Zuzana Součková

To nejlepší z večerníčků

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze v roce 2005.
Má 147 stran. Vyšla k 40. výročí televizního pořadu Večerníček.
Pohádky vybrala a uspořádala Kateřina Závadová.
V knize byly použity obrázky od několika ilustrátorů, např. Adolfa Borna, Zdeňka Milera, Radka Pilaře, Zdeňka Smetany.
Kapitoly byly vybrány od autorů Rudolfa Čechury, Václava Čtvrtka, Miloše Macourka a dalších.
Kniha je pohádková a obsahuje pohádky, které známe jako večerníčky. Například Jak rákosníček vyhnal z Brčálníka lenost, Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek, Bob a Bobek v restauraci, Jak hajný Robátko odešel z lesa do lesa.
V příběhu o včelích medvídcích se medvídci připravují na zimu. Byla jim zima a tak a chtěli si zalézt do postýlek, ale maminka jim řekla, že si nejdříve musí naplnit hrníčky medem, že je čeká dlouhá zima a neměli by co jíst. Když je konečně naplnili a rozloučili se s kamarády, mohli konečně letět domů do postýlek.
Knížka se mi moc líbí, protože v ní jsou pohádky, co mám ráda. Doporučila bych ji všem, co mají rádi večerníčky. Kniha je pro děti od čtyř let a všechny čtenáře, kteří vyrostli na televizním večerníčku. Četla jsem ji dva týdny.

Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky

Napsal Václav Čtvrtek.
Ilustroval Zdeněk Smetana.
Kniha je obrázková. Je zajímavá.
Četla jsem ji tři týdny.
Kniha je zajímavá obrázky. Obsahuje pohádky. Doporučila bych ji Kristýně, protože se jí líbí takovéto obrázky.
Má sto patnáct stran a dvacet osm pohádek. Je pro děti od čtyř let.
Knížka vypráví o příhodách a dobrodružství Křemílka a Vochomůrky.
Některé pohádky: Jak měli hodiny s jednou ručičkou, Jak otvírali studánku, Jak vařili šípkový čaj, Jak rozbili sluníčkovou basu, Jak zasadili semínko, Jak učesali vílu, Jak zahráli bez basy, Jak měli hodiny se zlou kukačkou, Jak šili kalhoty, Jak rozpálili ohnivého mužíčka.
Kniha se mi líbila. Nejvíc se mi líbila pohádka Jak otvírali studánku. Křemílek a Vochomůrka jsou veselí. Křemílek je hubený a Vochomůrka tlustý.
Jak Křemílek a Vochomůrka šili kalhoty: Jednoho dne se Vochomůrkovi roztrhly kalhoty a Vochomůrka to nevěděl, až mu to Křemílek řekl. Vochomůrka navrhl, že díru zašijou. Navlékl nit do jehly a tak zašíval kalhoty, až jehlu zapíchl do kalhot a povídá: "Tak a už je mám zašitý."

České pověsti

Nakladatelství SID a NERO, Praha 2004
Autorka: Martina Drijverová
Ilustrovala Dagmar Ježková
Kniha má 31 stran.
Jedná se o pověsti z naší historie: Dívčí válka, Horymír, Synové Svatoplukovi, Svatý Václav, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Tatarská princezna, Král Karel IV., Golem, Staroměstský orloj.
Děj Dívčí války:
Po smrti kněžny Libuše se dívkám přestalo dařit. Chtěly se bít jako muži a dokázat, že nejsou jen pro vaření a výchovu dětí. Postavily si Děvín a vyhlásily mužům válku. Učily se bojovat a pak nastal boj s muži. Velela jim Vlasta a Šárka, která připravila o život Ctirada. Potom muži přepadli hrad a Šárku s Vlastou zajali. Ostatní ženy se vzdali.
Charakteristika postav: Ctirad bojoval jako lev, Šárka je proradná, protože vlákala Ctirada do pasti.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi historii. Je určena pro malé děti. Četla jsem ji dva týdny.

Povídání o pejskovi a kočičce

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1987.
Stran: 115
Autor a ilustrátor: Josef Čapek
Druh literatury: pohádky
Kniha je zajímavá pěknými obrázky, proto se mi líbila. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi pohádky. Je pro děti od čtyř let. Četla jsem ji tři týdny.
Názvy některých kapitol: Jak myli podlahu, Jak si pejsek roztrhl kaťata, Jak psali psaní děvčatům do Nymburka.
Když bydleli spolu ještě pejsek a kočička, chtěli být jako lidi, a tak dělali všechno jako oni. Akorát nemohli chodit do školy. Jednou povídala kočička, že mají nějak moc špinavou podlahu. Proto šla na půdu pro kousek mýdla. A to mýdlo položila na stůl. Šla si ven ulovit myšku. Pejsek mýdlo viděl, myslel si, že je to k jídlu, proto mýdlo spolknul. Když přišla kočička a uviděla pejska, řekla: „Pejsku, ty jsi nějak nemocný.“ „Ale nejsem. Já jsem viděl něco na stole a myslel jsem, že to je cukroví.“ „Ale pejsku, ty jsi hloupý, vždyť to bylo mýdlo.“ Tak vzala kočička korunu a šla koupit nové. „Ale čím tu podlahu umyjeme? Nejspíš tebou pejsku.“ A tak kočička umyla celou tu podlahu pejskem. „Ale kočičko, vždyť ta podlaha je mokrá. Tak ji vysušíme tebou kočičko.“ Pejsek tedy tu podlahu vysušil kočičkou. Ale oba byli špinaví, tak se šli vykoupat do necek. Potom se pověsili na šňůru, aby oschli.
Charakteristika postav: Pejsek i kočička jsou hodní, všem rádi pomohou. Hodně často však všechno popletou.

Krtek a sněhulák

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Napsala Hana Doskočilová.
Ilustroval Zdeněk Miler.
Stran: 35
Kniha je pro děti od čtyř let.
Doporučila bych ji Denče a ostatním, kteří mají rádi krtečka.
Kniha se mi líbila, protože v ní jsou pěkné obrázky. Je zajímavá také příběhem o krtkovi a sněhulákovi.
Zvířátkům je velká zima a tak spí. Jen ze sněhu občas vykouknou ouška zajíčků nebo ocásek veverky. A zase honem zpátky. I krtek se chystal k zimnímu spánku, ve světničce měl zásoby na zimu. A hned krtka napadlo válet sudy. Ale s kým, když kamarádi spí. A tak si postavil sněhuláka, aby si s ním mohl hrát. Váleli sudy a jezdili po břiše. Jenže začal roztávat sníh, a tak krteček šel a potkal záchranáře a krtek ho moc prosil, aby je dovezl se sněhulákem k lanovce. A tak zajíc záchranář je dovezl k lanovce. A krtek se sněhulákem jeli lanovkou na kopec do hor a krtek mu dal lyže a šel domů. A když se krtek vyspal, na jaře zamával sněhulákovi a doufal, že se se sněhulákem v zimě zase uvidí.
Žánr: pohádka
Charakteristika postav: Krtek je hodný a nápaditý, protože vymýšlí hry. Sněhulák je hravý, protože si umí hrát. Záchranář je hodný, protože dovezl krtka a sněhuláka k lanovce.
Knihu jsem četla jeden týden.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Knihu uspořádal a ilustroval Karel Franta.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1997.
Kniha má 52 stran. Je zajímavá obrázky a také tím, že v každé pohádce vystupuje čert. Doporučila bych ji všem, kdo mají rádi čerty. Je určena pro děti od 6 do 12 let.
V knize je celkem deset pohádek: Proč blesk neudeří do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku který mele na dně moře, Čert a Káča, Jak Pakala a Tandala napálili čerty, O rychtářovi a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně.
Děj pohádky Proč blesk neudeří do kovárny:
Přišel čert do kovárny a křičí: „Kde je zubař?“ „A proč?“ „Protože mě bolí moc zub.“ „A proč tu není?“ „Protože má angínu.“ „Tak to mi teda ten zub vytrhneš ty.“ „O ne, já jsem kovář a ne zubař.“ Ale pak kovář řekl: „Já ti ho teda vytrhnu.“ Pak se mu koukl do huby a říká: „Máš moc tlustou stoličku.“ A za chvíli dal nažhavit do pece kleště a čekal, až se nažhaví. Kovář mu pak dal kleště do huby a zachytil ten zub a čerta to pálilo, a tak škubnul a zub byl venku. A za chvíli křičí: „Proč blesk neudeří do kovárny?“ A utíkal do pekla.
Charakteristika postav: Čert je zlý, v některých pohádkách někdy i trochu odvážný. Kovář je hodný a hodně odvážný. Tato kniha se velmi dobře čte. Měla jsem ji přečtenou za dva týdny. Chtěla bych ji doporučit Nikole, protože má ráda čerty.

Tajemství proutěného košíku

Autorka: Markéta Zinerová
Ilustrovala: Zdeňka Krejčová
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1978.
Kniha má 300 stran v 64 kapitolách. Patří k dobrodružné literatuře s dětským hrdinou. Doporučila bych ji Sárce, protože ráda čte. Já jsem ji četla jeden měsíc.
Kniha je zajímavá tím, že je stará. Velmi dobře se čte. Je pro děti od osmi let.
Tuto knihu jsem si vybrala, protože už umím dobře číst.
Názvy některých kapitol: Klárčiny starosti na konci léta, U Krásů stěhují, Varuškovic stodola, Na novém místě, Na stohu, Hvězdy rostou na stromě, Přijeli rodiče, Toulavý pes, Klárka se rozhoduje, Setkaní v lese.
Charakteristika postav: Babička je pracovitá, protože ráda pracuje. Vojtíšek je mlsný, protože má rád jenom sladké. Klárka je starostlivá, protože má strach o všechny.
Děj kapitoly Hvězdy rostou na švestce:
Klárčina a Vojtíškova babička zavařovala sklenice s ovocem. Zavařovala třešně, rybíz a ještě chce zavařit jablka. Babička už jde zvenku a nese jablka. Dala je do hrnce oloupané a začala zavařovat. Klárka neslyšela králíky a říkala si, že už jim babička dala seno. Jo ti by se dočkali. Pak Vojta přišel domů a ucítil to, tak honem běžel k plotně a začal mlsat jablka, která babička právě zavařovala. Pak babička vařila večeři a uklidňovala Klárku, že to Vojta stejně nesní, to by musel prasknout. Když už šli všichni spát, Klárka s Vojtou si ještě povídali. A Vojta si přál, aby mohl letět tryskáčem. A Klárka chtěla přinést hvězdu. No hvězdy jsou daleko od nás. Klárka se smála do dlaně. A říkala: „Jak ji vezmeš?“ „No vezmu ji do dlaně.“ A Klárka říkala: „No a malé hvězdy rostou na stromě.“ „To kecáš,“ řekl Vojta, „a na jakém?“ „No, na švestce a když ty Vojto nevěříš, tak se běž podívat.“ A opravdu, mezi větvemi se mihotaly malinké hvězdy. A Vojta s Klárkou je tam opravdu viděli, jak se mihotají. Vojtovi se až zatajil dech. Klárka byla ráda, že budou po prázdninách zase spolu v Praze. Ale k babičce budeme jezdit každé prázdniny. Prostě i na všechny svátky. A Klárka se zeptala Vládi, nechceš chodit k nám do páté třídy. Mě to je jedno. Vojtíšek si zabaloval věci a říkal Klárce: „Budeš mě vodit do školy, maminka to říkala.“ Klárka chtěla Vojtovi odseknout, ale už byli doma.

Taladin

Autorka: Pamela Kavanagh
Kniha je bez ilustrací, což je škoda.
Vydalo ji nakladatelství Pony Club v roce 2005. Má 156 stran. Je určena pro čtenáře od osmi let.
Doporučila bych ji Terezce Holečkové, protože má ráda koně. Mně knihu doporučila Denča, protože věděla, že mě zaujme a měla pravdu. Kniha mě od začátku velmi zaujala tím, že je Mags hodně odvážná a dokázala vyluštit záhady.
V knize je deset kapitol, ale nejsou pojmenované. Celou knihu jsem přečetla za měsíc.
Žánr: dobrodružná literatura s dívčí hrdinkou
Charakteristika postav: Mags je starostlivá, protože má strach o koně a o svou sestru. Leonie je nafoukaná a trochu i hezká, protože se pořád jenom maluje.
Jednou jela Mags ke své sestře na prázdniny do Falkondali. Když Mags šla se svým koněm po pláži, viděla nějaké stopy, ale nikomu to neřekla, nechala si to pro sebe. Druhý den je opět spatřila. Šla skoro po celé pláži. Doma zkoušela něco najít v knize. Neměla ráda záhady. Další den šla zase po pláži a ty stopy tam nebyly. To je veliká záhada. Všechno řekla Leonii. Leonie jí ale neporadila. Čtvrtý den Mags slyšela klapot koňských kopyt. Šla se potichu podívat na pláž a viděla koně. Vždyť to je Taladin! Potom jí došlo, že ty stopy smyl oceán. Záhada je vyluštěna. Vyprávěla sestře, co prožila a že vyluštila záhadu. Leonii to došlo, že ty stopy byly Taladina.
Kniha se velmi dobře čte až na to, že jsou v ní semtam cizí slova. Můžeme se v ní také leccos dozvědět.

Čarodějnice Lilli ve škole

Autor: Pan Knister
Ilustrace: Birgit Rieger
Počet stran: 100
Vydalo nakladatelství Příroda v Bratislavě roku 2007.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní samá kouzla. Velmi dobře se čte, protože je vytištěna velkými písmeny. Doporučila bych ji Dominice, protože trochu špatně vidí.
Žánr: dívčí literatura
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji dva týdny.
Má celkem čtyři kapitoly, jsou označeny římskými číslicemi.
Charakteristika postav: Lilli je hodná, protože chce pomoct paní učitelce. Její bratr je otravný, protože Lili pořád obtěžuje, aby se dozvěděl, jaké to je ve škole.
Byla jednou jedna malá čarodějnice a ta se jmenovala Lilli. Měla mladšího bratra, který ji pořád otravoval, aby se dozvěděl, jaké to je ve škole. Lilli mu tedy o škole vyprávěla. Za chvíli se jí to už nelíbilo, tak šla do svého pokoje. Dala si koště pod kliku, aby za ní nikdo nemohl. Potom vytáhla knihu, kterou si tady zapomněla jedna čarodějnice. Bylo na ní napsáno Lexikon kouzel. Protože Lilli věděla, že k nim přijede pan profesor, hledala kouzla, aby to dobře dopadlo. Ta kouzla si vypsala na lísteček a dvě se z nich naučila. Když se naučila jedno, řekla ho nahlas a najednou plyšáci oživli. Všichni začali řádit a opice se houpala na lustru. A když se naučila to druhé kouzlo, tak ho zase řekla a plyšáci byli zpět na poličce. Ovšem jakmile se Lilli ohlédla za sebe, nevěděla, proč se houpe lustr.
Kniha se mi velmi líbila. Chtěla bych si přečíst další, nové díly.

Luisa a Lotka

Autor: Erich Kästner
Ilustrovala: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004.
Kniha se dobře čte, ale jsou v ní cizí jména.
Žánr: dívčí literatura
Knihu bych doporučila Denče, protože vím, že by ji to zaujalo. Je pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji dva týdny. Má 105 stran a dvanáct kapitol.
Kniha je zajímavá tím, že si Luisa nedá poradit od svých kamarádek a jde za svým srdcem.
Charakteristika postav: Lotka je vyděšená, protože si budou s Luisou podobné. Luisa je nedočkavá, protože se nemůže dočkat další kamarádky. Luisiny kamarádky jsou hrozné, protože navrhují, co Lotce všechno provedou. Paní učitelka je hodná, protože chce Luisu s Lotkou skamarádit.
Jedna dívka byla na táboře a ta se zrovna koupala v rybníku. Najednou je zavolala paní učitelka, ať jdou z vody. Říkala jim, že přijede dalších dvacet dívek. Ta poslední je skoro úplně stejná jako Luisa, akorát má copánky. Pan školník, co tam byl s nimi, jí pomohl s kufry. Luisa se jí zeptala, jak se jmenuje. Ona odpověděla, že Lotka. Luisa se s ní skamarádila. Luisiny kamarádky si povídali, co jí udělají, aby nebyla stejná. Luisa s Lotkou si spolu hráli. Luisa chtěla představit další kamarádky. Když tam došli, jenom poslouchali kamarádky a Luisa s Lotkou tam vběhli a Lotce bylo do pláče, že jí chtějí ustřihnout vlasy. Luisa jim vynadala a utěšovala Lotku. Šli za paní učitelkou, aby je nechaly holky na pokoji. Paní učitelka jim řekla, že je odsadí od stolu. Luisa s Lotkou byly moc šťastné, že je holky nebudou otravovat.
Kniha se dobře čte, protože má velmi dobře zpracovaný děj.

Kronika města Kocourkova

Autor i ilustrátor: Ondřej Sekora
Vydalo nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1985.
Žánr: humorný příběh
Stran: 130
Kniha je zajímavá tím, že Hubeňour se odváží ustřihnout vousatým pánům vlasy. Kniha se dobře čte, protože má velmi dobře zpracovaný děj. Doporučila bych ji Nikole, protože má ráda veselé knížky. Je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji jeden měsíc.
Některé kapitoly: Kde je Kocourkov a jak se tam jede, O největší chloubě města Kocourkova, Jak Kocourkovští zvali pana knížete, O otevření nejpamátnější radnice světa, Jak si v Kocourkově opatřili pro radnici světlo.
Charakteristika hlavních postav: Hubeňour je odvážný, protože ustřihne pánům vlasy. Páni jsou hloupí, protože neumí počítat. Hostinský je hodný, protože pány obsluhoval.
Jednou se sešli vousatí páni před hospodou. Šli si sednout dovnitř. A když si sedli, viděli Hubeňoura, jak pojídá slaninu. Nejdříve si poručili víno, hostinský jim ho přinesl. A potom si poručili slaninu a víno, aby to měli čím zapít. Páni se opili a zírali na Hubeňoura a divili se, proč porad jí slaninu. Hostinský pak přišel a řekl, že zaplatí 12 zlatek. Tak páni počítali, počítal první 1, 2, 3, 4, 5, ale napočítal jen do jedenácti. Ostatní taky napočítali jen do jedenácti, ale ten poslední napočítal do dvanácti. Zaplatili teda hostinskému a šli spát. V noci k nim přišel Hubeňour. Měl s sebou nůžky a všem vousatým pánům ustřihl nejdříve vlasy a pak vousy. Ráno se páni probudili a smáli se jeden druhému a nikdo tomu nevěřil. Tak se šli kouknout do zrcadla a opravdu byli oholeni.

Mach a Šebestová za školou

Autor: Miloš Macourek
Ilustrátor: Adolf Born
Počet stran: 112
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1998. Je zajímavá tím, že Mach a Šebestová se můžou proměnit, na co chtějí. Dobře se čte, protože je krásně napsaná. Je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři týdny.
Žánr: dobrodružné pohádky
Některé kapitoly: O tom jak Mach a Šebestová byli za školou, O tom jak Mach a Šebestová podstoupili oběť pro kamaráda, O tom jak Mach a Šebestová učili Jonatána vzornému chování, O tom jak Mach a Šebestová ovládali přírodní zákony.
Hlavní postavy: Zloději jsou hrozní, protože chtějí ukradnout vrtulník panu Balounovi. Paní učitelka je hodná, protože Machovi a Šebestové odpustila počítání. Pan Baloun je hodný, protože Machovi a Šebestové poděkoval. Čermáková je zlobivá, protože je práskla paní učitelce. Mach a Šebestová jsou hodní, protože pomohli panu Balounovi.
Jednou Mach a Šebestová šli do školy. Mach říká, Šebestová dneska je zkoušení z počtů. Nejradši bych tam vůbec nešla, říká Šebestová. Tak někam půjdeme, řekl Mach. Třeba za školu. Šebestová, to je dobrý nápad, řekl Mach. Tu je cestou viděla Čermáková. Šla také do školy. Mach a Šebestová se proměnili v ptáčky a letěli. Už začínala hodina matematiky. Paní učitelka se ptala, kdo dnes chybí. Pažout řekl Mach a Šebestová, asi mají angínu. Kdepak, nejsou nemocný, viděla jsem je jít za školu. To jim přijde draho, ale počty budou mít stejně. Pan Baloun byl doma a za stromem se domlouvali tři zloději, že panu Balounovi ukradnou vrtulník. V tu chvíli tam letěli Mach s Šebestovou, a když se snažili ukradnout vrtulník, tak je Šebestová proměnila v tři kapesníky. Pak se proměnili v sebe a řekli panu Balounovi, že tři zloději chtěli ukradnout vrtulník. Pak šli druhý den do školy a paní učitelka se šla podívat do učebnice na počty. Přišel tam pan Baloun. Řekl paní učitelce, chci poděkovat Machovi a Šebestové za hrdinský čin. Paní učitelka jim odpustila počty. Pan Baloun jim všechno vyprávěl. Tak jim děkoval před všemi i před panem ředitelem.
Knihu bych doporučila Michalovi Zumrovi, protože čte knihy podobné se stejným počtem stran.

Nejkrásnější pohádky pod polštář

Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2001.
Počet stran: 98
Kniha je pro děti od osmi let. Dobře se čte, má velice dobře zpracovaný děj. Četla jsem ji tři týdny.
Autorka: Věra Skaláková
Ilustrace: Raniowski Podsiedlik
Kapitoly: Aladinova lampa, Cínový vojáček, Alibaba a 40 loupežníků, Princezna na hrášku, O kouzelné fazoli, Mášenka a tři medvědi.
Charakteristika postav: Vojáček je hrdina, protože to všechno vydržel. Baletka je hodná, chránila vojáčka. Šašek je zlý, chtěl baletku a ubližoval vojáčkovi. Kluci jsou zlobiví, protože poslali vojáčka proti vodopádu. Tatínek je hodný, koupil synovi vojáčky. Syn je hodný, protože si hrál s vojáčkem, i když byl s jednou nohou. Prodavač je hodný, protože prodal tatínkovi vojáčky.
Kniha je zajímavá tím, že vojáček a baletka nakonec shoří v ohni.
Žánr: dobrodružné pohádky
Děj pohádky Cínový vojáček:
Jednou tatínek šel do obchodu koupit nějakou hračku. Jeho syn měl totiž narozeniny. Pan prodavač nabídl cínové vojáčky. Tatínek si je koupil, ale nevšiml si, že jeden nemá nohu. Když přišel domů, popřál synovi a dal mu dárek. V něm byli cínoví vojáčci. Hned si s nimi začal hrát. Večer, když musel jít spát, vojáček přihopsal ke krásné baletce. Moc se mu líbila a vojáček se líbil baletce. Jenže byli v místnosti, kde byl zlý šašek a ten pořád škádlil vojáčka. Potom ho hodil do vody. Byl na břehu, a tak se vyškrábal. Uviděli ho dva kluci, ti mu udělali lodičku, dali ho do ní a poslali proti vodopádu. Spadl do vody a chtěla ho ryba sníst, ale rybáři jí vylovili. Vojáček se vrátil domů za svojí baletkou. Syn hodil vojáčka a baletku s ním do ohně a to bylo jejich štěstí. Zůstali jim jenom dva symboly - růže a srdce.

Malý špalíček pohádek

Autor: František Hrubín
Ilustroval: Jiří Trnka
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1984.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pohádky, které znám. Dobře se čte, pohádky mají stručný děj.
Druh literatury: pohádky
Počet stran: 200
Knihu jsem četla dva týdny. Je pro děti od osmi let. Doporučila bych ji Denče, protože má také ráda pohádky.
Pohádek je v knížce celkem patnáct: Malý špalíček pohádek, O Popelce, O šípkové Růžence, O oslí kůži, Kráska a zvíře, O pavím králi, O Sněhurce, O Nosáčovi a další.
Charakteristika postav: Popelka je hodná, pomáhala sestrám. Sestry jsou nafoukané, nic neuměly, jen poroučet. Král je netrpělivý, nemohl se dočkat, až si princ vybere princeznu. Macecha je hrozná, jenom poroučí. Princ je hodný, tančil s Popelkou a vzal si ji za ženu.
Děj pohádky o Popelce:
Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Popelka. Měla dvě sestry, Brigitu a Grizelu. Pořád říkaly Popelko sem Popelko tam. Macecha byla krutá, jenom zadávala jednu práci za druhou. Jednou přišel dopis ze zámku. „Milá paní, zveme vás na ples se všemi vašimi dcerami.“ Druhý den hned začaly přípravy na ples. Popelka se zeptala, zda by mohla jít i ona. „Můžeš, jen když splníš všechno, co máš. Zapni mi šaty! Popelko, namaluj mi pusu!“ A tak to bylo od rána až do plesu. Když přijel kočár pro rodinu, nasedli a jeli do zámku. Tam se sešlo sto dívek. Popelka zatím plakala, že ji nevzali s sebou. V tu chvíli se tam objevila dobrá víla. „Neplač, Popelko, pojedeš taky na zámek.“ Na zámku už se připravovala Grizela a Brigita. Princi se představily a macecha ještě dodala, že to jsou nejkrásnější dívky v celém království. Jenže v tu chvíli se tam objevila Popelka. Princ za ní běžel a požádal ji o tanec. Chvíli tančili a vtom bila půlnoc. Princezna utíkala, jenže na schodech upustila střevíc. Princ se rozhodl - zítra půjdu hledat tu svoji princeznu. Ráno dorazil k rodinnému sídlu. Zaťukal a zeptal se, zda může ozkoušet střevíček. Nejdříve si ho obula Grizela – nepadl jí. Potom Brigita a zase nepadl. Ještě zbývala Popelka a ten střevíček jí padl jako ulitý. Princ vykřikl: „To je moje nevěsta.“ Byla svatba, princ s Popelkou se šli projít do zahrady. A žili šťastně až do smrti.

Čertice Trucajda

Autorka: Helena Lehečková
Ilustrátorka: Lucie Dvořáková
Počet stran: 115
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Literatura: pohádky
Kniha je zajímavá tím, že to na konci vždy dobře dopadne. Dobře se čte. Je pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji tři týdny. Doporučila bych ji Michalu Zumrovi, protože knížka není moc tlustá a lépe ji tak přečte.
V knize je devatenáct pohádek, například Jak byl čert Vendelínek přijat do rodiny, Jak meluzína Větrnice přestala bít do větru, Jak permoník Truhlík přestal zapomínat, Jak se rarášek Očko pomstil lakomému kupci, Jak se vodník Leknínek učil hrát na housle.
Charakteristika jednajících postav: Belzezubka je hodná a hádavá, protože pochválila Čáribabku, že má uklizeno, hádavá proto, že se hádala, kdo má couračku lepší. Čáribabka je šikovná, protože ji pochválila i Belzezubka.
Jednou žil v chalupě dědeček a ten odešel, protože měl zbouranou skoro celou chalupu. Čáribabka přišla k té chalupě a řekla si, že ta by mohla být dobrá a tak se tam nastěhovala. V tu chvíli tam přišla Belzezubka a pochválila ji, že tam má pěkný čurbes. Belzezubka nabídla, že si uvaří něco a že na to někoho přilákají. Čáribabka rozhodla, že to bude nějaká polévka. Pak ji dáme ochutnat někomu, kdo půjde kolem. Vařila a každá si tam dávala, co chtěla. Jednou byla moc osolená, podruhé zase moc kořeněná. To se ani jedné vůbec nelíbilo. Musíme dát hlavy do hromady a pak polévku určitě uděláme, těšily se obě. A opravdu udělaly moc dobrou polévku, ale moc jim bryndala po bradě a tak se rozhodly, že jí dají jméno couračka. Tato polévka se jí dodnes.
Tato kniha se mi velice líbí, prožijete v ní i trochu legrace zvlášť tento díl, který se mi líbil nejvíc, a proto jsem si ho vybrala. Četla se mi velmi dobře a nevadilo ani to, že měla velice malá písmena.
Můj úryvek z knihy a z této pohádky: „No, peklo to není, ale čurbes tu není špatný! A jak je tu nádherně zatuchlo!" pochvalovala si.

Nejlepší pohádky od babičky

Autor a ilustrátor: Josef Vyskočil
Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2003.
Počet stran: 145
Literatura: pohádky
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pohádky z mého dětství. Doporučila bych ji opět Michalovi, protože se v ní naučí lépe číst a možná ho i při tom čtení zabaví. Kniha se dobře čte a ani se při tom nezaškobrtnu. Je pro děti od osmi let. Četla jsem ji jeden týden svému mladšímu bratrovi.
V knize je osmnáct pohádek, například Malenka, Kozlíček, Popelka, Sněhurka, O ošklivém káčátku, Šípková Růženka, Červená Karkulka, Brémští muzikanti.
Charakteristika hlavních postav: Maminka je starostlivá, nechce pustit Karkulku do lesa za babičkou samotnou. Karkulka je neposlušná, protože neposlechla maminku a hodná, že se jde podívat za babičkou. Vlk je zlý, sežral babičku. Babička je hodná, má ráda Karkulku. Myslivec je statečný, protože zastřelil vlka.
Jednou žila maminka a s ní i Karkulka, měla takový čepeček červené barvy, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednou jí maminka řekla, běž, Karkulko a dones babičce bábovku a malinovou limonádu. Karkulka se přistrojila a šla, maminka ji ještě varovala, nikde se nezdržuj. Karkulka šla a šla a najednou potkala vlka. Vlk se jí zeptal, kampak jdeš, Karkulko. Jdu za babičkou, bydlí támhle za lesem. Nechceš jí natrhat ještě květiny? To je dobrý nápad. Vlk zatím běžel a Karkulku předběhl, dorazil k chalupě, vešel a babičku sežral. Za chvíli tam dorazila Karkulka, vešla a zeptala se, babičko, proč máš tak velké oči? To abych tě lépe viděla. Babičko, proč máš tak velké uši? To abych tě lépe slyšela. Babičko, proč máš tak velkou pusu? To abych tě mohl sežrat. Karkulka naštěstí utekla a zavolala myslivce na pomoc. Myslivec vzal pušku a vlka zastřelil. Potom mu rozpáral břicho a babička vyskočila ven. Poděkovala myslivci za záchranu a od té doby tam je cesta bezpečná a nikdo se už vůbec nebojí.

Nejkrásnější pohádky

Autor: Hans Christian Andersen
Ilustrátor: Andrzej Fonfara
Počet stran: 97
Vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2003.
Kniha je pro děti od osmi let. Je zajímavá tím, že mnohé pohádky z ní jsou i zfilmované. Dobře se čte. Je v ní šest pohádek.
Literatura: pohádky
Názvy pohádek: Ošklivé káčátko, Mořská panna, Malenka, Císařovy nové šaty, Sněhová královna, Holčička se zápalkami.
Knihu bych doporučila Nikole, protože si myslím, že má jako já ráda pohádky. Četla jsem ji jeden týden.
Charakteristika postav: Ošklivé káčátko je hodné, protože nikomu neubližuje. Děti jsou zlobivé, chtěly si z káčátka udělat lovecké zvíře. Labutě poradily káčátku, aby se podívalo do vody. Zvířátka na dvorku byla zlobivá, posmívala se káčátku.
Jednou kačena čekala na svá vajíčka, až se z nich vyklubou káčátka. Za chvíli se začala klubat. Ale jedno vejce tam ještě zbylo. Slepice ji poradila, ať ho vyhodí. „Ne ne, já ještě chvíli počkám.“ Po chvíli se začalo klubat. Jenže poslední káčátko nebylo vůbec stejné jako ostatní. Celou dobu se mu zvířátka na dvorku posmívala, jak vypadá. Káčátko to už nevydrželo a odešlo pryč. Po cestě uvidělo rybník, spadlo do něj a zamrzlo tam. Děti ho vysvobodily a vzaly ho domů. Chtěly si hrát na lov. „Káčátko bude nějaké zvíře, kočka bude lovecký pes a my budeme lovci.“ Káčátko rychle vyskočilo z okna. Pozorovalo spoustu labutí a letělo rychle za nimi. Potkali se u rybníka a káčátko tam začalo brečet. Labutě se ho ptaly, pročpak brečí. „Já jsem totiž tak ošklivé.“
„Hm, ošklivé, podívej se do vody, vždyť jsi snad nejhezčí labuťák v celé zemi.“
„No jo, a jak si mě všichni prohlížejí.“ Od té doby je z káčátka labuť a je celá šťastná.

O rezaté veverce

Autor: Daniela Fischerová
Ilustrace: Jaroslav Holeček
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1982.
Stran: 142
Knihu bych doporučila Matoušovi a Sáře, protože četli knížku od Jaroslava Holečka. Je zajímavá tím, že v ní jsou krásné fotografie z přírody. Dobře se čte, protože je o přírodě a já o ní dost vím. Četla jsem ji dva týdny. Je pro čtenáře od deseti let.
Autorka je velmi výborná znalkyně přírody. Ví o ní spoustu zajímavostí. Kniha je moc krásně vypracovaná, proto jsem si ji vybrala. Moc se mi líbí. Jaroslava Holečka musím pochválit, protože nafotil krásné fotografie z přírody, jsou přesně navázány k ději. Je to mnohem hezčí, než sebelépe nakreslené obrázky.
Žánr: naučná literatura z přírody zpracovaná jako příběhy
Vybrala jsem povídání o veverkách – pojednává o tom, co veverky jedí a dělají, když je někdo pronásleduje. Živí se ořechy, houbami, lesními plody a pijí vodu. Veverka rodí živá mláďata. Je to totiž savec. Častým pronásledovatelem je kuna lesní. Chce sežrat živá mláďata, ale nejdříve jejich matku. Veverka brání svá mláďata a je tak čiperná, že utíká před kunou. Veverka má většinou rezatou barvu, a tak se proto tahle kniha jmenuje. Žije v lese. Nemusí mít jen rezatou barvu, ale také ji mají černou. Má dlouhý ocas, kterým kormidluje svůj pohyb. Patří do řádu hlodavců – čeleď veverkovití. Veverky mají své hnízdo na nejvyšším stromu a to je smrk. Veverka váží půl kilogramu.
Názvy kapitol: Začíná jaro, Rezčin jídelníček, Tajné zahrádky pro veverky, Rezek je vyhoštěn, Denní program veverek, Dobrodružství s kunou a další.

Co se děje na statku

Autoři: Gisela Fischerová, Hannelore Besendorferová a Monika Eiseleová
Ilustrátor: Bob Bampton
Vydalo nakladatelství Svojtka Co. v Praze roku 2008.
Stran: 86
Žánr: naučná literatura pro menší děti o farmě
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou popsána zvířata na farmě a různé stroje. Dobře se čte. Doporučila bych ji Denče, protože její děda má také malou farmu. Je pro čtenáře od osmi do dvanácti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Den na statku, Kdo žije na statku, Zvířata, Vozidla a stroje, Co je co na statku.
Charakteristika postav: Sedlák je hodně pracovitý, stále se stará o svá zvířata.
V sedm hodin jde sedlák pustit koně ze stáje. Koně hned vyběhnou a rádi se ráno na čerstvém vzduchu proběhnou. Sedlák dá povel pejskům, aby hlídali koně, aby jim neutekli. Sedlák zatím dělá práci, aby ji měl z krku. Dá koňům čerstvou slámu na podestýlku, aby se jim dobře spalo. Pejsci zatím hlídají koně. Nemusí zas tak moc, jenom musí dávat pozor, aby se jim někam nezaběhli. Koně se pasou na čerstvé trávě – mají z ní své živiny. Je to proto, aby je nebolelo břicho. Odpoledne si většinou lehají do stínu – není jim pak teplo. Uprostřed pastviny mají nádrž s vodou. Když přijde večer, psi naženou koně do stájí, uvelebí se a spí.

Honzíkova cesta

Autor Bohumil Říha
Ilustrovala Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 1983.
Stran 105
Literatura: dobrodružství o prázdninách
Maminka Honzíkovi zabalila kufřík s věcmi a ještě připomněla: „Honzíku, máš tam jednu košili, boty a plátěné kalhoty. Drž si ten kufřík pořád u sebe a nepouštěj ho z ruky.“
„Neboj, mami, budu opatrný,“ řekl Honzík. Když nasedl do vlaku, zavřely se dveře, paní průvodčí zapískala a vlak se rozjel. Maminka Honzíkovi zamávala a Honzík zase mamince. Honzíkovi bylo smutno. Ve vlaku byl sám a pak tam přišel nějaký pán a vyprávěl si s Honzíkem. Jenže v tu chvíli tam přišla paní průvodčí a řekla Honzíkovi, že bude vystupovat. Honzíkovi přinesla kufřík. V tu chvíli byl Honzík u dědečka a babičky. Tady prožil celé prázdniny a zažil mnohá dobrodružství s novými kamarády.
Charakteristika postav: Honzík je milý, vždy je na všechny moc hodný a nikomu nic nedělá. Maminka je starostlivá, nechtěla Honzíka pustit samotného do vlaku. Paní průvodčí je milá a hodná, pomohla Honzíkovi. Pán ve vlaku byl starostlivý, dělal si starost o Honzíka, že jede sám a to poprvé.
Kniha je zajímavá tím, že ji četl také můj táta ve svém dětství. Dobře se čte, i když je stará 27 let.
Knihu bych doporučila Denče, protože by ji mohla číst svému bráchovi jako já. Je pro čtenáře od pěti let. Četla jsem ji jeden týden.
Názvy kapitol: Babička posílá psaní, Ve vlaku, Přišla koza, Ve škole, Družstevní vajíčko, Honzíkův sen a dalších jedenáct kapitol.
Chtěla bych se ocitnout v roli Honzíka, protože je statečný a ničeho se nebojí.

2 * 2 je někdy 5

Autorem je Jiří Žáček, knihu ilustroval Vladimír Nagaj.
Počet stran: 95
Vydalo nakladatelství Albatros a.s. v Praze roku 2004.
Žánr: poezie
Nejvíc se mi líbila báseň Zlá kobyla:
Když jsem byl malý pacholíček,
šlápl mi koníček na malíček...
Nebyl jsem maličký, byl jsem už pacholek,
zkažený rodiči, ze škol i od holek.
Nebyl to koníček, byla to kobyla,
potvora splašená takhle mě dobila.
Nebyl to malíček, šlápla mi na hlavu,
teď ji mám šišatou, sešitou v ústavu.
Když jsem se o holi dobelhal k maštali,
bestie kobylí se ještě řehtaly.
Zkusila jsem sama zarýmovat o sobě:
Bydlím v Lukavici, ráno si navleču rukavici.
Potom jdu do školy s aktovkou na vlasech,
sakra jsem pitomá, mám ji na zádech.
O přestávce hraju fotbal s klukama,
když se zakřičí, hraje se vybika.
Když máme anglinu, řeknu good bay haudujudu.
Potom jdu k babičce, koupím si nanuka
a babička prohlásí, že jsem čaroděj+ka.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou samé srandovní verše. Velmi dobře se čte, hodně jsem se nasmála. Doporučila bych ji Honzovi, Lukášovi a Michalovi, ti se také rádi pobaví. Je pro čtenáře od deseti let. Četla jsem ji za deště o víkendu.
Názvy některých dalších básní: Líbánky, První pusa, Telegramy.