Andrea Zdražilová

Nejkrásnější bajky pro nejmenší

Knihu napsal Oldřich Syrovátka. Dostala jsem ji k narozeninám. Doporučila bych ji všem holkám ze třetí třídy, protože mají rády zvířátka.
Kniha má 48 stran. Četla jsem ji tři dny. Je pro děti od pěti let. Obsahuje devatenáct bajek.
ILustovala: Halena Zmatlíková
Vydalo nakladelství Fragment Praha v roce 2010.
Jak si vlk vážil volnosti
Vlk se jednou procházel lesem a uviděl psa uvázaného k boudě. Vlk se ho zeptal, jestli to nemůže zkusit. Pes řekl že ano. Tak se vyměnili. Pes šel do lesa a vlk šel do boudy. Jenomže vlk si myslel, že když se stane loveckým psem, že bude dostávat každý den dobroučké maso. Ale to myslel špatně. Zatím si pes užíval v lese volnosti. Poučení: Važ si toho, co máš.
Jak se liška napálila
Liška pozvala čápa na hostinu. Na stůl připravila malé talířky a na nich byl sýr. Čáp přišel, ale nenajedl se, protože má zobák. Na oplátku napsal dopis lišce, aby přišla na oběd. Liška přišla, ale moc se nenajedla, protože jídlo bylo v lahvi. A poučení je: Čáp vyzrál nad liškou, která si myslela, že je ze všech nejchytřejší.
Jak se želva přechlubila
Jednou kolem želvího domečku létali ptáci. Želva vylezla z domečku a zeptala se: "Vezmete mě do světa?" Ptáci řekli, že ano, tak se želva zapojila a letěli. Potom ji ptáci pustili a ona spadla na krunýř. Poučení: Želvě se zdálo, že má křídla.
Kniha tě seznámí s celou řadou špatných i dobrých lidských vlasností prostřednictvím zvířátek, které se chovají jako lidé. Jednotlivé příběhy jsou napsané vesele, hravě a z každé bajky vyplývá poučení. Na každé stránce najdeme ilustraci.
Názvy dalších bajek: Jak se kočka zalíbila myšce, Jak opatrnost zachránila kůzlátku život, Dvě tvrdohlavé kozy, Jak zajíc závodil se želvou, Jak vrána pozdě bycha honila, Jak jelen chválil až přechválil, O cvrčkovi který nepamatoval na zadní kolečka, O myšce která měla větší oči než hlad, Jak kůň nechtěl pomoci příteli, Jak vlk doplatil na nevděk, Jak lišku honila mlsná, O hroznech které rostly vysoko, Jak mravenec zachránil holubovi život, Jak lev v myší dobře pochodil, Jak žáby zajícům zvedly hlavy.

O hajném Robátku a jelenu Větrníku

Knihu jsem četla tři týdny. Je pro děti od pěti let.
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasadil celou hájovnu, Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákénko, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku, Jak zachránil maršálka Šuchaje, Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác, Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou to svatební, Jak lišce Metýnce udělali hanbu, Jak se pan Kotrč vrátil od třetího moře, Jak se pan Kotrč odkutálel.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2003.
Počet stran: 84
Druh literatury: pohádky
Knihu bych doporučila Zuzce, protože má ráda jeleny.
Byl jednou jeden hajný a jmenoval se Robátko. A ten hajný měl jelena Větrníka. Hajný chodíval do lesa s jelenem. Jednou tam potkali děvče jménem Josefka. Hajný se do ni zakoukal a řekli si, že budou bydlet spolu. Hajný Robátko byl spravedlivý myslivec, o les a zvířata se dobře staral. A jelen Větrník mu věrně pomáhal. Komu se to nelíbilo, byl pan Kotrč. Ten Robátkovi znepřípnoval život, jak mohl - nejdřív na něj poslat medvěda Hrompráce, pak krtky, aby mu rozryli les, jednou dokonce sám zasedl hájovnu.
Knížka se mi líbila. Je zábavná, jsou v ní pěkné obrázky. Jsou v ní dlouhé kapitoly.
Charakteristika postav: Myslivec je spravedlivý, chodil si v zelené kamizolce a v kloboučku s tetřevím pérem.V pušce měl čisto a pušku měl rovnou. Než stiskl kohoutek, třikrát se rozmyslel. Josefka je hodná, má dobré srdce, protože pomáhala hajnému Robátkovi.
Knížka je zajímavá tím, jak šla Josefka trhat kytičky na svatbu. A když přišla domů, uviděla medvěda, jak ji buchty, takže se Josefka zlobila a vynadala mu.

Pták Ohnivák a jiné pohádky

Autor: Karel Jaromír Erben
Ilustroval: Artuš Steiner
Vydala Agentúra CESTY, Bratislava v roce 2004.
Počet stran: 64
Druh literatury: pohádka
Kniha obsahuje šest pohádek: Pták Ohnivák a liška Ryška, Král a tchoř, Jezinky, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Jirka s kozou, Hrnečku vař.
Pták Ohnivák a liška Ryška: Byl jednou jeden král, měl tři syny a uprostřed zahrady rostl strom, který každý den rodil zlatá jablka. Ale začala se ztrácet. Král poprosil své tři syny, aby strom přes noc hlídali a chytili zloděje. Uspěl nejmladší syn, když zjistil, že zloděj byl pták Ohnivák. Ten se již v zahradě neukázal, od té doby král onemocněl, protože neslyšel zpěv ptáka Ohniváka. Poprosil syny, aby mu ptáka přinesli. Nejmladší syn, kterému pomáhala liška Ryška, došel do království, kde měli ptáka Ohniváka, musel za něj donést koně Zlatohříváka, za Zlatohříváka musel dovést Zlatovlásku, za Zlatovlásku zlatým sítkem vylít rybník. Nakonec vše splnil a král uzdravil a nejmladší syn měl ptáka Ohniváka, koně Zlatohříváka a za nevěstu Zlatovlásku.
Postavy: Vystupuje zde smutný král, tři veselí bratři, pták Ohnivák, liška Ryška (pomohla princovi), kůň Zlatohřívák, Zlatovláska s matkou.
Hrnečku vař: V jedné vsi žila chudá vdova s dcerou. Matka onemocněla a dcera musela sama do lesa na jahody, aby měly co jíst. V poledne si sedla u studánky a vytáhla ze zástěry chléb a začala obědvat, když se objevila stařenka. Rozdělila se s ní o jídlo a za něj dostala hrneček. Přišla domů, postavila hrneček na stůl, řekla hrnečku vař a hrneček vařil, pak hrnečku dost a hrneček přestal. Nejedli se s matkou. Jednou šla do města prodávat vejce a matka měla hlad, tak poručila hrnečku vař a hrneček vařil a vařil až začal přetékat a nakonec zalil kaší celou ves, že se museli všichni skrz ves prokousávat. Když dcera dorazila domů, poručila hrnečku dost.
Charakteristika postav: Matka s dcerou jsou zvědavé, rády zkouší nové věci, jsou chudé. Stařenka ráda pomohla svým bližním.
Kniha obsahuje pohádky, které jsou jiné než ty zfilmované. Doporučila bych ji všem, hlavně těm, co mají mladší sourozence, ale i Adélce a Zuzce.
Knihu jsem četla čtrnáct dní. Je pro čtenáře od osmi let. Líbila se mi, je napínavá, hezky se mi četla, líbil se mi na začátku každé kapitoly obrázek.

Hrompac a Tancibůrek

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrovala: Eva Sýkorová - Pekárková
Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2008.
Počet stran: 48
Druh literatury: pohádkové příběhy
Kniha obsahuje šest příběhů: Jak líčili na ptáčka s rezavým ocáskem, Jak našli rytíři ztracenou půlku jména, Jak potěšili smutnou princeznu, Jak dostali pytel blech, Jak vrátili čerta do pekla, Jak líčili na ptáčka s rezavým ocáskem.
Kniha vypráví o obru Hrompacovi a mužíčku Tancibůrkovi, o tom, co spolu zažili a vyváděli. Vystupují zde: Obr Hrompac je hloupý a všichni se mu posmívají. Malý mužíček Tancibůrek je hodný, přemýšlí za Hrompace a radí mu. Ptáček s rezavým ocáskem se posmívá obrovi Hrompacovi. Malá bílá víla se starala o kytky, posmívala se obrovi, ale nakonec oběma pomohla najít ptáčka. Čert je popleta, zakopl o bludný kořen a nenašel cestu zpět.
Jak líčili na ptáčka s rezavým ocáskem: Obr Hrompac se vyvalil ze země jako z vajíčka. Přiletěl k němu ptáček s rezavým ocáskem a posadil se na zelenou větvičku a obrovi Hrompacovi se posmíval tři dny. Obr si to vyposlechl a tři roky si z toho dělal hlavu, pak se rozhodl, že ptáčka najde a buď mu odpustí nebo neodpustí. Šel do světa, sedmým rokem došel k lísce a na ní byly zralé oříšky. Uslyšel slaboučký hlásek, podíval se do trávy a uviděl maličkého Tancibůrka, jak tloukl do oříšku kladívkem. Obr mu chtěl pomoct, zmáčkl ořech ve dvou prstech a z oříšku byl prach. Tancibůrek mu řekl, že je velikánské trdlo a aby Hrompace neurazil, tak mu řekl, že chtěl ten oříšek vylousknout, aby na něj chytli toho ptáčka s rezavým ocáskem. A tak zůstali spolu a upletli z proutků lapací klícku a jádro do ní nalíčili a čekali, až se ptáček chytí. Ale nepřiletěl, tak se rozhodli, že ho půjdou hledat. Hledali ve skalách a v lese, ale nikde nebyl. Tak se rozhodli, že se půjdou podívat na louku. Na louce byla malá bílá víla a protože bylo teplo, střežila kytky, aby nezvadly. Jak se Hrompac divil, víla se mu začala vysmívat. Ale nakonec jí pomohl, když se zamračil do černa, tak se obloha zatáhla a začalo pršet. Víla byla ráda, že nemusí na několik dní do služby a pomohla Hrompacovi najít ptáčka. Když se Hrompac k ptáčkovi začal hrnout, víla ptáčka vyplašila a ptáček uletěl. Hrompac s Tancibůrkem odešli domů, ale ještě nalíčili do klícky čerstvé jádro oříšku, kdyby náhodou ptáček s rezavým ocáskem do klícky zabloudil.
Jak vrátili čerta do pekla: Když Hrompac a Tancibůrek čekali, zda se jim chytí ptáček, od skalek se k lísce přiloudal čert. Byl černý, samá kudrnka, uválený a zaprášený. Kulhal na obě nohy a smutně si zpíval. Když se ho Hrompac zeptal, proč zpívá tak smutnou písničku, čert hrábl kopytem a zabrblal: "Ale, ztratil jsem díru do pekla. Poslal mě Belzebub pro hrst čemeřice do pekelného tabáku, ale překročil jsem bludný kořen a nemůžu najít cestu zpátky.“ A vtom čert kýchl. Rýma je to nejhorší co může čerta na světe potkat. Vypravili se tedy díru do pekla hledat. Šli k farářově zahradě u kostela. Hrompac čerta přendal přes plot a navedli ho, aby ukradl první hrušku. Vtom vyletěl z fary kostelník a zakřičel: "Já ti dám, zloději zlodějská, krást nám hrušky! Aby tě čert vzal?“ A už tam stál, byl černější a kudrnatější než ten první nešika. Chytil toho prvního čerta v pase a metl to s ním rovnou zpátky do pekla. A tak pomohli čertovi vrátit do pekla a vrátili se zpátky k lísce hlídat klícku.
Knihu jsem četla šest dní. Je určena pro čtenáře od šesti let. Doporučila bych ji Marušce, protože má mladší sestru a může jí číst každý příběh večer před spaním. Kniha je plná veselých obrázků. Líbila se mi, pěkně se čte. A je v ní hodně obrázků.

Medvídek Pú

Vydalo nakladatelství Egmont ČR v Praze roku 2007.
Počet stran: 84
Autor: Helena Mrázová
ilustrovala: Helena Mrázová
Literatura: pohádka
Knížka je o přátelství a kamarádství zvířátek a chlapce Kryštůfka Robina. Z každého příběhu plyne nějaké ponaučení. Je zajímavá a poučná. Líbila se mi, protože se hezky četla.
Zde vystupují: Kryštůfek Robin, Medvídek Pú, Králíček, Ijáček, Sova, Tygr, Klokánek, Prasátko, Klokanice. Všechna zvířátka a chlapec Kryštůfek Robin jsou kamarádští, snaží se každou situaci vyřešit. Pomáhají si.
Pomáhej svým kamarádům - Pravidlo ze Stokorcového lesa: “Máš-li těžký úkol, popros kamarády. Dobrá každá pomoc, když si nevíš rady.“ Ve Stokorcovém lese se občas vyhlašuje „Den Hry na babu“. Když už dostal opět babu medvídek Pú, sedl si a povídal: “Není náhodou čas k obědu?“ Bylo už poledne, tak se všichni rozhodli, že půjdou domů. Kryštůfek Robin si pověsil kabátek na keř, než šli hrát a teď tam nebyl. Zmizel. Všichni se dohodli, že ho půjdou společně hledat. Hledali všude, ale marně. Podle věcí, které měl Kryštůfek Robin schované v kapsách, došli k chaloupce. Uvnitř seděla v křesle Klokanice a měla na kolenou Kryštůfka Robina kabátek. Roztrhl si ho o keř, tak mu ho zašívala. Všichni zajásali a zvolali: „Opravdu jsme báječná parta. Pravidlo Medvídka Pú: Spolupráce se vyplácí!
Říkej, co cítíš - Pravidlo ze Stokorcového lesa: Když tě někdo zlobí, či ti ubližuje, pověz, jak se cítíš, neskrývej to v sobě! Jednoho rána si Klokánek s Prasátkem měli jít hrát k Púovi. Klokánka ale zdržela maminka, protože nebyl dostatečně obléknutý a slíbil jí, že místo obličejů jí poví, co se mu nelíbí. Když přišel k Medvídkovi Pú, tak si ho nikdo nevšímal. Byl smutný, koho potkal, toho nepozdravil. Všechny, co potkal cestou domů, ho utěšovali, ale marně. Až doma ho maminka vyslechla a poradila, ať se vrátí k Púovi a vše řekne. Tak šel, vše jim pověděl, jak se k němu zachovali. Medvídek Pú a Prasátko se mu omluvili, a slíbili, že už to nikdy neudělají a objali ho. Klokánek měl takovou radost, že celou cestu domů skákal. Pravidlo Medvídka Pú: Malí mají také právo říct, jak se cítí.
Knížku jsem četla pět dní. Doporučila bych jí Marušce, protože má ráda kreslené knížky.
Názvy kapitol: Pomáhej svým kamarádům, Říkej, co cítím, Upřímná omluva!
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.

Pohádky o čarodějkách a kouzelnicích

Autor: bratři Grimmové
Ilustrace: Irina Petělinová
Vydavatelství: Junior pro Fortunu Libri, Praha 2010
Počet stran: 78
Druh literatury: pohádka
Kniha obsahuje šest pohádek: Sněhurka, Locika, Šest labutí, Lesní chaloupka, O podzemním mužíčkovi, Perníková chaloupka.
Muž se ženou měli ze svého domku výhled do nádherné zahrady plné květin, ovoce a zeleniny, kam se nikdo neopovážil vstoupit, protože zahrada patřila čarodějnici. Jednoho dne dostala žena velkou chuť na salát z lociky. Muž se tedy vydal lociku natrhat. Ale chytla ho čarodějnice. Když jí vše pověděl, mohl si natrhat lociky kolik chtěl, ale musel slíbit, že až se jim narodí děťátko, že si ho čarodějnice vezme. Když se holčička narodila, dostala jméno po bylině, kterou její maminka s takovou chutí jedla - Locika. A čarodějnice si jí odvedla. Zavřela jí uprostřed hlubokého lesa ve věži bez dveří a schodů. Locika měla dlouhé vlasy a vždycky, když se čarodějnice chtěla dostat do věže, musela jí Locika spustit vlasy, aby se po nich vyšplhala. Jednou šel lesem princ, který uslyšel Lociku zpívat. Chodil tam tak často, až jednou uviděl čarodějnici, jak se k Locice dostává. Další den se k Locice vyšplhal. Chodil tam často, až Lociku požádal o ruku a slíbil, že jí osvobodí. Jenže Locika se před čarodějnicí prořekla a čarodějnice jí ustřihla vlasy a odvedla ji do pouště, kde nepřebývala ani živá duše. Když přišel princ, čarodějnice mu spustila ustřižené vlasy. Když vyšplhal nahoru, zjistil, že tam je čarodějnice. Když zjistil, že čarodějnice Lociku potrestala, v zoufalství se vrhl z věže. Nezemřel, ale trní ho oslepilo. Bloudil lesem, až po několika letech došel do kraje, kde žila Locika s dvojčátky, které se jí narodila. Šel po zvuku a když ho Locika objala a slzy smáčely princovu tvář, zrak se mu navrátil. Všichni se vrátili do princova království a žili šťastně až do smrti. Co se stalo se zlou čarodějnicí, nikdo neví.
Vystupují zde: Locika, otec a matka, čarodějnice, princ
Charakteristika postav: Čarodějnice je zlá, odnesla rodičům dítě. Rodiče byli smutní, že přišli o dítě. Locika je hodná a vězněná ve věži. Princ chtěl Locice pomoci a oslepl.
Kniha obsahuje pohádky, které jsou jiné než ty zfilmované. Četla jsem ji čtrnáct dní. Je pro čtenáře od sedmi let.
Kniha se hezky četla, jsou v ní hezké obrázky ke každé pohádce. Doporučila bych jí Zuzce, protože má ráda kouzelníky a čarodějnice.

Příšerné zlobilky

Autor: Martina Drijverová
Ilustrace: Markéta Vydrová
Literatura: pohádka
Vydalo nakladatelství Albatros Media a.s. v Praze roku 2014.
Počet stran: 88
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.
V knížce jsou příběhy o holčičkách, které moc a moc zlobily. A to se jim vážně nevyplatilo! Všechny se proměnily v opravdová strašidla a příšerky. Když se napravily, tak se proměnily zpět v holčičky.
Kniha obsahuje celkem 12 příběhů: Holčička a slova, Holčička a bláto, Holčička a bílá, Holčička a děti, Holčička a oheň, Holčička a řeka, Holčička a kniha, Holčička a lenost, Holčička a les, Holčička a narozeniny, Holčička a syčení, Holčička a ponocování. Holčička a oheň.
Byla jedna holčička a ta milovala plamínky, ráda se dívala na hořící svíce, na oheň v krbu nebo táborák. Největší radost měla, když jí dovolili oheň zapálit. Škrtala jednu sirku za druhou a nemohla se toho nabažit. Věděla, že se může popálit a může vzniknout požár, ale to ji neděsilo. Jediné, z čeho měla strach, byla voda, ta by jí oheň uhasila. Měla kamaráda, který miloval vodu, ale ohně se bál, protože si jednou jako malý spálil prst na horkých kamnech. Chlapec dostal dřevěný domeček na hraní, pozval si svou kamarádku. Ale ta mu začala závidět, že má něco co ona ne. Přemlouvala rodiče, aby jí udělali také takový domeček, ale měli malou zahradu a neměli ho kam dát. Holčička se závistí a nenávistí přímo zalykala. Rozhodla se, že domeček podpálí. Měsíc byl v úplňku a to má obrovskou moc. A když škrtla zápalkou, měsíc se zamračil, sirka zhasla a holčička se proměnila v ohnivou kočku. Když jednou večer obcházela chlapcův domeček, žalostně mňoukala a litovala zlého úmyslu. Chlapec kočku uslyšel, zkoušel jí polít vodou, ale nepomohlo to. Když se rozplakal a slza dopadla na kočičí hlavu, všechny plameny uhasly.Kočka běžela do postele a ráno se probudila jako holčička, která už nezáviděla. Slza z upřímné lítosti ji vysvobodila.
Charakteristika jednajících postav: Holčička je zlá, protože chtěla podpálit domeček. Měsíc je spravedlivý, chránil domeček. Kamarád byl hodný, ukázal holčičce domeček.
Kniha je zajímavá tím, že tam jsou legrační slova a že se můžeš i bát. V textu mě zaujalo, jak byla holčička zákeřná. Kniha se mi líbila, protože je pěkně napsaná. Četla jsem ji čtrnáct dní. Doporučila bych jí Verče, protože si myslím že by ji zaujala.

Chaloupka na vršku

Autor: Šárka Váchová
výtvarný návrh a grafická úprava: Vladimír Vimr
Vydala Česká televize v Edici ČT roku 2015.
Počet stran: 117
Kniha vypráví o dětech z malé podhorské vesničky, jak prožívají jaro, léto, podzim a zimu se všemi radostmi a povinnostmi. Střídání ročních období přinášelo různé zvyky a tradice.
Kniha obsahuje celkem deset příběhů: Jak to bylo na Tři krále, Jak to bylo o masopustu, Jak se Andulka bála Smrtky, Jak píšťalka pomohla, Jak se pomlázky ztratily, Jak odletěly čarodějnice, Jak Andulka hlídala Barborku, Jak děti pekly brambory, Jak to bylo na Mikuláše, Jak byla po Vánocích svatba.
Charakteristika postav: Martínek je hodný, neodmítl Honzíka. Děda Koudelka udělal klukům černou kozu. Babička Koudelková pomohla klukům s masopustem. Jak to bylo o masopustu: V únoru pole odpočívala pod sněhem a zima ještě vládla, ale dny se už prodlužovaly. Za dveřmi bylo to nejveselejší úterý v roce, masopustní. Všichni se těšili na maškarní průvod a na koblihy a jitrnice. U Vojtů byla zabijačka. Děda Koudelka vyřezával nožem hlavu kozla, která byla nasazená na dlouhé holi s navlečenými plechovými pokličkami do průvodu pro čerta. Babička Koudelková smažila koblihy. Martínek s Honzíkem si na koblihách pochutnávali. Zítra o půlnoci začne půst a drží se celých čtyřicet dní až do Velikonoc, aby se tělo a duše mohly očistit. Kluci se vsadili s dědou, že se budou mít dobře celý půst. Když vyhrají, dostanou nůž, když ne, budou v létě pást kozu. Na druhý den slavnostně vykročil masopustní průvod. Maškary táhly od chalupy k chalupě a všude jedly, pily a tancovaly. Kluci se převlékli za šášu s malým žebřiňáčkem a Dařbujána s obrovským břichem. Na břichu schovával koš, do kterého u každého domu schovávali jídlo. Čert si jich všiml. Když už měli plný koš, běželi za dědou Koudelkou, ale ten nebyl doma. Za nimi stál čert, který jim domluvil, aby vše vrátili. Pod maskou čerta se schovával děda Koudelka a liboval si, jak kluky napravil a ještě mu budou celé léto pást kozu.
Knížka se mi líbila, hezky se četla, ke každému příběhu jsou doplněny obrázky, pořekadla, přísloví a lidové písničky. Doporučila bych ji Marušce protože ji má ráda, viděla ji v televizi. Je pro čtenáře od pěti let.

Mach a Šebestová na cestách

Autor: Miloš Macourek
Ilustroval: Adolf Born
Vydalo nakladatelství Albatros, a.s., Praha, roku 2000.
Počet stran: 108
Druh literatury: pohádka
Kniha obsahuje sedm dobrodružství školáků ze 3.B Macha a Šebestové, ve kterých navštíví Paříž, aby zachránili tetu Vilmu přímo z lví tlamy, na Severním pólu najdou v medvědím doupěti ztraceného profesora Trejbala, vykoupou se v Amazonce a ještě k tomu najdou zlatý poklad, s pomocí kouzelného sluchátka se v Africe utkají s domorodým kouzelníkem, vydají se do Austrálie najít svého ztraceného psího kamaráda Jonatána, který v dalším příběhu málem udělá kariéru v Hollywoodu a nakonec v moři u Havajských ostrovů naleznou ohromující vynález inženýra Křečka.
Blížil se konec školního roku a paní učitelka vyvolala Horáčka s Pažoutem, aby se pochlubili s domácím úkolem. Ale ten neměli. Paní učitelka vyvolala vzornou žákyni Trejbalovou, ale ta úkol také neměla, rozbrečela se, že mají v rodině smutek, že strýček Leopold, který byl profesorem ve výzkumném ústavu zmizel v polárních končinách. Mach a Šebestová se rozhodli vypravit na Severní pól a ztraceného profesora najít a že jim pomůže kouzelné sluchátko. Ale to uslyšeli Pažout s Horáčkem, našli sluchátko a proměnili se v palčáky, aby se dostali s Machem a Šebestovou na Severní pól. Šebestová si vypůjčila psa Jonatána od paní Kadrnožkové a s Machem se pomocí sluchátka ocitli uprostřed Severního pólu. Machovi byla veliká zima, chtěl si obléknout palčáky, ale jen se jich dotkl, objevil se před nim Horáček s Pažoutem. Těm byla ještě větší zima, začali pobíhat, ale prolomil se pod nimi led, žbluňkli do vody a zamrzli v ledovém kvádru. Mach je vysekal a naložili je na saně. Šebestová si všimla, že k nim jdou medvědi a jeden v brýlích na ně mává a volá. Ukázalo se, že to není medvěd, ale profesor Leopold, který se ztratil ve sněhové bouři a od té doby žije v medvědí rodině. Naučil se jejich řeč a až se vrátí do ústavu, napíše o ledních medvědech knihu. A tak se vrátili pomocí sluchátka všichni domů. Horáček s Pažoutem byli stále v kostce ledu a jejich rodiče rozhodli, že je tak nechají zamrzlé celé prázdniny, aby nedělali neplechu.
Charakteristika jednajících postav: Horáček a Pažout jsou nepořádní, neudělali domácí úkoly, Mach a Šebestová jsou hodní, vydali se hledat profesora, Kadrnoržková je hodná, půjčila Machovi a Šebestové psa. Mach pomohl Pažoutovi a Horáčkovi. Medvědi vzali profesora do rodiny. Strýček na Macha a Šebestovou mával.
Kniha je určena dětem od šesti let. Doporučila bych ji Marušce, protože ráda cestuje. Je zajímavá tím, že Mach a Šebestová cestují po zemi. Kniha se mi líbila, nejvíce se mi líbilo, jak Mach a Šebestová byli v Paříži. Četla jsem ji dva týdny.

Kosí bratři

Ilustroval: Ivo Šedivý
Autor: Ludvík Středa
Vydalo nakladatelství Albatros a.s. Praha roku 2015.
Počet stran: 93
Druh literatury: pohádka
Kniha obsahuje 15 dobrodružství kosích bratrů, staršího Josefa a mladšího Václava, jeden bez druhého neudělají ani krok a vyvádí spolu pěkné kousky.
Byl pátek a kosové měli neklidné spaní, nemohli se dočkat zítřejší pouti. Ale dočkali se, to bylo slávy. Václav si všiml střelnice, vletěl do ní, zavadil nešikovně o kováře a ti začali bušit do kovadliny jako při zásahu. Ale než se chlapík ve střelnici vzpamatoval, byl Václav pryč. Josef dostal chuť na sladkou vatu. Nakláněl se nad cukrářským kotlíkem, až do něj spadl. Václav měl co dělat, aby ho z té cukrové koule vysvobodil. Když se vydováděli na houpačkách, uviděli stánek s balónky a hned je chtěli. Ale neměli dvě koruny, aby si mohl koupit každý jeden. Přemlouvali prodavače, že mu nafouknou 100 balónků, aby jim slevil. Ale prodavač si to rozmyslel a nakonec museli nafouknout 250 balónků. Ale pouť pomalu končila a balónky už nikdo nekupoval, a tak prodavač, který všechny balónky držel, se začal vznášet. Kosí bratři ho dohonili, propíchli mu balónky zobáky, až prodavač skončil uprostřed rybníka. Ze zbývajících balónků si každý kos vybral barvu, kterou si přáli.
Charakteristika postav: kosí bratři Václav a Josef – je s nimi legrace a pomáhají. Prodavač je vychytralý a lakomý.
Kniha je určena pro děti od pěti let. Doporučila bych jí Ádě, protože už podobnou knížku četla.
Kniha se mi moc líbila, je plná hezkých obrázků a je zajímavá tím, jak si kosí bratři poradí v každé situaci a kdekomu pomůžou. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: Jak se měli na pouti, Jak chodili před černý les, Jak udělali dobrý skutek,Jak měli starosti s vrtulníkem, Jak si vyšli do zoologické zahrady, Jak přišli o kolo, Jak stavěli metro, Jak namalovali na zeď čerta, Jak jim učaroval létající koberec, Jak si zalyžovali, Jak se z Kamila stal větrný kohout, Jak se polepšili, Jak hledali dělovou kouli, Jak zkrotili lva Artura, Jak si vyjeli na zájezd

Pohádky čaroděje Archibalda

Autoři: Rudolf Suk, Petra Suková
Foto: archiv Hrad a zámek Staré Hrady
Vydal Tarbon, spol. s r.o., Staré Hrady v listopadu 2011.
Počet stran: 109
Druh literatury: pohádka, příběhy
Tato kniha obsahuje prvních sedm starohradských pohádek a příběhů. Hrad i zámek Staré Hrady je rozdělen na různé okruhy, od pohádkového sklepení až po Hradní pohádkovou půdu, je tu spousta starohradských pohádkových bytostí a ke každému je při prohlídce vyprávění či pohádka, která je zapsána v knize.
Názvy kapitol: Jak nejvyšší pohádkový čaroděj Archibald I. na hrad a zámek Staré Hrady přišel, Pohádkla o vodnickém králi Škeblovi a princezně Ráchandě, Pohádka o začarovaném starohradském mlýnu, Čertenická pohádka o Kleofášovi a Kalamáře, Pohádka o Ondrovi a Čertovské kovárně, Pohádka o obru Zelijášovi a jeho ženě Knedlindě, Pohádka o víle Květce Piruetce, Pohádka o čarocezně Alemajdě
Kováři Jírovi se blížil jeho odchod na kovářský odpočinek. Držel si v kovárně dva tovaryše Ondru a mladého mlynáře, kteří se u něho učili kovářskému řemeslu a tomu lepšímu chtěl kovárnu předat. Mladší tovaryš Ondra byl moc šikovný. Syn mlynáře se nejdříve učil u otce, ale byl nešikovný a šidil kupce, tak ho otec vyhnal ke kováři, že při kování nic nezkazí. Ale mýlil se. U kováře jen udržoval oheň. K jiné práci ho kovář nepustil. Když nadešel čas, kovář Jíra dal oběma tovaryšům kus železa a měli z něj ukovat mistrovské dílo. Ondra se hned pustil do práce a ukoval krásného kohouta s věnováním: Pro Jíru . Mlynář celou dobu ležel na slámě a spal. Když se probudil, byl v kovárně sám. Udělal v ohni z železa uzel a na něj věnování: Pro Jíru Ondra. Pak vzal kohouta a na něj přidal k věnování Mlynář. Když starý Jíra uviděl díla, za uzel Ondru vyhnal a mlynáři předal kovárnu.Ten ale nic neuměl, tak se upsal čertu, aby uměl kovat. Vše mu šlo a po půl roce zbohatnul. Ale za rok si ho čert odnesl a musel za trest okovávat čertům kopyta, ale neuměl to a všichni čerti kulhali. Kovárna také propadla peklu a stala se z ní čertovská kovárna. Ale čerti na práci také nebyli, tak předali kovárnu Ondrovi. Vždyť pořádná kovárna potřebuje dvě šikovné ruce, hlavu plnou nápadů, ale hlavně lidské srdce. Teprve pak se dílo daří a je všem k užitku.
Tuthle kovárnu můžete spatřit na prvním nádvoří hradu Staré Hrady u Jíčína. A pokud budete mít kapičku pohádkového štěstí, uvidíte v ní pár popletených strahohradských čertů.
Charakteristika jednajicích postav: kovář Jíra je hodný, ale nechal se obelstít mlynářem. Ondra je šikovný, hodný. Mladý mlynář je nešikovný, líný, vychytralý.
Kniha je určena čtenářům od osmi let. Je zajímavá, plná fotek. Koupila jsem si ji přímo na hradě Staré Hrady, když jsme zde byli na výletě. Chtěla jsem si znovu přečíst pohádky a příběhy, které nám vyprávěla strašidla, co tu provázejí turisty. Doporučila bych ji Zuzce, protože má ráda strašidla. Četla jsem ji tři týdny.

Starohradské pohádky čaroděje Archibalda II.

Autoři: Rudolf Suk, Petra Suková
Foto: archiv Hrad a zámek Staré Hrady
Vydal Tarbon, spol. s r.o., Staré Hrady v listopadu 2011.
Počet stran: 109
Druh literatury: pohádka, příběhy
Tato kniha obsahuje dalších sedm starohradských pohádek a příběhů. Hrad i zámek Staré Hrady je rozdělen na různé okruhy, od pohádkového sklepení až po Hradní pohádkovou půdu, je tu spousta starohradských pohádkových bytostí a ke každému je při prohlídce vyprávění či pohádka, která je zapsána v knize.
Názvy kapitol: Jak nejvyšší pohádkový čaroděj Archibald I. na hrad a zámek Staré Hrady přišel, Pohádka o draku Třífrňákovi, Pohádka ze Zimního království, Pohádka o čaroději Mydlifousovi, Pohádka o starohradských skřítcích, Pohádka o víle Vitamíně a sedmi bacilácích, Pohádka o hostisnkém Hamounovi, Pohádka o čarodějném učni PanPínovi
To bylo tehdá o Filipojakubské noci, kdy starohradské čarodějnice pořádají čarodějný pohádkový rej. Vždy se předhánějí v umění letu na koštěti, když čarodějnice Pína vymyslela, že mají vše nad zemí prolétáno, a tak zkusí prolétnout podzemí. Vydala se na let do hradního tajemného sklepení. Prolétla čertovským komínem, spatřila malého panáčka. Ten vypil elixír zapomnění a neví, kdo je. Pína mu dala jméno PanPíno a stala se jeho kmotrou a opatrovnicí. Sedli oba na koště a prolétli kolem vodníků, navštívili dědečka Piksličku, zastavili se u obrů, přes ledové království se dostali k draku Třífrňákovi a víle Pyrolíně a poslední zastavení měli v pravém starohradském pekle. Pomalu byl čas k návratu a najednou na ně spadla síť. Chytil je čaroděj Zlomyslín, který je celou dobu sledoval a chtěl chlapce, kterého si ukradl ve světě člobrdíků, že mu bude pomáhat zločarovat. V tom se ale objevil nejvyšší čaroděj Starých hradů Archibald I., který Zlomyslína zahnal a z PanPína se stal čarodějný učeň Archibalda I.
Charakteristika jednajicích postav: Čarodějnice Pína je hodná a ráda pomáhá. Čaroděj Zlomyslín je zlý, unáší děti a zločaruje. Archibald I. chrání hrad před vším zlým a všem pomáhá. Chlapec PanPín po elixíru zapomnění si nic nepamatuje, je chytrý a nadaný.
Kniha je určena čtenářům od osmi let. Je zajímavá, plná fotek. Koupila jsem si ji přímo na hradě Staré Hrady, když jsme zde byli na výletě, chtěla jsem si znovu přečíst pohádky a příběhy, které nám vyprávěla strašidla, co tu provázejí. Doporučila bych ji Marušce, protože se ráda bojí. Četla jsem ji tři týdny.

V peřině

Autor: Miroslav Adamec
Ilustroval: Miroslav Adamec
Vydalo nakladatelství XYZ, s.r.o. v Praze roku 2011.
Počet stran: 165
Druh literatury: pohádka
Charakteristika postav: Vendulka a Matěj jsou děti z čistírny peří, vymýšlejí hlouposti. Babička je rázná, ale spravedlivá. Maminka je hodná a starostlivá. Tatínek je popletený, šije bundy pro horolezce a bojí se výšek. Paní Hilda je vykladačka snů, je zlá, zavírala syna do chlívku. Holubář je syn paní Hildy, je hodný a vystrašený.
Matěj a Vendulka jsou děti z čistírny peří, kterým rodiče shánějí paní na hlídání. Dědeček přišel na způsob, jak vyčistit peřiny od zlých snů. Jenže když se přistěhuje paní Hilda, která vykládá sny, bojí se, aby nepřišla o zákazníky, a tak si dá vyčistit svou černou peřinu plnou zlých snů do čistírny a čistička zlých snů se rozbije a strašidla ze snů, co se dostávala z peřin do sklepení, musela babička zavřít na petlici. Krásná paní z plakátu, co se zdála panu Karlovi, se dostala ven a dokonce začala hlídat děti jako chůva. Děti byly spokojené, nemusely uklízet a nic dělat. Ale do pana Karla byla zamilovaná švadlenka Bětka, která mu neustále nadbíhala, ale on si jí nevšímal. Jednoho dne, když hlídal děda děti, chtěl Vendulce naklepat peřinu, ale odemkl kombinaci peřiny a ta ho stáhla dovnitř. Za nějakou dobu se ztratila v peřině i Vendulka. Když se Matěj rozhodl, že ji zachrání, vzal s sebou tatínka. Nejdříve našli dědu sedět u stolu s půllitrem a v něm pěna z peří, který spal. Když ho probudili, našli i Vendulku. Čistička se mezitím opravila a maminka s babičkou dali Vendulky peřinu vyčistit. Ve sklepení se objevil mezi těmi všemi strašidly tatínek, Matěj, Vendulka a děda. Nakonec vše dobře dopadlo a čistírna čistila peřiny dál.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji tři týdny. Líbila se mi, jsou v ní texty písní a fotografie z filmu. Doporučila bych ji Marušce, protože ráda zpívá a kniha se hezky čte.

Aprílové dobrodružství

Autor: Helena Cetnerová
Ilustroval: Jaromír František Palme
Vydalo nakladatelství Fragment ve společnosti Albatros Media a.s. Praha roku 2016.
Počet stran: 106
Kniha vypráví o dívce Emě, která se dočkala 1. dubna, kdy slaví deváté narozeniny a dostala od rodičů výlet lanovkou na zámeček Větruši. Netuší, že jí a její kamarády čeká dobrodružství a všichni se přenesou do minulosti. A že bude veselo, je více než jasné, je přece apríl, nejbláznivější den v roce. Je 1. dubna a Ema slaví deváté narozeniny. Na oslavu pozvala kamaráda Robina, který přišel s opičkou Magdou, kterou si vypůjčil, protože rodiče pracují v cirkuse. Dostala mnoho dárků a poslední byl, že celá rodina vyrazí lanovkou na Větruši na obrovský zmrzlinový pohár. Nakonec tatínek vymyslel, že bude na Větruši dřív autem než lanovkou, tak nakonec do lanovky nastoupila jen Ema s Robinem a opičkou. Najednou nad sebou měli černý mrak, zvedl se silný vítr a z mraku vyšlehl oslňující blesk. Lanovka byla najednou pryč a vše vypadalo tak zchátrale. Kolem běhaly děti a křičely "paní soudružko". Dali se do řeči s chlapcem Márou a pak s dětmi odjeli do města. Přespávali u Máry. Ema zjistila, že je to její tatínek. Druhý den šli do školy, kde se opička Magda předvedla knedlíkovým útokem v jídelně. Vymýšleli, jak se dostat zpět do budoucnosti, ale nic nevymysleli. Pomáhali dětem s tenisovou brigádou, prali velké prádlo, dostali diplom za 1. místo v tenisovém turnaji. Další den vyrazili na návštěvu do Krupky, kde měl Mára babičku a dědečka. A nakonec šli za dědečkem, který vozí turisty na lanovce. Nasedli do lanovky, Mára se k nim už nevešel a Ema s Robinem a opičkou Magdou vystoupili na terase pod Větruší, kde bylo plno turistů. Děti lízaly zmrzlinu a jim došlo, že jsou konečně zase doma.
Druh literatury: pohádkové vyprávění
Chrakteristika postav: Ema je hodná, vzala opičku Magdu k nim domů. Robin přivedl na apríla opičku. Opička Magda je chytrá, umí se schovávat. Robinovi rodiče půjčili Robinovi opičku, protože dělají v cirkusu. Rodiče Emy jí udělali narozeninovou oslavu. Paní učitelka nechala Emu a Robina uklízet knihovnu.
Kniha mě zaujala tím, co se může vše na apríla stát. Hezky se četla, kapitoly byly plné zážitků. Doporučila bych ji Zuzce Chourové, protože si myslím že má ráda opičky. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: Překvapení, Apríl ve škole, Sešit plný tajemství, Lanovka na Větruši, Opička v autobuse, Konečně to zapadá do sebe, Magda piromanka, Snídaně u Máry, Semtele má průšvih, Robin nacvičuje na spartakiádu, Knedlíkový utok, Tenisová brigáda, Kačenka to nechápe, Závody v šipkách, Čarování v parku, Velké prádlo, Zvláštní sen, Jako ryba ve vodě, Klavír a bramboráky, Aprílové počasí, Tenisový turnaj, Výlet do Krupky, Konečně doma.

Klub záhad - Dům příšer

Autor: Thomas Březina
Ilustroval: Wolfram Nowatzyk
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2007.
Počet stran: 116
Druh literatury: detektivní příběhy
Kniha vypráví o vile, kde žije chovatel plazů. Všichni si myslí, že z jeho zvířat se v noci stávají netvoři a toulají se po městě. Když Jupitera napadne jedna příšera, rozhodne se s přáteli z Klubu záhad, že proniknou do vily a prozkoumají tajemství.
Kniha obsahuje kapitoly: Netvor, Pronásledování, Ropuší sloupy, Požírač koček, Ledový chlad, Shnilé maso, Výhružka, Osvoboďte mě!, Další hádanky, Držte se dál!, Dvě hodiny po půlnoci, Lepkavý jazyk, Sousto, Klíč k záhadnému domu, Hon na netvory, Návnada pro netvory, V záhadném domě, Sklep, Pokus, Uvězněni, Není úniku?, Žádné další experimenty
Charakteristika postav: Jupiter je bratranec Vicky, vyřeší záhady. Vicky má detektivní schopnosti, začala sama pátrat po příšerách. Nick je mladší bratr Vicky, je hodný, připojil se k nim. Franklin Wechselburg je hodný, vysvobodil děti z vily. Fred Wechselburg zavřel děti ve vile.
Členové detektivního klubu Jupiter, Vicky a Nick se procházeli Šedou uličkou, kde byly neobydlené domy čekající na demolici, najednou se před nimi objevila kočka a záhy zmizela a nikdo neviděl kam a pak je pronásledoval jakýsi netvor, který v noci navštívil Jupitera a chtěl ho sežrat. Ale Jupiter mu zamotal jazyk a příšera spadla z okna a utekla. Další den se pokusili hledat netvora, až došli k podivné vile. Zpozorovali, že vilu navštěvuje pán, kterému v přikrytých košíkách cosi zapáchá. Chtěli se dostat dovnitř vily, ale bylo zamčeno. V jednom z domů našli pokoj, kde byly schovány všechny kočky, co se ztratily ve městě. Staral se tu o ně pán, který kočky chránil před netvorem. A netvor chodil do popelnic před domem vylizovat kočičí konzervy. Děti nakoupily kočičí konzervy a chtěly udělat past na netvora. Ale tu si všimly, že jsou dveře od vily otevřené a že vše prozkoumají. Dům byl plný terárií, v některých pestrobarevní hadi, v jiných leguáni, chameleoni a ještěrky. Najednou se začalo ozývat volání ze sklepa, kde byl zavřený Fred Wechselburg a chtěl pustit ven. Děti mu otevřely, ale nevěděly, že je to bratr pana Franklina, protože si byli velmi podobní a on utekl a je ve vile zamkl. Když se vrátil pan Franklin, zjistil, že jeho bratra Freda děti pustily a samy jsou zamčeny ve vile, mezi všemi hady a ještěry. Nakonec zjistili, že pan Fred je vědec a zabývá se geny. A on s geny experimentoval a implantoval si geny různých živočichů, až se z něj samého stával netvor, který chodil ulicemi. Nakonec ho vysvobodil jeho přítel, který mu dovezl protilék.
Kniha je určena pro děti od jedenácti let. Četla jsem ji tři týdny. Kniha se četla dobře, je vybavena superlupou, která pomůže odhalit správná řešení. Na konci knihy je klubová příloha o světě příšer, strašidelné triky Klubu záhad a Nickovy vtípky. Doporučila bych ji Zuzce, protože si myslím že už nějaké díly četla.

Boříkovy lapálie

Spisovatel: Vojtěch Steklač
Ilustroval: Adolf Born
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2011.
Počet stran: 189
Druh literatury: dobrodružství party kluků
Kniha je o Boříkovi a jeho partě kamarádů z Holešovic. Kluci zažívají různé příhody, ze kterých je většinou velký malér. I když se kluci někdy pěkně pohádají nebo poperou, dobře ví, že je nic nerozdělí a ze všeho nejradši mají legraci.
Kniha má osmnáct kapitol: Jak jsme překvapili paní učitelku, Tvrdé Y, Jak měl Aleš narozeniny, Sultán, Tyrl a Pihoun, Jak nám Aleš dostal papouška, Jak jsme lítali, Ku-ku?Ku-ku!, Jak jsme hráli ragby, Inspektor, Jak jsme jeli sto dvacet, Jdeme na věc, Jak jsme byl slepice, Exkurze je poučný výlet, Jak na mne sedla noční můra, Jak dědeček ukradl Evelínu, Jak jsme hráli tichou poštu, Jak je těžké vybrat si správné povolání.
Charakteristika postav: Bořek je jedináček. Čenda je nejmenší. Aleš je nejtlustší, protože strašně rád jí. Mirek je největší. Kluci jsou nerozluční kamarádi a pěkní rošťáci.
Nejvíce se mi líbila kapitola "Jak měl Aleš narozeniny": Protože kluci neměli peníze na dárek, tak Alešovi dali starou vařečku vytaženou z popelnice, kde nožem bylo vyryto "Alešovi k narozeninám". Po bohaté hostině, kterou připravila Alešova babička, se kluci začali nudit. Tak vymysleli šlehačkovou bitvu. Vzduchem lítaly kremrole, indiánky i rakvičky. Byla to pro ně veliká legrace, ale až do doby, než se probudila Alešova babička. Když babička uviděla tu spoušť, kterou kluci udělali, popadla vařečku, kterou dostal Aleš k narozeninám a všichni s ní dostali výprask.
Kniha se četla pěkně, kluci vymýšlí samé legrácky a vylomeniny, u kterých jsem se nasmála, ale nakonec je z toho pořádný malér. Četla jsem ji měsíc.
Knihu bych doporučila Zuzce Tatíčkové, protože je rošťák jako oni. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Chaloupka na vršku - nové příběhy

Autorka a ilustrátorka: Šárka Váchová
Vydala Česká televize v Edici ČT v roce 2016.
Počet stran: 93
Druh literatury: pohádka
Kniha vypráví o třech sourozencích, Mařence, Andulce a Honzíkovi a jejich kamarádech, Apolence a Martínkovi, kteří žijí v malebné podhorské vesničce prostý a ne zrovna lehký život. Má šest kapitol: Jak se narodila Barborka, Jak se lodičky potopily, Jak kluci hledali poklad, Jak to bylo o žních, Jak bylo na svatého Václava, Jak to bylo na Dušičky.
Charakteristika postav: Mařenka je nejstarší sestra Andulky a Honzíka. Andulka poslouchá Mařenku. Apolenka je kamarádka Andulky. Honzík pomáhá hodně tatínkovi a vyřezává z dřeva postavičky. Martínek je kamarád Honzíka. Děda Koudelka vypráví dětem pohádky.
Bylo po Velikonocích, sluníčko vytáhlo Apolenku a Andulku na dvůr. Skákali přes švihadlo a pak šli s Martínkem za Honzíkem, který pomáhal tatínkovi, který z velkého kmenu šel vyřezávat úl pro včeličky ševce Matěje. Kluci si vzali kusy tlusté kůry, kterou tatínek očistil ze stromu a vymysleli, že půjdou vyřezávat lodičky. Mařenka vyprala prádlo a Honzík ho měl odvést k potoku, aby ho Andulka mohla kropit, aby se na sluníčku hezky vybělilo. U rybníka potkali dědu Koudelku. Překvapeně ho pozorovali, jak hází do vody otepi svázaného proutí. Nakonec jim došlo, že to má na košíky, kdy se musí máčet proutí do vody alespoň týden, aby bylo pěkně ohebné. Honzík s Martínkem si vyřezávali loďky, Andulka s Apolenkou kropily prádlo. Děda Koudelka jim při tom vyprávěl o svatém Jiří. Než dovyprávěl, kluci měli loďky hotové a rozhodli se, že si po proudu dají závody, která loďka dopluje nejdále. Obě loďky se předháněly, než propluly mezi nohy čápa, který zrovna lovil žáby. Vtom mu ze zobáku jedna žába vyskočila a skočila na Honzíkovu loďku. Jeho loďka zpomalila a když byla žába v bezpečí daleko od čápa, zase z loďky vyskočila. Zvrhla při tom loďku, plachta zahučela do vody a loďka se potopila. A tak nakonec závod vyhrál Martínek.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem četla první vyprávění Chaloupky na vršku a zajímaly mě další příběhy dětí z vesničky. Četla se hezky, je plná fotografií, pranostik, pořekadel a přísloví, ale také písniček. Četla jsem ji dva týdny.
Knihu bych doporučila Páje, protože si myslím, že by se jí líbila. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Hon na zloděje

Autor: Karin Müllerová
Ilustroval: Peter Klaucke
Vydalo nakladelství Mladá Fronta v Praze roce 2004.
Počet stran: 120
Druh literatury: detektivní příběh
Kniha má deset kapitol: Špatné zprávy, Na stopě, Vagabundovo noční dobrodružství, Zrádné oříšky, Neklidná noc, Hříbě v ohrožení, Loupež s následky, Ať žije náhoda!, Za pět minut dvanáct, Honička.
Charakteristika postav: Karolína s Filipem jsou hodní, pomohli Kristýně se záhadou. Kristýna je statečná, ničeho se nebála. Všichni tři přátelé jsou členové detektivní kanceláře Podkova. Jsou to mazaní detektivové, kteří rozumějí koním, jsou bystří pozorovatelé a řeší společně nejzapeklitější případy a usvědčují zločince.
Kniha vypráví o trojici mladých, odvážných detektivů, kteří řeší svůj pátý případ. V okolí jízdárny rodiny Martenových se množí krádeže sedel. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že tento statek je dalším cílem zlodějů. Mladí detektivové se pouští hned do pátrání, protože krádeže by mohly jízdárnu přivést na mizinu. Kristýnina spolužačka přišla do školy ubrečená, že jí někdo ukradl ze stáje, kde má koně, nové sedlo, které dostala před čtrnácti dny k narozeninám. Jenže Kristýna už věděla, že o víkendu v novinách psali o ztracených sedlech ve stejné jízdárně. Usoudila tedy, že tu řádí zlodějská banda, která se zaměřila na krádeže sedel v okolních jízdárnách. Její spolužačka jí pověděla, že si všimla chlápka, který se u nich vyptával, že by si k nim chtěl ustájit koně a jak mají zabezpečenou sedlovnu. Kristýnu napadlo, že se zeptá v ostatních jízdárnách, o kterých věděla, že se ještě nic neztratilo. Byl tam zrovna chlapík, který se vyptával na ustájení koně a zabezpečení sedlovny. Členové z Podkovy se rozhodli, že tu přes noc zůstanou a budou mít hlídku. Ale nakonec to prospali. Když ale banda vykradla i Kristýniných rodičů sedlovnu a hrozilo, že to byl jejich příjem a budou muset začít prodávat koně, pustili se členové Podkovy do pátrání. Všechny stopy je přivedli na staveniště k maringotce. Zjistili, že všechna ukradená sedla tu jsou schovaná pod dekami. Jenže než to oznámili rodičům a policii, maringotka zmizela. Ještěže Kristýna zůstala schovaná v maringotce a měla mobilní telefon. Pak už netrvalo dlouho a policie dopadla celou bandu zlodějů a Kristýna se v pořádku vrátila domů.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji tři týdny. Dobře se četla, je napínavá a pomůckou je detektivní podkova, která pomáhá luštit skrytý text. Doporučila bych ji Marušce, protože si myslím že by se jí líbila.

Zločin na dostihové dráze

Autor: Karin Müllerová
Ilustroval: Peter Klaucke
Vydalo nakladatelství Madá fronta v Praze roku 2004.
Počet stran: 116
Druh literatury: detektivní příběh
Detektivní kancelář Podkova, tedy její tři členové Kristýna, Karolína a Filip, řeší svůj první kriminální případ. Nádherný hřebec Primus Rex je v ohrožení, někdo chce zabránit, aby šampion vyhrál svůj poslední dostih. Děti mají prázdniny a tak se celé léto pomáhají v jízdárně s jezdeckými kurzy. Do jízdárny Martenových přivezli slavného klusáka Primuse Rexe, jeho majitel je baron. Přijeli sem trénovat šampióna na jeho poslední závod, pak už si bude dopřávat zasloužený odpočinek jako plemeník.Byla to jediná jízdárna, která měla dobrou polohu, terén a personál, stáje a pastviny. Ale jako by chtěl někdo Primusovi ublížit. Nejdříve se při tréninku rozepnul řemen, který mohl ublížit trenérovi, další den Filip přiběhl že je Primusovi zle a po vyšetření zvěrolékařem zjistili, že je předávkován bílkovinami.Další den při tréninku někdo oslnil koně a trenér spadl. Po pátrání členové detektivní kanceláře zjistili, že majitel koně je zadlužen a Primus je favorit klusáckého dostihu a musí startovat, protože na něj všichni vsází, potřeboval by baron, aby prohrál a vyhrál jeho druhý kůň Star. Pak by byl baron bez dluhů. Musejí tedy Primuse za každou cenu ochránit. V den závodu se objevil baron u trenéra a chtěl mu popřát štěstí, ale naštěstí si všichni všimli, že chce Primusovi dát banán. Ten okamžitě poslali k rozboru. Na konci závodu, kdy Primus vyhrál svůj poslední závod si děti všimli, že policejní auto odváží barona. Test byl nejspíš pozitivní a podezření se potvrdilo.
Kniha má jedenáct kapitol: Vznešená návštěva, Stopy v písku, Šňupka není šlupka, První důkazy, Někdo lže!, Primus v ohrožení, To bylo štěstí!, Indiánské triky, Dva jsou ze hry, Velký závod, Závěrečný spurt
Charakteristika postav: Karolína s Filipem jsou hodní, pomohli Kristýně se záhadou. Kristýna je statečná, ničeho se nebála. Všichni tři přátelé jsou členové detektivní kanceláře Podkova. Jsou to mazaní detektivové, kteří rozumějí koním, jsou bystří pozorovatelé a řeší společně nejzapeklitější případy a usvědčují zločince.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji tři týdny. Kniha se četla dobře, je napínavá a pomůckou je detektivní podkova, která pomáhá luštit skrytý text. Doporučila bych jí Zuzce, protože čte detektivky.

Klára na táboře

Autor: Pia Hagmarová
Ilustrovala: Barbora Kyšková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2014.
Počet stran: 124
Druh literatury: příběh
Kniha má dvanáct kapitol, každá kapitola je označena číslicí.
Kniha vypráví o dívce Kláře, která odjíždí na vysněný koňácký tábor. Sice s ní jede máma, ale to snad nějak přežije. Letní tábor je plný nových lidí a nových zážitků. Některá setkání by Klára klidně oželela, jiná jí zase moc potěší. A tentokrát se kolem Kláry nebudou točit jen kamarádky.
Charakteristika jednajicích postav: Klára je chudá dívka z rozvedené rodiny a hlavně je hodná. Lotta je dívka z bohaté rodiny, je zlá a namyšlená.
Je léto a Klára odjíždí s mámou a svým poníkem na vysněný koňácký tábor. Máma jí před rokem koupila poníka Stára a tatínek, protože na ní nemá čas, jí zaplatil tábor na Borovém vršku, kde je i hřebčín, kde chovají arabské plnokrevníky. Nahoře na kopci stojí červená stáj, jízdárna a kolem se rozprostírá pastvina se zelenou trávou. Sice už na Stárovi cvičí skoro rok, tak žádná pořádná jezdkyně není a to by se tu vše měla naučit.Po příjezdu je hned přivítaly kamarádky, se kterými se tu seznámila, když tu byla na výpravě. Ale přijela sem na tábor i kamarádka Lotta, se kterou se Klára dříve starala o koně Sigge, soupeřili o něj a každá ho chtěla jen pro sebe. Ale nakonec si ho koupila Lotta. Od té doby se potkaly ještě několikrát a jejich nepřátelství se ještě více prohlubovalo. Byla to velká náfuka a Klára jí hlavně záviděla Sigge. Když jela Lotta na projížďku, ze křoví vyletěl pták, lekla se ho, vysmekly se jí otěže a Siggovi se zamotaly kolem nohou a spadl na ni. Klára byla ta, která ji i Sigge našla a zachránila jim život a odvedla je zpět do tábora. A od té doby jsou nejlepší kamarádky a tábor si pořádně užívají.
Kniha je určena pro čtenářky od devíti let. Četla se hezky, bylo zajímavé, jak celý příběh dopadne. Nakonec vše dopadlo dobře. Doporučila bych jí Marušce, protože jezdí na tábory a myslím, že by jí knížka zaujala. Knihu jsem četla čtyři týdny.

Tajemství srdce

Autor a ilustrace: Šárka Váchová
Vydala Česká televize v edici ČT v roce 2016.
Počet stran: 93
Druh literatury: pohádka
Kniha vypráví o dvou králostvích, jedno má laskavého a spravedlivého krále Slavomíra a to druhé, zlého krále Murdychora. Má 10 kapitol: Jak král Murdychor čaroval a jak se královně Marianě narodil syn, Jak král Slavomír bojoval s králem Murdychorem a jak byl malý princ zachráněn, Jak Jiřík vyrůstal u rybáře Jakuba a jak se král Murdychor málem utopil, Jak Jiřík sloužil u krále Murdychora a co všechno se naučil, Jak se chtěl král Murdychor Jiříka zbavil a jak se dozvěděl o princezně se zlatými vlasy, Jak král Murdychor porozuměl řeči zvířat a co z toho vzešlo, Jak Jiřík cestou pomohl zvířátkům a jak ho rybáři dovetli na ostrov krále Blažeje, Jak Jiřík plnil tři úkoly a jak si vysloužil princeznu Zlatovlásku, Jak chtěl král Murdychor omládnout a jak láska zvítězila nad zlem, Jak byla svatba a jak Jiřík našel svou maminku, královnu Marianu.
Charakteristika postav: Jiřík je statečný, nikoho se nebál. Murdychor je zlý a chamtivý, chtěl vše pro sebe. Zlatovláska je spravedlivá, zachránila Jiříka.
Byla dvě království, jedno Slavomírovo, kde se lidem žilo dobře a to druhé Murdychora, kde lidé žili v bíbě a nouzi, zatímco jejich panovník se topil ve zlatě a stále mu to bylo málo. Pomocí zlých čar a kouzel zničil Slavomírovo království a chtěl získat i jeho syna, který se narodil. Aby ho nezískal, dala královna rozkaz, aby ho rytíř poslal v koši po vodě. Našel ho rybář Jakub a společně se svou ženou ho vychovali. Murdychor se jednoho dne dostal k rybáři a jejich syn Jiřík se mu líbil, tak ho vzal do služby. Jednoho dne přijeli potulní kejklíři, kteří zpívali o zlatovlasé panně. Král ji chtěl mít, proto poslal Jiříka, aby mu ji dovedl. Jiřík se ale do Zlatovlásky zamiloval a po návratu mu dal Murdychor stít hlavu. Zlatovláska ale měla lahvičky s živou a mrtvou vodou a Jiříka zachránila. Murdychor viděl, jak Jiřík omládl, tak si nechal také stít hlavu, ale už na něj nezbyla živá voda. Tak království začal vládnout Jiřík se Zlatovláskou.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji tři týdny.
Kniha je zajímavá tím, že v ději jsou obsaženy známé pohádky. Četla se hezky, jsou v ní krásné ilustrace. Doporučila bych ji Áďě, protože si myslím, že by se jí líbila.

Inspektor Fousek na stopě

Autor: Hana Lamková
Ilustrace: Eva Sýkorová - Pekárková
Vydala Česká televize v edici ČT v roce 2016.
Počet stran: 94
Druh literatury: detektivní příběhy
V budově Ministerstva pro odhalování nevysvětlitelných záhad má svou kancelář inspektor Fousek. Když si ministerstvo neví rady, Fousek je vždy připraven. Má ve své kanceláři boudu, protože je pes. Jeho spolupracovnicí je seržantka kočka Micumiši a hlemýžď Herkules Maraton.
Kniha obsahuje deset minidetektivek: Případ s diamanty, Případ vesmírných signálů, Případ ztracených hodinek, Případ královny krásy, Případ ukradeného špekáčku, Případ duhové perly, Případ bílého králíčka, Případ starých mincí, Případ důležitého telegramu, Případ Teleštístko.
Charakteristika postav: Inspektor Fousek je hodný a bystrý, inteligentní detektiv. Kočka Micumiši je hodná, odvážná a parádivá kočka. Hlemýžď Herkules Maraton je přeborník ve zpomalování soudních jednáních.
Případ duhové perly: Bylo léto, ale Fousek a spol. byli nezastupitelní, tak jakákoliv dovolená nepřipadala v úvahu. Najednou přišel fax: "Na farmě perlorodek na pobřeží Kalifornie došlo ke krádeži vzácné duhové perly, okamžitě zahajte pátrání." Na pláži je přivítala paní vydra se svými dětmi a poradila jim, kde najdou farmu perlorodek. Protože je farma pod vodou, Maraton si vzal plavky, odložil domeček a vydal se na dno moře ke kolonii škeblí. Na jednu zaťukal, zrovna to byla ta, co se jí ztratila perla. Zatímco ji Maraton vyslýchal, krab na pláži objevil jeho domek a vzal si ho, že v něm bude meditovat. Fousek s Micumiši se projížděli na šlapadle. Když volali do domečku Maratonovi, ozval se neznámý hlas. Micumiši se vydala na dno moře, hledat Maratona, ale našla jen jeho domeček, vyklepala z něj kraba a vracela se na břeh, když jí chytla za nohu chobotnice. Podařilo se jí utéct a schovat se v kufru, který ležel na dně moře, ale chobotnice ji viděla a kufr zamkla na zámek. Mezitím byl Maraton unavený, usnul v dolíku na pláži. Fousek poprosil o pomoc paní vydru, která kufr otevřela a spolu s Micumiší se vrátili na břeh. Děti paní vydry s nimi chtěly hrát kuličky. Tak se střídali v hodu, když se trefili do důlku, probudili spícího Maratona, který podle fotky od škeble našel ztracenou perlu a konečně se mohl vrátit do svého domečku.
Kniha je určena pro čtenáře od jedenácti let. Četla jsem ji čtyři týdny.
Kniha je zajímavá tím, že obsahuje deset minidektivek podle večerníčku. Četla se hezky. Doporučila bych ji Zuzce, protože si myslím, že by ji měla přečtenou za jeden den.