wz

Absolventi školy v roce 2010

čtenářský hradS pravidelným vedením čtenářského deníku na internetu jsme se svým učitelem Lubomírem Šárou začali ve třetím ročníku. S přečtenými knihami jsme jednou měsíčně seznamovali ostatní spolužáky, knihy jsme si navzájem doporučovali k přečtení. Po doporučených knihách někteří spolužáci skutečně sáhli a sami si je přečetli. Referáty o přečtených knihách jsme začali samostatně připravovat na počítači, vyučujícímu jsme je zasílali elektronicky. Ke každému referátu jsme přidali oskenovaný obrázek. Na počátku našeho posledního školního roku v lukavické škole jsme na stěnu ve třídě připevnili velký balicí papír s kresbou středověkého hradu. Na něj jsme vždy po přednesení referátu přidali lísteček - cihličku se svým jménem a názvem přečtené knihy.

V průběhu školního roku se nám ozvala nejprve dcera spisovatele Arnošta Víta a poté i sám pan spisovatel. Na internetu našli naše referáty, a proto nám napsali:

Dobrý den, můj táta Arnošt Vít zdraví Lukáše Boušku, kterému se líbila knížka Balík a Brundibára. Tatínkovi bude příští rok 90 let, a moc ho potěšila Lukášova recenze, kterou jsem náhodou objevila a pro tátu vytiskla. Pozdrav vyřizuju já, protože otec nemá připojení do internetu. Ale počítač používá, a nejvíc ho baví psát na něm básničky, pohádky a vyprávěnky pro děti. Naposledy vloni mu v nakladatelství Mladá fronta vyšla knížka Tři tucty bajek a jedna navrch. Jsou to převyprávěné klasické bajky, doplněné krásnými obrázky (malovala je Dora Dutková), a Lukášovi a jiným dětem by se asi dobře četla, protože má zvláštní a moc hezkou grafickou úpravu. Lenka.

Dobrý den, pane učiteli. Koncem září jste si s mou dcerou Lenkou vyměnili mejly o recenzi Vašeho žáka Lukáše Boušky mé knížky Balík a Brundibára. Teď už jsem napojen taky na internet a mohu Vám říci rovnou, že mě Váš nápad spojit zájem dětí se zájmem o knížky velmi zaujal, moc mu fandím a přeju Vám z celého srdce zdar a výdrž. Kéž by tak činili i ostatní pedagogové na všech stupních, to by snad současný nezájem o dětské knížky brzy pominul! Mám pro Vás i jeden nesmělý návrh: Máte patrně materiálu pro recenze dost, ale což zkusit občas dát dětem k posouzení texty dosud nevydané? Byl by to pro ně i motiv: Komupak se podaří být prvním čtenářem a říci autorovi, co si o tom textu myslím - a třeba ho i ovlivnit! Kdybyste (i Vaši žáci) měli o takovou spolupráci zájem, docela s chutí bych Vám dal na pospas třeba své Vyprávěnky a půlpohádky. Je to soubor 28 asi třístránkových pohádek a příběhů, které se odehrávají v půvabné vesničce poblíž známých Ratibořic a Babiččina údolí (v mém rodišti), jejichž aktéry jsou vesničtí strejci a tetky a hlavně kluci přibližně stejného věku, jako jsou Vaši žáci. Ve fantazii hlavního představitele, kluka Vítka, zasahují ovšem do běžných dějů a příhod pohádkové bytosti a z toho vznikají všelijaké, většinou úsměvné, zádrhely a patálie. Příběhy jsou mírně protkány místním podkrkonošsko-podorlickým nářečím, ale to by nemělo čtenářům vadit. Pokud by si to žáčci přáli, mohu jim nabídnout i jiné dosud nepublikované texty, mám jich několik habadějů, dokonce i v řeči vázané. Zamejlujte mi, prosím, pane učiteli, co Vy na to. Bude-li zájem, pošlu Vám text na disketě nebo jako přílohu k mejlu (i když ještě nevím, jak se to dělá). Třeba mi naznačíte, co bude pro Vás lepší. V každém případě Vám i Vašim žákům držím palce, aby Vám to vydrželo. Lukášovi vyřiďte, že i já mám mezi svými pravnoučaty (zatím 6 ks, sedmý přibude na jaře) taky jednoho Lukáše. Všecko dobré přeje Arnošt Vít.

Nabídku pana Arnošta Víta jsme uvítali – zaslal nám k přečtení své dosud nevydané Půlpohádky, Vyprávěnky a Vejškrabky. Většinu z nich jsme s chutí přečetli a jejich recenze zpracovali a zveřejnili na internetových stránkách Lidová slovesnost – Čteme, posloucháme a tvoříme v ZŠ Lukavice. Sami jsme se také pokusili vlastní vyprávěnky a půlpohádky sepsat. Některými jsme potěšili pravidelné čtenáře našeho časopisu Kvasnice.

Vytiskněte si čtenářské deníky absolventů školy v roce 2010.