Martin Vach
Podivuhodné vyprávění bývalého piráta Kolíska
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Jiří Kalousek
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 63
Místo a rok vydání: Praha v roce 1981
Literatura: dětská, dobrodružná
Knížka je vyprávění bývalého piráta Kolíska. Vypráví o dobrodružstvích na pirátské lodi, na které strávil více jak patnáct let. Všechno začalo tím, že upustil knihu do moře a tu stále hledá a teprve až ji najde, tak se vrátí domů. To se mu podařilo v 85 letech.
Postavy a charakteristika: pirát Kolísek je dobrosrdečný muž. Žvanda pořád mluví a mluví.
Knížka je dobrodružná kvůli pirátství čtrnácti pirátů a piráta Kolíska. Je zajímavá tím, že se dovím, co dělá pirát Kolísek. Má velmi pěkné obrázky.
Doporučil bych ji těm, kteří mají rádi dobrodružství na moři. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četl jeden týden.
Úryvek z knihy:
Ještě nebylo tak špatně, jak zle je,
přivalte mi soudek oleje,
jejulijó, jejulijó
oleje.
Nenaolejuji-li ty vlny já,
naolejuje je Julia,
jelujijó,jelujijó
Julia.
Naolejuji-li vlny olejem,
zítra do Padangu dojedem,
jejulijó,jejulijó
dojedem.
Nenaolejuje-li je Julie,
moře nám svíčičku ulije,
jejulijó,jejulijó
ulije.
To je přece známý,
že moře nemá trámy,
holári holáriholárijo.
Malý princ
Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: Praha 2005
Počet stran: 93
Autor a ilustrátor: Antoine De Saint-Exupéry
Malý princ žije na opuštěné planetě s květinou a třemi sopkami. Toulá se různě po planetách a vyptává se, jak se tam komu žije a co dělá.
Charakteristika jednajících postav: Malý princ je zvídavý kluk, král je moudrý panovník, opilec se stydí za to, že pije, lampář bezmyšlenkovitě plní úkoly, byznysmen je veliký počtář, který si myslí, že je vážný, domýšlivec je vtipný pán, spisovatel píše různě hmotné knihy. Chtěl bych být na místě malého prince, protože se dozvídá nové zkušenosti od lidí, kterých se ptá.
Kniha se mi líbila tím, že zajímavě popisuje různé lidské vlastnosti a poukazuje na chyby, kterých se lidé na jednotlivých planetách dopouštějí. Jsou v ní moc hezké obrázky.
Knihu bych doporučil prvňákům a druhákům, aby si procvičili čtení. Z naší třídy bych ji doporučil Zdendovi, aby věděl, co ho čeká v životě, když se nebude učit. Je určena pro čtenáře od sedmi let do deseti let. Četl jsem ji jeden týden.
Malý princ žije na jedné planetě a najednou ho napadlo, že prozkoumá vesmír. Tak vymetl sopky a sbalil se. Navštívil první planetu, na níž žije moudrý král hvězd a planet. Má dlouhý plášť přes celou planetku a Malý princ se ho zeptal, protože měl malou planetku, čemu všemu vládne a král odpověděl deseti hvězdám a dvěma planetám. Na druhé planetě byl domýšlivec, který řekl Malému princi, aby zatleskal. Malý princ zatleskal a domýšlivec smekl klobouk a pozdravil. To ho tak bavilo, že to dělal pět minut, ale Malého prince to posléze přestalo bavit. Tak šel na další planetu, kde byl pijan, který se styděl za to, že pije, a tak se ho zeptal, proč pije. Pijan odpověděl, abych zapomněl na to, že piju a Malý princ se zeptal ještě tak dvakrát, ale pijan už neodpověděl. A tak šel na čtvrtou planetu, kde žil byznysmen, který počítal svoje hvězdy a byl zamyšlen. Malý princ se ho tak hodně ptal, že si řekl, že nemá šanci, a tak mu začal odpovídat na otázky. Malý princ se zeptal kolik má hvězd a on odpověděl pětset milionů. "A co s nimi děláš?" "Nic, patří mi." Tak to Malého prince přestalo bavit a šel na pátou planetu. Cestou si řekl, že ti dospělí jsou ale fakt divní. Na páté planetě byl lampář se svítilnou. Malý princ si v duchu řekl, že je o trochu užitečnější než pijan, byznysmen, král a domýšlivec, protože když rozsvítí lampu, je to jako hvězda. Když zhasne lampu, je to jako kdyby vyhasla. Lampář řekl, že co rok se planetka otáčí rychleji, takže už zhasíná a rozsvěcí za jednu minutu a to se mu nelíbí. Malý princ si řekl, že by to mohl být kamarád. A kdo se chce dozvědět, jak to dopadlo, musí si knížku přečíst.
Druh literatury: fantazijní naučné a pohádkové vyprávění.
Dlouhý lovec
Autor: Alberto Vojtěch Frič
Ilustroval: Zdeněk Burian
Nakladatelství: Olympia, Praha roku 1985
Počet stran: 159
Literatura: dobrodružné vyprávění
Kniha vypráví o čtyřech lovcích, kteří se scházejí večer a říkají si, kdo co ulovil a pijou přitom maté z tykve. Řeč přijde na majitele fazendy Barranco Branco. Ten vypsal odměnu za odstřel jaguárů na jeho pozemcích, a proto se tam sjelo mnoho lovců, aby je lovili. Pro jednoho z nich, indiáni mu říkají Karaí Puků, je lov pouze záminkou. I pro majitele fazendy je lov jaguárů jen záminkou, pozval totiž profesionální zabijáky, aby zlikvidovali beztak již vymírající kmen Kaďuveú. Karaí Pukú a Dlouhý lovec je jedna osoba a je to náš cestovatel - sám spisovatel. Ošetřuje Kaďuvejského náčelníka - je totiž nemocný. Náčelník se jmenuje Nauviljo a je mu kolem stovky a ví, že brzo zemře. Dozvěděl se, že má být jeho kmen zmasakrován, a tak chtěl fazendu zničit jako svůj poslední hrdinský čin. Povedlo se mu fazendu zničit a netekla při tom ani krev. Bohužel majitel fazendy (na toho měl Nauviljo velký zálusk) zemřel těsně před útokem, ale stačil si na pomoc pozvat vojáky. Když byli bojovníci pryč, indiánská vesnice byla vyvražděna. Autor dále píše, že dál už psát nebude, protože by to nebylo pro dětské čtenáře.
Knihu bych doporučil Michalu Makešovi, protože má rád dobrodružné knihy. Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji tři týdny.
Kapitoly: Etiketa divočiny, Džentlmen, Názor na člověka, Dvě stopy, Také Alonzo něco umí, Angličan lord X, Papouščí svatba, Na Riacho Salado, Vanilka, První srážka, Porada, Sídelní město hladoví, Válečná porada, Souboj ve verších, Zbraně, Lynč nebo výprask, Podloudník, Indiánský zvěd, Jen zbabělec promíjí zlo, Bitva o fazendu.
Zajímavost: Tento český spisovatel byl celkem čtyřikrát v Jižní Americe v letech 1901 - 1912. Přivezl odtamtud různé indiánské předměty (jeho sbírky jsou uloženy v evropských muzeích, u nás v Náprstkově). Zajímal se také o botaniku, zejména o kaktusy. Měl Indiány rád a žil s nimi. Proč dostal přezdívku Dlouhý lovec? Protože byl o půl těla vyšší než indiáni.
Vinnetou
Autor: Karel May
Ilustroval: Zdeněk Burian
Nakladatelství: Albatros Praha roku 1987
Počet stran: 413
Literatura: dobrodružné vyprávění
Old Shatterhand přijel do Saint Louis a šel učit děti. Jejich táta řekl po několikati dnech Old Shatterhandovi, že podvádí a že je úplný zelenáč. To se mu nelíbilo, vzal ho za límec a vytáhl ho nad sebe a řekl, takhle mi už neříkejte Henry! A proto si ho Henry vyzkoušel. Prvně na střílení z brokovnice a on se několikrát trefil, takže byla prostřelená do půlky a to se Henry divil, ale pak mu řekl, že má pro něj ještě jednu zkoušku a to bylo zkrotit koně. Tak šli k Jimu Kernerovi a ten měl jednoho nezkrotitelného ryzáka. Vyvedl ho ze stáje a Old shatterhand si na něj sedl a kůň sebou hned začal cloumat, ale on nespadl.
Old Shatterhand je statečný, protože zabil grizzlyho z malé dálky nožem.
Kniha se mi líbila protože měla dobrodružný příběh. Doporučil bych ji Tomášovi, protože má rád dobrodružné příběhy. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Puškař Henry, Greenhorn na prérii, První indiáni, Kajovové, Samova strategie, Uloupená kadeř, Boj na dvě strany, Inču-čunův tomahawk, Sbratřeni krví, V pueblu, Vinnetouův smutek, Marná honba, Důvtip proti důvtipu, Čtyři ostrovy, Zpátky v Saint Louis.
Jasné ráno
Ilustroval: Petr Urban
Autor: Scott O´Dell
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 1990.
Počet stran: 81
Literatura: dobrodružná
V knize najdeme vyprávěním navažské dívky o všedních dnech, které byly jednoho dne narušeny příchodem Dlouhých nožů – tak říkali indiáni americkým vojákům. Snažili se jim utéct, ale mnoho lidí bylo vyčerpáno, a tak udělali tábor na místě, kam došli a vojáci je chytili. Takže museli jít do města Bosque Redondo. Tam se jim nelíbilo, protože půda byla neúrodná, nedalo se na ní nic pěstovat. Byly tam nemoce a na ně umírali. Muži přestávali mít zájem o cokoli. Ne však Jasné Ráno a Vysoký Hoch, kteří se mezitím stali manžely. Jasné Ráno střádala věci na cestu a jednoho dne, kdy se Vysokému Chlapci podařilo dostat z pevnosti, se vydali na cestu do svého kaňonu de Chelly, kde by se jim žilo líp. Po cestě se zastavili na jiném místě, ale nakonec Jasné Ráno přesvědčila svého muže, že se musí vrátit ke svým ovcím a opravdu se vrátili.
Charakteristika postav: Lapana je vychytralá sestra, protože věděla, že zapomenou, jak se má starat o ovce. Vysoký Hoch je moc statečný, protože zabil grizzliho a chtěl zabít ještě jednoho. Máma má veliký strach o ovce, je starostlivá. Táta je zkušený bojovník, protože už hodněkrát odjel do boje s jiným kmenem a přežil. Běžící Pěnice a Bílá Laň jsou posměvačné, protože se vysmívaly Jasnému Ránu.
Kniha je zajímavá tím, že nám přibližuje život Indiánů v horách pod hrozbou napadení od bělochů. V knize mě překvapilo, že Indiáni měli broskvový sad. Doporučil bych ji svému bratranci, protože má rád Indiány. Je určena pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji dva týdny.
Devatero pohádek
Autor: Karel Čapek
Ilustrátor: Josef Čapek
Vydalo Nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1964.
Literatura: pohádky
Vodnická pohádka: Vodníci se sešli na konferenci a tam začali vyprávět ti starší těm mladším vodníkům, jak to tady vypadalo dřív, než se z vodníků stali samotáři. Všude byla voda a podvodní města a dalo se mokrou nohou jít z Brna až do Prahy. Ještě loket nad Sněžkou byla voda. Taky si vyprávěli, jaká tehdy byla voda – z tvrdé vyřezávali nábytek, peřiny byly z měkké dešťové vody. Ale neuměla tehdy ještě mluvit. Vodu naučil mluvit až vodník Arion svým zpěvem. A pak ještě vzpomínali na toho, kdo přinesl do vody nebe. Byl to Kvakvakvokoax, který se zamiloval do princezny Kuakuakunky. Ta chtěla přinést modré z nebe. Kvakvakvokoax naříkal a samým žalem se rozhodl skočit do vzduchu, že se v něm utopí. Před ním to ještě nikdo neudělal a on se podíval dolů a uviděl pod sebou modré nebe. Vzal tedy princeznu na záda a vyskočil s ní do výšky a pak spolu byli šťastně živi a narodilo se jim mnoho jiker. Když někdo opustí domov, ať je to kdo chce, a ohlédne se pak zpátky, jako se Kvakvakvokoax podíval do vody, vidí, že tam doma je to pravé nebe.
Charakteristika jednajících postav: Kreuzman je moudrý, protože je starý a mnoha věcem se přiučil. Zelinka je mladý vodník, který nepamatuje staré časy. Liška je zapomnětlivý, protože chtěl říct větu a nevěděl, jak ji má říct.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou namíchány nejrůznější pohádky, například vodnická, pošťácká, ptačí, loupežnická. Líbila se mi, jsou v ní pěkné pohádky, tak trochu úplně jiné než ty ostatní.
Knihu bych doporučil svému mladšímu bratranci, protože má rád pohádky. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji tři týdny.
Názvy pohádek: O začarovaném tulákovi, O šťastném Chalupníkovi, Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká, Velká pohádka doktorská.
Kniha má 230 stran.
Vinnetou 2
Autor Karel May, ilustroval Zdeněk Burian
Počet stran: 378
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Druh literatury: dobrodružná
Kniha vypráví o tom, jak se opět oba představitelé Vinnetou a Old Shatterhand společně snaží udržet mír mezi bílými a rudými, Vinnetou se dokonce ve prospěch zachování míru vzdá své lásky Ribanny. Ta si vezme Old Firehanda a má s ním dvě děti. Bohužel je Ribanna se svou
dcerkou zavražděna zákeřným Finnetym a Vinnteou s Old Shatterhandem se vydávají po jeho stopách spolu s Harrym, jejím synem. Vinnetou však přijde o život. A s ním v knize umírá i naděje na záchranu rudého lidu.
Charakteristika jednajících postav: Vinnetou je náčelník Apačů, chytrý, obratný, spravedlivý. Old Shatterhand je vzrostlý, silný, rozumný. Old Firehand je zkušený zálesák a lovec. Trojlístek – Sam Hawkins, Dick Stone a Will Parker jsou ostřílení zálesáci, stojící vždy na straně dobra. Finnetey je lstivý, zákeřný, pomstychtivý.
Kniha se mi líbila, protože mám rád divoký západ. Doporučil bych ji svému bratranci, protože má rád knihy o divokém západě. Je pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji 14 dní.
Názvy kapitol: Běsnící živel, Old Firehand, V doupěti, Na včelím potoce, Smrtelné nebezpečí, Na krocaní říčce, Handlíř, Záškodníci, Proti Oglalům, Stanice Echo, Hora Hancock, Apačova závěť, Santer!, U Tanguy, Ukradená medicína, Na tmavé vodě.
V knize jsou zajímavé černobílé obrázky.
U veliké řeky
Autor: Eduard Štorch
Ilustrátor: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Albatros roku 2004 v Praze.
Počet stran: 118
Literatura: dobrodružný příběh
Kniha začíná vyhnáním původní tlupy lovců z jejich loviště - Šáreckého údolí v Praze před pěti tisíci lety. Nová tlupa je mnohem větší a tak i silnější a oni se jim nemůžou postavit. Nová tlupa se jmenuje Vlci a za nimi přicházejí ještě další, protože zdejší loviště u veliké řeky Vltavy jsou bohatá na zvěř i ryby. Přivedli s sebou i dobytek, a to byl velký pokrok - to bylo to, co jim umožnilo být tak velkou tlupou. Usídlili se a začali obdělávat pole a už se nemuseli stěhovat za zvěří, ale měli zvěř kolem sebe. Loví ryby novým způsobem do vrší, žení se, po řece přicházejí kupci se solí a spoustou užitečných nástrojů a směňují je za své výrobky, umírají i se rodí noví členové tlupy. Jednou umře sachem kmene a je s ním pohřbena i jeho žena a tři děti z kmene. Dívka Šťastná chvíle zachrání mladého muže Sokolí oko tím, že se o něj postará, dokud se neuzdraví. Při návratu do vesnice se utkají s medvědem. Ale medvěda do vesnice přinesou muži, kteří ho napadli. Náčelník dodrží slovo a dá Šťastnou chvíli za ženu jednomu z nich. Sokolí oko i ona jsou šťastní.
Knihu bych doporučil Zdendovi, protože má rád pravěk. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji pět dnů.
Názvy kapitol: Před pěti tisíci lety, Na Vltavě, Pohřeb, Honba na zubra, Náčelník Medvědů, Lesní lidé, Sokolí oko, Zápas na hradišti, Praotec Veliký sokol, Šťastná chvíle, Kupci, Zima.
Charakteristika jednajících postav: Orel se chce učit, chce být po tátovi. Červenka je otec Orla, zkušený bojovník a lovec.
Kniha je zajímavá tím, že se odehrává na místě, kde je dnes Praha. Líbila se mi, protože chlapec s otcem prožívají sami velká dobrodružství.
Láska a smrt na potoce Ležák
Vydalo nakladatelství ing. Ivan Ulrych - VEGA- L, Nymburk roku 2009. Kniha má 197 stran.
Autor Přemysl Veverka, ilustrace Anna Zelenková.
Druh literatury: historický román
Českoslovenští parašutisté za druhé světové války přiletí z Londýna a seskočí nedaleko Poděbrad. Dostanou se s vysílačkou Libuše až do Ležáků, do úkrytu v lomu Hluboká. Spolupracují s místní odbojovou skupinou Čenda. Po počátečních obtížích s přijímačem se podaří navázat spojení s Londýnem. Parašutistům začala pomáhat stále větší skupina spolupracovníků. Gestapáci tuší, že se něco děje a udavač Mráček se činí. Vysílačka Libuše je odhalena a začíná zatýkání a vyslýchání. Lidi z Ležáků se přesto dál snaží žít své životy. Jana s Davidem se milují navzdory době. V předvečer vypálení Ležáků je Jana nešťastnou náhodou zastřelena pomateným pytlákem Krajánkem, který si ji ve tmě spletl se srncem. David přežívá a jako devadesátiletý stále připomíná, jak se jedna historická událost pojí s následující a že je na nás, výhradně na nás, jak to dopadne.
Charakteristika jednajících postav: Andrýk je postižený na jednu nohu, ošklivý a bez svědomí, udavač. Mládek David Čapek je hodný, statečný, zamilovaný. Jana Smutná je krásná učitelka. Člen Silver A Alfréd Bartoš je starostlivý velitel. Jindřich Švanda je mlynář starající se o svůj majetek.
Kniha je zajímavá tím, že pojednává o druhé světové válce a její děj se odehrává v našem kraji. Kniha se mi líbila proto, že je o místech, které jsem navštívil s rodiči. Je určena pro čtenáře, kteří se zajímají o historii.
Knihu jsem četl jeden týden. Doporučil bych ji Dominikovi, protože chce být vojákem.
Kapitoly: Děkuji, Úvodem, Údolí s osmi domky a mlýnem, Kapitola první - v níž českoslovenští parašutisté přiletí z britského nebe, ležácký mlynář Jindřich Švanda a mládek David Čapek uzavřou nebezpečnou dohodu, mlynář posílá mládka nejen za odbojáři, ale i k obchodníku Antonínu Zubovi do Včelákova, a zatímco velitel Silver A Alfréd Bartoš hledá se spolupracovníky umístění pro vysílačku Libuše, mládek Čapek touží po učitelce Janě Smutné, aniž vědí, že každý z nich má své velké tajemství. Kapitola druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá, sedmá, osmá, Literatura a zdroje.
Pohádky z tygří stezky
Vydalo Lidové nakladatelství Zvonky v Praze roku 1980.
Stran: 219
Autor: Dmitrij Nagiškin
Ilustrátor: Milan Erazim
Žánr: ilustrovaná pohádka
Charakteristika jednajících postav: Pletun je starostlivý a hodný, protože se staral a vzal si za svého Azmuna, Azmun je silný, protože pádloval celou dobu, Tajrnádz je zapomětlivý, protože zapomněl na ryby.
Doporučoval bych ji ostatním, protože tam jsou pohádky s hezkým vzrušením. Četl jsem ji, protože mám rád tygry a hrdiny ze staré doby. Přečíst by si ji měl Patrik Tůma, protože to je ze staré doby a on se o to zajímá.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: Odvážný Azmun, Jak skončilo přátelství mezi medvědem a jezevcem, Velké neštěstí, Kukaččiny poklady, Čoril a Čolčinaj, Ten nejsilnější, Ajoga, Sedm strachů, Chvástal, Chuďas Monokto a dalších 21 kapitol.
Jednou rybář z kmene Nivchů starý Pletun uviděl na řece kmen s červeným hadříkem. Řekl to mužům a společně kmen přitáhli ke břehu. Na kmenu sedělo dítě. V jedné ruce drželo šíp a v druhé veslo když ho Pletun uviděl hned poznal, že to bude bohatýr. Dal mu jméno Azmun a pojal ho za syna. Když ho muži vzali do náruče, byl s každým krokem těžší a těžší. Než došli do vesnice, byl už dospělý.Vešli do stanu a popovídali si. Pak vyšel Azmun , šel ke člunům strčil do jednoho a nastoupil si do něj. Na záď dal veslo a to samo začalo veslovat a šouplo člun do prostřed řeky. Azmun rozhodil sítě a když je vytáhl byly plné ryb. Přišel domů a úlovek dal ženám. Potom řekl otci, že nepřitáhlo moc ryb potom ještě jednou rozhodil sítě ulovil hodně ryb pak to zkusil to ještě jednou, ale bylo jich míň když to zkusil po třetí nic tam nebylo zkusili to jiní rybáři a taky nic nechytili. Azmun začal kouřit otcovu dýmku vykouřil tři oblaka a dostal nápad. Vypravil se za mořským dědem Tajrnáddzem. Pletun ho ještě před cestou vyzkoušel jestli má dost sil a pak vyrazil. Tak Azmun vyplul a plul tak dlouho až mu vyrostly vousy. Najednou uviděl pevninu, když tam připlul nikde ani živáčka sednul si a začal zpívat. Najednou na moři začali plout velryby a pluli k ostrovu, když dopluli k ostrovu proměnili se v chlapce s loďkou a ostrými šavlemi a začali si s nimi hrát. Potom je zahodili a začali se honit. Azmun vzal jednu šavli a šel se schovat, když přišli dělal všechno po nich, jen jeden kluk hledal svoji šavli, Azmun šel ke člunu a plul za velrybami, když doplul k ostrovu kde se velryby proměnily v chlapce vyskočil s nimi na břeh. Chlapci se zeptali Azmuna kdo je a on odpověděl, že jejich bratr ,a že změnil podobu protože se bál, že dostane vynadáno. Azmun šel na horu, pak vlezl do jámy a uslyšel chrápání. Uviděl starého obra a tak začal pískat na píšťalku aby ho probudil. Když se stařec probudil Azmun na něj zakřičel, aby do Amuru pustil ryby protože lidi jsou hladoví a potřebují ryby na obživu. Stařec se zhrozil na jak dlouho si zdříml a tak hned vstal a z pod postele vytáhl soudek s rybami a vhazoval je do moře. Azmun mu jako poděkování daroval píšťalku rozloučil se s ním a vrátil se do vesnice Nivchů. Protože nemyslil na sebe, ale na ostatní tak se mu po cestě nic zlého nestalo a tak šťastně dorazil domů a už nikdy neměli hlad.
Indiánské příběhy
Autor: Udo Richard
Ilustrátor: Leopé
Nakladatelství: Thovt s.r.o. Praha v roce 2008
Stran: 60
Literatura: dobrodružně naučná
Děj knihy vypráví různé příběhy, které zažívají malí indiáni. Například Důvtipná Liška se chce stát šamanem, ale kouzlo se mu nepodaří, takže celý zmokne, přesto ho šaman Bílý Orel vezme do učení. Nebo Tomako trénuje střelbu z luku a nevšimne si, že postoupil hluboko do lesa a narazí na medvědici a medvíďata, naštěstí se mu podaří utéct. Chlapci jménem Kulhavá Noha se ostatní smějí, že se chce stát náčelníkem, ale on se stane nejlepším lovcem a nejudatnějším válečníkem. Jednoho dne mu Sova poradí, aby přinesl svému kmeni oheň. To se mu přes nástrahy podaří a stane se náčelníkem Zlatým Sluncem. Pár příběhů je i o tom, že malé děti se převlékají za indiány.
Důvtipná liška: chce se stát šamanem, proto je snaživý a učenlivý. Tomako: je pilný a rychlý běžec. Kulhavá noha: je cílevědomý, protože chce být náčelníkem.
Doporučil bych ji ostatním, protože se můžou setkat se životem malých indiánů. Kniha je zajímavá tím, že jsou to směšné pokusy malých indiánů. Četl jsem ji, protože se zajímám o indiány. Doporučil bych ji tomu, kdo se zajímá o indiány, z naší třídy Tomášovi.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji jeden týden.
Kapitoly: Ztracené čarování,Tomako ve velkém nebezpečí, Dýmka míru, Kde vzali Indiáni oheň, Tygři tady nejsou, Hádanky Bílé Sovy, Mňam borůvky, Divoký indiánský náčelník.
Tajný spolek PGC
Autor: Anton Ingolič
Ilustrátor: Stanislav Duda
Nakladatelství: státní nakladatelství v Praze roku 1967
Stran: 85
Literatura: román pro kluky
Jednou šel Michal do školy. Když měli češtinu, tak mu někdo pořád říkal zpod lavice: „sběratel napínáků“. Tak o tom přemýšlel, až ho napadlo, že tedy bude sběratel napínáků. Když chtěl sebrat první napínáčky, měl akorát zlámané nehty. Řekl si „takhle to nepůjde“. Potřeboval nůž, ale ten svůj půjčoval a jednou se mu nevrátil. Potřeboval ho, ale kde ho sehnat. Poprosil babičku, ta měla jeden po dědovi, který umřel. Tak si ho půjčil. Pak už se mu nelámaly nehty, ale zase se lámaly hlavičky. Jednou o přestávce šel sbírat a najednou ho uviděl ředitel, který mu dal důtku. Proto se rozmýšlel, co udělá pro to, aby se to už nestalo. Nejlepší nápad byl pozvat někoho, aby hlídal rohy. Proto to řekl Jožovi a ten to přijal. Michal vydal příkaz, že budou sbírat jenom ty s otiskem prstů, protože to je jako jejich razítko, Joža zase řekl, že potřebují jednoho pokladníka, předsedu, člena a jednatele. Tak Michal sehnal Metoda a Joža Igora. Potom si rozdělili role. Když zase začali, Michal poznal, že když někdo přicházel, Igor jako první utekl. Jednou paní domácí, které říkali kedlubnička kulovitá, se dozvěděla, že mizí napínáčky z vývěsky domovního řádu. Nejvíce podezřívala Michala, a proto křičela na babičku, která má Michala na starost a taky že je uklízečka domu. Když to udělali zase a ona to uviděla, na babičku zase křičela, ale babička v klidu odpověděla, ale stejně ho nikdo nedodržuje. Například rodina Kovačových. A tím to skončilo. Tak Michal dal pravidlo, že budou mít polštářek a razítko, kterým budou označovat papíry, které sundají. Jednou byl slyšet křik a pláč z domu, Michal nevěděl, kdo to je, ale potom se dozvěděl od Igora, že táta zjistil , že mu bere napínáčky, a proto mu nařezal. Potom ve škole řekl Igor, že se odhlašuje ze spolku, a tak už neměli jednoho člena. Michal chtěl také opustit spolek, ale dřív řekl Metod, že bez jednoho to zvládnou a budou sbírat dál, a proto to neřekl, aby se nezostudil před kamarády. Tak sbírali dál. Jednou sbírali a nachytal je ředitel, Igor a Joža utekli včas, ale Michal nikam nemohl, než jenom do dveří, z kterých šly hlasy. Tak tam šel a po chvíli zjistil, že je to turistický kroužek, do kterého se po chvíli rozmýšlení přidal. Tento den Michal začal chodit na turistický kroužek, ve kterém se mu líbilo. Druhý den řekl kamarádům, že asi nebude chodit do tajného spolku, ale do turistického kroužku. Tak se stal členem toho turistického kroužku, kde chodil na tábory a učil se, jak rozumět přírodě.
Charakteristika jednajících postav: Michal je nebojácný, nebál se chodit sbírat napínáčky, i když ho už jednou nachytal ředitel. Metod je cílevědomý, chtěl dosbírat připínáčky. Joža je chytrý rádce, když řekl návrh, všichni s ním souhlasili. Igor je bojácný, bál se, že ho nachytají učitelé při sbírání napínáčků. Babička je klidná, nekřičela na paní domácí. Paní domácí je zlá, chtěla nějakou rodinu vystěhovat, aby se tam mohla nastěhovat její sestra.
Kniha je zajímavá tím, že kluci soutěžili ve sbírání připínáčků. Doporučil bych ji ostatním, protože tam jsou zábavné obrázky. Líbila se mi tím, že tam založili spolek, do kterého bych se chtěl přidat. Doporučil bych ji Zdeňkovi Zástěrovi, protože čte taky takové knihy pro kluky. Je určena pro čtenáře od dvanácti let. Četl jsem ji měsíc s přestávkami.
Kapitoly: Jak to začalo, Sběratel napínáčků, Hon na napínáčky, Založení tajného spolku, Kedlubnička kulovitá, Velký lov, Obtíže a nepříjemnosti se hromadí, V turistickém kroužku, Plenární schůze domovního výboru a ještě něco, Vrchol a obrat.
Jak ledňáček bloudil Prahou
Vydalo ji nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1978, počet stran 47.
Autor: Miroslav Ivanov
Ilustrátor: Zdeněk Mlčoch
Literatura: povídka
Jednou si ledňáček řekl, že poletí do Prahy za svým prapradědečkem, o kterém mu vyprávěl táta, když se vrátili z lovu na rybičky. Vyprávěl, že odlétl do Prahy, ale už se nevrátil. Proto se tam vypravil. Letěl nad Vltavou a neztratil ji z očí do té doby, než se setkal s vlaštovkou na začátku Prahy. Řekl jí, kam letí a proč. Letěla za ním hledat jeho prapradědečka. Prvně ho zavedla na Václavské náměstí a tam se rozloučili a každý letěl jinam. Ledňáček letěl k Orloji, kde ho vylekal dav lidí, a proto skočil do Orloje, kde musel zůstat přes noc. Ráno ho vzbudil kohout na Orloji. Odletěl, myslel si, že letí k řece. Usedl po té dlouhé cestě v parku, kde slyšel něco o ledňáčkovi, který byl na znaku krále. To ho zaujalo. Dědeček ještě řekl, že zítra půjde do lipového parku a bude si vyprávět o tom ledňáčkovi. Hledal lipový park, ale musel se také vyspat. Usadil se na Katedrále svatého Víta, kde byli holubi, kteří ho málem poklovali, kdyby nesletěl dolů, kde se vyspal. V parku hledal toho starého pána, našla ho vlaštovka. Ledňáček skoro vše věděl, ale jedno ne, kde je jeho prapradědeček, tak mu řekla, že je za tím starým mostem. Byla tam socha krále a v jeho znaku byl vytesán ledňáček. Tak tam se postavil a zůstal s ním.
Charakteristika jednajících postav: Ledňáček je zvědavý a nedočkavý, hledal prapradědečka. Vlaštovka se vytahuje, chlubila se tím, co umí. Holubi jsou pyšní, mysleli si, že je katedrála jenom jejich.
Kniha je zajímavá tím, že ledňáček je poprvé v Praze. Doporučil bych ji ostatním, protože by se mohli dozvědět o budovách a o místech, o kterých třeba nevěděli. Četl jsem ji, protože jsme z ní četli úryvek z čítanky. Knihu bych doporučil zvláště Aleně Vtípilové. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji týden.
Deník malého poseroutky
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2009.
Autor: Jeff Kinney
Ilustroval: Jeff Kinney
Literatura: dětská literatura - humorné povídky
Počet stran: 218
Jednou v pondělí uviděl brácha Grega, že si píše do deníku, tak ho třísknul do zad a smál se mu, že je slečinka. Greg potom jel na plavecké závody do bazénu. Po závodě dostal pohár za nejlepší zlepšení. Když jel další den na cvičení, měl ho vyzvednout Rodrick ve své dodávce. Poslal ho sednout dozadu, kde měl on a jeho skupina hudební nástroje, které mu padaly na hlavu. Další den už nechtěl jít plavat, místo toho po začátku šel na klučičí záchody, kde bylo kolem pěti stupňů Celsia. Musel se obalit do toaleťáku, aby neprochladl. Další den ve škole kluci utíkali pryč od něho, a on nevěděl, co se děje, ale potom si vzpomněl na minulý rok. Tehdy frčela hra sýrový dotyk, to bylo něco jako hra na babu, jenomže to bylo až do smrti. Ale s tím moc velký problém neměl, protože do školy přišel nový kluk, kterému ho předal. Další den se vrátil Manny, to je mladší brácha Grega a tomu našli rodiče v batohu obrázek, kvůli kterému se chovali tak, že se mají rádi.
Charakteristika jednajících postav: Rodrick je brácha, kterého by nikdo nechtěl, protože by ho mlátil. Greg je kluk, který vypráví příhody v knize.
Ostatním ji doporučím, protože jsou v ní vtipné věty. Vybral jsem si ji, protože jsem poznal, že to bude zábavné a mně se zábavné knihy čtou rychleji. Doporučil bych ji Davidovi, protože by ho to určitě zaujalo. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji týden s přestávkami.
Výprava do deštného pralesa
Edice Magický domeček
Autor: Mary Pope Osbornová
Ilustrátor: Jutta Knippingová
Nakladatelství: Fragment v Havlíčkově Brodě roku 2005
Počet stran: 86
Literatura: dobrodružná
Jednou si Anička s Kubou řekli, že půjdou navštívit domeček na starém dubu. Navštívili ho. Vylezli po provazovém žebříku nahoru do domečku, kde byla spousta knih, ale Anička se sháněla po myšce Kaštance, kterou nakonec našla v ponožce. Kuba zatím našel knihu o pralese, která se mu líbila. Otevřel ji a ukázal na obrázek s pralesem, což způsobilo, že se tam přemístili. Takže jakmile slezli dolů po žebříku, vydali se na cestu a museli se brodit houštinami, až došli na místo, kde zjistili, že jsou masožraví mravenci. Hned odtamtud utekli k řece, kde plavala vydlabaná kláda, do které nasedli a odplavali před mravenci. Když byli dost daleko, chtěli ke břehu, tak se Kuba chytil liány, která ale nebyla liánou, ale hadem. Tak ho pustil a museli plout dál. Anička pak uviděla kůru, která by byla dobrým pádlem, ale když po ní sáhla, tak to byl krokodýl. Pluli tedy opět dál, až narazili na opici, která jim házela ovoce do lodě, ale Anička je po ní házela zpět a opička utekla. Kuba se nakonec chytil pravé liány a přitáhl je ke břehu. Chtěli do domečku, ale nevěděli, kudy mají jít, a tak je tam zavedla myška. Nakonec tam zaběhla ještě opička a hodila jim tam ovoce, o kterém se pak z knihy dozvěděli, že je kouzelné. Tím získali další potřebnou kouzelnou věc na vysvobození Morgany.
Charakteristika jednajících postav: Kuba je nebojácný, nebál se tmavého pralesa. Anička je chytrá, porozuměla opičce; oba jsou zvídaví a obětaví.
Kniha je zajímavá tím, že Anička a Kuba jdou kamkoli, i tam, kam se bojí. Vybral jsem si ji, protože se mi líbí prales a vše co v něm žije. Doporučil bych ji Janu Žampachovi, protože už přečetl další díly této edice. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Kde je Kaštanka?, Nástrahy pralesa, Jejda!, Jsou jich miliony!, Zubaté rybky, Opičí trápení, Roztomilé koťátko, Upíři?, Druhá věc, V půli cesty.
Císařská vojna se sultánem
Nakladatelství: Panton v Praze roku 1981
Počet stran: 111
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: J. E. Jiránek
Jednou se sultán procházel po zahradě a jeden ptáček na něj zachrchlal, sultán ho dal uvařit a poslal ho císaři. Na to se císař rozzlobil a vyhlásil válku. Když se měl konat boj, král chtěl někoho hubeného s koněm, tak to vyšlo na Lukáše. Císař dal Lukášovi šavli, aby se mu líp bojovalo, ale Lukáš ji ani nepotřeboval. Když Lukáš běžel proti sultánovi, kobyla mu poradila, aby utrhl jeden fík a hodil ho po sultánovi. Ten se lekl a řekl, že se musí posunout tam, kde nejsou fíky. Když se posunuli, Lukáš se zase rozeběhl proti sultánovi a kobyla mu poradila, aby chytil mouchu a hodil ji sultánovi pod nos. Lukáš kobylu opět poslechl a sultán zase nařídil posunout se tam, kde nejsou mouchy. Tam mu kobyla poradila, aby se sehnul pro bláto a hodil ho po sultánovi, který opět nařizoval přesun. Ale to už ho armáda přestala poslouchat a Lukáš tak vyhrál.
Charakteristika jednajících postav: Sultán je hloupý, dal uvařit tak hubeného ptáčka. Císař je taky hloupý, protože kvůli ptáčkovi vyhlásil válku. Kobyla je chytrá, věděla jak porazit sultána bez krve. Lukáš je rozumný, poslouchal chytré rady kobyly.
Doporučil bych ji ostatním z toho důvodu, že je zábavná. Četl jsem ji, protože mě zaujal její název. Doporučil bych ji Honzovi, protože by se u ní taky pobavil. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.
Kapitoly: Císařská vojna se sultánem, Jak šel pilař z pily, Jak Kuba prodřel troje koženky, Jak bylo dvakrát po zlém, a do třetice napůl po dobrém, Jak šil švec Dlábek troje divné střevíce, O Jankovi, kterého píchalo do pat a dalších třináct kapitol.
Klub záhad
Nakladatelství: Fragment v Praze roku 2010
Počet stran: 103
Autor: Thomas Brezina
Ilustrátor: Nora Nowatzyková
Literatura: detektivka
Jednou se vydal Jup s otcem do hotelu u jezera. První den se rozhlédli po okolí. Jup šel k jezeru a uviděl tam loďku, nasedl do ní a odplul doprostřed jezera, tam zůstal stát. Za chvilku sáhl do vody a zjistil, že je špinavá, najednou rychle ucukl, protože uviděl červené oči. Potom šel k tátovi a řekl mu, co se mu přihodilo. Táta mu nevěřil, a proto si chtěl večer zaplavat, Jupiter ho přemlouval, ať tam neplave, ale on ho neposlechl a šel si zaplavat. Když byl uprostřed, začal se topit. Jupiter k jezeru rychle přiběhl a nasedl do loďky, připlul k němu a za chvíli se ukázalo, že si dělal srandu. Další den přijeli Vicky a Nick, tento den jeli do městečka, které se jmenovalo Karlov, tam se porozhlídli. Vicky šla ke kašně, kde byl drak a pod ním, jako trpaslíci lidé, kteří drželi vidle a kosy. Nick a Jup šli do zelinářství zeptat se na pověsti o jezeře. Za chvíli k nim přiběhl řezník a řekl jim, že si jejich táta zlomil nohu. Zavedl je k dodávce, kterou odjeli do nemocnice za tátou Jupa. V půli cesty se zastavili a děti utekly, řezník je doháněl a proto si Jup a Nick vyměnili trička, aby je nepoznal, poté se rozutekli na všechny strany. Jup s Vicky běželi domů a Nick k hradu, o kterém se dozvěděl, že tam byl dřív čaroděj. Když doběhl na hrad, vzal zvon, na kterém bylo napsáno dračí zvon. Rychle běžel domů za Jupem a Vicky. Tam už byl drak, kterého viděla Vicky na kašně, a chtěl sežrat Jupitera, jako svou první oběť, Nick ale na zvon zazvonil a drak odletěl do skály, kde zkameněl a nikdy se už neprobudil.
Charakteristika jednajících postav: Jupiter je bystrý, všímá si všech věcí okolo. Vicky je chytrá, rozlouskla případ. Nick je odvážný, nebál se zazvonit, aniž by věděl, co se stane. Příšera je zlá, chtěla sníst Jupitera.
V textu mě zaujala hrozná příšera. Knihu jsem si vybral proto, že mě zaujaly předešlé díly. Doporučil bych ji Zdeňkovi Zástěrovi, protože četl jiné díly. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Černé jezero, Jenom klid Jupe, Obluda útočí, Příšerná noc, Noční šplouchání, Útok, Případ pro policii, Něco tady nehraje, Prapodivný člověk, Pověst o dračím zvonu, Neštěstí nechodí po horách, Medúza, Velké zoufalství, Duch na zvonici, Nestvůra přichází, Netvor, Proměna.
Poklad na ostrově
Autor: Robert Louis Steveson
Ilustrátor: Georges Roux
Stran: 195
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1989.
Literatura: dobrodružná
Jednou žil chlapec jménem Jim v hospodě se svou matkou a nemocným otcem. Přišel k nim starý pirát, který tam vypravoval strašidelné povídky. Jednou za tím pirátem přišel jeden muž, který ho chtěl zabít, ale nepodařilo se mu to. Potom dostal mrtvici z toho, že moc pije a na to umřel. Jim s matkou utekli. Matka Jima umřela na to, že onemocněla. Jim se potom přihlásil na loď královské flotily. Na které plul a podle mapy z kabátu kapitána našel na tajném ostrově poklad piráta Flinta.
Charakteristika jednajících postav: Jim je chytrý, našel poklad. Matka je starostlivá, starala se o nemocného otce. Kapitán je statečný, utkal se s mladým mužem v boji.
V textu mě zaujala odvážnost Jima. Knihu bych doporučil Dominiku Fuxovi, protože se zajímá o války a zbraně. Četl jsem ji týden.
Názvy kapitol: Starý pirát, lodní kufr, Lodní kuchař, V hospodě, Plavba, Prach a zbraně, Válečná porada, První Rána, Útok, Odliv a dalších osmnáct kapitol.
Kniha je pro děti od devíti let.
Klub záhad
Nakladatelství: Fragment v Praze roku 2010
Počet stran: 103
Autor: Thomas Brezina
Ilustrátor: Nora Nowatzyková
Literatura: detektivka
Jednou byl Jup u tety a nemohl usnout horkem, a proto se šel projít ven, kde uviděl muže s lampou, za kterým se rozeběhl. Ten muž doběhl ke zřícenině hradu. Tam zapálil oheň a zvedl nad něj hlavu a kůži vlka. Náhle však uviděl Jupa, který se na něj díval z okna. Jup začal utíkat a na louce se zastavil a rozhlížel se na všechny strany, jestli ho nesleduje. Jakmile se ujistil, že je vše v pořádku odešel domů. Ráno když se Jup probudil, byl na obličeji chlupatý a měl ostré zuby. Vylekal se a rychle běžel do koupelny oholit se. Když si umyl obličej, potkal ho další šok - narostly mu špičaté uši, ale najednou se probudí s Nickem a Vicky v posteli. Po ránu se šli vykoupat na pláž k rybníku. Poté běželi do zříceniny, kterou Jup objevil na kopci předešlého večera. Nikdo tam nebyl, jenom vyhaslý oheň. Po chvíli tedy seběhli dolů a šli pomoci tetě s pletím záhonku. Na zítřek se rozhodli, že půjdou za panem Lenzem. Vyšli po obědě, hned k tomu domu kde bydlí. Zaklepali, za chvíli jim přišel otevřít pan Lenz. Vevnitř si sedli na pohovku a povídali si. Další den šli do lesa, o kterém se dozvěděli, že je tam příšera. Domů se vraceli až v noci, když náhle uviděli tři postavy v pláštích, které vytvořili příšeru s ostrými zuby. Příšera, ale po chvíli šlápla do bažiny a tam se potopila. Jup je rozdělil na dva a jednoho. Jup a Vicky běželi k hradu a Nick k potoku a potom taky na hrad. Na hradě se setkali s tím pánem, kterého viděl Jupiter v noci. Muž měl u sebe tu kůži a hlavu vlkodlaka, kterou si na sebe nasadil, a celé to splynulo s jeho tělem a proměnil se ve vlkodlaka. Všichni tři se vyděsili a rychle z toho místa utekli, aby si jich nevšiml. Zpovzdálí ho sledovali až do rána, kdy odložil svou kůži na tajné místo. Oni však kůži vyndali a spálili ji.
Charakteristika jednajících postav: Jup je odvážný, zůstal u strašidelného hradu. Vicky je chytrá, věděla, jak zničit vlkodlaka. Nick je odvážný, nezalekl se vlkodlaka. Muž je zlý, chtěl rozšířit rasu vlkodlaků.
V textu mě zaujala kůže a hlava vlka. Knihu jsem si vybral proto, že mě zaujaly předešlé díly. Doporučil bych ji Zdeňkovi, protože četl i ostatní díly. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Pronásledování, Vytí, Černé ticho, Proměna, Působení, Teta něco tají, Leknutí číslo dvě, Pichlavý pohled, Noční výlet, Postavy v bažině a dalších jedenáct kapitol.