Zuzana Kacafírková

Isadora jde do školy

Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2017 v Praze.
Autor: Harriet Muncasterová
Ilustrátor: Harriet Muncasterová
Počet stran: 122
Druh literatury: pohádkový příběh pro děti a mládež
Názvy kapitol: To jsem já, Vílí škola, Upíří škola
Harriet Muncasterová je spisovatelka a ilustrátorka z Velké Británie. Napsala několik dílů knihy o Isadoře Měsíčkové, říká o sobě, že miluje všechno, co je maličkaté, se třpytkami nebo hvězdičkami. To samé mám ráda i já, a proto jsem si na čtení vybrala tuto knihu. Líbí se mi i její ilustrace.
Hlavní hrdinka je holčička Isadora Měsíčková. Její maminka je víla Kordélie a tatínek je upír Bartoloměj, ještě má malou sestřičku Medokvítku. Isadora je napůl víla napůl upírka, dělá všechno se svým plyšákem Růžovým Králíčkem, který kouzlem obživnul. Isadora má začít chodit do první třídy a vůbec se jí nechce. Každé ráno sleduje s Růžovým Králíčkem z okna děti, jak jdou do školy a ona neví jestli patří do školy pro víly, nebo pro upíry. Maminka navrhuje jen školu pro víly a tatínek jen školu pro upíry. Isadora si musí vybrat sama a tak stráví jeden den ve vílí škole a jednu noc v upíří škole. Ani v jedné se jí vůbec nedaří, plete kouzla, neumí balet v růžovém, neumí cvičit netopýry, je zmatená. Potřebuje školu pro upírovíli, ale taková není. Odpoledne byla se svím Růžovým Králíčkem na zahradě a všimli si jí děti Zoe, Saša a Bruno. Isadora jim přišla zajímavá hodně se spolu skamarádili. Isadora přišla na nápad, přesvědčila maminku vílu i tatínka upíra, že lidská škola je pravá pro upírovíly.
Charakteristika postav: Isadora je veselá, bláznivá a výjmečná holčička. Růžový Králíček je obživlý plyšák, rád skáče, dělá všechno s Isadorou. Maminka je hodná, má ráda zahradu, plavání, hvězdy. Tatínek je strašidelný, snídá v noci, pozoruje noční oblohu.
V knize mě zujalo, jak Isadora vyzkoušela obě školy a jak dokázala zaujmout ostatní děti. Tento příběh jsem si ráda přečetla, protože je zábavný, vtipný kouzelný a rozveselí každého a také protože má spisovatelka ráda stejné věci jako já.
Knihu bych doporučila Barče, protože má ráda růžovou, je veselá a má také jeden díl Isadory. Je určena pro čtenářky od sedmi let. Četla jsem ji jeden týden.

Tajemní zachránci

Napsala: Paula Harrisonová
Ilustrovala: Sophy Williamsová
Vydala nakladatelství Fragment v Praze roku 2015.
Kniha má 107 stran.
Holčička Sofie žije na Šedém zámku v království Arrámia, rodiče jí umřeli a pracuje na zámku jako služebná s přísnou hospodyní, paní Rickerovou. Naproti zámku visí kouzelná zelená a fialová planeta a obě kouzlem rostou. Žijí tam jednorožci, obláčkoví medvídci a draci. Sofie si přeje zámek opustit a jít za zvířátky. Král Rupert ze zámku zemřel a královna Viola se zbavovala harampádí. Sofie při úklidu našla barevné krystaly a jeden drsný kámen, který pak nosila v zástěrce. Jedno odpoledne při česání jablek Sofie uviděla na jabloni mládě draka, byl fialový, měl zlomené křídlo a jmenoval se Torny. Její kamínek v zástěrce začal oranžově zářit a rozlomil se na dvě půlky. Tím kouzlem začala Sofie rozumět řeči dráčka a on jí. Krutý rytíř sir Ficroy nesnášel kouzelná zvířata, vyběhl do zahrady a chtěl draka zničit. Sofie se svým kamarádem Tomem dráčka ukryli, nakrmili a vyléčili mu křídlo. Torny se měl vrátit zpátky ke své dračí rodině na kouzelnou planetu, ale zamiloval si Sofii a jí se stýskalo. Proto Torny poprosil bratra draka Větroplacha, aby vzali Sofii na záda a letěli s ní na planety s kouzelnými zvířaty tak, jak si vždycky přála. Potom nejstarší drak Mistral nabídl Sofii, že jí a Tomovi budou draci vždy pomáhat a díky kouzelnému kamínku si budou navždy rozumět.
Charakteristika postav: Sofie je hodná, má ráda kouzla, je pracovitá. Tom je kamarádský, chytrý. Drak Torny je milý, odvážný, vděčný. Sir Ficroy je krutý, mstivý. Paní Rickerová je přísná, vše má pod dohledem. Bratři draci jsou silní, vděční, moudří.
V příběhu Tajemní zachránci mě zaujalo kouzlení draků a líbila se mi cesta Sofie na zádech draka Větroplacha a přátelství s dráčkem Tornym.
Knížka je napínavá a zábavná, je pro čtenáře od sedmi let. Je to dobrodružný příběh o zvířatech.
Knihu jsem četla pět dnů. Doporučila bych ji Majdě, protože má ráda kouzelné příběhy.
Kniha má devět kapitol: Zlatohlásek, Nouzové přistání, Zlý rytíř, Hon na draka, Pěšinka, Chlupatí kamarádi, Smršť v zámku, Dračinka, Kouzelný kámen.

Tajemní zachránci - Nebeský jednorožec

Napsala: Paula Harrisonová
Ilustrovala: Sophy Williamsová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015.
Kniha má 144 stran.
Kniha Nebeský jednorožec je další díl z příběhů Tajemní zachránci. Do království Arámie připlouvá loď s Májou a její rodinou.Je to kočovná umělecká společnost a jsou na cestě do města Blyford. Cestou potkávají orly se zlatým peřím, hvězdné vlky i nebeské jednorožce. Těch je celé stádo a mezi nimi hříbátko Jetýlek. Zlý rytíř sir Fitzroy, který nesnáší kouzelná zvířata se blíží, aby Jetýlka ukradl, nalákal tak celé stádo a všechny jednorožce zničil. Jednou se Mája vydala přes řeku pro bylinky do polévky a tam se setkala se Sofií a drakem Větroplachem. Sofie měla u sebe kouzelné krystaly, díky kterým rozuměla řeči zvířat. Jeden dala i Máje. Rytíř Fitzroy se spojil s kouzelníkem Rubenem a dopadli malého Jetýlka a uvěznili ho. Mája se Sofií se v převleku pážat dostaly do staré hospůdky, kde Fitzroy a Ruben přespávali a na půdě našly uvězněného Jetýlka. Jetýlek byl ještě malý, nezkušený a neuměl použít své nadpřirozené schopnosti. Holčičkám dalo velké úsilí, aby naučily hříbátko použít kouzlo a uniknout ze zajetí. Nakonec se jim to povedlo a Jetýlek se vrátil ke své mamince, klisně Marelle, která se s Májou a Sofií seznámila. Sir Fitzroy se tiše vytratil a Rubena vyhnali z kočovné společnosti. Marella poděkovala, vzala Máju na svůj hřbet, drak Větroplach vzal na hřbet Sofii a letěli na další tajnou záchranu zvířat.
Charakteristika postav: Mája je hodná, má ráda zvířata. Sofie je hodná, kamarádská. Fitzroy je zlý a nemá rád kouzelná zvířata. Ruben je zlý, spojil se s Fitzroyem. Marella je chytrá a hodná. Větroplach je hodný a nebojácný. Jetýlek je hodný, věří v dobro.
Knížku jsem si ráda přečetla, protože se mi líbil i první díl Tajemní zachránci - Bouřkový drak. Líbí se mi velké kamarádství Máji a Sofie a jejich vztah ke kouzelným zvířátkům. V příběhu je moc hezky popsaná krajina při putování holčiček a od začátku až do konce jsem byla napjatá.
Kniha je dobrodružný příběh pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji jeden týden.
Knihu bych doporučila znovu Majdě jako první díl, protože by byla určitě zvědavá na další pokračování.
V knize je deset kapitol: Sněhobílé hříbě, Hluk ve tmě, Kouzelný kámen, Město u jezera, Představení, Stříbrná trubka, Dvě pážata, Jetýlek skáče, Show, Májin první let.

Julinka a její zvířátka - nemocnice pro mláďátka

Napsala: Rebecca Johnson
Ilustrovala: Kyly May
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015.
Kniha má 83 stran.
Desetiletá Julie se chce stát veterinářkou. Často pomáhá mamince při práci. Ta pracuje na své klinice jako veterinářka. Tatínek zvířata tolik nemiluje, ale vždy také pomáhá. Jednou v noci v lese vypukl obrovský požár a mamince na kliniku každý den přivážejí poraněná zvířata. Julie a její kamarádka Zuzka mají spoustu práce. Musejí krmit mládě koaly, ošetřují malou vačici a další zvířátka. Po náročných dnech i nocích se povedlo zraněná zvířátka vyléčit a byl čas vypustit je znovu do přírody. Julie i Zuzka se těžko loučily hlavně s mláďátky, ale byly na sebe hrdé.
Charakteristika postav: Julie je starostlivá, pracovitá a hodná. Zuzka je kamarádská a milá. Maminka je obětavá, pečlivá a starostlivá. Tatínek je moudrý a ochotný.
Knížku jsem si vybrala, protože je o spoustě zvířat, kterým dokáže zachránit život i desetiletá holka. Hodně se mi líbí věnování autorky: Věnováno mámě a tátovi, těm nejmilejším lidem, které znám a naučili mě úctě ke zvířatům.
Kniha je dívčí román od sedmi let. Četla jsem ji čtyři dny. Doporučila bych ji Áje, protože má ráda zvířata.
V knize je deset kapitol: Veterináři nemají rádi lesní požáry, Veterináři musí pracovat rychle, Veterinářům je každá ruka dobrá, Veterináři si práci rozvrhují, Veterináři mají k pacientům blízko, Veterináři se nesmějí na pacienty vázat, Veterináři mají rádi zvuky lesa, Veterináři milují zdravá zvířata, Práce veterináře a čas, Veterináři se loučí.

Babička pro malé čtenáře

Vydalo nakladatelství Fragment roku 2011 v Praze.
Napsala: Božena Němcová
Převyprávěl: Petr Prouza
Ilustrace: Antonín Šplíchal
Kniha má 45 stran.
Příběh skromné a moudré babičky spisovatelky Boženy Němcové je převyprávěný, aby si ho mohli přečíst i menší čtenáři. Babička se jmenovala Magdalena Novotná a žila v rodné vesničce Olešnici. Jednou babička dostala dopis od své nejstarší dcery Terezy, která ji prosila, aby se k nim natrvalo přestěhovala na Staré bělidlo u Ratibořic.Její manžel Jan Prošek i ona sama jsou ve službě na zámku u kněžny Zaháňské, tak potřebují pomoc babičky. Babička se tedy k nim nastěhovala a pečovala o celé hospodářství i vnoučata Barunku, Adélku, Jeníka a Viléma. Žili s nimi i psi Sultán a Tyrl. Nejstarší Barunka mohla spát u babičky v její světničce, babička Barunce předávala moudré rady a zkušenosti a měly se moc rády. Poctivou, pracovitou a hodnou babičku milovali i všichni ostatní sousedé a blízcí, mlynářova rodina, myslivcova, flašinetář Kudrna s dětmi a ostatní. Občas se babička s dětmi vypravovala do myslivny, cestou sbírali do košíku lesní jahody a právě při jedné cestě potkali na krásném koni paní kněžnu. Dali jí plný košík jahod a ona je pozvala na druhý den do zámku, kde s ní žila komtesa Hortensie. Babička na zámku upřímně vyprávěla kněžně o životě prostých lidí ve vsi a pro některé požádala o pomoc. Kněžna jim opravdu pomohla a od té chvíle babičku vždycky pozorně vyslechla, zamilovala si ji a po její návštěvě prohlásila "Šťastná to žena!" Ubíhaly roky a babičce už bylo 80 let. Na Starém bělidle už z vnoučat byla jen nejmladší Adélka. Ostatní studovali ve městech. Babičce se moc stýskalo po Barunce, která byla už dlouho daleko od domova. Jednou na jaře musela paní Tereza všechny blízké svolat, aby se přijeli s babičkou rozloučit. A tak všichni dorazili, nejvíce si babička přála dočkat se ještě Barunky. Ta zůstala s babičkou v její světnici, kde spolu byly celé dětství až do jejího tichého odchodu ze světa.
Postavy: Babička je moudrá, pracovitá, skromná, poctivá, hodná. Barunka je ochotná, hodná, poctivá, miluje babičku. Adélka, Jeník a Vilém jsou poslušní, veselí, hodní. Kněžna je chytrá, vznešená, milá. Jan a Tereza Proškovi jsou pracovití a starostliví.
Knížku Babička jsem si vybrala, protože jsem byla na zámku v Ratibořicích i na Starém bělidle a několikrát jsem poslouchala i vyprávění o babičce a Barunce. Líbí se mi, jaká byla babička a jaký měla vztah s Barunkou. Bylo hezké poznat, jak se žilo, zvyky a bavilo mě poznat i ostatní postavy.
Kniha je beletrie pro děti a mládež od sedmi let. Četla jsem ji tři dny.
Babičku bych doporučila Terce Zdražilové, protože by se jí asi také zdály zajímavé osudy lidí, které znala Božena Němcová.

Dášenka čili život štěněte

Napsal, ilustroval a fotografoval: Karel Čapek
Vydalo nakladatelství Albatros roku 1982 v Praze.
Kniha má 82 stran.
Karel Čapek měl ve svém domě na Vinohradech hrubosrstou foxteriérku Iris a té se narodilo štěňátko a protože si pan Čapek přál psí holčičku, dal jí jméno Dášenka. V knize vypráví, že když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo, mělo to jen pár černých ušisek a vzadu ocásek. Bylo to slepé, bez očí a mělo to dva páry čehosi, čemu se mohlo říkat nožičky. Na začátku se Dášenka uměla dokutálet za půl dne od máminy zadní nohy k noze přední, uměla hlavně spát a jíst, uměla pištět a mlaskat. Maminka Iris se o Dášenku pečlivě starala. Po deseti dnech od narození, začala Dášenka vidět a chodit, naučila se sedět a za nějaký čas byl z bezmocného uzlíčku samostatný, chlupatý, zubatý, neposedný, žravý a ničivý tvor. Karel Čapek popisuje, že z čeládky šelem šelmovských a psovitých, podčeleď neposedů, rod šmejdilů, rodina tatrmanů, odrůda tajtrlíků černouchých. Z Dášenky měl být vzdělaný pejsek a tak pan Čapek v knížce vypráví Dášence i pohádky a pravdivé příběhy, třeba O psích zvycích, O psím ocásku, O jiných psech, O lidech. A to už je z Dášenky vychovaná psí slečna a musí jít mezi jiné lidi, do jiné smečky. Nakonec Karel Čapek promlouvá k Dášence: "Doma, Dášo, doma se budeš cítit jen mezi lidmi. S lidmi tě pojí něco divnějšího a jemnějšího nežli krev a to něco je důvěra a láska. Tak běž!"
Postavy: Dášenka je roztomilá, hravá, čiperná, učenlivá psí slečna. Iris je hodná, obětavá, trpělivá maminka Dášenky. Karel Čapek je moudrý, hodný, veselý a starostlivý pán Dášenky i Iris.
Knížku Dášenka jsem si chtěla přečíst, protože jsem ji zdědila a dostala od mé mamky. V knize mě bavilo vyprávění o lumpárnách Dášenky a jsou v ní pěkné fotografie.
Dášenku bych doporučila Saše, protože má ráda psy a ráda je cvičí. Četla jsem ji tři dny. Patří mezi pohádky pro menší děti od tří let i pro mládež.
V knize jsou čtyři kapitoly, fotografie a pohádky pro Dášenku: O psím ocásku, Proč teriéři hrabou, O Foxovi, O Alíkovi, O dobrmanech, O chrtech a jiných psech, O psích zvycích, O lidech.

Příšerné zlobilky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2014.
Autor: Martina Drijverová
Ilustrace: Markéta Vydrová
Kniha má 81 stran.
Knížka vypráví legrační a někdy i strašidelné příběhy o holčičkách, které hodně zlobí. Jedna holčička třeba byla hrozně zvědavá, nakukovala lidem do tašek, šmejdila ve skříních a v zásuvkách, četla i to, co jí nepatřilo a vyzrazovala tajemství. Rodiče jí domlouvali, že se to nedělá, ale zbytečně. Jednou vyšmejdila starou knihu, schovanou v kůlně u souseda. Ta byla tak kouzelná, že když si jí někdo vzal bez dovolení a neopatrně s ní zacházel, mohlo se dít něco strašného. A holčička dostala, co si zasloužila. Zešpičatěla jí brada, hodně vyrostla a měla najednou dlouhatánské prsty. Stala se z ní jeskyňka. Nikdo ji tak nepoznal, každý ji odstrkoval a doma před ní dokonce rychle zabouchli dveře. Holčička byla nešťastná a brečela, až jí uslyšel soused, majitel té kouzelné knihy. Věděl, co se stalo, a řekl kouzelnou větu. Z jeskyňky byla zase holčička, kterou pustili zpátky domů a už věděla, že nemá všude šmejdit a musí si nejdříve o některé věci poprosit a dovolit. Každý příběh vypráví o jiné holčičce, třeba jak jedna byla líná a stala se z ní mátoha, další se pořád nafukovala a syčela a proměnila se v hadí královnu, nebo jedna po lidech opakovala a komolila slova a za to jí zamrzla pusa. Nakonec, ale vždycky všechno dopadne dobře a holčičky se ponaučí.
Knížka se mi líbí, protože je vtipná. Vybrala jsem si jí, protože jsem už četla knížku Zlobilky a zajímalo mě, jak ještě můžou zlobit Příšerné zlobilky. Četla jsem ji jeden týden, jsou to vymyšlené příběhy pro děti od sedmi let.
Knihu bych doporučila Majdě, protože občas vymýšlí také lotroviny.
Charakteristika postav: Zlobilky jsou holčičky, které mají vždycky nějakou špatnou vlastnost, líné, zvědavé, urážlivé, upovídané, nepořádné. Jsou také ponaučitelné, nejraději mají vlastní rodiče. Rodiče jsou hodní, starají se, jsou pečující.
V knize je dvanáct kapitol: Holčička a slova, Holčička a bláto, Holčička a bílá, Holčička a děti, Holčička a oheň, Holčička a kniha, Holčička a lenost, Holčička a les, Holčička a narozeniny, Holčička a syčení, Holčička a ponocování, Holčička a řeka.

Ema nejde do školky

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 2010.
Autor: Jana Klimentová
Ilustrace: Tereza Petáková
Kniha má 101 stran a osm kapitol: Ema nejde do školky, Ema se zlobí, Za co může kos, Ema se stěhuje, Domek na balkoně, Návštěva, Příběh o potopě, Ema je na balkoně sama
Příběh vypráví o holčičce Emě, která bydlí s maminkou, tatínkem a malou sestřičkou Marjánkou naproti parku v Sadové ulici, ve velkém domě. Ve vedlejším bytě bydlí Emin kamarád David, ten už chodí do 1. třídy, jeho bratr Jonáš se svými rodiči. Hned za plotem domu je školka, kam chodí Ema a Jonáš. Ema je nachlazená a nemůže jít do školky, nemůže jet na plavání a zlobí se. Je doma s maminkou a Marjánkou. Maminka má spoustu práce, stará se o malinkou Marjánku a nemá zrovna moc čas na hraní si s Emou. Připraví Emě dáreček, nové pastelky, aby jí zatím namalovala hezký obrázek. Ema ale obrázek nakonec roztrhá, potom maminka chvíli s Emou staví hrad z lega, ale rozpláče se Marjánka a maminka musí za ní. Ema se zase zlobí. Vyběhne ven, aby vyplašila kosa, co zobe zasetá semínka na záhonku, a zpátky přiběhne celá od bláta. Maminka jí hodně vyhubuje a Ema se zase zlobí. Při obědě Ema nechce jíst uva řenou mrkev a ošklivě kňourá. Maminka se už opravdu rozzlobila a poslala Emu do svého pokoje, aby tam byla, než se vrátí z procházky s Marjánkou. Ema zůstala sama doma, trucuje, nakonec si vezme svého oblíbeného plyšového králíčka Hukmího, zabalila svačinku, oblékla se a utíká na chodbu, po schodech nahoru, pak výtahem do 5. patra k tetě Etele. Teta uvařila čaj, upekla buchty a vyslechla Emu. Teta měla na svém balkoně krásný malý domeček, který se Emě moc líbil. Společně ho poklidily a teta dovolila, aby v něm mohla Ema přespat. Přišel na návštěvu i kamarád David, krásně si pohráli, potom už musel David domů na večeři a Emě se začalo stýskat. Teta vařila také večeři a Ema jen s králíčkem si připadala sama. Zalezla na balkoně v domečku pod deku a myslela si, kdyby tam byl aspoň tatínek, určitě by ji pochoval. Najednou se deka zvedla a Emu vzal do náruči opravdu tatínek. Ema mu vyprávěla, co se stalo a také přiznala, že se jí stýská. Potom Ema poděkovala tetě, slíbila, že ji brzy navštíví a už uháněla s tatínkem zpátky domů. Tam se hned objala s maminkou, popovídaly si, Ema slíbila, že bude doma mamince pomáhat a bude poslouchat a maminka ji ujistila, že ji má opravdu moc ráda a nikdy ji už nenechá samotnou. Tatínek s maminkou odnesli Emu do postele a tam už tvrdě usnula.
Postavy: Ema je pětiletá holčička, tvrdohlavá, kamarádská, ráda si hraje, trochu žárlivá, miluje svoji rodinu. Maminka je starostlivá, hodná, někdy unavená, pracovitá. Tatínek je hodný, milý, starostlivý, moudrý. Teta je milá, přátelská, má ráda děti. David je kamarádský, hravý, hodný.
Knížka je dětský příběh. Ráda jsem si ji přečetla, protože se mi vždycky líbila, ještě když jsem chodila do školky. Líbí se mi vtipné poznámky Emy, to jak si hezky uměly hrát s tetou a kamarádství s Davidem.
Je určena pro děti od tří let a pro čtenáře už od šesti let. Doporučila bych ji Terce Michkové, protože má doma také malinkou sestřičku, jako byla Marjánka.
Knihu jsem četla dva týdny.

Julinka a její zvířátka - Zatoulaní pejskové

Autor: Rebecca Johnson
Ilustrace: Kyla May
Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2015 v Praze.
Kniha má 78 stran.
Jedná se o další díl o desetileté Julince, která se považuje za skoro veterinářku. Maminku má veterinářku a Julinka jí pomáhá. Pětiletý bratr Max je blázen do dinosaurů a hraje si se svými figurkami. Tatínek domácí mazlíčky nemá moc rád, ale dovolil Julince a Maxovi mít doma psa Kudrnáče. V noci byla velká bouřka a v ulicích začalo běhat několik vyplašených pejsků. Najednou u dveří kňučel a škrábal špinavý a vyhublý pejsek. Julinka ho pustila dovnitř. Neměl žádný obojek, byl větší než kokršpaněl Kudrnáč, se kterým se hned skamarádil. Dostal jméno Hektor. Julinka hned zavolala svou kamarádku Zuzku, skoro slavnou cvičitelku a chovatelku zvířat. Hektora nakrmily a chtěly ho mamince připravit na prohlídku, a to ještě dřív než ho uvidí tatínek. V koupelně ho vykoupaly, vyčesaly a maminka ho potom na klinice prohlédla. Byl vyhublý, ale jinak v pořádku a bylo potřeba mu najít majitele. Julinka se Zuzkou vylepily letáky, poptávaly se, ale Hektor musel do útulku. Julinka a Zuzka chodily do útulku pomáhat a vzaly Hektora na procházku. U hřiště jim Hektor utekl a se štěkotem běžel, až na schodech u klubovny našel ležet starého pána Berta, který si vyvrknul kotník. Bert se rozhodl, že si Hektora nechá a bude s ním chodit do klubovny, kde se schází spousta starých lidí. A tak Hektor našel domov, kde ho pořád někdo hladí a stal se psím hrdinou.
Postavy: Julinka je starostlivá, má ráda zvířata, je pečlivá, kamarádská. Zuzka je hodná, veselá, milá. Maminka je chytrá, hodná a šikovná. Bert je starý, moudrý a hodný pán.
Knihu jsem si vybrala, protože mám také ráda zvířata a líbí se mi kamarádství Julie a Zuzky.
Je to dívčí román pro čtenářky od sedmi let.
Knížku jsem četla šest dnů. Doporučila bych ji Saše, protože má ráda pejsky a chtěla by být psovodem.
V knize je devět kapitol: Psi vědí, že jim veterináři pomohou, Veterináři občas nadělají nepořádek, Být veterinářem je náročné, Veterináři umějí pomáhat, Práce veterináře je někdy i nechutná, Veterináři mají spoustu nápadů, Veterináři chodí pozdě spát, Chytří cvičitelé zvířat, Každý pes si zaslouží dobrý domov.

Eliška a táta Král

Napsala: Hana Doskočilová
Ilustroval: Jaroslav Malák
Vydalo nakladatelství Albatros roku 1977 v Praze.
Kniha má 65 stran.
Eliška a táta Král je příběh šestileté dívky jménem Eliška Králová. Bydlí v malém městě v domě s podloubím na náměstí. Eliška žije s tatínkem, maminka zemřela, když byla Eliška ještě malinká, jak říká tatínek, porazilo jí splašené embéčko. Tatínek nemohl dlouho auta ani vidět, ale nakonec se stal řidičem nákladního auta. Často bývá na cestách a to se potom o Elišku stará teta Anežka a teta Lucie. Eliška často chodí na náměstí do lékárny, kde je lékárníkem pan Dolínek. Hodně spolu kamarádí, pan Dolínek pomáhá Elišce s bolavýma ušima. Eliška totiž často chodí se zavázanýma ušima.Eliška s tatínkem si žijí spokojeně, mají se moc rádi, zažívají spolu spoustu legrace. Teta Anežka s Lucií ale chtějí udělat dobrý skutek a chtějí sehnat Elišce maminku, tatínka Krále chtějí oženit. Zvou na návštěvy slečny, ale tatínek ani Eliška z nich žádnou nechtějí. Až když pan Dolínek odjíždí do lázní a přichází do lékárny lékárnice Pavlína. Brzy se spřátelí s Eliškou, padnou si do oka, Pavlínu časem poznává i tatínek a všichni společně zažívají velká dobrodružství. Pavlína se bezvadně stará o Elišku, vaří spolu, uklízejí, perou a je jim spolu moc dobře. A tak když jde Eliška do druhé třídy, má novou nejlepší maminku.
Postavy: Eliška je školačka, veselá, kamarádská, šikovná, samostatná, spolehlivá. Tatínek Král je starostlivý, pracovitý, veselý, hodný. Pan Dolínek je starší, hodný, moudrý. Tety jsou starostlivé, upovídané, pracovité. Pavlína je spolehlivá, veselá, hodná, milá, pracovitá, kamarádská.
Knihu jsem si vybrala, protože je po mé mamince, když byla ještě školačka a také protože ji začala číst moje sestřička prvňačka, tak jsem byla zvědavá. Líbí se mi ilustrace a legrační zážitky Elišky.
Kniha je dívčí román pro menší slečny od šesti let. Četla jsem ji dva dny.
Doporučila bych ji Áje, protože by ji třeba upoutaly veselé příhody Elišky.
V knize je čtrnáct kapitol: Jakpak se máš Eliško?, Jak to bylo s maminkou, Hledají nám maminku, Tahle se mi líbí, Celá první třída, Seznámení s Pavlínou, Cestou zpátky, V lékárně je ticho, Jenomže, Komu je dobře, Námluvy, Eliško, já zapomněla, Maminka, Ještěže tu tetu máme.

Futronela a jiné pohádky

Napsal: Jozef Pavlovič
Ilustrace: Zuzana Nemčíková
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2015.
Kniha má 97 stran 20 kapitol: Do třetice, Nebezpečná kůzlátka, Bůh dal ptákům křídla a lidem ruce, Včelka Agáta, Dědečkovy oříšky, Ježibaba Futronela, Nyní bude řeč o jednom dubu, Nemoc k pláči, Nejkrásnější zimní zpěv, Velké nebe, Malá myš, Sova Sofie, Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, Vrabčí počítání, Květovaná okna, Balonky, Čtyři střechy nad hlavou, Jak hnal zajíc psa, O jedné dřevěné lásce, Škola, která přece jen nakonec byla, Dědečkovy drobné.
Pohádky v knize vymýšlí dědeček Večerníček, a to už do třetice, protože říká, že do třetice všeho dobrého a zlého.
Nejvíce mě zaujal příběh o ježibabě Futronele. V hlubokém lese na vymetené mýtině stála jedna z posledních perníkových chaloupek a vzorně se o ní starala ježibaba Petronela. Moc jí chutnaly perníky, kterými se vždycky nafutrovala, tak se jí začalo říkat Futronela. Nebyla zlá, pletla svetry, pekla a malovala perníky a nejraději zametala a létala na koštěti. Jednou si pomyslela, že už je stará a své si odsloužila a zachtělo se jí na onen svět k pohádkovému kolegovi zámečníku Petrovi. Zamkla chaloupku a na koštěti zamířila vzhůru do nebeské říše. Tam se setkala s Petrem, s anděli Gabrielem, Rafaelem, Michaelem a nejkrásnějším andělem malířem Luciferem. Lucifer latinsky znamenalo Světlonoš. Navštívila i sedmé nebe až pod nebeským stropem. Ale Futronela se začala nudit, zastesklo se jí po své chaloupce a vrátila se zpátky dolů na zem. Dostala od Petra klíč od nebeské brány. Doma se s chutí pustila do svých perníků, jenomže ji rozbolel zub. Zaletěla tedy ke svému známému zubaři a on jí děravý zub vytrhl. Za to dostal košík čerstvých perníčků. Ježibaba si opravila i chaloupku a zaletěla si do nebeského království pro nejlepšího malíře anděla Lucifera, aby jí v chalupě vymaloval. Ale Petr se rozzlobil, že Futronela přiletěla za Luciferem a ne za ním, a tak se pod ježibabou probořila nebeská zem a propadla se do pekla. Začala si s čerty vyprávět, čerti jí provedli peklem. Futronela v pekle poklidila a čert, který jí byl povědomý, poděkoval. Byl to Lucifer. Vysvětlil Futronele, že když byl ještě v nebi, nemohli tam být dva šéfové, a tak ho Petr trochu postrčil z nebe dolů. Lucifer byl tam, kde je spokojený. Ježibabě nakonec vymaloval chaloupku i s přistavěnou garáží a Futronela dál spokojeně žila v lese na mýtině v perníkové chaloupce.
Postavy: Futronela je hodná, pracovitá, nápaditá, ráda mlsá. Petr je přátelský, má rád klid, je trochu urážlivý. Lucifer je šikovný, pracovitý, trochu panovačný.
Kniha je sbírka novějších pohádek pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji dva týdny.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji dostala ve škole a byla jsem zvědavá, jaké budou nové pohádky. Líbí se mi. že to jsou docela legrační, moderní pohádky a potěšilo mě, že jsem se dočetla o Luciferovi, protože mám doma kočku Luciferku.
Knihu bych doporučila Ivě, protože čte často pohádky.

Babička Pepička

Napsala: Ivana Měkotová
Ilustrace: Milada Kudrnová
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 2012.
Kniha má 77 stran a 14 kapitol: Ať zaťuká, Francouzská hromádka, Sám a statný, Dáda, Tel, Atel a datel, Noční klid, Jdeme na houby, Světýlko, Dva rodiče, Úklid, Co to je?, Když loupe v kostech, Loučení, Přijel a odjel, A co teď?
Na mýtině na okraji lesa stála osamělá chaloupka. Byla nízká, měla malá okýnka a velké dřevěné dveře. Od dveří vedla vyšlapaná cestička. V chaloupce žila úplně sama babička Pepička. Byla pracovitá, všechno ji bavilo, ale často jí bylo smutno, protože si neměla s kým povídat. Každé odpoledne si uvařila hrnek čaje a vyhlížela, jestli někdo nedojde po pěšince k její chaloupce. Vymyslela cedulku, na které bylo napsáno KDO PŮJDE OKOLO A BUDE MÍT CHUŤ NA ČAJ A KUS ŘEČI, AŤ ZAŤUKÁ. Pověsila ji venku na dveře. Čekala a pořád nic, až jednou se ozvalo ťukání a byl to datel. Babička ho pozvala dál a dlouho si u čaje povídali. Datel měl tři děti - Dádu, Tela a Ate la. Hodně se s babičkou skamarádili a pravidelně se navštěvovali. Jednou zase babička Pepička připravovala čaj a z okna na cestě uviděla hromádku, která se přibližovala ke dveřím. Babička otevřela a divila se. Byla to želva a ozvalo se něco jako bonžúr monomežakelín. Babička se nakonec dozvěděla, že je to želva Žakelína, která přicestovala s turisty z Francie a ztratila se. Zůstala u babičky v chaloupce a učila se česky. Dalším hostem u babičky byl malý kocourek, který všechno uměl, tak mu babička říkala Um. Dala mu mléko a už u ní zůstal. Do domácnosti ještě přibyli pan a paní červotočovi a 62 jejich dětí, kteří bydleli v šupleti ve starém stole. Jednou se babička, datlové, Žakelína i Um vydali do lesa na houby, ale zabloudili. Když hledali cestu, potkali prokřehlou bosou bludičku. Babička jí dala své teplé ponožky a Um jí zahřál kožíškem. Všichni se v lese prospali a bludička jim pak našla cestu k chaloupce. Bludička se stala dalším členem rodiny a spokojeně si všichni žili. Jednou po úklidu v kůlně objevili obrovské dřevěné zvíře, které plakalo. Byl to dřevosaurus a byl nešťastný, že je sám. Babička se svou rodinou mu udělala bydlení z vyklizené kůlny a pojmenovala ho Dřevák. Všichni se měli moc rádi a užívali si spolu dobrodružství a legraci.
Kniha Babička Pepička je pohádka pro menší děti i čtenáře od šesti let.
Nejvíce se mi líbí, jak je kniha vtipná a je v ní hodně nápadů. Četla jsem ji pět dnů.
Vybrala jsem si jí, protože jsem ji měla moc ráda, když jsem byla malá a má pěkné obrázky.
Knihu Babička Pepička bych doporučila Barče, protože má také ráda vtip a nápady.
Charakteristika postav: Babička Pepička je dobrosrdečná, pracovitá, čiperná a přátelská. Datlové jsou dobří kamarádi, pracovití. Žakelína je chytrá, vychovaná, hodná. Um je statečný, šikovný, kamarádský. Červotočovi spí, hryžou, nebo mluví. Bludička je křehká, milá, trochu bojácná. Dřevák je silný, milý, dobrosrdečný a vděčný.

Zuzanka a její další příhody

Napsala: Catherine Metzmeyer
Ilustrovala: Pierre Couronne
Vydalo nakladatelství Junior v Praze roku 2006.
Kniha má 50 stran a tři kapitoly: Zuzanka v bouři, Zuzanka pouští draka, Zuzanka se svou sestřenkou.
Druh literatury: povídkové příběhy pro děti a mládež, kniha je vhodná pro čtenáře od šesti let.
Příběhy vypráví osmiletá Zuzanka. Nejdříve o tom, jak blesk zničil její nejmilejší strom. To se jednoho dne na zahradě houpala na houpačce, maminka rychle sbírala prádlo a hnal se vítr a bouřka. Zuzanka honem zavolala svého pejska Ňufku a kamaráda Marka a všichni se schovali do domu. Bouřku pozorovali za oknem, zacpávali si uši a báli se. Marek zpozoroval stokrát jasnější blesk, který udeřil do rozkvetlé jabloně. Bouře utichla a děti, maminka i tatínek a Ňufka vyšli ven, Zuzance bylo do pláče. Její jabloň byla zničená. Marek v pokácené jabloni udělal krásný domeček a maminka ve větvích našla hnízdo plné ptáčat. Společně ptáčata přemístili na jiný strom a v jabloňovém domečku uspořádali piknik. Na ten den jen tak rychle nezapomněli. Zuzanka chodila do školy kolem novinového stánku a jednou ji upoutal vylepený leták s pozvánkou na soutěž v pouštěni draků. Zuzanka se spolužákem Jirkou vyrobili draka v podobě motýla. Když soutěž začala, Ňufka bohužel zamotal všechny provázky. Začalo pršet, soutěž přerušili a Zuzanka s Jirkou mohli zatím draka opravit. Když znovu vysvitlo slunce, drak konečně mohl stoupat nahoru. Jeden provázek se ale uvolnil a drak uletěl. Všichni soutěžící dostali odměnu, Zuzanka s Jirkou dostali tenisovou raketu a knížku. Jednou, když se Zuzanka vrátila ze školy, přijela za ní sestřenice Lenka. Zůstala u ní čtyři dny. Zuzanka se moc těšila, ale Lenka byla mrzutá a nic ji nebavilo. Venku napadl sníh, tak Zuzanka zavolala Lenku ven na sáňky. Lenčina jízda skončila pořádným pádem. Ostatní děti se začaly smát a začala sněhová bitva. Zuzanka přispěchala Lence na pomoc a hned z nich byly kamarádky. Další dny si spolu hrály a když měla Lenka odjíždět domů, tak se těžko loučily. Nakonec se domluvily, že brzy přijede zase Zuzanka k Lence a moc se těšily.
V knížce se mi líbily nápady Zuzanky, její kamarádství a celá kniha je krásně ilustrovaná.
Charakteristika postav: Zuzanka je přátelská, veselá, hodná a hravá. Marek je pozorný, šikovný, kamarádský. Jirka je pracovitý, šikovný. Lenka je někdy mrzutá, kamarádská. Maminka a tatínek jsou hodní, starostliví.
Knížku bych doporučila Domče, protože má ráda veselé a hezké příběhy. Já jsem si ji vybrala, protože jsem byla zvědavá na moji jmenovkyni. Četla jsem ji tři dny.

Císařská vojna se sultánem a jiné pohádky

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Karel Franta
Vydalo nakladatelství Amulet v Praze roku 2001.
Kniha má 118 stran a 15 kapitol: Císařská vojna se sultánem, Jak šel pilař z pily, Jak kuba prodřel troje koženky, Jak šil švec Dlábek troje divné střevíce, O Jankovi, kterého píchalo do pat, O tom, jak hraběti vyšlo jednou za třikrát, Jak jeden nebyl nanic, ale pak všecko dokázal, Jak si čert vymínil podruhé, O dvou sestrách vílách, O kolovrátku, co uměl zpívat hlasem, Jak se jablíčko dokoulelo, Co se stalo, než šel Joska vrátky, Na půl pytle hrachu, Jak to smutně začalo, ale konce byly veselé, Jak císařpán nakonec křikl sakryš!
Druh literatury: pohádky
V knize Václav Čtvrtek píše tajemné, veselé, trochu strašidelné příběhy a pohádky podle lidových písniček. Nejvíce se mi líbila kapotola Jak šil švec Dlábek troje divné střevíce.
V chalupě u lesa žil švec Dlábek. Každý den seděl na verpánku a ševcoval. Každý večer si povzdychl, že by nejraději ušil střevíčky jako pro vílu, ale neměl z čeho. Až jednou Dlábkovi pod okno přišla opravdová víla a chtěla je udělat. Dovedla ševce k hájku, aby tam našel, co na střevíce potřebuje. Když měl Dlábek střevíce ušité, zavolal z lesa vílu, která se v nich dala do tance. Víla ševci zaplatila kuličkou praskačkou. V zemi, kde Dlábek ševcoval, vládl král, pěkný vzteklík. Měl dceru a společně chodili na procházku do hájku, kde tančila víla v nových střevících. Král uviděl, že na bříze chybí kus kůry, ze které švec udělal pro vílu střevíce. Vzteklý král nechal Dlábka uvěznit, ten si nešťastný začal zpívat smutnou písničku. Tím přivolal vílu a ta měla plán, jak ševce dostat z vězení. Začala tancovat pod princezniným oknem. Princezna za chvíli chtěla naučit také tak tancovat, ale na to potřebovala střevíčky jako měla víla. Běžela za ševcem, ale víla byla rychlejší a poradila mu, aby princezně nešil střevíce dříve, než si ještě jedny střevíce poručí i král. Náhodou měla do království přijet kněžna Petinka, která vždy ráda s králem tančila. Králi se to také líbilo a hned si poručil nové taneční střevíce od ševce. Víla zařídila, aby první střevíce byly jemné, vílí a ty druhé hejkalí. Dlábek je ušil a princezna s králem se hned přezuli. Princezna se roztočila a král začal dupat od zdi ke zdi, točil se jako motovidlo a hejkal a princezna do toho všeho ještě vyzpěvovala. Při sedmém tanci král vrazil do kněžny Petinky, princezna kolem ní prudce mávala, až jí zacuchala pentle. Kněžna se zlobila a měla krále s princeznou za blázny. Odjela kočárem a všude vyprávěla o bláznivém království. Švec Dlábek se dostal z vězení a raději zase ševcoval ve své chalupě.
Charakteristika postav: Švec Dlábek je pracovitý, poctivý, skromný. Víla je hodná, chytrá. Král je panovačný a vzteklý. Princezna je umíněná, rozmazlená. Kněžna Petinka je přátelská, hodná.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem byla zvědavá, jak se podle písniček dají vymyslet pohádky. Četla jsem ji dva týdny.
Knihu bych doporučila Terce Zdražilové, protože často čte pohádky.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let, ale i pro menší děti.

Pověsti o hradech

Autor: Martina Drijverová
Ilustrace: Dagmar Ježková
Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2019.
Kniha má 79 stran a 32 kapitol: Hrad Karlštejn, Hrad Žebrák, Hrad Točník, Hrad Libštejn, Hrad Rabštejn, Hrad Orlík, Hrad Kost a další.
Kniha vypráví pověsti z našich hradů a prozrazuje tajemství. Třeba podle čeho se jmenuje hrad Orlík, o ukrytých pokladech, o drahokamu co mění počasí, o alchymistech na hradě Křivoklátě a další. Hodně mě zaujala pověst o hradu Kost, protože jsem se tam už byla podívat a vím, že tam nějaký čas pobývali i moji předci.
Jednou v noci se v lese u hradu ztratila dcera purkrabího Anežka. Bloudila až uslyšela tajemný hlas, otočila se a uviděla, jak hoří keř a u něj byla cesta, která vedla k hradu. Anežka se tou cestou dostala zpátky domů, ale za nějaký čas se v lese ztratil malý syn uhlíře. Rodiče ho celý den hledali, až navečer uslyšeli hlasitý pláč. Rozběhli se za ním a v blízkém údolí chlapečka našli. Tomu údolí se začalo říkat Plakánek. Chodily sem plakat i opuštěné mladé dívky a také jedna nešťastná vdova. Ta i s dítětem skočila do rybníka a pláč děťátka byl potom slyšet vždy v noci. V Plakánku bylo slyšet i úpění odsouzenců, které tu mučili a popravovali.
Knížku jsem si vybrala, protože ráda navštěvuju hrady a zámky a baví mě dozvídat se různá tajemství o nich. Já jsem při návštěvě hradu a údolí slyšela, že Plakánkem se často procházela princezna Adélka a poplakávala a zpívala Petru Máchalovi, který byl uvězněný na Kosti a v údolí měl chalupu. Tak je to v pohádce S čerty nejsou žerty, která se tu natočila. Líbí se mi, že si v knize přečtu pověsti, které jsou zase jiné, než jsem někdy slyšela.
Kniha Pověsti o hradech je určena klukům i holkám od osmi let.
Doporučila bych ji Saše, protože má ráda strašidelné a tajemné příběhy.
Charakteristika postav: Anežka je mladá dívka, nebojácná, statečná, hodná. Syn uhlíře je malý chlapec, hravý, veselý. Rodiče chlapečka jsou starostliví, hodní. Vdova je nešťastná a zoufalá.

Víly Nevíly, než zazvoní

Napsala: Kiki Thorperová
Ilustrovala: Jana Chrystyová
Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2017.
Kniha má 99 stran a 10 kapitol bez názvu.
Kniha nás zavádí na ostrov jménem Země Nezemě, kde je plno kouzel, mořské panny, děti tu nikdy nevyrostou a dějí se tu zázraky. Jednoho dne se do Země Nezemě dostanou čtyři dívky Katka, Mia, Linda a Gábi, která by nejraději byla vílou. Prožívá školní den jako učitelka vodní víly Mlženky, zvířátkové víly Beck, světlonošky Iris a skřítka Kolovrátka. Kolovrátek vypráví příběhy a poslouchá je i starší sestra Gábi Mia a kamarádky. Skřítek vypráví tak, že se dívky můžou přenést do celého děje. Potom Gábi v Zemi Nezemi vysvětluje, že zítra v její opravdové Zemi nastupuje do první třídy. Mia a kamarádky pro ni vlastně přišly, aby se vrátila domů a připravila se na zítra. Do Země Nezemě se můžou vrátit, kdy se jim zachce, stačí projít Gábininou skříní, kde objevily průchod mezi dvěma světy. Když ráno přišla Gábi do školy, našla ve svém batůžku skřítka Kolovrátka, který byl zvědavý, jaké to je v opravdové škole. Byl malinký a neposedný, tak se vydal na průzkum. Opatrně, aby ho nikdo neviděl, obešel celou třídu, jídelnu a knihovnu. Tam ale uvízl v knize, která se zaklapla. Gábi nic netušila, o přestávce se svěřila a ukázala Kolovrátka své kamarádce Líze, která by ho nejraději měla jen pro sebe. Gábi si myslela, že skřítek spí v batůžku, ale když ho tam nenašla, nevěděla, co si počít. Po vyučování na ni čekala Mia, Katka a Linda, a tak jim vše o skřítkovi řekla a začalo pátrání. V knihovně na koberci našly zaklapnutou knížku a Lízinu tužku a hned je napadlo, kde hledat. Vydaly se k domu, kde bydlí Líza. Ta zatím ubytovala Kolovrátka ve svém pokoji v domku pro víly a skřítkovi bylo jasné, že se asi už nevrátí do hvězdné roklinky Země Nezemě. Kolovrátek vyprávěl Líze příběh o unesené holčičce, která se nemohla vrátit domů a Líza poznala, jakou udělala chybu, že skřítka tajně odnesla z knihy, ve které uvízl a nevrátila ho Gábi. Katka, Mia a Linda zatím vysadily Gábi do okna, kde měla Líza pokoj. Líza ji uviděla a byla mrzutá, že ji pozoruje a plakala, že už asi nebudou kamarádky. Chvíli se na sebe zlobily, ale nakonec vyhrálo přátelství a hlavně skřítek se mohl vrátit zpátky do své Země Nezemě. Tam vyprávěl celý svůj zážitek.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji dostala od strejdy a je to jeden z dílů řady knížky Víly Nevíly. Líbí se mi, že je psaná jednoduše, mile a oddychově, mohla jsem vzpomínat, když jsem ještě věřila na různé divy a kouzla.
Kniha je dobrodružný pohádkový příběh, určený pro čtenářky od šesti let. Doporučila bych ji Majdě, protože také četla knížky o vílách a kouzelném světě.
Charakteristika postav: Gábi je šestiletá dívka, věří na víly, ráda si hraje, je kamarádská. Katka má ráda dobrodružství, je přátelská. Mia zbožňuje šaty a všechno krásné, umí pomáhat. Linda má velkou fantazii, je veselá. Líza je čiperná, hravá, někdy zbrklá. Knihu jsem četla dva týdny.

České dějiny očima Psa

Napsala: Martina Drijverová
Ilustroval: Petr Urban
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 94 stran a 17 kapitol: Pes na hoře Říp, Pes a silný Bivoj, Pes, Libuše a Přemysl, Pes v dívčí válce, Pes a Horymír, Pes v lucké válce a další.
České dějiny očima Psa je malý průvodce historií. Popisuje vtipně dějiny, co se u nás kdy stalo, od doby praotce Čecha až po Jana Husa. Kniha je napsaná jako dobrodružství, které sleduje pes. Někdy to komentuje, někdy přímo zasahuje a někdy má legrační připomínky. Spisovatelka vybrala psa, protože píše, že tu byl odjakživa, hlídal lidi a majetek, byl mezi rytíři i sedláky, byl tu když vznikaly a zanikaly říše a je tu stále, nenahraditelný pes. Líbí se mi kapitola Pes a král Václav IV., protože jsem se dozvěděla o životě syna Karla IV. Pro Václava bylo těžké vládnout po schopném otci, chtěl být spravedlivý a čestný jako on, ale nedodržoval to. Vládl od sedmnácti let a místo, aby poslouchal rady rádců, často se bavil se zemany, rytíři a mladými měšťany. Vládnutí ho nebavilo a hodně popíjel alkohol. Pes popisuje, že se o Václavu povídalo, že chtěl dát zapálit Prahu, že v noci uráží sochám hlavy, že dal vlastního kuchaře upéct na rožni. Pes měl, ale přehled, co se peče na rožni, tak to byla prý lež. Václav IV. byl někdy vlídný a někdy se vztekal a bouřil. Měl dvě ženy Johanu a pak Žofii Bavorskou, děti neměl a kamarádi ho zrazovali. Dohadoval se s církví, nechal mučit a utopit Jana z Pomuku. Nakonec měl král výčitky svědomí, dostal záchvat a na čas ochrnul. Považoval to za svůj trest. Chtěl se polepšit, ale byl smutný, podezíravý a náladový. Čeští páni se proti němu vzbouřili a uvěznili ho. Tvrdilo se, že ho pustili do lázní a tam mu pomohla uprchnout lazebnice Zuzana, ale pes ví, že se za něj přimluvil jeho bratr Jan Zhořelecký. Václava propustili, ale nakonec byl stejně sesazen z trůnu. Bratr Zikmund Václava zajal a rok ho věznil ve Vídni. Po bojích se bratři dohodli a Václav IV. se vrátil na trůn. Lidé byli ale nespokojeni, nejvíce jim vadily odpustky a to už v Betlémské kapli začal kázat mistr Jan Hus.
Tak to vnímal Pes, mně se jeho napínavé vyprávění moc líbí, proto jsem si tuto knihu vybrala. Líbí se mi, že v ní historii dobře porozumí i děti.
Kniha je určena čtenářům od šesti let. Doporučila bych ji Saše a Báře, protože mají doma psa, tak by se jim psí vyprávění mohlo zamlouvat.
Knihu jsem četla dva týdny, řadila bych ji mezi dějepisné průvodce.
Charakteristika postav: Pes je vtipný, chytrý, bystrý. Václav IV. je náladový, nezodpovědný, bouřlivý.

Kouzelní poníci - Nová kamarádka

Autor: Sue Bentleyová
Ilustrace: Angela Swanová
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2018.
Kniha má 124 stran, děvět kapitol bez názvu.
Desetiletá Eleanor Galeová přijela na prázdniny k tetě. Teta Pippa žila na okraji lesa v usedlosti jménem Dubová chata. Eleanořini rodiče byli hudebníci a s orchestrem odjížděli na turné. Teta Pippa byla fotografka, fotila přírodu a zvířata a pořádala výstavu. Byla také lesním správcem, její zahrada byla krásná s brankou přímo do lesa. Měla tři divoké poníky Mary, Jed a Blue a několik dalších volně žijících poníků, které měla na starost. Jednou teta odjela do města a Eleanor si zatím četla na zahradě. Najednou se snesla třpytivá mlha s duhovým světlem a z lesa přišel kouzelný poník Orion z Bouřlivého stáda, kde všichni poníci umí mluvit. Poprosil Eleanor o pomoc, hledal svou sestru Destiny. Bouřlivé stádo vlastnilo Kámen síly a ten Destiny ztratila. Bála se a utekla. Teď se jí chtěli zmocnit černí koně, kteří chtěli ukrást magii Bouřlivého stáda. Eleanor nesměla nikomu nic vyzradit. S Orionem se dostala až do oblak na Ostrov duhové mlhy i do lesa a na mýtinu blízko usedlosti. Tam poznala dívku Frankie, která jezdila na koni Jakovi. Staly se z nich velké kamarádky a zažívaly spoustu dobrodružství. Orion, Eleanor a Frankie hledali společně až Orion našel stopy Destiny, které vedly zpět k jeho rodině na Ostrov duhové mlhy. Eleanor a Orion se museli rozloučit. Eleanor na památku zůstalo peříčko z Orionových kouzelných křídel. Teta Pippa nic netušila, ale usoudila, že Eleanor potřebuje nějakého poníka na cvičení a ježdění. Koupila jednoho, který patřil už jen Eleanoře a ta ho pojmenovala Destiny. Doufala, že se brzy shledají s Orionem a jeho rodinou.
Postavy: Eleanor je milá, starostlivá, má ráda koně, veselá. Teta Pippa je pracovitá, nápaditá, hodná. Frankie je kamarádská, veselá, umí držet slib. Orion je magický kůň, hodný, statečný, přátelský.
V knize se mi hodně líbí fantazie, nápady a veliké přátelství Eleanor a Oriona, také kamarádství Frankie. Vybrala jsem si ji, protože jsem také jezdila na koni a někdy jim za to vozím mlsoty ke krmení.
Kniha Kouzelní poníci je fantazijní, dobrodružný příběh pro čtenáře od šessti let.
Knihu bych doporučila Majdě, protože hodně čte fantazijní příběhy, já jsem ji četla tři dny.

Chaloupka na vršku - Nové příběhy

Napsala a ilustrovala: Šárka Váchová
Vydala Česká televize v Edici ČT v roce 2016 v Praze.
Kniha má 93 stran a šest kapitol: Jak se narodila Barborka, Jak se lodičky potopily, Jak kluci hledali poklad, Jak to bylo o žních, Jak bylo na svatého Václava, Jak to bylo na dušičky.
Tato kniha vypráví o životě lidí na venkově, popisuje různé tradice. Ukazuje, jak děti uměly prožívat v malé vesničce roční období a jaké byly jejich zvyky.
Příběhy začínají v době asi před sto padesáti lety. V malé podhorské vesničce žil řezbář Tomeš. Žil v chaloupce, která stála na vršku. Tomeš měl skoro dospělou dceru Mařenku, šestiletého syna Honzíka a čtyřletou Andulku. Maminka dětí umřela. Andulka si nejvíce hrála s Apolenkou Vojtovou a Honzík se nejvíce kamarádil s bratrem Apolenky, s Martínkem. Mařenka dětem vynahrazovala maminku a pomáhala tatínkovi Tomešovi. Jednou kluci dostali nápad, že půjdou v noci do jeskyně hledat poklad. U dědy slyšeli vypravování, že bude zrovna v neděli padesát dní po Velikonocích, a to je svátek svatého Ducha a dějou se kouzla. Kdo prý na tento svátek půjde ke skále a dotkne se jí kytkou, tomu se skála otevře a objeví se jeskyně plná pokladů. Honzík připravil kytici modrých chrp, motyku a nůši. Martínek popadl lano, svíčku a v noci vyrazili. Zastavili se až u skály, ale po klepnutí kytkou se jim neotevřela. Vyběhla jen liška a vklouzla do otvoru ve skále. Kluci utíkali za ní a ocitli se v temné jeskyni. Zapálili v lampě svíčku a postupovali jeskyní, ale průvan jim svíčku zhasl. Okolo prosvištěla sova, kluci se už pořádně báli. Martínek řekl Honzíkovi, že poutíkají za sovou, která je vyvede z jeskyně ven. Zatím se doma probudila Apolenka a když zjistila, že Martínek není doma, vzbudila rodiče a vše jim řekla. Slyšela totiž kluky, když se domlouvali. Tatínek Vojta doběhl i pro Tomeše a oba tátové utíkali pro kluky ke skále. Na lesní cestě je naštěstí našli. Doma kluci vysvětlovali, že chtěli najít poklad, aby byli bohatí a ostatní jim záviděli. Tomeš a Mařenka Honzíka uložili do postele a ještě mu stačili vysvětlit, jak je to s ošklivou závistí a co je opravdový poklad. Vojtovi byli šťastní, že mají Martínka také doma a už se všichni těšili, jak příští den v pondělí přiletí svatodušní holubice.
Kniha se mi líbí, protože jsou v ní i pořekadla a lidové písničky. Líbí se mi příhody dětí, humor a jak jsou všichni sousedé ve vsi k sobě laskaví, hodní a pomáhají si.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem četla i první díl Chaloupka na vršku a pamatuju si ji ze druhé třídy, kdy mě moc bavila. Četla jsem ji tři týdny.
Chaloupka na vršku je vyprávění doplněné písničkami, pořekadly, pranostikami.
Kniha je pro mladší i starší děti a čtenáře od šesti let.
Knihu bych doporučila Anetě, protože by si ji určitě ráda přečetla se svou mladší sestrou.
Charakteristika postav: Tomeš je starostlivý, pracovitý, šikovný a moudrý. Mařenka je obětavá, veselá, pracovitá a hodná. Honzík je uličník, veselý, kamarádský. Andulka je často zasněná, milá, šikovná. Martínek je kamarádský, neposeda, veselý. Apolenka je hodná, spolehlivá, milá. Vojtovi jsou starostliví a hodní rodiče.

Horseland - Vítejte na ranči

Autor: Annie Auerbachová
Ilustrace: Alexandra Horová
Vydalo nakladatelství COOBOO v Praze roku 2010.
Kniha má 92 stran a 14 očíslovaných kapitol.
Děj se odehrává na ranči v Horselandu. Sarah, Molly, Alma, Will a Bailey si na koních vyrazili na piknik. Začali vzpomínat na den, kdy Sarah přijela poprvé na ranč. Všechno začalo tím, že na ranči pobývali čtrnáctiletí kamarádi a kamarádky. Mysleli si, že Sarah je rozmazlená, nafoukaná holka z bohaté rodiny, stejně jako dívky Zoey a Chloe. Ty dvě si Sarah hned přitáhly k sobě a ostatní se s ní nekamarádili. Sarah to mrzelo a chtěla dokázat, jak se pletou. Will se jí občas zastal. Jednoho dne klisna Scarlet, která patřila Sarah, urazila koně Chloe, který se jmenoval Chilly. Chilly kousnul koně jménem Button do slabin a svedl to na Scarlet. Button se splašila a dívka Alma, kterou vezla v sedle, spadla na zem. Button si při tom všem sama sedřela nohu a sklátila se k zemi. Sarah vše viděla, běžela ke klisně, uklidnila ji a svým značkovým kabátkem jí ovázala zraněnou nohu. Molly a chlapec Bailey pomohli Almě vstát, Will zavolal veterináře. Touto událostí všichni poznali, že Sarah je kamarádská, obětavá a stojí o jejich přátelství. I spor klisny Scarlet a ostatních koníků se objasnil. Děti viděly na kamerovém záznamu, že Button kousnul Chilly a ne Scarllet. Vše bylo odpuštěno a na ranči Horseland vládlo kamarádství, skvělá péče o koně a plno zábavy.
Knihu jsem si vybrala, protože mi ji doporučila má sestřenice a mám ráda koně. V příběhu se mi líbí pobyt dětí na ranči, jejich kamarádství, vyjížďky na koních a různé příhody.
Knihu bych zařadila mezi příběhy na pokračování. Je určena zejména pro čtenářky od osmi let. Četla jsem ji tři dny.
Knihu bych doporučila Ivě, protože četla také knihu o koních, tak by se jí mohla líbit.
Charakteristika postav: Sarah zná dobře koně, je hodná, kamarádská. Chloe a Zoey jsou rozmazlené, soutěživé sestry. Molly je vtipná a přátelská. Alma je pracovitá a sebejistá. Will je milý a kamarádský. Bailey je zvědavý dobrodruh.