Ondřej Souček
Co se děje na statku
Autoři: Gisela Fischerová, Hannelore Besendorferová a Monika Eiseleová
Ilustrátor: Bob Bampton
Vydalo nakladatelství Svojtka Co. v Praze roku 2008.
Stran: 86
Žánr: vyprávění a příběhy se zvířecími hrdiny
Knížka je zajímavá, protože v ní jsou také hezké obrázky. Četla se mi dobře. Doporučil bych ji všem, kteří mají rádi zvířátka.
Knížka je pro děti od sedmi let. Četl jsem ji dva týdny. Doporučil bych ji Míšovi a Zuzce, protože mají rádi zvířátka.
Kapitoly: Den na statku, Kdo žije na statku, Zvířata, Vozidla a stroje, Co je co na statku
Charakteristika postav: Paní Zemanová byla hodná a pracovitá. Dědeček Zeman byl sedlák, který se staral o zvířátka.
V deset hodin ráno čekala psí máma na svá štěňata. Když přišli, ptala se jich, kde byli. Rek a Flek jí začali vše vyprávět. Byli jsme u kraviček a prasátek. Pak jsme šli za hříbátkem, ale to bylo moc malé, a tak si s námi nechtělo hrát. Když dopovídali, všimli si misek s jídlem a najednou dostali hlad. Jedli hodně rychle a maminka je napomenula. Vedle nich se na ně dívalo koťátko. Další dvě koťata pak vyskočila na střechu boudy. Psí mámě to ale nevadilo. Za chvíli slyšela štěňata traktor a chtěla za ním běžet. Maminka je ale napomenula. Chtěla, aby jí pomohli hlídat dvůr. Později už to ale štěňata nebavilo a zeptali se maminky, jestli je už pustí. Maminka jim to dovolila a řekla jim, ať na sebe dávají pozor.
Krtek a sněhulák
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Autorkou je Hana Doskočilová.
Ilustroval ji Zdeněk Miler. Má 35 stran.
Druh literatury: pohádka
Kniha je pro děti od první třídy. Doporučil bych ji Adélce Pokrývkové, protože má ráda krtečka.
Kniha se mi líbila, protože odmalička mám rád krtečka. Nemá kapitoly, je to jeden příběh.
V zimě většina zvířátek spí, a tak krteček, který se probudil, si neměl s kým hrát. Rozhodl se, že si postaví sněhuláka. Udělal tři sněhové koule a dal sněhuláka dohromady. Sněhulák obživl a stal se krtečkovým kamarádem. Spolu si užívali hodně zábavy. Lyžovali, sáňkovali a klouzali se. Když se ale začala zima krátit, sněhulák začal tát. Krteček zavolal záchranáře zajíce, aby ho odvezl do hor. Když tam dojeli, sněhulák byl už skoro rozpuštěný. Krteček mu dostavěl zbytek těla a řekl mu, aby na něj tady počkal do další zimy. Uběhlo jaro, léto i podzim a byla tu zase zima. Krteček se sněhulákem se opět radostně setkali a užili si tak další celou zimu.
Charakteritika postav: Krteček je hodný, sněhuláka odvezl na hory a tím mu zachránil život. Sněhulák si chtěl si s Krtečkem hrát. Pes sněhuláka odvezl na záchranou službu.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou hezké obrázky. Četl jsem ji týden.
Nejkrásnější pohádky pod polštář
Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2001.
Kniha má 98 stránek. Je pro děti od osmi let. Četla se mi hodně dobře a má krásné obrázky.
Autorka: Věra Skaláková
Ilustrace: Raniowski Podsiedlik
Knihu jsem četl měsíc. Doporučil bych ji Lukášovi, protože má rád dobrodružné pohádky.
Druh literatury: pohádka
Kapitoly: Aladinova lampa, Cínový vojáček, Alibaba a čtyřicet loupežníků, Princezna na hrášku, O kouzelné fazoli, Mášenka a tři medvědi.
Knížku bych doporučil všem co maj rádi dobrodružné knížky.
Charakteristika postav: Aladin je starostlivý kluk, který se stará o sebe a o svou matku. Snaží se vydělavat peníze, aby uživil sebe a matku. Zlý kouzelník se stále snaží překazit Aladinovi plány, aby měl sám nejvíc věcí. Rádce se stále snaží překazit svatbu Aladinovi a princezně. Džin plní všechna přání Aladinovi.
Děj pohádky Aladinova lampa: Jendou žila jedna chudá vdova, která měla syna Aladina. Aladin vydělával peníze, aby si jeho matka odpočinula. Peněz ale nikdy moc nevydělal a Aladin i jeho matka žili v chudobě. Jednou potkal Aladina cizí muž. Říkal mu, že mu pomůže. Aladin muže poslechl a šel s ním. Ten muž uměl kouzlit a odsunul jeden kámen, pod kterým byly schované schody do podzemí, kde bylo zlato a lampa, kterou chtěl přinést ten cizí muž. Bylo tam tolik zlata, že bylo Aladinovi divné, proč chce tu lampu. Aladin mu ji nepřinesl a tak ho ten neznámý kouzelník zavřel do podzemí. Aladin se snažil dostat ven a po tmě naboural do té lampy. Setřel z ní prach a najednou se objevil džin. Ten mu plnil všechna přání. Už nežili Aladin a matka v chudobě. Aladin si přál za ženu princeznu. Sultán to povolil, ale to se nelíbilo rádci. Pořád se snažil překazit svatbu. Jednou do paláce přišel opět ten cizí kouzelník a chtěl vyměnit lampu. Princezna mu ji dala. Zlý kouzelník unesl princeznu i celé království do jeho pouště. Sultán řekl ALadinovi, že musí princeznu do čtyřiceti dnů přivést, jinak mu kat uřízne hlavu. Aladin byl smutný. Objevil však prsten. Ten přeleštil a objevil se jiný džin, který mu princeznu a království vrátil. Sultán byl rád, že je všechno v pořádku a konala se svatba.
Kronika města Kocourkova
Autor i ilustrátor: Ondřej Sekora
Vydalo nakladatelství Albatros Praha v roce 1985.
Druh literatury: pohádka
Je to srandovní knížka. Má 130 stran. Je zajímavá tím, že je v ní spousta srandovních příběhů. Dobře se čte, má velmi dobře zpracovaný děj. Je pro děti od druhé třídy. Četl jsem ji jeden měsíc. Doporučil bych ji Lukynovi, protože má rád srandu.
Některé kapitoly: Kde je Kocourkov a jak se tam jede?, O největší chloubě města Kocourkova, Jak Kocourkovští zvali pana knížete, O otevření nejpamátnější radnice světa, Jak si v Kocourkově opatřili pro radnici světlo.
Charakteristika hlavních postav: Starosta je muž, který si vycpává břicho, aby vypadal vznešenější a chytřejší. Řimbaba je hlídač, který hlídá, aby se nikdo panu starostovi nesmál.
Jednoho dne se ve městě Kocourkov konala obří slavnost. Otvírá se totiž nová radnice. Od rána jsou velké přípravy. Děti stále vyhlížejí průvod, ženy vaří a muži hlídají děti. Když konečně před polednem vyjde průvod, všechen lid se vyhrne ven. Je to velká sláva. Vychází pan starosta a na konci průvodu jde Řimbaba, který na vše dohlíží. Když se průvod blíží k radnici a otevřou se dveře, všichni jsou udiveni. Pan starosta jde číst proslov. Nejdříve ale poprosí muže, kteří drží louče, aby je zhasli, protože se mu špatně dýchá. Muži poslechnou a zadupou obě louče i s kabátem, který chytl nešťastně jednomu muži. Najednou je ale všude tma. Pan starosta nadává, jaktože zde není žádné světlo. Všichni najednou začali světlo hledat. Ale marně. Pak vyrazil dveře Řimbaba, který všem oznámil, že za světlem musí jít ven. Když se všichni přesunuli ven, pan starosta konečně přečetl svůj proslov. Po něm lidé oslavovali.
Nejlepší pohádky od babičky
Autor a ilustrátor: Josef Vyskočil
Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2003.
Počet stran: 145
Žánr: pohádky
Tuhle knížku mám rád proto, že v ní jsou pohádky, které znám. Doporučil bych ji Ádě, protože má ráda pohádky. Dobře se mi četla, má taky moc hezké obrázky. Četl jsem ji dva tři týdny.
V knize je osmnáct pohádek, například Popelka, Malenka, Ošklivé káčátko, Sněhurka Jeníček a Mařenka a spousta dalších.
Jeníček a Mařenka:
Charakteristika postav: Jeníček je malý chlapeček, který se chce postarat o svou sestřičku. Mařenka je velice chytrá a odvážná holčička. Ježibaba je zlá, vykrmuje Jeníčka, aby ho pak mohla sníst.
Jeníček a Mařenka měli chudé rodiče. Každé ráno chodili s otcem do lesa, aby pomohli nasbírat nějaké maliny, lesní jahody, borůvky a houby. Jendou se však ztratili. Byla už tma a Jeníček vylezl na strom. Uviděl světýlko. Běželi k němu, ale bylo už skoro ráno. Uviděli nádhernou chaloupku celou z perníku a čokolády. Jeníček i Mařenka ukousli kousek střechy. Vtom vylezla ježibaba a pozvala děti dál. Když děti vešly, začala se Ježibaba chovat zle. Zavřela Jeníčka do komory a Mařenka musela uklízet. Jeníčka stále vykrmovala nějakými dobrůtkami, aby ztloustl a mohla si ho upéct. Když přišel ten den, Jeníček řekl, že neví, jak se na té lopatě sedí. Ježibaba mu to šla ukázat, ale jak si sedla na lopatu, přiběhla Mařenka a strčila Ježibabu do pece a zavřela ji tam. Jeníček s Mařenkou rychle utíkali, až se dostali k jejich chaloupce, kde je vyhlížela maminka a tatínek.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
To nejlepší z večerníčků
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2005.
V knize je 147 stran. Vyšla k 40. výročí televizního pořadu Večerníček.
Pohádky vybrala a uspořádala Kateřina Závadová.
Ilustrátoři: Adolf Born, Zdeněk Miler, Radek Pilař, Zdeněk Smetana
Autoři: Rudolf Čechura, Václav Čtvrtek, Miloš Macourek a další
V knize je spousta pohádek, které známe z večerníčků, například Bob a Bobek v restauraci, Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek, Jak vodník Čepeček málem přišel o housličky, Jak se Šejtroček stal formanem.
Tuto knížku mám rád a líbila se mi, protože mám rád české večerníčky. Doporučil bych ji Filipovi, protože má rád pohádky. Kniha je pro děti od sedmi let. Četl jsem ji tři týdny. Je zajímavá tím, že obsahuje všechny moje oblíbené večerníčky.
Já jsem si vybral pohádku Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek.
Hlavní postavy: Rumcajs je statečný loupežník, protože žije sám v lese. Manka je moc milá a hodná.
Jednou ráno se Rumcajs probudil a najednou si uvědomil, že nechce žít sám. Řekl si, že udělá prstýnek a hodí ho pod dub, na kterém bude sedět. Ta, která ho najde, se prý stane jeho ženou. Šel na kraj lesa, vylezl na dub a utrhl slunci dva paprsky, z kterých vyrobil prstýnek a hodil ho na zem. Cestou šly Anka a Manka. Anka uviděla, jak se v trávě něco leskne a rychle k tomu běžela. Vzala si prstýnek a v tu chvíli Rumcajs skočil dolů z dubu a řekl jí, že se musí stát jeho ženou. Anka souhlasila. Jenže v tu chvíli se slunce začalo ztrácet za hory a prsten přestal mít svůj lesk. Anka ho zahodila a utíkala pryč. Rumcajs vzal prstýnek a navlékl ho Mance a řekl jí, že se nemá bát, že se ráno zase rozsvítí. Manka by si ho vzala ale i tak a šla bydlet spolu s Rumcajsem do jeskyně.
Malý špalíček pohádek
Autor: František Hrubín
Ilustrace: Jiří Trnka
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1984.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou pohádky, které mi vyprávěla babička. Líbila se mi, jsou v ní i pohádky, které jsem neznal.
Druh literatury: pohádky
Kniha má 200 stran. Četl jsem ji měsíc. Je pro děti od osmi let. Doporučil bych ji Míšovi, protože vím, že by se mu líbila. Je zde 15 pohádek: Malý špalíček pohádek, O Popelce, O oslí kůži, Kráska a zvíře, O pavím králi, O Sněhurce, O Nosáčovi, O Smolíčkovi, O zakleté princezně a další.
Charakteristika postav: Maminka: je starostlivá. Karkulka se nebojí, jde sama lesem. Vlk myslí jen na to špatné.
O Červené Karkulce: Karkulce nese babičce koláče a malinovou šťávu. Šla si namočit nožičky do potoka. Tam potkala vlka. Ten jí řekl, že si spolu dají závod, kdo tam bude dřív. Karkulka šla kolem potůčku a vlk zatím přeběhl křoví a dostal se k babičce. Vzal si její čepec a lehl si do postele.Snědl babičku i Karkulku. Zachránil je myslivec.
O Bílé laňce: Mladá královna chodila ke studánce a tam potkala žábu. Ta jí řekla, že se jí narodí dcera. Králi žába řekla, ať tu dceru hlídá, že nesmí na denní světlo. Dcera se jim narodila a dali jí jméno Jitřenka. Ale nechtěla žít zavřená v zámku, proto onemocněla. Rádce poradil králi, ať ji vezmou ven v noci. Vozili ji v kočáře. Jednou ale usnuli a Jitřenka pohlédla na Slunce. A proměnila se v laň. V lese se jí ujala stařenka. Přes den byla laň a v noci děvče. Jednou ji v lese honil krásný lovec a trefil ji do nohy. Sledoval ji. V noci uviděl, že je to hezké děvče. Objal ji a tím ji vysvobodil.
O oslí kůži: Byl jeden král a ten měl dceru, ale radši měl koně a svého osla, protože pod ním byly každý den zlaťáky. Když král zasnoubil dceru s cizím králem, nechtěla si ho vzít. Ale král měl za ní slíbené koně. A tak si vymyslela, ať jí král ušije troje šaty, ale král to splnil, a tak chtěla kůži z osla, to odmítne. Ale on dal osla zabít. A tak se do té kůže oblékla a utekla. Přišla do království, kde dělala pasačku vepřů. Jendou ale chtěla být hezká, a tak se oblékla do šatů, ale vtom ji viděl místní král. Onemocněl a chtěl, ať mu pasačka upeče koláč. Ona ho upekla a přitom jí upadl prstýnek. Král ho našel a řekl, že si vezme tu, která ho oblékne. Všem byl malý, ale pasačce, která nosí oslí kůži, ne! Oblékla ho a král si i vzal za ženu, protože to byla krásná princezna, která se v té kůži schovávala.
V textu mě zaujalo, že i pohádky co znám, jsou v knížce úplně jinak napsané, Mají totiž jiný děj, než známe z vyprávění.
Lionel Messi – úžasný příběh
Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2015.
Autor i ilustrátor: Michael Part
Kniha má 150 stran a je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji měsíc.
Druh literatury: příběh
Tato knížka se mi líbila, protože je o Messim, kterého obdivuji. Je zajímavá tím, že v ní je spousta věcí, o kterých jsem nevěděl, a které změnily Messimu život.
Knihu bych doporučil Tomínovi, protože hraje fotbal jako já, a mohla by ho zajímat. Je rozdělena do 19 kapitol, které tvoří jeden příběh, například Jak se plní sny, Na konci duhy, Šampionát s rýmou a další.
Hlavními postavami jsou Lionel Messi a jeho rodina, která ho ve všem podporuje.
Ve čtyřech letech, dostal malý Lionel od své babičky první fotbalový míč. Šel si s ním kopat na ulici o zeď domu, protože se bál, že mu starší kluci něco udělají. Jeho babička si jako první všimla, že je velice talentovaný. Došla za trenérem fotbalového klubu v jejich městě. Trenér Mesiho přijal, i když nejdříve nechtěl. Lionel dál trénoval, a měl o něj zájem lepší klub, do kterého přestoupil. Byl šťastný, ale měl problém s tím, že nerostl a tím se trápil. Rodiče i babička se snažili sehnat peníze na léčbu, byla totiž velice drahá. Nakonec jim klub po nějakou dobu peníze dával, ale pak to přestalo. Do Argentiny přiletěl ze Španělska hledač talentů a objevil Messiho. Snažil se o to, aby mohl odcestovat do Španělska. Lionel si to moc přál a vyřešilo by to i jeho zdravotní problém. Lionel a jeho otec přiletěli do Španělska a podepsali s fotbalovým klubem Barcelona smlouvu, i když to nebylo zrovna moc lehké. Lionel se musel odloučit se zbytkem své rodiny. Trénuje však dál a v sedmnácti letech nastupuje na svůj první zápas za A tým Barcelony. A ve čtyřícáté páté minutě střílí svůj první gól. Zvedne ruce nad hlavu a pošle svůj první gól do nebe za babičkou Celií, ženou, díky které se mohl stát tak dobrým fotbalistou.
Charakteristika postav: Lionel je velice talentovaný mladý chlapec, který se snaží dosáhnout úspěchu. Babička Celia je hodná, ale tvrdohlavá paní, díky které Lionel dosáhl úspěchu. Otec je starostlivý, chtěl, aby jeho syn byl zdravý a normální kluk jako ostatní, se vším mu pomáhal. Maminka je nejhodnější osoba z celé rodiny.
Čaroděj Mordydy
Autor: Jan Vrána
Ilustrátor: Josef Lada
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1978.
Počet stran: 90
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsme ji tři týdny.
Druh literatury: lidové pohádky s náměty ruských pohádek
Doporučil bych ji Michalovi, protože by se mu určitě líbila. Je zajímavá tím, že jsem se v ní dozvěděl něco o Rusku. Líbila se mi, protože v ní jsou pohádky, které vůbec neznám.
Některé kapitoly: Chytrák liška, Pes a vlk, Sedm pašáků, Modřínek, Vlk nemehlo, Bílý beránek a další
Charakteristika postav: Alenka je moc hodná, starostlivá holčička, která k sobě i s beránkem vezme i žábu. Beránek se stará o Alenku a radí ji při cestě. Čarodějnice je zlá, chce aby všechny mohla zničit. Žabák je velice chytrý.
Byla jedna Alenka, které umřeli rodiče a ona zůstala bez domova. Seděla na kraji lesa a najednou se u ní objevil beránek. Neplač Alenka, pojď půjdeme do světa spolu. Alenka tedy šla. Šli po cestě, kde se najednou objevilo semínko a o kousek dál srp. Poté přišli ke studánce, kde byl na dně klíč. Šli dál, až došli k malé chaloupce v lese. Jenže byla zavřená. V tu chvíli použili klíč. A skutečně s ním odemkli chaloupku. Druhý den ráno šla Alenka ke studánce pro vodu. Do džbánu ale skočil žabák a prosil ji, ať ho vezme s sebou. V chaloupce žabák, Alenka i beránek přežili zimu. Na jaře zasadila Alenka semínko, z kterého vyrostla nádherná jabloň, utrhla jablíčko a dala kousnout žabákovi, z kterého se stal krásný mládenec. V tu chvíli se ale objevila čarodějnice a všechny unesla. V poslední den, kdy se jich chtěla čarodějnice zbavit, krásný mládenec vzal z Alenčina košíku srp, a když je šla odemknout, mládenec přesekl čarodějnici vlas a ona zmizela. Ten krásný mládenec byl car a vzal si Alenku za ženu a žili spolu s beránkem v krásném paláci.
Neználkovy příhody
Autor: Nikolaj Nosov
Ilustrace: Jaromír Zápal
Kniha má 190 stran.
Vydalo ji Lidové nakladatelství Praha v roce 1984.
Knihu jsem četl měsíc a je pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Filipovi, protože se myslím, že by se u toho smál jako já.
Druh literatury: ruské pohádkové povídky
Je zajímavá tím, že se v ní pořád vymýšlí nějaké nové nápady a je to sranda. Líbila se mi, protože mám rád dobrodružné příběhy a to v téhle knížce jsou.
Některé kapitoly: Koncert, Odlet, Nad oblaky, Smíření, Na plese, Noví známí a další.
Charakteristika postav: Strunka je talentovaný hudebník, který hraje na flétnu. Tubička je malíř, který maluje, co chce a co se mu líbí. Neználek vypadá jako hloupý chlapec, ale přitom je velice chytrý.
Po pádu s létajícím balónem leží Neználek, Strunka a Tubička v nemocnici. Malenky je velice litují a chtějí jim přinést něco dobrého, jenže to jim sestřička zarazí a řekne jim, že oni je nepustí, dokud neodejdou. Malenky tedy odcházejí ke svým přítelkyním, a když kluky pustí, všechny volají sláva, hurá! Potom také zjistí, že Tubička maluje a Strunka hraje na flétnu, kterou neznají, a tak jsou moc zvědavé. Večer jdou před dům, kde Strunka s Tubičkou bydlí a čekají až Strunka začne hrát. Když začne, je to taková nádhera, až se celé náměstí plné malenek roztancuje. V tu chvíli tam přijde i Neználek, který nese Tubičkovi barvy. Chvíli tancuje, ale pak zjistí, že zájem je jen o Strunku, tak se naštve a jde spát.
Manka
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1984.
Počet stran: 174
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji měsíc.
Druh literatury: pohádky
Doporučil bych ji Filipovi, protože by se mu dobře četla. Je zajímavá tím, že v ní jsou pohádky, které jsem nikdy na cédečku neviděl. Líbila se mi, protože v ní je hezky popsaná příroda Jičína.
Některé kapitoly: Jak kněžna uvařila Mance pití. Jak Manka škrtala císařpánovi do fajfky. Jak Manka ládovala králi Frickovi patrony a spousta dalších.
Charakteristika postav: Manka je chytrá, a laskavá, pomáhá Rumcajsovi. Rumcajs je starostlivý, stará se o zajíčky, které nechce opustit. Císařpán myslí jen na sebe, chce si nechat Manku na zámku.
Jednoho dne si šel Rumcajs koupit k Halířovi křesací křemen. Rumcajs Halíře nemohl najít, ale ten byl nakonec na dvorku, kde si lámal hlavu nad dělem, které nefungovalo. Rumcajs se na něj koukl, zatáhl za tkaničku a dělo vybuchlo. Koule, která letěla, vletěla do okna radnice, kde kníže držel kněžně klubíčko vlny. Kněžna poslala dopis císařpánovi, aby něco udělal. Císařpán tedy poslal pro Rumcajse, který ale do Vídně nemohl přijet, protože se staral o zajíce a učil je, jak přežít v lese. Manka tedy šla místo něj. Přišla k císařpánovi do komnaty, kam císařpán nechal přivést všechny soudce. Vymýšlel pro Rumcajse trest. Manka se ale zvedla a podala mu fajfku a v tu chvíli císařpána napadlo, že mu Manka bude škrtat do fajfky sedm let. Manka z toho nebyla nadšená, a tak jí něco napadlo. Večer, když šel císařpán spát, Manka mu šla škrtnout do fajfky. Škrtla tak hodně, až císařpánovi podpálila vousy. To se císařpán naštval a Manka rychle utekla pryč.
Cipísek
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1984.
Počet stran: 160
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji měsíc.
Druh literatury: pohádky
Doporučil bych ji Pájovi, protože by se mu určitě dobře četla. Líbila se mi, protože jsou tam postavy, které znám z dětství.
Kniha má 34 kapitol, například: Jak Cipísek střelil pro sluníčkový paprsek, Jak Rumcajs s Cipískem vystříleli rachejtli, Jak cipísek přechytračil lišku, Jak šel Cipísek do Jičína pro chleba.
Charakteristika postav: Cipísek je hodný, protože všem pomůže. Pekař s pekařkou jsou nešťastní, protože jim nechce hořet pec.
Jednou Manka dostala chuť na kváskový chléb, a tak Rumcajs dal Cipískovi do čepice maliny, aby je dal pekařce za to, že jim dají chléb. Cipísek se vydal na cestu a po cestě potkal ohnivého mužíčka, kterému nehořela záda. Cipísek na něj tedy začal dýchat, až se mu záda zase rozhořela. Ohnivý mužíček mu děkoval a slíbil mu pomoc, když ji bude potřebovat. Cipísek poté přišel do pekárny, kde byli všichni smutní, protože jim nehořela pec. Cipísek si vzpomněl na to, co mu mužíček slíbil a zavolal ho. Ten přiskočil a vlezl do pece, která se krásně rozhořela. Když upekli chleba, dali jeden Cipískovi pro Manku, maliny však nechtěli. Když Cipísek přišel zpět do jeskyně a dal Mance chleba, Rumcajs řekl, ať Manka udělá z malin marmeládu a poté si spolu pochutnají.
Čertice Trucajda
Autorka: Helena Lehečková
Ilustrátor: Václav Kučera
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 2003.
Počet stran: 110
Žánr: pohádky
Kniha se mi líbila, protože tu vystupují zajímavé pohádkové bytosti jako je vodník. Zajímavá je proto, že má zajímavé příběhy. Doporučil bych ji Pájovi, určitě by ho zajímala.
Kniha je pro děti od osmi let. Četl jsem ji měsíc a půl.
Kapitoly: Jak byl čert Vendelín přijat do rodiny, Jak se vodník Leknínek učil hrát na housle, Jak divý muž Diviš došel vysvobození a spousta dalších. Já jsem si vybral kapitolu jak vodník Barvínek pykal za nezvedené dcery.
Charakteristika postav: Vodník je nešťastný, protože se stará o čtyři dcery, které ho pořád zlobí. Mlynář je hodný, chce, aby se vodník zase vrátil zpátky. Žlutěnka, Modřenka, Zelenka, Červenka jsou zlobivé a dělají tatínkovi starosti.
Jednou v rybníce žil vodník, který velice rád sbíral sklo. Jeho rybník byl u sklárny a tak v noci chodil do sklárny tajně pro barevné sklo, které ještě neměl a dával jim za to vždycky nějaký dárek. Pak se mu ale narodily čtyři dcery a ty neustále zlobily. Vodník jim chtěl dát co nejlepší věno a těšil se, až se vdají. Vodnice pořád zlobily a musely se s vodníkem stále stěhovat. Jednou přišly do Žejbra, kde byl hodný mlynář a dovolil jim zůstat. Vodník Barvínek si myslel, že už si vodnice našly ženichy, ale ony topily kluky. Jeden odvážný chlapec se tam v noci vydal a zjistil, že kluky topí vodnice. Rychle běžel do mlýna a vše řekl mlynářovi. Druhý den mlynář mluvil s Barvínkem. Ten se za všechno omluvil a řekl, že půjde dál do jiné vesnice. Když už chtěl vodník skočit do rybníka, mlynář mu řekl, že až se vodnice usadí, že se má vrátit zpátky, že to byl dobrý soused.
Róza, strážné strašidlo
Autorkou je Christina Nostlingerová.
Ilustrátorem je Stanislav Duda.
Nakladatelství: Albatros v Praze roku 1988
Počet stran je 155.
Žánr: příběhy se strašidlem
Kniha se mi líbila, protože tu je spousta srandy, když Róza dělá naschvály. Zajímavá je proto, že Róza není obyčejné strašidlo, které straší děti. Snaží se naopak dětem pomáhat. Doporučil bych ji Lukynovi, protože by se u ní taky určitě smál.
Kniha je pro děti od osmi let. Četl jsme ji tři týdny.
Kapitoly jsou označovány čísly.
Charakteristika postav: Maminkaje starostlivá, myslí všechno dobře. Tatínek se často nervuje a nerad lže. Nasťa má strach, že už Rózu neuvidí. Berta je uklízečka u pana domácího. Pan domáci z Promenádní ulice je chytrý, nenechal se zblbnout.
Ráno se Nasťa probudila a v jejím pokoji byl tatínek. Hned jí řekl, ať jde do školy. Ona ale nešla. Byla totiž smutná a chtěla najít Rózu. Maminka jí teda řekla, ať se hezky obleče, a že s tatínkem pojedou do Promenádní ulice. Nasťa si oblékla kroj a udělala si drdůlek. Sedla s tatínkem do auta a odjeli. V Promenádní ulici vstoupili do domu pana domácího v přestrojení jako fotograf a jeho panenka. Nasťa se Bertě moc líbila. Dovolila jim si vyfotit tu truhlu. To byl důvod, proč sem jeli. Měla v ní být totiž Róza. Truhla však byla otevřená a Róza nikde. To už se probudil pan domácí, který se naštval a vyhodil je ze svého domu pryč. Když přijela Nasťa domů, řekla mamince, že Rózu nenašli a šla plakat do pokoje.
Výprava do země samurajů
Autorka: Mary Pope Osbornová
Ilustrátorka: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 86
Žánr: dobrodružné povídky
Kniha se mi líbila, protože mám rád samuraje. Zajímavá je proto, že je tu spousta dobrodružství, které prožívá Kuba s Aničkou. Doporučil bych ji Pájovi, protože věřím, že by se mu taky dobře četla. Je pro děti od sedmi let. Četl jsme ji tři týdny.
Kapitoly: Zpátky v lese, V zajetí, Divoká řeka, Otevřená kniha, Na východ, Setkání s mistrem, Myší můstek.
Charakteristika postav: Anička je nebojácná a do všeho se hrne moc rychle. Kuba je velice chytrý, vždycky upozorní Aničku na nebezpečí. Nindžové vůbec nemluví, lezou po stromech.
Kuba s Aničkou řekli knize, aby je vzala na místo, které je namalované na stránce. V tu chvíli se ocitli v zemi samurajů. Nemohli tomu uvěřit. Přistáli s magickým domečkem na stromě a koukali se pod strom. Z kapsy u Aničky vykoukla malá myška, která se jmenovala Kaštanka. Kuba řekl Aničce, ať se schová, že by si jí Samurajové mohli všimnout. To se taky stalo. Když ji samurajové viděli, začali rychle běžet. Anička vytáhla provazový žebřík, ale samurajové vyšplhali do domečku po kmenu stromu. V tu chvíli se Kuba začal bát, že Morganu nezachrání. Samurajové nemluvili, ale jenom na ně koukali. V tu chvíli Kuba věděl, že se dostali do zajetí. Samurajové je sebrali a dali do vězení. Kuba s Aničkou uviděli na zemi klíč, odemkli si a zachránili Morganu. Poté utekli. Konečně byli v pořádku doma.
Výprava do deštného pralesa
Autorka: Mary Pope Osbornová
Ilustrátorka: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 86
Žánr: dobrodružné povídky
Kniha se mi líbila, protože mám rád dobrodružství. Zajímavá je proto, že jsem se dozvěděl spoustu informací o pralese. Doporučil bych ji Lukynovi, asi by se mu taky líbila. Je pro děti od sedmi let. Četl jsme ji měsíc.
Kapitoly: Jejda, Nástrahy pralesa, Jsou jich miliony a spousta dalších. Dohromady kapitoly tvoří jeden příběh.
Charakteristika postav: Anička je hodná a hodně mluví. Kuba rád čte a zaznamenává si spoustu informací do svého deníku.
Kubu s Aničkou čekalo další velké dobrodružství a to v deštném pralese. Potřebují najít čtyři věci, aby zachránili Morganu. Pro první z nich se právě musí vydat do pralesa. Vezmou myšku kaštanku a letí domečkem. Čeká je tam spousta nástrah jako třeba armáda mravenců, piraně, krokodýl, zelený had nebo opička. Opička je nakonec moc hodná, protože jim pomůže dostat se z řeky Amazonky, i když nejdřív po nich házela červené ovoce. To červené ovoce nakonec byla ta věc, kterou potřebují pro to, aby zachránili Morganu. Tím ovocem bylo mango. Poté se v klidu mohli vrátit domů.
Výprava za tajemným rytířem
Autorka: Mary Pope Osbornová
Ilustrátorka: Jutta Knippingová
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 85
Žánr: dobrodružné příběhy
Kniha se mi líbila, protože když jsem byl malý, tak jsem si také hrál na rytíře. Zajímavá je proto, že je tu spousta různých dobrodružných akcí. Doporučil bych ji Lukynovi, protože věřím, že by se mu mohla líbit. Je pro děti od sedmi let. Četl jsme ji měsíc. V textu mě zaujalo, že Kuba s Aničkou spadli do příkopu a museli rychle plavat, aby je nesežrali krokodýli.
Kapitoly: Tajemný les, Vodní příkop, V pasti, V bezpečí, Záhadný rytíř a další.
Charakteristika postav: Anička má pro strach uděláno, ale do všeho jde moc rychle. Kuba má rád knížky a vždycky ví, co dělat. Rytíř byl hodný, pomohl dětem.
Druhý den ráno, potom co děti viděly poprvé domeček, nemohl Kuba ani Anička spát. Rozhodli se že, se do něj vrátí. Vylezli nahoru a Anička vzala knihu a otevřela ji na stránce, kde viděla rytíře na koni. Ihned se tam přemístili. Kuba se snažil Aničku zastavit, ale ta běžela za rytířem přes padací most do hradu. Tam ho ale nenašli a šli se kouknout na bál, kde je ale chytil kuchař. Děti utekly a schovaly se. Vešli do skladu a tam našli tajnou cestu, která je vyvedla ven z hradu. Jenže oni spadli do příkopu a museli rychle plavat na břeh, aby je nesežrali krokodýli. Ve tmě se zjevil rytíř v brnění, posadil dětí na koně a odvezl k magickému domečku. Anička otevřela knížku a přála si být zase doma. Když přišli Anička s Kubou domů, tak se převlékli a šli znovu spát do své postele, kde se jim zdálo o rytíři.
Výprava za tajemstvím pyramidy
Autorka: Mary Pope Osbornová
Ilustrátorka: Jutta Knippingová
Knihu vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 85
Druh literatury: dobrodružné příběhy
Doporučil bych ji Pavlovi, protože si myslím, že by se mu dobře četla. Četl jsem ji měsíc. Je pro děti od sedmi let.
Kapitoly: Mňau, Mumie, Další stopa, Nápis na zdi, Dlouhá chodba, Do nitra pyramidy, Krásná Egypťanka, Duch královny Nilu, Vzácný svitek, Zázračná černá kočka a další
Kuba a Anička vylezli ráno do svého domečku na stromě a podívali se na další knihu. Kubovi i Aničce se líbila moc kniha o Egyptě, a tak se tam vydali. Když dorazili na místo, zjevila se jim černá perská kočka, která je zavedla do pyramidy, poté zmizela. Kuba s Aniučkou šli do jednoho z hrobů a po cestě potkali Hutepi. Hutepi byla královnou Nilu a byla tam pohřbená, ale nemohla odejít do dalšího života. Poprosila Kubu, aby jí přečetl písmo na zdi, ale nerozuměl a tak jí ho jenom popsal. Potom Hutepi zmizela. Kuba s Aničkou šli hledat látku, na které byl návod, jak jít do dalšího života a dali ho Hutepi do hrobu. Poté se chtěli vrátit zpátky, ale zabloudili. V tu chvíli se objevila ale zase ta kočka, která je dovedla opět k domečku a Kuba s Aničkou mohli odletět zase domů.
Charakteristika postav: Anička je hodná, všem chce vždy pomoct. Kuba se zajímá o Egypt a vždycky ví, o čem se mluví. Královna Hutepi je starší panovnice, která je už jen v podobě ducha a je moc smutná, protože nemůže odejít do dalšího života.
Kniha je zajímavá tím, že se dozvíme, jak to vypadá v pyramidě. Moc se mi líbila, protože mám Egypt moc rád, a jednou bych se tam chtěl podívat.
Výprava na Měsíc
Autorka: Mary Pope Osbornová
Ilustrátorka: Jutta Knippingová
Knihu vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 94
Knihu jsem četl tři týdny. Líbila se mi, protože mám rád dobrodružství. Je zajímavá tím, že se zde dozíme spoustu nových informací o kosmonautech. Doporučil bych ji Lukynovi, protože by ji taky určitě rychle přečetl jako já.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři týdny.
Charakteristika postav: Kuba v této knížce se docela dost bojí, ale je zodpovědný, protože nechce nechat Aničku samotnou. Anička jde do všeho strašně moc rychle, ale nikdy se nebojí a věří nadlidským schopnostem. Měsíčňan je hodný, pomůže dětem se získáním posledního předmětu pro Morganu. Morgana je šťastná, protože ji Kuba s Aničkou pomohou.
Kapitoly: Měsíčňan, Jízda, Morgana, Ve svitu Měsíce, Skok vysoký, Měsíční králíci, Život na Zemi, Sezame, otevři se, Vesmírný motel, Předmluva
Anička dojde o půlnoci vzbudit Kubu, že chce jít do Morganina domku. Vyšplhali do domečku a našli knihu o Měsíci. Kuba řekl přání a najednou se objevili na měsíční základně. Vydali se tam hledat čtvrtou věc pro Morganu. Nasadili si skafandry a vyrazili na Měsíc. Kuba zapadl do kráteru, ale Anička mu pomohla. Uviděla auto a rozběhla se k němu, že prý tak najdou tu věc rychleji. Najednou se objevil Měsíčňan. Kuba se ho bál, a tak nasedli zpět do auta a odjeli. Za chvíli před nimi přistál meteorit, a tak nemohli jet dál zpět na základnu. Kuba a Anička se rozeběhli a meteorit přeskočili, jenže oba zapadli. Měsíčňan jim pomohl a Kuba mu napsal na papírek, kdo jsou. Měsičňan jim na oplátku namaloval mapu hvězd. V tu chvíli Kuba věděl, že je to čtvrtá věc, kterou potřebují. Vrátili se na základnu, ale nic se nedělo, a tak Kuba spojil hvězdy na papíru a zjistil, že dohromady tvoří myš. Poté mu došlo, že ta myš je Morgana a oni museli jet na Měsíc, aby ji vysvobodili. Morgana byla ráda a moc jim děkovala, že ji vysvobodili. A pak se vrátili zase domů.
Rybaříci na Modré zátoce
Autor: Karel Nový
Ilustrátor: Mirko Hanák
Kniha je pro děti od osmi let.
Počet stran: 100
Kniha se mi líbila, protože vždycky když chodím s dědou nebo tátou rybařit, slyším různé zvuky ptáků. Doporučil bych ji Adéle, protože si myslím, že by ji mohla bavit a určitě by se jí dobře četla. Je zajímavá hlavně proto, že každá kapitola má nějaký jiný příběh.
Žánrem jsou krátké zvířecí pohádky. Knížku jsem četl měsíc.
Charakteristika postav: Všechna mláďata, kterých je pět, jsou velice zvědavá. Maminka je velice starostlivá. Otec se hodně bojí, že se jeho rodině něco stane.
Děj probíhá v malém lesíku. Jednoho dne se matka a otec rybaříci probudí a zjistí, že jejich děti už nespí. Všechny rybaříkovy děti se začaly překřikovat. Rodiče byli překvapeni, že jejich děti se chtějí podívat už ven do úplného světa, protože se jim zdálo, že jsou ještě dost malé. Dohodli se, že ven je vezmou až zítra a odletěli hledat potravu. Když přiletěli, rozhodli se rodiče, že svým dětem dají jména, aby venku jim měli jak říkat a děti byly tak nadšené, že jakmile jim rodiče dali jména, hned usnuly. V noci se otec probudil, protože uslyšel velkou ránu od myslivce a začal mít trochu strach, že své děti nedokáže uchránit, nakonec si ale řekl, že určitě všechno dobře dopadne a v klidu usnul.
Kapitoly: Zima odchází, Jaro je tu!, Zkáza, Let do neznáma, Hledání domova, Přiletěl nepřítel, Tiché kroky, Rodina, Dobrodružství, Výstřely, Psst...
Knihu vydalo nakladatelství Fragmet Praha roku 1980.
Výprava za dinosaury
Autorka: Mary Pope Osbornová
Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Počet stran: 85
Žánrem je dobrodružný příběh.
Kniha se mi líbila, protože Aničce a Kubovi závidím, že mohli vidět dinosaury. Je zajímává tím, že je v ní spousta informací o životě dinosaurů. Doporučil bych ji Lukynovi, protože si myslím, že by se mu určitě zalíbila. Četl jsem ji tři týdny. Je pro děti od sedmi let.
Kapitoly: Domeček na stomě, Punťa, Úžasný let, Hurá domů, Všude knihy, Cesta do neznáma, Zářící medailonek, Údolí dinosaurů, Útěk před nebezpečím a Obří stín.
Charakteristika postav: Anička se do všeho hrne moc rychle, ale vždy dokáže Kubovi pomoct. Kuba miluje knížky a je velice chytrý,
Jednoho dne navečer objeví Anička magický domeček a zavolá Kubu. Vylezou nahoru a zjistí, že je plný knih. Kuba otevře jednu o dinosaurech a hrozně si přál, aby tam byl. Domeček se začal točit a sourozenci najednou byli v zemi dinosaurů. Na zemi pod domečkem byl Pteranodon, to je lítající dinosaurus, je moc hodný, tak mu Anička začala říkat Punťa. Vydali se prozkoumat okolí a potkali další dinosaury. Triceratops připomínal nosorožce a byl to býložravec. Za kopcem se nacházela spousta hnízd s mlaďaty. Anička se je snažila hladit, ale v tu chvíli se objevila matka. Byla to anatosauřice. Nic ale Aničce neudělala. Za chvíli s eobjevil Tyranosaurus rex, a tak Kuba s Aničkou museli utéct. Nahoře Kuba zjistil, že tam zapomněl batoh a šel se pro něj vrátit. Nemohl se ale dostat zpět do domečku, protože vedle něj stál Tyranosaurus rex. Anička to viděla a řekla Punťovi, ať ho zachrání. Nabral ho na svá zádá a doletěli až k oknu domečku. Pak se mohli vrátit domů.
Ilustrátorka: Jutta Knippingová.
Čtyři a půl kamaráda a poklad na školních záchodech
Autor: Joachim Friedrich
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. Praha v roce 2012.
Ilustrátor: Libor Páv
Počet stran: 139
Žánr: dobrodružný příběh
Kniha se mi líbila, protože je o školních záchodech. Je zajímavá tím, že je v ní dost záhad. Doporučil bych ji Pavlovi a Michalovi, protože by se jim mohla určitě líbit. Četl jsem ji dva týdny. Je pro děti od osmi let. V textu mě zaujalo, že chodí zkoušet do divadla.
Kapitoly: Záhadný dopis a zázrak přírody, Kolíček na prádlo a muzikál s helikonem, Jářku, ty máš potíže!, Pusu! Pusu! Pusu!, Papoušek, Skutečný hrdina a falešný hrabě, Falešný buřt, Falešný bankovní lupič a úctihodný umělěc, Požární poplach a ucpaný záchod, Umění jak se naučit chrápat, A umění líbat, Geniální metoda výslechu a vřeštící náhradní matka, Režiséři a instalatéři, Lejstra doby kamenné a zločinečtí příbuzní, Nebezpečný plán a pěkně smrdutá past.
Charakteristika postav: Ferda, Ředkvička, Štefka a Kalle si hrají na detektivní kancelář, protože mají rádi dobrodružství. Hardy hraje ve školním divadle, protože hraje na heligon. Pan Marten je hodný, všem pomáhá.
Ředkvička, Ferda a Štefka stáli na školním dvoře, protože čekali, až jim Ferda sdělí svou novinu. Přestávku měli jenom pět minut. Ferda vytáhl něco z kapsy. Byl to pomačkaný papír. Bylo na měn napsáno: Buď uděláš, co ti říkám, anebo skončíš ve vězení. To byl dopis pro pana Martena. Byl to vyděračský dopis. Prý ho Ferda našel na schodech. Kalle zavětřil případ a mluvil o něm celé dny. Říkali panu Martenovi, že pomůžou toho zloděje chytit. Kallovi vrtalo hlavou, kdo by to mohl být. Ferda vytáhl dopis z kapsy a ještě jednou se na něj podíval. Přišel zloděj a Ferdovi ho vytrhl z ruky a roztrhal. A toho zlodějě honili. Jenže ho nějak nemohli chytit. A najednou mu něco upadlo. Byl to další dopis pro pana Martena. Poznali, že to nebyl dopis, byly to nějaké poznámky. Najednou toho zlodějě chytili a pan Marten se už nemusel bát. A mohl bez stresu dál pomáhat v divadle. A zloděj seděl za mřížemi.