Klára Zavoralová

Zlobilky

Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2014.
Počet stran: 75
Autor: Martina Drijverová
Ilustrace: Markéta Vydrová
Druh literatury: příběhy
Byly jednou jedny holčičky a ty moc a moc zlobily. Jedna si pořád vymýšlela, druhá se nechtěla mýt a další na někoho pořád ukazovala, další se toulaly a byly strašné nepořádnice. Holčička a mrak: Byla jednou holčička a ta pořád na něco ukazovala prstem. Rodiče ji proto pořád napomínali, že je to neslušné, dokonce ji i maminka přes ruku plácala, ale nepomáhalo to. Ukazovala totiž jenom na samé nepěkné věci a nic pěkného ji nezajímalo. Maminka také kvůli tomu přišla o přítelkyni, které se posmívala, že má ošklivé šaty a že je tlustá a tatínek zase začal pořád nosit klobouk, protože se mu smála, že má pleš. Jednoho dne se schylovalo k bouřce a holčička na jeden mrak ukázala a vykřikla: "Jé, to je ošklivý mrak! Vypadá jako koňský zadek." A to byl vrchol všeho, protože to bylo neslušné vůči mraku a taky vůči koním, protože na jejich zadních částech nic ošklivého není. Mrak se tedy velmi rozzlobil a na zem poslal velký a hodně klikatý blesk. Ten se zapíchl holčičce rovnou do hlavy a leknutím jí vstaly všechny vlasy. A už tak zůstaly. Holčička moc plakala a tak jí rodiče ten blesk z hlavy vytáhli a ona slíbila, že už víckrát prstem neukáže. A co ty vlasy? No ty jí už tak zůstaly. Ale ono rozčepýřené hnízdo přišlo zrovna do módy a když si na ně ještě naplácala trochu barevného gelu, tak jí to docela slušelo.
Charakteristika postav: Holčička byla velmi neslušná, ukazovala na vše nehezké a všemu se posmívala, ale nakonec se polepšila. Rodiče byli smutní, protože maminka přišla kvůli hočičce o přítelkyni a tatínek musel nosit klobouk, i když mu to bylo nepříjemné.
Na knížce se mi líbilo, jak se zlobivé holčičky nakonec poučí. Doporučila bych ji Terce, protože občas jako každý někdy zazlobí. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji dva týdny.
Názvy kapitol: Holčička a šála, Holčička a pavouk, Holčička a vodníci, Holčička a kamínek, Holčička a mrak, Holčička a "jako", Holčička a cestička, Holčička a domeček, Holčička a bublina, Holčička a strom, Holčička a ryba, Holčičky den a noc.

Krátké příběhy o zvířátkách

Vydalo nakladatelství Fragment, Havlíčkův Brod v roce 2001.
Autor: Ronne Randallová
Ilustrace: Peter Stevenson
Počet stran: 48
Druh literatury: příběhy
Byl jednou jeden hnědý medvěd, který bydlel se svou maminkou. Jednoho dne byl od rána nespokojený, nechutnala mu snídaně, nebavilo ho jít si hrát s kamarády na hřiště, odpoledne se nechtěl jít umýt k vodopádu, breptal, že by radši zůstal špinavý, reptal, když hltal večeři. Fňukal, když se zachumlal do postele. Maminka ho přikryla a vyprávěla mu pohádku, ale hnědý medvěd jen zívl, že to byla hrozná nuda a usnul. Příští den za ním přišla návštěva. Byl to jeho bratranec medvěd Michal, který bydlel na protější straně hory. Pozval ho k nim, že si půjdou hrát a může tam zůstat až do rána. Hnědý medvěd se tak moc těšil, že se skoro ani nerozloučil s maminkou. Utíkali nejdříve na hřiště, kde byla prolézačka, ale hnědý medvěd se nikdy tak vysoko nehoupal a tak spadl a narazil si nos. Když se vraceli domů, měl už hrozný hlad, ale tetička se s vařením zdržela, protože měla malá dvojčata, která se jí pořád motala pod nohama. Proto medvědům navrhla, aby je šli vykoupat k řece. Dvojčata tam nejdřív hnědého medvěda postříkala a potom se ještě vyválela v blátě a všechny zacákala. Hnědý medvěd ještě nikdy neměl takový vztek ani takový hlad! Když přišli na večeři, všichni se na ni vrhli jako supi a na hnědého medvěda nezbylo skoro nic. Když šel spát, v břiše mu ještě kručelo, a když se zeptal tetičky, jestli mu bude vyprávět pohádku, tak už chrupala. A ostatní medvědi také. Druhý den šel Michal hnědého medvěda doprovodit a maminka už mu šla naproti. Utíkal k ní, přitulil se a začenichal příjemné vůně domova.
Charakteristika postav: Hnědý medvěd je mrzutý, protože mu nic není vhod, ale potom zjistí, že všude dobře, doma nejlíp. Maminka je hodná, protože má medvídka moc ráda. Bratranec Michal je pozorný, protože pozval hnědého medvěda na návštěvu. Tetička je ustaraná, protože ji dvojčata dávají zabrat.
Názvy kapitol: Králíkovy nové galoše, Kačer, který neměl rád déšť, Martinovy brýle, Špinavý dinosaurus, Duhoví králíci, Kotě a klokanice a dalších osm kapitol.
Kniha mě zaujala poučnými příběhy a překrásnými ilustracemi. Doporučila bych ji Terce, protože má ráda zvířátka. Četla jsem ji dva dny. Je určena pro čtenáře od pěti let.

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2000.
Počet stran: 84
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrace: Bohumil Šiška a Ladislav Čapek
Druh literatury: pohádka
Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel: Hajný Robátko si postavil v novém lese hájovnu a hospodařil tam spolu s jelenem Větrníkem. Les měli pěkný, ale byli tam jen sami dva a tak jelen Větrník vystoupil na skalku a zatroubil velké jelení volání. Za chvíli přiběhli zajíci, za nimi liška Metýnka, jezevec, divoké prase, kuny, veverky i pár zmijek a les hned byl jak má být. Jenže tou dobou stál pan Kotrč na balkoně svého domu a pozoroval, jak vyrostl Robátkův les jemu zrovna pro zlost. Rozhodl se, že to tak nenechá a přinesl hrnec medu a postavil ho na zábradlí u balkonu, aby přes něj vítr vál k jeho lesu. Za chvíli se z lesa vyvalil medvěd Hromburác, je velký jak chalupa a zlostí od něho až praští. Přivalil se pod balkon, sáhl pro med a spolkl ho i s hrncem. Pak zamručel na pana Kotrče, co že za ten med chce. Ten jen ukázal k Robátkovu lesu a víc nemluvili, protože zlí se snadno dohodnou. Tou dobou jel zrovna hajný Robátko na jelenu Větrníkovi na obhlídku, když vtom k nim přiletěla lesní sojka. Robátko rychle pospíchal k hájovně a přemýšlel, jak na medvěda. A pak na to přišel. Seskočil z Větrníka, dovedl ho za skalku za hájovnou. Sám si vylezl na skalku a rozhlížel se po Hromburácovi. Ten se zatím hrnul k hájovně a vše, co mu stálo v cestě, přelámal a vyvrátil. Robátko na něho zavolal shora ze skalky, medvěd se chvíli rozšlapoval na tlapách a pak se rozběhl rovnou na skalku. Když už chtěl Robátka popadnout, ten rychle uskočil stranou, Hromburác klopýtl o vršek skalky a převážil se rovnou dolů na Větrníkovo špičaté paroží. Hromburác uznal, že prohrál a když se za chvíli pan Kotrč podíval, jak si medvěd vede v Robátkově lese, uviděl, jak Hromburác odnáší po náručích z kotrčovského lesa stromy a sází je v robátkovském, kde prve kácel.
Charakteristika postav: Hajný Robátko a jelen Větrník jsou hodní, protože se starají o svůj les. Pan Kotrč je zlý, protože poslal na Robátka medvěda. Hromburác byl nejdřív zlý, ale když prohrál, tak vše napravil.
V knize mě zaujaly hezké ilustrace a v textu mě zaujalo, jak pan Kotrč vždy prohraje. Knížku mi doporučil bratranec Ondra a já bych ji doporučila Páje, protože čte ráda o zvířátkách. Je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji čtyři dny.
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku a dalších sedm kapitol.

Staré pověsti české

Vydalo nakladatelství FRAGMENT, s. r. o. v Praze roku 2009.
Počet stran: 45
Autor: Jana Eislerová
Ilustrace: Antonín Šplíchal
Druh literatury: pověsti
Jak propast Macocha dostala své jméno: Žil jednou jeden sedlák s hodnou ženou a synem Martínkem. Žena však onemocněla a zanedlouho zemřela. Sedlák byl nešťastný, a navíc brzy poznal, jak v domě chybí ženská ruka, a tak se znovu oženil. Žena byla pořádná a pracovitá a i o Martínka se dobře starala. To ale netrvalo dlouho. Brzy se jí narodil chlapeček, ale ten nebyl zdráv. A když se macecha dívala, jak je Martínek silný a čilý, trápila se čím dál víc, že se její chlapeček nemůže uzdravit, a její smutek se postupně měnil v nenávist. Na Martínka začala být zlá a dostával i bití. Martínkův bratříček stále stonal a tak se macecha vydala ke kořenářce, aby jí poradila, jak chlapečka uzdravit. Kořenářka byla napůl čarodějnice. Macechu napadl hrozný plán. Vzala Martínka a džbánek, a že půjdou natrhat do lesa jahody pro nemocného bratříčka. Došli až na okraj hluboké propasti a macecha řekla Martínkovi, ať sleze na sráz, kde jsou jahody největší. Martínek se bál, ale macecha mu slíbila, že ho bude pevně držet za ruku a vytáhne ho. Ale když začal chlapec lézt po skalnaté stěně, macecha jeho ruku pustila a ještě do něho strčila. Chlapec se řítil do hlubiny. Macecha se lekla svého činu a spěchala domů ke svému dítěti. Když se ale podívala do kolébky, zjistila, že synáček je mrtvý. Sedlák se vrátil domů a byl zdrcený ze smrti dítěte a začal se ptát po Martínkovi. Macecha mu řekla, že trhal jahody a spadl do propasti. Ale sedlák se ho vydal se sousedy hledat a z hloubky propasti zaslechli pláč a volání o pomoc. Pak uviděli chlapce, jak se drží větví malého stromku, a tak ho rychle vytáhli nahoru. Macechu trápilo zlé svědomí. Vzala do náruče mrtvé dítě, utíkala k propasti a než jí v tom stačili zabránit, vrhla se do hlubiny. Macocha se v tamějším moravském kraji říká zlé nevlastní matce. Na památku smutného příběhu tak lidé pojmenovali a propast.
Charakteristika postav: Sedlák je hodný, protože miluje svou rodinu. Macecha je zlá, chtěla zabít nevlastního syna. Martínek je obětavý, chtěl natrhat bratříčkovi jahody.
Kniha je zajímavá tím, že jsem se dozvěděla něco o našich pověstech a má pěkné ilustrace. Vybrala jsem si ji proto, že ji četl i Patrik a je velmi poučná. Doporučila bych ji Páje, protože si myslím, že má pověsti ráda. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: O praotci Čechovi, Libuše a Přemysl, Dívčí válka, O Horymírovi, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Svatopluk a jeho synové a dalších dvanáct kapitol.

Dášeňka čili život štěněte

Napsal, nakreslil a fotografoval: Karel Čapek
Vydalo Ottovo nakladatelství, s. r.o., Praha v roce 2014.
Počet stran: 79
Druh literatury: povídky a pohádky
Nejdřív to bylo jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo. Když už Dášenka začala vidět, zkoušela to i s chozením. Pak zkoušela i sedět a když už byla větší, učila se pít z misky. Dášenka nebyla žádný andílek, měla nesmírnou vytrvalost v hryzání a rozžvýkala na co přišla. Často si hrála se svou maminkou Iris, ale jak Dášenka rostla, rostly i její zoubky a maminka byla od ní celá oškubaná. A jednou nadešel den, kdy si pro Dášenku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce domů. Jsou zde také pohádky pro Dášenku, aby tiše seděla. Například proč mají foxteriéři krátký ocásek nebo proč hrabou, o prvním foxteriérovi nebo o dobrmanech, že i oni mají useknuté ocásky. Nakonec vypráví o lidech, protože už brzy bude Dášenka do jejich smečky patřit.
Charakteristika postav: Dášenka je hezké štěňátko, ale jak roste, trochu zlobí. Maminka Iris je hodná, protože se stará o Dášenku.
Knížku jsem si vybrala, protože jsem ji dostala od babičky k Vánocům. V textu mě zaujal popis toho, jak Dášenka roste a jsou zde krásné fotografie.
Kniha je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji dva týdny. Doporučila bych ji Adamovi, protože má rád pejsky.
Názvy kapitol: O psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dobrmanech, O chrtech a jiných psech, O psích zvycích, O lidech.

Krysáci

Počet stran: 86
Autor: Jiří Žáček
Ilustrace: Ivan Mraček
Druh literatury: povídky
Daleko na Moravě, uprostřed Valašského království, na malém smetišti poblíž Vizovic žili dva krysáci - Hubert a Hodan. Bydleli v útulných zásuvkách starého šicího stroje s výhledem na vysavač. A nebydleli tam sami - bydlel tam s nimi sádrový trpaslík Ludvík. Ten byl ze všech tří nejmoudřejší - neříkal tak ani tak, ale dobře věděl, že na jeho slova dojde. Jednou ráno zazvonil budík a krysáci Hubert a Hodan se probudili, snesli trpaslíka Ludvíka po žebříku na zem a pustili se do ranní hygieny. Osprchovali se sifonovou lahví, vyčistili si zuby kartáčkem na ruční pohon a ve staré výlevce si dopřáli mydlinkovou koupel, protože čistota je půl zdraví. U snídaně si začal Hubert stěžovat, že se špatně vyspal, protože musí spát s Ludvíčekm v jedné zásuvce a že mu tedy půjdou hledat nové bydlení, i když Hodanovi bylo Ludvíčka líto, ale protože byl tlustý, tak by se oba do jedné zásuvky nevešli. Naložili tedy trpaslíka do vozíčku z naběračky a vydali se na průzkum. Ale než mu něco pohodlného stačili najít, přijela na smetiště zavážka. Zavážka znamená, že na smetiště přijelo auto plné pokladů, které krysákům posílají dobromyslní lidé, kteří ze všech zvířat mají nejraději krysy. Když se usadila mračna prachu, objevila se mikrovlnná trouba a z ní vylezl potkan. V náručí měl mobil, na očích tmavé brýle a na zádech batoh. Byl sice maličko pomuchlaný, ale na první pohled mistr světa. Když uviděl krysáky, zdvořile je pozdravil a představil se, že se jmenuje Eda, laboratorní potkan z Prahy. Ptal se na nějaký slušný hotel v okolí, Hubert s Hodanem o žádném nevěděli, a tak mu nabídli, že může jít bydlet k nim. Naložili zpátky i Ludvíčka, vždyť kde můžou být tři vejdou se i čtyři a těšili se, jaká dobrodružství s novým kamarádem zažijí. Mít kamarády je lepší než sebevětší pohodlí.
Charakteristika postav: Hubert je urostlý hubeňour a Hodan urostlý tloušťík, ale oba jsou sympaťáci, protože nabídli Edovi bydlení. Eda je hodný, ale tak trochu důležitý, protože je z Prahy.
V knížce jsou hezké ilustrace a v textu mě zaujaly vtipné Edovy komentáře. Vybrala jsem si ji proto, že jsem jako malá sledovala Večerníček a doporučila bych ji Páje, protože má ráda legraci.
Kniha je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Ludvík a Eda aneb jak se dali dohromady, Telefon aneb Eda se vyzná, Slimák Ferdinand aneb Ludvíčkovy narozeniny, Lochneska aneb ať žije dobrodružství, Pavouk Pech aneb Omeleta se šampiony a dalších osm kapitol.
Knihu vydalo nakladatelství Studio produkce 2, s.r.o. v Žatci roku 2010.

Říkání o víle Amálce

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Václav Bedřich
Počet stran: 82
Druh literatury: pohádka
Nejvíce z celé knížky se mi líbila kapitola Jak vyléčila obra Ohniváče: To se staly takové dvě nehody a Amálce o nich pověděly pěničky. Přiletěly a spustily, že ohnivý muž stůně. Amálka se za ním tedy vypravila a jak se blížila, bylo čím dál větší horko až od něho usychala tráva a vyskakovaly plamínky. Amálka si musela postříkat závoj vodou z potoka, nakoukla opatrně za skálu a tam na holých křemínkách leží Ohniváč a povídá, že má asi horečku. Vtom se zase objevily pěničky a povídají Amálce, že se rozstonal i obr Hrompac. Amálka začala pro obra shánět nějaké bylinky, ale pěničky volaly, že ty nepomůžou, že je to něco horšího. Amálka se tedy za ním vydala, čím byla blíž, tím víc se země třásla a kameny se přesýpaly jako hrách. Na konci cesty se přikrčila za horu a dívá se do údolí a vidí, jak Hrompac bije skálou do skály. Zavolala na obra, co že to tam vyvádí, a on že tam má svoje srdce zarostlé do skály, a tak se pro něj dobývá, ale nejde mu to. A v tom Amálka dostala nápad. Zamávala na pěničky a poprosila je, aby třikrát silně zazpívaly:"Ohniváči!" Za chvíli přišel rozpálený Ohniváč a Amálka mu povídá, aby se přitiskl na skálu a rozpálil ji jako bílé železo. V tu ránu skála pukla a vykutálelo se z ní Hrompacovo srdce. Ten si ho zasadil do prsou, srdce uhodilo a Hrompac povídá, že slyší zpívat pěničky. Ohniváčovi bylo taky dobře, všechen svůj žár dal skále.
Charakteristika postav: Amálka je hodná, protože pomohla vyléčit Ohniváče a obra Hrompace, Ohniváč je taky hodný, pomohl Hrompacovi dobýt jeho srdce ze skály. Obr Hrompac byl dříve zlý, ale co našel svoje srdce, je hodný.
V knížce jsou zajímavé příběhy z lesa, kde víla Amálka žila a líbily se mi ilustrace. Je určena pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji tři dny. Doporučila bych ji Páje, protože si myslím, že má ráda pohádky.
Názvy kapitol: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak našla kámen mutáček, Jak seděla v zelené klícce, Jak pomáhala ježčí tlapce, Jak zatančila králi, Jak obrátila potok a dalších šest kapitol.

Tatínku, ta se ti povedla

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2012.
Počet stran: 45
Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrace: Adolf Born
Druh literatury: pohádka
Jednoho večera poprosí maminka tatínka Šímu, aby vyprávěl dětem Petrušce a Petříkovi pohádku před spaním. Děti však všechny ty známé znají, a proto tatínek vezme knížku a předčítá o slonovi. Děti mají ale raději, když se pohádka vypravuje z hlavy, jako to dělá jindy maminka. Proto tatínek druhý večer poslouchá, co a jak maminka vypráví. Ani v práci se další den nemůže soustředit, myslí stále na to, jakou pohádku bude dětem vyprávět a žádná ho nenapadá.Když mu kolega řekne, že Český ráj je pohádkový ráj, tak se tam hned vypraví autobusem, aby načerpal inspiraci.V něm potká pana Sojku, který ho po Českém ráji provede a poradí mu vzít si místní polodrahokam do kapsy, pak mu půjdou pohádky vypravovat jedna báseň. Večer tedy tiskne v kapse kamínek z pohádkového kraje a vypravuje dětem zpaměti pohádku o hasicím přístroji. Děti jsou z pohádky nadšené. A i maminka, která tajně poslouchala, řekne tatínkovi, že se mu povedla. Pan Šíma pak pošle panu Sojkovi pohlednici s poděkováním.
Charakteristika postav: Tatínek je hodný a obětavý, protože se vydal do Českého ráje pro inspiraci. Maminka je hodná, protože umí hezky vypravovat pohádky. Děti jsou zvědavé, protože chtějí pohádky z hlavy. Pan Sojka je také hodný, protože dobře poradil tatínkovi.
V knížce se mi líbily pohádky o obyčejných věcech a pěkné ilustrace. Vybrala jsem si ji, protože ji četl jednou bratr. Doporučila bych ji Páje, protože je to legrační knížka a četla jsem ji dva dny.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Názvy kapitol: Jak vypadá tatínek Šíma, Co děla, Maminčina dlouhá věta, Porada, Tatínek se dočká nevděku, Druhá porada, O peřině a polštáři a dalších deset kapitol.

Dějiny českých zemí pro děti

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015.
Napsala: Jana Eislerová
Ilustroval: Antonín Šplíchal
Počet stran: 47
Druh literatury: vyprávění o našich dějinách
Věstonická Venuše vznikla v posledním období starší doby kamenné, které trvalo od 40 tisíc do 10 tisíc let před naším letopočtem. Naší Venuši je podle výpočtu vědců přibližně 25 až 31 tisíc let. Mohla vzniknout tak, že jednoho dne odpočíval Žoch, pravěký lovec mamutů, u jeskyně nedaleko Dolních Věstonic po namáhavém lovu. Nedaleko se tlupa pravěkých kluků bavila tak, že po sobě házeli hroudami šedé mazlavé hlíny a jedna hrouda dopadla těsně vedle Žocha. Dostal nápad, že by se z ní dalo něco hezkého vymodelovat, a tak se rozhodl, že udělá figurku nějaké krásné ženy. Náramně se mu povedla. Po mnoha tisíciletích ji našla skupina archeologů, kterou vedl profesor Karel Absolon, a dali jí jméno Věstonická Venuše. Pro své stáří má nedozírnou cenu, která se nedá ani penězi vyčíslit. Je uložena v muzeu Anthropos v Brně. Na různých místech v Evropě bylo podobných "Venuší" nalezeno více a také sošky zvířat a krásné malby na stěnách jeskyní Lescaux ve Francii, Altamira ve Španělsku a v mnoha jiných.
Charakteristika postav: Žoch byl šikovný, protože dokázal z hlíny vytvořit postavu. Archeologové jsou prospěšní pro společnost, protože nalézají prastaré a vzácné věci.
Kniha je zajímavá, protože vypráví o dějinách naší země, o kterých jsme se již učili nebo budeme učit. Doporučila bych ji Páje, aby se také něco zajímavého dozvěděla. Je určena pro čtenáře od osmi let a četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Věstonická Venuše, Tajemství starých kronik, Cyril a Metoděj, Pražský hrad, České korunovační klenoty, Co nám zanechal Karel IV., Jan Hus, Husitské války a dalších čtrnáct kapitol.

Bajky podle Ezopa

Vydalo ADVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o. v Praze roku 1996.
Počet stran: 40
Autor: Pavel Gaudore
Ilustrace: Hedvika Vilgusová
Druh literatury: bajky
Řek Ezop byl moudrý muž, který svými bajkami lidi učil, jak se mají chovat, a co by dělat měli a co by dělat neměli. K tomu, aby život a mravy lidí mohl zobrazit, užíval ve svých bajkách různá přirovnání. Ptáky, stromy, divoká i domácí zvířata, kozy, vlky, lišky, lvy, voly, ovce, myši a také věci nechal mluvit lidskou řečí. Jednou myš domácí vandrovala přes pole a zastavila se na návštěvu u myši polní. Ta jí nabídla k jídlu žaludy s ječmenem. Za to jí na oplátku pozvala myš domácí k sobě do domu, kde byla spižírna a sklep plný rozličných pokrmů. Řekla jí, ať se nají čeho chce, že má každý den nazbyt. Když společně hodovaly, vešel do sklepa šafář. Myši se ho lekly a utíkaly. Domácí se schovala do své díry, ale polní nevěděla, kam dřív skočit, a tak běhala vyděšeně sem a tam. Když šafář odešel, řekla myš domácí myši polní, že nemusí být tak vyděšená, že je vždycky kam se schovat, tak ať se nebojí a klidně jí dál. Ale myš polní jí na to odpověděla, ať si své pokrmy nechá, že raději bude žít střídmě na poli, než aby se v domě strachovala o svůj život, kde by na ni líčili pasti, prohánělz ji kočky a všichni ji nenáviděli. Ponaučení: Je lépe žít bezpečně a klidně v chudobě, než se v bohatství a přepychu strachovat o svůj život.
Charakteristika postav: Myš polní je rozumná, protože raději bude žít v chudobě, než aby se obávala o svůj život. Myš domácí je vychloubačná, protože si myslí, jak si pohodlně žije, ale opak je pravdou.
Knížka mě zaujala opravdu překrásnými ilustracemi a v textu se mi líbila ponaučení ke každé bajce. Doporučila mi ji mamka, které se také moc líbila. Doporučila bych ji Páje, protože se mi moc hezky četla. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji dva dny.
Názvy kapitol: Kohout a perla, Myš, žába a luňák, Pes a ovce, Pes a kus masa, Orel, hlemýžď a vrána, Sup a jiní ptáci, O dvou supech, O dvou myších, Lev, kanec, býk a osel, Muž a had, Lev, vlk, koza a ovce a dalších třicet jedna kapitol.

Kniha džunglí

Vydalo nakladatelství Egmont ČR s.r.o v Praze roku 2002.
Počet stran: 96
Autor a ilustrace: Walt Disney
Druh literatury: dobrodružný příběh
Jednoho dne se procházel černý panter Baghíra a najednou uslyšel dětský pláč. Rozhodl se, že se půjde podívat k vodě, odkud se pláč ozývá. Našel tam lidské mládě. Nevěděl, co s ním, tak ho odvedl vlčí mámě. Mláďata se rozhodla, že mu budou říkat Mauglí, a tak chlapec našel novou rodinu. Mauglí byl s vlky moc šťastný, strávil s nimi deset let a naučil se žít jako vlk. Když Mauglímu bylo deset let, přišel se na něj podívat Baghíra, který ho našel jako miminko. Nenesl pěkný dárek, ale špatné zprávy. O Mauglím se dozvěděl Šér Chán a každému se chlubil, že si na něm jednoho dne pochutná. Vlci se sešli na velké skále a Baghíra opakoval, co se doslechl. Vlci se dohodli že Mauglí musí jít do vesnice mezi lidi, tam jedině bude v bezpečí. Cestou narazil na slony v čele s generálem Háthím a potom potkali medvěda Bálúa, velkého, šťastného a zpívajícího medvěda, s kterým se Mauglí hned skamarádil a zažili spolu dobrodružství s opicemi a jejich králem Ludvíkem. Potom cestou ještě narazil na hada Káa, který ho chtěl uškrtit, ale přitom ho vyrušil sám Šér Chán, který chytil hada za ocas a Mauglímu se podařilo utéct. Sedl si na kámen a vtom k němu přiletěli supi, kteří ho chtěli naučit létat. Vystopoval ho ale Šér Chán a setkali se v tváří v tvář, Mauglí na něho křikl, že se ho nebojí a rozhodl se s ním bojovat. Najednou do blízkého stromu uhodil blesk a začal hořet. Mauglí popadl hořící větev a rozmáchl se s ní proti tygrovi. Ten se ohně zalekl a zmizel zpátky do džungle. Tak nakonec šťastně dorazili k vesnici a tam Mauglí spatřil krásnou dívku, hned se do ní zamiloval a odešli spolu do vesnice.
Charakteristika postav: Mauglí je odvážný, protože se postavil Šér Chánovi. Baghíra je moudrý, protože poslal Mauglího do vesnice. Bálú je hodný, protože pomáhal Mauglímu v nesnázích. Šér Chán je zlý, protože chtěl zabít Mauglího.
Kniha je zajímavá, že má napínavý děj a líbily se mi pěkné ilustrace. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi dobrodružství. Je určena pro začínající čtenáře. Proto bych ji doporučila Báře, protože je začátečník ve čtení. Četla jsem ji jeden týden.

Našlo se koťátko!

Vydalo nakladatelství FRAGMENT v Praze roku 2014.
Počet stran: 130
Autor: Sue Mongredine
Ilustroval: Jon Davis
Druh literatury: příběh
Jednoho dne si Lily Hartová hrála na zahradě se svou rodinou fotbal. Tatínek byl v bráně, maminka, Lily a její bratři, dvojčata Max s Jakubem a jejich fenka Meg. Maminka Lily pracovala v útulku, tak jednoho dne přinesla domů tři malá koťátka. Oznámila, že se o ně musí nějakou dobu starat a až budou dost silná a velká, vrátí je do útulku, aby si je mohla vzít jiná rodina. Lily s Jakubem a Maxem byli smutní, že si je nemůžou nechat, ale věděli, že maminku s tatínkem nepřemluví. Koťátka pojmenovali Čertík, protože byl černý jako uhlík, Tlapka, protože byl taky černý, ale tlapky měl bílé a Mourinka, protože byla mourovatá. O pár týdnů je maminka odvezla do útulku. Čertíka s Tlapkou si hned odvezla rodina s dětmi. A Mourinku si nechali a dali ji Lily k narozeninám.
Charakteristika postav: Lily s Jakubem a Maxem jsou hodní, protože se starali o koťátka a maminka s tatínkem jsou taky hodní, nechali dětem Mourinku.
Kniha je zajímavá, protože má napínavý děj. Líbily se mi roztomilé ilustrace. Doporučila bych jí Terce, protože už četla jiné díly. Je určena pro děti od osmi let. Četla jsem ji jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.

Vánoční příběhy

Vydalo Albatros nakladatelství, a.s. v Praze roku 2005.
Počet stran: 117
Autor: Astrid Lindgrenová
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Druh literatury: příběhy
Jednou ráno se Madynka s Lízou probudily a jelikož se blížily Vánoce, rozhodly se, že pomůžou mamince s vánočním úklidem, pekly zázvorové cukroví, tvarovaly malá prasátka z marcipánu a dělaly ozdoby. Večer napsaly dlouhý dopis vánočnímu skřítkovi s prosbou o dárky. Druhý den na ně čekalo velké překvapení. Zjistily totiž, že zamrzla řeka. Ne že by zamrzla ze dne na den, už celý týden mrzlo, jen praštělo. Naplánovaly si tedy, že se po ní budou klouzat až na Jabloňovku a staví se na návštěvu u Karlssonů. Ani nečekaly na snídani a rychle se vytratily ven. Řeka byla teď jedna rovná, lesklá skluzavka. Vůbec nechápaly, jak někdo ještě může spát, když je na světě takováhle skvělá zábava. Madynka s Lízou se totiž k smrti rády klouzaly. Ale už v půli cesty dostaly obrovský hlad a na Jabloňovku bylo ještě daleko. Ale zanedlouho již uviděly stavení Jabloňovky, chlév, stáj a červený obytný dům. Když vejdou dovnitř, zrovna všichni seděli u snídaně a udiveně koukali na Madynku s Lízou, kde se tu tak brzy po ránu vzaly. Pozvali je hned ke stolu a po snídani se šli podívat do stájí, kde měli Karlssonovi býka, krávy a malá telátka. Zdržely se zde i přes oběd, protože venku začala velká chumelenice, a když stále nepřestávala, pan Karlsson zapřáhl koně do pluhu a odvezl Madynku s Lízou. Nejdřív ale zavolal k nim domů, že jsou obě v pořádku, ale dostaly vyhubováno, že se v takovém mrazu vydaly na tak dlouhou cestu a nikomu nic neřekly.
Charakteristika postav: Madynka s Lízou byly hodné, že pomáhaly mamince s vánočními přípravami, ale na druhou stranu i neposlušné, protože se bez dovolení vydaly po řece. Karlssonovi byli moc hodní, protože se o Madynku s Lízou postarali a odvezli je v pořádku domů.
Kniha se mi líbila, protože je zde hezky popsaná vánoční atmosféra, a proto jsem si ji v tomto čase vybrala. Doporučila bych ji Páje i všem ostatním, protože má určitě každý rád Vánoce a vánoční příběhy. Je určena pro čtenáře od šesti let a četla jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Nad krajem zavládly mrazy a vánice, Máme se tak krásně, když jsou Vánoce, Dobrou noc, pane tuláku!, Podívej, Madynko, sněží!, Lotta umí skoro všechno a dalších pět kapitol.

Zachráněná sovička

Vydalo nakladatelství FRAGMENT v Praze roku 2015.
Počet stran: 117
Autor: Sue Mongredien
Ilustroval: Jon Davis
Druh literatury: příběh
Jednoho rána bourací závaží srovnalo se zemí starou kamennou stodolu na farmě pana Welkera. Janek se vydal se svým kamarádem Tomem podívat, co ze stodoly zbylo. Chvíli místo prozkoumávali a najednou uslyšeli tichoučké pištění. Šli na místo, odkud se zvuk ozýval a na zemi objevili čtyři maličká ptáčátka. Kluci si nevěděli rady, co s nimi počít, tak se rozeběhli domů za maminkou, aby jim poradila. Maminka tedy zavolala o radu do útulku, kde jí řekli, aby ptáčátka dali do krabice a odnesli je do tepla. Poté k nim z útulku dorazil pracovník Bill, aby se o ně postaral a dal jim najíst. Řekl jim, že to jsou malé sovičky a je potřeba se o ně pečlivě starat. Dostali hned také krásná jména, nejmenšího pojmenovali Prcek a další Kulíšek, Nenasyta a Kulička. Po nějaké době si je odvezl Bill do útulku a klukům řekl, že by bylo nejlepší najít pro sovičky nový domov v lese. Kluci se tedy vydali hledat v blízkém okolí , kde by nějaké sovy již žily. Po delším pátrání objevily kapradinový les, kde zaslechli sovy houkat. Bill s dalšími pracovníky z útulku to ještě znovu prozkoumali a zjistili, že zde sovy opravdu žijí a když sovičky již byly větší, tak je odnesli do nového domova.
Charakteristika postav: Jankova rodina je hodná, protože objevili a vzali si k sobě malé sovičky. Bill a pracovníci z útulku jsou milí a zodpovědní, protože zachraňují opuštěná nebo i zraněná zvířátka.
Knížka mě zaujala tím, že jsem se zde dozvěděla, jak bych měla jednat, kdyby se mi něco podobného přihodilo. V textu mě zaujal popis, jak funguje záchranná stanice.
Doporučila bych ji Páje, protože čte také ráda o zvířátkách.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let a četla jsem ji jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.

Osamělý králíček

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2014.
Počet stran: 139
Autorka: Jill Hucklesby
Ilustroval: Jon Davis
Druh literatury: příběh
Jednoho jarního dne si vyjeli Zuzka, Sára a tatínek na cyklovýlet. Když jeli kolem odpočívadla, všimla si Sára krabice, která byla na zemi celá promočená. Když ji otevřela, tak se jí rozzářily oči. Zjistila, že v krabici je malý černobílý králíček. Po chvíli přemýšlení si tatínek vytáhl mobil a zavolal na veterinu. Když byla veterina na cestě, zavolali ještě mamince, co objevili, aby přivezla nějaké věci. Mezi čekáním se všichni rozhodli, že králíčkovi dají jméno Muffi. Když přijela veterina, odvezla si Muffiho pryč, aby se o něj dobře postarala. Sára byla smutná, že králíčka odvezli a že ho už neuvidí. Ale po měsíci, když se vrátila ze školy a otevřela dveře, vyskočila a byla radostí bez sebe. Viděla maminku, jak sedí u stolu a na klíně má malou černobílou kouličku. Byl to Muffi.
Charakteristika postav: Maminka, tatínek, Zuzka a Sára jsou hodní, protože zachránili Muffiho. Mufffi je šikovný, vydržel v krabici.
Kniha mě zaujala ilustracemi. V textu mě zaujalo, že ne všichni lidi jsou zlí.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem četla i jiné díly. Doporučila bych ji Páje, protože má ráda zvířátka. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla tři týdny a kapitoly jsou očíslované.

Zapomenuté jehňátko

Vydalo nakladatelství Fragment s.r.o. v Praze roku 2016.
Počet stran: 125
Autor: Kate Daviesová
Ilustrace: Jon Davis
Druh literatury: příběh
Byla jednou jedna rodina, kde žili Ben, jeho starší sestra Katka a jejich rodiče. Začalo tehdy hrozně pršet, až z toho byly povodně a maminka jela pro Bena do školy. Cestou domů jeli velmi pomalu, protože nebylo vidět na krok. Když konečně v pořádku dorazili domů, všimli si z okna, že na skoro zatopeném kopečku nedaleko domu stojí a bečí stádo oveček. Rozhodli se, že zavolají do záchranné stanice, aby jim přijeli na pomoc, jinak by se určitě ovečky utopili. Přijeli dva pracovníci - Anna a Ben a ti zjistili, že za kopcem vede cesta, která ještě naštěstí nebyla zatopená. Ovečky nahnali tedy na cestu a potom je přehnali přes Benovu zahrádku na vyvýšenou louku. Když bylo vše hotovo, Ben najednou vykřikl, že na kopci zapomněli ještě malé jehňátko. Bylo ale moc vystrašené a nemohli se k němu dostat. Bena a Katku napadlo, že k němu doplavou se záchranným prknem, k němu ho připevnili a dopravili šťastně na louku, kde už na něj čekala jeho maminka. Jehňátko bylo ale moc promrzlé, tak ho i s maminkou vzali k nim do garáže, kde bylo teplo a nechali je tam do té doby, než přestalo pršet. Byli všichni rádi, že vše dobře dopadlo.
Charakteristika postav: Benova rodina i záchranáři jsou hodní a všímaví, protože pomohli ovečkám. Ben a Katka jsou navíc i stateční, protože se rozhodli pro zapomenuté jehňátko doplavat.
Na knížce si mi líbil popis toho, že i když se vše může zdát ztraceno, vždy se najde způsob, jak lze pomoci. Doporučila bych ji Terce, protože četla jiné díly. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla tři týdny. Kapitoly jsou očíslované.

Uzdravený poník

Vydalo nakladatelství Fragment ve splečnosti Albatros v Praze roku 2014.
Počet stran: 135
Autor: Sarah Hawkins
Ilustoval: Jon Davis
Druh literatury: příběh se šťastným koncem
Jednou ráno seděla Mia u snídaně a její mamince přišla zpráva, aby pospíchala do práce, protože jim tam přivezli nového poníka a ten je prý v kritickém stavu. Mia byla z té zprávy moc smutná a hned druhý den jí maminka dovolila, že se může na poníka podívat. Začali poníkovi říkat Polly, byl na tom opravdu špatně, byl celý vyhublý a každého se bál. Mia poprosila, jestli si Polly může vzít na starost a maminka jí to dovolila. Chodila za Polly velmi často, dávala jí jídlo a postupně mezi nimi vznikalo přátelské pouto. Po nějakém čase už Polly přestala být vystrašená a přibrala pěkně na váze. Potom ale bohužel maminka Mie oznámila smutnou zprávu, že když už je Polly v pořádku, tak jí musí najít nový domov. Jednou ráno šla Mia opět za Polly, ale ta tam už nebyla. Mia byla moc smutná a pořád na Polly myslela, jak se jí asi v novém domově daří. Po několika dnech vyzvedla maminka Miu ze školy a řekla jí, že pojedou na návštěvu ke kamrádce Sandře, která měla doma dva koně, Cikánku a Bubáka. Když tam dorazili, poslali Miu, ať se jde na koníky podívat. A jaké jí tam čekalo překvapení! Viděla dva koníky a když se otočila, uviděla, že za ní stojí Polly. To bylo radosti ze shledání. Jezdili tam za ní velmi často a jednou se Mia s Polly dokonce zúčastnila závodu, kde se jim sice moc nedařilo, ale pořadatel se rozhodl, že jim udělí cenu za nejlepší přátelství mezi zvířetem a člověkem.
Charakteristika postav: Maminka s Miou jsou hodné, protože daly Polly do pořádku a ta pak již důvěřovala lidem.
Na knížce se mi líbilo, jak se člověk dokáže spřátelit se zvířetem.
Knížku jsem si vybrala, protože mám ráda koně, ale nemohla jsem pochopit, jak se někteří lidé dokáží zle chovat ke zvířeti. Doporučila bych ji Páje, protože má ráda příběhy se zvířátky.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let a četla jsem ji jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.

Zasněžená červenka

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2017.
Počet stran: 127
Autor: Mary Kellyová
Ilustoval: Jon Davis
Druh literatury: příběh se šťastným koncem
Jednou v zimě si Evan a Hana hráli kousek od domu Evana, když vtom uslyšeli tiché štěbetání ptáčka. Vydali se po hlasu, až došli ke křoví, odhrnuli větve a našli tam malou červenku přilepenou do pasti z polystyrenu. Běželi rychle do domu, aby řekli mamce, koho to našli. Ta neváhala a rychle zavolala do záchranné stanice, aby přijeli července pomoci. Když přijeli, dali červenku do krabice a odvezli si jí s sebou. Po nějaké době jim zavolali, že je již v pořádku a ať se přijedou na ni podívat. Tam jim řekli, že se ještě bude chvíli zotavovat a pak ji vypustí zpět do přírody. To netrvalo dlouho a domluvili se, že ji vypustí blízko Evanova domu. V té době zrovna nastaly Vánoce a Evan dostal pod stromeček krmítko. Byl celý radostí bez sebe. Pověsili ho s tatínkem na strom, dali tam krmení a čekali, kdo přiletí jako první. A světe div se, byla to zrovinka jejich zachráněná červenka.
Charakteristika postav: Evan, jeho rodiče i pracovníci záchranné stanice jsou hodní, protože pomohli malé července.
Na knížce se mi nejvíc líbilo, jak malá červenka začala lítat k Evanovi do krmítka. Vybrala jsem si ji, protože jsem již četla hodně knížek z této edice a moc se mi líbily. Doporučila bych ji Terce, protože také četla jiné díly.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let a četla jsem ji jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.

Malá baletka Rosa a zvláštní cena

Vydalo nakladatelství: Mladá fronta v Praze roku 2017.
Počet stran: 91
Autorka: Dercey Bussellová
Ilustrovala: Katie Mayiová
Druh literatury: pohádkový příběh
Byla jednou jedna dívka jménem Rosa a ta hrozně ráda tančila balet. A aby toho nebylo málo, její střevíčky byly kouzelné a přenesly ji vždy do Země kouzel. Tam se zrovna přihodila to, že se králi Neptunovi ztratilo žezlo a král se tak rozzlobil, že seslal na Zemi obrovskou bouřku a neustálý déšť. Rosa s kamarádkou Majoránkou, která byla víla, se rozhodly najít králi ukradnuté žezlo. Šly se schovat do jeskyně, která ale patřila skřítkům, a ti neměli nevítané hosty rádi. Seděli tam tedy potichu jako myšky, když tu uslyšeli, jak si jeden skřítek jménem Zlobín zpívá, jak to žezlo ukradl. Šli tedy za ním a snažili se z něho dostat, kde to žezlo má schované. Nechtěl jim to prozradit, ale zalíbila se mu sponka, kterou měla Rosa ve vlasech a za výměnu jim prozradil, že je žezlo schované v Zelené jeskyni, která byla ale celá pod vodou. Majoránka naštěstí uměla dýchat pod vodou, tak se tam potopila a ukradené žezlo našla. Vrátili ho králi Neptunovi, který byl nesmírně šťastný a za odměnu dal Rose a Majoránce lasturu, ve které slyšely hukot moře.
Charakteristika postav: Rosa a Majoránka byly statečné, protože se rozhodly, že najdou žezlo. Skřítek Zlobín je zlý, protože ukradl žezlo. Král Neptun je spravedlivý, protože se dokázal odvděčit.
Knížka se mi moc líbila. Zaujala mě tím, že i malá děvčata dokážou udělat velké věci pro Zemi kouzel. Doporučila bych ji Páje, protože má ráda dobrodružství.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Splněný sen, Jiskřící střevíčky!, Písnička v jeskyni, Baletní kouzlo a pět dalších kapitol.

Julinka a její zvířatka

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2016.
Počet stran: 81
Autor: Rebecca Johnson
Ilustrace: Kyly May
Druh literatury: příběh
Dvě kamarádky, Julinka a Zuzka, byly kapitánky zeleného týmu a ve škole tedy měly na starost zahrádku a zvířátka, která tam měla paní učitelka Kusáková. Jednou z nich chtěly být veterinářky. Bohužel se přihodilo, že paní učitelka Kusáková musela náhle odletět za rodinou pryč a místo ní nastoupila paní Fajnová. Vůbec se tam ale nehodila, bála se například ještěrek i morčat a byla z toho nešťastná. Julinka se Zuzka se moc snažily jí pomoci. Jednoho dne se jim ztratilo morče. Zaběhlo někam do zahrádky, ale naštěstí jej brzy chytili. Aby toho nebylo málo, ještěrce se narodilo dvanáct mláďátek. Průběhem času si naštěstí paní Fajnová na vše zvykla a se zvířátky se brzy skamarádila. Julinka se Zuzkou byly rády a když se vrátila paní učitelka Kusáková, předaly jí vše v naprostém pořádku a dostaly velkou pochvalu.
Charakteristika postav: Julinka se Zuzkou jsou moc šikovná děvčata, dokázaly se o vše postarat.
Na knížce mě zaujalo to, jak si člověk dokáže rychle oblíbit zvířátka, i když se jich nejprve bál. Vybrala jsem si ji, protože čtu ráda knížky o zvířátkách. Doporučila bych ji Terce, protože má také ráda zvířátka.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji tři dny. Kapitoly jsou očíslované.