovala Olga Čechová.
Druh literatury: příběh pro děti
Názvy některých kapitol: Robin chce objevit tajemný ostrov, a zatím objeví ostrov bezzubých opic, Na tajuplném ostrově čeká Robíka pes Tarzan, Robík je zvědavý, jestli táta nezapomněl na živý dárek, Mořeplavec v holčičí noční košili, Princ Bajaja Líbu začaroval, ale Robík ji naschvál odčaroval, Odpoledne se Robíkovi ve školce zdá o šestihlavém drakovi, Slavnostní chvíle konečně nadešla, Tarzan dál bydlí na tajemném ostrově, Co provedli racci žlutí jako kanárek a dalších čtrnáct.
Předškolák Robík touží po pejskovi stejně jako všechny malé děti. Robík si přeje k narozeninám velkého psa, který se bude jmenovat Tarzan. Tatínek mu slíbil živý dárek. Robík pevně věří, že to bude opravdu pes a představuje si, jak bude nejchytřejší a nejodvážnější na světě, bude všemu rozumět, zachraňovat lidi a chytat zloděje. Ale tatínek koupí kanárka, Robík je nejprve zklamaný, ale potom na Tarzana zapomene a jeho nejlepším kamarádem se stane kanárek Ďobek.
Charakteristika postav: Robík je chlapec s velkou fantazií. Ďobek je čiperný kanárek.
Kniha je zajímavá svou napínavostí a bohatou představivostí Robíka. Doporučil bych ji Lucce a Pavle, protože mají rády takové příběhy. Je určena pro čtenáře od pěti let a četl jsem ji tři týdny.

Záhada zelené rukavice

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2007.
Napsala Enid Blytonová. Ilustroval Bohumil Fencl.
Kniha má 197 stran.
Druh literatury: detektivka pro kluky i holky
Názvy některých kapitol: První den prázdnin, Pajda se baví, Nečekané setkání, Prastrýček Robert vypráví, Diana má nápad, Pajda moc mluví, Pajda má problémy, Na pouti, Shledání s Barnym, Zajímavé odpoledne, Barny jde na večeři.
Pajda se psem Ťulpou jedou na prázdniny k bratrancovi Rogerovi a sestřenici Dianě. Když jel Pajda vlakem, potkal se s prastrýčkem Robertem, ale to Pajda něvěděl, že jede tam jako on, tak prastrýček začal vyprávět, že jede z místa, kde vyloupili muzeum. A Pajda, aby nezůstal pozadu, si vymyslel, že ho pronásleduje Zelené komando. Prastrýček mu to samozřejmě uvěřil. Když přijeli na vlakové nádraží, čekala ho tam Diana. Pajda se zeptal, kde je Roger. Diana mu odpověděla, že je na jiném nádraží, prý čeká až přijede prastrýček. Když přišli domů, čekala je tam paní Lyntonová. Konečně byli všichni doma. Děti se rozhodly, že půjdou na pouť. Tam se Pajda seznámil s Barnym. Zjistili, že kudy pouť projela, tam se stala loupež. Děti z toho podezíraly Tonnerra. Od té doby chodí děti hlídat zámek Morelos. Jednou, když šel Pajda sám hlídat, někoho uviděl, jak šplhá po zdi. Pajda se hrozně bál.
Charakteristika postav: Roger je hodný a zvědavý, nebál se jít s ostatními v noci na zámek Morelos. Diana je chytrá a moudrá, neprotestovala proti nápadům ostatních. Pajda je potrhlý, ale odvážný, nebál se jít sám v noci na zámek. Barny je hbitý a chytrý, nebál se Tonnerra. Tonnerr je zlý a chamtivý, vycvičil šimpanze, aby kradli.
Knihu bych doporučil Zdenkovi a Honzovi, protože čtou podobné detektivky. Četl jsem ji jeden měsíc. Líbila se mi, protože je napínavá svým dějem. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Zastav a ohlédni se 2

Vydalo nakladatelství Polygos v roce 2009.
Kniha má 237 stran. Napsal ji Jiří Kraif, ilustroval Miroslav Mašek.
Druh literatury: povídky
V knize autor vypráví: Jednoho dne mě kamarád řekl, abych k němu jel na jelena. Tak jsem si připravil věci a flintu, jenže v ten den, když jsem měl jet, zavolal mi kamarád, že k nim dnes má přijet host také na jelena, tak jestli bych nedoprovázel toho hosta. Tak ano, budu ho doprovázet. Tak jsme se vydali, šli jsme k posedu, ale vtom jsem si všiml, že jelen jde proti nám. Tak jsem řekl: stůjte a klekněte si, pozorovali jsme jelena a když mohl střílet, vyšli z lesa houbaři, jelen se polekal a utekl. Šli jsme na posed a koukal jsem dalekohledem, najednou jsem uviděl lišku, také šla proti nám, a protože jsem neměl flintu, řekl jsem hostovi, aby jí střelil, tak jí střelil. Slezli jsme z posedu, došli jsme k lišce a já jsem mu popřál Lovu Zdar. Jelena si stejně nestřelil, ale příští rok přijede znovu. Došli jsme do chaty a tam jsme si řekli jména, já jsem Martin a host řekl, že se jmenuje Josef. Zeptali jsme se Josefa na úlovky a on říká, tohle by byl můj čtrnáctý jelen.
Charakteristika jednajících postav: Martin je chytrý a bystrý, uviděl jelena dřív než lovec. Josef je vášnivý lovec, protože rád střílí jeleny.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví pravdivé historky ze života Jiřího Kraifa. Moc se mi moc líbila, protože vypráví o přírodě a zvířatech. Doporučil bych ji Lukáši Kloboučníkovi a Pavlu Rohlíkovi, čtou podobné knihy. Je určena pro čtenáře od desíti let. Četl jsem ji dva měsíce.
Názvy některých kapitol: Velký učitel vypravuje, Lovecká gradace, Expedice T-t 2000, David v náručí tajgy, Když dojdou patrony, Rarita, Trefa, Srnec z povinnosti, Čert z jámy a dalších 23 kapitol.

Bojující karavany

Vydalo nakladatelství GABI roku 1993 v Českém Těšíně.
Kniha má 239 stran. Napsal ji Zane Grey, ilustroval Jan Hora a Adam Glajc.
Druh literatury: dobrodružná
Jednoho dne roku 1856 jel malý Clint s rodiči do Santa Fé. Když zastavili, aby si koně a oni odpočinuli, rozhodli se, že se tam utáboří. Clint si vzal svůj prut a šel na ryby k řece, u které byli. Nemohl pořád nic chytnout, a tak šel podél proudu. Po třech stech metrech uviděl dívku, jak tam sedí a dívá se do vody. Clint se opatrně přiblížil a zeptal se, jak se jmenuje. Dívka mu odpověděla, že se jmenuje May Bellová. Poradila mu, ať zkusí chytat tady, tak to Clint zkusil. Za necelou půlhodinu nachytal sedm pstruhů. Když vytáhl posledního pstruha, vzal toho největšího, vykuchal ho a dal May. May poděkovala a šla domů. Clint přišel do tábořiště a dal ryby mamince, aby je upekla k večeři. Druhý den jeli dál, po několika hodinách narazili na Bellovy. Pokračovali dál na západ. Když ujeli pět mil, narazili na indiány. Clintův otec chtěl vyjednávat, ale indiani začali střílet. Vypukl boj. Po několikahodinovém bezvýznamném boji indiani odjeli. Po třech dnech byli blízko Santa Fé. Najednou Clint uslyšel chřestění, tak se tam maminka koukla a byl tam chřestýš. Maminka ho vzala do ruky a vyhodila z vozu. Konečně byli v Santa Fé. Tatínek zde Clinta nechal a jel dál na západ do jiného města.
Charakteristika jednajících postav: Clint je hodný a dobrosrdečný, protože dal May pstruha. May hodná a milá, poradila Clintovi, kde chytat. Maminka hodná a nebojácná, nebála se vzít chřestýše do ruky. Tatínek tajemný a nebojácný, nebál se jet sám ze Santa Fé do dvě stě kilometrů vzdáleného města.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví všechno o městě v Americe. Doporučil bych ji Martinovi, protože čte podobné knihy. Je určena pro čtenáře od desíti let. Četl jsem ji tři týdny. Má 21 očíslovaných kapitol.

Dědeček Večerníček

Kniha má 97 stran.
Napsal ji Jozef Pavlovič, ilustroval Ladislav Čapek.
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne šla vnučka Žaneta navštívit dědečka. Jak tak šla, narazila na vlka: „Kampak jdeš?“ zeptal se vlk. „Za dědečkem.“ „A co neseš v tom košíčku?“ zeptal se znovu vlk. „Nesu dědečkovi houby.“ Když Žaneta odešla, vlk běžel k dědečkově chaloupce. Když vlk doběhl, zaťukal na vrátka, ale spletl si pohádku a řekl: „Kůzlátka otevřete, tady vaše maminka.“ Dědeček, aby mu nezkazil radost, řekl: „Pojď dál, maminko.“ Vlk vešel dál a dědeček se zeptal: „Nemáš hlad?“ „Ano, mám a velký.“ Tak dědeček vyšel před chaloupku a vypůjčil z oblohy Měsíc, trochu ho posolil, takže vypadal úplně jako pecen chleba. Dědeček Měsíc dal před vlka a vlk se zakousl. Najednou mu vypadala polovina zubů. „Není ten chléb nějaký tvrdý?“ zeptal se vlk. „Není, má sice pár milionů let, ale pořád je dobrý,“ řekl dědeček.
Charakteristika jednajících postav: Dědeček je srandovní, protože si z vlka udělal srandu. Vlk je zlý, chtěl sníst vnučku Žanetu. Žaneta je hodná, přinesla dědečkovi houby.
Knihu jsem si vybral, protože vypadala zajímavě. Doporučil bych ji Patrikovi Šustrovi, protože má rád pohádky.
Názvy kapitol: Jarní únava, Dědečkova strašidla, Dědečkova střecha, Jarní onemocnění, Ta nejlepší hvězdička a 16 dalších kapitol.
Četl jsem ji tři týdny. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2003. Je zajímavá tím, že vypráví třeba o tom, jak dědeček rozsvěcí hvězdy. Mě zaujalo, že dědeček dosáhl na oblohu.

O chytré kmotře lišce

Kniha má 90 stran.
Knihu napsal a ilustroval Josef Lada.
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne navečer se kmotra liška vypravila k hájovně poslouchat, jak myslivec Březina vypravuje svému synku Venouškovi pohádku O kouzelném stolečku. Tu najednou myslivec povídá: "Když se řekne stolečku, prostři se!, tak stoleček prostře samé dobroty, například škubánky, jitrnice, klobásy a mnoho dalších." Liška si mumlala pod vousy: "Takový stoleček by se hodil." Najednou slyší myslivce Březinu, jak povídá: "Ten stoleček doma máme, dostal jsem ho od Houbového dědečka." "A kde je?" ptal se Venoušek. "Máme ho ve stodole," řekl myslivec. Liška na nic nečekala a uháněla do stodoly. Ale najednou se zarazila, viděla, že paní myslivcová nese něco zabaleného v papíře do stodoly. Jakmile paní myslivcová zašla do hájovny, liška vyrazila do stodoly. Po chvilce rozhlížení uviděla kouzelný stoleček. Popadla ho a běžela do svého obydlí. Tam řekla: "Stolečku, prostři se!", ale stoleček nic. Rozzlobeně to zkusila ještě jednou, a zároveň vzala za zásuvku u stolečku. A hle, bylo tam něco v papíru. Liška to rozbalila a objevila pět jitrnic. S ohromnou chutí je zbaštila a špejle si schovala.
Když liška vystrčila hlavu z nory, rozhlédla se, nikde nikdo. Vydala se zase k hájovně poslouchat, ale místo pohádky slyšela zvuky zvířat. Podívala se dovnitř a tam gramofon. Najednou zabučela v gramofónu kráva, zamečela koza, ozval se pes, kočka a najednou střílení a štěkot psů. Liška se lekla a utekla.
Charakteristika postav: Venoušek je zvědavý, chtěl vědět, kde je stoleček. Liška je zvědavá a chytrá, chodila k hájovně poslouchat pohádky. Hajný Březina je hodný, má rád svůj les a své děti, vypráví jim často pohádky.
Knihu jsem si vybral, protože jsem viděl večerníček a chtěl jsem si ji přečíst.
Názvy kapitol: V hájovně U pěti buků, Nový domov, Nezdařený rybolov, Dobrodružství s kouzelným stolečkem a dalších devět kapitol.
Četl jsem ji čtrnáct dní. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Zdenkovi, protože by ho mohla zajímat a rád by si ji přečetl. Je zajímavá tím, že vypráví o lišce, která umí mluvit.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.

Motýlí paseka - na čekané s puškou i srdcem

Vydalo nakladatelství ERIKA s.r.o. v Praze v roce 2006.
Kniha má 150 stran.
Napsal a ilustroval ji Ota Bouzek.
Druh literatury: myslivecké povídky
V knize autor vypráví: Jednoho dne jsem šel se psem Lovkou po pěšině do lesa. Lovka je už stará, ale jak uviděla myši, tak ožila, skákala, běhala a různě skotačila. Když jsme přišli na pahorek, tak jsem uviděl něco u potoka. Že by to byla černá zvěř (divoká prasata)? Pokynem ruky jsem Lovku zavolal k sobě a dal na řemínek. Díval jsem se k potoku a šeptal Lovce, že určitě něco uvidíme. Podíval jsem se znovu, a už to tam nebylo. Šli jsme na to místo. Zůstala tam díra po hledání potravy. Odepnul jsem Lovku z řemínku a ona narazila na stopu a běžela po ní. Ale najednou se ozval hrozivý štěkot. Rychle jsem tam běžel a uviděl jsem jezevce, který útočil na Lovku. Lovka jen tak tak uhnula packu z jezevcových čelistí. Když jsme šli domů, tak nám naproti běžela druhá fenka Bojka. Lovka si šla lehnout a Bojka šla se mnou na zahradu. Šla na svoji vyhlídku, ale nedošla tam, začala vystavovat (upozorňovat na zvěř). Najednou se ozval pískot srnečka. Rychle jsem tam běžel a fenku odtáhl. Další den jsem se šel podívat do lesa a narazil jsem na čerstvě roztrhaného zajíce. Určitě to byla kuna. Rychle jsem běžel pro pana Fořta a i další myslivce. Když jsme se sešli, začal hon na kunu. Obstoupili jsme strom a začali házet do koruny stromu kameny a klacky, najednou kuna skočila a utekla pryč.
Charakteristika postav: Ota Bouzek je pohotový, protože rychle běžel pro ostatní. Pan Fořt chytrý, zahájil hon na kunu. Ostatní myslivci ochotní, protože pomáhali Otovi vyhnat kunu.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví příhody ze života Oty Bouzka. Doporučil bych ji Pavlu Rohlíkovi, protože by ho určitě zaujala. Četl jsem ji, protože jsem již četl jednu knihu od tohoto spisovatele a moc se mi líbila. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji dva týdny s přestávkami.
Názvy kapitol: Máselnice, U splavu, Habaďura, Rybníček, Vyznamenání, Srneček, Kunďaba, Králíček a dalších třináct kapitol.

Malý Hiawatha na lovu

Vydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2005.
Napsal a ilustroval Walt Disney.
Kniha má 42 stran.
Druh literatury: pohádky
Jednou se Hiawatha rozhodl, že se stane nejlepším lovcem a proto se vydal na lov. Vzal si luk a šíp, naskočil do kánoe a vydal se na cestu. Proplul vedle vodopádu, vyplaval z vodního víru, který se točil pořád do kola, ale nenabral přitom ani jednu kapku vody do kánoe. Když uviděl údolí, zaplul tam s kánoí a chtěl vystoupit. Jenže proud vody byl silný a voda začala kánoi strhávat sebou. Hiawatha měl jednu nohu na pevnině a druhou v kánoi, začaly se mu rozjíždět nohy a spadl do řeky. Zvířátka se mu posmívala a malý indián se urazil. Když vylezl z vody, uviděl tři veverky. Vydal se za nimi, jenže mu utekly. Pak uviděl na pařezu kobylku, namířil na ni luk a šíp a chtěl vystřelit, ale najednou mu spadly kalhoty. Malý indián si je rychle natáhl a podíval se na pařez, ale tam už kobylka nebyla. Šel dále. Najednou si všiml tří králíků, rozběhl se za nimi, běhal mezi stromy, ale když vyběhl z lesa, ušáky neviděl. Když došel na louku, uviděl zajíčka starého sotva pár týdnů. Zajíček skočil na pařez a zůstal tam, Hiawatha natáhl luk se šípem a chtěl vystřelit, ale opět mu spadly kalhoty. Rychle si je natáhl a namířil na zajíčka, ale nemohl vystřelit. Nechal zajíčka odejít a sám zlomil luk i šíp. Po chvíli chůze narazil na stopy medvědice, ta ho ucítila a začala honit po lese. Za pomoci zvířátek vše dopadlo dobře.
Charakteristika postav: Hiawatha byl hodný, nechal odejít zajíčka. Medvědice byla zlá, pronásledovala Hiawathu. Zvířátka byla chytrá, pomohla Hiawathovi zbavit se medvědice.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o vztahu malého indiána a zvířátek. Vybral jsem si ji, protože jsem si ji už dlouho chtěl přečíst. Doporučil bych ji Martinovi, protože se o takové věci zajímá. Četl jsem ji jeden týden. Je určena pro čtenáře od šesti let.

Psí ráj Pepřík

Vydalo nakladatelství COOBOO v Praze roku 2010.
Napsala Aimee Harperová, ilustrovala Karim Shatat.
Kniha má 79 stran.
Žánr: román pro kluky i holky
Četl jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: To jsou zmatky!, Nové přátelství, Trable se lží, Čím dál hůř, Hořce růžová, Hledá se Pepřík, Udobříme se?, Detektivní pátrání, Slavíme!.
Bella, Leo a Zuzana se přestěhovali do nového města. Koupili byt tam, kde dřív bylo zahrádkářství. Jejich matka Zuzana si chce otevřít psí salón krásy (psí ráj). Ihned začaly přípravy. Druhý den měly jít děti do školy, Bella si rychle oblékla školní fialovou uniformu, ale Leovi se nelíbilo, že i kluci mají fialovou. Ve škole se Bella seznámila s Aničkou a staly se z nich kamarádky. Leo si našel také kamaráda, Jakuba. Doma pak koupali psa Pepříka, ale když ho chtěli vyfénovat, tak se Pepřík lekl zvuku a utekl. Hledali ho po celém městě, ale nenašli. Další den jim Anička pomáhala hledat Pepříka, Bella si najednou vzpomněla, že Pep má rád moře. Šli na pláž a tam uslyšeli kňourání v chatce. Rychle tam šli a zjistili, že je to Pepřík. Dostal se tam dírou mezi prkny. Zuzana nakonec otevřela psí salón a vše dopadlo dobře.
Charakteristika postav: Zuzana je starostlivá, chtěla si otevřít salón. Bella je chytrá, věděla, že Pepřík má rád moře. Leo je blázen do fotbalu, proto má různé plakáty a dresy fotbalistů. Anička je hodná, pomáhala najít Pepříka. Pepřík je strašpytel, bál se zvuku fénu.
Knihu bych doporučil Honzovi Žampachovi, protože má rád psy a určitě by ho zaujala. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název. Je určena pro čtenáře od šesti let. Je zajímavá tím, že vypráví příběhy ze života pejska Pepříka.

Dášenka, čili život štěněte

Vydalo ji nakladatelství ESTY v Praze 1999.
Kniha má 79 stran.
Napsal ji a ilustroval Karel Čapek.
Žánr: příběh ze života štěněte.
Jednou žil jeden foxteriér, který se jmenoval Foxlík. Byl moc statečný. Dozvěděl se, že hluboko v horách je drak, který požírá lidi, ba i pejsky. Tak se za ním vydal. Když ho našel, vrhl se na něj a zadávil ho. Drak padl mrtev k zemi. Podruhé zjistil, že v horské chatce žije obr lidojed a pejskojed. Foxlík se na něj znovu vydal, také ho zadávil, i když byl 20x větší než on. Potom zjistil, že poblíž žije Tatar, který moc nevidí, ale okrádá lidi. Foxlík na nic nečekal a vydal se na tatařína. Když na něj narazil, začal na něj štěkat. Tatařín ho moc neviděl a jak Foxlík mával ocáskem, myslel si, že mává šavlí. Tatar na nic nečekal, vzal si svojí šavli a usekl Foxlíkovi špičku ocásku. Foxlík nechal ocásek ocáskem a zadávil tatařína. A aby si na jeho ocásku nepochutnali kočky, zahrabal ho hluboko do země. Od té doby foxteriéři hrabou, aby našli ocásek předchůdce Foxlíka.
Charakteristika jednajících postav: Dášenka je zlobidlo, všechno rozkouše. Foxlík je statečný, nebál se Tatara. Tatar je zlý, usekl Foxlíkovi špičku ocásku.
Názvy kapitol: první čtyři jsou očíslované, ostatní - Jak se fotografuje štěně a Dášenčiny pohádky: O psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dormanech, O chrtech a jiných psech, O psích zvycích a O lidech.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví příběhy z mládí fenky Dášenky. Doporučil bych ji Honzovi, protože má rád psy a určitě by ho zaujala. Je určena čtenářům od šesti let. Četl jsem ji dva dny.

Výprava do doby ledové

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Kniha má 80 stran.
Žánr: dobrodružný příběh
Jednou se Kuba s Aničkou vraceli z hodiny plavání kolem lesa. Anička se chtěla podívat do domečku. Tak tam šli. A najednou uviděli otevřenou knihu a přečetli si název: "Doba ledová". Anička tam hned chtěla, ale když se začal domeček otáčet, tak si vzpomněli, že mají na sobě plavky. Ale už bylo pozdě. Najednou byli na holém stromě a všude kolem jenom sníh. Uviděli rodinu kromaňonců, jak mizí za horami. Kuba s Aničkou se tam hned vypravili, ale byla jim strašná zima, a tak hledali nějakou jeskyni. Když jeskyni našli, byli tam jenom chvíli. Našli totiž kosti. Kuba hned vytáhl knihu a četl, že v jeskyni bydlí jeskynní medvěd a má v ní kosti svých předků. Hned se dali na útěk, ale byla jim strašná zima, a tak museli rychle najít jinou jeskyni. Po nějaké době ji našli. Mysleli si, že je prázdná, ale když tam vešli, uviděli kabáty ze sobí kůže a oheň. Kuba s Aničkou se trochu ohřáli a vzali si na sebe kabáty. Pak Anička našla nějakou chodbu. Když vlezla dovnitř společně s Kubou, koukali na zeď a tam uviděli kresby. Kuba vytáhl knihu a přečetl si, že dávní kromaňonci si kreslili na zeď zvířata, která lovili. A ještě uviděli postavu se sobími parohy, sovím obličejem a s lidskými končetinami. Když se Kuba s Aničkou vraceli k domečku, najednou spadli do propasti na zvěř. Po nějaké chvíli, tam přišel ten se sobími parohy a sovím obličejem a s lidskými končetinami. Hodil jim lano a pak zmizel. Za malou chvíli se lano začalo zvedat, nakonec Anička vylezla první. Kuba se divil, když ten chlap pomáhá Aničce, tak kdo drží lano. Když Kuba vylezl také ven z jámy, uviděli mamuta jménem Rézi. Spolu s Rézim se vydali k domečku, ale u domečku je přepadl šavlozubý tygr a Anička s Kubou se velmi báli. Pak najednou Anička zašeptala Kubovi, aby zahrál na flétnu. Po nějaké chvíli se mu podařilo tygra odehnat a ta flétna nebyla flétna, ale mamutí kost. Našli knihu o Pensylvánii a vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Kuba je chytrý, věděl, že první obyvatelé byly kromaňonci. Anička zvědavá, protože chtěla vše vědět. Postava se soví maskou a sobími parohy je hodná, pomohla Kubovi a Aničce. Rézi je hodný mamut, dopravil Aničku s Kubou do domečku.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.
Názvy kapitol: Věci na M, Lovci s oštěpy, Medvědí jeskyně, Nástěnné malby, Stopy ve sněhu, V pasti, Kouzelníkův dárek, Slavnostní průvod, Pán zvířat, Návrat.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože četl jiné díly této série. Četl jsem ji jeden den.
Vydalo ji nakladatelství Fragment v Praze roku 2005.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o době ledové. V textu mě zaujalo, že si už tehdy lidé uměli zhotovit obleky. Doporučil bych ji ostatním, protože je docela poučná. Líbila se mi v ní, že dvě děti chtějí osvobodit Morganu.

Mamuti táhnou do bažin

Napsal: Bohumír Fiala
Ilustroval: Zdeněk Burian
Žánr: dobrodružná literatura
Názvy kapitol: Zelené návrší, Hosté z půlnoční strany, Do nových lovišť, Mamutí skála, Oběť pro velkou bohyni, Po boku přítele, Dny plné dobrodružství, Do země Onugů a Vítězný návrat.
Vydalo nakladatelství Profil v Ostravě roce 1987.
Jednou byl jeden chlapec a ten se jmenoval Klen. Jednou šel do lesa, ale najednou začalo pršet. Klen rychle vlezl do díry kterou našel. Najednou ucítil že mu něco leze po noze, ohlédl se a za ním byla vlčata. Přestalo pršet a před norou se objevily dva stíny. Byl to vlk s vlčicí. Klen rychle vzal špičatý klacek, který ležel vedle něj, a pořádně ho držel. Najednou vlk ucítil nezvaného hosta v noře a začal vrčet. Klen na nic nečekal a vyskočil z nory, ale vlk skočil a padal na Klena, jenže Klen dal nad sebe klacek a vlk se nabodl. Vlčice rychle skočila do nory, aby ochránila mláďata. Vlk, který se nabodl, kňučel bolestí, protože měl probodlá střeva a začala mu z tlamy vytékat krev. Přestal se vrtět. Klen si nebyl jistý, jestli je vlk mrtev, tak ho praštil dalším klackem po hlavě. Klen utíkal, co mu nohy stačily do vesnice, ale tam mu to nikdo nevěřil, tak je tam zavedl. Druhý den jeli po vodě kupci. Klen se k nim dostal jako poslední, a také udělal obchod. Vyměnil své boty za psa. Lidé si ale stěžovaly, že se chová jako vlk. Tak Klen zavedl psa do lesa a chtěl ho pustit, ale najednou si vzpomněl, že jeho skrýš je dost velká. Tak ho tam zavedl a nechal ho tam. Chodil s ním na lovy, až jednou narazil na mamuty, jak jdou do bažin. Běžel do vesnice a zakřičel: Mamuti táhnou do bažin! Lovci s ním běželi do bažin se schovat a počkat na mamuty. Spatřili je. Rychle se schovali a když kolem nich šlo mamutí mládě, vyskočili z keřů a vrhli po mamuťátku kopí. Mamutí mládě padlo mrtvé k zemi. Klen pustil psa a ten oddělil od stáda další mládě. Tak měli dva mamuty a byli rádi, že Klen psa nevyhnal.
Charakteristika postav: Klen je chytrý, schoval psa do skrýše. Kupec je hodný, vyměnil boty za psa. Lovci jsou nevěřící, nevěřili, že Klen zabil vlka.
Kniha má 175 stran.
Líbila se mi, protože se Klen nevzdal psa. Na jeho místě bych udělal totéž. Je zajímavá tím, že vypráví o životě chlapce Klena a celé jeho vesnice v době pravěku, o jejich putování za kořistí a obživou. Doporučil bych ji Davidovi, protože četl podobnou knihu a určitě by se mu líbila. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji tři týdny.