Tomáš Kloboučník

Přístav volá

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Marko Čermák
Vydavatel: Nakladatelství Olympia Praha, 2005
Počet stran: 110
Žánr: dobrodružná kniha
V této knize popisuje spisovatel život jednoho chlapce, který touží po kole a velkém dobrodružství. Jednou se procházel po městě, až došel do přístavní čtvrti, nejstarší ve městě. Tam se seznámil s partou kluků, kteří podnikali různé výpravy, ale ne vždy to bylo v pořádku. Jiří však toužil se seznámit s Láďou, kterého parta pronásledovala a mlátila. Dlouho se mu to nepodařilo. Konečně se jednoho dne setkali a začali se scházet. Láďovi se vše dařilo. Jiří začal Láďu ve všem napodobovat. Jednou mu Láďa řekl, že jeho cílem je žít jako aristokraté modrým životem. Jiří si umínil, že bude tak žít a snažil se plnit vše, co si dal za úkol. A opravdu se mu začalo dařit ve škole, sportu i doma.
Kniha je určena pro děti od deseti let. četl jsem ji šest týdnů.
Kapitoly: Jiříkův odchod, Paní zábranská, Cesty za přátelstvím.
Knihu bych doporučil Páje Drápalíkové, protože má ráda takovéto příběhy.
Postavy: Jirka - má na sobě modré kalhoty, má hnědé oči. Je s ním legrace.
Kniha je zajímavá tím, že kluci hledají sešit a prožívají při tom spoustu dobrodružství. Chodí spolu na výlety a i tam na ně čeká dobrodružství.

Julie na koňské farmě

Autorka: Christian Gohlová
Ilustrovala: Magdalena Martínková
Kniha byla vydána v nakladatelství Albatros v Praze roku 2002. Četl jsem ji čtrnáct dní.
Počet stran: 125
Pro čtenáře od deseti let.
Hlavní postavy: pan Holthoff, Julie, Petra, Maks. Julie má na sobě modré šaty, Petra nosí kalhoty a tričko, Maks má montérky. Julie jezdí na koni koňské závody. Je vždy první, i když někdy z koně spadne.
Názvy kapitol: Hurá mám koně, Scheckerovi poníci, Těžká rána, Spousta potěšení.
Doporučil bych ji všem, kteří mají rádi koně a chovají je.
Jedná se o román. Kniha je zajímavá tím, že obsahuje srandičky - třeba kůň se Julii vykadil na nohu.
Kniha se dobře čte, přestože má malá písmena a moc pěkné ilustrace. Doporučil bych ji Hanče, protože ta má ráda zvířata.

Křeček drží dietu

Autorka: Lucie Danielová
Ilustrovala: Jitka Walterová
Kniha byla vydána v nakladatelství Albatros v Praze roku 2003. Četl jsem ji zhruba pět dnů.
Počet stran: 135
Je doporučena pro čtenáře od devíti let.
Hlavní postavou je Mandy, dále tu vystupují paní Hopeová a Stempelová. Mandy je chytrá holka, zábavná. Ví hodně o zvířatech.
Kniha je zábavná a legrační, ale i dobrodružná. Doporučil bych ji Tomášovi Zumrovi, protože má rád zvířata.
Školačka Mandy má ráda zvířata. Hodně o nich také ví. Není divu, vždyť její rodiče jsou zvěrolékaři a mají veterinární ordinaci. Dívka v příběhu podnikne vše pro záchranu malého křečka, který nechce žrát. Mandy už začínají prázdniny a dostala na starost školního křečka. Musí se o něj starat, a to zrovna v létě, které je tak rušné. Křeček nesnáší hluk, a proto hvízdá. Na louce u vesničky, kde Mandy žije, začíná letní tábor. Spousta Mandyiných spolužáků odjíždí pryč, například Jirka jede do Alp, James na Moravu k tetě a babičce. Mandy ale není smutno, protože tu má svého mazlíčka křečka.
Kniha se mi velmi líbila, přečetl jsem ji celou.
Přiřazení k žánru: dobrodružné povídání.
Tuto knihu jsem si vybral, protože si rád čtu o zvířatech. Líbilo se mi, jak se děti o křečka staraly a jak on jim vyvedl každou chvíli nějakou laškovinu.

Péťa bude koukat

Knihu vydalo nakladatelství Amulet s.r.o. Praha v roce 2002. Má 106 stran. Napsala ji Nataša Tanská a ilustrovala Kateřina Bittmanová.
Kniha je zábavná a trochu i poučná. Zaujalo mě v ní, že Jirka zjistil, že se měl učit víc německy, protože se s Annke těžko domlouval.
Kniha se mě líbila. Doporučil bych ji mladším dětem. Je určena pro děti od sedmi let. Četl jsem ji čtrnáct dní a přečetl jsem ji celou.
Děj je o chlapci Jirkovi, který jel s maminkou na dovolenou do Německa. Pozvali je Hartlovi, kteří měli pěkný dům a velkou zahradu, která končila u jezera. Než odjeli, přinesl mu jeho kamarád Petr láhev, ve které byl pulec a sdělil Jirkovi, že mu strýc řekl, že z pulce může být i vodník. V Německu dal Jirka láhev do jezera. O prázdninách se seznámil o prázdninách s holčičkou Annke, se kterou čekali, až se pulec promění. Nakonec když odjížděli, mu pan Hartl vysvětlil, že vodník není a klonovat tak, jak si to Jirka myslel, nepůjde. Z pulce se klonováním může stát jenom žába.
Kniha patří mezi dobrodružné povídky. Doporučil bych ji Haně Kropáčkové, protože má ráda zvířata.
v této knize je hlavní postavou kluk, který se jmenuje Jiří. Učí se německy, protože pojede do Německa s maminkou. Žije jen s maminkou. Ta je na něho hodná. Má kamaráda Petra, se kterým si hraje. V Německu bydlí u Hartlů. Paní Hartlová je výborná kuchařka a pan Hartl má truhlářskou dílnu, kam Jirka rád chodí. U jezera se seznámil s dívkou jménem Annke, se kterou se chodí koupat. S svojí mamkou a maminkou Annke chodí mlsat do cukrárny. Mají také dva nepřátele - kluky, kterým Jirka říká kšilťáci.

Modrá rokle

Knihu vydalo nakladatelství Olympia Praha v roce 2004. Má 174 stran. Je určena pro čtenáře od deseti let.
Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrátor: Miroslav Schonberk
Žánr: dobrodružná kniha
Kniha pojednává o partě kluků, kteří si založili klub Saturn. Měli svoji klubovnu, ve které se scházeli. Bylo jich sedm: Roman, Olda, Barvín, Altar, Mirek a Denny. Byli stateční, ničeho se nebáli. Chodili do skal za město a tam objevovali spoustu zajímavých věcí. O prázdninách tu tábořili, sami si nakupovali, vařili. Jednou objevili krápníkovou jeskyni. Denny byl dopisovatel do místních novin, večerníku, kam psal o tom, co Saturn dělal.
Kniha se mi líbila, klukům závidím jejich dobrodružství, která prožili. Doporučil bych ji všem mým kamarádům, určitě i jim by se líbila. Četl jsem ji dva týdny.
Kapitoly: Ohrožená naděje, Týrání pod viaduktem, Nebezpečný pád, Zrada, Záhady, Nález a další.
Zajímavost: obrázky v knize ukazují kluky při jejich výpravách za dobrodružstvím.
Jedno odpoledne se kluci spustili do rokle na gumovém člunu, který přivázali lanem k břízkám. Najednou se venku přihnala veliká bouřka a vody přibývalo. Kluci nemohli zpátky a už v rokli neměli místo, kam se postavit. Najednou uviděli nahoře otvor, ke kterému začali šplhat. Když prolezli otvorem, posvítili si baterkami a co uviděli, jim vyrazilo dech - byla to krápníková jeskyně. Dostala jméno Saturn.
Denny je velice hodný, někdy pomáhá i starým lidem. Barvín je lakomý, protože nic nepůjčí a nic nikomu nedá. Altar občas zlobí a pomáhá ostatním.

Poplach v Kovářské uličce

Napsal: Václav Řezáč
Ilustroval: Josef Čapek
Počet stran: 144
Žánr: dobrodružné příběhy s dětským hrdinou
Kniha je určena pro děti od deseti let. Vydalo ji nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1981.
Charakteristika: František Severin je třináctiletý mladý chlapec, hlavně spravedlivý, pan Bočan je lakomý, zvědavý a podvádí, pan Bílek je někdy srandovní a starostlivý.
Knihu bych doporučil Hanče a Markovi, protože mají rádi dobrodružství. Mně se moc líbila hlavně proto, jak je Frantík spravedlivý. V této době bych ale nechtěl žít. Doporučoval bych ji přečíst všem spolužákům, aby zjistili, že se děti vždycky neměly jako my.
Kniha je zajímavá tím, že Frantík a jeho kamarádi chtějí potrestat pana Bočana. Četl jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: Pan Bočan hledá pachatele, Objevuje se zelená knížka, Kradené lusky a strážník, Frantíkovo rozhodnutí, Noční výprava, Zelená knížka zmizela, Kocouří dráp a další.
Děj se odehrává po první světové válce. Frantík bydlí u svého dědečka. Když byl malý, umřeli mu rodiče, proto šel bydlet k dědečkovi a s ním prožívá svůj život. Lidé v té době neměli moc peněz a chodili nakupovat potraviny, na které neměli na zaplacení. A hokynář Bočan jim dluh psal do knížky, vždycky si připsal nějakou korunu navíc. V obchodě mu pomáhal Frantík Severin. Když zjistil, jak Bočan okrádá chudáky, chtěl se zmocnit zelené knížky. Jednou v noci se pokusil dostat do obchodu, to se nepovedlo a tak tam hodil kočku a Bočan si myslel, že tam jsou zloději. Vzbudil svým křikem celou Kovářskou uličku. Když obyvatelé zjistili, co vlastně způsobilo ten poplach, smáli se mu. Frantík využil situace a zelenou knížku vzal. Druhý den pan Bočan zjistil ztrátu zelené knížky. To ho hrozně rozčílilo, ale dát to strážníkovi se bál. Mohlo by se zjistit, že kupující okrádal. Frantík zase měl strach, že by ho vyšetřovali jako zloděje.

Ohrožená plavba

Napsala: Barbara Scholzová
Ilustrace: Barbara Scholzová
Názvy kapitol: Konečně prázdniny, Kapitán Vlk, Hladový ostrov, Okradený zloděj, Tajemství na toaletě, Lupa signalizuje, Přítel nebo nepřítel.
Knihu jsem četl jeden měsíc. Je určena pro čtenáře od devíti let. Má 118 stran. Doporučil bych ji Pavlovi, protože má rád detektivky. Je zajímavá tím, že v ní je přiložena kouzelná lupa. Je moc pěkná, chtěl bych si přečíst další díly.
Žánr: dobrodružná literatura
Knihu vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2008.
Jednoho krásného dne Agáta a Lupa přišli do školy a dozvěděli se, že mají jet na školu v přírodě lodí. Lupa řekl: "Lodí, hlavně to ne. A kdy se pojede?" Ono se jede za týden. A týden uplynul jako voda. Jeli do přístavu a tam na ně čekala menší loď. Michal musel jít jako první ze všech. Děti slušně pozdravily a kapitán se jim představil, byl to kapitán Vlk. A pak vypluli na pustý ostrov. A pak pluli na další ostrov, kde bylo moc vlhko a mokro a také moc bažin. Při putování po ostrově zaslechli nějaký zvuk - byl to hejkal. A v tu ránu zaslechli indiány. Odhrnuli roští a za ním skutečně byli indiáni a jejich zajatec Petr. Hned za ním šli a řekli náčelníkovi, ať ho hned pustí. Okamžitě běželi do lodi a odpluli z přístavu domů.
Agáta je hodná, Lupa starostlivý, Michal hodně lakomý a zlý, Roman starostlivý a kapitán Vlk přísný. Agáta a Robert měli lupu, kterou viděli, co se děje za dveřmi. Věděli si rady v každé situaci. Jak se ukázalo, Roman a Petr byli vlastně lupiči a měli na ostrově schovaný lup. Michal pomáhal své sestře Šárce, která byla vedoucí výpravy.
Tato knížka se mně líbila proto, že Richard a Agáta prožili velké dobrodružství. Nejen oni, ale i ostatní děti, které pluly na lodi, měli prožít pouze čtrnáct dnů prázdnin.

Honzíkova cesta

Napsal: Bohumil Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Počet stran: 73
Knihu jsem četl jeden měsíc. Je určena pro čtenáře od osmi let. Kniha se mně líbila - mně i mému bratrovi, kterému jsme jí s mamkou četli. Je zajímavá hlavně tím, že se Honzík nebál cestovat sám.
Některé kapitoly: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Vajíčko, Přišla koza, Honzíkův sen.
Knihu vydalo nakladatelství Axioma Praha v roce 1993. Doporučil bych ji Hanče, protože má ráda příběhy.
Maminka dostala dopis od dědečka a babičky, aby poslala Honzíka k nim do Koníkovic, protože se jim stýskalo. Maminka neměla čas odvézt Honzíka, proto ho poslala samotného vlakem. Na nádraží čekal na Honzíka dědeček se psem Punťou. Babička dostala od Honzíka kuličku, protože zapomněl na dárek. Honzík pomáhal dědovi podojit kozu, potom si s dětmi vyrobil draka. Večer spal Honzík poprvé sám, takže nemohl usnout. Poté se mu zdálo, jak pouští draka a ten mu ulítl. Dědeček ukázal Honzíkovi v družstvu vepře a kozu. Pak si Honzík zahrál s Ferdou o kuličku a tu prohrál. Honzík se taky podíval do školy, kde se děti učili o kočce. On ji přinesl ostatním ukázat, ale kočka utekla. Honzík ji šel hledat a přitom usnul pod dubem. Nakonec pro Honzíka přijela maminka. Všichni kamarádi se s ním přišli před odjezdem rozloučit.
Kniha se mi moc líbila a určitě bych ji doporučil i ostatním čtenářům.
Hlavní postavy: Terezka, Viktor, Ferda, babička, dědeček, pes Punťa a pochopitelně Honzík.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pěkné ilustrace.
Charakteristika jednajících postav: Honzík je hodný, hravý, milý malý chlapec, který jede za babičkou a dědou a u nich prožívá pěkné chvíle. Ferda je pyšný na sebe i na své kuličky, které vyhrál. Také se snaží podvádět.
Žánr: příběh s dětským hrdinou.

Vojta a medvěd Petr

Napsala Věra Aldová.
Ilustrace: Viktorie Chaloupková
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 1982. Má 102 stran.
Je o malém klukovi, který se jmenuje Vojta. Má kamaráda Františka a kamarádku Markétu. Má malého medvěda, se kterým si vypravuje a každému říká, že medvěd Petr vystupuje v cirkusu, se kterým jezdí po celém světě. V rodině žije maminka Kačenka, která pracuje v obchodě, tatínek Otakar, který je veterinář, babička Pavlína - ta je v důchodu a má auto trabanta, ve kterém děti občas vozí za kamarádkou na vesnici. Zde se seznamují s kozou, oslem, králíky a slepicemi. Děti se zde vyřádí. O Velikonocích jela celá rodina k tetě a strýčkovi na Šumavu. Vojta nevěřil tomu, že se tam dá ještě lyžovat. V Praze, kde rodina bydlela, bylo již jaro. Všude už kvetly kytičky a stromy se zelenaly. Ale strýc a bratranci ho vzali na hory, kde lyžovali. Ale najednou se obloha zatáhla a začal padat sníh. Nebylo vůbec vidět. Strýc vzal Vojtu na záda a šťastně dojeli k autu. Po rád kilometrech nebylo po sněhu ani památky. Tak se Vojta přesvědčil, že je na horách ještě pořádná zima.
Kniha je zajímavá tím, že se v ní píše o celé rodině Nedvědových i o dětech a jejich zážitcích. Líbila se mi. Doporučil bych ji mladším kamarádům. Z naší třídy Tomáši Zumrovi, ten si rád přečte pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Vojta má moc hodné rodiče, ti s ním chodí na procházku, jezdí se s ním koupat do bazénu, učí se s ním.
Žánr: zábavná literatura pro malé děti
Jedná se o docela hezkou knihu, ovšem určenou pro menší čtenáře.

Kocourek Matýsek

Knihu napsal Jaromír Červenka.
Ilustrace: Jana Svobodová
Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 2000. Patří mezi pohádkovou literaturu. Četl jsem ji tři týdny. Je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Pavlovi, protože rád čte.
Kapitoly: Jak to vlastně všechno začalo, Trápení Velkého lovce, Jméno na dárky z pohádky, Stěhování žabího národa, U ušáků v předsíni, Obrázek znamená děkuji, Jak veršují sovy, Kdo v domečku přebývá, Kam padají kocouři, Všude žijí kamarádi, Co našly děti a další.
Na velikém kaštanu byl pavouk a kocourek Matýsek také vylezl na strom a lekl se pavouka, který tam měl velkou pavučinu. Kocourek spadl na zem a děti ho tady našly ležet. Vzaly ho do kočáru a vozily ho s sebou. Potom se kocourek uzdravil a už mu bylo dobře. Potom zase usnul a zdál se mu sen o tom, že byl králem a měl velké království, jak věštil a o třech kočičích královnách, které se prohlížely v zrcadle, pudrovaly a malovaly se. Probudil se se psem, u kterého spal. Na kocourka pršelo, a tak se schoval pod keř a mračil se a ježily mu chlupy. Neměl kam jít. Když přestalo pršet, šel přes vesnice u lesa a hrál si tam s králíky a pinkal si s myší hlínou přes jitrocel. Kocourka také unesla veliká sova.
Knížka se mi líbila, protože je dobrodružná. Zajímavě se v ní popisuje dobrodružství zvířátek.
Matýsek je hodný roztomilý kocourek, který má moc rád svého kamaráda.
Čerti jsou zlí, protože unesli mlynáře. Kocourek je hodný, všem pomáhá. Děti jsou hodné, protože se staraly o kocourka.