Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz
Honza

Jan Horský

O hajném Robátku a jelenu Větrníkovi

RobátkoVydalo nakladatelství Albatros, a.s. v Praze roku 2003.
Počet stran: 85
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Bohumil Šiška
Je to pohádka.
Postavy: Robátko, Josefka, Větrník - ti se starají o les a Kotrč les ničí.
Kniha je zajímavá dějem. Velmi se mi líbila.
Doporučil bych jí Pavlíně, protože má ráda pohádky.
Kniha je určena pro děti od pěti let.
Názvy kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákýnko, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku, Jak zachránili maršála Šuchaje, Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác, Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou svatební.
Knihu jsem přečetl za tři dopoledne.
To byl les a v něm byl hajný Robátko s mluvícím jelenem Větrníkem. A ten les patřil zlému a lakomému člověku Kotrčovi s jeho psem Heršpicem. V tom lese také bydlela Josefka, hezká holka. Jednou se pan Kotrč rozhodl, že si půjde něco zastřelit. Vzal si pušku a klobouk a už spěchá za Robátkem, že mu bude nahánět. Ale hajný Robátko zatím obcházel les, jestli je vše v pořádku. A tak pan Kotrč, když se ho nemohl dovolat, šel sám se psem Heršpicem. Šel, šel, až narazil na jelena Větrníka, namířil na jeho srdce a už chtěl vystřelit, ale pak se tam vrhl hajný Robátko a zabránil vystřelení. Pan Kotrč ho vyhnal z lesa, že mu zabránil v tom vystřelení. Robátko šel z lesa a potkal Josefku, jak nese v zástěře malé stromky, že je bude sázet. Josefka se zeptá Robátka, proč je tak smutný a on odpoví, jak by asi mělo být hajnému bez lesa. Tak já ti vysázím ty malé stromky. Vysázela je a Robátko řekl: "Než z toho vyroste les, budu já dědek a ty babka." Ale Větrník šel a obešel stromky a ty najednou vyrostly. Pan Kotrč se dozvěděl, že všechna zvířata jdou z jeho lesa do Robátkova. Najednou šel kolem Kotrčova domu medvěd Hromburác. Kotrč mu dal jídlo a ukázal na Robátkův les a medvěd už věděl. Pak lesní sojka rychle spěchala k Robátkovi a řekla, že na ně jde medvěd. A zrovna v tu chvíli byl Robátko s Větrníkem na objížďce lesa. Sakra, řekl Robátko, a já nechal všechny medvědí kule doma v hájovně. Zatím se medvěd Hromburác valil lesem a co mu přijde do cesty, to přelomí. "No jo, holt budeš muset složit medvěda holýma rukama," řekl Větrník. Oba dva spěchali k hájovně, protože medvěd nejspíš přijde. Až u hájovny ho napadla myšlenka a Robátko dovedl Větrníka za skalku, ať tam jenom stojí. Robátko si vylezl na skalku a rozhlížel se po Hromburácovi. A dál už si musíte dočíst sami.

O letadélku Káněti

 O letadélku Káněti Napsal: Bohumil Říha
Nakreslila: Helena Zmatlíková
Počet stran: 92
Nakladatelství Albatros Praha 1990
Jedná se o příběh s dětským hrdinou.
Kniha mě zaujala svým dějem. Je moc pěkná a dobře se čte. Doporučil bych ji Pavlíně, protože má ráda podobné příběhy.
Kniha je určena pro děti od šesti let.
Postavy: Anežka, Vojta, Pepík, Kocijánek, Kozelka a Vozáb.
Názvy některých kapitol:
1. O zvědavé Anežce a o chlapci Vojtovi, který jezdil na stoličce, na psovi Kocijánkovi i na hřbetě vola Hulána, 2. Nás seznámí s devítiletým Pepíčkem Slámou a sleduje děti na cestě na letiště, 3. O návštěvě hangáru, při níž se náhle zavřou vrata a děti nemohou ven, 4. O tom, jak se děti dostanou z hangáru a jak se začnou smát, 5. O dědečkovi Kozelkovi, který nejprve před hangárem kouří a pak z něho vyhání netopýry, 6. O černém kastrůlku, který umožňuje dětem novou cestu na letiště, 7. V němž se vychází najevo, že podle dědy Kozelky se na letišti nesmí nic dělat, 8. V němž děti zásluhou pilota Hejduka poznají dvě větší letadla, a to Čápa a Sokola, 9. O letadélku Káněti, které se dětem zalíbí na první pohled, 10. O Vojtově prvním letu i o tom, jak se poleká školník Vozáb.
Charakteristika jednajících postav: Vojta je odvážný, Anežka je zvědavá, Pepíček je taková baba, děda Kozelka je bručoun, babička Kozelková je hodná, pan Hejduk je hodný, ale umí se i rozčílit.
Stručný děj: Jednou se rodině Tomešových narodila holčička Anežka. Její babička hned říkala, že bude zvědavá, protože má nos nahoru. A taky že to byla pravda. Anežka se pořád na něco ptala, například proč ve dne slunce svítí a v noci ne? Poté se rodině Tomešových narodil syn Vojta. Když uplynulo docela dost let a Vojtovi bylo osm a Anežce ještě víc a měli psa, seznámili se s Pepíčkem Slámou. Jednou se všichni čtyři rozhodli, že půjdou na letiště, kde hlídá děda Kozelka a že musí jít opatrně. Šli na tedy na letiště a do hangáru, to však ale neměli dělat, protože je tam děda Kozelka zavřel a liboval si, že aspoň někoho dostal. Každý den babička Kozelková nosila dědovi Kozelkovi oběd v černém kastrůlku. Děti se z hangáru dostaly ven oknem. Poté, co se děda Kozelka najedl, kouknul do hangáru a vyhnal z něj akorát netopýra, a hodně se zlobil. Druhý den babička Kozelková nemohla donést dědečkovi oběd, protože jí začalo píchat v nohách. A proto požádala Anežku, aby to tam dědovi odnesla. Ta zavolala Vojtu, Pepíčka a psa Kociánka a dědovi oběd donesli. Když šli, viděli pana Hejduka, který na letišti zkouší letadla. Pan Hejduk jim ukázal všechna letadla a nejvíce se jim líbilo letadélko Káně. Pan Hejduk vzal Vojtu za sebe a letěli spolu v letadélku. Prý to letadlo může řídit i menší dítě než Vojta a je jenom jedno na světě. Jednou vezli babičce do Koniklece dárky k sedmdesátinám a Vojta si vypůjčil potají Káně. Cestou zpátky viděli jiné Káně a v něm seděl pan Hejduk, který se na ně moc zlobil a potom nesměli na letiště ani vkročit. Panu Hejdukovi ale zachránili život, protože zkoušel letadlo Sokola a nevylezl mu podvozek. Tak Vojta vzal Káně a panu Hejdukovi podal padák. Potom byla ukázka všech letadel před veřejností a tam se představilo více Káňat, protože vyrobili další a ve dvou seděli Vojta a Pepíček.
Knihu jsem četl pět dní.

Harry Potter a kámen mudrců

Harry Potter a kámen mudrcůNapsala: J. K. Rowlingová
Ilustrovala: Galina Miklínová
Počet stran: 285
Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 1997.
Žánr: scifi
Harry a Hermiona jsou odvážní, Ron a Nevil jsou takové baby, Hagrid je hodný a Brumbál je spravedlivý.
Kniha je zajímavá svým dějem. Moc se mi líbí. Doporučil bych ji Hanině, protože má ráda kouzla.
Kniha je určena čtenářům od sedmi let. Četl jsem ji pět večerů.
Názvy kapitol: Chlapec, který zůstal naživu, Sklo, které zmizelo, Dopisy od nikoho, Klíčník, Příčná ulice, Nástupiště devět a tři čtvrtě, Moudrý klobouk, Učitel lektvarů, Půlnoční souboj, V předvečer všech svatých.
Na začátku dali ředitel čarovné školy kouzel v Bradavicích Brumbál, učitelka McGonagallová a školník Hagrid malého Harryho vyrůstat k jeho tetě. Když vyrostl, přišel Hagrid a dal Harrymu dopis. Chtěl mu ho poslat poštou, ale teta se strejdou mu bránili. Harrymu umřeli rodiče, když byl malý. Zabil je zlý čaroděj Voldemort. Hagrid nabídl Harrymu, jestli chce jít do čarovné školy v Bradavicích. Harry svolil. Pak šli nakupovat věci do školy a potom jel Harry do Bradavic. Ve vlaku poznal své kamarády, Rona a Hermionu. Když dorazili, moudrý klobouk je rozdělil do jednotlivých kolejí: 1. Nebelvír, 2. Mrzimor, 3. Havraspár a 4. Zmijozel.
Harry, Hermiona a Ron jsou v Nebelvíru. Potom se dovědí o kamenu mudrců, který hlídá chloupek, Hagridův trojhlavý pes. Kámen chce ukrást Snape. Kámen mudrců může obnovit život Voldemorta. Ten je oslaben láskou matky k Harrymu. Ta obětovala život svůj, aby zachránila život Harryho. Voldemort nemá proto sílu žít ve vlastním těle a musí tedy přebývat v těle někoho jiného. Snape byl dříve na straně Voldemorta, a proto si naši kamarádi mysleli, že nepřítelem je právě Snape. Ale pak projdou kolem Chloupka, dostanou létající klíč a tím otevřou jedny dveře a vyhrajou obrovské šachy. Pak jenom Harry jde dál sám. A před ním stojí koktavý profesor Quirell.On ale jenom dělal, že koktá. Harry pak zabije profesora Quirella proto, že v něm je Voldemord. Ten pak uteče jako duch, Harry se uzdraví a pojede zas domů.

Léto s opicemi

Léto s opicemiNapsal: Wilson Rawls
Ilustroval: Jan Maget
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003
Počet stran: 189
Tuto knihu bych doporučil Jankovi, protože má rád takovéhle příběhy.
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji osm večerů. Je zajímavá dějem a vyprávěním. Je v ní málo obrázků. Dobře se čte, velmi se mi líbila.
Stručný děj: Do svých čtrnácti let byl Jay Berry nejšťastnějším klukem na světě. Bydlel se svými rodiči, s dědečkem a se svou sestrou v Oklahomě a měli pozemek v Missouri. Neměl žádnou starost a myslel si, že pro něj není těžké vyrůst. Všechno mu vycházelo až moc, pak se ovšem zapletl s opicemi a bohužel do toho zatáhl i svého dědečka a moc ho to mrzelo, protože byl s dědečkem kamarád a dědeček mu hodně pomáhal. Pak řekl Rowdymu, jeho psu, ať mu s těmi opicemi pomáhá. Potom na tom byl hůř než jeho dědeček a naštval se na všechny na opice. Byl rozzlobený na sebe i na dědečka, zkrátka na všechno na světě, takže nechtěl ven z domu. A jak to dopadne, vám neřeknu, abyste měli nějaké překvapení, až budete tuto knihu číst.
Jay Berry, dědeček, maminka a tatínek jsou hodní, protože pomáhají druhým a nikomu neubližují.

Rumcajs

RumcajsVydalo nakladatelství Albatros, a.s. v Praze roku 1987.
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Je to pohádka.
Rumcajs a Manka jsou spravedliví, kněžna Majolena, knížepán a strážník Fištula jsou zlí, protože chtějí zničit Rumcajse.
Zajímavé jsou obrázky a maličké vtípky v knize.
Kniha se dobře čte a je pěkná. Doporučil bych ji Pavlíně, protože má ráda pohádky.
Tato kniha je určena čtenářům od šesti let. Četl jsem ji šest večerů.
Pohádky: Jak se švec Rumcajs stal loupežníkem, Jak Rumcajs přestřílel knížepánovy kanonýry, Jak Rumcajs zavřel knížepána do věže, Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek, Jak šel Rumcajs pro červené jablko, Jak Rumcajs utopil draka, Jak si Rumcajs koupil novou pistol, Jak šel Rumcajs na dýně, Jak Rumcajs dostal Manku z vězení, Jak Rumcajs potkal pruského jenerála.
Stručný děj: Švec Rumcajs má maličký krámek v Jičíně, kde šije boty. Jednou si ho zavolá starosta města a ten má hrozně veliké nohy a byl na ně moc pyšný. Rumcajs mu řekne, že už viděl větší nohu než má starosta. Starosta ho za to vyhodil, zavřel mu jeho krámek s botami a nechal tam dát ceduli: Pro urážku starostovy nohy nadosmrti zavřeno. Tak se Rumcajs vydal do lesa Řáholce hned vedle Jičína. Pak tam šel starosta na houby, ale nic nenašel, protože mu je Rumcajs všechny vysbíral. Za nějakou dobu si Rumcajs našel hospodyňku Manku a žilo se jim dobře až na to, že mu někdo ten poklidný život občas kazí.
Kniha má 163 stran.

O zvířátkách pana Krbce

O zvířátkách pana KrbceVydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Počet stran: 78
Autor: Stanislav Havelka
Ilustrátor: Vladimír Renčín
Knihu jsem četl tři dny. Nejvíce mě zaujala dějem a obrázky.
Charakteristika jednajících postav: pan Krbec je spravedlivý. Kokeš je ospalec a kůže líná, dřímal, šlofíčkář a ohnipa.
Kniha patří mezi pohádky. Je zajímavá dějem a obrázky. Mně se líbila. Doporučil bych ji Pavlíně, protože má ráda pohádky. Je určena pro děti od šesti let.
Názvy kapitol: Osudné rozhodnutí, Pavučinová růženka, Boj o Kulíkov, Spadla z nebe, Nové dobytí Kulíkova, Kokeš se smiřuje s Kocandou, Rumprecht dostal nápad, Detektiv Kukula ví, jak na to, Kokeš a varhany, Trampoty s oblečením.
Stručný děj: Je jeden šedesátiletý pan Krbec a má kocourka Kokeše. Procestoval s ním hodně míst. Berou ty místa podle abecedy a jednou se pan Krbec Kokeše ptá, jaké je písmeno po J a Kokeš nato Ď, prý se říká P-O-J-Ď. Pan Krbec říká, že je to trdlo. Bydlí s nimi i teta Klotylda s kozou Kló. Jednou se však objeví teta Klotylda a koza Kló ve dveřích. To byl cajmrsk. Proto se pan Krbec rozhodl, že se s Kokešem vydají pryč. Tak šli, až došli na hrad Kulíkov. Potkají sovu a ta panovi Krbcovi povídá, že hrad potřebuje kastelána a pan Krbec se jím stane. Ubytuje se na hradě a zažijí spolu mnoho dobrodružství.

Příběhy včelích medvídků

Příběhy včelích medvídkůKnihu vydalo nakladatelství Albatros, a.s. Praha, v roce 2002.
Počet stran: 83
Autor: Jiří Kahoun
Ilustroval: Ivo Houf
Knihu jsem četl dva dny.
Kniha patří mezi pohádkové knihy. Je zajímavá postavami, které v ní vystupují. Velmi dobře se čte a jsou v ní hezké obrázky. Doporučil bych ji Markovi, protože příběhy viděl jako večerníček a myslím, že si ji chce také přečíst. Je určena pro děti od pěti let.
Názvy kapitol: Spavá, Spalničková, Ubrečená, Počítavá, Zdravivá, Řešátková, Pavučinová, Vzdychavá, Strašidlová, Smůlová.
Charakteristika postav: Čmelda je neposlušný a chytrý, Brumda je rozvážný a taky trochu zlobivý, maminka je přísná a starostlivá, Pučmeloud je zlý a krade.
Stručný děj: Je jednou jedna maminka a ta má dva synky Čmeldu a Brumdu. Čmeldovi se nechce moc z postýlky, ale je pracovitý. Oba jsou hodně pracovití, a proto si je maminka nemůže vynachválit. Mají spoustu kamarádů a s nimi prožívají plno dobrodružství. Například jim pomohli vyhnat Pučmelouna z chaloupky, když tam u nich kradl. Další dobrodružství zas bylo, že letěli k sousedům na návštěvu, protože se jim narodilo miminko a nebo se Čmelda učil zdravit a když se to naučil, zdravil pak ze všech nejlépe.

Pipi Dlouhá punčocha

Pipi Dlouhá punčochaNapsala: Astrid Lindgrenová
Ilustroval: Adolf Born
Vydalo nakladatelství Albatros a.s., Praha, 2001.
Počet stran: 270
Je to pohádka.
Kniha je zajímavá obrázky a dějem. Líbila se mi a dobře se čte. Doporučil bych ji všem, kdo mají rádi pohádky, například Pavlíně. Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Názvy kapitol: Pipi se nastěhuje do vily Vilekuly, Pipi je píditel a popere se, Pipi si hraje s policisty na babu, Pipi jde do školy, Pipi vysedává na brance a leze po stromě, Pipi uspořádá výlet, Pipi jde do cirkusu, U Pipi jsou zloději, Pipi v kávové společnosti, Pipi zachránkyně životů.
Tuto knihu jsem četl pět dnů.
Charakteristika postav: Pipi je srandovní, takovej poděs, umíněná, neomalená, ale je hodná. Tomy a Anika jsou hodní, rozumní a rozvážní.
Stručný děj: V jednom městečku žijí dvě děti, Tomy a Anika. Vedle nich je opuštěná vila Vilekula a přejí si, aby se tam někdo nastěhoval s dětmi. Jednoho dne se tam nastěhuje jedna devítiletá holka jménem Pipi Dlouhá punčocha. Ty děti se s ní rychle seznámí a ptají se jí, kde má tatínka a maminku, ona jim říká, že má maminku andělem a tatínka králem černochů a že s ním procestovala skoro celý svět. Pipi je totiž hrozně zvláštní dítě, protože má hrozně velkou sílu, takže unese klidně i koně. Jednoho má taky Pana Nilsona, to je opice. Pipi s Tomym a Anikou zažije velké dobrodružství a mnoho pěkných zážitků, zkrátka mají se dobře.

Robinson Crusoe

Robinson CrusoeAutor: J. V. Pleva, D. Defoe
Ilustrace: Zdeněk Burian
Vydala Olympia, Praha, roku 1990.
Počet stran: 252
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha je zajímavá hlavně svým dějem. Má také pěkné obrázky, ale čte se hodně pomalu. Doporučil bych ji Jankovi, protože má rád takové příběhy.
Řekl bych, že kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Názvy některých kapitol: Robinsonovo dětství a jeho útěk z domova, První cesta po moři, Mořská nemoc, Bouře, Ztroskotání lodi, Osudná náhoda, která rozhodne, že se Robinson z cesty domů již nevrátí, Cesta do Afriky na Guinejské pobřeží, Přepadení námořními loupežníky, Robinson upadne do zajetí, Robinson otrokem.
Charakteristika postav: Robinson je odvážný, umí přežít a taky trochu umíněný. Maminka je hodná a pozorná. Tatínek nedává Robinsonovi žádnou volnost, plánuje mu život. Pátek je odvážný a silný.
Knihu jsem četl měsíc.
Stručný děj: Je jeden německý obchodník, který se jmenuje Kreutzaner. Odstěhoval se do Anglie, do Yorku a založil si tam rodinu. Angličané komolili jeho jméno, a tak mu říkali Crusoe. Když se mu roku 1642 narodil třetí syn, dal ho studie, protože měl výbornou paměť a myslel si, že z nadaného synka bude mít státního úředníka. Ale v tom se mýlil, neboť jeho syna zajímaly hlavně lodě. A taky se mu to jednou poštěstilo. Vyjel s kapitánem Martinem a jeho posádkou. Ještě ten den dostal mořskou nemoc a ptal se Martina, co to je. On mu řekl, že se mu to stávalo také a ať si jde lehnout. Druhý den už mu bylo dobře a pěkně si užíval krásného dne i třetí den. Čtvrtý den se spustila velká bouře. Loď přepadnou lupiči a Robinson upadne do zajetí. Je otrokem, ale podaří se mu uniknout, je zachráněn na moři lodí, která míří do Brazílie. Bohužel tu loď potkala také bouře, narazila do skály a ztroskotala. Robinson vyšplhal po skále na ostrov, kde nikdo nebyl. Vyrobil si kalendář, našel si pěknou jeskyni a ochočil si zvířata. Také si ušil oblečení a vyrobil zbraně. Jednou, když měl vše k životu zařízeno, uviděl kánoe v nich byli divoši. Měli zajatce a ten se pokusil utéct, když byli na pevnině. Okamžitě se za ním pustili dva divoši, jeden se trochu opozdil. Když už ho téměř dohnali, pomohl mu Robinson a oba divochy zabil. Ostatní divoši odpluli. Robinson dal bývalému zajatci jméno podle dne, kdy ho zachránil a to byl pátek. Skamarádil se s ním a udělal ho téměř Evropanem. Jednou k ostrovu připlula loď a ta Robinsona a Pátka odvezla po 11 letech do Yorku. Robinson zašel okamžitě domů. Tam seděla už jenom matka, protože otec bohužel umřel. Robinson a matka se nádherně přivítali. Pak Robinson a Pátek pokračovali v otcově obchodu, oba se oženili a měli děti.
Kniha je poučná v tom, že je někdy lepší poslouchat rodiče a nestát si na své hlavě a nebýt umíněný.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Nejkrásnější pohádky o čertechAutor: Jan Vladislav
Ilustrátor: Karel Franta
Vydalo nakladatelství Albatros a.s., Praha, roku 1997.
Počet stran: 59
Žánr: pohádky
Kniha je zajímavá moc krásnými obrázky. Velmi dobře se čte. Obsahuje nepříliš známé pohádky o čertech. Doporučil bych ji Markovi, protože má rád takové pohádky.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji čtrnáct dní.
Charakteristika postav v pohádce Jak Pakala a Tandala napálili čerty: lucifer Skaraotský je zlý, pořád něco lidem vyvádí. Malinký Míša je chytrý, radí luciferovi. Pakala a Tandala jsou chytráci, vše čertům zkazí.
Další pohádky: Proč blesk neudeří do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku, který mele na dně moře, Čert a Káča, O rychtářovi a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně.
Stručný děj: Jeden den vládce pekla Skaraotský přemýšlel, co těm lidem má udělat. Řekl čertům, aby něco vymysleli. Ať se snažili sebevíc, na nic nepřišli. Lucifer se rozzuřil. Ale ozval se malinký čertík Míša a ten Skaraotskému řekl, že uspořádají hostinu pro lidi, ale dají jim hrozně veliké příbory. Ovšem nesmí se tam objevit Pakala a Tandala, ti taškáři by jim to prý vše zkazili. Tak tedy uspořádali hostinu. Lidé přišli, ovšem za chvilku přišli Pakala s Tandalou, sedli si naproti sobě a začali se krmit navzájem. To ale čertům smích přešel a vládce pekla Skaraotský se hrozně naštval, jak mu to zase nevyšlo.

Pohádky pro vlčata

Pohádky pro vlčataAutor a ilustrátor: K. T. Neuman
Vydalo nakladatelství Leprez, Praha, 1995.
Počet stran: 157
Jedná se o akční pohádky.
Charakteristika postav: Vlčata jsou odvážná a trochu zběsilá. Pětinoha je přísný a chytrý. Starosta města je rozumný a rozvážný.
Kniha je zajímavá svým dějem, protože je malinko drsnější. Obsahuje pěkné obrázky a dá se dlouho číst. Doporučil bych ji Jankovi, protože má rád takové příběhy. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: Vlčata a drak, Čumbelinka, Bílá pohádka, Tajemství Velikého Mzima, Středověká romance, Nespokojenci, Olympijská idyla, Strašidlo na hradě Ďáblickém, Divoká vlčata, Nezbedná pohádka.
Jednoho dne se na pískovém svahu, kde měla vlčata klouzačku, usadil drak. Vlčata se tam honem hnula, ale Pětinoha okamžitě zařval zpět a zeptal se jich, jestli chtějí, aby je drak roztrhal. No tak se vrátili. Pětinoha jim ještě řekl, aby se koukli na jeho šestou nohu, že neuvidí nic, protože mu ji ukousl drak. Tak se uradili, že zajdou za starostou. Ten rozhodl, že jámu, ve které je drak, zasypou. Začali tedy házet kameny dolů na draka, ale za chvíli hodil drak všechny kameny zpět. Spoustu dětí zranil, zlomil jim třeba nohy. Děti rychle utekly od jámy a za chvíli už tam byli jenom doktoři. Pak vlčata bez dovolení vycpala vlče jako jsou oni. Dali ho na provaz a na háček od rybářského prutu. Pětinoha hodil vycpané vlče před draka a začal s ním hýbat. Vypadalo jako živé. Drak se probudil a chramst. Vtom začala vlčata tahat za provaz, který se zasekl drakovi za krk. Tahali a vytáhli ho na větev stromu. Pak všichni slavili, jak vlčata přemohla draka.
Chtěl bych být na místě vlčat, protože prožívají trochu nebezpečnější příhody.

Bohové a faraoni

Bohové a faraoniAutor: Jiří Tomek
Ilustrátor: Jindra Čapek
Knihu vydalo nakladatelství Albatros a. s., Praha roku 2005. Má 139 stran.
Kniha je o bozích ve starověkém Egyptě. Vypráví o stvoření Egypta a kdo mu vládl. Jsou v ní pěkné obrázky. Doporučil bych ji všem, kdo mají rádi starověký Egypt, například Markovi a Pavlovi. Je pro čtenáře od devíti let.
Názvy kapitol: O plavbě královny Kleopatry a prince Kaisariona po řece Nilu, O tom, jak podle Egypťanů vznikl svět, Jak moudrá Eset oklamala Rea, O dobrém Usirovi, věrné Eset a zlém Sutehovi, O souboji Hora se Sutehem o egyptský trůn, Pravda a lež, O trosečníkovi na čarovném ostrově, Lotos a papyrus, O dvou bratrech, Sedm hladových let.
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Nechtěl bych být v Reově kůži, protože má hodné nepřátel. Zaujalo mě, jak bůh Re má tak velkou moc, jak se bohové sešli a jak se bohyně války opila.
Charakteristika postav: Re je hodný, stvořil svět. Eset je chytrá, oklamala Suteha. Suteh je zlý, chce zabít Hora. Usir je hodný, radí Horovi. Hor je statečný, nebojí se Suteha.
Žánr: starověké báje a pověsti
Kapitola O tom, jak podle Egypťanů vznikl svět
Od nepaměti byl v prostoru jen chladný oceán a v něm bůh pravodstva Nun. Měl lidské tělo a obrovskou žabí hlavu. V oněch pradávných dobách nebylo ničeho, jenom oceán a bůh pravodstva Nun. Nebyl ani vzduch a ani slunce. Jenom Nun pamatuje na to, když se v jeho vodě objevil bůh slunce Re, který sám sebe stvořil. Nun nikoho neviděl, ale někoho cítil. Pak se Re objevil jako malé dítě, najednou dorostl do muže. Měl lidské tělo a sokolí hlavu. Pak bůh slunce Re začal tvořit: objevilo se slunce, byl vzduch, začala růst z moře země, lidé a pyramidy. Také svoje děti. Po nějaké době se objevilo i zlo.

České pověsti

České pověstiAutor: Martina Drijverová
Ilustrátor: Dagmar Ježková
Vydalo nakladatelství Sid a Nero Praha roku 2002.
Počet stran: 32
Kniha je určena pro začínající čtenáře. Doporučil bych ji Tomáši Zumrovi, protože ještě neumí moc číst.
Kapitoly: Praotec Čech, Silný Bivoj, Libuše a Přemysl, Bruncvík, Král Ječmínek, Karlův most, Kouzelník Žito, Blaničtí rytíři, Faustův dům, Dalibor.
Vybral jsem si kapitolu Praotec Čech. Chtěl bych být Čechem, protože objevil novou zemi.
Charakteristika postav: Čech je hodný, chrání lidi. Lech je hloupý, neměl odcházet od bratra. Všichni ostatní jsou důvěřiví, věřili Čechovi.
Jednou se Čech a jeho bratr Lech rozhodli, že půjdou s ostatníma hledat novou zemi, protože v té zemi, ve které teď byli, se pořád kradlo a bojovalo. Tak vyrazili, ale kam došli, všude už někdo byl. Pak už toho měli dost, a tak se poblíž hory připravili k spánku. Ráno se jako první probudil Čech a řekl si, že vyleze na horu a rozhlédne se, kudy dál. Když došel až na vrch, zvolal: „No to je nádhera.“ Všude všechno kvetlo a bylo toho tam všeho dost. Ale co je nejdůležitější, že zde nebyly žádné známky po lidském obydlí. Hoře dali jméno Říp a zemi dali jméno Čechy. Jenom Lecha mrzelo, že všechnu slávu sklidil jeho bratr. Tak vzal svoji rodinu a vyrazil hledat ještě jinou novou zemi. Jediné, co víme, že žádná země se nejmenuje Lechy.
Knihu jsem četl po chvilkách dva týdny.
Žánr: pověsti
Kniha je zajímavá hlavně moc hezkými obrázky a tím, že některé pověsti nejsou celé. Moc se mi líbila hlavně kvůli obrázkům a že se rychle čte.