Pavlína Drápalíková

České dějiny očima psa

Knihu vydalo nakladatelství Albatros a.s. v Praze roku 2004. Má 113 stran.
Napsala ji Martina Drijverová a ilustroval Petr Urban.
Kniha je určena pro desetileté děti.
Zařadila bych ji do pověstí.
Vždy se v nich objeví pes, který je taky hlavní postavou.
Názvy kapitol: Pes na hoře Říp, Pes a silný Bivoj, Pes, Libuše a Přemysl, Pes v dívčí válce, Pes a Horymír, Pes v lucké válce, Velkomoravská říše, Konstantin, Metoděj....a pes, Pes a kníže Václav, Pes a Slavníkovci.
Kniha je o tom, jak pes prochází naší historií. Jsou to známé pověsti, ale vždy se v nich objeví pes. Jednou se dokonce setkal i s mistrem Janem Husem. Ale já jsem si vybrala tu „Pes na hoře Říp“. Je to pověst, ale trochu v jiné verzi, než jak ji známe. Čech se svou družinou se vydal hledat úrodné kraje. Všichni už byli znavení, tak Čech prohlásil, že oni se psem se vydají na průzkum a ostatní si odpočinou. Tak šli. Až se zastavili udýchaní na velké hoře. Pes už padal páníčkovi k nohám a říkal, že tady zůstane. Ale stejně ho nikdo neslyšel. Až si Čech říkal, že tady zůstaneme. Ale stejně ho nikdo neslyšel. Tak si Čech říkal: „No, dobře, lidé jsou znaveni, zůstaneme tady!“ A lidé křičeli: „Hurá, hurá bude nám líp.“ A vtom jedno dítko, které se zrovna učilo vyslovovat „ř“, zvolalo „Bude nám říp!“ No ano, hora se bude jmenovat Říp! A krajina, kterou jsme objevili, budou Čechy. Pes se nafoukl a říkal, proč Čechy, já jsem je objevil taky. Ale měl to marné, a proto se vyšel hledat svůj kraj. Ale dnes víme, že „Psovi“, určitě neexistují.
Kniha je zajímavá tím, že v ní vystupuje pes.
Pes je srandovní a milý. Srandovní proto, že umí dobře mluvit a milý, že skoro vždycky ustoupí.
Kniha je velmi pěkná a taky se mi dobře četla, protože je moc hezky napsaná.
Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi srandu. Jmenovitě Danče, protože má taky ráda srandovní knihy.
Četla jsem ji jeden den.

Emil a Ida

Je to román pro děti.
Autorkou je švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová.
Do češtiny ji přeložila Dagmar Hartlová a ilustrovala Jarmila Marešová.
V roce 2006 ji vydalo nakladatelství Albatros v Praze.
Knížka má 67 stran a četla jsem ji 14 dní.
Skládá se ze tří kapitol, které na sebe nenavazují: Jak malá Ida chtěla provést skopičinu…., Emilova třístá dvacátá pátá skopičina…, Jaképak drahoty, řekl Emil…
Hlavní postavou je malý chlapec Emil, který žije se svou rodinou na statku Kocouří v Lonneberze v kraji Smalandu. Se svou sestřičkou Idou prožívají různá dobrodružství. Emil je neposedný rošťák, který tráví dny vymýšlením nejrůznějších skopičin. Není z těch, kteří by chtěli zlobit, ale rošťárny přímo přitahuje. Jeho neuvěřitelné kousky jsou nevyčerpatelné, a tak má tatínek Svensson v truhlárně stále veselo.
Knížka se mi velmi líbila, hodně jsem se u ní pobavila a určitě bych ji doporučila všem svým kamarádům. Určitě si ji přečtěte také.
Knížka je zajímavá tím, že v ní Emil zlobí. Proto bych ji doporučila Gabrielovi, aby viděl, jak to dopadá, když zlobí. Kniha je pro čtenáře od šesti let.
V první kapitole chtěla Emilova sestřička provést taky nějakou skopičinu. Šla si hrát ven s děvečkou Linou. Šly ke staré hrušni. Lina už musela domů, tak tam Ida zůstala sama. Najednou si všimla jejich slepice. Vajíčka, která slepice snesla, se Idě zdály zkažená, proto je všechna oťukala o hrušeň. Když šel tatínek z práce, strašně se rozzlobil a myslel, že to udělal Emil. Tak byl Emil zase v truhlárně a malá Ida byla smutná a říkala si, kdy se konečně dostanu do té truhlárny i já?

České pověsti pro malé děti

Jedná se o pověsti upravené tak, aby jim rozuměly i malé děti.
Autorkou této knížky je spisovatelka Martina Drijverová. Ilustrovala ji Dagmar Ježková.
V roce 2002 ji vydalo nakladatelství Sid a Nero v Praze. Knížka má 31 stran a četla jsem ji dva dny.
Skládá se z deseti kapitol, jednotlivých pověstí: Praotec Čech, Silný Bivoj, Libuše a Přemysl, Bruncvík, Král Ječmínek, Karlův most, Kouzelník Žito, Blaničtí rytíři, Faustův dům, Dalibor.
Vybrala jsem si pověst o Čechovi.
V charvátských zemích nebyli lidé spokojeni, proto se vydaly družiny se dvěma bratry Čechem a Lechem do dalekých zemí, aby lidé našli nová území. Po dlouhém putování došli až k velikému kopci a pod ním se usadili. Další den se jeden z bratrů, Čech, vydal na horu, aby se z jejího vrchu rozhlédl po kraji. Viděl krásný úrodný kraj, řeky a nížiny. Vše svým druhům vyprávěl, a tak se rozhodli, že zůstanou. Po svém vůdci dali zemi jméno Čechy.
Čech je šťastný a taky slavný, protože objevil horu Říp.
Do této knížky vybrala autorka nejznámější a nejkrásnější staré české pověsti. Pověsti jsou napsané velmi hezky a jednoduše, aby i děti mohly poznat část z historie našeho národa. Vystupují zde nadpřirozené bytosti, ale i postavy z běžného života. Ne všechny příběhy končí dobře, to je hlavní rozdíl mezi pověstí a pohádkou. Podstatná část děje je ale pravdivá.
Tato knížka se mi velmi líbila, byla spíš poučná než k pobavení. Dozvěděla jsem se z ní něco z naší historie. Svým kamarádům ji mohu doporučit.

Agáta a doktor Lupa

Autorky: Gerit Kopeizová a Jorg Sommerová
Ilustrace: Barbara Scholzová
Z německého originálu přeložila Blanka Mizerová.
V roce 2003 vydalo nakladatelství Fragment v Havlíčkově Brodě.
Knihu jsem přečetla za týden. Má 122 stránek.
Děj se odehrává v neznámém německém městě.
Agáta a její kamarád Lupa řeší různé případy.
Agáta s Lupou a dědou hrají karty. Agátě se nedaří, a tak z trucu odejde na zahradu. Něco zaslechne na dědově zahrádce, kde mu roste zelenina. Utíká tam. Ale zloděj byl rychlejší. Utekl s celou úrodou, co tam vyrostla. Chcete vědět, kdo byl zloděj? Nebo jak Agáta a Lupou případ vyřeší? A další dobrodružství, která je při řešení potkají. Tak si přečtěte tuto knížku a všechny záhady rozluštíte tak, jako já. Celá kniha je zajímavá a napínavá. V knížce je přiložená lupa, přes kterou, když se budete dívat, uvidíte skrytý obrázek. Knížka se mi velmi líbila. Doporučila bych ji těm, kteří mají rádi napínavé příběhy a taky všem kamarádům. Knihu bych zařadila mezi dobrodružné příběhy. Určitě si tuto knížku přečtěte.
Kniha je určena pro děti od devíti let.

O princezně Klárce a jiné pohádky

Vydalo nakladatelství Nové Město v Praze roku 2001.
Napsala jí Vlaďka Kopczyková a ilustrovala Patricie Kubská.
Knihu bych zařadila mezi pohádky. Hlavní postavou je Klárka. Je to velký snílek, protože v hodinách nedává pozor a sní o princi.
Kniha se mi líbila, protože je hezky napsaná. Doporučila bych ji Véně, vím o ní, že čte také ráda pohádky.
Je pro děti od šesti let. Četla jsem ji dva dny.
Obsahuje pohádky O statečné Dianě a čarodějnici Morděždě, Štěpánka a kocour Žofík, O Jindříškovi a nalezeném vajíčku, Jak se Petřík dočkal kamaráda, O Kryštofovi, Karlík Rozumbrada, O Pavlíkovi a víle Lilience, O ustrašené Aničce, O dobrotivém Míšovi, O Haničce a Helence.
Kniha má 104 stran.
Klárka v hodinách nikdy nedávala pozor a pořád jen myslela na to, že bude princeznou a vezme si ji krásný princ. Proto dostávala samé pětky, ale vůbec jí to nevadilo. Jednou při českém jazyce se Klárce zdálo o tom, že je princezna a uchází se o prince ještě s dalšími princeznami. Jenže vtom se tam objevila zlá čarodějnice a řekla, že princ si hloupou princeznu nevezme a Klárku změnila v telátko. Vtom se Klárka probudila, ale až doma v posteli. Přišla se na ní podívat maminka a lekla se. "Klárko ty máš kopýtka?" Klárka se okamžitě zvedla a utíkala k zrcadlu. "Neboj," řekla maminka. "Dělala jsem si z tebe srandu." A od té doby už Klárka ve škole nemyslí na prince ale na učení.
Kniha je zajímavá tím, že v každé kapitole jsou děti zlobivé nebo hloupé.

Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství

Knihu napsal Kenneth Grahame. Ilustroval ji Jindřich Čapek. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 2001. Má 174 stran. Zařadila bych ji do pohádkových příběhů.
Je určena pro děti od osmi let. Četla jsem ji pět dnů. Doporučila bych ji Vendulce, protože má ráda příběhy.
Kniha se mi líbila, protože je hezky napsaná a také se tak četla. Hlavní postavou je Žabák. Je velice neposlušný. Kniha je zajímavá tím, že v každé kapitole se jedná o Krysu a Krtka.
Krysa s Krtkem jsou dva dobrodružní braši. Setkali se na začátku jednoho jara. Od té doby spolu žijí v domku u řeky. Jednoho dne se Krtek seznámí s Vydrou, která se stala přítelkyní Krysy. Jednou jí budou hledat jejího synka Pavlíka, který je velký dobrodruh. Také si vypráví o Divokém lese, kde krtek poprvé spatří Jezevce. A hlavně jejich společným přítelem je Žabák, který je velký boháč a žije na Žabím hrádku. Ale budou to s ním mít těžké, protože on si každý týden měnil povolání. Jeden týden vesloval na loďce, potom si udělal kanárkově žlutou maringotku a skončil hned tím, že se vyboural. Pak se stavil Jezevec u Krysy a Krtka a navrhl jim, že jim toho Žabáka změní, jinak prý skončí v nemocnici. Ale ono to vůbec nepomohlo a za týden si koupil nejdražší vůz v okolí. Nakonec se jim povede změnit Žabáka a budou podnikat noční procházky a z Divokého lesa stane úplně krotký les a budou si tam hrát i malá mláďata.
Kapitoly: Na břehu řeky, Na silnici, Divoký les, Pan Jezevec, Sladký domov, Pan Žabák, Pištec za ranního svítání, Žabákova dobrodružství, Všichni jsou světoběžníky, Další dobrodružství.

Jozefínka

Olga Hejná je spisovatelka i ilustrátorka této knihy. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1984.
Kniha má 90 stran.
Jozefínka je příběh o tom, jak s pomocí laskavých a rozumných dospělých překoná dítě rozchod rodičů. Kniha je zajímavá tím, jak je napsaná.
Kapitoly: Deset nakreslených panenek, Jak Pepi hlídala Matěje, Starosti paní učitelky, Nepravé narozeniny, Jak se Baruška stěhovala, Čí je Jozefínka?
Kniha vypráví o pětileté Jozefínce Strunové z mladého rozvedeného manželství. Doma jí říkají Pepi. Jozefínka žije s maminkou Magdou, která si zanedlouho najde přítele Zdeňka. Její otec žije s přítelkyní, které všichni říkají Líza. Líza má malého synka Matěje. Pepi ho chodí obvykle hlídat. Ve školce nejvíce kamarádi s Baruškou a Tomášem. Jejich paní učitelka jejich život vůbec nechápala a měla obavy, jak ji máma s tátou živí, když Magda prodává koláče a Ota žije v jiné rodině. Co až půjde Pepi do školy? Ale Jozefínka si s tím starosti vůbec nedělala. Jeden čas víc kamarádila s Tomášem a Barušku jako by neznala. Každou neděli jezdili s rodiči na zahrádku a chodili na procházky. Když se Baruška stěhovala a Jozefínka o tom nic nevěděla, tak z toho byla smutná. Baruška jí pak řekla, že její maminka čeká miminko a že se budou stěhovat do většího bytu. Jenomže to nevěděla, že to bude jen o barák dál. Dokonce bydleli hned nad nimi. A tak se znovu skamarádili.
Kniha se mi velmi dobře četla. Doporučila bych jí všem holkám, co mají rády příběhy. Četla jsem ji dva dny. Hlavní postavou je Jozefínka. Je rozumná a paličatá.

Dobrodružství medvídka Pú

Ilustrátor: John Kurtz
Autor: Janet Campbellová
Vydalo nakladatelství Egmont Praha roku 2006
Počet stran: 192
Kapitoly: Medvídek Pú a medový strom, Medvídek Pú a bláznivý den, Medvídek Pú a Tygr, Medvídek Pú a Ijáčkovy narozeniny.
Kniha vypráví o nenasytném Púovi ze Stokorcového lesa, který by pořád mlsal jenom med. První kapitola vypráví o tom, jak bude medvídek pořád jíst a jíst až se neprotáhne ani králíčkovou norou a bude trvat dlouho, než zhubne. A nakonec se králíček rozzuří a rozeběhne se a Pú vyletí velikou rychlostí, až skončí v medovém stromě. Nejvíc se mi ale zalíbily dvě poslední kapitoly. Tam se Pú seznámí s bláznivým nevychovaným Tygrem, o kterém se mu bude dokonce i zdát. Bude na obtíž i ostatním zvířecím kamarádům, hlavně králíčkovi. V další kapitole se budou oslavovat oslíkovy narozeniny. Pú mu dá svůj hrneček na med a prasátko balónek, který mu nakonec omylem praskne. Kryštůfek Robin a moudrá Sova mu donesou spoustu dobrot. Ijáček je konečně poprvé šťastný, ale nikde nemůže chybět tygr.
Medvídek je nenasytný, protože pořád jí. Ijáček je pochmurný, protože vidí všechno černě. Kryštůfek je hodný, protože tráví volný čas se zvířátky. Sova je moudrá, proto každému radí.
Knihu bych zařadila do pohádek, velmi se mi líbila, také byly všude hezké barevné obrázky a doporučila bych jí Vendulce, protože čte ráda takovéto knihy. Kniha je určena pro děti od sedmi let, četla jsem ji týden. Je zajímavá tím, že je o přátelích ze Stokorcového lesa.

Bílý slon a jiné pohádky

Autorem je nejznámější finský spisovatel Mika Waltari. Ilustrátorem je Miloslav Disman. Některé kapitoly jsou zajímavé tím, že je vypráví sám spisovatel.
Vydal Knižní klub v Praze roku 2004. Kniha má 110 stran v devatenácti kapitolách a vypsala jsem jen polovinu: Bílý slon, Džingistánský princ, Pohádka o chlapci, který chtěl být zcela zvláštním malým chlapcem, Pohádka o stroji, který dělal myši, Pohádka o sportovním automobilu a nákladním autu, Nejkrásnější pohádka tety Hortenzie a Kirsti, plyšový pes a já.
V první kapitole Bílý slon, vypráví Mika Waltari o sobě, své dceři a její matce. Jeho dcera dostala modrého slona Emppu, aby otci pomohla vymyslet pohádku. Kapitola vypráví o velmi starém slonovi, který zažil mnoho princů a vozil je na korunovaci. Měl velmi krásnou stáj a vlastního sluhu, který mu nosil čerstvou zeleninu a každý den ho musel kartáčovat. Jednoho večera cítil, že se něco děje. Městem utíkaly davy lidí. Na náměstí se objevili cizí lidé a chtěli, aby pro ně místní „hnědí lidé“ začali s pracovat, chtěli z nich udělat otroky. Nad nimi kroužila letadla a všichni byli velice vyděšení. Slon kráčel městem a na něm seděl král. Mířili rovnou na náměstí. Pak se král postavil a prohlásil: „My chceme být svobodní. Ať si nás třeba zabijí.“ Lidé si domů běželi pro staré meče a všechno, čím by mohli bojovat. Vtom cizinci začali střílet a házet šípy a slonovi se zabořily přímo do obřích tlap. Po chvíli neúspěchu cizinci ustoupili a vzdali se.Všichni se radovali, jen bílý slon se najednou zhroutil před mramorovým schodištěm paláce a zavřel oči. Zachránil je, ale sám zemřel.
V knize jsou i další zajímavé pohádky. Třeba o kocourovi Mourovi, který vynalezl stroj na myši, nebo o chlapci, který se naučil létat. Charakteristika postav: Slon je starý a odvážný, protože žil velmi dlouho. Mour je vynalézavý, protože sestrojil stroj na myši. Chlapec je šikovný, protože se naučil létat.
Knihu jsem četla jeden měsíc a týden. Doporučila bych ji všem kamarádkám, je opravdu krásná. Líbilo se mi na ní, že pohádky byly netradiční, zvláštní.
Kniha je pro čtenáře od osmi let.

Z útulku až k moři: na kole se psem Ernestem

Autory jsou Michal Jon a Lucie Kovaříková. Kniha je doplněná povedenými fotografiemi. Byla vydána v Plzni roku 2008. Zařadila bych ji do příběhů, ve kterých spolu s lidmi vystupuje pes. Má 75 stran a tři kapitoly: Co se mnou bude?, Jedeme na výlet – tentokrát ve třech a Rady a tipy pro cyklovýpravy se psem.
Kniha je zajímavá tím, že ji zčásti vypráví pes. Je určena pro čtenáře od osmi let a četla jsem ji tři týdny.
Vypráví o pejskovi Ernestovi. Ze začátku, když byl ještě malý, tak ho páníčci bili. Jednoho dne ho dovezli do lesa a tam ho nechali. Když ho našli jiní lidé, odvezli ho do útulku. Nepobyl tam naštěstí dlouho. Zanedlouho pro něj přišli noví páníčci. S nimi Ernest prožívá velká dobrodružství. Protože Lucie a Michal rádi jezdí na kole, rozhodli se, že budou jezdit i s Ernestem. Koupili mu vozík, na který si zvykl, ale bez nalákání jídlem do něj zpočátku nevlezl. V létě plánují veliký výlet s kamarády a s Ernestem. To už byl pejsek dost velký, aby se s nimi mohl vydat i on. Ernest je křížený čtyřicetikilový pes. Na cestě byli 60 dní. Ernest po svých tlapkách uběhl 871 kilometrů z celkových 5401 kilometrů. Podívali se do Německa, Nizozemska, Belgie, Francie, Švýcarska, Lichtenštejnska, Rakouska a vrátili se zpět do Prahy.
Kniha se mi velmi líbila, protože mám ráda zvířata. Ze stejného důvodu bych ji doporučila Terče Holečkové a Hanče.
Michal a Lucka jsou hodní, protože mají Ernesta opravdu rádi. Ernest je nezbedný, ale i hodný pes, rád objevuje nové věci.

Heidi děvčátko z hor

Autor a ilustrátor: Marie – José Maury
Vydalo nakladatelství Jupiter v Praze roku 2005.
Žánr: příběhy děvčátka – povídky.
Počet stran: 100.
Kapitoly: Heidi ve městě, Heidi se musí učit, Heidi hospodaří, Heidi ve Vysoké, Heidi a Klára na salaši.
Kniha je zajímavá tím, že vypráví o velkém přátelství. Je určena čtenářům od osmi let. Četla jsem ji dva týdny. Doporučila bych ji všem holkám, aby zjistily, jaké to je žít bez rodičů.
Kniha vypráví o šestileté holčičce Heidi z městečka Maienfeld. Heidi už nemá rodiče, a tak se o ni dlouhou dobu starala Dita. Protože už u ní nemůže být, rozhodla se, že jí dovede za jejím dědečkem Konrádem do hor. Konrád bydlí v horách ve Vysoké a je salašník. Později si spolu velmi rozumí a jsou si velmi blízcí. Ve Vysoké se ještě seznámí s Petrem. Petr je pasáček. V létě hlídá zvířátka a v zimě chodí vždy do školy. Petr Heidi ukáže její babičku, která je slepá. Heidi se o ní velmi dobře starala a chodila jí uklízet. Až jednoho dne přišel učitel a řekl, že se Heidi musí začít učit. Konrád ani Heidi nechtěli, že jí něco málo naučí on sám. Tak učitel odešel. Za několik dní se vrátila Dita a oznámila, že ve Frankfurtu jedna bohatá rodina hledá malé děvče, které by si s jejich ochrnutou dcerou hrálo a učilo se s ní. Heidi nejdřív nechtěla a ani dědeček ne. Ale pak jí Dita řekla, že se může kdykoliv vrátit, a tak si Heidi řekla, že to přece jenom zkusí. Potom se rozloučila s dědečkem.
Když dorazili do Frankfurtu, seznámila se s Klárou. Klára nemohla chodit, a proto byla na vozíku. Později si spolu rozumějí a chovají se k sobě jako sestry. Akorát Heidi má problémy s paní vychovatelkou, která je velmi přísná a neustále ji napomíná. Za chvilku se Heidi naučí číst, počítat a psát. Ale hrozně jí chybí dědeček, Petr a babička. A tak se rozhodli, že se Heidi vrátí do Vysoké. S Klárou se rozloučili a dohodli se, že se budou navštěvovat. Na horách byli všichni šťastni, že se vrátila. Na konci knížky se také můžete dozvědět, že Klára začne pomalu chodit.
Heidi je chytrá, protože se velmi rychle naučila číst. Dědeček je hodný, protože se o Heidi staral. Kniha je velmi pěkná a taky se hezky četla.

Emilovy další skopičiny

Napsala Astrid Lindgrenová a ilustrovala Jarmila Marešová.
Kniha byla vydána v Praze roku 2005 nakladatelstvím Albatros.
Počet stran: 127
Žánr: dětský román
Knihy od paní Lindgrenové čtu ráda, a proto mi pořád připadají zajímavé a moc se mi líbí. Tato kniha je určena pro čtenáře od osmi let a doporučila bych ji Vendulce, protože si myslím, že by si ji také ráda přečetla.
Alma Svenssonová, Emilova maminka, zapisovala všechny jeho skopičiny do modrých sešitků, které má uložené na půdě ve staré komodě. Dnes si je všichni čtou a smějí se tomu, protože nikdo netušil, že se z něho stane předseda obecního zastupitelstva.
Všichni se sešli na nedělní večeři a každému moc chutnalo. Po večeři se všichni usadili kolem malého stolku a každý si mohl dělat to, co chtěl. Děvečka Lina a maminka myla nádobí, tatínek, Emil a čeledín Alfréd vyřezávali dřevěné kolíky na hrábě. Chvilku bylo ticho a bylo slyšet jen rádio z kuchyně a pak Alfréd něco zamumlal, protože se ošklivě řízl nožem do ruky. Maminka ho ujišťovala, že to nic není a zavázala mu ruku obvazem. Jenže za týden se mu začala točit hlava a měl stále vyšší teploty. Všichni se o něj začali bát, ale nejvíc Lina, protože se chtěli na jaře vzít. Den ode dne se ruka zhoršovala, až mu nakonec zarudla celá. Všichni se navzájem dohadovali, jenže nikdo neměl šanci odvézt Alfréda k doktorovi, protože všude byly veliké závěje a chumelenice. Ten večer se Emil rozhodl, že ho tam doveze sám i kdyby je to mělo oba dva stát život. Vytáhl dřevěné saně a koně pak zapřáhl. Nejdřív zkontroloval, jestli všichni spí a vydal se do nejbližšího městečka Meriendu. Dlouho to vypadalo, že oba v hlubokých závějí zahynou a zmrznou, jediná jejich záchrana byla sněžná rolba, která všechen sníh odhrnula. Pak byli hned na místě. Pan doktor Alfrédovi ruku ošetřil a za pár týdnů se mu ruka zahojila. Nakonec to dobře dopadlo a maminka a tatínek byli na Emila pyšní.
Knihu jsem četla jeden měsíc.
Charakteristika postav: Alfréd je statečný a Emil odvážný, protože se rozhodl zachránit Alfréda.
Názvy kapitol: Sobota 12. června, Úterý 10. srpna, Neděle 14. listopadu a Sobota 18. prosince.
Knížka je zajímavá tím, že v ní Emil zlobí. Líbila se mi proto, že jsem se u ní hodně zasmála.

Nejkrásnější pohádky

Autorem a ilustrátorem je Jan Vladislav.
Kniha byla vydána nakladatelstvím Albatros Praha v roce 2004.
Počet stran: 165
Žánr: pohádka
Knihu jsem četla jeden měsíc a je určena pro děti od osmi let. Líbila se mi proto, že některé pohádky byly docela zajímavé, jako třeba Jak Pakala a Tandala napálili čerty.
Jednoho dne napadlo vládce pekla Skaraotského, že by mohl zas jednou něco vyvést lidem na světě a trochu se přitom pobavit. Tak svolal všechny čerty z pekla. Malé i velké, aby se s nimi poradil. Čerti se dlouho zamýšleli, ale nic je nenapadlo. To už Skaraotský skoro zuřil a vtom se ozval malý čertík Míša. Napadlo ho, že by pozvali lidi na krásnou hostinu a přichystali by stoly plné jídel, ale lžíce a vidličky k nim dají velké a dlouhé, aby se lidi nemohli najíst. To se Skaraotskému velmi zalíbilo. Ale na hostinu se nesmějí dostat Pakala a Tandala. Ti by jim celý plán překazili. Na hostinu přišlo spousta lidí a všichni se hrnuli k přeplněným stolům, až se jim na jazyku sbíhaly sliny. A jak se chopili příborů, navzájem se poráželi a mezi lidmi vznikaly hádky. Čerti se mohli smíchy potrhat. Vtom se tam najednou objevili Pakala a Tandala a poradili lidem, jak se mohou najíst. Posadili se proti sobě a začali jíst. Pakala krmil dlouhou lžící přes stůl Tandalu a Tandala zase Pakalu. Čertům spadly uši, ale lidé jásali. Tak nakonec čerti napálili sami sebe.
Charakteristika postav: Tandala a Pakala jsou hodní, protože poradili lidem, jak se mohou najíst. Čerti jsou hloupí, protože je nic nenapadlo. Míša je chytrý, protože ho napadlo, jak si udělají z lidí srandu.
Knihu bych doporučila Pavlovi, protože by si ji určitě rád přečetl.
Názvy kapitol: O krásce a netvorovi, Jednoočka, Dvojočka a Trojočka, Král Drozdivous, Pasáček vepřů, Dej pámbůh štěstí, lávko!, Jak Pakala a Tandala napálili čerty, Vodní paní a další.