Patrik Zástěra
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Tato kniha popisuje příběh čtyř sourozenců, Lucinky, Petra, Edmunda a Zuzany. Ti žili v době války v Londýně, ale kvůli náletům museli pryč. Jeli do domu jednoho starého profesora, který žil na venkově. V tomto domě byla velká tajemná skříň, kterou to všechno začalo. Po projití touto skříní se sourozenci ocitli v zemi jménem Narnie, kde žila mluvící zvířata. V této zemi vládla zlá bílá čarodějnice - za pomoci duchů, minotaurů a dalších příšer, která ji zaklela do nekonečné zimy. Děti se snažily obyvatelům Narnie pomoci, ale samy to nedokázaly. Až do chvíle, kdy se vrátil bájný lev Aslan se svojí družinou - kentaury, levharty, satyry - mají naději. Nejprve čarodějka lva zajala a u kamenného stolu ho svázala a uspala. Děti ho ale za pomoci myší vysvobodily. A on pak díky své magii dokázal čarodějku zabít. A do Narnie se opět vrátilo jaro. Z dětí, které vyrostly, se stali králové a královny, až do chvíle, kdy se ocitly zpátky ve světě lidí, a byly opět malé děti.
Klapzubova jedenáctka
Napsal: Eduard Bass
Ilustroval: Josef Čapek
Vydavatelství: Sportovní a turistické nakladatelství Praha, 1958
Kniha má 119 stran, četl jsem ji pět dní.
Žánr: humoristická literatura
Děj:
Jednou žil starý chalupník Klapzuba a ten měl jedenáct synů. Rozhodl se z nich udělat fotbalový tým. Naučil je všem různým fotbalovým trikům. Prostě z nich udělal neporazitelný tým, pojmenovali se Klapzubova jedenáctka. Hráli jen pro radost, ale pak začali hrát pro peníze. Byli pozváni do Austrálie, aby hráli fotbal. Tak hráli a prohráli. Vracejí se se smutkem domů. Pluli lodí, k večeru byla bouřka, v noci ztroskotali na ostrově, který obývali lidojedi. Ti je chtěli sežrat, ale Klapzubáci s nimi udělali dohodu. Ta dohoda zněla: budeme hrát fotbal, když vyhrajeme my, odplujeme zpátky domů, a když vy, sežerete nás. Jenomže to ještě neznali pravidla kanibalského fotbalu. Když se s nimi seznámili, už si mysleli, že budou jejich večeří. Jenomže starý Klapzuba vytáhl kufr první pomoci, který bral na všechny jejich cesty. Byly v něm totiž kaučukové krunýře, do kterých se napustil vzduch a nikdo se jim nedostal na tělo. Vyhráli, vrátili se spokojeně domů a začali hrát fotbal zase jenom pro radost.
Letopisy Narnie - Čarodějův synovec
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Kniha má 208 stran a 15 kapitol, četl jsem ji asi 14 dní.
Děj:
Tato kniha popisuje příběh dvou dětí, Digoryho a Polly, kteří se ocitli pomocí kouzelných prstenů v lesíku, který obývalo plno rybníčků, do jednoho skočili a ocitli se v Charnu, kde pomocí zvonečku osvobodili zlou čarodějnici Jadis, kterou vzali do světa lidí. Způsobila tam mnoho neplechy, a tak děti čarodějnici přepravily do lesíka, ale připojil se k nim ještě jeden drožkář a jeho kůň Jahoda. Tentokrát skočili do rybníčka, ale ocitli se ve tmě. A najednou slyšeli píseň, rozednělo se a viděli zrození Narnie, lva Aslana, viděli jak zrodil zvířata, přivolal různé bohy, satyry, driády a jiné příšery. Jahoda také dostal nové jméno Peruť. A Digory za přivolání čarodějnice dostal zvláštní úkol. Aslan to dořekl a Digory se zeptal, jestli by nemohl dostat lék pro jeho maminku. Ano, ale až přiletíte. Aslan přičaroval Peruťovi křídla a Digory s Polly letěli, letěli k zahradě se stříbrnými jablky. Vešli, jedno utrhli a uviděli čarodějnici, jak jí jablko, a tak se vrátili do Narnie, kde zatím proběhla korunovace na krále a královnu drožkáře a jeho ženy Heleny, kterou Aslan přičaroval ze světa lidí. A čarodějnice umřela, protože do zahrady přelezla přes plot a ukradla jablko. Digory s Polly se vrátili do světa lidí. Digory kouzelným jablkem uzdravil svou maminku a ohryzek zasadil, kolem něj zakopal kouzelné prsteny. Digory dospěl a strom s ním. Neskácel ho vítr ani vichřice, až jednou do něj uhodil blesk a strom se zřítil. Digory ho nedokázal rozštípat, a tak z něj nechal udělat skříň. Neprozkoumal její kouzelnou moc, ale to už je jiný příběh.
Výprava do deštného pralesa
Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Přeložila: Drahomíra Michnová
vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Knihu jsem četl jeden den.
Děj:
Tato kniha popisuje příběh Kuby, Aničky a myšky Kaštanky, kteří chtějí získat druhou věc, aby zachránili Morganu. Vlezli do magického domečku, kde bylo plno knih, vzali tu o deštném pralese ukázali na obrázek a v tu chvíli byli tam. Slezli dolů a viděli pochodovat velké mravence, utíkali k řece, kde plula kláda s vydlabaným vnitřkem, nasedli a pluli, jenomže neměli pádla, a tak když pluli mezi liánami, Kuba se chtěl chytit, ale chytil hada, pak na ně začala házet červené ovoce opice, zaútočil na ně krokodýl, kolem nich se objevila piraňa, vystoupili a viděli malé koťátko, ale byl to jaguár, přišla na ně jeho matka, ale opička je zachránila, utekli a nakonec viděli upíry, a tak běželi do domečku, opička tam na ně čekala, dala jim červené ovoce, bylo to mango a děti se zamyslely a uhodly, že je to druhá věc pro Morganu.
Nejkrásnější pohádky o čertech
Napsal: Vladislav Stanovský
Ilustroval: Karel Franta
Přeložila: Helena Helceletová
Vydavatelství: Albatros Praha
Žánr: pohádka
Kniha má 59 stran a 10 pohádek. Četl jsem ji dva dny.
O rychtáři a čertovi:
Jednou jel rychtář na trh a potkal čerta. Svezl ho a cestou potkali dědečka, který honil čuníka a křičel na něj: „Aby tě čert vzal.“ A rychtář řekl: „Vem si ho čerte, když ti ho nabízí.“ Ale čert nechtěl. Pak viděli dítě, které vběhlo do silnice a maminka na něj křičela: „Aby tě čert vzal, uličníku.“ A rychtář zase na čerta: „Vem si ho, když ti ho nabízí.“ Ale čert zase nechtěl. Až nakonec potkali babičku, která křičela: „Aby tě čert vzal, takhle šidit lidi.“ A rychtář neřekl nic, jenomže to už ho čert nesl do pekla.
Letopisy Narnie - Kůň a jeho chlapec
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Kniha má 230 stran a 15 kapitol. Četl jsem ji osm dní.
Děj:
Tato kniha popisuje příběh malého chlapce jménem Šasta, který se seznámil s mluvícím koněm Brím z Narnie. A tak spolu prchají na sever do Narnie, jednu noc na ně zaútočí lev a utíkají ze všech sil, ale ne sami. Když přejeli řeku, uviděli, že je to malá dívka jménem Aravis s mluvící klisnou Hwin také z Narnie. Spřátelí se a putují spolu. Udělají si plán, jak se dostat přes Tašbán a rozdělí se. Šasta se ocitne v Tašbánském hradě, kde zrovna čekali na prince Korina král Edmund a královna Lucie z Cair Paravelu, kde zůstala královna Zuzana a nejvyšší vládce král Petr jel bojovat se zlými obry. Edmund a Lucie si Šastu spletli s Korinem, a tak se k němu chovali jako k princi. Jednu noc do Šastova pokoje vlezl skutečný princ Korin, který byl úplně stejný jako Šasta (není divu že si je spletli). A taky si hned vyměnili místa, Šasta běžel k hrobkám, kde měli sraz. Aravis tam nebyla, protože v Tašbánu potkala svou kamarádku princeznu Lasaralin, s kterou se ocitli v Tisrokově domě, kde vyslechli plány zlého prince Rabadaše. Aravis se rozloučila a jela to oznámit Šastovi, koně už tam taky byli, ty tam dovedl jedem tarkán, kterého Aravis poprosila. A tak putovali přes poušť, ale v patách jim byl Rabadaš, s dvěmi sty muži projeli úzkou soutěskou a přebrodili řeku Klikatý šíp. Tam na ně zase zaútočil lev, ale tentokrát Aravis zranil a ocitli se u poustevníka z Jižních blat v Archelandu. Šasta běžel varovat krále Lunu do Andvardu před Rabadašem a cestou potkal lva Aslana, který mu řekl, že ten lev, co na ně útočil, byl on a dělal to jen, aby je zachránil od nebezpečí. Šasta krále Lunu varoval a šel i do války bojovat s králem Lunou a Narniany proti Rabadašovi a jeho mužům. Král Luna a Narniané zvítězili, ale Rabadaš nezemřel, toho Aslan proklel v osla v Tašbánu se proměnil zase v člověka, ale nesměl víc jak deset metrů z Tašbánu nebo by se stal zase oslem a nikdo už mu neřekl jinak než Rabadaš směšný. Šasta se dozvěděl, že jeho otec je král Luna, nejmenuje se Šasta, ale Kor a jeho bratr je princ Korin. A Aravis žila společně s nimi na hradě krále Luny. Brí a Hwin žijou až do konce života v Narnii. Po smrti krále Luny se ujal vlády princ Kor, za ženu si vzal Aravis a společně vládnou celému Andvardu.
Nejkrásnější pohádky o dracích
Napsali: naši a světoví pohádkáři
Ilustroval: Oldřich Jelen
Vydavatelství: Albatros Praha
Žánr: pohádka
Kniha má 86 stran a 12 pohádek. Četl jsem ji tři dny.
O zajíci - draku:
Napsal: Josef Kalenský
Král Roháč měl tři syny. Jednou se ten nejstarší syn vydal na lov, v lese uviděl zajíce a běžel za ním. Zajíc ho zavedl do starého mlýna a tam se proměnil v draka a prince sežral. Mladší syn se vydal také na lov a potkalo ho to samé. A když jel na lov nejmladší syn, zajíc ho dovedl k mlýnu, ale princ do mlýna nevlezl a odjel. K večeru se k mlýnu vrátil a potkal stařenu, která mu řekla vše o zajíci - draku, kterému sloužila, i to, že se dá zabít jedině zničením jeho duše, o které nikdo nic neví. Stařena mu slíbila, že se draka zeptá a řekla mu, ať zítra přijede. A protože chtěl princ pomstít své bratry, slíbil že přijede. Stařena se draka zeptala a drak odpověděl: „Má duše je v cizí zemi, ve vodním příkopu u hradu ji střeží drak, v drakovi je kanec, v kanci je zajíc, v zajíci je holub, v holubu vrabec a ve vrabci duše má.“
Když princ ráno přijel, stařena mu to všechno řekla a on se vydal na cestu. Dojel k hradu a v hradě uviděl krásnou pannu. Král princi poručil, aby vzal stádo ovcí a šel jel je pást k vodnímu příkopu. Ale princ věděl o drakovi a vzal si psy a sokola. Drak se vynořil a bojovali spolu. Když jim slunce pražilo na hlavy, drak řekl: „Nech mně smočit si hlavu a vyhodím tě do oblak.“
Ale princ řekl: „Kdyby mě políbila králova dcera, vyhodil bych tě ještě výše.“ A drak se lekl. Když se princ vrátil do hradu, král si myslel, že to není možné (protože se to ještě nikomu nepodařilo), tak král s princeznou šli do úkrytu a druhý den se to opakovalo. Až třetí den vyběhla z úkrytu princezna a prince políbila. princ draka zabil, z draka vyběhl kanec, princ vypustil psy a ti ho chytili a zajíce taky, holuba a vrabce chytil sokol a duši přinesl princi. Ten ji zničil a tím i zajíce - draka. Princ a princezna se vzali a žili spolu až do smrti.
Letopisy Narnie - Princ Kaspian
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Kniha má 240 stran a 15 kapitol. Četl jsem ji osm dní. Je pro čtenáře od devíti let.
Knihu bych doporučil Lukášovi a Davidovi.
Děj:
Jednou, když jeli sourozenci Petr, Zuzana, Edmund a Lucie do školy, cosi je zatáhlo na pustý ostrov. Později po prozkoumání ostrova našli zříceninu jejich bývalého sídla Cair Paravelu, což zjistili podle jabloně, která nikdy nezvadne, kterou za starých časů Narnie zasadili. Přišlo jim divné, že když v lidském světě uplynul rok, z Cair Paravelu zbyly už jen trosky, ale pak si vzpomněli na staré časy Narnie. V Narnii jde totiž čas jinak a když teda v lidském světě uplynul jeden rok, v Narnii už tisíce let. V troskách Cair Paravelu si rozdělali oheň, opekli si jablka a najedli se. Pak si vzpomněli, že přímo za jejími zády byla pokladnice, a tak kapesními noži trhali břečťan, kterým byla obrostlá celá zřícenina. Rozsekali dveře a sešli do pokladnice, kde našli své věci - Petr štít a pochvu s mečem, Lucie lahvičku s kouzelným elixírem a dýku, Zuzana luk a toulec s šípy, ale roh tam neměla, protože ten kdysi zapomněla v Narnii. Edmund neměl nic, protože ten s nimi tenkrát nebyl, a tak mu obstarali štít a meč. Všichni si na sebe oblékli zbroj a vyšli druhý den, sešli ke břehu, kde viděli dva vojáky na loďce, jak chtějí utopit trpaslíka. Zuzana vojáky zastřelila svým šípem a trpaslíka vysvobodili, dali mu zbroj, jídlo a on se před nimi zmínil o princi Kaspianovi a začal jim o něm vyprávět. Princ Kaspian žil se strýcem Mirázem králem Narnie a svou tetou Prunaprismiou na Mirázově hradě. Kaspianovi jednou jeho chůva vyprávěla o staré Narnii, kdy žila mluvící zvířata, kde vládl Nejvyšší vládce Petr, kde žila různá stvoření.
Kaspian se o tom zmínil strýci a ten chůvu nechal vyvézt z hradu a princi povolal učitele. Byl to malý tlustý učitel Kornelius. Scházeli se na vysoké věži, aby je nikdo neviděl, vyprávěl mu o staré Narnii, třeba to, že nejsou Narniané, ale Telmařani. Protože Kaspianův prastrýc dobyl Narnii, teď se považujete za Narniany. Jednou v noci Kaspiana vzbudil Kornélius, poslal ho z hradu pryč, aby si zachránil život, protože Miráz ho chce zabít, aby na trůn nenastoupil on, ale jeho syn. Kornelius dal Kaspianovi roh, aby si mohl zavolat o pomoc v opravdové nouzi (byl to roh Zuzany). Kaspian jel do hor, v lese narazil do stromu a omdlel, probudil se až v jeskyni mluvícího jezevce Lanýžníka a dvou trpaslíků Dýnila a Nikabrika, když se dozvěděli, kdo to je, pozvali všechny kdo přežili na taneční louku, aby se seznámili.
Všichni přišli, ale najednou je přišel varovat Kornelius, že Kaspianův kůň je prozradil a žene se sem Mirázova armáda, a tak bojovali, Kaspian zatroubil na roh, ale pomoc nikde. Když bitva skončila, tak se rozhodli, že pomoc musí hledat, a tak Kaspian vyslal veveráka Cupitu k planině lucerny a Dýnila na Cair Paravel. A ten trpaslík, kterého zachránili a co to celé vyprávěl, byl Dýnil. A tak se děti s trpaslíkem vydali na cestu ke Kaspianovi, když se dostali do lesa duchů, uviděli Aslana, ten je dovedl k Aslanovu vrchu, kde byla Kaspianova armáda. Kaspian byl spolu s Korneliusem, Lanýžníkem, Nikabrikem a jeho dvěma spojenci v Aslanově vrchu, a tak šli za nimi. Mezitím se Kaspian s Nikabrikem pohádali, místo spojenců to byli ježibaba a vlkodlak Kaspian je ale zabil a když uviděl Petra, hned spolu sepsali výzvu Mirázovi na válku. Ten ji přijal a utkali se. Petr Miráze zabil, Telmařané a Narniané se utkali taky a Narniané zvítězili. Aslan udělal z klád dveře a děti jimi prošly a byly zase na zastávce ve světě lidí a Kaspian vládl celé Narnii.
Letopisy Narnie - Plavba Jitřního poutníka
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod
Žánr: fantastická literatura
Kniha má 264 stran a 16 kapitol. Četl jsem ji osm dní. Doporučil bych ji Davidovi a Jankovi.
Kniha se mi moc líbila. Je pro čtenáře od deseti let.
Knihu jsem si vybral, protože jsem přečetl předchozí díly.
Charakteristika:
Král Kaspian: chytrý, pokaždé má nějaký nápad. Lev Aslan: moudrý a všemocný, radí a pomáhá jim v nesnázích. Edmund a Lucinka: hodní, všem pomáhají. Myšák Rípčíp: statečný, s každým chce bojovat.
Děj:
Tento příběh je o Edmundovi a Lucince, kteří jeli o prázdninách k bratránkovi Eustacovi, protože byli ještě moc malí na dovolenou v Ameriky s rodiči a staršími sourozenci Petrem a Zuzany, kteří už byli dospělí. U Eustace v pokoji si Lucinka s Edmundem vyprávěli o starých časů Narnie a říkali si, že ten obraz na zdi s lodí, je jako obraz Narnie, a tak když se na něj i Eustacem zadívali, ocitli se uprostřed moře. Ale naštěstí tudy plula loď z obrazu, volali o pomoc, a tak je vzali na palubu. A na palubě viděli, že jsou to jejich přátelé z Narnie, král Kaspian a jeho posádka. „Zdravím vás moji přátelé, vítejte na palubě jitřního poutníka,“ pronesl Kaspian a šel s Edmundem do kajuty, kde mu sdělil jeho poslání. „Můj úkol je najít sedm lordů mých strýců, kteří před sedmi lety vyjeli na moře.“
„Rádi se k vám přidáme,“ kývl Edmund a vypluli je hledat. Nervalo dlouho a v dáli viděli pevninu, na které přistáli. Eustace od nich odešel dolů do skal, kde něco uviděl, byl to mrtvý drak. Eustace si ho prohlížel, ale vtom začalo pršet, a tak se běžel schovat do dračí jeskyně. Spatřil tam nádherné zlaté věci, které drak nakradl. Jeden náramek si nasadil a usnul. Ráno se probral a zjistil, že se proměnil v draka. Rozbrečel se a utíkal k ostatním na pobřeží. Lekli se ho a chtěli proti němu bojovat, ale když si Kaspian všiml náramku, co měl drak, útok zastavil a řekl: „To je náramek mého strýce lorda Oktesiána.“ A pak zjistili, že drak rozumí jejich slovům, a tak se ho začali vyptávat na hodně věcí. A protože drak neuměl mluvit, kýval hlavou ano nebo ne. S drakovými souhlasy a nesouhlasy Edmund dospěl k názoru: „Nejsi ty náhodou Eustace?“ A drak divoce zakýval hlavou ano. Všichni si dělali starosti, až nakonec všichni usnuli. Jen Eustace se šel projít. Vtom potkal lva Aslana, který ho proměnil zpátky v kluka. Ráno to všem s radostí pověděl a vypluli dál. Po týdnu plavby Eustace zpozoroval ostrov a přistáli na něm. Našli tam velké jezero a na dně jezera se něco třpytilo, byl to zlatý muž. Kaspian strčil do vody kopí, ale to se mu proměnilo ve zlato. Kaspian si všiml, že je na skále vytesáno: „Ostrov Avra, sem kdysi jeli moji strýci,“ pronesl Kaspian a pak zpozorovali brnění, na kterém bylo vytesáno Revilian „můj strýc zahynul tady,“ usoudil Kaspian. Toto místo pojmenoval mrtvé údolí a pluli dál. Několik mil od ostrova vjeli do černé tmy, slyšeli volání o pomoc. Nabrali ho na palubu, byl to muž a jmenoval se lord Rhoop. Kaspian ho přivítal na lodi svého strýce a on se k nim připojil. Rhoop řekl, že je to ostrov snů, a všichni tam hned chtěli zakotvit, protože chtěli pytle plné zlaťáků. Ale Rhoop je zastavil: „Toto je ostrov snů, ne přání," a tak jeli vyděšeně zpátky, protože věděli jaké měli sny, jenže jezdili pořád dokola, ale objevil se tam albatros a Lucince řekl: „Plujte dál, vysílá mě Aslan,“ a zmizel. A tak Lucinka řekla: „Plujte.“ A vtom vyjeli na moře. Na dalším ostrovu, na kterém přistáli, uslyšeli hlasy. Ty se s nimi spřátelili a poprosili je o pomoc. „A s čím vám může pomoci?“ zeptal se Kaspian. „Stačí jen, když ta malá holčička dojde na vrchol té hory do paláce. Jejich vůdce, který už tam nežije a který je pojmenoval Ňoumi, a v jedné místnosti najde knihu a tam najde kouzlo, jak je odčarovat z neviditelnosti,“ odpověděl jejich vůdce. Do neviditelnosti nás zaklel taky on než odešel.
A tak Lucinka šla, došla na horu až k té knize. Byla velká, kouzlo v ní po dlouhé době našla a odčarovala je. Byli to malincí trpaslíci s jednou obrovskou nohou. Hodně jim poděkovali, dali jim zásoby na cestu a vypluli. Asi tak po dvou měsících se vylodili na další pevnině, hned začali ostrov prozkoumávat, až našli čtyři spící muže, kteří byli celí zarostlí vlasy a vousy, seděli u velkého stolu. Vtom se tam objevil jeden stařík: „To jsou lordi, tví strýci Kaspiane,“ řekl stařík. „A já jsem Ramandú, velitel Ňoumů, tví strýci sem kdysi přišli, snědli očarované jídlo na kamenném stolu a pak usnuli. Zachránit je můžete jedině tak, že poplujete na konec světa. Tak Kaspian křikl: „Vyplouváme.“ A pluli. Pluli přes moře, v kterém žije kraken a mořské příšery. Lucinka je zahlédla, ale nikomu o tom neřekla. Dopluli k leknínům, kterými by se lodí nedostali, a tak spustili loďku. Kaspian chtěl jet sám, ale Rípčíp ho zarazil: „Co tví strýci? Pojedu já.“
„A my,“ křikli Edmund, Lucinka a Eustace, a tak jeli. Na jednom ostrůvku je zastavil Aslan, děti si vysedly a Rípčíp jel na konec světa. Lucinka řekla Aslanovi: „Škoda, že to nemohli vidět moji sourozenci.“ „Byli už dospělí, a tak do Narnie nesmějí a vy už taky ne,“ odpověděl Aslan a poslal je domů. Rípčíp dojel na konec světa, tam se setkal s beránkem a jeho myší rodinou. Kaspian splnil svůj úkol, našel své strýce a vrátil se do Narnie.
Letopisy Narnie - Stříbrná židle
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod v roce 2006
Žánr: fantastická literatura
Knihu jsem četl 4 dny. Má 256 stran. Je pro čtenáře od deseti let. Moc se mi líbila. Doporučil bych ji Davidovi. Knihu jsem si vybral, protože jsem přečetl předchozí díly.
Charakteristika:
Eustace je statečný, protože pomohl Rilianovi. Jill je hodná, pomáhá jim. Čvachetka je chytrý, nedá se oklamat a statečný. Rilian je moudrý a statečný. Aslan je všemocný, přivolal děti z jiného světa.
Děj:
Tento příběh vypráví o dvou dětech Eustaceovi a Jill. Ti se seznámili za tělocvičnou, když jednou Jill brečela kvůli tomu, že se jí spolužáci posmívají a Eustace ji tam potkal a začal ji utěšoval. Začal jí vyprávět o Narnii, ona nejdřív nevěřila, ale pak mu začala věřit, a protože už měli Experimentální školy dost, rozhodli se Narnii hledat. Jediný východ byly dveře v zídce, ale ty bývají zavřené, ale přesto to zkusili. Byly otevřené a děti bez váhání vstoupily a ocitly se na kraji vysoké skály. Najednou Eustace spadnul a Jill z toho omdlela. Když se probudila, viděla velikého lva, jak fouká ze skály a po chvíli odešel, Jill měla žízeň, a tak se šla napít k nejbližšímu potoku a tam potkala lva. „Jmenuji se Aslan a o Eustace nemusíš mít strach, odfoukl jsem ho do Narnie,“ řekl. „Přivolal jsem vás sem, abyste zachránily prince Riliana, kterého unesla čarodějnice,“ řekl zase lev. Budete ho muset najít a při tom se držet čtyř znamení. První je, až Eustace vstoupí do Narnie, musí pozdravit svého přítele. Za druhé musíte putovat na sever až ke zřícenému městu obrů. Za třetí v tom městě narazíte na nápis, kterým se budete řídit a za čtvrté prince Riliana poznáte tak, že jako jediný vás bude o něco žádat ve jménu Aslanově. Když si to Jill zapamatovala, lev ji odfoukl za Eustacem. Viděli, jak tam odplouvá loď a do ní nastupuje starý muž, vtom si Eustace uvědomil, že tady jde čas jinak a že to je Kaspian. A tak promrhali první znamení, nevěděli, co mají dělat, ale pak se seznámili se sovou, paní Perolesklou a řekli jí jejich poslání a ta je hned vzala do věže na soví parlament, tam se dohodli že je odnesou k bludičkovi. Vyletěli a netrvalo dlouho a byli v bažinách a tam se setkali s bludičkem, který se jmenoval Čvachetka. Když se dozvěděl, co mají děti za úkol, neváhal a hned s nimi vyrazil. Šli dlouho, až narazili na kamenný most, který vede do skal a na něm potkali ženu v zeleném s rytířem a ta jim řekla: „Běžte do hradu Harfang a obrům řekněte, že vás posílá paní na slavnost.“ A odjeli. Přelézali přes hory dlouho a dlouho, až je zdolali a uviděli Harfang. Byla vánice a tak tam běželi a ani se neohlédli. Až tam byli, řekli přesně, co jim žena řekla a oni je pustili. Přespali tam a druhý den uviděli zřícené město obrů a tam vyhloubený nápis „PODE MNOU“. Mysleli si, že to znamená, že princ je v podzemí, a tak když obři jedli, vyplížili se z hradu. Jeden je ale zahlédl a rozběhl se za nimi. Oni vyběhli na zřícené město obrů a tam byla nora. Vlezli do ní a šli dál, najednou spadli do jámy a tam je chytli gnómové a chtěli je odvézt ke královně, ale ta tam nebyla. „Přiveďte je sem,“ řekl hlas. Odvedli je do pokoje a tam byl mladý muž, spřátelil se s nimi a za chvíli ho gnómové přišli přivázat ke stříbrné židli on jim řekl: „To nařídila má paní, abych se zbavil zakletí. Pak to začalo – měl halucinace. Na chvíli se mu vrátil zdravý rozum: „Odvažte mě prosím, prosím, ve jménu Aslana,“ oni hned poznali že je to Rilian, a tak ho odvázali. Rilian vzal meč a stříbrnou židli rozsekal a všem poděkoval. Vtom tam vtrhla čarodějnice a když to všechno viděla, začala je očarovávat, ale oni se nedali, a tak se čarodějnice proměnila v hada, aby prince uštkla, ale Čvachetka s Eustacem vytasili meče a hada zabili. A v tu chvíli se otevřela propast a z ní vyšlo červené světlo. Vyjeli ven a chytili jednoho gnóma a řekli mu, že je čarodějnice mrtvá on byl tak šťastný a na oplátku jim řekl, že to červené světlo je jejich zem, kde žili, protože je sem čarodějnice přičarovala a oni se teď vracejí, ještě se ho zeptali, kde je východ. „Tamhle u té lampy,“ a zmizel v propasti. Zamířili k jeskyni u lampy a v ní uviděli díru nahoru, Jill se tam vyšplhala a nemohla uvěřit, že je v Narnii, zrovna se konala slavnost sněhu. A ona na ně zavolala, všichni se kolem nich sběhli a pomohli je vytáhnout. Ale když uviděli prince Riliana, vypadl jim dech. Jeli na Cair Paravel, kde Riliana čekala smutná zpráva: jeho otec Kaspian umíral. Pro děti si přišel Aslan a odešel s nimi tam, kde se poprvé setkali a uviděli tam krále Kaspiana živého a Aslan jim řekl, že sem se po smrti dostanou jen dobří lidé. Tou brankou ve zdi je zase poslal zpátky a řekl jim, že až se příště setkají, bude to na vždycky a byli zase za tělocvičnou Experimentální školy. Čvachetka se vrátil do své bažiny. A král Rilian pochoval svého otce a vládl celé Narnii spravedlivě a moudře.
Letopisy Narnie – Poslední bitva
Napsal: Clive Staples Lewis
Ilustrovala: Pauline Baynesová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod 2006
Žánr: fantastická literatura
Toto je sedmé a poslední vyprávění Letopisů Narnie.
Kniha má 222 stran a 16 kapitol.
Četl jsem ji čtyři dny.
Je pro čtenáře od deseti let.
Doporučil bych ji Davidovi.
Můj názor na knihu: kniha se mi líbila. Vybral jsem si ji, protože jsem přečetl předchozí díly.
Charakteristika postav:
opičák Vytáčka – zlomyslný, oslík Zmatlík – hodný, Tirian – statečný, Eustace a Jill – hodní
Děj:
Tato kniha vypráví o opičákovi Vytáčkovi a oslíkovi Zmatlíkovi, kteří byli kamarádi. Jednou, když se procházeli kolem jezera Kotel, zahlédli něco padat ze skály. Zmatlík proto skočil a ukázalo se, že je to lví kůže. Když to Vytáčka zpozoroval, hned dostal nápad a přesvědčil Zmatlíka, aby se do ní oblékl a vydával se za Aslana. Když jeho plán probíhal, přišly dryády na Cair Paravel za králem Tirianem, aby to zastavil. On bez váhání vyjel a viděl, jak Kalormenci nutí Narniany pracovat. Zeptal se jednoho koně a ten odpověděl: „Pracujeme na rozkaz Aslana.“ Jenomže Titiana zajali. Vytáčka s Kalormenci se spojili a Narnianům tvrdili, že Aslan a Taš (to byl bůh Kalormenců) je to samé. V noci se z ničeho nic u Tiriana objevil Eustace a Jill, kteří Tiriana osvobodili. Tirian je zavedl do krycí věže Plániny lucerny a tam se převlékli za Kalormence a šli vysvobodit jednorožce Klenota krále Tiriana. Král ho vysvobodil a Jill, aniž by to někdo věděl, unesla Aslana, tedy osla Zmatlíka. Vraceli se k věži a tam zpozorovali Taše, jak mezi nimi probíhá. Vzali si zbroj a vydali se na stájový kopec, kde Vytáčka sídlí. Pustili se s nimi do boje. Kalormenci je začali zahánět do stáje, až je tam zahnali. Najednou se ocitli tam, kde potkali Nejvyššího vládce Petra a s ním Edmunda, Lucinku, Digoryho, Polly a nakonec i samotného Aslana. Ten shromáždil všechny tvory Narnie. Celou zemi zaplavil a zvířata vyhubil. Vešli do dveří a ocitli se v krásné zemi, v které všechno krásně kvetlo a bylo tam mnoho zvířat a Aslan jim řekl: „To byla jen kopie Narnie, v té skutečné právě teď jsme.“ A vydali se ještě výš a ještě dál až došli k pevnosti, jejíž brána se otevřela a v ní je přivítaly všechny statečné bytosti z Narnie, mezi kterými byli také stateční záchranáři Narnie. Nejvyšší vládce Petr a jeho přátelé zůstali na věky v Narnii, kde žili spolu s Ostatními Narniany šťastně a vesele.
Dobrodružství v Zemi Nikoho
Napsal: Jaroslav Foglar
Ilustroval: Bohumil Konečný
Vydavatelství: SNTL roku 1990 v Praze
Žánr: dobrodružství
Knihu jsem četl tři dny. Má 208 stran a 47 kapitol. Je pro čtenáře od deseti let. Dost se mi líbila. Doporučil bych ji Jankovi. Vybral jsem si ji, protože mi ji doporučila mamka.
Charakteristika postav:
Vláďa je hodný, je to dobrý kamarád; Vincek je kamarádský, nic nevyzradí; Bóža je odvážný, chce jít za dobrodružstvím; Pepín je statečný, nebojí se.
Děj:
Jednou v noci, když se Vláďa díval ven, zpozoroval ve tmě záblesky, byla to morseovka. Stálo v ní: „Nesmím ven, doma je zle na dlouho, je konec se vším. Musíme zatím skončit s cestami tam nahoru.“ Vláďu to vyděsilo. Když šel druhý den jako obvykle se svým kamarádem Vinckem do školy, všechno mu to řekl, a tak ty dva chtěli hledat. Nejdřív začali po škole, ale marně. Cestou domů zachránili cikánského chlapce, který bydlel v domě Křiklárna. Vláďa dostal domácí vězení, protože ten den přišel pozdě domů, a tak v pátrání musel Vincent pokračovat sám. Při pátrání se dozvěděl, že kluci se jmenují Bóža a Pepín. Ti se měli setkat na rohu ulice ve tři hodiny. A protože je chtěl Vláďa také vidět, musel lhát, že jde se školou do muzea. A tak se s Vinckem sešli ve čtvrt na tři, a protože měli ještě čas, šli se podívat do skříňky Ontaria na další pokračování „Žhavého pomezí“. Pak sledovali Bóžu a Pepína daleko za město. Vylezli až na velikou stráň a za ní se rozprostírala opuštěná krajina. Na chvíli se zadívali do kraje a mezitím se jim Pepín s Bóžou ztratili, ale ne na dlouho, za chvíli je objevili. Pepín spadl do propasti a nemohl ven. Zatímco ho Bóža vytahoval, Vláďa s Vinckem se k nim připlížili, ale když se Bóža ohlédl, křikl: „Vy šmíráci, čmuchalové, co tu chcete?“ A Vincek na něj vybafl: „Řekněte nám to vaše tajemství a my vám pomůžem.“ Nemohli jinak, a tak jim to Bóža všechno řekl: „Hledáme jeskyni obřích trilobitů.“ A tak Vláďa s Vinckem Pepína vytáhli a stali se z nich přátelé. Tomuhle místu dali jméno „Země Nikoho“ a pak společně šli hledat jeskyni trilobitů. A jak si šli číst „Žhavé pomezí“, Ontario tam fotilo chlapce a děvčata a vyfotili i Vláďu. Šel za nimi, jestli by mu fotku nedali, ale vtom se prořekl, že chodí do Země Nikoho. Ontario mu vyhrožovalo, že jestli je tam nezavedou, tak je zmlátí. A tak je tam zavedli, ale neřekli jim o jeskyni, a také se spřátelili. Když ji šli jednou hledat, zapomněli si batohy, které jim Ontario prohledali a našli plány o jeskyni. Ale to už ji Vláďa, Vincek, Bóža a Pepín našli. A tak se z nich stali nepřátelé. Jednou když kluci šli do jeskyně, ale Ontario je sledovalo, oni je zpozorovali a začali se rvát, ale jak dupali, praskla skála a kus hlíny se sesypal na Pepína a jednoho z Ontarionců a zavalil jeskyni. Vláďa je zachránil a ze všech se stal dobrý klub „ONTARIO“.
Staré pověsti české a moravské
Napsala: Alena Ježková
Ilustrovala: Renáta Fučíková
Vydavatelství: Fragment v Praze roku 2005
Žánr: pověsti
Kniha má 145 stran a 14 pověstí, které se nazývají: O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivojovi, O Libuši a Přemyslovi, O založení Prahy, O dívčí válce, O Horymírovi, O lucké válce, O Durynkovi, O Svatoplukovi, O Bořivojovi, O kněžně Ludmile, O knížeti Václavovi a O Ječmínkovi.
Četl jsem ji jeden den.
Je pro čtenáře od devíti let.
Doporučil bych ji Jankovi.
Vybral jsem si ji, protože se mi zalíbila.
Vybral jsem si pověst O Ječmínkovi.
Charakteristika postav:
Král – zlý, vyhnal svou ženu.
Královna – dobrosrdečná, bránila sedláky.
Ječmínek – ještě malé mimino.
Sedláci – hodní, nechali u sebe královnu.
Děj:
Tato pověst se odehrává v kraji, kde nádherně září klasy ječmene. Na hradě Chropyni vládne spravedlivě a moudře chropyňský král. Vše se však změní, když ostatní šlechtici zvolí chropyňského panovníka, aby stanul v čele jejich sněmu. Začal na hradě pořádat hostiny pro šlechtice, a tak sedlákům přikázal nosit na hrad více potravin a zvýšil jim daně. Později na hostiny přestal brát svou ženu, protože se mu už zdála obyčejná, a tak jí ve věži nechal postavit pokoj. Jednoho dne si sedláci přišli na hrad stěžovat, že nemůžou platit vyšší daně, ale král je dal vyplatil deseti ranami holí. Chropyňská paní vyběhla z věže a za sedláky se přimlouvala, ale to krále naštvalo a královnu nechal vyvést z hradu. Nepomohlo ani když mu řekla, že čeká dítě. Královna utíkala do ječného pole, kde porodila syna. Později je tam našli sedláci a vzali je k sobě na statek. Mezitím na hrad Chropyně zaútočilo vojsko, krále zabili a hrad vypálili. Královna dala svému synu jméno Ječmínek, protože se narodil v ječmenu a sedlákům poděkovala a slíbila, že to co napáchal její muž, Ječmínek napraví.
Černý krasavec
Napsala: Anna Sewellová
Ilustroval: Eric Rowe
Vydavatelství: Junior Bratislava, 1993
Přeložila: Vladimíra Richterová
Žánr: dětská literatura – povídka
Kniha má 95 stran a 29 kapitol.
Četl jsem ji jeden den.
Je pro čtenáře od osmi let.
Doporučil bych ji těm, kdo mají rádi čtení o koních nebo o zvířatech.
Kniha se mi líbila. Vybral jsem si ji, protože se líbil název.
Charakteristika postav: Černý krasavec – hodný a poslušný kůň z dobrého chovu; chovatel Daniel – hodný, starostlivý a trpělivý muž; podkoní John – pracovitý, hodný a upřímný chlapík; James – pracovitý a statečný chlapec.
Děj:
Tato kniha je o nádherném koni jménem Černý krasavec, který i tento svůj příběh vypráví. Je to krásný kůň z dobrého chovu a jeho příběh se odvíjí od prvních dnů malého hříběte přes mladá léta v Britwick parku, až po těžké období, které strávil jako kůň drožkáře v Londýně. Černý krasavec nakonec nalezne šťastný a klidný domov a víru, že všichni lidé nejsou krutí a bezcitní.
Vlčí krev
Napsal: Hal G. Evarts
Ilustroval: Jiří Krásl
Vydavatelství: Albatros Praha roku 1992
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha má 102 stran a 22 kapitol.
Četl jsem ji dva dny.
Je pro čtenáře od deseti let.
Doporučil bych ji Jankovi, protože má rád dobrodružné knihy. Vybral jsem si ji, protože mně ji doporučila Zdenča.
Charakteristika postav: Blesk je poslušný pes. Moran je hodný, pěkně se stará o Bleska a má ho rád. Betty je hodná a starostlivá, chová se pěkně k Bleskovi, má strach o Morana. Brent je zlý, mlátí zvířata.
Děj:
Příběh začíná v jedné vesnici jménem Země mnoha řek, kde jednoho dne začali vlci útočit na dobytek, a tak jejich početná stáda začala ubývat. Farmáři proto nechali vypsat odměnu 100 000 liber tomu, kdo přinese vlčí hlavu, a protože vlci byli mohutní a draví, jim začali přezdívat lobo. Sjelo se sem mnoho lovců vlků, ke kterým patřili i starý Kinney a Moran, kteří spolu uzavřeli dohodu, která zněla, že když narazí na vlčí doupě starý Kinney, nechá si odměnu a Moran si nechá jedno vlče. A tak se za deset týdnů stalo. Moran si své vlče vycvičil tak, že ho poslouchalo na slovo a dal mu jméno Blesk. Později ho naučil pastevectví, a tak Blesk dokázal zahnat koně. Blesk poznal jednoho dne na jeho a Moranově farmě Brenta, který rád mlátil zvířata, a tak Bleska zbičoval do krve, jenomže Blesk se urval ze řetězu a zahryzl se Brentovi do nohy a pak i do hlavy. V tu chvíli vyběhl z domu Moran a Bleska zadržel a na Brenta rozčileně zařval, aby už se sem nevracel. Jednou Moran musel odjet, proto Bleska nechal na farmě svých známých. Nastal čas vlčího páření a Blesk si také našel družku. Vyhrabali si noru a Stříbrná vlčice brzo porodila. Jednou, když Blesk sháněl potravu, projel okolo nory jezdec na koni, samice se svými mláďaty uprchla do hor, protože byla jejich nora objevena a Blesk je víckrát neviděl. Tak si našel jinou paní – Betty a ta se o něj starala ve svém domku jako Moran. Po dlouhém čase Blesk potkal v lese Morana a zavedl ho za Betty. Ti dva si padli do oka, a tak Moran zůstal. Do hor dorazil šerif, aby dopadl Brenta, Blesk s Moranem mu ho pomohli chytit. Moran si vzal za ženu Betty. A Blesk radostí zavyl, až všem lidem v okolí vyrazil dech a zvířatům na pastvách se zježila srst. Pak zůstal se svými věrnými pány Betty a Moranem až do smrti.
Kniha se mi hodně líbila. Má pěkný děj a jsou tam i hezké obrázky.