Karolína Vanclová

Káťa a Škubánek

Napsala: Hana Lamková
Ilustrovala: Marcela Walterová
Knihu vydal v Klubu mladých čtenářů Albatros, nakladatelství, a.s., Praha, roku 2005.
Kniha má 66 stran.
Druh literatury: pohádka
Hlavní postavy: Káťa – holčička, která má domeček. Škubánek – pejsek, který je hodný a kamarádský a občas zazlobí. Kocour Kuciáš – zlobivý kocour, který se chtěl Škubánka zbavit.
Jednoho dne se Káťa rozhodla, že půjde na procházku, a potkala kvočnu s kuřátky a zeptala se, jestli by jí jedno kuřátko nepůjčila a kvočna opověděla, že ne. A Káťa si řekla, že se slepicemi není žádná řeč. Šla dál a potkala kachnu, která měla za sebou družstvo káčat. Káťa řekla: „To jsou krásné kačenky!“ A kachna odpověděla: „Jaképak kačenky, to je olympijské družstvo!“ A Káťa se zeptala, jestli kachně nezbylo káče v záloze a kachna řekla: „ To tak! Ještě bys mu zkazila styl.“ A pochodovala dál. Káťa řekla, ať se nevytahuje, ale v duchu jí to družstvo záviděla. Cestou šla okolo cukrárny a řekla si, že na smutek je nejlepší zmrzlina. A koukla se na pult, uprostřed bylo veliké vejce a tak se hned zeptala, jestli je na prodej. Prodavač řekl, že je a vajíčko Kátě zabalil do krabice. Káťa šla domů a vytáhla starý kočárek na panenky a vajíčko do něj dala a vyvezla ho na sluníčko ven. Šel okolo pejsek a čmuchal vůni čokoládo-oříškovou, uviděl kočárek a vněm voňavé vajíčko. Pustil se do něj, a když Káťa vyšla ven, uviděla na zemi plno zlatých skořápek a v kočárku pejska, spráskla ruce a řekla: „Já věděla, že se z vajíčka může vylíhnout něco tak pěkného!“ a hned šla vymýšlet jméno. A tak Káťa byla ráda, že má taky nějaké miminko a už nebyla smutná. Dala mu jméno Škubánek.
Kniha je zajímavá tím, že je napínavá díky Kátě a Škubánkovi. Doporučila bych jí všem, kdo mají rádi pohádky, zvláště Páje Duškové. Knížka se mi líbila, protože má moc pěkné obrázky. Je určena pro děti od šesti let, protože má větší písmena a dobře se čte. Četla jsem ji dva týdny.
Názvy kapitol: Jak se Škubánek vyklubal, Kráááááááásně je na horách, Hra na čmuchanou.

O víle Amálce a žabce Márince

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustrovala: Olga Čechová
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1992.
Kniha je pro děti od pěti let.
Počet stran: 110
Literatura: pohádka
Kapitoly: Jak víla Amálka nechala stát myslivce, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak seděla v zelené klícce, Jak pomáhala ježčí tlapce, Jak našla kámen mutáček.
Jednoho dne přišla víla Amálka na kulovité místo a na tom místě nesvítilo sluníčko, ale stejně tam bylo veliké světlo. Víla Amálka se domnívala, že na tom místě někde leží kámen mutáček. Sáhla pod mech a on tam opravdu byl. V tu chvíli se objevila babka, která za stromem sbírala borůvky. A povídá: „Dej mi ten kámen, Amálko!“ A Amálka odpověděla: „Co z toho budeš mít, babko?“ „Chci být krásná, Amálko.“ „A k čemu ti to bude?“ Babka povídá: „Sednu si na misku s vodou, podívám se do ní a bude mi veselo.“ Amálka podala mutáček babce a najednou z křoví vyběhl loupežník Vešmyška! On je totiž celou dobu sledoval, a povídá: „Ten mutáček patří mně, protože mám dost kradení tuřínu!“ A víla povídá: „To je těžká věc. Vy jste dva a mutáček je jenom jeden. A tomu já umím docela dobře odpomoct.“ A hned se ozval loupežník: „Já taky!“
Chvíli se o něj tahali, ale potom se nakonec shodli, že kámen rozpůlí, a tak se stalo. Ale nevěděli, že jedna půlka mutáčku má jenom půl moci. Babka si potom všimla, že od půlky nosu je krásná a od druhé je ošklivá. Vejšmyška zase byl od půlky jako farář, jednou rukou dělal křížky, a druhou rukou kradl babce z košíku borůvky. A tak dostali na Amálku vztek. A povídali: „Teď nejsme ani to ani to!“ A Amálka povídá: „Zahoďte ty dvě půlky mutáčku a budete jako předtím.“ A oni řekli: „Ale to právě nechceme!“ Tak stáli u lesa a babka plakala nad půlkou mutáčku a Vejšmyška jí nepoctivou rukou kradl borůvky z košíku. A víla povídá: „Já to napravím.“ Vzala košík borůvek a rozházela jej po lese. A povídá, kdo ty borůvky dříve sesbírá, dostane ode mě vílí dárek.
Babka a Vešmyška upustili půlky kamene mutáčku a hned byli jako dřív. První sesbírala borůvky babka. Dostala mutáček celý, stala se z ní krasavice a vzala si Vejšmyšku za muže. A ono se to říká ještě jinak, že Vejšmyška sesbíral borůvky dříve než babka, stal se z něj dobrák a vzal si babku za ženu.
Charakteristika postav: Loupežník je zlý, protože kradl babce borůvky. Amálka je hodná, protože jim chtěla pomoct. Babka je lakomá, chtěla vílu Amálku potrestat.
Knihu bych doporučila Míše Šlitrové, protože má ráda pohádky. Četla jsem ji čtyři týdny. Vybrala jsem si ji, protože jsem viděla vílu Amálku jako večerníček a chtěla jsem si přečíst i knihu.

Mé nejkrásnější pohádky

Napsala: Ivana Sochůrková
Ilustrovala: Dušan Kubálek
Knihu jsem četla jeden týden. Má 86 stran. Je určena pro děti od pěti let.
Vydáno roku 1989 v Bratislavě v nakladatelství Fortuna Print pro děti a mládež.
Literatura: pohádka
Kapitoly: Sindibád, Tři prasátka, Ošklivé káčátko, Petr Pan, Kubík a fazole, Princezna na hrášku, Jeníček a Mařenka, Muzikant z Hamelnu.
Knihu jsem si vybrala, protože je krátká a jsou tam známé pohádky.
Jedna z pohádek je o Petru Panovi, který nechtěl vyrůst a žil v zemi Nikoho, kde žil s ostatními zatoulanými chlapci. Jednoho dne se Petr chtěl podívat, jak to vypadá na zemi a narazil na dům Darlingových, ve kterém bylo otevřené okno. Petr využil příležitosti, že děti šly spát, vlétl do pokoje a uviděl Michaela Johana a Wendy. Tyhle děti měly velmi zvláštní vychovatelku, newfoundlandského psa jménem Nana. Ta když zahlédla Petrův stín, který se zasekl o otevřenou zásuvku, začala ho honit a zavřela jej do zásuvky. Potom přilétla Petrova přítelkyně světluška Zvoněnka a hledala Petrův stín. Nakonec se podívala i do džbánu a potom do zásuvky a nakonec stín našla, ale stín ji omylem zavřel do zásuvky. Byl to takový rachot, až se z toho Wendy probudila a uviděla Petra a jeho stín, který mu pořád utíkal. Vzala jehlu a nit a stín přišila na správné místo, aby Petrovi neutíkal. Nakonec se z nich stali kamarádi a Wendy probudila Johana a Michaela. Potom jim Petr nabídl, jestli s ním nechtějí letět do země Nikoho a John povídá: „Vždyť neumíme létat!“ a Petr povídá: „Kde je Zvoněnka?“ a stín na to: „Asi je uvězněná v zásuvce.“ Tak Petr otevřel zásuvku a ona vylétla a pokoušela se Wendy zatahat za vlasy, protože žárlila. Potom Wendy chtěla Panovi dát polibek, ale on nevěděl, co to je polibek, tak nastavil ruku a Wendy dala Panovi něco na památku, aby jí to Pan oplatil, dal jí knoflík ve tvaru žaludu a Wendy si ho pověsila na krk. Potom tedy Pan naučil děti létat a tak nakonec odletěli do země Nikoho. Když tam doletěli, seznámili se s novými kamarády obléknutými za Indiány. Když světluška měla příležitost, zavedla Wendy do jeskyně a tam jí pocukrovala jejím zlatým práškem. Wendy vzlétla do nebe a kluci Indiáni si mysleli, že je to pták a že Petr poručil, aby ho střelili. Ten nejstarší chlapec vzal luk a šíp a vystřelil. Wendy padala dolů, a když dopadla, tak si kluci všimli, že je to dívka. A Petr povídá: „To snad ne!“, ale když se podíval pořádně, viděl, že jeho dar Wendy zachránil. Potom Wendy zavedli do jejich jeskyně, kde jim Wendy prala, vařila a uklízela jako pravá máma. Potom se šli proletět, ale vedle jeskyně stáli piráti, unesli je do svojí lodě, zatím co Petr spal. Wendy mu na stůl připravila medicínu. Ale jeden z pirátů nakapal Petrovi do medicíny smrtelné kapky. Potom když se Petr probudil, tak se chtěl napít, ale Zvoněnka se mu nalepila na rty a všechnu medicínu vypila, sama potom umřela. Petr hned vykřikl: „Já věřím na víly!“ a nakonec to slyšel celý svět a taky začal křičet a tleskat. Nakonec světluška ožila a letěla s Petrem bojovat a zachránit děti. Když zachránili děti, ozval se tikot… a to znamenalo, že nablízku je krokodýl. Pak pirát ztratil rovnováhu a zřítil se přímo krokodýlovi do úst. Děti se chtěly vrátit k mamince a ztracení kluci také… Wendy se rozloučila s Petrem polibkem a každý rok ho navštěvovala. Wendy, Michael a John se vrátili k Darlingovým a s nimi i ztracení kluci a podle pověsti s nimi žili jako velká rodina.
Charakteristika postav: Wendy je hodná, starala se o kluky. John poslouchal Wendy a Petra. Michael poslouchal Wendy a Petra. Světluška chtěla Wendy zabít, ale měla i docela dost dobrých vlastností. Krokodýl pomohl Petrovi zabít kapitána. Petr naučil děti létat. Nana zavřela Petrův stín do zásuvky. Piráti chtěli zabít Petra. Zatoulaní kluci střelili Wendy.
Knihu bych doporučila Míše Šlitrové, protože má ráda pohádky.

Malá duše a slunce

Napsal: Neale Donald Walsch
Ilustroval: Frank Riccio
Kniha má 27 stran.
Vybrala jsem si ji, protože se mi moc líbila a chtěla jsem si ji přečíst.
Nakladatelství Synergie CZ s.r.o., roku 1998 v Praze.
Literatura: poučná pohádka.
Kniha je určena pro děti od osmi let. Četla jsem ji dva dny.
Bylo nebylo, žila jednou jedna Malá duše, která řekla Bohu: „Já vím, kdo jsem!“A Bůh řekl: „To je báječné! A kdo tedy jsi?“ Malá duše vykřikla: „Já jsem Světlo!“
Bůh se zeširoka usmál a pravil: „Správně! Jsi Světlo.“ Malá duše měla velikou radost, že přišla na věc, na kterou měly přijít všechny duše v celém Království. „Hurá,“ radovala se, „to je nádhera!“ Ale to, že věděla, kým je, jí brzy přestalo stačit. Protože chtěla poznat, jaké to je být světlem. Bůh odpověděl: „Ale nejprve musíš poznat tmu! Protože, jak chceš poznat, co je nahoře, bez toho, co je dole, horké, kdyby nebylo studené a rychlé bez pomalého?“ A Malá duše pochopila, že když se chce dozvědět, čím doopravdy je, musí poznat pravý opak. „Je to velký dar,“ řekl Bůh, „protože bez něj bys nemohla poznat, jaké věci jsou.“ A tak se Malá duše vydala na dobrodružnou cestu.
Charakteristika postav: Malá duše je zvědavá, protože chce všechno pořád vyzkoušet. Bůh je trpělivý a hodný, protože jí všechno vysvětlí a splní.
Knihu bych doporučila Davidu Hájkovi, protože si myslím, že by konečně v sobě našel vnitřní jedinečnost a klid.

Brouk Pytlík

Napsal: Ondřej Sekora
Ilustroval: Ondřej Sekora
V Praze roku 1974 vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež.
Kniha má 136 stran. Četla jsem ji jeden týden.
Název kapitol: Jak byl Chroust nakonec rád, že ho příšera chytila za límec, O tom, jak hloupé kozy stavěly sněhuláka, Proč potom nevadilo, že žádný motýl není zelený, Jak Pytlík věděl, že něco praskne, a jak to opravdu prasklo, Proč včely braly Pytlíka pod paždí a proč Pytlík třikrát snídal.
Kniha určena pro děti od šesti let.
Literatura: pohádka
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji četla jako malá a už jsem ji zapomněla, tak jsem si ji chtěla přečíst znovu.
Jednoho dne se brouk Pytlík rozhodl, že je úžasný malíř a že bude malovat na broučky, motýly a ostatní stvoření. Na motýlova křídla namaloval různé veselé příhody, aby motýlova křídla byla veselejší. Jenomže všichni, co křídla viděli, se smáli a motýl plakal, co to má teď na sobě. Ten poprask slyšela myška, co měla opodál pelíšek s mláďaty, vzala motýla s sebou a začala svým myším dětem vyprávět pohádky podle obrázků z křídel. Myška spustila o tom, jak dvě hloupé kozy stavěly sněhuláka:
Byl jednou jeden dvůr a tam běhaly dvě hloupé kozy. Nikdo je neuvazoval, a tak si dělaly, co chtěly. Koukly se na hospodářův dům a z okna visely peřiny. A první koza řekla, hele vystrkuje na nás rohy. A druhá koza řekla, to si nenechám líbit. A nabrala peřinu na rohy a najednou škub a peřina se jim roztrhla a začalo se z ní sypat peří. „Jé, to už je zima.“ A tak se zamyslely a napadlo je, že postaví sněhuláka. První koza povídá: „Nakul mi sníh sem, já z něho uplácám kouli.“ Ale najednou se sníh celý rozsypal úplně jinam. A první koza zamečí: „Mně to nejde, udělej to sama.“ A druhá zamečela: „Mně to také nejde!“ A kdybyste slyšeli, jak se u toho dohadovaly. Ale stejně to dělaly dál a dál. A potom nakonec přišly na to, že z peří se koule udělat nedají.
Charakteristika postav: První koza je hloupá, protože nevěděla, že se z peří koule udělat nedají. Druhá koza byla taky hloupá, protože si taky myslela, že z peří se dají vyrobit koule. Myška je hodná a všímavá, protože si hned všimla motýlkových křídel a chtěla ho rozveselit. Brouk Pytlík je hloupý, zbrklý a namyšlený, protože motýlovi pomaloval křídla divnými obrázky a dělal z toho mistrovské umění.
Knihu bych doporučila Alence, protože má ráda legraci a v této knize jí je hodně.

Heidi a její kamarádi

Napsala a nakreslila Marie-José Maury
Knihu vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2005.
Kniha má 100 stran. Četla jsem ji jeden týden.
Literatura: dobrodružný příběh
Název kapitol: Heidi a velké stádo, Heidi a lavinoví psi, Tuhá zima, Heidi a divoká pastvina.
Jednoho dne šla Heidi na pastvu s kozami a z dáli uslyšela vytí psa. Koza se rozeběhla a Heidi vykřikla: „Počkej stůj, kam běžíš?“ Rozběhla se za ní, doběhli ke skále, kde ležela fenka s pěti štěňaty. Doběhla pro dědečka a ten ji odnesl domů a zavolali doktora. Doktor zjistil, že fenka má nějaké poranění, tak fenku ošetřil. Dlouho to trvalo, nežli se jí rána zahojila. Potom dědeček vymyslel, že by štěňátkům měli dát jméno. Heidi se zamyslela a povídá: „První kluk se jmenoval Pluto, druhej kluk se jmenoval Dan, třetí kluk se jmenoval César.“ Dědeček souhlasil a co holky? První se jmenovala Jiskra, druhá holka se jmenovala Čiperka. A dědeček se zase zeptal, jak se bude jmenovat fenka. Heidi odpověděla, že Máma. Heidi šla s kozami na pastvu. Cestou ji napadlo, že by ty psy mohla vycvičit, aby v zimě z nich byli zachránci. Když se někomu něco stane. Začala s výcvikem, prvně je naučila základní pokyny. Potom se potřebovala ujistit, jestli jsou opravdu vycvičení. Tak šla ke kamarádům, kteří cvičili pejsky. A ti tvrdili, že lépe cvičené psy nikdy neviděli. A tak když byla štěňata velká, stala se nejlepšími lavinovými psy.
Charakteristika postav: Heidi je chytrá, vymyslela všechna jména pro štěňata. Dědeček je hodný, odnesl fenku a štěňata domů. Doktor je šikovný, fenku moc dobře ošetřil.
Kniha se mi líbila, protože má moc hezké obrázky a četla jsem ji, protože jsem chtěla vědět, kdo je Heidi. Doporučila bych ji Alence Vtípilové, protože si myslím, že má ráda dobrodružství a v téhle knize je dobrodružných kapitol hodně. Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.

Heidi na cestách

Napsala a nakreslila Marie – José Maury.
Knihu vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2005.
Kniha má 100 stran. Četla jsem ji jeden týden.
Literatura: dobrodružná povídka
Názvy kapitol: Heidi cestuje, Heidi u moře, Heidi se vrací, Heidi a ztracená výprava, Heidi v Americe.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem četla ještě jeden její díl a chtěla jsem si přečíst pokračování.
Jednoho rána se Heidi probudila v pět ráno a začala si balit, protože jí přišel dopis od její kamarádky Kláry. Když už měla sbaleno, šla se dolů nasnídat. Měla koláčky, které pekla Brigita. Poté Heidi čekala na zastávce na dostavník a když dostavník přijel, Heidi měla slzy v očích, ale řekla si, jak to bude fajn. Hned jí bylo lépe. Po dlouhé cestě dojela do Frankfurtu za Klárou. Byla moc šťastná. Hned ještě ten den plánovali, kam pojedou. Heidi se chtěla podívat do Francie, Itálie, Řecka, Egypta. Ale nepřepadnou nás ve Francii a Itálii loupežníci? Klára si peníze pečlivě schovala, něco zašila do kabátu, něco do klobouku. Ráno brzo vstali, oblékli se a honem pospíchali na nádraží. Tam na ně čekal vlak. Heidi byla celá natěšená, že konečně pojede poprvé vlakem. Děvčata vystrčila hlavu z okýnka a babička jim to nechtěla dovolit, protože by měly šaty i tváře od sazí. Přišel pan průvodčí, měl celé tváře zamazané od sazí. Holky usnuly a probudily se až před Ludwigshafenem. Než se vzpamatovaly, už vystupovaly. Odpoledne je babička vzala do muzea hraček. Babička v obchodě koupila fotoaparát. Děvčata se hned pustila do focení. Ve Štrasburku se Heidi povedlo zachytit čápa na hnízdě.
Charakteristika postav: Heidi je hodná a nebojácná, nebála se procestovat tolik měst. Klára je šikovná, dokázala pečlivě schovat peníze. Brigita je hodná a šikovná, upekla moc dobré koláčky. Paní Smetánková je nebojácná, protože se nebála vzít děvčata tak daleko od domova. Dědeček nechal Heidi jet za Klárou.
Knihu bych doporučila Míše Šlitrové, protože vím, že by si ji ráda přečetla, čte podobné knihy. Je určena pro čtenáře od osmi let.

V říši pohádek

Napsal: Jan Barnaté
Ilustroval: Cyril Busquets
Vydalo nakladatelství Slovart v Bratislavě roku 1991.
Kniha má 156 stran. Jsou v ní klasické české pohádky.
Jejich názvy: O perníkové chaloupce, O Malence, Sněhurka a sedm trpaslíků, Zlatohlávka a tři medvídci, O Červené Karkulce a osm dalších.
Knihu jsem četla jeden týden. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji četla jako malá a chtěla jsem si ji přečíst znovu.
Druh literatury: pohádka
Jednoho dne se medvědí rodinka vydala na nákupy. Zlatohlávka byla moc zvědavá holčička. Moc chtěla nakouknout do medvědího domečku. Tak se tam šla podívat. A no tohle - tři misky s krupičnou kaší. Čípak asi budou? Zlatohlávka byla mlsná, nejprve ochutnala z té největší, ale ta na ni byla moc velká. Podruhé ochutnala z menší misky, ale ta taky byla ještě moc velká. Poté ochutnala z té nejmenší misky a povídá - ta je pro mne jako stvořená. Snědla všechnu kaši. Šla se porozhlédnout dále, ale bylo jí divné, že je tam všechno po třech. Tři židle, tři misky a tři postele. Když byla v obývacím pokoji, chtěla si sednout, a tak si opět sedla na tu nejmenší. Bum - bác! Židle praskla. Šla do ložnice a lehla si zase na tu nejmenší a usnula. Ale zatímco spala, tak se vrátili tři medvídci. A malý méďa smutně povídá: „Kdo mi snědl kaši?“ Šli dále: „Kdo mi rozsedl židli?“ Pak šli do ložnice a říká: „Kdo to spí v mé postýlce?“ Hned vykřikl: „To je ona zlodějka.“ Zlatohlávka se lekla a hned se omluvila, že se chtěla jenom podívat, jaký je to hezký domeček a že ji to moc mrzí. Zlatohlávka zůstala u třech medvídků a všichni byli spokojení.
Charakteristika postav: Zlatohlávka je zvědavá holčička, protože musela vidět domeček zevnitř. Medvědí rodina je hodná, protože tam nechali Zlatohlávku bydlet.
Knihu bych doporučila Pavle Duškové, protože má ráda pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Rumcajsova loupežnická knížka

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Erika v Praze roku 1993.
Kniha má 101 stran. Vybrala jsem si ji, protože jsem si chtěla přečíst klasickou českou pohádku. Četla jsem ji pět dnů.
Literatura: pohádka
Kapitoly: Jak šel Rumcajs pro mašličkovou sponu, Jak Cipísek pomáhal knížepánovi sestřelit sojku, Jak si Rumcajs nechal poručit od babičky Plušky, Jak pomáhal Cipísek Rumcajsovi ládovat pistol, Jak šel Rumcajs do Kartouz pro včely.
Jednoho dne Manka věšela prádlo, a protože foukal vítr, pořád jí foukal pramínek vlasů do obličeje. Poslala Rumcajse, aby jí šel k hodináři pro sponu. Šel a šel, ale přemýšlel o tom, jak a čím tu sponu zaplatí. Došel k hodináři a povídá, chtěl bych tuhle zlatou sponu, ale nevím čím ji zaplatit. Hodinář na to, tak si ji vezmi, nebo já zavřu oči a ty mi ji vezmeš. Zatímco se tam bavili, koukal na ně z okna knížepán, ihned vzal pytlík zlaťáků a šel. Zaplatil hodináři a odešel. Doma dal sponu kněžně, ta s ní šla hned do zahrady. Rumcajs sledoval knížepána až domů. Potom šel do lesa pro Cipíska, řekl mu, sežeň mi jednu veverku. Cipísek byl hned zpátky s veverkou. Rumcajs šel k zámku knížete, kněžna byla zrovna v zahradě. Rumcajs vypustil veverku, ta si sedla na strom, pod kterým zrovna kněžna seděla a otřepala se. Kněžna v tu chvíli zahodila paruku i se sponkou, Rumcajs na nic nečekal a sponu vzal. Přišel domů a veverce dal pár oříšků za to, co pro něj udělala.
Charakteristika postav: Rumcajs je hodný, nechtěl okrást hodináře a donesl Mance sponu. Cipísek je šikovný, sehnal veverku. Hodinář je hodný, chtěl dát Rumcajsovi sponu zadarmo. Kníže je zlý, protože chtěl Rumcajsovi udělat zle. Veverka je šikovná, pomohla Rumcajsovi se sponou.
Knihu bych doporučila Míše Šlitrové, protože by si ji určitě ráda přečetla. Je určena pro děti od šesti let. Kniha se mi líbila, protože je to klasická česká pohádka. Kniha je zajímavá tím, že vypráví poučné pohádky.

O zlatém vajíčku a jiné pohádky

Napsala: Mária Ďuríčková
Ilustroval: Marian Čapka
Vydalo nakladatelství Slovart v Praze roku 1993.
Kapitoly: O Červené karkulce, O bílém hadu, O myšákovi, který jedl kočky, O zlatém vajíčku, Vlk a sedm kůzlátek.
Kniha má 159 stran. Četla jsem ji čtrnáct dnů.
Literatura: pohádka
Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla poznat nové pohádky. Líbila se mi, protože tam jsou dobrodružné kapitoly. Je zajímavá tím, že v ní jsou pohádky z různých států.
Byla jednou jedna holčička, která nosila červený klobouček, a proto se jmenovala Červená karkulka. Jednoho dne jí maminka řekla: „Babička je nemocná, a proto by ses měla za ní stavit.“ Před cestou ji maminka poučila o tom, aby se nikde nezastavovala a nebavila se s cizími lidmi do řeči. Karkulka vyšla a v půlce cesty potkala vlka. Vlk se jí zeptal: „Kampak jdeš Karkulko?“ „Jdu k babičce,“ odpověděla Karkulka. „Copak to neseš v košíčku?“ „Nesu babičce koláče, pár jablíček a hrnek medu,“ řekla Karkulka. „Kde bydlí tvoje babička,“ optal se vlk. „Kousek za lesem“ odvětila Karkulka. „Neměla bys jí natrhat kvítí?“ A tak Karkulka šla natrhat kvítí. Mezitím došel vlk k babičce a slupl ji jako malinu. Poté si navázal na hlavu šátek, nasadil si brýle a počkal na Karkulku. Když Karkulka dorazila, spatřila převlečeného vlka a začala se ho ptát: „Babi, proč máš tak velké oči?“, „Babi, proč máš tak velké uši?“ a „Babi, proč máš tak velké zuby?“, protože si myslela, že je to babička. Vlk ji odpověděl: „Proto, abych tě lépe viděla.“, „Abych tě lépe slyšela.“, a když řekl: „To proto, abych tě mohl sežrat.“ Tak se na ní vrhl a sežral ji. Vlk se přežral a usnul. Šel okolo myslivec a uslyšel chrápání, tak nakoukl do chaloupky a uviděl vlka. Vtrhl dovnitř, rozpáral vlka, z kterého vyskočila Karkulka a babička, a nacpal ho kameny a zašil mu břicho. Když se vlk probudil, dostal žízeň a šel se napít. Jenže se převážil a spadl do studny. Babička udělala hostinu a hodovali.
Charakteristika postav: Myslivec je hodný, pomohl Karkulce a babičce ven. Vlk je zlý, sežral babičku a Karkulku. Maminka je starostlivá, měla o Karkulku pořád strach. Karkulka je neposlušná, neposlechla maminku.
Knihu bych doporučila Míše Šlitrové, protože ráda čte pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let.

Kniha džunglí

Napsal a ilustroval: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Egmont ČR v Praze roku 2004.
Kniha nemá kapitoly, je to jeden příběh. Má 64 stran. Četla jsem ji dva dny.
Literatura: pohádka. Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla poznat život v džungli zábavnou formou. Jednoho dne černý panter jménem Baghíra se procházel a našel lidské mládě. Nevěděl jak se o něj starat, a proto ho dal smečce vlků, která právě měla malá vlčata. Chlapec jménem Mauglí byl ve vlčí rodině moc šťastný, žil tam tak dlouho, dokud nevyrostl a vlci nezjistili, že v okolí se objevil tygr Šér Chán, který neměl rád lidi a proto měli strach, že ho zabije. Pro Mauglího by bylo lepší, kdyby se vrátil k lidem, a proto vlci svolali smečku, aby rozhodli, jak Mauglího dostat do vesnice. Nakonec tento úkol padl na Baghíru, protože jako jediný znal cestu do vesnice. Mauglí však nechtěl do vesnice, a proto utekl. Cestou potkal slony, ale pak se objevil Baghíra, a proto Mauglí znovu utekl. V džungli narazil na medvěda, který se jmenoval Bálú. Ten si ho vzal na starost. Když se jednou plavili spolu po řece, unesly ho opice, avšak Bálú s Baghírou, kteří byli dobří přátelé, rozhodli, že ho spolu odvedou do vesnice. Jenže Mauglí opět utekl. Mezitím se tygr Šér Chán dozvěděl o Mauglím a rozhodl se, že ho zabije. Jak tak utíkal, narazil na hada Ká, který se ho už jednou pokoušel sežrat a zkusil ho znovu sežrat. Jenže Mauglí mu utekl a narazil na supy, kteří se s ním skamarádili. Když ho Šér Chán našel, tak se ho pokusili zachránit. Jenže Mauglí se Šér Chána nebál a šel proti němu s hořící větví, oheň bylo to jediné, čeho se Šér Chán bál a když nedával pozor, tak mu větev přivázal na ocas. Šér Chán se lekl a utekl. Když Bálú s Baghírou zavedli Mauglího k vesnici, tak se zahleděl do dívky a šel za ní do vesnice, kde už zůstal.
Charakteristika postav: Mauglí je šikovný a vynalézavý, protože dokázal všem utéct a zahnat tygra, kterého se každý bál. Baghíra je hodný a trpělivý, protože zavedl Mauglího do vesnice a vydržel to s ním. Bálú je potrhlý medvěd, který si s ničím nedělá starosti. Šér Chán je zlý a proradný, protože chtěl Mauglího zabít. Ká je zlý had, který dokáže hypnotizovat svou kořist, aby ji mohl lépe sežrat.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o životu chlapce v džungli a o tom, jak mu zvířata pomáhají. Kniha se mi líbila, protože mám ráda zvířata a v té knížce jich spousta vystupuje. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi zvířata, konkrétně Páje Duškové, protože si myslím, že má ráda zvířata a napětí.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.