Michaela Šlitrová

Adélka a Zlobidýlko

Napsala: Ivona Březinová
Ilustrovala: Olga Franzová
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Praha v Klubu mladých čtenářů v roce 1998. Má 63 stran.
Tuto knihu bych zařadila do pohádkového příběhu, jelikož tam vystupuje nadpřirozená postava - hadráček.
Byla jedna holčička a ta se jmenovala Adélka. Adélka měla psa jezevčíka, který se jmenoval Kaštan, měl dlouhé tělo a krátké nohy. Adélka má hnědé dlouhé vlasy a chodí do druhé třídy. Kaštan Adélku poslouchal, ale až do té doby, než našel hadráčka, kterého pojmenovali Zlobidýlko, protože kdo ho měl u sebe, ten vždy zlobil. Adélka ho měla v kapse a stále zlobila. Tatínek a maminka jí říkali, že když nepřestane zlobit, tak nepůjde v sobotu do cirkusu. Adélka vzala Zlobidýlka do školy. Zobidýlko přeskakovalo z kapsy do kapsy. Tak stalo, že začali zlobit i paní učitelka, školník, maminka, tatínek, nejvzornější žákyně Táňa, Linda, Kocáb. Adélka nakonec do cirkusu šla, ale Zlobidýlko ne a ne přestat zlobit. Rozhodla se, že ho odnaučí zlobit. Moc se jí to nedařilo, až když se Adélka přejedla třešní a bylo jí špatně, Zlobidýlko se cítilo provinile a začalo být poslušné. Adélka mu chtěla dát nové jméno, ale každý s nás ví, že na jménu nezáleží, jestli člověk zlobí nebo ne a tak mu jméno Zlobidýlko zůstalo.
Hlavní postavy: Adélka byla hodná dívka, která se snažila poslouchat maminku a tatínka, a proto jí bylo líto, když se Zlobidýlkem zlobila. Pes Kaštan byl věrný přítel Adélky. Zlobidýlko byl hadrový panáček, který vždy každého naučil zlobit.
Kniha je zajímavá tím, že má velká písmena a líbí se mi, že dobře skončila.
Je určena pro děti od šesti let, které se učí číst. Má velká písmena a plno obrázků, takže se čte velmi hezky. Doporučila bych ji všem spolužákům z naší třídy, například Martince Janečkové, protože má ráda pohádkové příběhy. Četla jsem ji tři dny.

Sněhurka a sedm trpaslíků

Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., v Praze roku 2001.
Kniha je z edice Walta Disneye a přeložil ji Pavel Šrut.
Kniha má celkem 96 stran.
Druh literatury: pohádka
Děj: Sněhurka žila u své macechy královny, která se každé ráno ptala svého zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Zrcadlo vždy odpovědělo, že Sněhurka a tak ji královna vyhnala do hlubokého lesa. Lesní zvířátka ji dovedli do chaloupky, kde bydlelo sedm trpaslíků. Sněhurka chaloupku poklidila, uvařila večeři a pak usnula. Když se trpaslíci vrátili, nejprve se polekali, ale Sněhurka si je svou krásou hned získala, až na Rejpala. Když královna zjistila, že Sněhurka je živá a šťastná, otrávila jablko, které jí sama zanesla v přestrojení za stařenku. Jak milá Sněhurka ochutnala, usnula. Trpaslíci ji uložili do skleněné rakve a čarodějnici vyhnali až na skálu, ze které královna spadla do rokle a zmizela navždy. Sněhurku zachránil princ, který ji probudil polibkem.
Charakteristika postav: Sněhurka byla hodná, pracovitá a měla dobré srdce, Královna byla pyšná, zlá a měla ráda jenom sebe, Trpaslíci jsou pojmenování podle toho, jací jsou – Štístko, Šmudla, Rejpal, Kejchal, Dřímal, Stydlín a Prófa.Všichni trpaslíci si Sněhurku zamilovali.
Kniha je zajímavá kouzelným zrcadlem, které vždy ví, kdo je nejkrásnější na světě.
Kniha se mi moc líbila, protože mám ráda pohádky, které vždy dobře skončí. Také se mi líbí, že je plná obrázků. Doporučila bych ji Martince Janečkové, protože má také ráda pohádky. Je určena pro děti od sedmi let. Přečetla jsem ji během jednoho odpoledne.

Lotta z Rošťácké uličky

Knihu napsala Astrid Lindgrenová.
Ilustrovala: Alena Ladová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2009.
Kniha má 139 stran.
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou.
Názvy kapitol: Děti z Rošťácké uličky, Lotta z Rošťácké uličky, Lotta umí jezdit na kole, Lotta umí skoro všechno.
Lotta je pětiletá dívka a má staršího bratra Jonáše a sestru Marii – Miu. Bydlí v Pošťácké uličce, ale podle tatínka by se měla jmenovat Rošťácká. Lotta byla nejmladší a při každé hře musela hrát tu postavu, která byla nejméně zajímavá. Měla svého přítele – růžové prasátko Míšu, se kterým si povídala. Jednou se rozlobila na maminku a odstěhovala se k tetě Bergové na půdu. Tam si zařídila svůj nový pokoj a myslela si, že se k mamince nevrátí. Pak přišel večer, všude byla tma a Lotta ráda odešla s tatínkem domů. O Vánocích, když po celém městě nemohl tatínek sehnat vánoční stromeček, Lotta všechny překvapila, protože ona to dokázala.
Charakteristika postav: Lotta je pětiletá dívenka, která má svůj rozum a nikomu nechce ustupovat, Jonáš je její starší bratr a stále se Lottě posmívá, maminka, teta Bergová má Lottu ráda a s jejími nápady jí pomáhá. Další postavy: starší sestra Marie-Mia, maminka a tatínek.
Kniha je zajímavá tím, jak Lotta dokáže něco, co ostatní ne a co já bych se třeba i bála udělat. Kniha se mi moc líbila, jelikož mě bavilo číst, co Lotta prováděla a vždy jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne.
Tuto knihu bych doporučila všem holkám ze třídy, jelikož je to o dívce, která je jen o málo mladší než my. Je určena pro děti od pěti let a četla jsem ji čtrnáct dní.

Káťa a Škubánek

Knihu vydal v Klubu mladých čtenářů Albatros, nakladatelství, a.s., Praha, roku 2005.
Kniha má 66 stran.
Napsala: Hana Lamková
Ilustrovala: Marcela Walterová
Druh literatury: pohádky
Hlavní postavy: Káťa – dívka, která měla svůj domeček a měla hodného pejska Škubánka. Škubánek – pejsek, který občas zlobil, ale byl to věrný kamarád Káti. Kocour Kuciáš – zlostný kocour, který stále vymýšlel na Škubánka nástrahy.
Děj pohádky Kráááásně je na horáááách:
Káťa a Škubánek jeli na hory, kde se konal karneval. Škubánek si vzal masku Sněhurky a vyhrál první cenu. Odměnou dostal věnec špekáčků. Při jízdě na saních naboural do sněžného muže Jetiho. Jeti si myslel, že je to opravdová Sněhurka a hned si Škubánka odvedl domů a chtěl si ho vzít za ženu. Škubánek se však přiznal a Jeti se rozzlobil a chtěl ho sníst, místo toho mu Škubánek nabídl opečený špekáček. Jeti souhlasil a špekáček mu velmi chutnal. Za tu dobu, nežli snědl všechny špekáčky, naučil se prosit, panáčkovat, podat pac a lehnout. Škubánek mu nabídl, že půjdou za Káťou, která ho určitě hledala a že poví, jak ho Jeti zachránil a ona, že mu za to dá špekáčky. Jeti souhlasil a nakonec ho horská záchranná služba přijala jako svého zaměstnance – strážce hor a místo výplaty dostával špekáčky.
Kniha je zajímavá, tím že díky kocourovi Luciášovi má každý díl napínavý děj. Doporučila bych ji Páje Duškové, má ráda pohádky. Líbila se mi, protože mám Škubánka ráda i z večerníčků, tak jsem si ji chtěla sama přečíst.
Kniha je pro děti od šesti let, je plná obrázků a hezky se čte. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Jak se Škubánek vyklubal, Výlet do Afriky, Jak se Škubánek přestal bát, Hra na čmuchanou, Krááááásně je na horááááách, Démantový obojek, Škubánkovy narozeniny.

Tajemný ostrov

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Kniha má 171 stran a je určena pro děti od devíti let.
Jedná se o detektivní literaturu. Je zajímavá tím, že tam vystupují děti, které najdou Billa Smugse a vydají se na tajemný ostrov. Kniha se mi líbila, je o dětských dobrodružstvích. Doporučila bych ji Martině, protože má ráda detektivky a dobrodružství. Knihu jsem četla jeden měsíc.
Napsala – Enid Blytonová
Ilustroval – Melvyn Grant
Charakteristika postav: Filip – hodný chlapec, trochu zlobivý, hádá se se sestrou. Dina – drzá dívka, která je zlá na svého bratra, protože s sebou nosí různé strašidelné věci. Joe – pán, který je zlý na děti, protože si myslí, že jsou moc zlobivé. Teta Polly – hodná dáma, protože stojí na straně dětí. Jack – zajímá se o ptáky, je všehoschopný, protože si se vším dokáže poradit. Lucka – statečná dívka, protože dokázala přežít mořskou nemoc. Kiky – zlobivý pták, protože opakuje slova. Bill – hodný pán, protože dětem půjčuje loď. Jake – zlý horník, protože nemá rád děti. Oli – zlý horník, protože chtěl zbít děti.
Názvy kapitol: Jak to začalo, Přátelství, Dva dopisy, Vichrov, Na Vichrově, První dny, Podivný objev, Ve sklepení, Divná loď, Noční dobrodružství a dalších 19 kapitol.
Když Jacka nechali na ostrově, tak si Filip sedl na stoličku a lámal si hlavu, co se bude dít. Za chvíli šel k Billovi, ale on tam nebyl. Najednou zazvonil telefon. Filip ho zvedl, ale nerozuměl zprávě, jelikož hlas zněl pouze ve zkratkách. Po chvíli přišel Bill a Filip mu vše pověděl, že děti vědí o jeho tajném ostrově a že na něm těží měď, taky mu řekl, že na ostrově byli zajati a že se musí vrátit pro ostatní děti. Půjčili si proto loď od Joea a vyrazili na ostrov.

Malý princ

Knihu napsal Amtonie De Saint-Exupéry
Ilustroval: Vladimír Vimr
Knihu vydal v Klubu mladých čtenářů Albatros v Praze roku 1989.
Má 94 stran a četla jsem ji týden.
Druh literatury: pohádkový příběh
Hlavní postavy: Muž, který vzpomíná na svých šest let, když potkal Malého prince. Malý princ je zvídavý kluk, král je moudrý panovník, opilec se stydí za to, že pije, lampář bezmyšlenkovitě plní úkoly, byznysmen je veliký počtář, který si myslí, že je vážný, domýšlivec je vtipný pán, spisovatel píše různě hmotné knihy. Chtěla bych být na místě malého prince, protože se dozvídá nové zkušenosti od lidí, kterých se ptá.
Je to vzpomínka muže na své dětství, když byl v šesti letech znavený tím, že mu dospělí nerozumí, protože nikdo nepoznal z jeho obrázků, co vlastně nakreslil. Až potkal Malého prince, který prozkoumával planety a ten uhodl jeho obrázky. Chtěl po muži nakreslit beránka, aby měl přítele na své planetce, která byla menší než dům. Pak vyprávěl muži o jednotlivých planetkách, které navštívil.
Navštívil první planetu, na níž žije moudrý král hvězd a planet. Má dlouhý plášť přes celou planetku a Malý princ se ho zeptal, čemu všemu vládne a král odpověděl, že deseti hvězdám a dvěma planetám. Na druhé planetě byl domýšlivec, který řekl Malému princi, aby zatleskal. Malý princ zatleskal a domýšlivec smekl klobouk a pozdravil. To ho tak bavilo, že to dělal pět minut, ale Malého prince to posléze přestalo bavit. Tak šel na další planetu, kde byl pijan, který se styděl za to, že pije, a tak pil stále, aby na to nemusel myslit. Na čtvrté planetě žil byznysmen, který počítal svoje hvězdy a byl zamyšlen. Malý princ se zeptal, kolik má hvězd a on odpověděl pět set milionů. "A co s nimi děláš?" "Nic, patří mi." Tak to Malého prince přestalo bavit a šel na pátou planetu. Cestou si řekl, že ti dospělí jsou ale fakt divní. Na páté planetě byl lampář se svítilnou. Malý princ si v duchu řekl, že je o trochu užitečnější než pijan, byznysmen, král a domýšlivec, protože když rozsvítí lampu, je to jako hvězda. Když zhasne lampu, je to, jako kdyby vyhasla. Lampář řekl, že co rok se planetka otáčí rychleji, tak že už zhasíná a rozsvěcí za jednu minutu a to se mu nelíbí.
Aby se mohl Malý princ vrátit zpět na svoji planetu, musel ho uštknout žlutý had. Muže to velmi mrzelo, jelikož si s ním moc rozuměl, ale věděl, že Malý princ je někde tam nahoře mezi hvězdami a že ho ještě někdy někdo spatří.
Kniha se mi líbila tím, že zajímavě popisuje různé lidské vlastnosti a poukazuje na chyby, kterých se lidé na jednotlivých planetách dopouštějí. Jsou v ní moc hezké obrázky.
Doporučila bych ji Aleně, protože má rada pohádky. Je určena pro čtenáře od sedmi do deseti let.

Honzíkova cesta

Vydal Albatros v Praze roku 1979.
Napsal: Bohumír Říha
Ilustrovala: Helena Zmatlíková
Kniha má 102 stran a četla jsem ji jeden týden.
Charakteristika postav: Honzík je chytrý, protože si poradil s kozou. Maminka pustila Honzíka k babičce. Babička s dědečkem jsou pracovití, sbírali okurky. Ferda je zlomyslný, ukradl Honzíkovi kuličku. Viktor je kamarádský, vrátil Honzíkovi kuličku. Ředitel je dobromyslný, vydal se hledat Honzíka. Terezka je kamarádská, bránila Honzíka. Punťa a kocour jsou přátelští, zůstali v noci u Honzíka.
Kniha má sedmnáct kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Dědeček veze Honzíka, Babička dostává kuličku, Družstevní vajíčko, Přišla koza, Honzík pouští draka, Honzíkův sen, O vepříku Princovi, Koza na silnici a dalších sedm kapitol.
Maminka stála u okna a četla psaní od babičky. Ta napsala: Přivezte Honzíka. Moc se nám po něm stýská. Jablka dozrála a švestky zmodraly, nemá je kdo sbírat. Potichu se otočila na Honzíka a zasmála. Oznamovala, že píše babička a Honzík se hrnul k mamince. Bral jí dopis z ruky, protože si chtěl dopis přečíst sám. Maminka říkala, že ho Punťa hledá po návsi. Honzík se sháněl po svém věrném kamarádovi. Maminka ukázala na řádek, ale Honzíkovi se řádek nelíbil. Také babička psala o kocourovi a ukázala na řádek, ale ani ten se Honzíkovi nelíbil. Honzík se začal shánět po kufříku, že pojede k babičce a dědovi sám. Maminka nebyla proti, ale řekla, aby od nich tolik nepospíchal. Musela mu sbalit věci. Ráno se Honzík nasnídal a s maminkou šli na nádraží čekat na vlak. Ještě se zeptal, jestli mu zabalila barevnou kuličku. Maminka odpověděla, že ano. Honzík nastoupil do vlaku a jel k babičce.
Kniha se mi líbila, protože byla o chlapečkovi, který prožívá prázdniny u babičky a dědečka, jako já.
Literární žánr: dětský příběh
Knihu bych doporučila Alence, protože věřím, že by se jí také líbila. Je určena pro čtenáře od pěti let.

Zuzanka a její další příhody

Nakladatelství: Jupiter
Vydáno pro Fortunu Print, Praha 2006.
Autor: Kateřina Metzmeyer
Ilustrace: Pierre Couronne
Kapitoly: Zuzanka v bouři, Zuzanka pouští draka, Zuzanka se svou sestřenkou.
Zuzanka seděla znavená z velkého vedra pod oblíbenou jabloní a vedle se houpal na houpačce její kamarád Marek. Zuzanka se podívala na oblohu a viděla, jak se blíží veliká bouře. Běžela pomoci mamince s prádlem, aby ho uklidily dřív, než začne pršet. Marek se mezi tím schoval za růžové prostěradlo a dělal strašidlo i pes Ňufka začal štěkat, když strašidlo spatřil a Zuzanka se jenom smála a křikla: „Přestaň s těmi blbinkami a pojď se schovat domů. Copak neslyšíš, jak hřmí?“ Než doběhli domů, tak se Zuzanka zastavila a ptala se, kde je Ňufka. Byla z toho celá pryč, ale Marek byl úplně klidný. Ňufka se schoval do prádelního koše. Konečně ho našla a běželi domů. Najednou uhodil velikánský blesk a naneštěstí do jabloně. Bouře utichla a druhý den se šli všichni podívat, jak to na zahradě vypadá. Zuzanka celá zbledla, když uviděla rozlomenou jabloň. Marek se ji pokoušel utěšit, ale marně, snažil se ji aspoň rozesmát. Zuzanka popošla blíž k jabloni a vybafli na ni motýlci. Usadili se na květech jabloně a Zuzanka zadržela dech, aby je nevyplašila. To všechno skončilo, protože pes Ňufka začal štěkat. Ten neposeda objevil ptačí hnízdo, které pak dali na jiný strom. Vrátili se zpátky k jabloni a Marek se začal smát. Uviděl slepici, jak snesla pod jabloní vejce. To ho přivedlo na nápad, že si tam udělají domeček. Když byli hotovi, udělali si tam piknik a Zuzance to už nevadilo, že jabloň spadla.
Charakteristika postav: pes Ňufka neposlušný, protože se schoval do prádelního koše, Zuzanka odvážná, protože přemohla smutek, Marek dobromyslný, protože se snažil rozveselit Zuzanku.
Kniha se mi líbila, protože se tam vypráví o malé dívce. Je určena dětem od sedmi let.
Literární žánr: povídka
Knihu bych doporučila Pavle Duškové, protože četla jeden díl Zuzanky. Knihu jsem četla jeden týden. Má 46 stran.

Bůh mluví ke svým dětem

Tato knížka je dárkem dětem. Vypráví příběhy z bible, které nabízejí poznání hodnot a ideálů, jež po tisíciletí formovali naši kulturu.
Vydáno mezinárodním katolickým dílem Kincle in Not.
Napsala: Eleonore Black
Obrazy: Miren Sorne
Kniha má 110 stran. Četla jsem ji půl měsíce. Má deset kapitol: Začátek, O Praotcích, Mojžíš vede národ pouští, Bůh drží slovo: Ježíš je Mesiáš, Králové a Praotci, Čekání na Mesiáše, Ježíš učí: změňte svůj život, Ježíš učí o životě s Bohem a lidmi, Zemřel – Pohřben – Vstal z mrtvých, Ježíš zůstává s námi.
Na začátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná. Tu Bůh řekl: „Ať je světlo!“ A bylo světlo. Bůh viděl, že je světlo dobré. Oddělil světlo od tmy. Světlo byl den a tma byla noc. Pak spustil déšť a shromáždil dole pevninu, tak oddělil nebe od pevniny. Další den si přál, aby na pevnině rostly rostliny a stromy a aby v noci na nebi byly hvězdy a měsíc. Pátý den řekl, ať ve vodě plavou ryby a na nebi létají ptáci a na zemi aby byla zvířata a šestý den stvořil člověka. Muže a ženu. Těm stvořil celou zemi a chtěl, aby se o ni starali. Když vše dotvořil, tak odpočíval to by sedmý den, proto je sedm dní v týdnu, šest dní se má pracovat a sedmý den odpočívat. Sedmý den je požehnaný a svatý, a proto se chodí v neděli do kostela lidé modlit.
Charakteristika postav: Bůh je pracovitý, stvořil zemi. Muž a žena jsou hodní, ujali se země, zvídaví, museli spoustu věcí ozkoušet, jak fungují.
Druh literatury: naučná
Kniha se mi líbila, protože vypráví příběhy z bible. Doporučila bych ji Aleně, protože si myslím, že by ji zaujala. Je určena pro děti od devíti let.

Ať žijí rytíři

Kniha vznikla podle námětu Borise Krištofa a scénáře Karla Janáka ke stejnojmennému televiznímu seriálu.
Napsala: Ivona Březinová
Vydala Česká televize v Edici ČT, Praha roku 2010.
Fotografie: Patrik Stanko
Kniha má 206 stran a četla jsem ji dva měsíce. Je pro čtenáře od devíti let.
Kapitoly: Královský posel, Zrada, Na útěku, Láska na tvrzi, V pasti, Strašidla na hradbách, V sevření hada.
Literatura: dobrodružný román
Knihu bych doporučila Davidovi, protože si myslím, že má rád dobrodružné příběhy. Vybrala jsem si ji, protože jsem viděla seriál v televizi a chtěla jsem si ji přečíst. Líbila se mi, děti a jejich otec s malou skupinou vojáků v ní přemohli Albrechta a jeho veliké vojsko. Charakteristika postav: Martin z Vamberka je starostlivý, má neposlušné děti. Petr se povyšuje nad ostatními, otec ho bere na lov. Kateřina je nebojácná, prolezla okýnkem do kuchyně, kde byli vojáci. Vítek je chytrý, vymyslel pupínkovadlo. Michal je bojácný, protože se bojí vody. Tereza je statečná, slezla po zdi.
Děj se odehrává mezi dvěma tvrzemi. Jedna patří Martinovi z Vamberka, který má pět dětí – Petra, Terezu, Vítka, Michala a Kateřinu. Druhá tvrz patří Albrechtovi z Krvenos, který by rád získal celé Martinovo panství. Při přepadení v lese Martinovy děti zachránily posla před Albrechtovými loupežníky a Martin odjíždí na souboj se Saracény. Na tvrzi zůstává s dětmi Petr, který se začíná povyšovat nad ostatními, proto mu děti podstrčí pupínkovadlo, po kterém mu měly naskočit po celém těle pupínky, ale Petr to nevypil, vypili to pouze zbrojnoši, kteří se do rána osypali. Při boji se Saracény byl zabit Martinův nejlepší přítel Vladimír, který měl dceru Janu a tu svěřil do opatrování Martinovi. Martina zajali do vězení, kde se setkává s Ahmedem (saracénský doktor) a spřátelí se spolu. Vladimírovi muži Martina osvobodí a společně s Ahmedem přijíždějí na Martinovu tvrz, kterou musí nejprve dobýt, jelikož ji už obsadili Albrechtovi zbrojnoši. Mezitím děti utíkají z Albrechtovy tvrze, kam je Albrecht původně pozval na rytířský turnaj, protože ho prokoukly, že jim lže. Na tvrz přijíždí Jana, která se všem chlapcům líbí, ale ona si oblíbí Petra. Martin byl obviněn z čarodějnictví, jelikož vlastnil poklad Saracénů, který ještě nikdo neviděl, a tak byl pozván ke královně, aby se obhájil. Děti poslal k Marii, sestře Vladimíra, ale při cestě byli přepadeni Albrechtovými zbrojnoši a samotný Albrecht přepadl Martina a uvěznil ho na své tvrzi. Děti se snažily utéci, proto hodily své věci do řeky, aby to vypadalo, že se utopily a vrátily se zpět domů, tam však už opět byli Albrechtovi zbrojnoši a děti si začaly vymýšlet, že na hradě straší duchové. Když se Martin dostal z vězení za pomoci pážete Adama, museli opět získat svou tvrz velkým bojem s Albrechtem. Na tvrz přijíždí sama královna, která Martina zachrání a Albrechta nechává zatknout do vězení. Martin se ožení s Marií, Tereza začne chodit s pážetem Adamem, Petr je pasován na rytíře a zůstává s Janou.

Uličnice Dotty

Napsala: Jenny Daleová
Ilustrovala: Barbora Kyšková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2010.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji čtyři dny. Líbila se mi, protože mám ráda psy a tato kniha o nich vypráví. Doporučila bych ji Monice Kolářové, protože má také ráda psy.
Literatura: příběh se zvířecím hrdinou
Charakteristika postav: Niel je syn pana Parkra, je šikovný, naučil Dotty poslouchat. Emily je Nielova sestra, je dobromyslná, povzbuzovala Niela v tréninku. Sára je také sestra Niela, je směšná, myslela si, že naučila Cukříka sedět. Bob Parker a paní Párkrová jsou majitelé útulku, jsou chytří, donutili pana Hamleye, aby jim vydal dokumenty o Dotty. Pan Hamley je šťastný, uviděl Dotty poslouchat. Dotty je neposlušný pes, zesměšnil pana Hamleye. Sam je Nielův pes, je šikovný, dokázal přeběhnout dráhu. Chris je Nielův kamarád, hrál s Nielem fotbal.
Pan Hamley chtěl Dotty prodat. Niel chtěl přihlásit Sama na výstavu, aby dokázal, co umí. Ale nebyl přihlášen v klubu psů, Dotty ano. Niel nevěděl, jestli mu to tatínek dovolí, aby jela i Dotty. Pan Parker napřed nesouhlasil, ale pak změnil názor, když uviděl, že ji Niel naučil poslouchat. Potom zavolali panu Hemleyovi, aby poslal dokumenty o Dotty. Niel a Emily postavili vlastní dráhu, aby si to Dotty zkusila, ale vypadalo to příšerně. Dotty, jak ucítila, že na sobě nemá vodítko, rozeběhla se po stodole, ve které cvičili. Den před výstavou si to s Dotty ještě zkusili a podařilo se. Když přijeli na výstavu, Niel se hned lekl. Bylo to moc těžké a nebezpečné. Niela a Dotty zařadili do juniorské kategorie. Niel si oddech. Když přišli na řadu, Dotty vyrazila, ale vprostřed dráhy se zastavila, protože zahlédla pana a paní Hemleyovy. Dotty a Sam uslyšeli, jak volá paní, že jí jeden muž ukradl kadelku. Sam s Dotty se za ním vydali a zloděje chytli. Ženě kabelku přinesli a pak přišel muž té paní a oběma psům moc poděkoval. Samovi dal medaili a pan s mikrofonem se zeptal pana Hamleye, jestli si nechají Dotty. Paní Hamleyová řekla, že ano a Niel se rozzářil štěstím. Jeli domů a pak maminka dala Nielovi dopis, ve kterém bylo psáno, že Sama přijali do klubu.
Kniha má 143 stran.

Říkání o víle Amálce

V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros v Praze roku 1999.
Napsal: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Václav Bedřich
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři dny. Jedná se o pohádky.
Kniha se mi líbila, vypráví se o víle Amálce a jejích příhodách. Doporučila bych ji Alence, protože má ráda pohádky.
Kniha má třináct kapitol: Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese, Jak potkala beránka Kudrnu, Jak našla kámen mutáček, Jak seděla v zelené klícce, Jak pomáhala ježčí tlapce, Jak zatančila králi, Jak obrátila potok, Jak si řekla mlynáři o čepici, Jak přetancovala obra Hrompace, Jak se udělala ptáčkem, Jak vyléčila obra a ohniváče, Jak si kutálele s oříšky a Jak odešla až do jara.
Jednou víla Amálka potkala beránka Kudrnu, který se jí zpočátku nechtěl uhnout z cesty, ale nakonec se uhnul a víla mu za to pošeptala o tajné louce, kde rostou byliny, ale řekla mu, že s těmi musí nakládat opatrně. Beránek se vydal na tu louku, až potkal jednu prolhanou bylinu, která mu zalhala, že je nešťastná, že ji nikdo nechce ochutnat. Beránek ji ochutnal a v té chvíli, se mu zamotala kopýtka a beránek nemohl najít tu správnou cestu domů, nějaký podivný hlásek ho dovedl až na kraj skály a ještě, že ho Amálka zarazila, jinak by spadl ze skály dolů. Beránek usnul a Amálka začala tančit kolem studánky, až se v ní ztrácel měsíc, ale vtom se beránek probudil a vypil všechnu vodu ze studánky a tím měsíčka zachránil před utopením ve vodě.
Kniha má 81 stran. Zaujaly mě obrázky a hlavně to, jak byl beránek milosrdný.
Charakteristika postav: Amálka je bystrá, uviděla beránka na krajíčku skály. Beránek je milosrdný, ukousl si list z byliny. Bylina je zlá, chtěla, aby beránek skočil ze skály.

České pohádky Karla Jaromíra Erbena

V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros v Praze roku 1989.
Ilustroval: Václav Karel
Autor: Karel Jaromír Erben
Kniha má 157 stran a četla jsem ji jeden týden. Líbila se mi, protože v ní jsou známé pohádky a také se mi líbí, že jsou na konci knihy vysvětlivky zastaralých slov. Je pro čtenáře od šesti let. Doporučila bych ji Alence, protože takové pohádky také čte.
Literatura: pohádky
Obsah knihy tvoří 19 pohádek, například O kohoutkovi a slepičce, Otesánek, Hrnečku, vař!, Jezinky, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda, Drak dvanáctihlavý, Dvojčata.
Já jsem si vybrala Pověst o studánce Litoše, jelikož jsem ji četla poprvé:
Byla jedna studánka a ta měla jméno Litocha. Jednou šel okolo Holeček a uviděl, jak se v té studánce koupou tři panny. Jedna se mu moc líbila a přál si ji dostat. Třetí den ji uchopil za ruku a uháněl s ní domů. Ostatní panny varovaly Lindu, aby nepovídala, nač je voda ve studánce. Jednou šel Holeček přes pole a panna šla ke studánce nabrat. Poručila čeledi, aby sklidili všechno obilí, ač nebylo ještě zralé. Když se Holeček vrátil a viděl, jak panna kropí zelené a nezralé obilí vodou, neudržel se a osopil se na ni, že je to divá žena. Panna zmizela a tu se přihnalo krupobití a utlouklo zbytek úrody, jen Holeček měl dozrálé zlaté klasy ve stodole. Uvědomil si, že panna uměla předvídat počasí a chtěla pouze zachránit jeho úrodu před kroupami. Bědoval, že Lindu vypudil a chodil stále ke studánce, ale marně. Lindu už nenašel a on sám se ze žalu domů také nevrátil.
Charakteristika postav: Linda je chytrá, dokázala předpovědět, kdy bude krupobití. Holeček je nedůvěřivý, nevěřil Lindě, že činí dobrý skutek.

Opuštěná kobylka

Napsala: Lucy Danielová
Ilustrovala: Alice Sniker
Kniha je určena pro milovníky zvířat od osmi let. Má 122 stran a četla jsem ji dva týdny. Knihu jsem četla, protože mne zaujal její název. Doporučila bych ji Páje Duškové, protože má ráda koně. Líbila se mi, protože byla o koních, které mám ráda.
Žánr: příběh, jednotlivé kapitoly nemají název, jsou očíslovány a je jich celkem devět.
Charakteristika postav: Mandy – malá holčička, která zachrání její novou kamarádku a donutí ji, aby se nebála koní. Polly – nová kamarádka, která překonala strach z koní. James – Mandyn hodný kamarád, pomohl jí uklidit stáj. Susane – hodná, dala Mandy rady a jídlo pro koně. Pan Hope – hodný, dovolil Mandy udělat stáj. Paní Hopeová – hodná, vzala si k sobě holčičku, když byla v nouzi. Seržant Ben – milosrdný, dovolil paní Hopeové, vzít domů Polly. Roddie Hurst – ubohý, musel jet do nemocnice. Paní Ponsobillová – tlustá žena, co byla všem na obtíž.
Vše se odehrává začátkem velikonočních prázdnin. Pan Hope, Mandy a paní Hopeová jeli po silnici a uviděli sanitku, v níž byl do nemocnice převážen jeho blízký přítel Roddie Hurst. Byl to přítel pana Hopea. Roddie měl malou dceru Polly, o niž se neměl kdo starat, stejně jako o koně jmeném Šona. Mandy se postarala o kobylku a paní Hopeová si vzala na starost Polly. Paní Hopeová slíbila Polly, že spolu budou spolu jezdit do nemocnice. Mandy s jejím kamarádem Jamesem se rozhodli, že navštíví babičku. Mandy jí pověděla, co se stalo a šli se podívat na kostýmy, v nichž měli vystupovat jako maškary. Když se Mandy s Jamesem vrátili, začali kůlnu přestavovat na stáj pro Šonu. Pak se Polly s paní Hopeovou vrátili z nemocnice, tak se jí Mandy zeptala, jestli by mohla s Polly zkusit se projet na Šoně. Poly se zprvu bála, ale po třech týdnech už se nebála, a to jen díky Susane. Když měli pustit Roddieho z nemocnice domů na jeho narozeniny, tak mu Polly ukázala, že se už koní nebojí. Roddie poděkoval Mandy, že se o ni postarali.
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.

Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben
Nakladatelství: Filip Trend Publishing v Pardubicích roku 2001
Ilustrace: Karel Nevěd
Kniha je určena čtenářům od devíti let.
Žánr: poezie
Kniha má 179 stran.
Názvy kapitol: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně.
Balada Svatební košile je o dívce, která měla již pohřbenou celou rodinu a svého milého kdesi v dáli. Modlila se a přála si, aby se milý vrátil. Svatá Marie jí dala radu, aby zasela len, z něho udělala plátno, z plátna ušila košile a pak se jí milý vrátí a ona se s ním vdá. Dívka košile ušila, ale ani po třech letech se milý nevrátil. Tak se stále modlila, až někdo zaťukal na okno. Byl to její milý, avšak už mrtvý. Chtěl, ať se hned ustrojí, aby se s ní oženil na hřbitově. Dívka se oblékla a vzala si modlící knihy, růženec a křížek. Cestou musela dívka vše odhodit, aby mohli letět rychleji. Ještě měla v uzlíku košile, ale stačily jim jenom dvě. Když doletěli na hřbitov, dívka se před milým zavřela do márnice, kde na prkně ležel umrlec. Milý třikrát bušil na dveře, aby jí otevřel závoru. Dívka se pokaždé začala modlit, aby opět usnul. Nakonec dívku vysvobodilo svítání a kokrhání kohouta. Její milý zmizel a na hrobech zůstaly jen útržky z košile.
Charakteristika postav: Milý byl zlý, chtěl ji zabít, aby s ním mohla žít. Dívka je věřící, modlila se a to ji zachránilo. Umrlec je nemilosrdný, chtěl pomoci milému, aby ji mohl zabít.
Kniha se mi líbila, protože to je poezie a ta se mi líbí. Vybrala jsem si ji, protože jsem viděla film, a tak jsem si ji chtěla přečíst. Doporučila bych ji všem, který mají rádi poezii, konkrétně Alence, protože by se jí mohla zalíbit. Četla jsem ji pět dní.

Divoký pes Dingo, aneb příběh o první lásce

Napsal: Ruvim Frajerman
Ilustrovala: Jitka Kolínská
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros v Praze roku 1987.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji dva měcíce s přestávkami. Má 142 stran. Doporučila bych ji Pavle Tvrzické, protože má ráda příběhy. Kniha se mi líbila, protože se v ní vypráví o dívčím životě. Vybrala jsem si ji, protože ji četla moje maminka, když byla malá.
Žánr: příběh pro dívky
Kniha má 22 kapitol, které jsou očíslovány.
Kniha je o čtrnáctileté Táně, která žije s maminkou, jelikož se její rodiče dávno rozešli. Přeje si žít volně jako divoký pes Dingo, ale stále má nějaké trápení. Kamarádí s přítelem Filkou, kterému se Táňa moc líbí a který ji vždy pomůže. Jednou se stane, že její otec přijíždí zpět do městečka, ve kterém žije Táňa a nepřijíždí sám, ale se svou novou rodinou, tedy i s Tániným nevlastním bratrem. Táňa má tatínka stále ráda, takže Kolju nesnáší, jelikož na něho žárlí, že může být s jejím otcem častěji než ona. Později se do Kolji zamiluje a prožívá první lásku. Filkovi se to ale nelíbí a žárlí, ale stále stojí pevně po Tánině boku a utěšuje ji i v okamžiku, kdy se Táňa dozvídá, že Kolja je těžce nemocný. Ve škole si s dětmi moc nerozumí, jelikož má jiné zájmy než ostatní, děti ji i daly přezdívku divoký pes Dingo. Stále ji trápí, že se rodiče rozešli. Až jednou po útěku ze školy se dozvídá od maminky, jak to vše bylo a pochopí, že lidé jsou spolu jen dokud se mají rádi. Maminka se rozhodne, že se odstěhují a Táňa se musí s Filkou i Koljou rozloučit. Pochopila, že ji Filka má rád, protože si nechal opálit od sluníčka nápis na prsa: Táňa.
Charakteristika postav: Táňa je smutná, jelikož by chtěla, aby maminka žila společně s tatínkem. Filka je kamarádský, snažil se, aby Táňa byla veselá. Kolja je krásný, Táňa se do něho zamilovala. Otec je hodný, zval k sobě Táňu na návštěvy.

Tajemný hrad

Napsala: Enid Blytonová
Ilustrace: Melvyn Grant
Vydal Albatros v Praze roku 2010.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji pět týdnů s dlouhými přestávkami. Má 165 stran a 31 kapitol: Prázdniny začínají, Přijíždějí kluci a Kiki, Zabydlování na letním bytě, Viktorka a Knoflík, Cesta na hrad, Jak se dostat dovnitř?, Na tajemném hradě, Na věži, Orlí hnízdo, Záhada, Nečekané setkání, Jack zůstává na hradě, Noční zvuky, Jack utrpí šok, Tajný pokoj, Začínají se dít věci, Objevy v podzemí, Uvězněni na hradě, Lucka má nápad, Filip vypráví podivný příběh, Jak probíhá další den a dalších deset kapitol.
Četla jsem ji, protože mě baví dobrodružné a napínavé knihy. Je zajímavá tím, že čtyři děti prožívají různá dobrodružství.
Knihu mi půjčila Martinka Janečková a já bych ji doporučila Davidovi, který má rád napínavé knihy.
Literatura: dobrodružný příběh
Začaly prázdniny a Jack, Filip, Dina a Lucka jedou do Zátiší pod Hradním pahorkem. Každý den vyhlížejí na hrad a jednou se jim podaří přemluvit tetu, aby se tam mohli podívat. Při cestě na hrad je bude pronásledovat Viktorka, se kterou se později skamarádí a donese Filipovi lišáka Knoflíka. Při dobývání hradu přes prkno Jack našel orlí hnízdo a rozhodl se, že na hradě přespí. Lucka, jeho sestra, ho prosila, aby jí zamával, protože se o něho bála. Když spal, zničeho nic se probudil a viděl, jak někdo je na věži, svítí baterkou a mává bílým šátkem. Samozřejmě že Lucka si myslela, že je to Jack, ale tak to nebylo. A pak se rozhodl, že tam přespí znovu. Při dalším prozkoumávání hradu objeví v kuchyni čerstvou vodu. Když se všichni vrátili domů, teta řekla, že jede pryč. Tak se rozhodli, že všichni stráví noc na hradě. Asi po dvou hodinách chtěli odejít, ale někdo jim schoval prkno, po kterém mohli přecházet. A tak se stali obětí hradu. Šli zase do hradu a objevili tajný pokoj. V tom pokoji byla různá brnění a postel. Pokoj vypadal velmi používaně. Jack šel pro věci ze křoví a mezitím Dina objeví další páčku a otvor do pokoje zavře. Když se Jack chtěl vrátit do pokoje, nikde nenašel otvor. Pak uslyšel, že někdo jde po chodbě k otvoru do pokoje. Jack se schoval za roh, aby ho neobjevili. Filip se nasoukal do brnění, protože chtěl na Jacka vybafnout, ale to se vše přerušilo nečekaným příchodem chlapů, kteří se ukrývali na hradě. Hned zajali Lucku a Dinu a vyptávali se jich, co tu dělají a proč sem přišli. Dívky se začaly bránit a říkaly, že ani nevěděly, že ten hrad někomu patří. Chlapi je tu nechali zavřené a šli pryč. Filip si dělal starosti s Jackem, ale věděl, že kdyby ho chytli, přivedou ho sem. Za chvíli zase přišli ti chlapi a vystrčili dívky na chodbu. Lucka uviděla Jacka ve křoví. Bylo jim o moc lépe, hlavně Lucce, protože se o něj hodně bála. Pak plánovali, jak vysvobodit Filipa. Potom je chlapi zase zavřeli do pokoje a nechali je tam přespat. Mohli si povídat s Filipem a to je uklidňovalo. Pak si Filip lehl na postel. Najednou za nimi přišli chlapi a Filip jen taktak se skutálel pod postel. Přišli, protože slyšeli, že někdo chrápe. Dina dělala, že spí a celou dobu je pozorovala. Chlap se ujišťoval, že dívky spí a pak vytáhl mapy a mluvili divnou řečí. Pak odešli a Dina je probudila. Lucka dostala nápad. Pošlou Viktorce psaní, aby jim přišla na pomoc. To se jim moc nevyplatilo, protože Viktorka neumí číst. Ale beztak se na hrad dostala díky Knoflíkovi. Vzala si lišáka na obojek a prolezla dírou. Pak se dírou dostává ven Jack a utíká domů. Tam potká Billa Smungse, jejich dávného přítele, ten zavolá na své muže a jdou vysvobodit děti. Dívky se vysvobodí, ale nemohou najít Filipa. Proto se nasoukají do brnění a čekají, až přijdou chlapi. Chlapi s sebou nesou Filipa, ale Bill hned zakročí a všechny chlapy zatkne. Děti byly vysvobozeny a jejich teta byla ráda, že je Bill zachránil a všichni jeli domů.
Charakteristika postav: Jack, Filip, Dina a Lucka jsou odvážní, nebáli se, když bylo nejhůř. Bill je hodný, vysvobodil děti. Chlapi jsou zlí, chtěli dětem ublížit.

Když stromy rostly do nebe

Napsala: Aida Brumovská
Ilustrace: Pavel Sivko
Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1987.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji tři týdny.
Žánr: dívčí příběh
Kniha má 150 stran a dvanáct kapitol: Čapí reminiscence,
Četla jsem ji, protože mně ji doporučila maminka a já bych ji doporučila Dorotě, protože má také ráda humorné příběhy. Je zajímavá tím, že dívka jménem Libuška prožívá různé příběhy.
Dívka jménem Libuška si přála, aby k nim přiletěl čáp. Ale pokaždé čáp jejich dům minul a přiletěl k sousedům Goldovým. Pan Gold ji poradil, aby nechala v celém domě otevřená okna. Tak Libuška na noc nechala otevřená okna v celém domě. Doufala, že k nim přiletí čáp, ale nic. Druhý den jí pan Gold poradil, aby na parapety nasypala cukr a mák. Jenomže mák neměli, tak se rozhodla pro kakao. Ponořila se do krabice s cukrem a dala na všechny parapety cukr a ještě přidala kakao a šla spát. Ráno ji probudil tatínkův křik a nadávání. Řekla, že jí to poradil pan Gold. Tatínek pak zakřičel do ložnice za maminkou: „Ten gauner!“ a jí se přidalo nové slovo do slovníku.
Charakteristika: Libuška je hloupá, věřila panu Goldovi. Pan Gold je vychytralý, poradil Libušce jak na to, aby k nim přiletěl čáp.
Kniha má 150 stran a dvanáct kapitol: Čapí reminiscence, Nejvíc váží žampiony, Proč jsem chtěla do hudebky, Tajemství Gity Knitlové, Hloupý nápad Pana Háši, Jak jsem byla vyměněná, Když strýc přijel na návštěvu, Pomsta, Pas svatého Bernarda, Vyplněné přání, Všechno bylo jinak.
V textu mě zaujala dívka Libuška, jak se se vším vypořádá bez problému.

Dorotka z hor

Napsala: Věra Řeháčková
Ilustrace: kniha nemá obrázky, pouze na obalu je fotografie
Vydalo nakladatelství Erika v Praze roku 2010.
Kniha je určena pro čtenáře a čtenářky od devíti let. Má 125 stran a četla jsem ji dva týdny s přestávkami.
Kniha má 22 kapitol: Jmenuji se Dorotka a bydlím v horách, Když dělá kluk psí kusy, Štěně Agura a kouzelný prstýnek, Ztratil se Jiřík, Zvířecí přírůstek, Jak jsme ztratili Jiříka, Anděl strážný jménem Agura, Výlet ve psím spřežení, Když chodí Mikuláš, Kam zmizel Dominikův mobil? a dalších dvanáct kapitol.
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Knihu bych doporučila Martině a Páje, protože mají rády příběhy. Četla jsem ji, protože jsem ji dostala od Ježíška. Je zajímavá tím, že pes může být opravdu potřebný a věrný kamarád.
Devítiletá Dorotka bydlí spolu s maminkou, tatínkem, Jiříkem, s dědečkem a babičkou v horách. Její nejlepší kamarád je Dominik a Agura. Agura je Dorotčin věrný a poslušný pes. Vždy Dorotku chrání a pomáhá jí. Dominik je Dorotčin kamarád. Moc se spolu provokují. Jednou, když Dominik přijel, Dorotka se vždy zaposlouchá do Agurového štěkání. Pozná, když někoho vítá, anebo štěká na někoho cizího. Dominik měl na Dorku připravenou kouli, ale Dorotku netrefil díky Agurovi. Mezi nimi se rozpoutala sněhová bitva. Ale to jim překazil Dorotčin malý bráška Jiřík. Trefila ho Dominikova koule. Vtom přišla Dorčina maminka. Dorotka si myslela, že když myslí na něco, co nechce, aby se stalo, tak se to stane. Další den se Dominik zase pokoušel Dorotku trefit a zase mu to Agura překazil. Podrazil Dominikovi nohy a chytl ho za lyži. Ta se mu vyvlíkla z nohy a Agura s ní běhal kolem dokola. Dorotka ani její mamka se nemohly udržet smíchy. Najednou Agura zamířil ke straně domu. Tam byla zamrzlá voda. Agura se na něj jen posadil a nechal se unášet. Zato Dominik udělal parádní salto. Dominik sebral Agurovi lyži a jel domů. Když byl další den, dědeček jí vyprávěl, co se stalo, když dostala Aguru. Jednou k nim na návštěvu přišel Dominik s novým prstýnkem. Říkal jí, že ten prstýnek je kouzelný a snažil se jí ho podstrčit, aby mu půjčila Aguru. Dorotka neváhala a vzala si prstýnek. To, ale netušila, co Dominik provede. Už se setmělo a Dorotka chtěla, aby ji Aguru vrátil. Když však vešla do dveří, Dominik s Agurou nikde nebyli. Dorotka se rozplakala. Vydala se jen tak v domácím oblečení po stopách za Dominikem. Ty vedly po cestě. Pak ale Dorotka uviděla, že Dominik sešel z cesty a vydal se do lesa. Tam pak našla jen Aguru, ale Dominik nikde. Dorotce byla zima a byla tak slabá, že usnula. Aguru napadlo, že poběží pro pomoc. Tatínek s maminkou se vrátili z práce a uviděli Aguru. Agura začal táhnout tatínka za nohavici. Teprve pak si uvědomil, co po něm Agura chce. Dorotce se něco stalo. Tatínek se vydal za Agurou. V lese našel Dorotku v domácím oblečení, jak se klepe ve sněhu. Donesl ji do své ordinace. Dorotčin tatínek byl doktor. Vyšetřil ji. Další den přijel Dominik se svým otcem. Jeho otec Dorotce řekl, jak ho to s tím psem mrzí. Dorotka řekla Dominikovi, aby si vzal ten prstýnek. Jenomže Dominikův otec řekl, že ho Dominik vybral pro ni. Tak to nakonec dopadlo docela dobře. Jednou se Dorotka s Agurou vypravili na kopec jménem Dlouhý. Byla už tma. Dorotku a Aguru obklíčili čtyři puberťáci. Agura jako správný pes se po jednom z nich rozeběhl. Jenomže to netušil, že mu vrazí nůž do břicha. Agura kňučel. Tekla mu krev. Naštěstí nedaleko od nich byl Dominik se svým psem Bleskem. Ten je vycítil a rozběhl se za nimi. Dominik ho následoval. Dorotka Aguru nasadila na sáňky a s pomocí Dominika ho opatrně táhla domů. Dorotka byla celá ubrečená. Její děda byl veterinář. Aguru vyléčil a mohl zase dělat psí kusy.
Charakteristika postav: Dorotka je starostlivá – starala se o Aguru. Dominik je zlomyslný – utekl s Agurou. Tatínek a dědeček jsou hodní – pomohli Dorotce i Agurovi. Jiřík je dolézavý – pokaždé, když si Dorotka hrála s Dominikem, chodil za nimi. Maminka je milá – pomáhala Dorotce.

Dobrá mysl

Napsala: Helena Šmahelová
Ilustrace: Dagmar Berková
Vydal Albatros v Praze roku 1985.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Má 156 stran a 39 kapitol: Dora odjíždí na dlouhý čas, Princezna v brokátových šatech, Dora jde do školy, Diana si vybere Doru, Co je nejnovějšího, Jak je dobré běhat po opravdové zemi, Diana dostane Jitřenku, Kdy je tatínek nejmilejší, Co všechno se může přihodit a dalších 29 kapitol.
Kniha je zajímavá tím, že kamarádi si nedokážou hrát sami a musí spolu držet. V knize mě zaujalo, že si Dora vybrala Tina a Dorotčin otec si vybral Tinovu maminku, která je Dorotčina učitelka.
Literatura: povídka pro dívky
Knihu bych doporučila Dorotce, protože se jí hlavní představitelka kapku podobá. Četla jsem ji, protože mi ji půjčila sousedka. Četla jsem ji dva týdny.
Holčička jménem Dora bydlí se svým tatínkem, protože se jí maminka odstěhovala do Ameriky a tam má další dítě se svým novým mužem. Dorotčin tatínek dostane práci. Musí jet na zámek Dobrá mysl, aby vymaloval jeden sál. Dorotka musí jet s ním. Ale moc se jí nechce. To přece nejde, aby opustila svůj dům, panenky a vůbec všechno v Praze. Proto posadila všechny své panenky do okna, aby ji vyhlížely. Však si jednu s sebou vzala. Přijeli na zámek. Dora nebyla zrovna nadšená. Tatínek byl proto smutný. V zámku to nevypadalo jako, kdyby tam nikdo dlouho nebyl. Dora měla jít do školy. Nechtělo se jí. Vždyť nebyla ve škole na vesnici. Tam poznává nové kamarády. Danu a Karla. Později se k nim přidává i Tino. Jednoho dne se stane, že čápi na komíně vyhodí na zem své malé čápátko. Dora se nabídla, že se o něho postará. Pozve i své kamarády, aby se na něho podívali. Mezi tím ho paní Kastelánová pojmenovala Pepíček. Dora si mezitím moc oblíbila Tina, to však netušila, že její tatínek a Tinova maminka se mají rádi. Později se Tinově mamince něco stane a Tino musel od ní pryč. Šel tedy za Dorou. Dorotčin tatínek musí naléhavě odjet, a tak děti budou spát spolu. Začala bouřka a Dora se moc bála. Ani jedno z dětí nemohlo spát. Proto tedy běželi ke Kastelánovým. Na chodbě je zastavil Kastelán a šel s nimi do pokoje. Tam s nimi chvíli spal. Po dvou dnech se tatínek vrátí s Tinovou maminkou a ti jim povědí, že se mají rádi. Poté se musí spolu rozloučit, jelikož se znovu musí vrátit do Prahy. Dora dá svou panenku Daně. Poté si do auta nasoukají čápa a odjíždějí.
Charakteristika postav: Dora je přátelská, dokázala se se všemi skamarádit. Tino, Karel a Dana jsou milí, měli rádi své kamarády.

Dobrák Ben

Napsala: Jenny Daleová
Ilustrovala: Barbora Kyšková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2011.
Kniha je pro čtenáře a milovníky psů od osmi let. Četla jsem ji, protože jsem četla první díl o Dotty. Je zajímavá tím, že z neposlušných psů se vyklubou poslušní psi.
Kniha se mi líbila, protože mám ráda psy. Má 123 stran a deset kapitol, které jsou očíslovány. Doporučila bych ji Lukášovi, protože má také rád psy. Četla jsem ji pět dnů s malými přestávkami.
Literatura: příběh
Jednou jel Niel s Chrisem na kole ze školy a u jednoho domu uvidí uvázaného psa. Byl to pes nové Emiliiny spolužačky Julie, se kterou se pak skamarádí, když Ben nečekaně proskočí školním oknem. Na Bena si zatím zasadila paní Fitzbertová. Jednou Julie rozpačitě volá Nielovi Parkerovi, že u paní Fitzbertové jsou policisté kvůli Shebě. Ztratila se a ona to svádí na Bena, že ji polekal a ona se ho lekla a utekla. Když se vydají Niel, Emily a Julie s Benem hledat Shebu u potoka v lese, potkávají paní Fitzovou. Ben začne štěkat, protože cítil Shebu, ale oni si mysleli, že štěká na paní Fitzovou. Další den se Julie probudí a zjistí, že Ben utekl. Vydají se ho hledat. Ale stala se opravdu nečekaná věc. Objevili Bena jak zahřívá Shebu. Ale měla kapku zraněnou nohu od kořene stromů. Když Shebu dávají paní Fitzové, už si o Benovi nemyslela nic špatného, když jim děti vše pověděly. Paní Fitzová měla Bena za hrdinu. Ale teď měli na starost závody v Manchastru. Sam, Nielův pes ,skončil jako třetí a Sheba jako první. Paní Fitzová dala, ale kokardu Benovi, aby ukázala jaký je hrdina.
Charakteristika postav: Niel, Emily jsou snaživí, snažili se vše vyřešit, třeba jako, když se ztratil Ben a Sheba. Julie je ubrečená, brečela, když se ztratil Ben. Ben je neposlušný, utekl z domu do školy za Julií. Sam je šikovný, v soutěži skončil jako třetí. Sheba je oddaná malá fenka, postavila se většímu psovi než byla ona. Paní Fitzerbertová je přátelská, spřátelila se s dětmi a s Benem.

Staré řecké báje a pověsti

Napsal: Eduard Petiška
Ilustrace: Václav Fiala
Vydalo nakladatelství Ottovo v Praze roku 2006.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji dva týdny s přestávkami.
Má 191 stran a 30 kapitol: Prométheus, Potopa, Faethón, Orfeus, Založení Théb, Pentheus, Midas, Tantalos, Nioba, Pelops a dalších dvacet kapitol.
Kniha je zajímavá tím, jak lidé uctívali bohy. Četla jsem ji, jelikož mi ji doporučil bratr.
Knihu bych doporučila Dorče, protože by ji mohly zaujmout obrázky a líbily by se jí i články.
Literatura: báje a pověsti
V knize mě zaujalo, jaké jsou na nějakých listech mapy.
O zlatém rounu: Jednou žil král a jeho žena byla z božského rodu. Narodily se jim děti. Chlapec a dívka. Jmenovali se Frixos a Hellé. Král si toho nevážil a vyhnal ženu. Děti dostaly macechu. Ta je ale nenáviděla. Jednou se maceše narodí dva synové. Macecha nechtěla, aby se její synové dělili o královský majetek a tak si na ně něco vymyslila. Svolala tajně ženy a namlouvala jim, že za nedostatek potravy mohou Hellé a Frixos. Řekla jim, že se toho zbaví tak, že děti musí zemřít. Ženy to všem pověděly a lidé se shromáždili pod zámkem a protestovali proti životu dívky a chlapce. Král je musel nechat zavřít do vězení. Druhý den šli k popravišti a najednou se k nim snese zlatý beran, který je nesl nebem. Nesměli se dívat dolů, aby nespadli. Hellé se ale podívala a spadla do moře. Beran se snesl před mramorovým palácem, kde vládl král Aiétés. Chtěl po Frixovi rouno. Král měl z daru radost. Přibil ho hřebíkem na strom a své dceři řekl, ať mu vyčaruje strážce rouna. Frixos zůstal u krále Aiéta a vzal si i jeho dceru za ženu.
Charakteristika postav: Hellé a Frixos jsou nebojácní, nebáli se letět na beranu. Král Aiétés je chtivý, chtěl zlaté rouno.
Tantalos: Žil kdysi král Tantalos. Nebylo tolik králů, kteří jídávali s bohy u jednoho stolu. Tantalos měl syna. Jednou přemýšlel nad tím, zdali jsou bohové vševědoucí. Pozval je na oběd. Nechal zabít svého syna a dal jej bohům na talíř. Bohové se polekali, co jim to král dal k jídlu. Potrestali ho tak, že se nemohl najíst. Bohové znovu dali Pelopovi život. Chyběl mu na lopatce kousek masa, který omylem snědla bohyně Démétér.
Charakteristika postav: Bohové jsou spravedliví, dali králi správný trest. Král je zvídavý, chtěl vědět, jsou-li bohové vševědoucí.

Babička

Napsala: Božena Němcová
Ilustrace: Vladimír Tesař
Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1984.
Kniha má 455 stran a 18 kapitol, které jsou očíslovány. Je pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji spolu s mamkou jeden týden. Doporučila bych ji Dorče, myslím, že by ji mohla zaujmout.
V knize mě zaujalo, jak Božena Němcová popisuje svůj život na Starém Bělidle. Moc se mi líbila, protože tam jsou i stará slova, u kterých jsem se smála. Četla jsem ji, jelikož jsem viděla film a chtěla jsem si ji přečíst. Je zajímavá tím, jak krásně popisuje život prosté ženy.
Literatura: vyprávění
Babička se vydala do Ratibořického údolí na Staré Bělidlo. Tam žila její dcera Terezka se svým mužem a čtyřmi dětmi. Jmenovali se Barunka, Adélka, Vilím a Jan. Babička si je hned oblíbí a prožijí spolu mnoho krásných chvil. Jednou šli děti s babičkou na procházku k altánku a tam potkávají kněžnu s kontesou Hortensie. Ta je pozve na svůj zámek. Další den jde babička s dětmi na zámek. Děti si odcházejí hrát s kontesou a babička zůstává s kněžnou. Společně si spolu povídají o starých časech, jak potkala císaře Josefa II. Kněžna byla spokojena, že si mohla promluvit s někým, kdo jí rozumí. Babička byla velmi dobrosrdečná. To se osvědčilo tím, že pomohla Viktorce, když ji sledoval voják, do kterého se zamilovala. Jednou večer byla strašlivá bouře. V té bouři seděla Viktorka pod dubem, který spadl a zabil ji. Babička pomohla i jiným, např. Kudrnovým, když mu domluvila práci hlídače u paní kněžny, nebo Kristle, aby se mohla provdat s Mílou. Babička byla velmi poctivá a vážila si každého kousku dobra, které ji potkalo. Když popisuje jak po smrti svého muže Jiřího, musela jít s dětmi pěšky z Nisy zpět do Čech a nevěděla, jestli ji rodičové přijmou zpět pod střechu domova. Když šla Barunka do učení, babička se už začínala cítit špatně, jelikož na ní dolehlo stáří. Modlila se, aby uviděla Barunku než umře. Dočkala se. Když Barunka přijede, babička umírá. Babička si přála, aby to Barunka řekla včelám až umře.
Charakteristika: Babička je upřímná, pravdomluvná a dobrosrdečná – pomáhala lidem. Barunka, Adélka, Vilím a Jan jsou poslušní – poslouchali babičku a vážili si jí.