Pavel Rohlík

Madla a Ťap

Napsal: Václav Chaloupek
Fotografie: Jaroslav Wogeltanz, Martin Milfort a Karel Brož
Kniha vypráví o pejskovi Madle a rysovi Ťapovi. Zoolog Aleš naštěstí zachránil rysího sirotka, kterému umřela maminka. Pejsek a rys se spřátelili a bydleli společně u Aleše. Jednou Alešův kamarád zavolal, že ve věži kostela je nemocná sova pálená. Tak Aleš vzal Madlu a Ťapa a vyrazili. Aleš vystoupil z auta a řekl Madle, ať dohlédne na rysího sirotka. Jak zmizel za branou kostela, Madla zavadila o klíček a sesunula se okénka. Madla s Ťapem vyskočili a začali si hrát. Když si hráli na honěnou a honila Madla, nahnala Ťapa do lesa a nenašli cestu zpět. Zatím Aleš přišel k autu a křičí: „Madlo, Ťape!“ Myslel si, že spí a oni tam nebyli. Začal je hledat, ale nenašel je. Madla s Ťapem si zatím hráli, unavili se a začali spát v trávě u pařezu. Kniha vypráví o jejich putování Šumavou, potkávají se s nejrůznějšími tvory – opeřenými a jinými. Například potkají také pytláka, což je lidský tvor. A nakonec se s Alešem shledají.
Doporučil bych tuto knihu Markovi a Pavle, protože je pěkná a je tam hodně vyprávění.
Knihu vydal Albatros v Praze roku 2009. Má 122 stran.
Žánr: příběh se zvířecím hrdinou
V knize vystupuje pes Madla,Ťap, rys, člověk Aleš. Všichni jsou hodní. Dozvěděl jsem se to, když Aleš zachránil Ťapa.
Tato kniha je nádherná, protože je o přírodě. Líbila se mi hrozně moc, vybral jsem si ji, protože je o dobrodružství.
Je určena pro čtenáře od devíti let. Byla v nabídce nakladatelství Albatros, a tak jsem si ji objednal. Četl jsem ji asi jeden měsíc.
Názvy kapitol: Mrazivé ráno, Překvapení na cestě, Sirotek, Nový domov, Klíček, Sami v lese, U Černého jezera, Křemelná, Kuřátko, Pod Kašperkem, U jezera Laka, V ZOO, Rokytecká slať, V nemocném lese, Čas jeleního troubení, Myslivci, lovci a pytláci.

Kniha džunglí

Napsal: Pavel Cmíral
Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o. v roce 2005.
Ilustrace: Walt Disney
Počet stran: 64
Knihu jsem dostal k Vánocům, četl jsem ji tři dny. Vybral jsem si ji proto, že je to pohádkový příběh o chlapci a zvířatech.
Tato kniha vypráví o chlapci jménem Mauglí a jeho zvířecích přátelích, jedná se o legendu, o které si lidé vyprávějí. Příběh začíná tím, že malého chlapce přiveze do indické džungle zlomená loďka. Chlapce najde vlčice s panterem Baghírou. Baghíra chlapce vychoval a staral se o něho. Když chlapec vyrostl, vrátil se do džungle nepřemožitelný a obávaný tygr Šér Chán. Když se o tom dozvěděl Baghíra, nechtěl, aby se Mauglímu něco stalo. Chtěl ho doprovodit do vesnice, ale Mauglí nechtěl. Baghíra řekl, aby si mu sedl chlapec na hřbet, Mauglí odmlouval, ale nakonec si sedl. Vyjeli navečer a ve staré jeskyni přespali. V noci tam přišel medvěd Balů, který se právě vrátil z lovu. Řekl: „Ahoj Baghíro, co tady děláš?“ Baghíra odpověděl: „Vedu Mauglího do vesnice, protože se vrátil tygr Šér Chán.“ Mauglí se ráno vzbudil a uviděl spícího medvěda, křičel: „Pomóc, Pomóc!“ Baghíra ho utěšoval, že je to kamarád. Jakmile Balů pohladil Mauglího, hned se z nich stali dobří přátelé. Po obědě Baghíra řekl, že vyrazí hledat dál vesnici. Mauglí nesouhlasil. Chtěl zůstat s medvědem. Odpoledne šli s medvědem na procházku a uviděli tygra Šer Chána, rychle se schovali za keř, aby je neviděl. Mauglí se zeptal: „Kam jdeme?“ Bálů odpověděl, že ho také vede do vesnice. Mauglí se rozběhl. Asi za hodinu doběhl k vesnici. Tam uviděl stvoření, dívku, kterou si chtěl prohlédnout. Zatím doběhl Bálů a Baghíra. Koukali se za keřem. Dívka Mauglímu nabídla, jestli nechce bydlet ve vesnici a on souhlasil. Baghíra s medvědem šli po cestě a říkali si: „Tak nám to dobře skončilo. Muselo se to stát, Mauglí patřil tam – k lidem.“
Žánr: pohádkový příběh
Doporučil bych tuto knihu Lukášovi a Markétě, protože je tam málo psaní a hodně obrázků.
Charakteristika postav: Mauglí je zlobivý, protože nechtěl jít do vesnice. Baghíra je starostlivý, protože měl strach, aby se něco nestalo Mauglímu. Vlčice je hodná, protože zachránila Mauglího. Bálů je hodný, protože chtěl, aby Mauglí šel do vesnice.
Kniha je pro čtenáře od šesti let.

Psí ráj Pepřík

Napsala: Aimee Harperová
Vydavatel: COOBOO Praha v roce 2010
Druh literatury: příběh se zvířecím hrdinou
Počet stran: 80
Tato kniha je o psech a lidech. Vybral jsem si ji, protože je o zvířatech. Dozvěděl jsem se o ní v nabídce Albatrosu. Četl jsem ji dva týdny.
Ilustrace: Alice Sinkner
Názvy kapitol: To jsou zmatky!, Nové přátelství, Trable se lží, Čím dál hůř, Hořce růžová, Hledá se Pepřík, Udobříme se?, Detektivní pátrání, Slavíme.
Kniha vypráví o psovi Pepříkovi a jeho paničce Belle. Pepřík v pondělí seděl na okně a pozoroval úhlavního nepřítele, bílou dodávku. Štěkal na ni, až ho to nakonec přestalo bavit, šel k Belle, aby mu dala něco dobrého na zub. Bella dala Pepříkovi maso a zbytky z oběda. Druhý den v týdnu se Pepřík šel koupat do nové vany, ve vaně se mu líbilo, než přišel na řadu větrák. Pepřík se taky bál vysavače, protože měl hrozný zvuk. Bratr Belly Leo se šel taky podívat, jak se Pepřík koupe. Maminka zapnula větrák, nevěděla, že má zvuk jako vysavač, než se nadála Pepřík zmizel na ulici. Bella běžela za ním, ale Pepřík byl pryč. Bella si sedla na chodníku a začala brečet, že její pejsek utekl, zatím doběhl Leo a maminka Zuzana, Leo utěšoval Bellu, že se vrátí, ale Bella brečela dál, a tak ji maminka objala. Uplynuly tři dny a Pepřik se ještě nevrátil, a zítra by se měl otevřít Psí ráj, útulek pro psy. Tak Bella zavolala její kamarádce Amálce a vyrazily ho hledat. Šly po pláži, až narazily na psí stopy, stopy vedly do malé boudy. Bela nakoukla do boudy a Pepřík tam byl celý vysílený, Bella ho vzala do náruče a donesla ho mamince. Po jedné hodině byl Pepřík svižný jako před tím.
Charakteristika postav: Pepřík je zlobivý, protože utekl. Bella je starostlivá, protože se bála o psa. Leo je nebojácný, protože se nebál o Pepříka. Zuzana je hodná, protože uklidňovala Bellu.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože se snadno čte.

Povídání o pejskovi a kočičce

Napsal a nakreslil: Josef Čapek
Kniha se mi líbila, protože je o zvířatech. Četl jsem ji jeden měsíc. Doporučila mi ji mamka.
Nakladatelství Ostrava pro děti a mládež, vyšlo v roce 1998.
Tato kniha vypráví o pejskovi a kočičce. Jednou si pejsek a kočička vyšli na procházku. Kousek za jejím domečkem byl zajíc a ten se poškleboval na pejska, pejsek po něm vystartoval, štěkal na něj a vrčel. Zajíc zaběhl do křoví a pejsek si roztrhl kalhoty. Vylezl ze křoví a kočička mu řekla, že má roztržené kalhoty. Kočička smutně prohlásila: "Pejsku, to je škoda, že u sebe nemám nit, zašila bych ti tu díru na kalhotách.“ Najednou kočička uviděla žížalu, která se vůbec nehýbala a vypadala jako nit. Vzala ji a zavázala ji pejskovi na díru v kalhotách. Vykračovali si dál a za chvíli došli na farmu. A vzápětí nit zmizela. Pejskovi zaťukala na rameno slepice, ptala se ho, proč měl na kalhotách žížalu, pejsek odpověděl, že sis s kočičkou mysleli, že to je nit. Tak šly domů a kočička pejskovi zašila kalhoty.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Charakteristika postav: Kočička je hodná, protože zašila pejskovi kalhoty. Pejsek je běhavý, protože honil zajíce.
Počet stran 109
V textu mě zaujalo, jak si kočička spletla nit se žížalou.
Literatura: pohádka
Názvy kapitol: O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu, Jak si pejsek roztrhl kaťata, Jak pejsek s kočičkou slavili 28.říjen, Jak to bylo na Vánoce, O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka, O pyšné noční košilce, O klucích z Domažlic, Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, Jak našli panenku, která tence plakala, Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo.
Knihu bych doporučil Ivanovi, protože má rád zvířata.

Psí ráj Perla

Autor: Aimee Harperová
Ilustrátor: Alice Sinkner
Vydalo nakladatelství COOBOO v roce 2010.
Kniha má 80 stran.
Názvy kapitol: To je ale novinka!, Blázen do fotbalu, Překvapení v salonu, Lili, Amálka se zlobí, Všechno moc škodí, Usmíření, Čas na parádu
Tato kniha je o psech a lidech. Doporučil bych ji Lukášovi, protože má větší písmena. O této knize jsem se dozvěděl z nabídky Albatrosu. Je pro čtenáře od devíti let.
Kniha vypráví o psí slečně Perle. Jednou šla Bela nakupovat s maminkou a s Leem. Leo si vybíral hračky a Bela s maminkou si vybíraly šaty na oslavu narozenin Amálky. Bela objevila pěkné šaty. Pak šli k pokladně a paní prodavačka se ptá: „Slyšeli jste tu novinku, že přijede slavná Lili se svým synem do našeho města, aby hráli fotbal za Žraloky?“ Maminka Bely řekla, že to ještě neslyšela, ale že se v tomto městě nic neutají. A měla pravdu… Protože hned druhý den ráno v novinách bylo, že syn Lili bude hrát za místní Žraloky. Bele zavolala Amálka, že jede na víkend k babičce. Vtom někdo zazvonil na zvonek salónu, ve dveřích stála Lili se psem Perlou. Bela se na Lili dívala s otevřenou pusou. Lili přikázala Zuzaně nalakovat Perle drápky, Zuzana odmítla, protože lakování drápků se psům nedělá. Jak to Lili uslyšela, urazila se a vyšla ze dveří. Druhý den o velké přestávce Bela spatřila syna Lili. On se vychloubal, že ho nikdo neporazí v běhu, Leo hned řekl: „Já tě porazím!“ a dali si spolu závod. První doběhl do cíle Leo a až druhý Panter, syn Lili. Ten se urazil a kopl Lea do lýtka. Leo okamžitě zakřičel, že to bolí. Poté jak zazvonil zvonek pro svolání do tříd, Leo zmizel v davu. Závěr knížky je o skamarádění Lea a Pantera.
Charakteristika postav: Leo je kamarádský, protože porazil Pantera v čestném souboji a nakonec byli přáteli. Lili je bláznivá, protože chtěla nalakovat Perle drápky. Bela je vybíravá, protože si nemohla vybrat šaty. Zuzana, maminka Bely, je ochránkyně zvířat, protože nechtěla nalakovat Perle drápky.
Knihu jsem četl dva týdny. V textu mě zaujalo, jak Zuzana odmítla nalakovat drápky Perle.
Druh literatury: příběh s dětským a zvířecím hrdinou.

Kronika města Kocourkova

Autor: Ondřej Sekora
Vydavatel: Albatros nakladatelství Praha, literatura pohádkový příběh.
Rok vydání: 2000, počet stran 125.
Tato kniha je o lidech z města Kocourkova. Vybral jsem si ji, protože je legrační. Dozvěděl jsem se o této knize v nabídce Albatrosu. Četl jsem ji měsíc.
Ilustrace: Ondřej Sekora
Názvy kapitol: Kde je Kocourkova a jak se tam jede?, O největší chloubě města Kocourkova, Jak Kocourkovští zvali pana knížete, O otevření nejpamátnější radnice na světě. Jak si v Kocourkově opatřovali pro radnici světlo. O hrdinských činech kocourkovské gardy, a další
Vybral jsem si kapitolu Jak Kocourkovští seli vlastní sůl. Jednou pan starosta Kocourkova prohlásil svému lidu: „Přátelé, po celém světě dochází sůl a prodejci soli prodávají sůl za hodně peněz. Musíme tedy sůl zasít.“ Druhý den přišel do Kocourkova pan prodejce soli. Starosta zakoupil malý pytlíček soli a rozdal každé osobě malou špetku s tím, aby ji ráno zasela. Hned ráno bylo pole pěkně uhlazené, protože páni radní celou noc pracovali, aby se mohla ráno sít sůl. A tak všichni sůl zaseli. Příští den okolo dvanácté hodiny se přišel starosta podívat, jak sůl vyrostla. Viděl, že už je dost velká, tak ochutnal. Položil si ji na jazyk, ale netušil, že to není sůl, ale kopřiva. Prohlásil: „Je to dobrá sůl, ale ještě ji tady jeden den necháme!“ O den později přišel zase pan starosta, ochutnal, ale jazyk ho pálil tak, že utíkal se napít vody. Všichni lidé to také museli zkusit. Poté jak ochutnali občané Kocourkova, popálili se, ale pak si vzpomněli, že mají doma husy a tak kocourkovské husy všechny kopřivy ke svému zdraví snědly. A na pole se už nikdo nechtěl ani podívat, natož vrátit.
Charakteristika postav: Starosta je hloupý, protože dal zaset sůl a nepoznal kopřivy. Radní jsou pracovití, protože celou noc pracovali na poli, hloupí, protože nepoznali kopřivy.
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Doporučil bych ji Ivanovi, protože si myslím, že má rád zábavu.

Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky

Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustrace: Zdeněk Smetana
Tato kniha je pro čtenáře od čtyř let. Četl jsem ji týden.
Vydavatel: Albatros media s.r.o. v roce 1981.
Kniha je o dvou skřítcích.
Jednou Křemílek s Vochomůrkou pojídali svůj oblíbený pokrm, kaši z lesních plodů. Vtom někdo zaťukal na vrátka a ptal se, chcete slepičí pírka. Křemílek zarazil Vochomůrku a povídá mu: Ten hlas je mi nějaký povědomý, ale bylo pozdě, Vochomůrka otevřel. A do jejich domečku vpadl tchoř Šuperka a rovnou do postele. Prohlásil: Tato chaloupka patří mně a vy mi budete sloužit! Hned začal poroučet z postele, ty mi učešeš vousky a ty mi vyleštíš drápky. Splnili jsme Šuperko, prohlásili. Teď mi dojděte pro vejce ze sýkorky a pěnkavy. Za prahem se zastavili. Křemílek říká: Vejce pro něj krást nebudu! A tak šli na palouk, kde potkali takového černého mužíka. Vyslechli ho a on jim pověděl, že je to ohnivý mužík a tenhle palouk je jeho škrtátko, ale nejde ho zapálit. Vochomůrka dal mužíkovi hrst písku a kupodivu se zapálil. Děkuji, prohlásil, ale nechtěl bych být dlužen! Odvedli ho do jejich chaloupky, kde byl tchoř Šemík. Třikrát zaťukali a tchoř se ptá, máte ty vejce. Pak vyběhl ven a narazil do ohnivého mužíka a hned utekl do lesa, mužík ještě zapálil oheň a šel také.
Charakteristika postav: Šemík je zlý, protože obsadil chaloupku. Křemílek a Vochomůrka jsou hodní, protože pomohli mužíkovi.
Názvy kapitol: Měli hodiny s jednou ručičkou, Otvírali studánku, Vařili šípkový čaj, Rozbili sluníčkovou basu a další.
Kniha má 117 stran. Doporučil bych ji Lukášovi, protože má rád les a tato pohádka se v lese odehrává. V textu mě zaujalo, jak se tchoř lekl mužíka. Vybral jsem si ji, protože je o dvou skřítcích a odehrává se v lese.
Žánr: pohádka
V dalších pohádkách mě zaujalo: Jak zasadili semínko, v této pohádce mě zaujalo, jak zpívali legrační písničku: „Vstávej semínko, holala, a bude z tebe fiala. Jak šili kalhoty: Dříve než Křemílek navlékl nit, tak se do ní Vochomůrka zamotal. Jak si ani nelízli povidel: Zatímco si Křemílek s Vochomůrkou hráli, povidla jim vytekla z hrnce.

Kubula a Kuba Kubikula

Autor: Vladislav Vančura
Ilustrace: Zdeněk Miller
Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 2001.
Počet stran: 87
Kniha je určená pro děti od šesti let. Líbila se mi, protože mám rád veselé a vtipné pohádky.
Kapitoly v této knize nejsou pojmenovány, pouze začátky kapitol jsou psané velkým písmem.
Knihu bych doporučil všem spolužákům, protože je zábavná, konkrétně Ivanovi.
Charakteristika postav: Kuba Kubikula je medvědář, který však oproti svému otci medvědáři nemá moc dobrou pověst. Stará se o medvídka Kubulu, byl to hajdalák a mlsoun, který se nečesal a nemyl a chodil jako ledajaká opice. Nebyl dvakrát poslušný. V pohádce má také svou roli strašidlo Barbucha, které vzniklo tak, že se malý Kuba Kubikula bál a ten jeho strach se v podobě páry z něho vypařoval. Kuba ho svázal a Barbucha byl na světě. Má za úkol Kubu Kubikulu vždycky trošku postrašit, když nebude chtít poslouchat, ale Kuba se ho nebojí a začne si s ním hrát.
Kubula a Kuba Kubikula zažívají mnohá dobrodružství, ale nakonec splynou s reálným životem, z Kubuly se stane kovář a z Barbuchy pejsek.
Kuba Kubikula s medvídkem Kubulou při svém putování po světě našli jednoho zimního večera nocleh v kovárně. Kovář měl čtyři děti, které se s medvídkem spřátelily, zejména pak nejmladší Lízinka. Protože v noci se medvídkovi nechtělo spát, vymýšlel si medvědář strašidelné příběhy o strašidle Barbuchovi. Medvídek se bál a uprostřed noci se opravdu objevil Barbucha tak, jak ho Kuba vylíčil. Kovář se ráno rozzlobil, že mu Barbucha postrašil holčičku a vyhnal medvědáře s medvídkem na mráz. Po putování přes závěje a zamrzlé potoky, okolo strží a srázů došli do městečka Vařečky a Hrnce. Z městečka je chtěl vyhnat pyšný rychtář Randa, ale zastal se jich Barbucha, který rychtáře postrašil a nasázel mu do kožichu žihadla. Strhla se mela, do které se zapojili místní kluci, hasiči a sousedé, a která skončila zřícením lávky a bitvou sněhovými koulemi. Medvědáře s medvídkem a s Barbuchou nechal Randa zavřít do šatlavy. V šatlavě nestrádali, protože strašidlo se dokáže proplížit kdejakou skulinou, a tak mohl Barbucha udržovat spojení s Lízinkou a nosit kamarádům dopisy i něco na zub. Aby svým kamarádům pomohl z vězení, svolil Barbucha, že se vypraví pana rychtáře znovu důkladně postrašit. Představovali si, že rychtář pak bude nucen požádat Kubu o pomoc proti strašidlu. V rychtářově domě se spřátelil Barbucha s rychtářovými dětmi a vesele s nimi dováděl. Přitom se mu nedopatřením podařilo odnést s sebou nejmenší holčičku, Marjánku, do šatlavy ke Kubovi a Kubulovi. Stalo se to proto, že se Marjánka pevně držela Barbuchy v okamžiku, kdy ho Kuba s Kubulou zavolali. Marjánku brzy vrátili mamince a rychtářova žena svého muže varovala, aby si s medvědářem nezahrával, protože mu pomáhají mocné síly. Kubu Kubikulu, medvídka a strašidlo však čekal soud. Soud se konal na rybníku uprostřed návsi za přítomnosti veškerého obyvatelstva Vařeček a Hrnců. Shromáždění se ovšem zvrtlo ve veselou taškařici, medvídek, medvědář i strašidlo se osvobodili z okovů a ze všeho s rozpoutala veliká bitva sněhovými koulemi. V největší vřavě se medvědovo štěstí otočilo a byl znovu polapen drábem. V té chvíli přišla medvídkovi na pomoc Lízinka se svými sourozenci. Dětem se podařilo rozesmát nejen drába, ale všechny lidičky z Vařeček a Hrnců a nakonec si udobřili i rychtáře. Všichni společně se radovali z rychtářova rozhodnutí, že se Kuba vyučí kovářskému řemeslu, aby se nemusel celý život trmácet světem a Kubula půjde do školy. Barbucha taky nechtěl zůstat strašidlem, takže ho přečarovali na psíka pudlíka, všem dětem pro radost.
Žánr: povídková pohádka
V textu mě zaujalo, jak udělali z Barbuchy pejska.
Knihu jsem četl dva týdny.

O letadélku Káněti

Autor: Bohumil Říha
Nakladatel: Axióma Praha
Rok vydání: 2006
Počet stran: 95
Žánr: příběh
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Knížka vypráví veselé příhody pekelských dětí a jejich psa s malým letadlem. Je to klasická knížka s nezaměnitelnými ilustracemi oblíbené kreslířky Heleny Zmatlíkové.
Vojta Tomeš, Pepíček Slámů a Anežka Tomešová se na letišti seznámili s pilotem Hejdukem, ten jim ukázal malé letadélko Káně. Vojtovi se letadélko moc líbilo a toužil se s ním proletět. Pilot řekl, že jim ukáže, jak Káně umí hezky létat. Vzali s sebou Vojtu. Všechno se mu líbilo, a tak se chtěl stát pilotem jako pan Hejduk. Pan Hejduk mu ukázal, jak se letadélko Káně řídí. Při jedné soutěži Pepíček Slámů a Vojta zachránili pilota pana Hejduka, který v tu dobu neměl padák. Vojtu napadlo, že mu ho donese na Káněti a řekl Pepíčkovi, aby letěl s ním. Tak se taky dozvěděli, že umějí létat v letadélku Káněti a pilot jim slíbil, že je bude učit všemu.
V knize mě zaujalo, jak zachránili pilota Hejduka.
Charakteristika postav: Pepíček s Vojtou jsou odvážní, protože zachránili pilota Hejduka, i když neuměli létat v letadle. Anežka je zvědavá, protože se chtěla podívat do hangáru.
Knihu mi doporučila babička. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože obsahuje větší písmena. Četl jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Jak nesli dědečkovi Kozelkovi kastrůlek, Jak se poprvé vypravili na letiště, Jak je dědeček uvěznil v hangáru, Jak se poprvé proletěli v letadle, Jak zachránili pilota Hejduka a další.

Já Baryk

Napsal: František Nepil
Ilustrace: Adolf Born
Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2001 v Praze.
Počet stran: 68
Literatura: povídky se zvířecím hrdinou
Byl říjen měsíc mastných kostí. Baryk si spokojeně pobíhal po vsi. Chýlilo se k večeru a tak s páníčkem vyrazili na hon, šli na mýtinu, kde se každý večer pásl jeden srnec. Dorazili k mýtině a tam byl nádherný srnec. Páníček okamžitě nabil, ale Baryk nechtěl, aby srnec takhle zemřel, tak musel udělat tu nejstrašnější věc, což je u psa zaštěkání. Srnec okamžitě vystartoval a utekl do lesa, no a co Baryka asi mohlo čekat - pořádný výprask.
Charakteristika postav: Baryk je kamarádský, protože zachránil srnce. Myslivec je zlý, protože chtěl zastřelit srnce.
V textu mě zaujalo, jak pes Baryk zaštěkal a tím zachránil srnce. Doporučil mi ji Marek.
Co mě zaujalo v dalších povídkách: Jak poradil bažantovi jak uprchnout před mysliveckými hony, Jak poradil želvě, kam má snést vajíčka.
Četl jsem ji tři týdny. Doporučil bych ji Milanovi, protože se dobře čte.
Kniha je od sedmi let. Vypůjčil jsem si ji ve školní knihovně.
Názvy kapitol: Já Baryk a můj čáp, Já Baryk a můj šnek, Já Baryk a můj slepýš, Já Baryk a můj krtek, Já Baryk a má žába a Psí kalendář.

Na Medvědích stezkách

Autor: Ludvík Kunc
Vydalo nakladatelství Víkend s.r.o ve Vimperku v roce 2005.
Počet stran: 141
Žánr: příběh
Autor snímků: Ludvík Kunz
Knížka vypráví o životě v lese. Je rozdělena do dvou částí: Vzpomínky starého hajného a Medvědi, vlci a rysi v příbězích. Četl jsem ji měsíc.
Vybral jsem si kapitolu: Kňour zaútočil.
Toho roku uhodila zima už v polovině září, byly už i sněhové metelice. Starý horal přišel za hajným, že prý řádí černá zvěř. Hajný pan Müller se proto rozhodl, že přijde večer na čekanou. Při čekání uslyšel praskání roští, ale nebyla to černá zvěř, ale jelen, kterého vyplašil horal, který přiběhl a volal, že šest kusů černé zvěře je na protější straně paseky. Hajný měl dobrý vítr, a tak střelil jeden kus i druhý, když ho někdo udeřil z pravé strany – to kňour zaútočil. Hajný měl roztrženou celou holínku, silné kalhoty byly na cáry a v lýtku byla rána, která krvácela. Ze vsi přišlo na pomoc několik chlapů, kteří nejdříve ošetřili hajného, odvezli ho domů a ten byl ještě týden nemocný. Těchto připadů, kdy divoká prasata napadla člověka, bylo několik.
Co mě zaujalo v dalších příbězích: Na hajného cestách nebyla nouze o dramatická setkání s naší největší šelmou medvědem, v hlubokých lesích na něho zaútočil poblázněný osmerák a jindy panu hajnému div neklesala hlava pod tíhou velkého černého ptáka, který si na ni usedl se svým krásně rozevřeným vějířem a jako trubadúr lákal svoje slípky.
Charakteristika postav: Hajný měl odvahu jít v noci do lesa, při vánici, měl rád přírodu a znal svůj revír, jako nikdo jiný.
Knihu mi doporučila babička. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název. Mám rád knihy o přírodě. Je pro čtenáře od deseti let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože se zajímá o myslivost.

Zvířátka a Petrovští

Vydavatel: nakladatelství Albatros Praha v roce 1977
Literatura: soubor pohádek
Počet stran: 179
Tato kniha obsahuje třicet různých pohádek. Vybral jsem si ji, protože mám rád pohádky. Dozvěděl jsem se o této knize od mamky. Četl jsem ji jeden měsíc.
Autor: Václav Říha
Ilustrace: Milada Marešová
Názvy kapitol: Zvířátka a Petrovští, Výměnkář, Robota, Staré sedlo, Lidojed, Nebojsa, Honza v zakletém zámku, Rýbrcoul, Jan, Tátoš, Berona, O věrném koníkovi, Zlatý chléb, Liliana, Osudové kolo, Dcera mořského krále, Milan a Velenka, a další.
Vybral jsem si kapitolu Zlatý chléb: V Indii vládl veliký rádža, mocný král, který měl syna. Syn měl všecko, na co si pomyslel, nebyl nikdy sám, nepoznal, co je práce a chudoba. Jednou však zabloudil a dostal se do chaloupky poustevníka. Ten však neměl ani chleba, aby prince pohostil. Nakonec princ poustevníka požádal, aby mu řekl, co je život. Poustevník řekl: “Je ti určeno, abys v životě trpěl, jako trpí každý člověk. Můžeš si vybrat, chceš-li strádat v mládí nebo ve stáří.“ Princ si vybral v mládí. Šel do vesnice, kde začal pracovat u sedláka. Pracoval hodně a dlouho, až si na práci zvykl a stále čekal, kdy dostane zlatý chléb na železném stole. To mu prorokoval poustevník, že teprve tehdy končí jeho zkouška. Sedlákova dcera měla prince ráda, i když nevěděla, že je to princ. Jednou mu přinesla na louku bábovku do zlatava upečenou. Princ stál na druhé straně příkopu, dívka mu podávala bábovku na lopatě, která se zaleskla ve svitu slunce, tak princ dostal zlatý chléb na železném stole. Tím skončila jeho zkouška, princ si vzal sedlákovu dceru za ženu a byl dobrým králem pro svoji zemi.
Charakteristika postav: Princ byl nejdříve líný, rozmazlený, nevděčný, potom se stal pracovitým a dobrým vládcem země. Poustevník je starý, chudý a moudrý, protože poradil princi.
V dalších pohádkách vždy vítězí dobro nad zlem.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Doporučil bych ji Ivanovi, protože je poučná.

Záhada hlavolamu

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Jan Fisher
Nakladatelství: Olympia, a.s. v Praze roku 1992.
Kniha vypráví o klubu Rychlých šípů, který chtěl rozluštit tajemství velkého Vonta a Jana Tleskače.
Názvy kapitol: Výprask, Oběžník Rychlých šípů, Kdo je za dveřmi, Neočekávaný úspěch, Jarka dostává nápad, Tam-Tam zvučí, Ježek v kleci a dalších 47 kapitol.
Druh literatury: příběh chlapeckých hrdinů
Rychlé šípy začnou vydávat časopis Tam-Tam, do kterého začnou později shánět zajímavé informace. Z toho důvodu se vydávají do Stínadel, kde objeví starého kostelníka, který si pamatuje na Jana Tleskače a od něj se dozví o Ježkovi v kleci. Později se jim podaří objevit část Tleskačova deníku, ze kterého se dozví, že Jan Tleskač pracoval na nějakém vynálezu. Poté do Stínadel chodí Rychlé šípy častěji a v kostele svatého Jakuba hledají další část Deníku Jana Tleskače, kterou naleznou ve zvonici kostela. Z této části se dozvědí, že tajemný vynález je létací kolo, jehož plánek Tleskač schoval do ježka v kleci. Seznámí i s jedním z kandidátů na Velkého Vonta, Otou Losnou, se kterým se spřátelí a podělí o některá svá tajemství, včetně návodu na vytažení ježka z klece. Za to jim Losna slíbí, že jim půjčí ježka, který je symbolem velkého vontsví, ihned jak volby vyhraje. Přestože Losna vítězí, ježka se násilně zmocní otec druhého kandidáta, Mažňák, který, jak se ukázalo, byl zároveň mistrem zámečnického učně Jana Tleskače a po návodu na létající kolo prahne. I s ježkem však spadne do stoky, hlavolam ztrácí a umírá na infekci způsobenou požitím kontaminované vody ze stoky.
Knihu jsem četl měsíc. Je určena pro čtenáře od 11 let. Má 182 stran.
Charakteristika postav: Rychlé šípy jsou odvážní, protože pronikli do Stínadel.
V knize mě zaujalo, jak se každý večer objevoval velký Vont na zdi a jak se Rychlé šípy seznámily s budoucím velkým Vontem Joskou. Doporučil bych ji Ivanovi, protože má rád různé záhady.

Frankensteinův mrakodrap

Autor: Thomas Brezina
Ilustrátor: Petr Urban
Žánr: detektivka pro děti a mládež
Počet stran: 108
Vydalo v roce 2006 nakladatelství Albatros Praha.
Kniha je pro čtenáře od 10 let. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název.
Kapitoly: Frankensteinův mrakodrap, Tajné patro, Podivné zakázky, Frankenstein žije, V poslední vteřině, Teta Patricie, Porucha, Večírek nestvůr a dalších 16 kapitol.
Knihu jsem dostal k Vánocům minulý rok.
Patricie, Erik, Tina a Dominik byli pozváni tetou Patricií do New Yorku. Tam tráví období Halloweenu. Teta Patricie pracuje jako redaktorka bulvárních novin. Teta se má podrobit plastické operaci na klinice v mrakodrapu. Omylem se skupina dětí dostane do sklepení, kde přijdou na to, že se zde vyrábějí - upravují dvojníci známých osobností. Ti jsou vybíráni podle toho, zda jsou osamocení, bez příbuzných tak, aby je nikdo nehledal. Frankenstein je přestrojený detektiv, který tyto informace o lidech, vhodných pro úpravu, zjišťuje pro paní Estermanovou, která je hlavou celého projektu. Kamarádům hrozí veliké nebezpečí, teta jim nevěří, že je to možné, a proto ani nevolají policii. Frankenstein – detektiv v převleku – se porozhlédl po klinice a celá věc mu připadala podivná, tak jako skupině kamarádů, a po zjištění některých důkazů zavolal policii, která přišla za minutu dvanáct. Dětem hrozilo veliké nebezpečí, ale policie je zachránila a skupinu zadržela.
Knihu jsem četl měsíc.
Charakteristika postav: Patricie, Erik, Tina, Dominik jsou členové detektivní skupiny – jsou odvážní, protože se jim podařilo proniknout do nepřátelské zóny, chytří, protože se dokázali dostat z lednice ven a odhalili nepřátelskou zónu dříve než policie.
V knize mě zaujaly situace, kdy se členové skupiny dostali do problémů. V textu mě zaujala nespisovná slova. Doporučil bych ji Markovi, protože si myslím, že má rád detektivky.

Ztracené koťátko

Autor: Lucy Danielsová
Ilustrátor: Alice Sinkner
Žánr: příběh pro děti
Počet stran: 115
Vydalo v Praze roku 2010 nakladatelství Albatros.
Kniha je od osmi let. Vybral jsem si ji, protože jsem ji dostal k Vánocům a mám rád zvířata.
Kniha vypráví o rodině ve Velké Británii, která vlastní veterinární kliniku. Mamka a taťka Mandy jsou veterinárními lékaři a dívka jim pomáhá se zvířecími pacienty. Dědeček Mandy připravuje příjezd Santa Clause, při kterém by se získaly finanční prostředky pro dívku Alex, která je vážně nemocná se srdcem a nutně potřebuje operaci v Americe. Alex se přistěhovala s rodiči a bratrem, nemá žádné kamarády, ale má malé koťátko, kterému říká Sluníčko. Je to její jediný přítel, protože kvůli nemoci nemůže chodit do školy. Když se to Mandy s kamarádem Jamesem dozvědí, navštíví Alex a začnou se s ní kamarádit. Jednoho dne se její kotě ztratí a Mandy a James je hledají, hledá jej i celá vesnice, všichni totiž vědí, jak je kotě pro Alex důležité. Nakonec je kotě nalezeno, příjezd Santa Clause se také podaří, i se saněmi a soby, peníze na operaci Alex se podaří dát dohromady, a to především díky všem lidem ve vsi i v okolí.
Knihu jsem četl měsíc.
Charakteristika postav: Mandy má moc ráda zvířata a dokáže jim pomáhat na klinice svých rodičů. James je hodný a chytrý, protože pomohl s Mandy nalézt kotě. Poradil jí, aby vyndala do sněhu svého kocoura Smokyho a ten malé kotě na svém území našel. Alex je nemocná dívka, která by ráda běhala s dětmi venku, ale nemůže.
V knize mě zaujaly situace, kdy děti hledaly ztracené kotě a ošetřovaly nemocného soba. V textu mě zaujal popis vzpřimovacího reflexu i s názornou ilustrací. Doporučil bych ji Lukášovi, protože má rád zvířata.

Strážci domova

Autor: Helena Kholová
Ilustrace: Jan Hošek
Vydalo nakladatelství Velryba s.r.o. v Praze v roce 1993.
Literatura: povídky o psech
Počet stran: 143
Knihu jsem četl měsíc. Je určena pro čtenáře od deseti let.
Kapitoly: Balada o věrnosti, omylu a křivdě, Maxl z Elmské alpy, Voříšek ze zájezdní hospody, Nežádoucí přistěhovalec, Barito, Packal a dalších šest kapitol.
Severní Wales byl ten čas ještě svobodným územím Keltů. Vládl mu kníže Llewelyn, byl to nadšenec do lovu, srdnatý válečník. Všude s ním chodil jeho věrný pes Gelert. Jednou se kníže se svou družinou vydal na lov zvěře. Když jeho družina proháněla po lesích zvěř, uvědomil si, že jeho pes někam zmizel. Vyjeli proto se svým koníkem na ten nejvyšší pahorek. Myslel si, že svého přítele uvidí zeshora, ale po Gelertovi nebylo ani památky. Lov přestal knížete bavit, a tak jeli zpět. Jak dorazili do loveckého dvorce, Gelert se vyřítil z rohu a rychle začal skákat na svého pána. Jeho srst byla však špinavá od krve. Llewelyn pátral po zranění, ale nic nenašel, proto se šel podívat zpátky po cestě, kudy přijeli, jestli náhodou pes nedostal nějakou zvěř. Nic nenašli. Tak raději psa pronásledoval do sadu, kde spal knížecí dědic trůnu. Postýlka byla prázdná. Polštáře byly prosáklé krví. Napadlo ho, že pes zabil jeho synka. Proto vytasil meč a psa probodl. Na smrtelné zavytí psa odpověděl dětský pláč. Ve výklenku hradu se skrýval nezraněný syn. Pár kroků od něho ležel mrtvý vlk, kterého zakousl věrný pes Gelert. Nakonec kníže pohřbil přítele Gelerta se všemi poctami, které náležely každému bojovníkovi. Nikdy se nesmířil s křivdou, kterou způsobil svou ukvapeností.
Pověst o Llewelynovi a Gelertovi žije, je zde pamětní deska na Gelertově hrobě a angličtinou je zde popsán příběh o věrném psu.
Charakteristika postav: Pes Gelert byl věrný a oddaný svému pánovi, zachránil mu syna před vlkem. Kníže Llewelyn byl nerozvážný, když zabil svého psa, který mu zachránil syna. Jednal bez rozmyslu.
Co mě zaujalo v dalších povídkách: Zaujal mě další příběh, kdy pes – Bernský salašnický jménem Maxl – upozornil na možný sesuv půdy u lomu ve Švýcarsku. Zachránil tak celou svoji rodinu před neštěstím. Další povídky vyprávějí o záchraně jednotlivců psem při požáru, při tonutí, při zemětřesení, při ochraně domova před zloději aj.
Knihu jsem dostal k vánocům. Doporučil bych ji Ivanovi, protože má rád zvířata.

Pohádkový dědeček

Autor: Eduard Petiška
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1977.
Literatura: soubor pohádek a povídání
Počet stran: 131
Tato kniha obsahuje dvacet různých pohádek. Vybral jsem si ji, protože mám rád pohádky. Dozvěděl jsem se o této knize od mamky. Četl jsem ji měsíc.
Ilustrace: Zdeněk Miler
Názvy kapitol: Jak se kluci neuměli spočítat, O semaforu, který nechtěl cvičit, O nenasytném vrabci, Jak zvířátka na poli volila krále, O ztracené hrušce, Vláďův drak, Jak se auto předhánělo s vlakem, Cirkusové představení, O popleteném pejskovi, O pilném pejskovi, Na co Toník zapomněl, O panu Šnofousovi, a dalších osm kapitol
Kniha vypráví o cestě dědečka a Martina do Turnova za babičkou. Dědeček cestou vypráví pohádky a tak jim cesta utíká. Vybral jsem si kapitolu O panu Šnofousovi.
Pan Šnofous byl lakomý pán, neměl rád lidi. Žil jenom se psem, kočkou a se slepicemi. Stále chtěl šetřit, proto pokácel lípu před svým domem. Dřevo prodal a počítal koruny. Zanedlouho vyhnal psa, nechtěl se s ním dělit o jídlo. Potom vyhnal i kočku, aby ušetřil víc. V noci přišla liška a pes tam nebyl, tak snědla všechny slepice. Pan Šnofous si ráno neudělal vajíčka, protože neměl žádné slepice. Chtěl si dát chléb, ale ten nebyl, neboť ho snědly myši. Kočku taky pan Šnofous vyhnal. Poté si teda chtěl dát zeleninu, ale brouci a housenky ji celou snědli. Lípu s hnízdy ptáků pan Šnofous pokácel. Řekl si: “Ještěže mám peníze, půjdu si je přepočítat a zapomenu na hlad.“ Hlady se mu oči klížily, až usnul. Myši měly hlad, tak se daly do stokorun a snědly panu Šnofousovi všechny peníze. Řekli bychom, že panu Šnofousovi zůstaly alespoň myši, ale ony vandrovaly o dům dál. Pan Šnofous věděl, že udělal to, co dělat neměl, ale bylo už pozdě.
Charakteristika postav: Pan Šnofous je lakomý, hloupý a zlý na zvířata, protože vyhnal kočku a psa z domu a nechtěl se o nic dělit.
V dalších pohádkách mě zaujalo: Jak kluci neuměli počítat sami sebe, jak Toník nenašel hrušku v trávě. V textu mě zaujaly zajímavé názvy pohádek. V knize se mi líbily krásné obrázky.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Doporučil bych ji Ivanovi, protože je zajímavá a obsahuje hodně pohádek.

Císařská vojna se sultánem a jiné pohádky

Autor: Václav Čtvrtek
Vydalo nakladatelství Panton v Praze roku 1977.
Literatura: soubor pohádek
Počet stran: 111
Tato kniha obsahuje dvacet různých pohádek. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název. Dozvěděl jsem se o této knize od mamky. Četl jsem ji týden o jarních prázdninách.
Ilustrace: Jaroslav E. Jiránek
Názvy kapitol: Císařská vojna se sultánem, Jak šel pilař z pily, Jak Kuba prodřel troje koženky, Jak bylo dvakrát po zlém a do třetice napůl po dobrém, Jak šil švec Dlábek troje divné střevíce, O Jankovi, kterého píchalo do pat, O tom, jak hraběti vyšlo jednou za třikrát a dalších 13 kapitol.
Švec Dlábek by rád ušil střevíčky jako pro vílu, byl smutný, protože stále opravoval to, co už dávno a několikrát opravil. Jednou doopravdy přišla víla, chtěla střevíčky, ale švec neměl na ně kůži. Víla ho dovedla k lesu, ukázala na břízku, ze které má vykrájet svršky. Hrubší kůru dal na podrážky a dřevo na podpatky. Pak ušil střevíčky jemné a lehké, po kterých se nesehnulo ani stéblo trávy. Král se šel projít do hájku a zjistil, že mu švec poničil břízku. Potom usadil Dlábka do věže. Víla tancovala ve střevíčkách pod princezniným oknem. Princezna chtěla střevíčky, ale švec ji odmítl s tím, že by rozhněval krále, a proto ji žádné neušije. Princezna běžela ke králi a prosila, aby ševce z věže propustil. Měl být ples, a tak ševcovi přikázali, aby ušil dvoje vznešené boty. Víla Dlábkovi ukázala na kůru z mladé břízy a pro krále na omšelou kůru. Víla ševcovi také pomáhala, a tak byly boty za chvilku hotové, první boty byly jemné - pro vílí tanec a ty druhé byly hejkalí pro silné dupání. Na plese král dupal ode zdi ke zdi, točil se jak motovidlo a po hejkalím volal: "Hej, hej, hej.“ Princezna tančila jak víla a zpívala si „li, li, li.“ Hosté na plese si mysleli, že se král s princeznou mají o kolečko víc. Pro Dlábka to dobře dopadlo, protože král s princeznou úplně zapomněli, že by měl jít švec zpátky do věže.
Charakteristika postav: Víla uměla tančit, chtěla střevíčky. Švec jí je ušil, a tak mu pomohla se zachránit před vězením. Švec byl šikovný a věřil víle, že mu pomůže. Král byl vzteklý a nerudný.
V dalších pohádkách mě zaujalo: V kapitole o jablku, jak hlídali jablko, aby se někam nezakutálelo. V pohádce jsou použity úryvky lidových písní, což mě zaujalo i v textu u ostatních pohádek.
Knížku bych doporučil Lukášovi, protože je veselá. Je pro čtenáře od deseti let.

Honzíkova cesta

Autor: Bohumil Říha
Vydavatel: Albatros nakladatelství Praha
Literatura: dobrodružný příběh
Rok vydání 1979
Počet stran: 102
Tato kniha obsahuje sedmnáct různých příběhů. Vybral jsem si ji, protože mě zaujaly obrázky na začátku každé kapitoly. Dozvěděl jsem se o ní v domácí knihovně. Četl jsem ji týden.
Ilustrace: Helena Zmatlíková
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Družstevní vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka a další.
Pětiletému Honzíkovi Tichému přišel domů dopis, v němž ho dědeček zve k sobě na návštěvu. Chlapci se na venkově u prarodičů loni moc líbilo a rád by jel znovu. Rodiče ale nemají čas ho tam zavézt. Honzík maminku přemluví a ta nakonec svolí, aby jel sám vlakem. Cesta dobře dopadne a dědeček čeká s vozem taženým koněm na nádraží v Koníkovicích. Honzík se brzy spřátelí s místními dětmi, nejvíc s malou školačkou Terezkou a s větším školákem Viktorem. Jenom se zlobivým Ferdou má problémy. Kluci se nakonec poperou a Ferda Honzíkovi ukradne skleněnou kuličku. Honzíka se zastanou starší kluci, Viktor a jeho dva kamarádi, zloděj musí kuličku vrátit. Na pozvání ředitele Stolaře, který učil i jeho otce, navštívil Honzík místní školu. Do třídy přinese kocoura, který vzápětí uteče. Pan ředitel pošle Ferdu, aby pomohl Honzíkovi najít kocoura, a Ferda Honzíka v lese opustí. Děti chlapce hledají a najdou ho spícího v trávě. Pro Honzíka přijede maminka. Při loučení s dětmi daruje svoji kuličku Terezce. Přijde i Ferda, který mu jako omluvu daruje nožík.
Nejvíc se mi líbila kapitola Družstevní vajíčko, proto jsem z této kapitoly nakreslil obrázek. V textu mě zaujala velká namalovaná písmena na začátku první věty v kapitole. V knize mě zaujalo, jak Honzík hledal kocoura v lese.
Charakteristika postav: Honzík je odvážný, jel sám vlakem. Babička je hodná, pečovala o Honzíka. Dědeček je pracovitý, staral se o družstevní zvěř.
Kniha je pro čtenáře od pěti let. Doporučil bych ji Lukášovi, protože obsahuje velká písmena.

Přátelé Zeleného údolí

Autor: Jaroslav Müller
Vydalo nakladatelství Profil v Ostravě.
Rok vydání 1981, počet stran 310.
Tato kniha obsahuje dvanáct kapitol.
Vybral jsem si ji, protože mi ji doporučila mamka a kniha je o přírodě. Dozvěděl jsem se o této knize od mamky.
Četl jsem ji měsíc.
Autorem fotografií je Eduard Dvorský.
Kniha je rozčleněna do čtyř ročních období: Jaro (3 kapitoly), Léto (5 kapitol), Podzim (2 kapitoly), Zima (2 kapitoly) – pro každé období je v knize vyčleněno několik kapitol, které nemají název.
Kniha vypráví příběh o klukovi Pavlu Koutném a jeho velikém kamarádovi lesníkovi Horynovi, kteří se snažili zachránit neporušenou přírodu v Zeleném údolí. Pavel se vypravil do údolí hledat vodu do akvária a tam se seznámil s lesníkem Horynou a jeho nerozlučným přítelem psem Haluškou. Kniha obsahuje různé příhody, jak našli zlodějskou skrýš, jak chytali uprchlého bílého jelena, jak zachránili pstruha Chlapáka a spolu s Horynou celou rybí líhňařskou stanici. Pomohli srnečkovi Janečkovi, aby našel cestu zpět do lesa ke své mámě, také se v knize vypráví o pytlácích, o výlovu rybníka. V zimním období, kdy les je pokrytý bílou peřinou se Pavel naučí rozeznávat stopy zvěře a při tomto učení objeví i vzácného rysa. To jsou všechno příběhy o hezké přírodě a jejím životě, ale v tu samou dobu se v projekčních kancelářích odehrává projekt dálnice, která má vést právě přes Zelené údolí. Lidé se spojí a nakonec zvítězí zdravý rozum a Zelené údolí bude zachováno i pro další generace.
Charakteristika postav: Pavel Koutný je chlapec, který se učil o přírodě od svého kamaráda lesníka, byl zvědavý a byl u Horyny v hájence moc rád. Chtěl, aby Zelené údolí bylo zachováno. Horyna je lesník, který Pavlovi pomáhal s poznáváním přírody, měl moc rád všechny zvířata v lese, ale i doma, například psa Halušku.
Zajímavostí je, že Přátelé Zeleného údolí byl i stejnojmenný seriál, který se točil v letech 1979-1980 v údolí Velký Lipový v Beskydech, premiéru v tehdejší Československé televizi měl 14. března 1981. Byla natočena hudba Vadima Petrova s textem Jaroslava Wykrenta. Na zadní straně knihy jsou napsaná slova s akordy.
Knížku bych doporučil Milanovi, protože je o přírodě. Je pro čtenáře od deseti let.

Princ z dřevěného hradu

Vydalo nakladatelství Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha.
Literatura: soubor pohádek
Rok vydání: 1980, počet stran: 142
Tato kniha obsahuje 16 různých pohádek. Vybral jsem si ji, protože ji máme doma v knihovně. Dozvěděl jsem se o ní od mamky. Četl jsem ji 14 dnů.
Autor: Elek Benedek
Ilustrovala: Helena Ryšavá
Názvy kapitol: Princ z dřevěného hradu, Dcera krále ze Země zapadajícího slunce, Janek Fazolka, O ztraceném koni a podobizně, Princezna žába, O ošklivém princi a krásné princezně, O princezně, které padaly z úst růže, když se smála, Josefka a Josífek, O stromu, který rostl do nebe, O starém rybáři a jeho chamtivé ženě, O tajnůstkářském chlapci a jeho šavličce, Den, noc a vítr, O pastýři, který rozuměl řeči zvířat, a další pohádky.
Vybral jsem si pohádku O starém rybáři a jeho chamtivé ženě: Byl jednou jeden rybář, který měl chamtivou ženu. Jednoho dne chytil na moři velikánského kapra. A ten kapr promluvil lidskou řečí. Chtěl od rybáře, aby ho pustil, že mu splní každé jeho přání. Rybář nakonec kapra pustil s tím, že sliby chyby, že žádné přání nesplní, ale bylo mu ho líto, a tak ho pustil. Ženě vyprávěl, co se stalo a ta ho poslala zpět k moři s přáním, že chce pěkný dům. Kapr přání splnil, ale ženu rybáře brzy dům omrzel a chtěla zámek. A tak se z nich stala hrabata. Žena zářila štěstím, ale ne dlouho, zámek ji omrzel a chtěla mít královský palác a stát se královnou. Ale ani to ženě rybáře nestačilo, chtěla se stát císařovnou a žít v paláci. Rybě se ta přání přestávala líbit, ale stále je plnila, až při posledním přání jí došla trpělivost a to tehdy, když rybářka chtěla být vládkyní celého světa, chtěla, aby před ní všichni padali na kolena. Tehdy trvalo moc dlouho rybě, než se objevila nad hladinou a nakonec řekla: „Jestli si myslí, že může žít bez práce a jenom lidem poroučet, to buďte zase rybáři. Vrať se domů. Najdeš ji ve vaší staré rybářské chatrči.“ Tak se také stalo. V chatrči byla rybářka, ale nebyla už chamtivá, ale pilná a přičinlivá. A jestli nezemřeli, žijí tam dodnes.
Charakteristika postav: Rybář je hodný, pracovitý, pustil rybu na svobodu. Nechtěl se hádat se svojí ženou, a tak stále chodil za rybou, aby mu splnila přání. Rybářka je chamtivá, nenasytná a líná.
V dalších pohádkách mě zaujalo: Přestože jsou pohádky z Maďarska, podobají se těm našim, dobro vítězí nad zlem, hloupost přehrává chytrost, zvířata mluví lidskou řečí, i zde se plní tři přání. Knížku bych doporučil Ivanovi, protože je veselá. Je pro čtenáře od osmi let.