Alena Vtípilová

Modrý kocourek

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2007.
Počet stran: 62
Autor: Ivana Peroutková
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Druh literatury: pohádkový příběh
Byla jednou jedna holčička a té říkali Madlenka. Bydlela v krásné zahradě. O zahradu se staral pan Li. Byl až z daleké Číny. Jednou Madlenka hledala svoji zelenou konývku. Pan Li jí poradil, že je u jezírka s bílými lekníny. Jak šla, uviděla sousedovy kočky a začala je hladit. Najednou si vzpomněla, že hledá konývku. Konývku našla u jezírka. Když se vrátila, byla moc smutná. Pan Li musel odjet a slíbil jí dárek. Netrvalo dlouho a dárek přišel. Madlenka dostala kotě. Bylo celé šedé. Zatímco tatínek dělal domeček, kotě spalo. Vymýšleli mu jméno. Madlenka mu dala jméno Šedulka. Když odešla do školy, kočičí rodina – Micinka, Mikeš a Mourek naučili Šedulku spoustu věcí. Také ho zařadili do kočičí rodiny. Ale Šedulka se chodil dívat k jezírku, jak roste. Šedulka byl zvědavý, a tak šel za plot. Jak šel někdo kolem, řekl, že je to modrá kočka. Jednou si všiml, že má modré i tlapky. Šedulka se bál, že ho nikdo nebude mít rád a utekl do města. Šedulka se polekal pana Doubravy. A tak vystřelil na strom, odkud uviděl dům. Z okna uviděl stůl a na něm mléko. Šedulka láhev převrhl a utekl. Šedulka počkal, až maminka s Kačenkou odejdou a pak hup do necek. Když tam byl dlouho, vylezl a sušil se na slunci. Ale připadal si, že je čím dál modřejší. A tak šel a uviděl sklep. Vlezl dovnitř. Zatím kočky začaly pátrat. A pak ho našly a zavedly domů. Madlence se líbil, a tak mu dál říkala Šedulka, i když už nebyl šedý.
Charakteristika postav: Šedulka je hodný, protože poslouchal a zvědavý, protože utekl, kam neměl. Madlenka je hodná, protože byla hodná na Šedulku. Kočičí rodina hledala Šedulku. Pan Li pečoval o zahradu.
Na této knize mě zaujalo, že šedý kocourek, když dospívá, je modrý. Doporučuji ji tomu, kdo má rád příběhy o zvířátkách.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože jsem ji dostala od Ježíška a byla jsem zvědavá, o čem to je. Četla jsem ji jeden týden. Doporučila bych ji Míše Šlitrové, protože má ráda příběhy. Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.

Školní sova

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1980.
Počet stran: 31
Autorka: Katrin Pieperová
Ilustrátor: Konrád Golz
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Byl jeden kluk, který se jmenoval Tom. Měl jít za osm týdnů do školy. Jeho sestra Nika se mu smála, že je hloupý. Tom vzal peníze a tašku s lahvemi a šel pro mléko. Když došel, uviděl čokoládová auta, jak je tam rovná paní prodavačka Krupičková. Paní prodavačka mu dala čokoládové autíčko. Přišel domů a šel se zeptat pana Blinse, jestli je škola zlá nebo pěkná. Šel do školy, otevřel dveře a pokračoval po schodech. Otevřel dveře od kabinetu. Stála tam sova. Tom se lekl, ale pak zjistil, že je to vycpaná sova. Ale nebyla tam jenom sova, ale spousta jiných zvířátek. Uviděl krtka, ale byl zaprášený. Tak ho Tom dal pod vodu. Chlupy se slepily k sobě. Krtek vypadal jako zmoklá myš. Vtom tam přišel Ondra. Šel pro sovu Lauru. Přišel tam i pan Blinse. Tom se ke všemu přiznal. Pan Blinse řekl Ondrovi, ať si vypůjčí od paní školníkové fén a krtka vyfénoval.
Charakteristika postav: Tom je hodný, protože poslouchal každého. Pan Blinse pomohl Tomášovi vysušit krtka. Nika se vysmívala Tomovi.
Kniha se mi líbila. Četla jsem ji proto, že jsem byla zvědavá, o kom to je. Doporučila bych ji Míše Šlitrové, protože má ráda příběhy. Kniha je doporučena dětem od pěti let. Četla jsem ji asi čtrnáct dní.

Heidi a strašidelný zámek

Knihu vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2005.
Počet stran: 68
Napsala a nakreslila Marie - José Maury
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Heidi jela do Frankfurtu navštívit kamarádku Kláru. Slečna Milerová - Klářina vychovatelka, vzala děvčata na projížďku lodí. Najednou se před nimi objevil zámek. Obě dívky šly do zámku. Najednou uslyšely hlas, který je varoval před pobytem na zámku. Za Heidi s Klárou chodila černá kočka. Slečna Milerová je hledala a potkala paní, která jim říkala, aby tam nechodily. Obě dívky proběhly celý zámek a odjely domů. Heidi s Klárou vyhledaly, že zámek se jmenuje Rotenberg. Obě dívky se bály strašidelného zámku, ale pak jim babička vyprávěla jeho historii. Když byly znovu na hradě, byl moc starý, a tak v něm chtěly přepsat. Když spaly, objevila se u postele nějaká bytost. Ta bytost odešla, ale cestou spadla. Pak zjistily, že to není přízrak, ale Denisa z Rotenbergu. Tak začala Denisa bydlet u Kláry a stala se učitelkou.
Kniha se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla poznat, kdo je Heidi. Doporučila bych ji Míše, protože si myslím, že má ráda příběhy, a proto by si ji také ráda přečetla. Já jsem ji četla čtyři týdny. Je určena pro děti od osmi let.
Chrakteristika postav: Heidi je hodná, protože hlídala děti. Dědeček Konrád opravil loď. Petr žárlil na Heidi. Paul pomáhal opravit loď. Klára je odvážná, protože vešla do zámku. Paní Frídlová prala prádlo. Nora pomáhala s Heidi hlídat děti paní Frídlové. Denisa je kamarádská. Slečna Milerová se starala o Kláru.

Mlsná čarodějnice

Knihu vydalo nakladatelství Kampe v Praze roku 2000.
Počet stran: 31
Autorka: Kateřina Marinová
Ilustrátor: Luděk Vimr
Druh literatury: pohádka
Kniha je to o tom, jak dva bráchové Alois a Evžen vařili marmelády. Dozvěděla se to čarodějnice Čárymáry. Jednou listovala ve své čarodějnické knize. A vidí, že v červeném domečku je něco zajímavého. Na policích jsou marmelády. Čárymáry měla na marmeládu chuť. Ruka se jí natáhla přes celý les až do červeného domečku, na polici s marmeládou. Vybrala si jahodovou marmeládu. Druhý den měla chuť na borůvkovou, ostružinovou a malinovou a pořád dokola. Jednou bratři zjistili, že marmelády ze sklepa zmizely. Proto se vydali za starým Sovou Vím pro radu. Ten jim dal marmeládu a radu, jak zloděje chytit. Tak šli domů. A udělali, co jim starý Sova Vím poradil. Čarodějnice Čárymáry se probudila a zjistila, že v červeném domečku je ještě jedna marmeláda. Natáhla ruku a už už sahala po marmeládě, ale někdo ji chytil za ruku. Evžen a Alois udělali na ruce uzel. Vydali se podle ruky, až došli k jeskyni, kde čarodějnice Čárymáry bydlela. Když je spatřila, začala nadávat. Čárymáry chtěla, aby jí ruku pustili. Alois a Evžen se jí ptali, proč kradla. Mohla o marmeládu poprosit. Kradla proto, že neuměla poprosit. Potom čarodějnici řekli, aby vyčarovala kvetoucí jahody, borůvky, ostružiny, ty ať uzrají. Z ovoce pak bratři uvaří novou marmeládu. Také prosila zvířátka v lese, aby jim šla pomoci sbírat. Čárymáry bratrům půjčila svůj veliký kotel a dlouhatánskou vařečku. S vařením jim také pomáhala a sklep byl plný marmelád. Potom zase vrátila kouzlem do lesa zimu a sníh. Potom bratry POPROSILA, jestli s nimi v létě může vařit marmelády. Ti souhlasili a s Čárymáry byli dobří přátelé.
Charakteristika postav: Bratři jsou odvážní, nebáli se čarodějnice Čárymáry, Čárymáry je zlodějka, kradla, ale polepšila se, pomohla bratrům vařit marmelády, Sova Vím je moudrý, poradil bratrům.
Zaujalo mě, jak Čárymáry natáhla ruku přes celý les. Kniha se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla poznat, kdo je ta mlsná čarodějnice. Doporučila bych ji Patrikovi, myslím si, že má rád pohádky. Četla jsem ji asi týden. Je doporučena pro děti od šesti let.

Zuzanka a její pes Ňufka

Vydalo nakladatelství Junior v Praze roku 2006.
Počet stran: 47
Napsal Jan Machač
Nakreslila Piere Couronne
Druh literatury: příběh
Jednou se Zuzanka stěhovala. Když byl první vůz plný, jelo se do nového bytu. Tam si dali svačinu. Zuzanka ji dala Ňufkovi a kocourkovi Mourkovi. Volala na Mourka. Mourek nikde. Uslyšeli mňoukání. Nebyl to Mourek, ale kocourek odvedle. Zuzanka s Ňufkou jeli do starého domu. Zuzanka prohlédla Mourkova oblíbená místa. Ňufka zatahal Zuzanku za kalhoty, vedl ji na půdu. Zuzanka uviděla Mourka a vzala ho do nového bytu. Když přišla domů, hrála si s Mourkem. A Ňufka? Ten šel potichoučku z pokoje. Pak se zabořil do hraček a rozházel je. Zuzanka byla na něj moc pyšná a nepořádek uklidila.
Charakteristika postav: Zuzanka je milá, hezky se chovala k Ňufkovi a Mourkovi. Ňufka je velký pomocník, našel myšku, Mourek je hodný a poslušný.
Kniha je zajímavá tím, že Zuzanka a Ňufka prožívají dobrodružství. Líbila se mi. Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla poznat, kdo je Zuzanka. Doporučila bych ji Pavlínce Duškové, protože četla jiný příběh o Zuzance. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji asi čtrnáct dní. Obsahuje příběhy o Zuzance.

Erbenovy pohádky

Vydalo nakladatelství Melantrich Praha roku 1947.
Stran: 112
Ilustrátor: Jiří Trnka
Autor: Karel Jaromír Erben
Druh literatury: pohádky
Jeden stařeček měl tři syny. Dva starší byli ženatí a rozumní, ale třetí Pecivál neměl ženu a byl hloupý. Jednou stařeček těžce onemocněl a zemřel. Když stařeček umřel, začali hospodařit dva starší synové. Pecivála poprosili, aby jim dal své peníze, že mu koupí červenou čepici, červený pás a červené boty. Tak dva synové šli do světa a hloupý Pecivál zůstal doma. Když šel pro vodu, chytil štiku. Ta mu za to, že ji pustil, splnila přání! Chtěl, aby se hned vyplnilo, co si žádá. Od té doby nepracoval a lenošil. Vše se mu splnilo, jen co si na to pomyslel a řekl přání nahlas. Nakonec přišel na to, že je hloupý a přál si zmoudřet. Za ženu si vzal královskou dceru a byli spolu šťastni.
Charakteristika postav: Pecivál byl hloupý, ale i chytrý. Hloupý, protože lenošil a chytrý, že přišel na to, jak bude moudrý.
Kniha je zajímavá tím, že z hloupého kluka se stal moudrý. Doporučila bych ji ostatním, protože pohádky má rád každý. Kniha se mi líbila, Karel Jaromír Erben psal hezké pohádky. Doporučila bych ji Páje, protože si myslím, že má ráda Erbenovy pohádky a jistě by si ji přečetla. Kniha je určena pro čtenáře od čtyř let. Četla jsem ji dva týdny.
V knize je deset pohádek. Z Česka - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Drak dvanáctihlavý, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, Vodník. Z dalších zemí - Osud (ze Srbska), Jaga Bura (Z Velké Rusi), Ilja Muromec a Slavík loupežník (Z Velké Rusi), O hloupém Peciválovi (z Polska), Čert a Cikán (Z haličské Rusi).

Maková panenka a motýl Emanuel

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005.
Stran: 78
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátorka: Gabriela Dubská
Druh literatury: pohádky
Emanuel musel ke keři Bohuslavovi. On totiž neměl kuličky, ale květy. A soused vedle měl spoustu kuliček. Emanuel Bohuslavovi pomohl a on mu dal tři kuličky. Mezitím Makovou panenku potkalo prasátko - pokladnička. Prasátku se nelíbil klobouk Makové panenky, a proto jeli pro nový do města. Potkal je medvídek Metoděj a začal je honit. Emanuel se vrátil domů a šel podle penízků, které padaly z prasátka. Tak uviděl medvídka Metoděje, který honil prasátko s Makovou panenkou. Proto pustil kuličky Metodějovi pod nohy. Ty začaly praskat. Potom mu řekl, že jdou myslivci a střílejí medvědy. Medvídek Metoděj se lekl a utekl. Emanuel vzal Makovou panenku a šli domů. A prasátko? To běželo pořád dál.
Charakteristika postav: Bohuslav byl milý, protože dal Emanuelovi kuličky. Emanuel byl statečný, protože se nebál. Maková panenka byla moc zdvořilá na prasátko, protože chtěla nový klobouk. Metoděj byl zlobivý, protože honil prasátko.
Zaujalo mě, jak v pohádce Jak se potkali Emanuel doletěl ke slunci. Knihu bych doporučila ostatním, protože české pohádky Václava Čtvrtka má rád každý. Líbila se mi. Doporučila bych ji zvláště Monče Švadlenkové, protože si u ní vzpomene na večerníčky.
Kniha je určena čtenářům od pěti let. Četla jsem ji asi tři týdny.
Obsahuje tyto kapitoly: Jak rozsvítilo luční světýlko, Jak se zbavili protivné kaňky Čunčové, Jak uvízla v leknínu, Jak si ji veverka Barka odnesla do hnízda, Jak uspala turecký měsíc, Jak měla nakonec místo jednoho Emanuela Emanuely dva a dalších sedm kapitol.

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1979.
Počet stran: 124
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: František Skála
Druh literatury: pohádka
Kniha vypráví o hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi. Pan Kotrč vyhnal Robátka. Tomu pomohla Josefka a jelen Větrník a les byl v cukuletu hotov. Jelen Větrník přivolal zvěř z kotrčovského lesa a ta se odstěhovala do lesa hajného Robátka. Když to uviděl z balkonu pan Kotrč, poslal medvěda Hromburáce, aby zničil les. Medvěd Hromburác neuspěl. Tak tedy poslal krtky, aby zničili les. Zase neuspěli. Do třetice pan Kotrč přijel v kočáře a nesl kytici bengálských růží, protože chtěl Josefku za ženu. Josefka se píchla a řekla, že si kytici natrhá sama. Jelen Větrník ji pomohl a poradil. V poledne, když Kotrčovi podala kytku, objevily se polednice a utancovaly ho tak, že zapomněl, co chtěl a odjel domů. Ale když si vzpomněl, rozzlobil se a vtom se tam objevila taky nazlobená liška Metýnka. A tak spojili hlavy dohromady a vymyslili plán. Ale Josefka, Robátko a Větrník je zase přechytračili. Vodník Barbora měl dvě zlosti. Jednu pro žabáka a druhou pro Josefku, že si ho nevzala za ženu. Vodník Barbora si vzal pentli a šel po pěšině. Mezitím se hajný Robátko díval na Větrníka a něco tušil. Tak se zeptal a jeli do lesa. Josefka zůstala doma a bělila prádlo. Došel tam i Vodník Barbora. Josefka šla přiložit. Zatím vodník Barbora vlezl do konve a čekal na pravou chvíli. Vyskočil z konve a roztočil mašli kolem Josefky. Najednou se objevil jelen Větrník a hajný Robátko a zachránili Josefku a potrestali vodníka Barboru. A pojmenovali ho Bonifác.
Jednou hajný Robátka pekl buchty.Najednou se z hájovny začalo kouřit. Josefka také pekla buchty. Zanesla je Robátkovi. Dali je na stůl. Ta vůně se zanesla k medvědovi Hromburácovi. Ten, když uviděl buchty, natáhl se, ale nedosáhl. Tak tedy zkoušel jinou taktiku. Až se rozběhl a hájovna se otřásla a Josefka spadla Robátkovi do náruče.
Josefka byla jednou smutná a hajný Robátko s jelenem Větrníkem jeli hledat dárek. Našli bažantici Hubertku a vzali ji domů. Josefka šla pro zrní a vtom se objeví Metýnka a vzala jí a utekla. Jelen Větrník, hajný Robátko s Josefkou se lekli. A jelen Větrník a hajný Robátko jeli podle stop. Nakonec lišku spravedlivě potrestali. Navečer se stala taková věc. Všichni usnuli - Josefka, Robátko a Větrník. Vrátil se pan Kotrč a ukladl Větrníka. Nakonec vše dobře dopadlo.
Josefce, hajnému Robátkovi a jelenu Větrníkovi hrozilo nebezpečí. Pan Kotrč zavolal lišku Metýnku, vodníka Bonifáce, medvěda Hromburáce a psa Heršpice. Když došli k hájovně začal boj. Ale že zvířátkům Robátko pomohl, potrestali Kotrče a Heršpice. A všichni žili šťastně až do smrti.
Charakteristika: Kotrč je závistivý, protože chtěl Josefku za ženu, zvířátka jsou pravdomluvná, protože dodržela slova Robátka, Josefka a Robátko jsou milí, protože se starali o Větrníka, Jelen Větrník je moudrý, protože poradil moudré rady.
Kniha je zajímavá tím, že zvířátka, Josefka a Robátko prožívají dobrodružství. Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože jsem viděla večerníčky. Doporučila bych ji Martině,protože by si ji přečetla.
Kniha je určena pro začínající čtenáře. Četla jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak natrhala divnou svatební kytku, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak lišce Metýnce udělali hanbu a sedm dalších kapitol.

Tři minutové příběhy o zvířátkách

Nakladatelství: Svojtka v Praze 2008 - Královské Vinohrady
Napsala a ilustrovala: Eva Kalinová
Stran: 109
Druh literatury: bajky - příběhy se zvířaty
Názvy příběhů: Žárlivý kozel, Lišák a hrozny, Spravedlivý lev, Pošetilý bača, Krutý nevděk, O kočce a myších, Není vejce jako vejce a dalších 102 příběhů.
Vybrala jsem si k vyprávění příběhy, které se mi líbily:
Želva a zajíc
Jednou potkal zajíc želvu a vsadili se, kdo bude dřív na kopci. Zajíc před závodem stál u zrcadla a česal se. Mezitím želva vyšla dřív. Když zajíc došel, nemohl uvěřit svým očím, želva už byla v cíli. A tak zajíc prohrál sázku se želvou.
O kočce a myších
Ve starém domě žila nenasytná kočka. Měla ráda vše, ale nejvíce myši. Myši se jí začaly vyhýbat. A tak jednou vymyslela past. Ale myši byly chytré a nenechaly se nachytat.
Charakteristika: Želva je chytrá, protože přechytračila zajíce. Zajíc je parádivý, protože se fintil před zrcadlem. Myši jsou chytré, protože se nedaly nachytat. Kočka je nenasytná, protože stále chtěla jíst.
Kniha je zajímavá tím, že zvířátka prožívají dobrodružství. Zaujalo mě v textu to, že jsou to poučné příběhy. Doporučila bych tuto knihu i ostatním, protože se dobře čte, jsou to krátké příběhy o zvířátkách. Mně se líbila. Vybrala jsem si ji proto, že nerada čtu a tyto příběhy jsou krátké. Zaujal mě její název. Doporučila bych ji hlavně Káje, protože má ráda zvířata.
Knihu jsem četla tři týdny. Je pro čtenáře od šesti let.

Co víme o rytířích

Vydalo nakladatelství Thovt s.r.o. v Praze roku 2006.
Napsala: Renéé Hollerová
Ilustrovala: Silvia Christophová
Stran: 56
Druh literatury: dobrodružná, napínavá kniha s poučením z historie
Názvy dobrodružných příběhů: Nezapomenutelný den, Zachránci v nouzi, Na poslední chvíli, Tajné psaní, Tajemný cizinec. Poučení: Jak se stát rytířem, Rytířská výzbroj, Rytířské hry, Hrady, Křižáci, křižácké výpravy a rytířské řády.
Také Ben a Karel chtějí být u toho, až budou pasováni synové císaře Fridricha na rytíře. Ale stane se nemilá věc. Nějaký zloděj okrádal lidi, a tak začala honička. Nakonec vše dobře dopadlo. Ve starém hradě žila matka se třemi dětmi, s Vilmou, Danielem, Samuelem. Žil tam také starý strážný. Jednoho dne, bylo to v zimě, vtrhl do hradu Hugo, který nesl zprávu. Venku jel nějaký muž a spadl z koně. Všichni mu pomohli do hradu. Mysleli si, že je to žebrák, ale zarazil je prsten na ruce. Vilma si ho prohlédla. Nemohla uvěřit svým očím. Byl to jejich znak. Když se žebrák probudil, řekl zprávu. Byl to rytíř Bernard. Když se všichni dozvěděli, že tatínek je naživu, protože po křížové výpravě se domů nevrátil. Všichni se radovali.
Charakteristika: Ben a Karel jsou zvědaví, nechtějí si nechat ujít slavnost. Zloděj je nenechavý, okrádal obyvatele města.
Kniha je zajímavá tím, že přibližuje, jak žili rytíři a toto mě zaujalo. Doporučila bych ji ostatním proto, že se dozví něco o historii.
Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože jsem se chtěla dozvědět něco o rytířích. Doporučila bych ji Patriku Tůmovi, protože má rád historii. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji tři dny.

Pohádky

Nakladatelství: Panorama v Praze 1991
Stran: 48
Autorka: Božena Němcová
Ilustrovala: Jana Nejtková
Druh literatury: pohádky
Názvy pohádek: O dvanácti měsíčkách, O bačovi a draku, Sůl nad zlato, O bílém hadovi, Tři zlatá pera, Zlatý vrch, Moudrý zlatník, Růžová Anička, Tři kmotřičky
V jedné chaloupce se narodila holčička. Rodiče nevěděli, koho dají za kmotra. A tak se domluvili, že koho potkají, bude kmotr. Rodiče potkali hned tři stařenky. Byly to kouzelné stařenky a ty jí daly do vínku: když zapláče, místo slz budou padat perly, když se usměje, vypadne jí ze rtů růže a kam šlápne, objeví se zlatá šlápota. Dostala jméno Maruška. Když jim chtěli poděkovat, zmizely. Poprvé, když Maruška zaplakala, našla maminka perly. Zanedlouho si koupili dům se zahradou. Z holčičky se stala dívka. Jak byla krásná, doslechl se o její kráse princ. Princ hned přijel na koni k Marušce, protože se chtěl přesvědčit, jestli je tak krásná. Maruška uviděla prince, usmála se a vypadla jí ze rtů růže. Rodiče prince pohostili, chtěl odjet, když vtom Marušce místo slz vypadly perly. Princ si růži i perly ponechal. Když se vrátil, uviděla ho sestřenice. Sestřenice byla nešťastná, a tak přivedla kouzelnici, aby získala princovu náklonnost. Kouzelnice proto udělala to, že se proměnila v obra a unesla Marušku. Druhý den jel princ se svojí družinou navštívit Marušku. Ale našel jen smutné rodiče. Nic naplat, musel tedy do světa. Když byl vyčerpaný, ulehl do trávy a usnul. Zjevily se mu stařenky - kmotřičky a ty mu daly dobrou radu. Když se probudil, nasedl na koně. Za několik dnů dojel až k velkému jezeru. Jako by uslyšel Maruščin hlas. Vhodil tedy do jezera perly a zjevil se most. Uviděl zlaté šlápoty. Musel také bojovat s obrem. Na konci našel Marušku. Rodiče měli velkou radost. Vystrojili svatbu, na kterou pozvali i tři kmotřičky.
Charakteristika: Rodiče jsou starostliví, protože měli strach o Marušku. Princ je statečný, protože se nebál obra. Maruška je pracovitá, protože pomáhala rodičům s domácí prací.
Kniha je zajímavá tím, že Božena Němcová vypráví pohádky, v textu mě zaujalo, jak byl princ statečný.
Doporučila bych ji ostatním proto, že si připomenou klasické české pohádky od Boženy Němcové. Zvláště bych ji doporučila Páje Duškové, protože má ráda pohádky.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji tři týdny.

Pták Ohnivák a jiné pohádky

Vydala Agentúra Cesty v Bratislavě roku 2004.
Stran: 64
Autor: Karel Jaromír Erben
Ilustrace: Artuš Scheiner
Druh liteatury: pohádky
Názvy kapitol: Pták Ohnivák a liška Ryška, Král tchoř, Jezinky, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Jirka s kozou, Hrnečku vař
Byl jeden hoch, jmenoval se Janeček a ten byl sirotek. A tak šel hledat službu. Na kraji lesa uviděl chaloupku. Na prahu viděl sedět dědu, který měl místo očí jen černé důlky. Tak pomohl dědečkovi vyhnat kozy na pastvu. Ještě před tím děda upozornil Janečeka, aby nechodil k řece, protože tam jsou Jezinky. Ale Janeček Jezinky přechytračil a děda dostal zpět své oči. Charakteristika: Janeček je chytrý, protože přechtračil Jezinky. Jezinky jsou zlé, protoze ukradly dědovi oči.
Kniha je zajímavá tím, že Karel Jaromír Erben vypráví pohádky klasickým způsobem, a proto ji doporučím i ostatním. Líbila se mi, vybrala jsem si ji proto, že mě zaujaly nové neznámé pohádky. Doporučila bych ji hlavně Páje Duškové, určitě by se jí líbila.
Kniha je pro čtenáře nad devět let. Četla jsem ji čtrnáct dní.

Veselé pohádky a říkadla

Ilustroval: Jaroslav Vodrážka
V roce 1963 knihu vydalo Lidové nakladatelství v Praze.
Stran: 160
Autor: M. Bulatov
Druh liteatury: pohádky a říkadla
Pohádka O hloupém drakovi a chytrém drakovi:
Jednou k večeru přišel voják do vesnice. Pravě dosloužil a hledal nocleh. Zaklepal, ale nikdo se neozval - to se stalo třikrát. Ve čtvrté chaloupce sedí stařeček a pláče. Stařeček mu vyprávěl, jak to vše bylo. Když to vyslechl, hned chtěl pomoc. Ráno přiletěl drak. Voják byl chytrý, a proto si s ním dal soutěže. První - drak rozmáčkl kámen na prach. Voják byl chytrý a tak se zeptal draka, jestli kámen rozmáčkne tak, aby tekla voda. Drak to nedokázal, ale voják ano. Když voják vešel do chaloupky, uviděl mísu tvarohu. Kousek si vzal a ten mačkal místo kamene. Tak mu tekla voda. Potom kdo silněji pískne. Voják vyhrál. Drak se rozhodl, že budou bratři. Vždy, když poslal vojáka, zdálo se mu, že mu práce trvá moc dlouho, vždy to drak udělal za vojáka. Tak ten nemusel nic dělat. Jednou se voják hněval a drak se chtěl usmířit. Vzal vojáka do vesnice. Drak dětem nerozuměl a voják mu něco řekl a drak uletěl.
Charakteristika postav: Voják byl chytrý, protože přechytračil draka. Drak byl hloupý, protože vše dělal za vojáka.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou ruské pohádky. V textu mě zaujalo, jak byl voják chytrý. Doporučila bych ji ostatním, protože by se jim líbila. Kniha se mi líbila velmi. vybrala jsem si ji proto, že mě zaujaly názvy pohádek, proto jsem ji četla. Dporučila bych ji Páje Duškové a Monče Švadlenkové.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři týdny.
Názvy některých pohádek a říkadel: Řepa, Kohoutek, Hnědka, Husy, Prasátko jde po lese, Kůň, Máša a medvěd, Sestřička Alenka a bratříček Ivánek a spousta dalších.

Pučálkovic Amina

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1975.
Stran: 127
Druh literatury: humorná povídka
Autor: Jindřich Plachta
Ilustrátorka: Alena Gutfreundová
Jednou šel pan Pučálka na procházku s dětmi. Došli na místo, kde před pár dny byl cirkus. Zůstala jen rozházená sláma. A v ní našli malé stvoření. Byla to malá žirafa. Pan Pučálka s dětmi si mysleli, že je to bernardýn. Dali jí jméno Amina. Naše malá přítelkyně zatím rostla. Až na vánoční svátky přijela babička, která prohlásila, že je to srnka, protože okousala vánoční stromek. Jak Amina rostla a rostla, oblíbil si ji celý dům, zkrátka celé město. Rodina Pučálkavých si všimla, že má dlouhý krk. Potom zjistili, že je to žirafa. Aminu museli dát do Zoo. Jak děti navštěvovali žirafu Aminu, skamarádily se se zvířátky, a proto vždy z přírodovědy nosili samé jedničky.
Charakteristika: Amina je opuštěná, protože ji našli opuštěnou, a šťastná, protože měla štěstí, že ji našli. Pučálkovi jsou trošku hloupí, protože si mysleli, že je to bernardýn nebo srnka.
Kniha je zajímavá tím, že Amina prožívá dobrodružství. V textu mě zaujalo, jak si Aminu spletli s bernardýnem. Kniha se mi líbila, vybrala jsem si ji, protože jsem ji viděla jako Večerníček. Doporučila bych ji ostatním, protože se u knihy zasmějí. Doporučila bych ji hlavně Páje a Míše, protože mají rádi zvířata. Je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: Maličko a uzřeli ji, Život je pes, Amina bernardýn, Konečně babička přišla na to, že je to srnka, aneb Amina pokračuje, Není všechno, co je ve vzduchu a další kapitoly.

Ferda Mravenec

Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub v Praze 2009.
Stran: 76
Autor: Ondřej Sekora
Ilustrátor: Vladimír Vimr
Druh literatury: pohádkový příběh
Šel jeden kluk do lesa. Našel tam mraveniště. Uviděl tam mravence, krerý jel na jehličce odshora dolů, měl šátel s puntíky. Byl to Ferda Mravenec. Chlapec si ho vzal do krabičky a vymýšlel, co s ním bude dělat. Ferdovi se to nelíbilo a utekl. Jak šel, začalo pršet. Uviděl hlemýždí domeček a tak vešel. Hlemýžď se probudil a hnal Ferdu ven. Tak se schoval pod kámen. Byl už večer. Ferda spal celou noc. Ráno zavolal pavouka, který mu pomohl s vozíkem. Ferda se totiž chtěl pomstít hlemýžďovi. Pak Ferda zapojil vozík za domeček hlemýždě, švihl a hlemýžď se rozjel. Všichni se za břicho popadali. Pak začala hrát muzika: kobylka na housle, dva komáři na klarinet, ovád na trubku. To byla ale muzika. Ferda pak vyskočil z vozu. Hlemýžď si toho nevšiml a utíkal dál. Druhý den si Ferda vystavěl dům. Najednou přiletěla Beruška, a uviděla vozík. Ten se jí moc líbil. Ferda se rozhodl, že se koukne, jaké má vlastně sousedy. Tak šel na průzkum. Uviděl něco černého. Byl to pan Cvrček, kterému nehrálo rádio. Bylo rozbité. Ferda panu Cvrčkovi opravil rádio. Druhý den létala kolem Beruška a pak letěla zpátky. Ferda začal házet lasem, aby Běrušce ukázal kobylku a ještě jak je šikovný. Najednou se tam přiřítí brouk Pytlík a chce ukázat Ferdovi, jak se hází lasem. Vždy chytil, co nechtěl. Až když zachytil za šídlo a to ho táhlo kdo ví kam. Tak si šel Ferda nějakého koně chytit. Když ho chytil, byl divoký, ale když si časem na Ferdu zvykl, byl krotký jako beránek. Ferda učil koníka tahat vozík. Když viděl, že to koníkovi jde, nesl se jako pán. Pak přiletěla Beruška a Ferda ji svezl. Beruška si také chtěla řízení vyzkoušet. Jak jí Ferda dal řízení, ona práskala do koníka, Ferda spadl a ona ujela. Ferda byl smutný. Najednou uvidí Cvrčka, který vede ploštici Pestrou a ta chtěla hračky pro děti. Ferda jí je udělal. Když byly hračky hotové, šel si Ferda zaplavat. Brouk Pytlík si myslel, že je voda studená a tak do ní ani nevlezl. Ferda dělal ve vodě kotrmelce a vývrtky a tak dále. Najednou uviděl Berušku, která trhala květiny. Ferda jí trošičku plácl do zad, ale Beruška ihned zavolala strážníky a ti Ferdu zatkli. Beruška jim vyprávěla, jak to všechno bylo. Strážníci Ferdu schovali k panu Hlemýžďovi. Druhý den měl Ferda soud. Tam bylo broučků. Soud rozhodl, že Ferda dostane dvacetpět ran na zadeček. Kovaříci ho tedy přivázali ke stolu. Když bylo hotovo, jeden z kovaříků dal povel a než se roháč nadál, Ferda byl fuč. Pod stolem totiž byla schovaná kobylka. Ta patřila Ferdovi. Druhý den Ferda povolal dva Kovaříky a ti udělali lavičky, stoly a vše možné. Byla slavnost. Všichni tančili a hodovali. Pak přišel pavouček Poutníček, který čaroval a upoutal pozornost ostatních, a tím pomohl Ferdovi uletět do ciziny.
Charakteristika postav: Ferda je šikovný, protože si dokázal postavit dům a pomáhal s opravami sousedům. Beruška je pyšná, protože nosila nos nahoru. Kniha je zajímavá tím, že Ferda prožívá dobrodružství. V textu mě zaujalo, jak brouk Pytlík házel lasem. Knihu byl doporučila ostatním, protože Ferda a brouk Pytlík dělají skopičiny a lumpárny. Líbila se mi, vybrala jsem si ji proto, že jsem tyto příběhy viděla v televizi a byly moc pěkně nakreslené. Knihu bych doporučila hlavně Monče, protože má ráda zvířátka.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji asi tři týdny.
Názvy kapitol: Nejprve o jednom hochu, který šel lesem, O sáňkách na mraveništi a o prázdné krabičce, Jak Ferda neměl deštník a pan Hlemýžď huboval, O tom, co by Beruška ráda, ale musí se zeptat maminky a spousta dalších kapitol.

Terčina bláznivá dobrodružství - Pravěká legenda

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2009.
Stran: 153
Autorka: Iva Hlaváčová
Ilustrátor: Jiří Hlaváček
Druh literatury: příběh s napětím a poučením
Terka přijela ke strýčku Maxovi. Aby prožila dobrodružství s kočičími kamarády. Dostala se do pravěku - doby kamenné mezi prakočky (předchůdce našich koček). Když se tam ocitli, Čert si hrál s mláďaty šavlozubé tygřice. Terka se bála o Čerta. Co když tygřice někde číhá? Anděla - kočičí slečna zatím vyprávěla o době kamenné. Když přišla tygřice, vůbec jí to nevadilo, A proto jí schovali před lovci. Lovci si mysleli, že jsou naši kamarádi nepřátelé. Naštěstí Anděla mu to rozmluvila, a proto Terku pustili. A lovci vzali Terku a kočičí kamarády s sebou do osady. Seznámili se s Ouškem a Zoubkem, koťaty, kteří se narodili ve stejný den a stejnou hodinu. Jednou celá osada zjistila, že se jim ztrácí maso. Kradla ho hyena, kterou vyloučili ze smečky. Zkušení lovci se jí chtěli zbavit, ale těm se to nepovedlo. Až jednou Ouško hyenu ulovil. Velký Tesák - tatínek Ouška, se velice zlobil. Ale pak mu odpustil, protože měli hodně masa na zimu, a tak oslavovali. Ale Pratesák byl nespokojený a nic ho nezajímalo. Jenom Anděla pootočila hlavu, uviděla Pratesáka, jak něco dělá. Stále se dívala na pratesáka. Terka se podívala na Andělu. Terka ji vyrušila. Pratesák totiž obcházel strom, který nekvetl a ostatní kolem ano. Byl to strom Života. Když nevykvete, bude tuhá zima. Byl už večer. Všichni šli už spát. Jenom pár lovců zůstalo na stráži. Zatím se Anděla probudila a šla s Pratesákem dát malou debatu. Terka odposlouchávala. Až se prozradila. Potom Terce vyprávěl Pratesák příběh O Rohatém. Ten byl totiž dříve náčelníkem kmene prakoček. Ale pak prakočky podvedl a přidal se ke kmenu vlků. Zaklel vesnici prakoček. Za tisíc let bude ukrutná zima a prakočky vymřou. Ale Terka to nedovolí a vydá se na cestu. Jejím úkolem je najít kruh Vida a tím spojí tři kmeny prakoček a přežijí zimu. Terka se vydala na cestu s Čertem, potkala šavlozubé tygry, mamuty, nosorožce (trošičku přerostlí) a medvědy. Zatoulal se jí Čert. Terka vylezla na strom a uviděla jeskyni Smrti. Terka se zaradovala. Mezitím ji Anděla pozorovala v kouzelném jezírku. Zachránila pralva z pasti a ten ji vybojoval první část kruhu Vida - Zrození. Pak došla na kopec a tam se s pralvem rozloučila, protože našla další kmen prakoček. Prvně se jí bály, ale pak jí prozradily, kde je druhý díl kruhu Vida. Daly jí jídlo a vydala se na cestu s Čertem najít druhý díl do jeskyně Plodnosti. Jak šli, narazili na skalní město. Tam Terka nevěděla, kam má jít, ale Čert věděl kudy. Terka se ztratila. Strhla se bouře. Terka se schovala do jeskyně, kde byl šavlozubý tygr. Terka se bála, ale pak poznala, že tygr je zcela neškodný. A tak se vydali na cestu. Dala mu jméno Brutus. Ještě než odešli, našla Terka druhý díl kruhu Vida - Život. Pak se rozloučili s Brutusem a šli najít třetí kmen Prakoček. Mysleli si, že jsou to nepřátelé, ale pak ji prozradili, kde se skrývá třetí díl kruhu Vida – Smrt. Bylo to velice nebezpečné, ale Terka a Čert to dokázali. Víte, jak jsem vám říkala o Pratesákovi? On totiž onemocněl, i když Terka s Čertem přinesli kruh Vida celý a on to stiskl a skoro celou noc to držel v ruce, ale stejně zemřel. Druhý den se konal pohřeb. Po pohřbu rozhodl kruh Vida o náčelníkovi. Kdo bude náčelník? Velký Tesák udržel kruh Vida a stal se náčelníkem. A co Terka, Anděla a Čert? Anděla řekla zaklínadlo. A byl konec.
Charakteristika: Terka a Čert jsou odvážní, protože šli do pralesa a číhaly na ně různé nástrhy a pasti. Anděla je mocná, protože uméla čarovat.
Kniha je zajímavá tím, že je tam něco o době kamenné a zvířatech. Doporučila bych ji ostatním, protože by je bavila a prožili by spoustu dobrodrožství. Kniha se mi velice líbila, vybrala jsem si ji proto, že jsem chtěla poznat pravěkou legendu, a proto jsem ji také četla. Doporučila bych ji všem spolužákům, protože je tam spousta dobrodružství. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Nevyslovené přání, Felium, Hrdina dne, Legenda o Rohatém, Setkání s jeskynním lvem, Boj, Strážkyně a ještě devět kapitol.

O labuti a jiné pohádky

Podle vydání Národní báchorky a pověsti 1928. Nově byla vydána v roku 2000 v nakladatelství Vyšehrad Praha.
Autorka: Božena Němcová
Ilustrátorka: Hedvika Vilgusová
Stran: 72
Druh literatury: pohádky
Vybrala jsem si pohádku Zlatý vrch. Libor je jediný syn chudé vdovy. Vyučil se zahradnictví, ale doma však zůstat nemohl. Šel do královské zahrady a práci dostal. Byl velmi pracovitý a pilný. Každý ho měl rád. V královské zahradě dělal nějaký rok, a tak když dostane krejcary, co s nimi bude dělat? Lehl si k rybníčku a přemýšlel, co si za ně koupí. Najednou uslyší šplouchání vody. Uvidí krásné panny se koupat. Panny přes sebe závoj, proměnily v labutě a uletěly. Libor si usmyslel, že druhý den se příjde podívat také. Druhý den příjde na stejné místo. Uviděl tři labutě. Ty se proměnily v panny a začaly se koupat. Libor vzal opatrně závoj té nejkrásnější panny. Rákosí zašustilo a panny se lekly, vzaly závoje a uletěly. Ale ta třetí nemohla závoj najít. Libor se jí představil a ona také. Jmenovala se Čekanka. Odvedl ji domů. Matka měla velkou radost. Libor matce dal za úkol, aby závoj Čekance nedávala. Libor šel do sadu natrhat ovoce a květiny, aby Čekanku potěšil. Mezi tím Čekanka přemluvila matku, aby jí závoj dala. Matka Čekance závoj dala. Ta otevřela okno, hodila přes sebe závoj a řekla: “Jestli mne Libor opravdu chce za ženu, tak ať si pro mne přijde na Zlatý vrch.“ To byla její slova, proměnila se v labuť a odletěla. Matka byla celá pryč. Měla strach, co tomu bude říkat Libor. Když se to dozvěděl, byl jako mrtvý. Ale když mu matka pověděla, kde jí má hledat, Libor se vydal na cestu. Cesta byla dlouhá, překážky nepřekonatelné, ale Libor s pomocí Čekanky to dokázali.
Charakteristika: Libor je odvážný, protože se vydal do velkých nebezpečí. Čekanka je ubohá, protože nemohla nic dělat.
Kniha je zajímavá tím, že má napětí. V textu mě zaujalo, že pohádky jsou dlouhé. Kniha se mi libila, vybrala jsem si ji proto, že mi ji četla maminka, když jsem byla malá. Doporučila bych ji těm, ce mají rádi pohádky, protože každý pohádky nečte. Doporučila bych ji hlavně Páje a Míše, protože čtou pohádky s napětím.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Mohou je číst i maminky malým dětem. Četla jsem ji jeden měsíc s přestávkami.
Názvy pohádek: Zlatý vrch, Dobré kmotřičky, O labuti, O kocouru, kohoutu a kose, Jak Jaromil k štěstí přišel.

Kočičiny kocourka Damiána

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 1971.
Ilustrovala: Gabriela Dubská
Autor: Václav Čtvrtek
Druh literatury: pohádkové příběhy
Damián a blecha na konci ocásku: Byl jeden kocourek, kterému říkali Damián. Za maminku měl kočku Jepinku a bratra kotě Žužlíka. Za tetu měl bitevní kočku Pitipačku. Bydleli v kočičím městě. To mělo tři ulice. V prostřední ulici bydlel kocourek Damián a jeho rodina. Jeho teta Pitipačka byla velká bojovnice. Nikdo ji nepřepral. Až jednou se Damián vsadil, že Pitipačku přepere. Když nastal druhý den, byl Damián smutný. Nevěděl, co má dělat. Na konci jeho ocásku seděla blecha, a ta blecha si věděla rady. Zavolala na druhou stranu, kde byla Pitipačka. Na druhé straně byly další blechy, ty vyskákaly z kožichu a rozmístily se kolem Pitipačky. To byla velká ostuda a tím končí první kapitola. Další kapitola se jmenuje Damián a hračkočková kočka Jepinka. Jednoho dne přišla k Damiánovi kočka Jepinka a byla velmí rozčilená, protože si hrála s myší, místo aby ji ulovila. Kočka Tereza byla Damiánova druhá teta. Ta byla rozzlobená na Jepinku. A tak Damiám vymyslel, co by tetu Terezu usmířilo s Jepinkou. Damián si vlezl do keřů. Jepinka se postavila před tetu Terezu a Damián z roští jí napovídal. Jaké má udělat figury, aby teta Tereza na spor zapomněla. Mezitím teta Tereza usnula. Spala až do rána. Ráno šli Jepinka a Damián okolo obchodu a hračkami a Jepinka vklouzla dovnitř a postavila se jako by byla hračka. Pan prodavač k ní dal cenu - osmačtyřicet kočkorun. Když se teta Tereza probudila a šla kolem obchodu, zahlédla kočku (Jepinku). Hned si ji koupila. Šla domů, pohrála si s ní a opět usnula. Kočka Jepinka opatrně šla kolem Terezy a utekla domů. Ráno, když se Tereza probudila, kočka byla pryč. Odpoledne šla Tereza do tří ulic a tam vykládala, že měla živý sen. A že měla ráno o osmačtyřicet kočkorun méně v peněžence.
Charakteristika postav: Damián je chytrý, protože vymyslel, jak přechytračit kočku Terezu. Jepinka je statečná, protože šla do obchodu a tam stála jako zboží.
Kniha se mi líbila. Doporučila bych ji všem, co mají rádi příběhy. Doporučila bych ji hlavně Monče, protože se dobře čte.
Kniha je zajímavá tím, že kocourek Damián prožívá dobrodružství. V textu mě zaujalo, jak si Damián poradil s myšmi.
Názvy kapitol: Damián a účetní kocour Kobliha, Damián a mouchy s baterkou, Damián a hlídací sojka Pepička a osm dalších kapitol.
Knihu jsem četla tři týdny. Je určena pro malé čtenáře od šesti let.

Neuvěřitelná příhoda práčete Leška

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 1979.
Stran: 97
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor. Karel Beneš
Kniha vypráví o práčeti Leškovi, který se dostal z patnáctého století do našich dob. Skamarádil se s Jardou, který mu chce pomoct se vrátit zpět do patnáctého století. Jarda měl kamaráda Jindru, kterému pověděl o Leškovi. Jarda se snaží zjistit co nejvíce o Leškovi, ale Lešek něco skrývá. Jarda ukryl Leška na zahradě, ale pak si ho k sobě vzal pan Hvozda - profesor dějepisu všech věků. Mirek a Pavel byli Jardovi nepřátelé, a tak Jardu špehovali. Lešek nemohl chodit ve středověkém oblečení, a tak mu Jarda a Jindra přinesli oblečení. Cestou se jim postavil Pavel a Mirek, kteří se s nimi začali prát. Když bylo Jardovi ouvej, vzpomněl si na Leška a zavolal: „Vé, vé!“ Pavel s Mirkem se lekli a utekli. Když došli k bytu pana Hvozdy, Lešek už spal, a tak Jarda a Jindrou šli dál. Pan Hvozda jim dal návrh, že bude vychovávat Leška. Kluci sice nesouhlasili, ale museli. Kvůli tomu se Jarda s Jindrou pohádali. Po večeři k Jardovi přišel Lešek a chtěl na Vítkovu horu. Tam hledali bránu do patnáctého století, ale marně. Lešek konečně prozradil svoje tajemství. Ráno Jarda byl nemocen. Za chvíli přišla Járinka, sestra Mirka. Maminka šla na nákup a tak Járinka hlídala Jardu. Járinka byla malá holčička, která chodí do školky první rok. Jardovi jenom jako uvařila kaši. Chtěla umýt nádobí, ale neměla vodu. Jarda byl mazaný, a proto ji požádal, aby mu řekla, co si Pavel a Mirek povídali. Pavel a Mirek přišli a chystali u Mirka plán na Leška. Járinka přikývla a za chvíli byla zpět se sešitem Pavla. A tam bylo vše napsáno. Když si to dočetl, dal Járince vodu, kterou omylem rozlila. Ale to už bylo jedno. A tak Jarda musel tu vodu utřít. Za chvíli došel k panu Hvozdovi Jarda, aby deník ukázal. Zazvonil a tam stojí Pavel a Mirek. Sebrali mu deník. Pak uslyší křik. Pavel bije Járinku. Vtom se tam objeví Lešek a Pavla přepral. Příští den Jarda, Pavel a Mirek šli k panu Hvozdovi. Otevřely se dveře a v nich Jindra. Pak se všichni začali hádat, když vtom se tam objeví pan Hvozda. Lešek spal. Pan Hvozda si nevěděl rady. Jindra dostal nápad. Pojedeme do města Tábora a začal poskakovat. Omylem zavadil o sochu, ta se rozbila a Lešek se probudil. Za pár dní se jelo do města Tábora s panem Hvozdou. Tam šli na hrad Kotnov. Šli různými chodbami. Některé z nich nebyly dosud prozkoumány. A Lešek zmizel. Zůstalo jen oblečení po Leškovi, které přinesli Jarda s Jindrou.
Charakteristika postav: Lešek je statečný, protože chránil nové kamarády. Kamarádi Jarda a Jindra jsou chytří, protože měli dobré nápady. Pavel a Mirek jsou zlí, protože se prali, ale pak poznali, co je to kamarádství.
Kniha se mi líbila. V textu mě zaujalo, jak se Lešek velmi rychle učil. Kniha je zajímavá tím, že Lešek prožívá dobrodružství. Je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji čtrnáct dní s přestávkami. V textu mě zaujala čeština, kterou se asi mluvilo v patnáctém století. Doporučila bych ji ostatním, protože v knize se objevila záhada objevení a zmizení chlapce.
Druh liteatury: příběh o klukovi z patnáctého století
Knihu jsem si vybrala, protože ji četla mamka. Doporučila bych ji Patriku Tůmovi, protože se zajímá o historii.

Říkání o víle Amálce

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 1999.
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Václav Bedřich
Stran: 82
Druh literatury: pohádka
Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese: To jednoho dne v mlze se zjevila panenka - víla Amálka. Uvidí srnečku která plakala. Plakala proto, že myslivec Muška honí po lese srnečka. Postavila se před myslivce Mušku, utrhla trávu zívalku, šlehla ho po čela trávou zívalkou a on usnul. Mezi tím otevřela torbu. V ní byly tři patrony. Amálka nad nimi udělala vílí znamení. Potom srnečka postavila o kousek dál. Amálka se schovala pod jedlemi. Když v tom se probudí myslivec Muška a vystřelí. Jenom bílý kouř. Podruhé vyletěli motýli a potřetí vyletěli sršáni a ti pohrozili, jestli nepřinese hojíčkový list, tak dostane sedm žihadel. Srneček byl postřelený a tak tedy myslivec Muška našel hojíčkový list a přiložil je srnečkovi na ránu. Rána zmizela a srneček vyskočil a byl zdravý.
Jak si kutálela s oříšky: Jednou šla víla Amálka kolem lísky. Najednou zaslechla hlásek. Ten hlásek patřil oříškovému panáčkovi. Byl schován v oříšku a tak víla Amálka mu pomohla ven. Zafoukal vítr a oříškovému panáčkovi s vílou Amálkou byla zima. Tak tedy začali kutálet s oříšky. Pak si víla vzpomněla, že má taneční povinnost na pasece. Ona odběhla a oříškový panáček zůstal sám. Ale ne na dlouho. Za chvíli hop a skok a stojí před ním veverčák Pizizubka.Vzal si ho k sobě do hnízda, aby mu louskal ořechy. Když se víla Amálka vrátila oříškový panáček byl pryč. Našla jen pár oříšků pod borovicí, kde veverčák bydlel. Nebyl doma. Chlubil se veverkám a veverčákům. Panáček zavolal na Amálku a Amálka šla pro pomoc. Mezi tím se veverčák Pizizubka se vrátil. Amálka šla lesem, když před ní je medvěd. Byl nešťastný, protože ho trápila blecha. Víla Amálka medvědovi pomohla a on jí pomohl vyhnat veverčáka Pizizubku a zachránil oříškového panáčka. A víla Amálka? Ta si kutálela s oříšky s lískovým panáčkem.
Charakteristika postav: Amálka je chytrá, protože si věděla rady. Myslivec Muška je zlý, protože chtěl ulovit srnečka. Veverčák Pizizubka je hloupý, protože chtěl, aby mu oříškový panáček dělal sluhu. Oříškový panáček je milý, protože si hrál s vílou Amálkou. Medvěd je nebojácný, protože se nebál.
Kniha se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože jsem si chtěla přečíst něco pohodového. V textu mě zaujalo, jak si víla Amálka uměla poradit. Je zajímavá tím, že víla Amálka má dobré nápady a vždy si umí poradit. Doporučila bych ji všem, co mají rádi pohádky. Doporučila bych ji Monče, protože se dobře čte.
Názvy pohádek: Jak potkala beránka Kudrnu, Jak se stala ptáčkem, Jak si řekla mlynáři o čepici a dalších třináct kapitol. Kniha je pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji dva týdny.

Staré řecké báje a pověsti

Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze 2006 podle vydání roku 1958.
Autor: Eduard Petiška
Ilustroval: Václav Fiala
Druh literatury: báje a pověsti
Stran: 191
Vybrala jsem si pověst Tantalos: Tantalos byl nejbohatší, a tak ho pohostili bohové na Olympu. Jednoho dne Tantalos vyzkoušel bohy, jestli jsou tak vševědoucí, jak se povídá. Tehdy nějaký zloděj ukradl z chrámu zlatého psa a schoval si sošku u krále. To nebylo vše - kradl jídlo a pití od bohů. Pak zabil svého syna, pozval bohy na hostinu. Zbrklá bohyně Démétér kousek snědla. Bůh Zeus za ten čin poslal Tantalose do podsvětí. Potom bohové kousky syny dali do kotle a sudička mu dala život. Ale na lopatce mu zůstala bílá skvrna a další potomci z toho rodu měli bílou skvrnu na lopatce.
Charakteristika postav: Tantalos je pyšný, protože si myslil, že nic o jeho nikdo činech neví. Bohové byli velmi milí a chytří, protože věděli vše o Tantalových činech.
Filemon Baucius: Za starých časů se Zeus proměňoval a zkoumal, jestli jsou lidé dobří nebo zlí. Doprovázel ho přítel Hermés. Šli jednoho dne do údolí, kde hledali, kam by se usídlili k odpočinku. Všude je nechtěli. Pak našli chaloupku. Přivítal je stařeček Filemon a stařenka Baucius. Byli sice chudí, ale dosyta se najedli. Pak šel Filemon pro víno. Naléval bohům. Za chvíli se podivil, že ze džbánu ani kapka neubyla. Zavolal na stařenku Baucius. Stařence došlo, že přišli do chaloupky bohové. Bohové jim chtěli splnit přání. Pak jim dali rybářskou chaloupku. A na konec jim splnili přání. Chtěli, aby je smrt nerozdělila. Když přišel jejich den, Filemon a stařenka Baucius se proměnili ve stromy. Stařeček v dub a stařenka v lípu.
Charakteristika postav: Stařeček Filemon a stařenka Baucius jsou milí, protože bohy vzali do jejich obydlí, Zeus a Hermés spravedliví, protože stařečka a stařenku obdarovali.
Kniha se mi líbila. Vybrala jsem si ji, protože ji četli moji spolužáci a chtěla jsem si ji přečíst. V textu mě zaujalo, jak byli bohové spravedliví. Zajímavá je tím, že vždy to skončí dobře. Doporučila bych ji spíše klukům, hlavně Davidovi, protože by ho zaujala.
Názvy kapitol: Sysifos, Midas, Potopa, Nioba, Pelops, Orfeus, O zlatém rounu a spousta dalších.
Kniha je od deseti let. Četla jsem ji dva měsíce s přestávkami.