Ladislav Růžička

Káťa a Škubánek zase spolu

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Kniha má 62 stran.
Podle námětu Josefa Lamky a Libuše Koutné napsala Hana Lamková.
Ilustrovala: Věra Marešová
Kniha pohádkových příběhů vypráví o nerozlučném přátelství strakatého pejska Škubánka a jeho kamarádky Káti.
Kniha je určena dětem od pěti let. Četl jsem ji pět dní. Velice se mi líbila.
V knize mě zaujaly krásné ilustrace, ale hlavně veselé příběhy pejska Škubánka a jeho kamarádky Káti, které každý den prožili nějaké dobrodružství.
Knihu bych doporučil zejména Kristýnce, která má také ráda veselé příběhy.
Kniha má více kapitol: Jak se dělá kocour, Jak si ušetřit práci, Pletení, Strašidla přece nejsou, Tajemný host, Pexeso, Škubánek u filmu.
Káťa chodila do výtvarného kroužku, ráda malovala, ale nejraději modelovala. Jednoho dne jim paní učitelka z výtvarného kroužku ukázala, jak mohou žáci ulít sádrovou sošku. Sádra musí být hustá jako smetana. Za domácí cvičení měl každý vymodelovat nějaké roztomilé zvířátko. Z hotových sádrových zvířátek si měly děti udělat výstavu. Káťa se rozhodla, že vymodeluje Škubánka, tak ho postavila na stoličku, aby jí stál modelem. Stále ho napomínala, že se hrbí, vyplazuje jazyk a dělá další věci, které nemá. Káťa modelovala celý týden a stále nebyla hotová. Když už byla socha hotová, zbývalo jenom zalít sádrou. Káťa šla do kuchyně připravit sádru a mezitím se Škubánek šel podívat na výtvor, vůbec se mu nelíbil a tak ho vylepšil. Soška potom vypadala jako malá kráva. Když to Káťa uviděla, rozlobila se. Ze zahrady poslouchal Káťu a Škubánka kocour Luciáš. Byl zvědavý a tak oknem skočil do pokoje, uviděl tam hrnec, myslel si, že v něm je smetana, vyskočil na štokrle, naklonil hrnec, chtěl se napít, ale hrnec se na něj převrhl. Sádra ztuhla a kocour byl celý v sádře v životní velikosti. Káťa si myslela, že sošku vylil Škubánek, aby si ji udobřil. Škubánek si zase myslel, že sošku vylila Káťa. Škubánek tedy naložil sošku na trakař a odvezl ji na výstavu. Mezitím Káťa modelovala na půdě Škubánka. Porota na výstavě byla u vytržení, soška kocoura jednoznačně zaujala. Paní učitelka měla připravené cedulky s umístěním a pan školník pohotově přiskočil s kladívkem. Přidržel cedulku u kocoura a klepl na hřebík. Soška zavřeštěla, hřebík totiž kocourovi projel do levé zadní tlapky, kocour sebou škubl a sádrová slupka praskla. Kocour utekl. Paní učitelka málem omdlela, školník si musel nalít štamprli a tu se otevřely dveře a do kreslírny strčila hlavu Káťa s novou soškou. Vzhledem k tomu, že utekla první cena, začalo se rozhodovat znovu. Portrét Škubánka vypadal roztomile, chytře a šibalsky jako ve skutečnosti, a tak Káťa získala první cenu.
Charakteristika postav: Káťa je chytrá, hodná a pracovitá. Škubánek je mazaný, vtipný a hodný.

Pohádky ovčí babičky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha má 49 stran.
Podle předlohy Bohumila Šišky překreslila Markéta Juza.
Napsali: Dagmar Spanlangová, Pavel Sýkora
Kniha pohádkových příběhů vypráví o chytrém beránkovi, který zažívá různá dobrodružství.
Kniha je určena dětem od pěti let.
Četl jsem ji čtyři dny. Velice se mi líbila.
V knize mě zaujaly veselé obrázky.
Knihu bych doporučil zejména Vašíkovi, který má také rád veselé příběhy.
Kniha má více kapitol: O chytrém beránkovi, Beránek a strašidla, Beránek a piráti, Proč se usmívá měsíček, Beránek a loupežníci, O tom vlčím zápolení, Beránek a falešní beránci
O chytrém beránkovi: Beránek se pásl na louce a v lese na něho čekal vlk. Vlk vyskočil z lesa a výhrůžným hlasem mu oznámil, že ho sežere. Beránek mu řekl, že ho nesežere, že mu uteče a dal se na útěk. Po chvilce ho vlk doběhl, beránek se zastavil a řekl mu, jak by to udělal, kdyby mu chtěl nadběhnout, že určitě nebude stačit, když bude sám. Vlk tedy zavolal kamaráda, dalšího vlka. Než jeho kamarád přiběhl, byl už beránek dávno pryč. Vlci mu chtěli nadběhnout, ve vzduchu se srazili a žuchli rovnou do vody. Mezitím beránek uběhl pořádný kus cesty. Opět ho vlci brzy začali dohánět. Beránek se zase zastavil, opět jim řekl: „Stát, hloupí vlci! Stát! Dost už jsme si nahráli na honěnou. Teď si zahrajeme kolo, kolo mlýnský.“ Jenže beránek jim řekl, že by museli být čtyři. Vlci tedy opět zavolali dalšího kamaráda, než dorazil, beránek se dal na útěk. U starého buku ho skoro chytili. Beránek se zastavil, řekl jim, že si tady budou hrát, chytli se za tlapky a hráli si na mlýnské kolo. Udělali bác a vlci se kouleli a kňučeli bolestí. Než se vzpamatovali, tak byl beránek pryč. Zase ho doběhli, a tak beránek vymyslel, že si budou hrát na slepou bábu. Zavázal vlkům oči, roztočil je a zase utekl. Doběhl domů, kde se ho ovčák zeptal, proč je tak zadýchaný a on mu všechno řekl a řekl mu také, že vlci, kteří ho honili, jsou u starého buku. Ovčák popadl velký pytel a že to vlkům půjde spočítat. Postupně je u starého buku pochytal, sami, jak se motali se zavázanýma očima, mu naskákali do pytle. Ovčák potom pytel zavázal a hodil ho do rybníka.
Charakteristika postav: Ovčí babička je hodná, čte ovečkám pohádky. Ovečky jsou hodné. Vlci jsou zlí a hloupí, chtějí sníst ovečky.

Staré pověsti české

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2009.
Kniha má 45 stran.
Napsala: Jana Eislerová
Ilustroval: Antonín Šplíchal
Kniha pověstí je určena začínajícím čtenářům. Četl jsem ji tři dny. Velice se mi líbila. V knížce mě zaujaly příběhy z dávné historie a také krásné ilustrace.
Knihu bych doporučil zejména Vašíkovi, který má také rád historii.
Kniha 21 kapitol: O praotci Čechovi, Krok a jeho dcery, Libuše a Přemysl, Silák Bivoj, Dívčí válka, O Horymírovi, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Svatopluk a jeho synové, O Bruncvíkovi, O králi Ječmínkovi, O Daliborovi z Kozojed, O Karlu IV., Karlův most, Kouzelník Žito, Bílá paní, Staroměstský orloj, Golem, Faustův dům, Blaničtí rytíři, Jak propast Macocha dostala své jméno
O králi Ječmínkovi: Když kníže Svatopluk odešel do lesů, tak se radili, komu svěří správu země. Rozhodli se, že zvolí bohatého moudrého muže, jehož sídlem byl hrad Chropyně na Hané. Král pořádal hostinu a králi se zalíbil život v radovánkách. Jednoho dne za ním přišli sedláci, král se rozzuřil a poslal na ně psy. U krále byla těhotná královna, tak utíkala, co jí nohy stačily. Utekla do ječmenového pole s miminkem, kde ji našli sedláci. Proto dítě pojmenovali Ječmínek. Když Ječmínek vyrostl, tak z něj byl moudrý a spravedlivý král.
Charakteristika postav: Otec Ječmínka byl zlý. Matka byla hodná. Ječmínek byl spravedlivý.

Dobrodružství s myškami

Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2009.
Kniha má 96 stran, napsal ji Carlos Busquets, ilustroval Aurora Lago a M. A. Battle.
Kniha pohádkových příběhů je určena dětem od pěti let a četl jsem ji čtyři dny. Velice se mi líbila. Zaujaly mě krásné ilustrace, ale hlavně veselé příběhy ze života myší rodinky Hryzálkových, která žije v dutině starého stromu, ze kterého si udělali domov. Každý nový den je plný zážitků a poučení.
Knihu bych doporučil zejména Vašíkovi, který má také rád veselé příběhy.
Kniha má šest kapitol: Oslava návratu jara, Lucinčin pád, Tomík hrdinou, Nejlepší koláč, Létající myš, Láska na první pohled.
Myšky ráno vstaly a netrpělivě očekávaly návrat teplých dnů, hlavně Tomík s Lucinkou. Jaro bylo tu, bylo teplo, sluníčko zářilo, květiny rozkvetly. Tomík se těšil, až bude hrát zase na schovávanou. Tomík s Lucinkou chtěli oslavit návrat jara, a tak vyrazili na louku plnou sedmikrásek, soutěžili, kdo jich natrhá víc. Byli hodně hluční, prostě dělali velký rámus. Skoro všechna zvířátka na louce (beruška, housenka, vosa) je za to napomínala, aby nedělali rámus a dávali pozor na to, kam šlapou. Zvířátka chtěla prostě jenom klid. Když měli Tomík s Lucinkou košíky plné sedmikrásek, uháněli domů. Sedmikrásky rozmístili úplně všude po domě, mělo to být překvapení pro rodiče, ale ti moc nadšení nebyli a Lucinka se ještě ke všemu po sedmikráskách smekla. Tomík s Lucinkou museli vše pořádně uklidit. Děti si potom pomyslely, že dospělí jsou opravdu zvláštní. Člověk jim chce udělat radost a sklidí za to trest!
Charakteristika postav: Tatínek Arnošt je hodný, rád čte, je starostlivý. Maminka Josefína je hodná, ráda maluje, je starostlivá. Lucinka miluje hudbu, je veselá. Tomík dlouho u ničeho nevydrží, u žádné záliby, je hravý neposeda. Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.

Z deníku kocoura Modroočka

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 70 stran.
Napsal jí Josef Kolář, ilustrovala Helena Zmatlíková.
Kniha příběhů malého kocourka psaná formou deníku s jednotlivými kapitolami je určena začínajícím čtenářům od šesti let.
Četl jsem ji tři dny. Velice se mi líbila. V knížce mě zaujaly veselé příběhy malého kocourka Modroočka.
V knize mě zaujalo, jak malý kocourek přemýšlí a také jednoduché a krásné ilustrace.
Knihu bych doporučil zejména Kristýnce, která má také ráda zvířátka.
Kniha má více kapitol: Začínám, Večer se Zelenoočkou, Den se Zelenoočkou, Setkání s Bělovousem Zrzundou, U maminky Zelenoočky, Učím se zpívat, Jdeme do světa, Fousek a jeho pán, Zachránil mě Franta Šramota, Žluťák, Kiki, Kiki je rozmazlená, Kiki je odvážná, Zachránil jsem Kiki, Zase ve velikém domě, Veliká událost
Celá knížka vypráví o zážitcích malého kocourka Modroočka, který se narodil, když všechno kvetlo a bylo zelené. Kniha popisuje vše, co zažil se svým člověkem od koťátka až po dospělého kocoura, který se stal otcem čtyř koťátek. Modroočko žil v domě s člověkem, kam ho dala jeho maminka. Říkal mu dvojnožec, protože chodil po dvou a ne po čtyřech jako on. Hodně často si s dvojnožcem hrál, potom ho hladil a kocourek předl. Modroočko se seznámil s kočičkou Zelenoočko, Bělovousem Zrzundou, Kiki a postupně se od nich naučil spoustu nových věcí a poznatků. Kočička Zelenoočko ho naučila lézt na strom, strávili spolu hodně času, jeden večer seděli u sebe hodně blízko, a když šel Modroočko spát, zjistil, že od ní dostal blechy. Od Kocoura Bělovouse Zrzundy se naučil, jak dostat hlavu ven, když se zasekne mezi laťky plotu, a hlavně také k čemu slouží kočičí vousy na čumáčku. Bělovou Zrzunda mu vyprávěl, jak to chodí, když se narodí malá koťátka, také jsem s ním trávil hodně času a učil se od něj životní moudra. Večer chodili zpívat s ostatními kočkami (rváčem Natrhouško, střapatým černým Šmudlou s bílým koncem ocásku a čumáčku, bílým kocourem Mici Angorou, Zelenoočkou). S člověkem jsme také jeli na výlet – do chaloupky, kde byl pejsek Fousek se kterým se kocourek hned kamarádil. Jednou kocourka, který se vyhříval u lesa zachránil před hadem ježek Franta Šramota, hada sežral. Ježek mu vyprávěl, jak žil s jeho člověkem v chaloupce, přestalo ho to bavit, a tak utekl na svobodu. Potom se člověk a Modroočko opět vrátili do velkého domu, kde žili předtím. Kiki žila s nimi ve velkém domě a později se jí a Modroočkovi narodila koťátka. Od svých kamarádů se také dozvěděl o vlastnostech a zvycích jiných zvířátek.
Charakteristika: Člověk (dvojnožec) je hodný, milý, starostlivý. Modroočko je zvídavý a hodný. Mouratá kočička Zelenoočko je smutná, nešťastná a moudrá. Kocour Bělovous Zrzunda je chytrý a zkušený. Mici Angora je čistotný. Natrhouško je statečný. Ježek Franta Šramota je odvážný, kocour Žluťák namyšlený a koťátko Kiki je vyděšené.

Cipískova loupežnická knížka

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2016.
Kniha má 77 stran.
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Kniha pohádkových příběhů vypráví o loupežnické rodině (Rumcajs, Cipísek, Manka), která žila v jeskyni v lese Řáholec. Každý člen rodiny prožíval denně různá dobrodružství, zejména Cipísek, z každého vyplynulo nějaké ponaučení.
Kniha je určena začínajícím čtenářům, tedy dětem od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.
Knížka se mi velice líbila. Zaujaly mě krásné ilustrace, ale hlavně veselé příběhy loupežnické rodinky v lese Řáholec.
Knihu bych doporučil zejména Vašíkovi, který má také rád přírodu, zvířátka i les.
Kniha má více kapitol: Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnice posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku
Jak Cipísek chránil jelení studánku: Jednoho dne vzkázal knížepán Rumcajsovi, že si bude posílat ze zámku pro vodu z jelení studánky. Rumcajse to hodně rozzlobilo, a tak povolal na pomoc Cipíska, ten si udělal z bezu bouchačku a šel ke studánce na stráž. Přijel lokaj ze zámku, nabral vodu modrým kbelíkem a odjel zpět na zámek. Cipískovi to nedalo, udělal si větší bouchačku a opět šel na stráž ke studánce. Zase přijel lokaj a nabral vodu, Cipísek vystřelil, lokaj se lekl až si o kámen urazil z kbelíku emailové očko a řekl Cipískovi, že potřetí si pro vodu přijede sám knížepán. Cipísek přemýšlel, jak si s knížepánem poradí, na něj bouchačka určitě stačit nebude. Vymyslel, že až přijede knížepán, povolá jelena, ten ho nabere na parohy a on uteče. Jenže to jelen věděl, že kdyby toto udělal, myslivec ho zastřelí. Cipísek tedy našel ostrý kámen a prokopal ze studánky strouhu. Když přijel knížepán, ve studánce bylo málo vody a knížepánovi se to nelíbilo. Cipísek mu poradil, když chce nabrat vodu, aby se pořádně shýbnul. Když to knížepán udělal, jelen se rozběhl a trkl knížepána do kaťat. Knížepán jen hekl a řekl, že už nemá na vodu z jelení studánky chuť. Cipísek potom zahradil strouhu zpět, ta se naplnila vodou a opět ze studánky pili jenom jeleni.
Charakteristika postav: Rumcajs je nebojácný a spravedlivý. Cipísek je mazaný a šikovný. Manka je chytrá a hodná.

Kubula a Kuba Kubikula

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2017.
Kniha má 87 stran.
Napsal: Vladislav Vančura
Ilustroval: Zdeněk Miler
Kniha pohádkových příběhů vypráví o medvědářovi, který se jmenoval Kuba Kubikula. Medvědářem byl jako jeho otec. Každý den prožíval medvědář se svým medvědem různá dobrodružství, ze kterých se někdy i ponaučili.
Kniha je určena začínajícím čtenářům, tedy dětem od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.
Knížka se mi velice líbila. Líbily se mi veselé příběhy medvěda Kubuly a krásné ilustrace.
Knihu bych doporučil zejména Vašíkovi, který má rád zvířata.
Před dávnými lety chodil po světě medvedář. Jmenoval se Kuba Kubikula. Doprovázel ho medvěd Kubula, který byl velký mlsoun, nezbedný, někdy i nezvladatelný a hlavně plný blech. Kuba Kubikula si s ním už nevěděl rady, a tak si vymyslel medvědí strašidlo Barbuchu. Barbucha měla vosí hlavu, žihadla v tlapkách a kožich z kouře. A tím to vše začalo. Každý den prožívali různá dobrodružství, medvěd Kubula si brzy se strašidlem Barbuchou porozuměl. A jak už to v pohádkách bývá, vše vždy dobře skončilo.
Charakteristika postav: Kuba Kubula je hodný, laskavý, trpělivý. Kubula je rozverný medvěd, mlsný, občas neposlušný.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Kniha nemá žádné kapitoly, skládá se ze čtyřiceti krátkých příběhů.

Nemocnice pro zvířátka

Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2009.
Kniha má 112 stran.
Napsal: Frabrice Lelarge
Ilustroval: Francois Ruyer
Tato kniha veselých příběhů je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři dny. Velice se mi líbila.
V knížce mě zaujaly zajímavé příběhy z říše zvířat.
Knihu bych doporučil zejména Kristýnce, která má ráda zvířata.
Kniha má tyto kapitoly: Naléhavý případ, Poprask v kavárně, Promarněná přestávka, Nehoda na hlemýždí dálnici, Ztracený míček, Slavní lékaři v rodině, Žirafa, Doktor Nosorožec, Nešťastný krokodýl, Pokoj číslo 13, Doktor Tse-Tse a pan Moucha, Zebří neštovice, Otrava
Celá kniha vypráví příběhy zvířátek, která bývají stejně nemocná jako lidi. Mají tedy i různé zdravotní obtíže. Zvířátka mají svoji nemocnici. Jednotlivé zdravotní případy léčí zvířecí doktoři, přitom jim pomáhají zajíci ošetřovatelé, slepice sestřičky a další zvířátka, které plní svoje úkoly, jako svišť – anesteziolog a chobotnice Jakub, jako telefonista. Nejvíce se mi líbila příhoda Nešťastný krokodýl. Krokodýl se ocitl na zvířecí pohotovosti u doktora slona a stěžoval si na bolest zubů. Doktor se divil, že mu ptáci (Kulíci) nečistí zuby. Je prý těžké sehnat dobrého kulíka, který by vyčistil jeho tlamu pečlivě. Někteří kulíci mu nechají mezi zuby spoustu zbytků. Krokodýl měl dobrého kulíka, který mu i masíroval dásně, ale při jednom čištění krokodýl usnul a kulík uvázl v jeho tlamě po celou dobu, co krokodýl spal. Od té doby se jeho kulík na něj zlobil, už mu nevěřil a odmítl mu zuby čistit. Tak se mu zuby začaly kazit a krokodýla zuby začaly strašně bolet. Krokodýl u doktora hodně plakal. Často i malý tvor je pro nás hodně důležitý.
Druh literatury: příběhy
Charakteristika: Slepice jsou starostlivé a pilné sestřičky. Zajíci jsou neúnavní a pilní ošetřovatelé. Chobotnice Jakub je šikovný telefonista. Svišť je šikovný a pohotový anesteziolog. Slon je hodný a starostlivý.

Pokladnice našich pohádek

Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2011.
Kniha má 120 stran.
Napsala: Božena Němcová
Ilustrovala: Lucie Pítrová
Druh literatury: pohádkové příběhy
Kniha je určena začínajícím čtenářům, tedy dětem od osmi let. Četl jsem ji osm dní.
Knížka se mi velice líbila. Doporučil bych ji Kristýnce, která má určitě pohádkové příběhy moc ráda.
V knize se mi líbily všechny pohádkové příběhy, každý byl jinak zajímavý. Kniha pohádkových příběhů vypráví o různých pohádkových postavách (princezna, princ, zlatník a jiné) a také o pohádkových zvířátkách (pták Ohnivák).
Nejvíce se mi líbila kapitola Moudrý zlatník, která vypráví o chlapci jménem Radoš. Když mu bylo osmnáct, zemřeli mu rodiče. Rozhodl se, že si najde práci. Chodil po ulicích města a hledal si ji. Jednoho dne šel po ulici kolem domu, kde bylo zlatnictví a řekl si, že se stane zlatníkem. Šel za mistrem zlatníkem a zeptal se ho, zda by ho vzal do služby. Mistr ho přijal a Radoš byl moc rád. Radoš byl moc šikovný, mistrovi se velice líbila jeho vykonaná práce. Co se jiní naučili za dva roky, tak se Radoš naučil za týden. Jednoho dne přišel do zlatnictví obchodník, který chtěl udělat klenoty z nejdražších kamenů. Mistr byl smutný, dělal si starosti, aby klenoty, které vyrobí, byly pro princeznu, která nemluvila, dost dobré. Radoš nejdříve udělal na zkoušku zlatý prsten s diamantem. Když byl prsten hotov, sám Radoš ho odnesl králi. Král otevřel krabičku, kde byl prsten uložen. Král byl nadšen. Král Radoše požádal, aby sám prsten odnesl princezně. Řekl mu, že když se mu podaří, aby princezna opět začala mluvit, dá mu ji za ženu. První den princezna nepromluvila, druhý den již ano. Do Radoše se zamilovala. Králův sluha však nechtěl, aby se Radoš stal králem, a tak králi řekl, že princezna ani druhý den nepromluvila. Třetí den za dveřmi poslouchal sám král, byl nadšen, když uslyšel, že princezna za přítomnosti Radoše opět mluví. Vrazil do pokoje a objal svoji dceru, která mu řekla, že si za muže vezme jenom Radoše. Byla svatba a Radoš spravedlivě a moudře vládl celé zemi.
Kniha má více kapitol: Moudrý Zlatník, Valibuk, Sůl nad zlato, O Turkovi a krásné Kateřině, Spravedlivý Bohumil, Kinkaš Martinko, Král času I, Král času II, Růžové poupě, O ptáku ohniváku a mořské panně, Pánbůh dej štěstí, lávečko, Zlatý vrch
Charakteristika postav: Radoš je pracovitý a svědomitý. Mistr zlatník je moudrý, hodný, pečlivý a důsledný. Princezna je hodná, milá, moudrá. Princ je hodný a statečný. Král času je někdy hodný a někdy zase zlý (může ovládat čas). Kateřina je hodná a pracovitá. Bohumil je spravedlivý a hodný. Martinka je hodná a milá. Pánbůh je hodný, šťastný a spravedlivý. Mořská panna je krásná a milá. Valibuk je silný a hodný.

Co se děje na selském dvoře

Vydalo nakladatelství Fortuna Print v Praze roku 2003.
Ilustrace: Bob Bampton, Marida Brinkworthová, Dieter a spol.
Napsali: Gisela Fischerová, Elke Meinnardusová, Gunter Steinbach
Naučná kniha vypráví v různých příbězích ze skutečného života na statku o zvířátkách žijících na statku, u vody, o jejich využití, o jejich způsobu života, ale také i o různých pracích na poli a na statku. Přečtením této knihy jsem se dozvěděl hodně nových informací o domácích zvířatech.
Kniha je určena začínajícím čtenářům, tedy dětem od sedmi let, četl jsem ji pět dní.
Knížka se mi velice líbila, má krásné ilustrace. Doporučil bych ji Vašíkovi, který má také rád zvířátka a některá z nich má i doma.
Kniha má tyto kapitoly: Selský dvůr a jeho obyvatelé, Vesnice, Pes, Kde jsou štěňátka?, Kůň, Prase, Vítězné prasátko, Husa, Ovce, Odkud máme vlnu, Koza, Kočka, Máma Míca hledá svoje děti a další
Hodně se mi líbily tyto kapitoly:
Kůň: V této kapitole je popisován kůň, jaké má různé barvy, čím se živí, no prostě je tu popsáno, jak vypadá jeho celé velké tělo, k čemu se využívá. V dnešní době se především koně využívají ke sportu a pro volný čas.
Práce na poli: Tato kapitola popisuje práce, které se provádějí na poli – setí obilí, vysazování brambor, orání, vláčení. Také jsou zde zmíněny stroje, pomocí kterých tyto práce statkář dělá: traktor, vlek, pro zarovnání nerovností válec, sečka, brány, nakladač (na hnůj, zeminu, písek nebo štěrk), rozmetací stroj (na hnojení luk a polí).
Prázdniny na venkově: Tato kapitola popisuje návštěvu Tomáše a jeho sestry Moniky u tety Heleny a strýce Martina na venkově, popisuje co tam dělají (starají se o zvířata – krmí slepice, mazlí se s jehňátkem), chovají malá nově narozená prasátka – selátka, jezdí na koni, pomáhají s pracemi na statku (dojit krávy, krmit telátka), se strýcem jezdí jako spolujezdec na kombajnu, teta řídí modrý traktor, který váže slámu, Monika dostala hlad, tak se vrhla na dobroty, které měli v proutěném košíku s sebou, po vydatné svačině se šly děti vykoupat do rybníka, pak si také ve stodole zahrály na schovávanou, Monika si moc oblíbila králíky mezi kterými byla i morčátka.
Charakteristika osob: Tomáš je bojácný, vystrašený. Monika je chytrá, odvážná. Teta Helena je hodná, pracovitá. Strýček Martin je pracovitý, spravedlivý. Pes Ben je nezbedný.
Kniha má 125 stran.

Zajíček Ouško jde do školy

Autor: Dagmar Steidlová
Ilustrovala: Alena Peisertová
Vydalo Vydavatelstvo Junior v Praze v roku 2006.
Kapitoly: Eda Ouško a velikonoční vajíčka, Jak Eda Ouško zabloudil, Eda Ouško jde do školy, Eda Ouško a Mikuláš
Eda Ouško je šikovný a není žádný hloupý zajíček. Byly Velikonoce, a tak zajíček Eda s kamarády roznášeli velikonoční vajíčka. Jeho děda má svátek, tak maminka od Edy mu dala dobroty, aby je donesl dědovi. Šel přes hluboký les k dědovi, ale nebylo mu moc dobře. Pak uviděl chaloupku, kde už ho vítala babička. Eda za chvíli musel jít, aby o něj neměla maminka strach. Chtěl to vzít oklikou přes zahrady, ale sešel z cesty. Když se otočil, uviděl velkou obludu. Eda neviděl úplně na tu obludu. Za chvíli poznal, že to byl pes Alík, který se za nim rozběhl. Eda utíkal, až doběhl domů a maminka byla ráda, že se mu nic nestalo.
Charakteristika postav: Eda je hodný a statečný. Maminka je starostlivá. Dědeček je hodný. Alík je hodný pes.
Kniha má 93 stran.
Kniha pohádkových příběhů je určena začínajícím čtenářům, tedy dětem od sedmi let. Četl jsem ji dva dny.
Doporučil bych ji Kristýnce, která má ráda zvířátka.
Kniha se mi moc líbila, líbily se mně veselé příhody zajíčka Ouška. Trochu mi připomínal mě, protože jsem taky takový neposedný a nezbedný.

Pohádka o myslivcovi a víle

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Zdeněk Smetana
Vydalo nakladatelství Melantrich v Praze roku 1978.
Kapitoly: Jak myslivec Robátko lil broky, Jak Robátko naládoval a vystřelil, Jak Lukáška kurýrovala hejkala, Jak šel Robátko s koroptvím raportem k hraběti, Jak nešťastný Robátko potkal vílu a další
Knihu bych doporučil Vendovi, protože má rád les.
Kniha pohádek je určena pro děti a čtenáře od osmi let.
Kniha má 86 stran.
Charakteristika postav: Robátko je hodný a odvážný. Pes Turek je hodný Robátkův pejsek. Hrabě je lakomý a líný. Lukáška je hodná a milá.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak Myslivec Robátko lil broky. Kdysi byly časy, kdy se lily broky samy a kdo si ho neulil, tak ho neměl. Robátko dostal vzkaz od hraběte, že chce tři párky koroptví. Robátko vzal na rameno pušku a psa Turka a šel střílet. S nimi myslivec Robátko došel do panského domu. Hrabě přísně dbal na to, aby nikdo nepřišel na páteční pohodování. Všecko pokazila bába Lukáška, která přes den uklízela v myslivně. Pak přebírala hrách a nabídla Robátkovi, aby si nabral. Robátko odešel do zadní světnice pro pánvičku a pro formu na lití. Když Robátko probíhal třetí stavení. Babí poklady, povídá Robátko, který rozhrábl rukou hromádku na stole, kde byl růženeček. Robátkovy broky jsou k požehnání, povídá bába. Pes Turek čekal u nohy, až půjdou znovu střílet.
Kniha se mi líbila, protože má hezké obrázky.
Knihu jsem četl dva týdny.
Kniha mě zaujala, protože v ní vystupuje myslivec.

Pohádky ovčí babičky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha má 48 stran.
Napsali: Dagmar Spanlangová, Pavel Sýkora
Ilustroval: Bohumil Šiška
Tato kniha pohádek je určena pro začínající čtenáře od sedmi let.
Četl jsem ji pět dní.
Kniha se mi velice líbila, protože je o vlcích a ovečkách. Doporučil bych ji Vendovi, protože má rád zvířata.
Celá kniha vypráví různé pohádky o vlcích a beráncích.
Kniha má tyto kapitoly: O chytrém beránkovi, Beránek a strašidla, Beránek a piráti, Proč se usmívá měsíček, Beránek a loupežníci, O tom vlčím zápolení, Beránek a falešní beránci
Nejvíce se mi líbila kapitola - O chytrém beránkovi: Byl jednou jeden hloupý vlk a chytrý beránek. Beránek se pásl na louce a najednou z lesa vyskočil vlk. Beránek se lekl. Vlk mu řekl, že je hloupý, udělal chramst! Beránek si v hlavě dělal plán na útěk. Beránek se dal na útěk kolem vody a lesa. Vlk si zavolal kamaráda, dalšího vlka. Beránek mezitím utíkal pryč. Vlci beránkovi chtěli nadběhnout, ale beránek přeskočil přes potok. Vlci spadli do vody a než si vytřepali vodu z kožichů, tak utekl. Když beránek zastavil, řekl hloupým vlkům, aby zastavili. Teď si zahrajeme kolo kolo mlýnský. Kolo kolo mlýnský se musí hrát ve čtyřech a my jsme jen tři. Vlci si zavolali svého třetího kamaráda. Tak začali hrát hru okolo buku, vlci se točili okolo buku kňučeli bolestí, pak udělali bác. Jak spadli na zem, beránek začal opět utíkal kolem posečené louky a schválně kličkoval mezi kupkami sena. Po chvíli ho ale vlci opět začali dohánět. Beránek vykřikl: „Stát hloupí vlci. Teď si zahrajeme na slepou bábu.“ Mezitím když tři vlci měli zakryté oči, tak beránek doběhl pro farmáře a ten je všechny nachytal do pytle. Mezi sebou se vlci hádali, kde beránek je. Farmář je potom všechny naházel do rybníka. A to byl konec pohádky.
Charakteristika postav: Vlci jsou hloupí. Beránek je hodný, chytrý. Farmář je spravedlivý.

Bob a Bobek na cestách

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Kniha má 76 stran.
Napsal: Pavel Šrut
Ilustroval: Vladimír Jiránek
Tato kniha pohádek je určena pro začínající čtenáře od osmi let.
Četl jsem ji tři dny.
Kniha se mi velice líbila, protože je o králících z klobouku, kteří denně zažívají veselá dobrodružství.
Doporučil bych ji Vendovi, protože má rád zvířata.
Celá kniha vypráví o různé příběhy dvou králíků z klobouku.
Kniha má tyto kapitoly: Bob a Bobek na cestách, Bob a Bobek dělají maminku a tatínka, Bob a Bobek na Divokém západě, Bob a Bobek zachraňují medvěda, Bob a Bobek přistanou na Měsíci, Bob a Bobek vyléčí indiánského léčitele, Bob a Bobek na výletní lodi, Bob a Bobek najdou trosečníkovi kamaráda.
Nejvíce se mi líbila kapitola Bob a Bobek dělají maminku a tatínka: Jednoho rána mrzlo a obloha vypadala jako kluziště. Bob si musel zacvičit. Bob Bobka podporoval cvičíme mrazu čelíme. Bob vyklouzl z klobouku pokýval hlavou na jih. Bobek chtěl, aby se otočil k jinému pólu. Je mráz jako na Sibiři povídá Bobek. Vzal si ovocný čajíček. Bob říká, že zmrzlina pěkně voní. Jednoho dne se králíci rozhodli, že ukradnou klobouk a odletí na sever za zvířaty, třeba za tučňáky. Králíci našli dva tučňáky a oni neměli maminku ani tatínka, a tak Bob a Bobek se o ně starali a dělali jim maminku a tatínka. Tučňáci je provedli po celém severním pólu. Bob a Bobek se o ně starali do další výpravy.
Charakteristika postav: Bobek a Bobek jsou hodní, veselí, chytří.

Příhody včelích medvídků

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Kniha má 83 stran.
Napsal: Jiří Kahoun
Ilustroval: Ivo Houf
Tato kniha pohádek je určena pro začínající čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.
Kniha se mi velice líbila, protože v ní jsou veselé příběhy včelích kamarádů (medvídků) Čmeldy a Brumdy, kteří denně zažívají různá dobrodružství. Doporučil bych ji Vendovi, protože má rád zvířata. Celá kniha vypráví o jejich zvířecím životě, jejich kamarádech, ale i o nepřátelích.
Kniha má 26 kapitol: Spavá, Sluníčková, Ubrečená, Počítavá, Zdravivá, Řešátková, Pavučinová, Vzdychavá, Strašidlová, Smůlovatá, Písničková, Kejchavá, Čtyřlístková, Dlouhá, Kytičková, Medová, Zlobivá, Hádavá, Medardová, Hrníčková, Mokrá, Kuličková, Zvonivá, Lítavá, Broukavá, Stejskavá
Nejvíce se mi líbila kapitola – Spavá: Na mezi za Teskovou zahradou bydlí v malé chaloupce včelí rodina: Brumda, Čmelda a jejich maminka. Čmelda strašně rád spal na své peřince, spokojeně se usmíval, protože se mu zdály krásné sny. Zrovna se mu zdálo o včelím králi, jak leží v posteli s nebesy a komorná mu podávala med na stříbrné lžičce. Potom se mu také zdálo, že spí v kalíšku tulipánu a cvrček hraje na housličky nebo že spí s nosítkách a žluťásci ho nesou na rozkvetlou louku. Brumda mu zkoušel mačkat u ucha bílé kuličky, ale marně, Čmelda spal dál. Maminka se rozhodla, že zaletí k sršáňovi, který se ho snažil probudit, namíchal mu lék, aby se mu zdály ošklivé sny. Maminka mu dala lék a čekala, co se bude dít. Za chvilku se začal měnit krásný sen na ošklivý, Čmelda vyskočil z postele a maminka poznala, že mají vyhráno, chytla ho do náruče, div ho láskou nerozmačkala. Potom vzal Brumda Čmeldu za ruku a společně letěli ze dveří ke koberci jetele.
Charakteristika postav: Čmelda dělá mamince starosti, hodně spí. Brumda je hodný a pracovitý.

Pracháček - Velké Dobrodružství se zlatou žábou

Autor: Olga Stankovičová
Ilustrátor: Jakub Kouřil
Vydalo nakladatelství Pejdlova Rosička s.r.o. v Jarošov nad Nežárkou v roce 2015.
Kniha se mi líbila, protože v ní bylo hezké dobrodružství.
Kniha má 146 stran.
Knihu bych doporučil Vendovi, protože má rád zvířata.
Knihu jsem četl dva týdny.
Kniha vypráví o dobrodružství se zlatou žábou. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Kapitoly: Jak se Pracháček narodil, Zlatá žába, Prachový panáček získá jméno, Máme dům, Pracháček na výzvědách, Poprask, V zajetí, Princezna zářící světlo, Odsouzen!, Žábin nápad a další
Na začátku bylo vření ve slehlém prachu. Prach začal bublat, pak cosi zakouřilo a z prachových závějí vstal Pracháček. Svítil tam dlouho paprsek slunce, Pracháček je z prachu, proto je šedivý, oči má černé. Nemá ani jméno, ani neposedí, foukne do něj vítr a už ho nese. Ani nechodí, má aspoň tělo. Všichni si myslí, že je strašidlo a ošklivé. Přiletěl vánek a říkal, že je pápěrka. Vánek se s ním přehoupl přes horní okraj na královské místo, na konci se tyčil zámek. Když to otevřeli, vánek se ptal, co to tam svítí. Svítila tam princezna. Vánek ho shodil do hladomorny. Pak dali pravidlo - nikdo nesmí do zámku, když nepřijede v kočáře. Od zámku znenadání ozvalo se troubení a vánek byl ještě víc průsvitný, otočil se a fůůůůů.
Charakteristika postav: Pracháček je hodný a chytrý. Vánek je zlobivý a někdy hodný.
Druh literatury: příběh.

Dech smrti

Ilustrátor: Henrik Jonsson
Autor: Asa Larssonová a Ingela Korsellová
Kniha má 200 stran.
Druh literatury: dobrodružné příběhy
Vydalo vydavatelství Radlas v Brně roku 2017.
Knihu bych doporučil Vendovi, protože má rád dobrodružství.
Kniha je určena pro pokročilejší čtenáře od osmi let.
Kniha se mi líbila, protože je v ní hodně různých a zajímavých dobrodružství.
Knihu jsem četl dva týdny.
Kniha má více kapitol: Proč Henry Nazdárek neodpovídá?, Big Mac z nočních můr, Něco tady nehraje a další
Viggo vykročil ze dveří krejčovského dvora. Venku z rána je tma, pozítří budou vánoce, ale těžko se tomu uvěří. Není vánoční atmosféra. Všichni na ulici mají zavřená okna, nikde nejsou adventní kalendáře, lidé natáhli na ploty dráty. Pouliční lampy jsou rozbité, myslí si, že házejí na lampy kameny. Byli to impové, kteří chytají kočky. Viggo šel do školy po ulici a dostal N.N.V.D nejlepší Nápad Všech Dob. Že postaví se Suggenem a s Galtenem sněhuláka. Do školy natáhli sníh z bot. Museli vytřít chodbu před jídelnou. Musejí za trest zůstat před školou. Viggo poslal fotku sněhuláka Henrymu. Viggo Henrymu sebral oko a Henry se pekelně naštval. Alrikovi byla máma ukradená. S tím nikdo nic nenadělá, hledá jí policie. Nezbývá nic jiného než čekat. Viggo má pocit, jako by se mu plazil drát v těle, ostnatý had, který mu šeptá černé myšlenky: Je to tvoje chyba! Had chrastí celou cestu ke škole.
Charakteristika postav: Viggo je hodný a chytrý. Galten je hodný a kamarádský. Suggen je hodný, chytrý a lítostivý. Henry je naštvaný a smutný. Alrik je hodný.

Krysáci

Vydala Česká televize v edici ČT roku 2015 v Praze.
Kniha má 86 stran.
Napsal: Jiří Žáček
Ilustroval: Ivan Mraček
Četl jsem ji tři dny.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Kniha se mi líbila, protože je o veselých příbězích s krysáky. Doporučil bych ji Vendovi, určitě by se také zasmál veselým příběhům, které prožívají krysáci.
Kniha má více kapitol: Ludvík a Eda, Telefon, Slimák Ferdinand, Lochneska, Pavouk Pech, Starosta, Moucha Helena, Dovolená, Krtek Hanuš, Maják, Kocour Bruno, Úklid, Praha
Nad Valašským královstvím vyšlo sluníčko, zazvonil budík. Krysáci se probudili, snesli Ludvíka dolů. Osprchovali se sifonovou lahví a mydlinkovou koupelí, čistota půl zdraví. Hubert se vyspal dobře. Ludvík se nevyspal vůbec, protože je to jen socha. Hubert chtěl Ludvíka přestěhovat, aby se dobře vyspal. Mluvili o tom, jestli mají vykoupat i Ludvíka. Možná se rozpustí. Musejí zatleskat Ludvíkovi, bude celebrita. Na skladišti se ozvalo BUM! BÁC!, byla to zavážka. Myslí si, že přivezli poklad. Bylo tam mračno prachu. Když se prach usadil, viděli troubu. Pak se znenadání objevil cizí myšák, jmenoval se Eda. Byl to laboratorní potkan z Prahy, který měl mobil, na očích tmavé brýle a na zádech batoh. Když uviděl Ludvíka, hned ho strčil do batohu, protože si myslel, že je to váza. Hodan a Hubert ho pozorovali dalekohledem, potom se k němu přiblížili a dali se s ním do řeči. Později mu nabídli přístřeší, Eda ho dočasně přijal. Oba krysáci věděli, že se s Edou nebudou nudit, těšili se na to a prohlásili, že je lepší mít kamarády, než sebevětší pohodlí.
Charakteristika postav: Ludvík je socha, nic nedělá. Hubert a Hodan jsou hodní. Eda je šikovný laboratorní potkan z Prahy, je zkušený a kamarádský.
Kniha je zajímavá zvířaty, kteří se snaží něco vymyslet.

Dračí pohádky

Vydalo nakladatelství Knižní klub v Praze roku 2009.
Kniha má 72 stran.
Napsala: Milena Baisch
Ilustrovala: Stefanie Dahleová
Knihu jsem četl dva týdny.
Tato kniha pohádek je určena pro začínající čtenáře od sedmi let. Moc se mi líbila.
V knížce se mi líbily obrázky a veselé příběhy.
Knihu bych doporučil Vendovi, protože si myslím, že má rád draky.
Kniha má více kapitol: Strašidlo z jeskyně, Kostým pro dráčka Špuntíka, Kouzlo k narozeninám, Lucinka se zamilovala, Draci na hradní slavnosti, Překvapení za úplňku, Pomoc, vlk! Jak Lukáš zlobil rytíře, V dračí škole, Oheň, co krásně barevně plápolal, Postavíme si most! Elfové na návštěvě
Lucinka se zamilovala: Lucinka ležela na zelené louce a snila. Zamilovaně myslela na Ronalda, draka se zelenými křídly, se kterým by se ráda proletěla nad krajinou. Měla však obavy, aby ji neodmítl. Najednou uviděla dole v údolí rytíře na koni, který ujížděl podél řeky směrem k Březovému vrhu, kde byla Ronaldova jeskyně. Lucinka pomalu zvedla své obrovité tělo a vydala se za rytířem. Tentokrát neměla náladu si s ním hrát. Rytíř ji uviděl a dostal strach, vyděšeně hmátl po meči a vytasil ho. Jeho kůň se vzepjal a rytířovo brnění hlasitě zachřestilo. Lucinka se rytíře ptala, kam má namířeno a on jí pověděl, že opravdu míří k Březovému vrchu, kde žije Ronald, drak se zelenými křídly. Lucinka vysvětlila rytíři, co má za lubem. Přála si, aby rytíř dojel k Ronaldovi a zeptal se ho, jestli nemá chuť se proletět s Lucinkou nad krajinou. Rytíř pochopil, že Lucinka je do Ronalda zamilovaná. Rytíř souhlasil, že se Ronalda zeptá. Vydal se tedy na cestu. Ronaldovu jeskyni našel rytíř rychle, Ronaldo se zelenými křídly ležel přímo před ní. Rytíř strachem vytřeštil oči a hned začal zpívat písničku, ze které Ronald pochopil, že se s ním Lucinka chce proletět nad krajinou. Ronaldo se zasmál, rytíři moc poděkoval, zamával křídly a letěl za Lucinkou. Lucinka ho uviděla, radostí vysoko vyskočila, zamávala žlutými křídly a zakroužila ve vzduchu Ronaldovi na uvítanou, no a pak spolu udělali ve vzduchu dvojitý přemet a letěli spolu nad krajinou, jak si oba přáli.
Charakteristika postav: Lucinka je hodná a hezká dračí holka. Ronald je stydlivý nejkrásnější dračí mládenec. Rytíř je nejdřív bojácný, později hodný a ochotný Lucince pomoci.

Pohádky o ponících

Vydalo nakladatelství Egmont ČR s.r.o. v Praze v roce 2002.
Napsala Nicola Baxterová.
Ilustrovala: Cathie Shuttleworthová
Kniha má 80 stran.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Knihu jsem četl jeden týden a doporučil bych ji všem holkám ve třídě, protože mají rády koně. Moc se mi líbila.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Kapitoly: Kouzelný příběh o poníkovi Severákovi, Čarovný příběh o lesních ponících ze země skřítků, Okouzlující příběh o Lilince ze země snů, Půvabný příběh o princezně Pony, Létající příběh o poníkovi Modráskovi, Neuvěřitelný příběh o mořském poníkovi, Tajemný příběh o poníkovi v mlze, Snový příběh o poníkovi z noční oblohy, Rozpustilý příběh o ponících z vílí říše, Ohromující příběh o zpívajících ponících, Potrhlý příběh o palácových ponících, Rozkošný příběh o nejkrásnějším poníkovi
Kouzelný příběh o poníkovi Severákovi: Příběh vypráví hodná babička, která žije v osadě pastevců, jejichž údělem je hnát stáda ovcí a koz přes nekonečné holé pláně. Jejich domovem jsou stany z kůží, které se snadno přenášejí z místa na místo. Tito lité také mají poníky. Jednoho dne večer se děti sešly kolem ohně s babičkou, která bude mluvit o poníkovi severního větru – o bílém poníkovi s vlající hřívou a ohonem a kopyty ze stříbra, tak lehounkými, že se nedotkne zmrzlé půdy. Říkají mu Severák, který přináší sníh. Babička jim řekla, že když budou ticho a poslouchat, tak uslyší zvuk kopyt, potom se musí postavit stany a děti musí zůstat u svých maminek. A oni tomu nevěřily, to se babičce nelíbilo. Děti nevěřily, že je skutečný. Přicházelo jaro a jim připadalo, že bude trvat celou věčnost, než se zase kolem nich přežene Severák. Řídká tuhá tráva povyrostla, narodilo se spousta mláďat, děti pomáhaly pastevcům ochránit mláďata před divokými psy a lvy. Léto se přehnalo přes step a nezanechalo po sobě skoro žádnou stopu. Divoký vítr se neutišil ani na chvíli, cuchal hřívy poníků, cloumal postavenými stany. Babičky opět začaly vyprávět o podzimu a zimě. Bylo by dobré se opět přestěhovat na jih. Noci byly stále tmavší, jednoho dne si malá holčička všimla, že se malý Ula ztratil. Ztracený Ula dostal strach, zaposlouchal se do sténání větru. Marně zkoušel najít směr jeho lidu. Najednou přišla noc, na oblohu se vyhoupl úplněk a temně modré hlubině zářilo miliony hvězd. Byla mu velká zima, v tichu najednou něco zaslechl. Z posledních sil se otočil, i když dobře věděl, co uvidí. Ano, byl to Severák, letěl jako zničující zimní bouře, kolem hlavy mu plápolala hříva, studená jako led, jeho oči sršely mrazem. Za ním hned letěl sní, malého Ulu přikryl bílou sněhovou peřinou. Severák letěl dál až dostihl pastevce, ale Ula necítil chlad. S úsměvem čelil ledovému vichru. Ve větru se vznesla k obloze jeho duše. Žije ve sténání větru a povzdechu hvězd. Jezdí na poníkovi Severákovi, nikdy nelituje a nikdy nepostojí.
Charakteristika postav: Stará babička je hodná. Holčička je všímavá a malá. Ula je malý neposedný kluk a často zlobivý. Severák je hodný, rychlý a tichý poník, který umí létat.