Tereza Milčinská

Lví král 2 - Simbův příběh

Vydalo nakladatelství EGMONT v dětském knižním klubu v Praze roku 1999.
Napsala a ilustrovala společnost Disney.
Z angličtiny přeložila Eva Hertová.
Knihu bych zařadila mezi pohádkové příběhy.
Knihu bych doporučila Ivetě a Anetě. Je pro čtenáře od osmi let. Knížku jsem četla čtyři dny.
V příbězích vystupuje Kiara, Simba, Nala, Zira, Kovu, lvi Rafiki, Timon a Pumba.
Ve lvím království se narodila Kiara. Pavián Rafiky ji vyzvedl nad hlavu a všichni se poklonili. Jenom Timon a divoké prase Pumba byli zklamáni. Královo první dítě není lev. Zira a její syn Kovuse se mohli stát novým králem. Simba požádal Pubu a Timona, aby dávali pozor na Ziru. Ta se chtěla pomstít, ale Simba vyhrál.
Knihu jsme si vybrala proto, že jsem ji měla po ruce.

Pohádky z pařezové chaloupky

Napsal Václav Čtvrtek.
Ilustroval Zdeněk Smetana.
Vydalo Nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1974.
Kniha je pro děti od čtyř let.
Četla jsem, jak Křemílek s Vochomůrkou měli hodiny s jednou ručičkou. Na pasece stála pařezová chaloupka. V chaloupce byla světnice a postel. Spali tam dva mužíčkové. A měli hodiny s jednou ručičkou, která ukazovala jaro, léto, podzim a zimu. Stalo se, že Křemílek kýchnul a hodiny se rozbily a bylo pořád jaro, léto, podzim a zima v rychlém sledu.
Knihu jsem četla celý týden. Doporučila bych ji holkám. Vystupuje tam Křemílek s Vochomůrkou. Jsou to dva hodní mužíčkové, kteří dělají dobré skutky.
Knihu bych zařadila do žánru pohádky.
Jsou zde i jiné pohádky: Jak louskali ořechy, Jak otvírali studánku, Jak vařili šípkový čaj, Jak rozbili sluníčkovou basu, Jak zasadili semínko, Jak učesali vílu, Jak zmizeli drakovi, Jak šli na pařezy, Jak pekli kaštany, Jak jedli kaštany.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pěkné kolébačky – uspávačky. Velice se mi líbila.

Nejkrásnější pohádky

Vydalo nakladatelství Svojtka Praha v roce 2002.
Ilustroval Andrzej Fofara.
Kniha je pro děti od sedmi let. Doporučila bych ji Veronice, Danče Ivče a Anetě. Má 96 stran a já jsem ji přečetla celou.
Zařadila bych ji do žánru pohádek.
Vybrala sem si ji, protože mi ji doporučil tatínek.
Kniha se mi velice líbila.
Některé pohádky: Ošklivé káčátko, Mořská panna, Malenka, Císařovy nové šaty, Sněhová královna, Holčička se zápalkami.
Nejvíc se mi líbila pohádka O Malence:
Byla jedna chaloupka a v té chaloupce byla světnice a v té světnici bydlela žena, která si přála miminko. Došla za čarodějnicí, ta jí dala semínko a řekla: „Zasej ho a pak uvidíš.“ Tak ho zasadila a vyrostlo z toho děťátko. A protože bylo malé, dala mu jméno Malenka. A jak Malenku uviděla žába, řekla jí: „Zasnoubíš se s mým synem.“ Ale Malenka odpověděla, že to ne, to nikdy. A nechala ji na listu. Přiletěl motýl Chroust a řekl jí: „Když tě zachráním, tak se staneš paní Chroustovou.“ Malenka souhlasila, ale jak ji odvezl, utekla. Nikdo ji nechytil. Byla zima a Malenka mrzla. Přišla k myšce a ta jí nabídla u ní bydlet a Malenka souhlasila. Přišel k nim na návštěvu krtek. A když se bavili o mrtvé vlaštovce, utekla za ní. A když ji zachránila, tak utekla i s vlaštovkou do teplých krajin a to byla země skřítků.
V pohádce vystupuje Malenka, žába, vlaštovka, krtek, motýl, myš a skřítek.
Malenka je velice krásná a milá holčička. Můžeme tak usuzovat podle pohádky a obrázků.

Pohádky

Napsal Hans Christian Andersen.
Ilustroval Jiří Trnka.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1985.
Kniha je pro děti od devíti let, četla jsem ji 14 dní.
Doporučila bych ji Daniele, Jitce, Veronice a Anetě, protože si myslím, že by je tyto pohádky bavily.
Já jsem si ji vybrala proto, že mně ji doporučila babička.
Kniha má 202 stran, přečetla jsem ji celou. Velmi se mi líbila.
Postavy z jedné pohádky: král, královna a princezna. Jejich charakteristika: Všichni jsou hodní, protože nechají na zámku princeznu přespat.
Žánr: pohádky
Můžeme si přečíst pohádky Pět hrášků v jednom lusku, Malenka, Sněhová královna, Křesadlo, Mořská žena, Císařovy nové šaty, O princezně na hrášku, Divoké labutě, Ošklivé káčátko.
Děj pohádky Princezna na hrášku:
Jednou velmi pršelo, a tak mladá princezna zaťukala na jedny dveře zámku. Královna otevřela a za ní ještě běžel král. Protože příchozí tvrdila, že je princezna, tak ji královna chtěla vyzkoušet. Řekla pokojským, že to udělá sama, ale ať jí připraví dvacet peřin a dvacet polštářů. A pod ně dala malinký hrášek. Ještě řekla princezně, aby šla spát. Ráno se král a královna probudili dříve, aby královna mohla říct královi svůj plán. Pak se vzbudila princezna a při snídani řekla, že ji něco celou noc v posteli tlačilo. Tak poznali, že je to opravdová princezna.

Dvakrát dvě je někdy pět

Napsal Jiří Žáček.
Ilustroval Vladimír Nagaj.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 2004.
Kniha je pro děti od deseti let, četla jsem ji dva dny.
Doporučila bych ji Ivetě, Anetě, Jitce, Verče a klukům v 5. a 4. třídě, aby si taky zarýmovali.
Zařadila bych ji do žánru poezie.
Básničky, které se mi nejvíc líbily: Líbánky, První pusa, Co se nosí u moře, Některé holky.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji už jednou četla a líbila se mi. Má 91 stran s 69 básničkami. Přečetla jsem ji celou. Je zajímavá velmi humornými básničkami a rýmovánkami.
Rýmy, co se mi líbily: Pepu - v dřepu, chodidla - nenastydla, Podpaží - oblaží.
Báseň Líbánky:
Celý týden učím Pepu líbat vstoje v kleče v dřepu
Líbám hladce obrace líbánky jsou legrace.
Políbím tě na chodidla, abys třeba nenastydla,
Políbím tě v podpaží, to tě velmi oblaží
Jen mě Pepo líbej všude, však mě proto neubude
Pepa líbá jako stroj a já výskám Ojojoj.

Povídání o pejskovi a kočičce

Napsal a nakreslil Josef Čapek.
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1984.
Kniha je pro děti od čtyř let.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbila. Zařadila bych ji do pohádek. Doporučila bych ji těm, kteří mají rádi pohádky. Četla jsem ji přes víkend. Kniha se mi líbila.
Jsou v ní pohádky O pejskovi a kočičce jak myli podlahu, Jak si pejsek roztrhl kaťata, Jak to bylo na Vánoce, O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburku, O pyšné noční košilce, O klucích z Domažlic, Jak našli panenku, která tence plakala, Jak hráli divadlo a Na Mikuláše co bylo.
O pejskovi a kočičce jak si myli podlahu:
Žili pejsek a kočička a ti si jednou řekli, že si musí umýt podlahu. Kočička si šla pro něco do kufru a nechala ležet na stole mýdlo. Jenže pejsek ho snědl. Tak šla koupit nové mýdlo. Pejsek navrhl, že vytře sebou podlahu, protože má na sobě chlupy a těmi to půjde. Tak umyli podlahu a ta byla mokrá. Tak ji pejsek kočičkou vysušil a podlaha byla sice čistá, ale zato oba byli mokří. Tak kočička přinesla necky a vykoupala nejdřív pejska a potom pejsek kočičku. Tak byli oba čistí, ale mokří. Tak se pověsili na šňůru a sušili se. Ale venku chvíli pršelo a chvíli svítilo sluníčko. Konečně oschli a poté si lehli do košíku a v tom košíku usnuli.
Pejsek je hodný a má rád hodné děti, kočička je dobrá a hodná, protože všem pomáhá.
Kniha je zajímavá hlavně obrázky.

Žofka

Napsal Miloš Macourek.
Ilustroval Adolf Born.
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství a.s., v Praze roku 2000.
Kniha je pro děti od pěti let. Doporučila bych ji těm, kteří mají rádi vtípky s Žofkou, jmenovitě bych ji doporučila Kristýně, Terče, Ivetě a Nikole.
Zařadila bych ji do pohádek.
Vybrala jsem si ji, protože jsem si vzpomněla na Vánoce, kdy jsem ji dostala. Četla jsem ji pět dní.
Vystupuje v ní Žofka, to je opice orangutan, a její kamarádi. Kniha se mi líbila.
Jaké tam jsou příběhy: Jak Žofka pořádala maškarní bál, Jak pořádala sportovní den, Jak uspořádala slavnostní představení, Jak dosáhla mravní převýchovy, Jak zachránila pana Levharta, Jak zavedla ochranné zbarvení, Jak umožnila panu Mrožovi cestu na sever.
Kniha má 106 stran v devíti kapitolách. Vybrala jsem si Jak Žofka zachránila panu Mrožovi cestu na sever:
Jeden pan Mrož měl rád paní Mrožovou a ta paní pana Mrože nechtěla, protože měla jiného, ale nakonec Žofka si věděla rady a pana Mrože zachránila. Paní Mrožová ho nechtěla, protože se jí nelíbil. Tak Žofka pana Mrože dala ostříhat a změnit. Poté vzal dárek a donesl ho paní Mrožové. Ten dárek se jí moc líbil, protože v něm bylo srdce. A pozval ji na kafe a nakonec se vzali. Jestli chcete vědět, jak je to v dalších kapitolách, přečtěte si knížku Žofka.
Charakteristika postav: Žofka je hodná, levhart hodný, medvěd Míša starostlivý. Kniha je zajímavá obrázky.

Čarovné prstýnky

Autorka: Markéta Zinnerová
Ilustroval: Pavel Sivko
Graficky upravil Oldřich Pošmurný.
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství, a.s., v Praze roku 2001.
Kniha je pro čtenáře od šesti let.
Vybrala jsem si ji, protože jsou zde zajímavé obrázky a prstýnky.
Doporučila bych ji Kristýně, Ivetě, Terče a Denče, protože mají rádi prstýnky a hádanky.
Zařadila bych ji do pohádek.
Četla jsem ji týden.
Kniha se mi líbila.
Charakteristika: víla Zapomněnka je hodná, Kuba pracovitý a hodný, hajný Rokyta je starostlivý, Hromous nabručený, kuchtička Hanička hodná, Medová babička pracovitá, lokaj Leopold mrzutý, Martin smutný.
Kniha má 116 stran a 15 kapitol.
Některé z nich: Zapomněnka vzdychá po prstýnku, Kubovy pouťové prstýnky, Kupte si štěstíčko, Kuba jde do světa, Rokyta pořídí dceři věno.
Jaké tu vystupují osoby: Zapomněnka, Kuba, Rokyta, Hromous, Hanička, babička, Leopold, Martin.
Zapomněnka vzdychá po prstýnku:
Kdysi byla jedna chaloupka a v té chaloupce světnička. Tam žila Zapomněnka, která měla ráda Kubu, ale její matka a otec zemřeli. Jednou Kuba vyrobil prstýnky – červený, modrý, zelený, žlutý a stvořil i píseň: červený pro lásku, modrý je pro štěstí, zelený toužení, žlutý potěšení. Kuba dal Zapomněnce všechny prstýnky a vzal si ji.
Kniha se mi líbila, protože v ní jsou zajímavé postavy.

Mikeš

Napsal a nakreslil Josef Lada.
Vydalo Nakladatelství pro děti a mládež Albatros v Praze roku 1979.
Kniha je pro děti od pěti let.
Charakteristika postav: Mikeš je hodný, protože si s každým hraje; Pepík je zlobivý, protože krade hrušky; babička je vyděšená, protože má strach, že Mikeš mluví; Bobeš je zlobivý kozel; Pašík je hodný čuník; Nácíček je zlobivý malý kocourek.
Žánr: pohádky
Hlavní postavou je kocour Mikeš.
Knihu bych doporučila Ivetě, Denče, Zuzce a Terče, protože kniha je o zvířátkách.
Kniha se mi líbila, protože jsou zde zajímavé postavy. Má 315 stran v 54 kapitolách. Četla jsem ji týden a moc se mi líbila. Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbil Mikeš.
Některé z kapitol: O kocourkovi, který mluvil; Ševcův čuník už také mluví; Jak Mikeš a Pašík byli na pouti; Jak šel Pepík s Mikešem na hrušky; Kozel doplňuje trojici.
Vybrala jsem si kapitolu O Kocourkovi který mluvil:
Pepík měl kocoura Mikeše, který mluvil. Pepík mu ale ještě moc nerozuměl, protože byl malý. Když vyrostl, mluvil líp, než někdo jiný. Pepík mu řekl: „Když umíš mluvit, tak tě naučím chodit.“ Ale to Mikešovi nejprve nešlo, teprve později ano. Chodil s Pepíkem na hrušky a to bylo něco. S Pepíkem byli nejlepší kamarádi.

Hádanka pro zamilované

Vydalo nakladatelství BB art s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal – BB art v Praze roku 2006.
Autorka: Biana Minte - Kengiová
Ilustrace: Josef Fraško
Přeložila: Ivana Školníková
Pro slečny od 5. třídy, tedy od 10 let.
Hlavní postavy: Míla, Hana a Katka
Charakteristika postav: Míla je dobrá, pěkná a milá, protože s každým klukem, kterého potká, chodí na rande a do kina, Katka je milá, je to totiž Míly nejlepší kamarádka. Hana je hezká, protože každého kluka má ráda.
Knihu bych doporučila Danče, určitě se jí bude líbit.
Žánr: dívčí četba
Kniha se mi moc líbila. Má 181 stran, přečetla jsem ji celou. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji viděla u Danči, tak jsem si ji půjčila. Četla jsem ji týden. Je zajímavá příběhem.
Děj:
Jednou, když byl ples, Míla chodila s Gernardem Hartmannem na koktejly a tancovat, měli se spolu rádi. Když ji pozval do kina, Míla odmítla. On jí řekl, že má stejně má rád blondýnky. Po měsíci poznala Katku a Hanu, staly se jejími nejlepšími kamarádkami. Navštěvovaly se každý den. Vždy když uviděla kluka, nastavila svoje zoubky a učesala se a šla na to. Po týdnu se tam přistěhoval jejich nový učitel. Všechny tři holky byly do něho blázni. Samozřejmě byl mladý, bylo mu dvacet let a Míle bylo 19 let, Katce 18 a Hance 19 let.

Witch - Žár přátelství

V Praze roku 2006 v Knížecím klubu Witch vydal Albatros, nakladatelství a.s.
Autorka: Elisabetta Gnone
Ilustrace: Lene Kaaberbo
Přeložila Marie Šimková.
Cyklus tvoří pět knih: kniha první – Osudové pouto, kniha druhá – zmizení, kniha třetí – Objevení Merdianu, kniha čtvrtá – Žár přátelství, kniha pátá – Poslední slza.
Kniha má 128 stran. Přečetla jsem ji celou. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji viděla u Kristýny. Četla jsem ji týden. Líbila se mi.
Knihu bych zařadila mezi dívčí četbu. Je od devíti let.
Hlavními postavami jsou strážkyně: Wil je hodná, Irma hodná a milá, Taranee hodná, Haylin dobrá, Cornelie domýšlivá.
Děj:
Jednou když se Wil přistěhovala ke své mámě. Myslela si, že je mezi nejlepšími kamarádkami, ale tak to nebylo. Když jednou přišla do školy, Taaraniee se hádala s Haylin, protože Taraniee měla dvojici. Jakmile se přestaly hádat, pan učitel řekl, že budou psát písemku z matematiky. Irma sice byla naučená, ale ne připravená. Haylin se jí zeptala, co jí je a ona nebyla připravená. Vždy po škole na ni čekal otec. Jednou, když byly strážkyněmi, zachránili Mardian. Holky jsou šťastné a už se nehádají.
Knihu bych doporučila Kristýně, Tereze a Denise, protože je zajímavá a vystupují v ní kluci.

Bílý tesák

Napsal Jack London.
Přeložil a doslov napsal Vladimír Svoboda.
Ilustrace: Lubomír Kupčík
Vydal Albatros, nakladatelství a.s., v Praze roku 2008.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Zaujala mě hlavně obrázky. Četla jsem ji dva týdny. Přečetla jsem ji celou.
Počet stran: 188 v 25 kapitolách
Hlavní postavy: Bill, Henry, Bílý tesák a ostatní vlci. Bill je starostlivý, protože má strach o vlky. Henry je statečný, protože se vlka moc nebojí.
Knihu bych doporučila Markovi, Hanče, Páje a Vendulce. Myslím, že mají rádi dobrodružství.
Žánr: příběh zvířete jménem Bílý tesák
Knihu jsem si vybrala, protože jsem na ni viděla reklamu v časopise. Proto jsem si ji objednala. Kniha se mi moc líbila, protože tam je napínavý děj.
Názvy některých kapitol: Po stopě masa, Vlčice, Nářek hladu, Souboj tesáků, Doupě, Šedý vlček, Stěna světa, Zákon masa, Tvůrci ohně, Poddanství.
Děj kapitoly Stěna světa:
V době, kdy matka začínala odcházet za lovem, znal už vlček velmi dobře zákon, jenž mu zakazoval přibližovat se k ústí jeskyni. Šedý vlček znal strach a jeho matka taky. Jednou, když tak ležel a bděl, zaslechl v okně bělavé stěny světa jakýsi neznámý, podivný zvuk. Nevěděl, že je to rosomák, který stojí venku a celý se třese nad svou vlastní odvahou a opatrně čenichá a slídí, co by mohlo být uvnitř v jeskyňce. Vlček vnímal jen tolik, že je to čenicháním cizí, něco, co nedokázal nikam zařadit, a proto neznámé a děsivé, neboť neznámo bylo jedním z hlavních živlů, z nichž se strach rodil.

Nejkrásnější pohádky o čarodějnicích

Ilustroval: Lubomír Anlauf
Pohádku Locika bratří Grimmů přeložila Jitka Fučíková, slovenskou pohádku Dej pánbů štěstí, lávko! vyprávěl František Bartoš, pohádku O synu francouzského krále a krásné Janičce, O perníkové chaloupce, O chlapci a zlé Jumuabě podle francouzských, německých a japonských pramenů autorsky zpracovali Vladislav Stanovský a Jan Vladislav, pohádku Boženy Němcové O Slunečníku, Měsíčniku a Větrníku jazykově upravily Věra Formánková a Jarmila Servítová, pohádku Jabloňová panna K. J. Erbena jazykově upravil Rudolf Lužík.
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež a.s., v Praze roku 1996.
Kniha je pro děti od čtyř let. Moc se mi líbila, protože tam jsou také pohádky které neznám. Četla jsem ji tři dny. Přečetla jsem ji celou.
Počet stran: 59
Vybrala jsem si pohádku O synu francouzského krále a krásné Janičce:
Hlavní postavy: francouzský král, královna, princ, Janička, ježibaba, ježibabel. Král je hodný, protože se synem jezdí na lov. Královna je starostlivá, má strach o syna. Princ je hodný a hezký, rád loví zvěř, protože vždy jede na koni. Janička je hodná a hezká, zachrání prince. Ježibaba a ježibabel jsou zlí, protože nemají rádi lidi.
Děj:
Bylo jedno království a tam bydlel princ, který miloval lov. Jednou večer, když jel se svojí družinou, spadl z koně. Princův kůň se vrátil sám a on zůstal v lese a bloudil a bloudil. Když vylezl na strom, uviděl na severu malé světýlko. Šel tedy za ním na sever. Zabouchal na dveře a otevřela mu dívčina jménem Janička. Prosil, aby ho nechala u nich. Ona mu ale řekla, že má matku Ježibabu s Ježibabelem a oni nemají rádi člověčinu. Tak spolu večer utekli a žili šťastně až do smrti.
Knihu bych doporučila Denise, Daniele, Tereze a Zuzaně, protože mají rádi pohádky.
Žánr: pohádky
Knihu jsem si vybrala, protože se mi moc líbila a měla jsem ji po ruce.