Lukáš Mrázek
Malý princ
Vydalo nakladatelství Albatros media a.s. v Praze roku 2017.
Počet stran: 80
Ilustroval a napsal: Antonie de Saint-Exupéry
Narodil se 29. června 1900 v Lyonu a zemřel 31. července 1944 při letecké havárii. Byl francouzským spisovatelem, letcem, filosofem.
Druh literatury: pohádka
Malý princ cestuje po planetách, kde poznává mnoho tipů lidí a snaží se jim porozumět. Například liška je moudrá, nechala se ochočit malým princem a ukázala mu význam přátelství a jedinečnost jeho květiny. Celkem navštívil sedm planet, jeho poslední byla planeta Země. Na Sahaře potká pilota, který tam ztroskotal. Chce po něm nakreslit beránka. Na Zemi potká i hada. Ten mu řekne, že když se nechá uštknout, tak se vrátí na svoji planetu. Domluvili se a malý princ se tak vrátil na svojí planetu 612.
Charakteristika jednajících postav: Pilot je už dospělý, ale stále má velkou představivost, proto má problém najít si přítele v jeho věku. Autor se k němu přirovnává. Malý princ má výrazně zlaté vlasy. Je to milý, přátelský a osamělý chlapec z malé planety.
Zaujalo mě, jak malý princ cestoval po planetách, poznával malé lidi a kamarádil se s nimi.
Knihu bych doporučil všem spolužákům, protože je pěkná a zajímavá.
Kniha mě zaujala, ale některé věty mi nedávaly smysl.
Ze třídy bych doporučil knihu Anetce, protože si myslím, že ta by se nad ní zamyslela.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji dva týdny. Je rozdělena do 27 krátkých kapitol bez názvu.
Pohádkový svět
Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o v Praze roku 2011.
Počet stran: 155
Autor: Walt Disney
Ilustrovali: David Pecheca a Valerie Turati
Kniha obsahuje devět Disney příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět o posledním příběhu Bambi – Stopy ve sněhu.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Bambi je zvídavý koloušek, velmi přátelský, jedná se o hlavní postavu celého příběhu. Dupík je hravý zajíček, který jen tak neposedí a nezkazí žádnou zábavu. Fili je roztomilá laň, která doprovází Bambiho ve všech dobrodružstvích, je velmi přátelská.
Dupík probudí Bambiho, našli stopy ve sněhu, chtěli zjistit, komu patří, šli po stopách. Cestou potkali Fili, která se k nim přidala, cestou potkali další kamarády, ale nikdo stopy nepoznal. Nakonec potkali rodinku křepelek, kterým patřily tyto stopy. Bambi byl rád, že na to přišli.
Kniha mě zaujala, protože příběhy byly napínavé až do konce, nikdy jsem nevěděl dopředu, jak příběh skončí. Knihu doporučuji, protože jsou příběhy plné zvířátek a krásných obrázků.
Knihu bych doporučil všem svým spolužákům, kteří mají mladší sourozence, hlavně Honzíkovi.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četl tři týdny.
Kniha je rozdělena do devíti příběhů: Lilo a Stitch – Nerozluční přátelé (Lilo - hlavní dívčí postava, Stitch - zvířátko z jiné planety), Dumbo – Dumbo se učí létat (slon), Pokahotas – Přátelé v Novém světě (hlavní indiánská dívčí postava), Kniha Džunglí – Mauglí má nového kamaráda (hlavní hrdina), Lví král – Lví král a jeho věrný přátelé (Lev), Lady a Tramp – Nečekané přátelství (Pes a fena), Robin Hood – Láska vítězí (hlavní liščí postava), Malá mořská víla – Sebastian zasahuje (mořská víla a ryba), Bambi – stopy ve sněhu.
Velká kniha příběhů Toma a Jerryho
Vydalo nakladatelství Levné knihy, a.s. v Praze roku 2012.
Počet stran: 180
Autor a ilustrátor: Disney
Kniha se skládá z osmi povídek, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět o sedmém příběhu Závodní den.
Druh literatury: pohádka
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Tom a Jerry jsou kamarádští, agresivní, jedná se o hlavní postavy celého příběhu. Jerry je malá hravá myš, rychlý jako blesk. Tom je kocour, je tupý.
Tom a Jerry se honili a doběhli až k závodní aréně. Tom omylem nasedl do auta s číslem 4 a prudce šlápl na pedál. Auto se rozjelo a nedalo se zastavit. Jerry k Tomovi hned nasedl a závodili společně, vše šlo jako po másle. Po nějaké době narazili na závodníka s číslem 2, ten chtěl vyhrát za každou cenu a postupně vyřadil skoro všechny soupeře ze závodu, až na auto s číslem 4, kde seděl Tom a Jerry. Chtěl se zbavit i jich a tak jim vylil přes cestu olej. Tom a Jerry to zvládli. Pak ještě narazili na závodníka s číslem 7 a ten jim chtěl hodit před kola připínáčky. Jerry rychle přeskočil z auta na druhé a připínáčky mu zahodil. Tom s Jerrym šťastně dorazili do cíle a vyhráli.
Knihu bych doporučil Vendovi Palatášovi, protože každý příběh je moc vtipný, a určitě se mu to bude líbit. Četl jsem ji tři týdny.
Kniha je rozdělena na osm povídek: Slavnostní přehlídka, Velké cirkusové dobrodružství, Horká noc na Sahaře, Povyk v domě, Orient expres, Pirátská hurá, Závodní den, Konec hry.
Kniha se mi velmi líbila, je plná napínavých příběhů, zas si ji někdy rád přečtu.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Pohádky z Větrné Lhoty
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 56
Autor: Daniela Fischerová
Ilustrátor: Marie Satrapová
Kniha obsahuje sedm větrných příběhů z mého oblíbeného večerníčku. Přečetl jsem všechny, nejvíc se mi líbil první příběh Jak se větříčci a Jajda skamarádili.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Vichura je starší z bratrů, je to takový ztřeštěný bumbác, rád divočí a ohýbá stromy až k zemi. Radovánek je mladší bratříček, který si nejraději hraje a je hodnější, rád jen houpá obláčky, nemá takové ztřeštěné nápady. Jajda je jejich kamarádka, ta jde z maléru do maléru, rozpustilá holčička, která jen tak neposedí.
Větříčkové a Jajda bydlí v krásné vesničce Větrná Lhota. Všichni spolu kamarádí a obyvatelé Lhoty je mají rádi. V prvním příběhu Větříčkové skládají zkoušku z foukání, mají tři úkoly. První je usušit prostěradlo na šňůře, druhý sfouknout jablka ze stromu a třetí rozfoukat mrak, aby nepršelo na Lhotu. Celá Lhota se na ně přišla podívat. V tom Jajdu napadlo jim dát větrové bonbóny, ale dobře věděla, že cucat větrové bonbóny nesmějí. Radovánek si nevzal, ale Vichula si nasypal celý pytlík do pusy. Pan učitel zahájil zkoušky. První úkol Radovánek splnil, ale Vichula, když foukl, tak se šňůra přetrhla a prádlo odlétlo. Učitel mu řekl, že je pěkný divoch. V druhém úkolu Radovánek sfoukl pět jablek, ale Vichula, když foukl, tak spadla všechna jablka i s listím a učitel řekl, že úkol splnil, ale že zničil strom. U třetího úkolu, když Radovánek foukl, tak se dešťový mrak jen pohoupal. Když přišel na řadu Vichula a foukl, tak přišlo úplné krupobití, jak měl po bonbonech v puse zimu. Učitel řval, ať přestane, ale on nemohl. Jajda křičela, že za to může ona, ale nikdo ji v tom větru neslyšel. Vichula foukal, dokud tu bonbónovou sílu nevyfoukal. Když byl konec a kroupy roztály, vyšel pan učitel a řekl, že se ještě budou muset hodně učit, ale že to s nimi zkusí. Učitel se koukl na Jajdu a říkal si, jestli ta uličnice nemá v tom prsty. Jajda zavrtěla hlavou a mrkla na Větříčky a oni na ni. Od té doby jsou kamarádi.
Kniha mě velmi zaujala, je plná lotrovin, co bráchové s Jajdou vyvádějí.
Knihu bych doporučil Vendovi, protože se pěkně čte a je napínavá až do konce.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Druh literatury: pohádka
Knihu jsem četl jeden týden.
Názvy příběhů: Jak se větříčci a Jajda skamarádili, Jak větříčkové učili lítat ptáčata, Jak do Lhoty přiletěla meluzína, Jak pana Mádle bolel zub, Jak přiletěla teta Smršť, Jak se pan učitel málem utopil, Jak poznali celou rodinu.
Moje nejoblíbenější příběhy
Vydalo nakladatelství Vemag v Berlíně roku 2018.
Počet stran: 95
Autor a překlad: Arne Hillienhof, Jan Šindelka
Ilustroval: Arne Dammann
Kniha obsahuje sedm příběhů, přečetl jsem je všechny.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Filip je hodný kluk, snaží se skamarádit s kluky ve škole, je i šikovný sportovec. Honza je kamarádský, umí dobře fotbal.
Magický míč: Hlavním hrdinou je Filip. Filipova rodina se právě přistěhovala do nového domu z města. Filip nechtěl, protože tu nikoho neznal. Jednoho dne zastavila dodávka, co rozváží balíky. Filip dostal velký balík s nápisem pro Filipa Mareše. Byl to dárek od strejdy Ládi k příležitosti přestěhování. Byl v něm i lístek, že to je magický míč a že má dávat pozor na žlutou skvrnu. Strýc Láďa měl zásilkový obchod s magickými předměty. Ale Filip na míči nic magického nenašel, ani žádnou žlutou skvrnu. Chtěl zavolat strýci, ale ten nebral telefon. Druhý den šel Filip poprvé do nové školy. Moc se mu nechtělo. Opět se koukl na míč, ale stejně na míči nic magického neobjevil. Paní učitelka ho přivítala a posadila ho vedle Honzy. Po hodině k nim přišli dva kluci. Řekli, že je dobré, že přišel právě teď, protože je čeká veliký zápas ve fotbale proti jiné škole. Filip přikývl, i když věděl, že moc hrát neumí. Odpoledne vzal nový míč a šel na zahradu si kopat. Střílel na vrata od garáže, kde uviděl i vlevo nahoře žlutou skvrnu. Snažil se ji trefit. Moc se mu to nedařilo, ale protože neměl moc kamarádů, tak kopal skoro každý den. Když přišel den zápasu, Filip se dost bál. Soupeř byl silný a po poločase prohrávali už 2:0. Honza řekl, že musí zabrat. A vyšlo to. Během chvíle dal Honza a Ríša gól na 2:2. Čas běžel, ale moc rychle. Zbývalo už jen pár minut. K míči se dostal Filip a kopl z dálky, jako když kopal na vrata na žlutou skvrnu. Vyhráli a Filip si našel nové kamarády a fotbal ho začal bavit.
Kniha mě velmi zaujala, je pěkná a vždy napínavá až do konce. Pěkně se čte. Za každým příběhem je kvíz o příběhu.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože je moc pěkná a dobře se čte. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Druh literatury: napínavé příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Příběhy: Magický míč, Jak se Moris ocitl v nouzi, Dům pro Tomáše, Podivuhodné narozeniny, Robinův tajný plán, Malin a Nauja, Klub detektivů 2+1.
Byla jednou koťata
Ilustroval: Josef Váni, Marcela Walterová, Karim Shatat
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 60
Autor: Ljuba Štíplová
Kniha obsahuje šest příběhů, přečetl jsem všechny, budu vyprávět příběh Jak začarovali zub.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Pacička je hodná kočička, vše ví a ráda si hraje a stará se o brášky. Mocourek a Canfourek jsou bráškové Pacičky, vymýšlejí spoustu lumpáren a všichni tři zažívají spoustu dobrodružství.
Jednoho dne šla Pacička pro hrušky, které byly na stromě. Pacička řekla básničku a spadly přesně tři hrušky. Pak šla za brášky a chtěla jim dát taky. Ale oni ji vyhodili, protože Canfourka moc bolel jeden zub a Macourek ho moc litoval. Ptala se jich, z čeho ho bolí zub, ale oni, že zničeho nic, ale vědí přesně z čeho - před chvílí jedli tvrdé cukroví. Pacička mu řekla, že bude muset jít k panu doktorovi, ale jak to slyšel, zakvílel tak silně, že i děda Macek přeskočil plot, jak se lekl. Rozhodli se, že budou hledat knížku po prababičce, kde jsou popsané různé nemoci. Pacička přesně věděla, kde knížka je. Našli v ní, že když bolí zub, tak že se musí hodně nakouřit. Rozhodli se, že najdou dědův čibuk - dýmku, ale kocourkové nevěděli, kam ho děda před nimi schoval, ale Pacička věděla. Našli ho a byl i s tabákem. Canfourek hned zabafal a vyletěl z něj takový kouř, že nevěděl, kde kdo je. Zub ho ale bolel ještě víc, protože u toho i kašlal. Macourek si vzpomněl, že by mohl být lepší zapálený františek jako o Vánocích, když s ním zkoušeli zapalovat jehličí na stromku a stromeček začal hořet. František totiž nezhasne ani nečmoudí. Když špička františka byla pěkně dočervena, je čas ho použít. Canfourek nastavil zub, Pacička ho nakuřovala a Macourek četl nějakou básničku. Dali mu ho i k nosu, ale ani to nepomohlo, jen mu ještě k tomu šimralo v nose. Nakonec musel opravdu k doktorovi, řval jak tygr, že nechtěl, ale nakonec přece jen šel. Zub mu vytrhli a hned pod ním už měl druhý. Nakonec šli na ty sladké hrušky.
Kniha mě zaujala, protože je zde popsaná spousta lumpáren, co Macourek s Canfourkem vymyslí, že mě to může motivovat něco vyzkoušet s bratry. Jsou v ní i pěkné obrázky.
Knihu bych doporučil Kubovi, protože má taky bráchy.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Názvy příběhů: Jak začarovali zub, Jak prodali krk a uši, Jak počmárali domeček, Jak šli na kočičí koření, Jak je přešla legrace, Jak se jim Šulístek okoukal.
Cipískova loupežnická knížka
Ilustroval: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2016.
Počet stran: 77
Autor: Václav Čtvrtek
Kniha má deset příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět příběh Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Rumcajs je hodný a chrání les, aby nikdo nestřílel zvěř nebo aby tam někdo neházel bordel. Cipísek je syn Rumcajse. Je hodný a pomáhá Rumcajsi. Knížepán je zlý, protože chtěl střelit sojku kvůli jednomu pírku.
Příběh začíná, jak Rumcajs vysvětluje Cipískovi, kde vlastně bydlí, jakým směrem je Jičín a jakým směrem je Kbelnice. Jak ukazuje směry, tak v tom uvidí, jak jede k lesu knížepán. Najednou se knížepán rozjede k němu. Dojede k němu a řekne, že mu chybí jedno ze tří sojčích pírek, tak že musí střelit sojku, aby zas měl tři. Knížepán šel do lesa a naládoval pušku tvrdými broky. Rumcajs pošeptal něco Cipískovi. Najednou se Cipísek rozběhl do lesa. Knížepán chodil pěknou dobu po lese, ale ne a ne sojku uslyšet. Najednou sojku zaslechl. Šel po jejím hlase. Šel lesem, jednou houštím, pak zas loukou. Knížepán byl úplně unavený, jak toho nachodil, nakonec se svalil pod dub a pušku hodil vedle sebe. Sojka utichla a knížepán z toho usnul. Najednou z lesa vyběhl Cipísek, sebral mu klobouk a dal mu ho na vysoký keř. Pak se vrátil ke knížepánovi a křikl mu do ucha po sojčím. A pak utekl do křoví. Knížepán se probral, vylítl na nohy a uviděl před sebou v keři sojku, jak se houpá a její modrá pírka se tam houpou. Vystřelil a sojčí pérka se rozlétla k zemi, Rumcajs ho pochválil jaká to byla dobrá rána. Knížepán si šel pro střelenou sojku a vtom viděl jen rozstřelený klobouk. To Rumcajs s Cipískem už byli dávno doma a povídají vše Mance. Knížepán šel domů bez sojčích pírek i bez klobouku.
Kniha mě zaujala, protože v ní jsou pěkné obrázky a je moc pěkně psaná. A je zde spousta napínavých příběhů.
Knihu bych doporučil Vášovi, protože se moc pěkně čte a je pěkně napsaná.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Kniha je rozdělena do deseti příběhů: Jak Cipísek pomáhá knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnice posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku.
Chaloupka na vršku
Ilustroval: David Filcík a Jan Smrčka
Vydalo nakladatelství CPI Moravia Books s.r.o. v Praze roku 2015.
Počet stran: 117
Autor: Šárka Váchová
Kniha je obsahuje deset příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět první, Jak to bylo na tři krále.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Andulka je sestra Honzíka, je hodná a spravedlivá. Honzík je bratr Andulky, rád provokuje svoji sestru, je neposedný, ale taky hodný. Martínek je kamarád Honzíka, pořád si s ním hraje a dělá vše po Honzíkovi. Mařenka je starší sestra Honzíka a Andulky, snaží se je vychovávat, už je starší a chodí tajně s učitelem Jankem.
Honzík s Martínkem se rozhodli, že půjdou na tříkrálovou koledu za tři krále. A protože byli jenom dva, řekli i Andulce. Nejprve museli vyrobit královské koruny. Tak se do toho Honzík hned pustil. Do světnice přišla Mařenka a přinesla svěcenou křídu, aby se mohli podepsat na dveře. Andulka se ptala táty, kdo byli ti tři králové. Honzík se hned ozval, přece Kašpar, Melichar a Baltazar, a táta přikývl. Během toho, co táta vysvětloval Andulce, kdo to byl vlastně ježíšek, mezitím Honzík vzal křídu a odešel ven za Martínkem. Martínek mu venku křídu vzal a namaloval na vrata prase. Honzík ale taky chtěl kreslit, tak si křídu rozlomili. Po chvilce šla Andulka ven a zjistila, že křída je fuč. Hned věděla, že ji vzal Honzík. Šla za kresbami, co nakreslili kluci tou křídou. Zastavila se na rozcestí a pak uviděla Honzíkovu čepici. Honzík přišel domů bez křídy, protože ji dokreslili. Když se to dozvěděla Andulka, tak se rozeběhla do kostela a poprosila Ježíška, aby jim dal novou křídu. Vtom ji uslyšel pan učitel Janek, který v kostele hrál na varhany a pousmál se. Když se druhý den přišla Andulka kouknout do misky, tak tam viděla křídu. Poděkovala v duchu Ježíškovi. Hned ráno šli koledovat. Honzík byl Kašpar, Martínek Melichar a Andulka Baltazar. Šli za babičkou a dědou, babička dala Andulce do košíku výslužku. Když všichni malí už spali, tak se tatínek zeptal Mařenky, kdo přinesl novou křídu. Mařenka řekla, že Ježíšek, tak se táta kouknul ven a tam byl modrý notýsek, že by Ježíšek tady zapomněl notýsek? Mařenka se pousmála a šla se kouknout na děti, přikryla je a dala jim pusu a šla taky spát.
Knihu bych doporučil Kristýnce proto, že obsahuje krásné příběhy o přátelství dětí.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: příběhy z dávných časů
Knihu jsem četl dva týdny.
Kniha je rozdělena do deseti příběhů: Jak to bylo Tři krále, Jak to bylo o masopustu, Jak se Andulka bála smrtky, Jak píšťalka pomohla, Jak se pomlázky ztratily, Jak odletěly čarodějnice, Jak Andulka hlídala Barborku, Jak děti pekly brambory, Jak to bylo na Mikuláše, Jak byla po vánocích svatba.
Kniha mě zaujala, protože byla plná napínavých příběhů o dětech.
Kosí bratři
Autor: Ludvík Středa
Ilustroval: Ivo Šedivý
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2015.
Počet stran: 93
Kniha obsahuje 15 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět příběh Jak se měli na pouti.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Hlavní hrdinové jsou kosáci. Josef je starší bratr, je hodný a stará se o svého mladšího brášku Václava. Václav je mladší bratr Josefa a je taky moc hodný, ale někdy vymýšlí lotroviny.
Byl pátek a kosové se nemohli dočkat zítřka, protože zítra bude otevřená pouť. Konečně byl ten den, a když tam doletěli, jako první viděli střelnici. Václav se tam šel kouknout a hned si prohlížel opatrně všechny terče a najednou nechtěně zavadil o terč se dvěma kováři a ti začali bušit do kovadliny jako při zásahu. Václav se lekl a hned letěl pryč. Josef dostal chuť na sladkou vatu, letěl hned k ní. Koukal, jak se vata dělá a najednou z té malinové vůně se mu zamotala hlava a spadl do kotlíku, celý se zamotal do vaty a Václav měl co dělat, aby ho z toho vytáhl. Najednou uviděli holku Veroniku s balónkem nad hlavou, tak si šli jeden koupit. Jeden chtěl červený, ale druhý chtěl žlutý. Tak se začali hádat. Pak je prodavač přerušil, ať se domluví. Balónky byly po jedné koruně, ale oni měli je jednu korunu. Tak se rozhodli, že si na ten druhý vydělají. Prodavač jim řekl, že když nafouknou sto balónků, tak jim dá jednu korunu. Tak se kosové dali do práce, když mu podávali poslední, stý balónek, tak si to prodavač rozmyslel, ať nafouknou ještě dalších sto a pak jim ten druhý balónek dá. Když nafoukli druhou stovku, prodavač řekl ještě padesát a budeme vyrovnáni, ale pouť už končila a balónky z prodavačovy ruky najednou neubývaly. Když mu Josef podával dvě stě třicátý šestý balónek, tak se prodavač začal nadnášet na špičky, při dvoustém třicátém sedmém se vznesl s balónky nad stánek. Prodavač začal křičet o pomoc. Oba dva kosové vzlítli a dohonili ho. Začali klovat do balónků a ty postupně praskaly. Prodavač se zase pomalu snášel dolů doprostřed rybníka a přitom zbylé balónky pustil. Kosové si každý jeden chytli, přesně ten, co chtěli.
Kniha mě zaujala, protože je hezká a dobře se čte, všechny příběhy jsou napínavé až do konce.
Knihu bych doporučil Lukášovi, protože se pěkně čte, a jsou tam napínavé příběhy a mohla by se mu líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden. Je rozdělena do 15 příběhů: Jak se měli na pouti, Jak chodili přes černý les, Jak udělali dobrý skutek, Jak měli starosti s vrtulníkem, Jak si vyšli do zoologické zahrady, Jak přišli o kolo, Jak stavěli metro a další.
České pohádky
Autor: Ivana Pilařová a Alexandra Niklíčková
Ilustroval: Petr Bauer
Vydalo nakladatelství SUN, s. r. o. Říčany roku 2016.
Počet stran: 301
Kniha obsahuje 41 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět sedmnáctý, Obušku z pytle ven!
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Švec Hnátek měl rád svoji ševcovou, měli hrozně moc dětí, bylo jich tolik, že švec si někdy pletl jména, byl hodný a laskavý. Hostinský je lakomý a nepoctivý, furt se povyšoval a byl také zlý.
Rodina Hnátkova neměla moc peněz, žili ze dne na den. Jednoho dne ševcová onemocněla a na nemoc i umřela. Švec byl na děti úplně sám. Zjistil, že nemá žádné peníze na jídlo pro děti. Rozhodl se, že půjde do světa a něco vydělá. O děti se postarali sousedi. První den došel do hospody, kde ho vyhodili. Přespal v seníku a druhý den šel dál. Potkal dědečka s oslem, zeptal se ho, jestli nechce pomoct. Dědeček se zeptal, jestli by mu nedal svoje boty. Švec si sundal boty a dal je dědečkovi, i poslední bramboru mu dal. Dědeček vše přijal a poděkoval. Za boty mu dal na oplátku osla, který nasype spoustu dukátů, když mu řekneš oslíčku otřes se. Za bramboru mu dal ubrousek, který když mu řekneš ubrousku prostři se, tak ti dá jídla, kolik chceš. A ještě mu dal navíc obušek, který ho zachrání od zlých lidí. Nechtěl ho, ale dědeček už zmizel. Švec vzal věci a zkusil jak ubrousek, tak i oslíka, vše funguje jak má. Vše sebral a šel zpátky za dětmi. Navečer dorazil k hospodě, kde ho minule vyhodili. Nejprve ho chtěl hostinský opět vyhodit, ale když mu řekl, že vše zaplatí a vše hostinskému řekl, co si vysloužil, tak ho přijal. Když švec usnul, tak mu hostinský vyměnil jak ubrousek, tak i oslíka. Ráno se vzbudil, vše sebral a šel za dětmi. Děti byly moc rády, že se tatínek vrátil. Hned prostřel ubrousek, ale nešel, oslík taky ne, najednou mu vše došlo a vzpomněl si na třetí dárek od dědečka. Vzal obušek a běžel k hostinskému. Ten byl u osla a už měl spoustu peněz v pytlích. Hostinský ho chtěl vyhodit, ale švec ukázal obušek a řekl obušku z pytle ven, ten vylítl a šup na hostinského. Hostinský vše vrátil. Švec se vrátil domů a všichni byli šťastní až do smrti.
Kniha mě zaujala, protože se dobře čte, jsou tam české pěkné pohádky a pěkné obrázky, někdy tam jsou i vtipné části.
Knihu bych doporučil všem, co mají mladší sourozence a někdy jim čtou pohádky, jako třeba Honzovi.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden měsíc každý večer svému mladšímu bráškovi Pavlíkovi před spaním.
Kniha je rozdělena do 41 příběhů: Boháč a chudák, O hloupém Honzovi, Čert a Káča, O Smolíčkovi, Čertův švagr, O kohoutkovi a slepičce a další.
České dějiny očima psa
Ilustroval: Petr Urban
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Počet stran: 94
Autor: Martina Drijverová
Kniha obsahuje 17 příběhů, přečetl jsem všechny, budu vyprávět první příběh Pes na hoře Říp.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Pes-hodný a pomalu se i stará o páníčka Čecha. Čech se stará o svého pejska a všechny své lidi, je starostlivý a chytrý. Lech je mladší bratr Čecha, snaží se mu vyrovnat, ale moc mu to nejde.
Příběh vypráví Pes. Jeho páníček je Čech, který je na jeho vkus proklatě čilý. Raději by se válel doma, ale musí jít se svým pánem na nějaký kopec. Vzpomíná i na bitvy s cizáky. To se mu líbilo, kousal koho mohl. Jednoho dne řekl Čech, že musíme najít novou zemi. Děti a starci pojedou na vozech. A potřebujeme nějaké zbraně. Všichni souhlasili i mladší bratr Lech i já jsem začal souhlasit a těšit se na nějaké fenky. Šli jsme pěknou divočinou, protože se páníček bál střetu s jinými kmeny. Pár příslušníků uštkli hadi a nějací padli vysílením. Jeden den ráno šel Čech se mnou na průzkum, vyšli jsme na vysokou horu a začali se rozhlížet. Čechovi se to místo začalo líbit. Zasadil semínko (posvátnou lípu) a i lidé pod horou začali provolávat sláva, že nemusí nikam jít. Začali volat, bude nám tu líp. Jedno dítě začalo se učit vyslovovat Ř, tak zavolalo: Bude tu Říp. Od té doby se ta hora jmenuje Říp a naše země se jmenuje po Čechovi Čechy. Lech se naštval, že tu není moře ani poušť ani sopky a šel hledat s malou skupinou svoji zemi (Lechy). Ale já ani páníček jsme o něm už neslyšeli.
Kniha mě zaujala, protože je pěkná a dobře se čte. Doporučil bych ji Vášovi, protože se zajímá o české dějiny.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Druh literatury: pověsti
Knihu jsem četl jeden týden.
Kniha je rozdělena do 17 příběhů: Pes na hoře Říp, Pes a silný Bořivoj, Pes, Libuše a Přemysl, Pes v dívčí válce, Pes a Horymír, Pes v lucké válce a další.
O chytré kmotře lišce
Ilustroval: Josef Lada
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Počet stran: 93
Autor: Josef Lada
Kniha obsahuje 13 příběhů, přečetl jsem všechny, budu vyprávět třetí příběh Nezdařený rybolov. Liška běžela večer pod okno myslivny, aby si poslechla novou pohádku o chytrých liškách. Myslivec vyprávěl o chytré lišce a hloupém kočím. Myslivec vyprávěl, jak chytrá liška dělá mrtvou a ležela uprostřed silnice jako střelená. Jel kolem kočí s vozem plným tučných ryb. Zastavil, aby si dal lišku do vozu. Liščí kožešina se dobře platí. Hned jak se rozjel, liška se zvedla a rychle vyhodila z vozu několik velkých kaprů. Poté sama vyskočila, sebrala ryby a odnesla je do své nory. Kmotře lišce se pohádka moc líbila a řekla si, že to vyzkouší. Čekala několik dní u silnice na nějaký vůz s rybami a konečně se dočkala. Lehla si doprostřed silnice a na ocas si připevnila cedulku s nápisem 1000 korun. Kočí, když lišku uviděl, zastavil vůz a hned se rozběhl k lišce. Zaradoval se, že ji ve městě moc dobře prodá, hodil ji do vozu pod plachtu a jel dál. Po chvilce se liška zvedla a rozhlížela se kolem sebe. Ryby tam krásně voněly, ale byly tu samé kulaté plechovky v krabicích s namalovanými rybami. Zkoušela je různě otvírat, ale vůbec jí to nešlo. Škrábala, hryzala, bouchala o sebe, nešlo to. Najednou slyšel kočí nějaký hluk, nakoukl do vozu a viděl už jen chlupatý ocas, jak vyskakuje z vozu. Liška se opravdu styděla, jak je hloupá. Řekla si, že už si s těmi starými pohádkami dá pokoj. Už asi nejsou pro dnešní chytrou lišku, řekla si.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Liška je hodná. Poslouchá myslivcovy pohádky, je chytrá a nápaditá. Myslivec je hodný, čte svému synovi pohádky, stará se o les a zvířátka a je chytrý.
Kniha mě zaujala, protože se dobře čte. Je pěkná, byly v ní pěkné obrázky. Líbí se mi, jak se stará o les a zvířátka.
Knihu bych doporučil Kristýnce, protože se jí líbí zvířátka.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Názvy příběhů: V hájovně U Pěti buků, Nový domov, Nezdařený rybolov, Dobrodružství s kouzelným stolečkem, Čertovský gramofon, Sláva telefonu a další.
Maková panenka a motýl Emanuel
Ilustrovala: Gabriela Dubská
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 70
Autor: Václav Čtvrtek
Kniha obsahuje 13 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět o osmém příběhu - Jak se zbavili protivné Kaňky Čunčové.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Emanuel je hodný a spravedlivý, má rád makovou panenku. Maková panenka je hodná, má ráda Emanuela a je taky spravedlivá, spolu zažívají spousty dobrodružství. Kaňka Čunčová je celá černá a zlá, protože zatměla celý svět. Myslí jen na sebe.
Jednou Emanuel s Makovou panenkou našli, co ještě nikdy neviděli. Našli notýsek, nejradši by si ho přečetli, jenomže neumí ani jeden číst. Stálo tam, že to je notýsek Josefa Čunči z 1. A. Tak ho otevřeli a našli tam kaňku. Říkala si Kaňka Čunčová. Skákala a na každou stranu udělala černou kaňku. Maková panenka zašeptala Emanuelovi, ať s tím hned něco udělá, nebo to nedopadne dobře. Tak Emanuel zařval Čunčová, nechte toho, ale Čunčová se rozzlobila a skočila na Emanuela. Emanuel byl najednou celý černý, měl i černé myšlenky, že už se Makové panence nebude líbit. Makové Panence se opravdu nelíbil, ale řekla Motýl černopláštník je taky celý černý a nic si z toho nedělá. Emanuel si i říkal jako bych tě panenko už ani trochu neměl rád. Panenka se hned rozplakala. Každá kapka udělala bílý puntík. Motýl Emanuel byl celý puntíkovaný. Ale Kaňce Čunčové se to vůbec nelíbilo a začala zlobit. Zapérovala, vyskočila a zatmavila celé sluníčko. Ze tmy se ozývaly jenom hlasy. Ale velký děda mrak věděl, co dělat. Sluníčko otřel, Emanuela opláchl a najednou byl děda mrak celý černý. Zahřměl, zablýskal a odnesl Kaňku Čunčovou do moře. Všichni mu poděkovali a všechno bylo jak dřív.
Kniha mě zaujala, protože jsou zde hezké obrázky, dobře se čte a vždy každý příběh končí dobře.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože by se mu mohla líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od 7 let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Kniha je rozdělena do třinácti příběhů: Jak potkala motýla Emanuela, Jak rozsvítila luční světýlko, Jak je navštívil blesk Ámos, Jak se líbila motýlu Ibrahímovi, Jak jí náprstek Pichpic ušil sukýnku a další.
Bez frází a bez jůtubu
Autor: Dominik Landsman
Ilustrace: Ivana Zapletalová
Vydalo nakladatelství BF Media s.r.o. Praha v roce 2020.
Kniha má 206 stran.
Druh literatury: příběhy o sportovcích
Charakteristika postav: Radek Brunner je běžec, který uběhl přes 800 kilometrů. Čeněk je zvědavý, má rad zmrzlinu a jahody, nevydrží ani chvilku bez mobilu. Dan je kamarád Čeňka, taky má rád zmrzlinu a jahody. Táta je velký fanda Radka Brunnera.
Kniha obsahuje 15 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět o 13. příběhu - Už tam budeme? aneb vyprávění o Radku Brunnerovi.
Názvy kapitol: Kaká v lize ministrů aneb vyprávění o Vladimíru Šmicerovi, Činčila versus Kung-pao aneb vyprávění o Petru Korbelovi, Dedolympiáda aneb vyprávění o Tereze Kmochové, Kouzelný hokejista aneb vyprávění o Lukáši Radilovi, Agent bez povolení zabíjet aneb vyprávění o Tomáši Egertovi a další
Úryvek z knihy: Už tam budeme? vyzvídal Čeněk na zadní sedačce v autě. Vždyť jsme teď vyjeli. Ta cestě je dlouhá a navíc mám vybitý mobil, postěžoval si Čeňkovi Dan, který seděl vedle něho. Oba dva jedou na letní tábor do Krkonoš, kde není wifi ani signál. Mám chuť na zmrzlinu nebo jahody, žádné jahody ani zmrzlina, jedeš na tábor. Už tam budeme? Začali se po chvíli dotazovat. Jedeme dvacet minut a jak dlouho ještě pojedeme? Ptá se Čeněk, asi 200 kilometrů tak daleko to se tady unudíme. Zas tak daleko to není znám člověka, který tak daleko běhá, jmenuje se Radek Brunner je to mistr republiky. Táta taky závodně běhal hodně dřív. I když má Bechtěreva, co je to Bechtěrev ptá se Čeněk. Je to nemoc, kdy člověka bolí jakýkoliv pohyb říká táta. Navzdory jeho nemoci Brunner dokázal veliké věci, začal běhat už v sokole, měl sen že pojede na olympiádu. A co mu na tom běhání bavilo, je to strašná nuda řekl Čeněk, já bych chtěl nejradši nějaký teleport, který by mě teleportoval. Táta dělal, že to neslyšel. A co dostane, když ten závod vyhraje? Medaili a dobrý pocit. To jako nevyhraje žádné milióny. Ne. Ten Brunner je takový můj hrdina říká táta.
Kouzelný hokejista aneb příběh o Lukáši Radilovi vypráví o dvou kamarádech, Čeňkovi a Danovi. Dan se rozhodl, že chce být nejdřív jůtuberem a pak hokejistou, ale chtěl přestat studovat, tak mu Čeněk vyprávěl příběh o Lukáši Radilovi. Radil hrál profesionálně hokej a studoval do toho vysokou školu. Vysvětloval mu, že škola se mu může v budoucnu kdykoli hodit. Bez školy, kdyby hokej nevyšel, by mohl tak akorát umývat okna na benzínce.
Kniha se mi líbila, protože je o sportovcích, kteří v životě něco dokázali.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože má rád sporty.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Četl jsem ji týden.
Človíčkova dobrodružství
Ilustroval: Josef Lamka
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Počet stran: 58
Autor: Pavel Teisinger a Zdenka Teisingerová
Kniha obsahuje sedm příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět šestý příběh Jak si nabral vodu.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Človíček nemá rodinu, je hodný, ale je na všechno sám, je vynalézavý a umí si se vším poradit.
Kniha vypráví o Človíčkovi, který nemá rodinu a musí dělat vše sám. Jednou ráno se vzbudil a měl chuť na nějaké maso, ale sluníčko tak hodně hřálo, že všechna zvířata utekla do lesa a Človíček žádné nenašel. Tak se vrátil domů. Ale pak mu došlo, že by mohly růst nějaké jahody nebo borůvky. Když tam došel, zjistil, že borůvky se scvrkly a jahody teplem spadly. Tak šel naštvaně domů. Vzpomněl si, že kousek od baráku má malý rybník a v rybníku by mohly být ryby, tak se tam šel podívat, ale byl tam mamut, který se chladil vodou. Človíček ho chtěl ulovit, ale oštěpy nechal doma. Pak uviděl rybu, která neměla vodu, chtěl ji sníst, ale když viděl ta smutná očička, tak běžel pro vodu, aby ji mohl pokropit. Měl s sebou košík, kterým do rybníka nanosil vodu. Dal tam vodu a šel se taky osvěžit. Košík měl celý od bláta, ale jak na něj svítilo sluníčko, tak se z košíku odloupla miska. Při cestě domů nabral do košíku vodu a ještě našel pár melounů, které snědl k večeři. Miska se mu po nějaké době rozbila, ale tím se netrápil a udělal ještě hezčí. Bavilo ho to a tak dělal vše možné, třeba hrnky, hrníčky a skleničky, které si je ještě krásně vybarvil.
Kniha mě zaujala, protože jsou tam pěkné obrázky, pěkně se čte a jsou jsou v ní pěkné příběhy.
Knihu bych doporučil Adamovi, protože taky chytá ryby.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl dva dny.
Kniha je rozdělena do sedmi příběhů: Jak se poprvé probudil, Jak si vykřesal jiskřičku, Jak se poprvé řízl a píchl, Jak za sebou zabouchl dveře, Jak přinesl zajíce v koši, Jak si nabral vodu, Jak se svezl do kopečka.
O hajném Robátkovi a jelenovi Větrníkovi
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 88
Autor: Václav Čtvrtek
Kniha obsahuje 13 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět první Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Hajný je hodný a spravedlivý. Pan Kotrč je zlý, chce mít jen svůj les.
Hajný Robátko si v novém lese postavil hájovnu a vedle něj měl přístřešek jelen Větrník. Vedle nich měl les pan Kotrč. Z jeho lesa přecházela zvířata do lesa Robátka a Větrníka. Pan Kotrč to tak nechtěl nechat a tak přilákal medvěda Hromburáce na hrnec medu, kterého poslal na Větrníka a hajného. Hromburác cestou pokácel hromadu stromů. Robátko s jelenem na něj nastražili past, do které se medvěd chytil. Hromburác uznal svou prohru a stromy, které pokácel, přenesl z Kotrčova lesa.
Kniha mě zaujala, protože se dobře čte a jsou v ní pěkné obrázky.
Knihu bych doporučil Adamovi, protože má tátu myslivce.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl dva dny.
Kniha je rozdělena do 13 příběhů: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hromburác kácel a zas sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytku, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákénko a další.
Z deníku kocoura Modroočka
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Počet stran: 70
Autor: Josef Kolář
Kniha obsahuje 16 příběhů, přečetl jsem všechny, ale budu vyprávět druhý příběh Večer se Zelenoočkou.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Zelenoočka je hodná a toulavá a jsem rád, že mi to všechno řekla. Já (Modroočka) jsem zvědavý a hodný.
Celý den mi bylo smutno, šel jsem se podívat za mým spolubydlícím a pozval jsem ho na večeři. Zelenoočka přišla a řekla, že má hlad, tak jsem jí dal misku s mlékem a já se na ni koukal. Pak se mě zeptala, jestli může přijít i ráno, protože bude mít zase hlad, tak jsem se jí zeptal, kde bydlí. Řekla že se jen toulám a ty jsi ještě kotě. Až budeš velký, taky se možná budeš toulat. Jsi mladý a hloupý, ty si myslíš, že si hraješ s dvojnožcem, ale on si hraje s tebou. Až budeš velký, tak tě už hraní bavit nebude a oni tě vyženou z domova. Já jsem mlčel a poslouchal, řekla dobrou noc a šla pryč. A já byl moc smutný. Ráno mě dvojnožec drbal a škrábal. On si myslel, že budu příst, ale já mlčel. Pak jsem odešel do pelíšku, a tam jsem to musel všechno napsat. Takový že by byl kočičí život? To je k neuvěření.
Kniha mě zaujala, protože jsou v ní pěkné obrázky a dobře se čte.
Knihu bych doporučil Kristýnce, protože by mohla mít ráda kočky.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden.
Kniha je rozdělena do šestnácti příběhů, například Večer se Zelenoočkou, Den se Zelenoočkou, Setkání s Bělovousem Zrzundou, U maminky Zelenoočky, Učím se zpívat, Jdeme do světa, Fousek a jeho pán a další.
Říkání o víle Amálce
Ilustroval: Václav Bedřich
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Počet stran: 82
Autor: Václav Čtvrtek
Kniha obsahuje 13 příběhů. Přečetl jsem všechny, budu vyprávět dvanáctý příběh Jak si kutálela s oříšky.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Amálka je hodná a má ráda oříškového panáčka. Oříškový panáček je hodný, je rád, že ho Amálka našla. Pizizubka je zlý, chtěl oříškového panáčka jenom pro sebe.
Jednou šla víla Amálka kolem lísky, uslyšela nějaký hlásek. Volal: Já jsem oříškový panáček. Ale Amálka nikoho neviděla. Všimla si oříšků na zemi. Amálka probrala šest oříšků a z toho sedmého vyskočil panáček, má hnědé šatičky a žlutý klobouk. Najednou se zvedl vítr a zvedl Amálce sukničku a začala jí být zima. Amálko, vždycky když ti bude zima, budeme si koulet s oříšky a zahřeješ se. Chvíli si hráli s oříšky a hned se Amálka zahřála. Za chvíli k ním přihopsá veverák Pizizubka, ptá se co jsi zač panáčku? Já jsem kulatý oříškový panáček, ty máš ale velké a špičaté zuby řekl tiše panáček na Pizizubku. Pizizibka na něj mrknul očkem, mám zuby špičaté na oříšky. Oříšků mám plnou kapsu, řekl panáček a začal je kolem sebe rozhazovat. Chvíli je Pizizubka sbíral, ale pak je zahodil, vzal oříškového panáčka a běžel s ním do své nory. Odsud neodejdeš, lehnu si a ty mě budeš krmit jadýrky. Amálka hledala panáčka, ale nemohla ho nikde najít. Viděla pouze rozsypané oříšky. Šla podle oříšků až k noře. Oříškový panáček i Amálka byla šťastná, že se zas sešli, házeli kolem sebe ořechy a váleli si spolu.
Kniha mě zaujala, protože jsou v ní pěkné obrázky a pěkně se čte.
Knihu bych doporučil Kristýnce Sokolové, protože by se jí to mohlo líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl dva dny.
Kniha je rozdělena do 13 příběhů: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak našla kámen mutáček, Jak seděla v zelené klícce, Jak pomáhala ježčí tlapce a další.
Bylo nás pět
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2021.
Počet stran: 199
Autor: Karel Poláček
Popis knihy: Petr Bajza vypráví své příběhy které se mu staly s jeho kamarády, když byl malý.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Péťa Bajza je vypravěč. Jeho nejlepším kamarádem je Antonín Bejval. Čenda Jirsák je pobožný kamarád, sbírá hříchy ke zpovědi. Eda Kemlink je kamarád. Pepa Zilvar je z chudobince, kouří. Statečný Antonín Bejval má bláznivé nápady, je lakomý a namyšlený. Další důležité postavy: Tatínek Péti je přísný, laskavý. Maminka Péti je rozumná. Kristýna je služka, je veselá a pochází z Rampuše (Rampepurda). Pan Fajst pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Vařekovi jsou závistiví, nepřející. Pan Zilvar má dřevěnou nohu, žije v chudobinci a žebrá. Otakárek Soumar je chlapec z bohaté rodiny, rád čte. Alfons Kasalický je kluk z cirkusu, škola mu moc nejde.
Petr Bajza vypráví své příběhy, které se mu děly s jeho kamarády. Často se chvíli mezi sebou nekamarádili, ale vždy se všichni udobřili. Petr žije v rodině, ve které žije jeho maminka, tatínek, mladší sestra Mančinka. Jeho rodiče vlastní obchod, kam Péťa čas od času chodí. Má také staršího bratra, ten s nimi už nežije. S jejich služebnou Kristýnou se často pošťuchují. Říká jí Rampepurda a jednou jí dal do kufru mrtvou myš, kterou donesl jejich kocour Honza. Se svými kamarády například chodí do biografu oknem, aby za něj nemuseli platit. Také si naplánovali cestu do Itálie, na kterou šetřili, ale pokaždé peníze využili na něco jiného, a tak se cesta neuskutečnila. Ochočení vos se jim také nepovedlo. Otakárek Soumrak je dítě z bohaté rodiny, které nemá kamarády, aby prý nechytil špatné způsoby chování. Petr si od něj půjčuje knížky. Pak je tam rodina Vařeků, které Petr musí říkat, že k obědu měli nemaštěné brambory, jinak by říkali, že peníze dávají jen za jídlo. Do města přijel cirkus, Petr ho chtěl navštívit, a tak byl hodný, hrál dobrovolně na housle, snažil se pomáhat, učil se, nechodil ven s kamarády a ani se nepral. Alfons Kosalický je kluk z cirkusu, který k nim chodil nějakou dobu do školy. Kluci byli rádi, že s ním mohou kamarádit. Péťovi se nakonec přemluví rodiče a jdou všichni jeden den do cirkusu. Zilvar z chudobince tam pracoval, a tak nemusel platit za vstup. Zbytek kluků tam také začalo pracovat včetně Otakárka, jeho vychovatelka ale předvede hysterickou scénu, že je z bohaté rodiny a nebude takové věci dělat. Ředitel cirkusu následně vyhodí všechny kluky a Čeněk Jirsák mu za to vynadá. Petr pak chytí spálu, leží v posteli a zdají se mu sny, o kterých si myslí, že jsou skutečnost. Ve snu dostane od táty mluvícího slona – Jumba, kterého obdivují všechny lidé z města. S kamarády a se slonem se vypraví do Indie. S českým krejčím se vydají za maharádžou, do jehož dcery se zamiluje Zilvar, který ji požádá o ruku a je za to dán do vězení. Nakonec dostal od Maharádžiho tři otázky, na které odpověděl a dostal ji za ženu. Pepa se ale kvůli ní vykašle na své kamarády a ti se mu chtějí pomstít, takže Antonín Bejval po něm hodil při obřadu zkažené pštrosí vajíčko. Zilvar se nakonec popere s Bajzou a Eva s nevěstou. Petr se následně probudí a začíná mu docházet, že to byl jen sen.
Kniha mě zaujala, protože jsem chtěl zkusit udělat referát bez příběhů. Pěkně se čte, jsou v ní pěkné obrázky, někdy i srandovní příběhy.
Knihu bych doporučil Vaškovi, protože by ho mohla zajímat.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Druh literatury: román
Knihu jsem četl jeden týden.
Timur a jeho parta
Ilustrovala: Růžena Dvořáková a Růžena Kopalová
Vydalo Státní pedagogické nakladatelství Praha roku 1959.
Počet stran: 69
Autor: Arkadij Gajdar
Popis knihy: Je to povídka, která je napsaná před zahájením války. Ukazuje nám, jak se máme chovat.
Příběh je o dvou sestrách Olze a Ženě, obě žijí v Moskvě. Tatínka mají na frontě, napsal jim, ať se sbalí a odjedou na chatu kousek od Moskvy. Olga je starší a vše musí být podle ní a má velkou starost o mladší sestru. Ale jen jí poroučí. Než odjedou, řekla Ženě, aby před odjezdem uklidila celý byt a sama jela na chatu. Olga už je na chatě, ale Žeňa stále nedojela na chatu, tak má starost. Žeňa ale po chvíli dorazila, zůstala v zahradním domku, kde usnula na pohovce a ráno našla vzkaz od neznámého Timura, aby za sebou zamkla. Žeňa vůbec neví, kdo Timur je, ale postupně se seznamují. Timur má kolem sebe partu kluků. Timurova parta tajně pomáhá rodinám, které mají někoho na frontě - nakreslí jim na vrata rudou hvězdu nebo když jim někdo umře ve válce - nakreslí hvězdu černě orámovanou. Pomáhají jim například, že nařežou dříví, přinesou vodu, nakrmí zvířata. Ale proti nim je druhá parta Kvakinova, která naopak škodí, krade ovoce ze zahrad a dělá různé škody. Nakonec dojde mezi jednotlivými partami k boji. Timurova parta vyhraje. Starší setra Olga nemá Timura ráda, ale nezná ho a nechce, aby se Žeňa s ním bavila. Olga se ale seznámí s Jiřím, je to Timurův strýc, který se jí zalíbí a on je s Timurem usmíří. Holkám dojde telegram od otce, aby se vrátily zpátky do Moskvy za otcem. Olga odjela včas, ale Žeňa zaspala a o telegramu se dozvěděla až pozdě a už žádný vlak nejel. Pomohl jí Timur, který si bez dovolení vzal Jiřího motorku a do Moskvy Žeňu odvezl a všechno skončilo dobře.
Hlavní hrdinové a jejich charakteristika: Olga je starší sestra, je panovačná a vše musí být podle ní. Žeňa je mladší sestra, starostlivá, hodná, poslouchá starší sestru. Timur je moc hodný kluk, který všem chce pomáhat, bojuje proti zlu. Jiří je Timurův strýc, taky hodný, starostlivý.
Kniha mě zaujala, protože je o partě dětí, které pomáhají jiným lidem.
Knihu bych doporučil Vaškovi, protože by se mu mohla líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Druh literatury: povídka
Knihu jsem četl tři týdny.