Lucie Štefková

Co dělá vítr, když nefouká

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Počet stran: 61
Autor: Alena Vostrá
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Druh literatury: vyprávění s dětským hrdinou
Kniha vypráví o Míše, která přijede k prababičce na celé prázdniny. Tady zažívá spoustu srandovních příhod. Tak třeba jednou jí spadl chleba s máslem do hnoje, a když ho chtěla vylovit, spadla o močůvky, protože se smekla po slepičinci. Prabička ji pak musela polít šesti konvemi s ledovou vodou. Když pak Míša seděla na slunci, napadlo ji, co asi dělá vítr když nefouká.
Charakteristika postav: Míša je zvědavá popleta, která všechno zamotá a nebo rozbije. Prabička je Míši zkráceně prababička, je někdy trochu přísná, ale také hodná a pracovitá.
Kniha se mi líbila. Líbí se mi, jak Míša vypráví vtipně své příhody a vše vysvětlí až na konci kapitoly.
Kniha je zajímavá tím, že v ní je spousta vtipných příhod.
Úryvek z knihy: Nejdřív jsem se trochu bála, ale když jsem viděla, že vyjíždím silnicí ven už i ze Žižlan, tak jsem radši přestala šlapat, aby se mně to zpomalilo a dalo se obrátit. To se mně skoro povedlo, jenže jak už jsem byla skoro otočená, že pojedu nazpátek, tak mně foukl vítr do oka tiplici, a jak jsem neviděla, tak jsem vlítla do příkopu.
Knihu doporučím Agátce, protože Míša je popleta stejně jako ona.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Knihu jsem četla tři dny.
Názvy kapitol: Ježek s mezerou, Zastav!, Kopeček!, Opakuj to!, Schnu a přemejšlím, Leda ten vítr, Všechno lítá, Konečně mám rozum.

Káťa a Škubánek zase spolu

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2016.
Počet stran: 62
Autor: Hana Lamková
Ilustrátor: Marcela Walterová
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Knihu tvoří sedm příběhů dvou velkých kamarádů. V jednom z příběhů se Škubánek díval na sci-fi v televizi a byl do toho tak zabraný, že si nevšiml myší rodinky, která jim šmejdí po kuchyni. Malý myšák Miki se převlékne jako ve filmu za ufona a Škubánek tomu uvěří. Je z něho nadšený, že mu dá nejen svoje lízátko, ale všechno z lednice. Když se Káťa vrátí ze školy, pejsek se jí hned pochlubí, ale ona mu nevěří a ještě mu vynadá, že musí jít znovu na nákup. Mezitím než se vrátí Káťa z obchodu, přiletí opravdový ufon a ona uvidí, že celý jejich dům bliká a ufon, kterého Škubánek zavřel do lednice, uletěl i s ní.
Charakteristika postav: Káťa je zodpovědná školačka, která se snaží krotit Škubánkovy nápady. Škubánek je Kátin mluvící pejsek, který chodí jako člověk a pořád něco vymýšlí.
Kniha je zajímavá kamarádstvím Káti a Škubánka, protože si krásně rozumí.
Úryvek z knihy: „Ale tahle kulička – ta se vám povedla ze všeho nejvíc,“ obdivoval klubko Luciáš, „ta je jako živá!“ Popohnal klubko tlapkou, skočil po něm a už s ním upaloval přes anglický trávník! Jenže jak běžel s klubkem, všechno se za ním začalo párat, počínaje pleteným plotem a kropenatými slepicemi konče.
Kniha se mi líbila, srandovní příhody hlavně Škubánka mě vždycky rozesmály.
Knihu doporučím Elišce, která mi připomíná Škubánka a Anežce, protože pořád Elišku napomíná jako Káťa napomíná Škubánka.
Kniha je určena pro děti od 5 let a čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla čtyři dny.
Názvy kapitol: Jak se dělá kocour, Jak si ušetřit práci, Pletení, Strašidla přece nejsou, Tajemný host, Pexeso, Škubánek u filmu.

Teta to plete

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015.
Počet stran: 58
Autor: Ivona Březinová
Ilustrátor: Eva Sýkorová - Pekárková
Druh literatury: příběhy pro začínající čtenáře
Teta Běta velmi ráda plete a přitom dětem vypráví pohádky, jenomže je vždy pomotá a kombinuje dvě pohádky do sebe. Nejsrandovější byla pohádka třetí O šípkové Růžence, která byla zakletá zlou vílou ke stoletému spánku, jakmile se píchne do krve. Jednoho dne zůstala v království sama a do zahrady přišel vlk, který škemral, aby ho pustila dovnitř. Myslela si, že je to maminka, a tak otevřela vrata, jenže se lekla a ve zmatku se píchla o trn a usnula i s celým královstvím. Mezitím se domů vrátila máma koza a uviděla svá spící kůzlátka, která se jí nepodařilo probudit, a proto se vydala do zámku pro pomoc. Tam se musela prokousat trním, aby se dostala k Růžence. Když ji olízla, probudila se nejen Růženka, ale i celé království i s vlkem. Toho koza nabrala na rohy, až upaloval kdoví kam. Koza se vrátila za svými dětmi. A rodiče se vrátili i s princem na bílém koni.
Charakteristika postav: Teta Běta je hodná, šikovná a hodně plete a vypráví popletené pohádky. Šárka je hodná a pořád Vašíka napomíná, když přerušuje tetu Bětu. Vašík je hodný, šikovný a pořád se tety ptá, proč je to popletené s jinými pohádkami.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní nakombinované různé pohádky a to dělá tu knihu vtipnou.
Úryvek z knihy: „Tak a teď mi vymeť pořádně pec." Popelka vymetla pec a rozdělala oheň. Pak jí ježibaba přikázala, ať si sedne na lopatu, kterou se do pece vkládá chléb. Těšila se, jak si Popelku upeče. „Ano, hned. Jen... jen co si sním na posilněnou jeden perníček," řekla Popelka polekaně. A než ho snědla, stál před ní najednou princ. "Zabloudil jsem v lese," povídal. „Ale pak jsem vyšplhal na vysoký strom a spatřil v dálce světýlko," pokračoval princ a přitom už nasazoval Popelce perníkový střevíček. "Šel jsem za tím světýlkem a teď jsem tady, abych tě požádal o ruku. Tvoje útlá nožka totiž přesně padne do tohohle střevíčku.“ Ano, ano, vezmu si tě!“ jásala ježibaba a taky si hned zkoušela střevíček.
Líbilo se mi, že kromě pohádek jsou v knížce i vtipné rozhovory tety Běty, Šárky a Vašíka.
Knihu doporučím pro Agátku, která je jako teta a Anežku, která je jako Šárka, co napomíná Agi a Vaška, který je jako Vašík.
Kniha určena pro začínající čtenáře od šesti let. Četla jsem ji týden.
Názvy kapitol: Pohádka první, Pohádka druhá, Pohádka třetí, Pohádka čtvrtá.

Chytrolíni z Hloupětína

Knihu vydalo nakladatelství Slovart Praha roku 2016.
Počet stran: 118
Autor: Jiří Žáček
Ilustrátor: Adolf Born
Druh literatury: dětský příběh psaný formou bajky
Kniha vypráví o obyvatelích města Hloupětína, kteří jsou důvěřiví a skočí každému na nějaký šprým. Tak například pantáta Skočdopole si nechá od trhovce namluvit, že meloun je kobylí vejce a s manželkou na něm pět neděl seděli a pořád se nechtělo vylíhnout. Nebo sázel na radu pana učitele celé koláče, aby se nemusel dřít na poli, kde musí pro trochu obilí orat, hnojit, vláčet, sklízet, mlátit a mlít. Také jednou pytlovali na kopci v sousední vsi vítr, který u nich nefoukal a nemohli tak mlít mouku ve mlýně. Jenže když viděli, že v pytli žádný vítr nepřivezli, dali to za vinu malým dírkám ve tkanině.
Charakteristika postav: Hadrbolec je starosta města, který byl zvolen, protože měl ze všech největší hlavu. Učitel Kopejtko je zdánlivě nejchytřejší občan města, což není pravda. Hostinský Hejhula vlastní hospodu U splašené kobyly, kde se schází zastupitelé města na schůze a vždy mu udělají velkou tržbu.
Kniha je zajímavá tím, jak jsou všichni obyvatelé naivní a nechají si nakukat kdejakou blbost.
Úryvek z knihy: A Prskavec se prodral blíž, napřáhl svou sukovici a rozmlátil skleněnou bedýnku na ciprcampr. Ozval se jekot a strhla se rvačka. Sousedům pod nohama křupají střepy. Hloupětínští rvačky milují a všichni muži rázem pookřáli. Teprve když skončil boj všech proti všem a principál začal zachraňovat zbytky svého majetku, uvědomili si sousedé, že jsou celí poštípaní. Co se to děje? Tážou se. Kdo nás to poštípal?
Kniha se mi líbila, protože jsou v ní vtipné příběhy jako třeba Bleší cirkus nebo Kobylí vejce.
Knihu doporučím Anežce, protože má ráda vtipy a často nám je říká.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla jeden měsíc.
Názvy kapitol: Jak zvolili starostu, Jak stavěli radnici, Jak vyzráli na požáry, Blbouni, Dobře ukrytý poklad, Zabijačkový strom, Z pekla štěstí, Jak pytlovali vítr, Jak pěstovali koláče, Jak stavěli most, Pochodem vchod a další.

Ema a její kouzelná zoo

Vydalo nakladatelství Fragment, ve společnosti Albatros media,a.s. Praha 2019.
Počet stran: 110
Autor: Amelia Cobb
Ilustrátor: Sophy Williams
Druh literatury: příběh pro začínající čtenáře
Knížka vypráví o holčičce Emě, která se svojí maminkou, co pracuje jako veterinářka, žije v malém domku na okraji Záchranné zoo. V tomto díle se blíží Vánoce a v zoo dokončují výběh pro nová zvířátka, která přiváží prastrýček Horác ze svých cest. Všichni netrpělivě čekají, co to bude za nový přírůstek do rodiny. Když z přepravní bedny vykoukne sněžná levhartice Lily se svým mládětem Alim, Ema si je hned zamiluje a skamarádí se s nimi. Na Vánoce pozve maminka na oběd pana ředitele Pinče, který nemá Vánoce moc rád a moc se mu nikam nechce. Ema chodí se svojí maminkou do zoo, kde pomáhá zvířátka krmit a když hrají z rozhlasu vánoční písně, všimne si, že pan Pinč si je tichounce pobrukuje. Nakonec na oběd dorazí a přinese Emě dárek, což je uniforma pro malou ošetřovatelku v zoo. Venku začne sněžit, a tak se Ema vydá ven a jde se podívat na Aliho, který jí s radostí zavede k malým sestřičkám, jenž se právě narodily. Ema jim dá vánoční jména Vločka, Cesmína a Hvězdička. Pana Pinče tato novinka velmi potěší, usměje se a prohlásí, že Vánoce přece jen nejsou tak špatné.
Charakteristika postav: Ema: hodná holčička, která má kamaráda lemurka Montyho, papouška Kiki a levharta Aliho. Lucy je hodná maminka Emy, která se snaží, aby byla Ema šťastná. Prastrýček Horác je hodný prastrýček Emy, který má rád výlety a skoro pořád jezdí na cesty. Pan Pinč: hodný pán a ředitel záchranné zoo, který neměl rád Vánoce, ale nakonec ho Lucy pozvala na oběd a zjistil že nejsou špatné.
Kniha zajímavá tím, že je o přátelství a o záchraně zoo.
Úryvek z knihy: Lila ležela stočená uvnitř a Ali pyšně seděl vedle ní. A mezi nimi se choulili a ospale zívala tři maličká roztomilá koťátka. Měla malinká ouška a růžové tlapičky. Ema vydechla úžasem. „Tohle jsi nám chtěl ukázat. Nemůžu tomu uvěřit, Ali. Ta koťátka se narodila – na Boží hod! A jsou tři! Jsou tak nádherná. A jsou to kluci, nebo holky?“ Kniha se mi líbila, protože je o roztomilých zvířátkách a o úžasné zoo.
Knihu doporučím Anežce a Elišce, protože když jsem jim knihu ukazovala, tak se jim líbila přední strana knihy.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji 14 dní.
Názvy kapitol: Blíží se Vánoce, Nový přírustek, Nervózní šelmy, Zábavné bruslení, Ospalá levhartice, Vzrušující zprávy, Smutné levhartí mládě, a další.

Hvězdný prach - Kouzlo měsíční záře

Vydalo nakladatelství Cpress ve společnosti Albatros Media Brno 2020.
Počet stran: 109
Autor: Linda Chapman
Ilustrátor: Biz Hull
Druh literatury: dobrodružný příběh
Knížka vypráví o holčičce jménem Lucka, která má moc ráda zvířátka a nebojí se jí ani ta divoká. Jednoho dne se skamarádí se svojí novou sousedkou Alegrou a její maminkou Xantou. Když je u Alegry na noc, zjistí, že má její nová kamarádka kouzelnou moc – je to víla, která umí létat. Postupně zjistí, že tyto schopnosti má i Lucka, a tak ji postupně začíná prozrazovat, jak svoji magii ovládat. Na svých nočních výpravách ji Alegra seznámí s dalšími vílami – Fridou a Ellou. Společně pak naučí Lucku, jaké je jejich pravé poslání – chránit přírodu.
Charakteristika postav: Lucka je hodná a šikovná holčička, která třeba na konci vymyslela, jak zachránit les. Alegra je druhá a nová kamarádka Lucky, je hodná. Paní Marková je hodná maminka Lucky. Frida je hodná kamarádka Alegry. Ella je také hodná a šikovná kamarádka Alegry. Xanta je hodná maminka Alegry, která jím vždy vypráví různé příběhy o tom, co dělala.
Kniha je zajímavá, protože je o záchraně přírody a kamarádství.
Úryvek z knihy: Ahoj! Lucka nadskočila leknutím a rychle se otočila. K jejímu překvapení se přes zeď dívala nějaká dívka. Měla středně dlouhé, kudrnaté světlé vlasy a uličnické modré oči, ve kterých to jen hrálo neplechu. „Ty tady bydlíš?“ zavolala na Lucku.
Kniha se mi líbila, protože je to o přátelství a o čištění odpadků v lese.
Knihu doporučím všem čtvrťačkám, protože je o přátelství.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Knihu jsem četla tři dny. Kapitoly jsou očíslované.

Hvězdný prach - Jen uvěřit

Vydalo nakladatelství Cpress ve společnosti Albatros Media Brno 2020.
Počet stran: 110
Autor: Linda Chapman
Ilustrátor: Biz Hull a Mel Grant
Druh literatury: dobrodružný příběh
V tomto druhém díle se Lucka s ostatními kamarádkami věnovaly záchraně vodních hlodavců a trénování svých schopností. Lucka tedy nastřádala v rukách magii, až z jejich prstů vybuchla ohnivá koule. Ta se nedopatřením vymrštila a zapálila suchou trávu a ztrouchnivělý kmen. Situaci naštěstí zachránila Samanta - starší zimní duch - která oheň uhasila deštěm. Xanta požádala Lucku, aby s trénováním své magie počkala, dokud neskončí letní sucha. Také ale poradila Lucce, že s ovládnutím magie by jim mohl pomoci ochranný kámen. S Allegrou společně přemýšlí, že náhrdelník by pro ně mohl být nebezpečný při létání, tak vymyslí, že nejlepší by byly náušnice, ale rodiče jí nechtějí dovolit propíchnutí uší. Lucka je jediná ze čtveřice, a proto je tak zoufalá, že ji napadne nechat si propíchnout uši potají. Allegra ji v tom zadrží a vše si s maminkou vyříkají, když ji přistihne před tetovacím salonem. Následujícího večera se Lucka vydá na slavnost duchů a cestou zahlédne požár. Vzpomene si na reportáž v televizi, kde hasiči likvidovali požáry pomocí řízených vypalování vegetace. Lucce se podaří oheň zastavit, ale padající strom ji poraní na rameni a kotníku a srazí ji k zemi. Allegra s kamarádkami ji objeví a pomohou jí. Během slavnosti jí darují náramek na kotník, který v krámku nechaly vyrobit z vytoužených náušnic.
Charakteristika postav: Lucka je hodná a šikovná holčička, která třeba na konci vymyslela, jak zachránit les a zjistila, že je letní duch, takže umí věci zahřívat a zakládat oheň. Allegra je nejlepší kamarádka Lucky, která umí skvěle létat a umí ovládat vítr, protože je podzimní duch. Paní Marková je hodná maminka Lucky. Frida je zimní duch, který umí vyvolat déšť. Ella je jarní duch, takže umí přimět věci k růstu. Xanta je hodná maminka Allegry, která nechává holky dlouho vzhůru a podporuje je.
Kniha je zajímavá tím, že je o přátelství čtyř holek a hlavně o výpravách na louku, kde si vždy rozdají různé úkoly a pracují.
Úryvek z knihy: Leštěný kámen byl pruhovaný jemňoučkými černými a bílými linkami. Na krátký okamžik pocítila záblesk zklamání. Doufala, že kámen bude purpurový nebo třeba modrý. Ale pak, jak se na něj dívala, ucítila, že se v ní děje něco zvláštního. Kámen jako by se ve sporém světle krámku leskl a zářil. Najednou se ho chtěla dotknout... Tereza jako by jí četla myšlenky. "Na," řekla a natáhla ruku s náhrdelníkem. Lucka uchopila přívěšek do kalíšku z dlaní. Kámen byl hladký a teplý na dotek. "Je nádherný," zašeptala Lucka a potom uviděla cenovku. Devatenáct liber devadesát devět pencí. U srdce ji bodlo zklamání.
Kniha se mi líbila, protože měla napínavý příběh a na konci Samanta dokázala sama uhasit požár v lese.
Knihu doporučím Anežce, protože tam občas ty čtyři holky najdou různá zvířátka v nebezpečí a Anežka je asi největší milovník zvířat na celém světě.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla jeden týden. Kapitoly jsou očíslované.

Neobyčejný deník obyčejné holky

Vydalo nakladatelství Jota Brno roku 2012.
Počet stran: 198
Autor: Lauren Miracelová
Ilustrátor: Zdeňka Nováková
Druh literatury: deník
V každé kapitole píše Viki nějaký zážitek z jednotlivých měsíců. Příběh začíná v březnu desátou oslavou jejích narozenin, která je na téma Halloween, protože strašidla Viki miluje. Celá rodina jí pomůže vyzdobit dům a převléknout se za strašidla. Viki a její kamarádky jdou do sklepa, kde na ně vybafne Sandra v kostýmu čarodějnice. Viki je ze své oslavy velmi nadšená a náladu ji nezkazí ani otrávená Chanttalle. V další kapitole poletí Viki a Sandra samy do New Yorku, protože jejich teta Lucka měla pohlídat své kamarádce byt a chtěla, aby holky něco zažily. V městě navštíví spoustu turistických zajímavostí a také bezdomovců. Viki se jednoho z nich zeptá, jestli nechce colu a teta jí ihned řekne sodu, protože v New Yorku se coca – cole říká soda. Také mu dá pár drobných a má z toho dobrý pocit.
Charakteristika postav: Viki Perryová je hodná holčička, které je už deset let. Tom je hodný a šikovný tříletý bratříček Viki. Sandra je docela hodná starší sestra Viki, která pořád Viki zlobí a dělá si z ní srandu jako třeba, že jí říká ulítlá Vikule kebule. Amanda je hodná a nejlepší kamarádka Viki. Chanttale je namyšlená kamarádka Viki.
Kniha je zajímavá tím, že je psaná jako dívčí deníček.
Úryvek z knihy: A víc příležitostí, aby si z tebe lidi mohli dělat srandu a říkat ti třeba Ulítlá Vikule Kebule. Sandro, neříkej svojí sestře Ulítlá Vikule Kebule, napomenula ji máma.
V knize se mi líbily vtipné příběhy a u toho se doopravdy zasmějete jako ta ulítlá Vikule Kebule.
Knihu doporučím všem holkám ze třídy, kterým je deset, protože tato kniha má čtyři díly a každý díl má napsáno třeba jako tato 10 nebo i 11 a je to vlastně podle toho, kolik vám je let, takže si můžete půjčit z knihovny tyto díly.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let.
Knihu jsem četla tři týdny.
Názvy kapitol: Březen, Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad, Prosinec, Leden, Únor, Březen.

Lucka Luciperka

Vydalo nakladatelství Mladá fronta Praha roku 2014.
Počet stran: 83
Autor: Ivona Březinová
Ilustrátor: Nanako Ishida
Druh literatury: dobrodružné čtení pro děti
Příběh vypráví o holčičce jménem Lucka. Protože vymýšlí neustálé lumpárny a zvoní na cizí zvonky, kamarádí víc s kluky než s holkami, říkají jí Luciperka. Děj se odehrává během večera, kdy po městě chodí Mikuláš, Anděl a Čert. Jenomže na ní ten večer zapomněli. Lucka se bojí, že je to proto, jak zlobí a že nedostane žádnou nadílku, a proto se vydá hledat Mikuláše do města. Aby si dodala odvahu, tak převlékla Čerta za Mikuláše, sebe za čertici a Andělu za andílka se zlatou hvězdou na čele. Venku se Andělína poleká rachotu z petardy a uteče, proto Lucka pošle Čerta, aby ji našel a nikdo z nich se nevrátil. Když se chce rozeběhnout za nimi, narazí do vysokého Mikuláše, který má vousy jako pravé a nos zmrzlý až do červena. Vyptává se jí, co dělá venku sama. Lucka se naopak vyptává jeho, jestli je hodně zlé, když někdo dělá lumpárny. Lucka si uvědomí, že ji mnohem víc trápí zaběhnutí kamarádi, než to, že nedostala žádnou nadílku. Mikuláš jí pomůže s hledáním, ale marně, nakonec pošle Lucku domů v doprovodu anděla Zuzany. Rodiče byli šťastní, že je Lucka v pořádku zpátky doma. Poté se tatínek nenápadně převlékne za Mikuláše, aby jí nadílku vynahradil. A po chvilce tam přijde i tajemný vysoký Mikuláš, který jí přivede ztracené kamarády.
Charakteristika postav: Lucka má přezdívku Luciperka, protože je divoká a zlobí jako čertice. Čert je Lucčin pejsek, kterého Lucka převlékla za Mikuláše. Je celý černý a chundelatý. Andělína je Lucčina kočička, která je celá bílá, strašně líná a Lucka ji převlékla za andílka.
Kniha je zajímavá tím, že příběh se odehrává v jednom jediném dni.
Úryvek z knihy: Lucka už je sice velká holka, jenže sama ven do tmy plné čertovských stínů se přece jen bojí. Ale když bude převlečená za luciperku, žádný v ní nebude hledat světlovlasou Lucii. Ty světlé vlasy Lucku trápí nejvíc. Kdo kdy viděl bloďatou čertici? Na sebe si Lucka vezme mámin krátký kožíšek, to už má dávno vymyšlené.
Kniha je moc hezká, protože je ta nejkratší knížka, kterou jsem doma našla a ještě jsem ji nečetla.
Knihu doporučím autorům, aby tam napsali Lubomír Lucifír a všem holkám, které se jmenují Lucie a zlobí jako já.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Knihu jsem četla dva dny.
Kniha nemá žádné kapitoly.

Kočičí rošťárny a skopičiny

Vydalo nakladatelství Olympia Praha roku 2019.
Počet stran: 168
Autor: Jan Cimický
Ilustrátor: Bedřich Bajer
Druh literatury: pohádka
Kniha vypráví o panu Karešovi, který předvádí různé vtipy v cirkusu jako klaun. Po posledním vystoupení Karešovi řekl Principál, že se musí rozloučit, a dal mu výplatu. Kareš se zeptal Principála, kdy se má ohlásit. A on mu řekl, že se musí rozloučit navždy, protože teď už je doba počítačů. Když šel pan Kareš domů, uviděl, jak se tři koťátka topí v košíku ve vodě. Skočil do vody a zachránil je. Poté si je vzal k sobě domů a dal jim mléko. Pak uslyšel, že někdo řekl, že jim stačí jen trochu chleba. Tak jim dal trochu chleba a šel si sednout ke stolu a snědl si svůj chléb. Byl tak unavený, že usnul u stolu, ale ráno ležel v posteli, zjistil, že ho přenesly ty tři kočky a že všechny umí mluvit. A pojmenoval si je. Bílé říkal Micka, mourovaté Marta a té černé Zuzana. Na konci knihy zaklepal Principál na dveře u pana Kareše a řekl mu, jestli by se k němu nechtěl vrátit, protože ty moderní počítače byly děsné a nikomu se to nelíbilo. Tak se k němu vrátil a najednout tam bylo narváno.
Charakteristika postav: Pan Kareš je hodný pán, který zachránil spoutu zvířátek. Principál je ředitel cirkusu který je docela namyšlený, ale hodný. Micka je hodné koťátko, které je bílé. Marta je hodné mourovaté koťátko. Zuzana je také hodné, ale černé koťátko.
Kniha je zajímavá tím, že je to o koťátkách a hodném panovi Karešovi.
Úryvek z knihy: Pan Kareš se tenkrát vracel skoro po půl roce domů, do takové malé chaloupky na konci vesnice, kde se kdysi narodil a vyrostl.
Kniha se mi líbila, protože je o koťatech a ty já miluju.
Knihu doporučím Anežce, protože má doma koťátka a určitě by se jí líbila.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla tři dny.
Kniha má kapitoly očíslované.

Zlobilky

Vydalo nakladatelství Albatros Praha 2018.
Počet stran: 75
Autor: Martina Drijverová
Ilustrátor: Markéta Vydrová
Druh literatury: pohádky
Kniha vypráví o různých holčičkách, třeba o holčičce a bublině nebo o holčičkách den a noc. A já budu vyprávět o právě těchto holčičkách. Byla dvě dvojčátka a narodila se chvilku po sobě, ta jedna ještě v noci, ta druhá už za dne. A podle toho také měly povahy. Ta denní holčička byla hodná a velmi pomáhala a někdy se z toho rodiče zbláznili, jak moc byla poslušná. Vždy, když se tatínek vrátil z práce tak mu hned donesla pantofle,limonádu a noviny. Snažila se, aby se měli dobře, ale někdy toho měl dost, a tak se zamykal v pokoji. Někdy i maminka. Ta druhá holčička, co se narodila v noci, byla zlobivá. Tatínkovi dala mravence do limonády, schovala pantofle a roztrhala noviny. Vůbec nepomáhala a nic nedělala. Jednou vyslechl stížnosti rodičů kouzelník, který se rozhodl, že jim pomůže. Ráno maminka řekla hodné holčičce, aby nalila smetanu do mixéru. Holčička byla nedočkavá, a tak ten mixér zapnula, jenže vtom se k ní přihnala ta zlobivá a omylem spadly do mixéru obě dvě. Od té doby měla obě dvojčata povahy namíchané, od každého trochu.
Charakteristika postav: Hodné dvojče je velmi hodné a někdy až moc hodné. Zlobivé dvojče je zase velmi zlobivé a někdy to ani nejde vydržet. Maminka je velmi hodná a starostlivá. Tatínek je hodný a šikovný.
Kniha je zajímavá tím, že je v každé kapitole jiný příběh a vůbec to nenavazuje. Ale zato jsou velmi vtipné a poučné.
Úryvek z knihy: Ona ta holčička byla tak kyselá, že šále vůbec nechutnala, proto ji šála zase vyplivla. Bylo to ale ponaučení! Od té doby si holčička vymýšlela už jen pěkně, třeba že potkala velblouda, medvěda a podobně.
Kniha se mi velmi líbila, protože tam jsou různé vtipné příběhy.
Knihu doporučím Agátě, protože jsou v ní různé vtipné kapitoly, třeba o dvojčatech nebo o holčičce, kterou snědla šála, ale naštěstí ji vyplivla.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji jeden den.
Názvy kapitol: Holčička a šála, Holčička a pavouk, Holčička a vodníci, Holčička a kamínek a další.

Příšerné zlobilky

Vydalo nakladatelství Albatros Praha 2014.
Kniha má celkem 88 stran.
Knihu napsala Martina Drijverová.
Knihu ilustrovala Markéta Vydrová.
Druh literatury: humorné příběhy
Kniha vypráví o holčičkách. Některé jsou zlobivé, některé zase hodné, a některé dokonce domýšlivé a lenivé. Já vám budu vyprávět o holčičce a slovech. Byla jedna holčička a ta pořád jenom opakovala po ostatních různá slova, jako třeba: táta,máma, auto pes. Později opakovala i slůvka, která ani ještě říkat nemusela jako: krucipísek, fujtajbl nebo i sakra. A čím byla starší a starší, tak to bylo horší. A čím dál ty lidi poslouchala, začala opakovat i delší slůvka, například tyranosaurus nebo chameleon. Na tom není sice nic špatného. Ale jak rostla a rostla, začala vymýšlet i rýmy jako myška – šiška, veverka – ještěrka, tužky – hrušky a podobně. Na tom sice taky není nic špatného. Ale poté, když už byla velká a nevozila se v kočárku, tak začala říkat i rýmy na to, co říkali ostatní. Třeba když jednou vyděsila výletníky k smrti, kteří hledali hrad. Holčička totiž vykřikla: „Had… had… had!“ Nebo třeba když hledal soused svůj mobil a řekl: „Nevíte kde mám mobil?“, zavolala: „Debil… debil… debil!“ To byla ovšem velká chyba. Protože ten pán se vyznal v kouzlech a holčičce zamrzla ústa. Nemohla už říkat různé rýmy a stala se z ní ozvěna. Rodiče nevěděli, jak jí mají ta ústa zase rozmrazit. Ale tatínek na to přece jenom přišel a řekl: „Je s tebou špatná domluva!“ Holčička v tu chvíli zopakovala: „Omluva… omluva… omluva!“ Určitě to myslela vážně. Protože v té chvíli kouzlo přestalo působit. A mohla zase mluvit jako ostatní děti. A od té doby už neopakovala po lidech žádná špatná slova, už opakovala jen ta dobrá slova.
Charakteristika postav: Holčička je vtipná a někdy až moc zlobivá. Maminka je starostlivá a hodná. Tatínek je šikovný a někdy toho má už dost. Chlapeček je malý a svojí sestře někdy dělá naschvály, ale myslí to dobře.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní různé poučné, ale zároveň vtipné příběhy o holčičkách.
Úryvek z knihy: A skončilo to tím, že na pána, který řekl „Nevíte, kde mám mobil?“, zavolala: „Debil… debil… debil!“
Kniha se mi velmi líbila a občas jsem se i zasmála, protože jsou v knize různé a vtipné příhody holčiček.
Knihu doporučím Agátě a Anežce, protože tam jsou různé vtipné a zároveň poučné příběhy o různých holčičkách.
Kniha je určena pro děti od sedmi let. Ale doporučím ji pro čtenáře od devíti let.
Knihu jsem četla týden.
Názvy kapitol: Holčička a slovo, Holčička a bláto, Holčička a bílá, Holčička a děti, Holčička a oheň, Holčička a řeka, Holčička a kniha, Holčička a lenost a další vtipné kapitoly.

Kocourek se vrací

Vydalo nakladatelství Advent – Orion Praha roku 2011.
Kniha má celkem 66 stran.
Knihu napsala Michaela Hrachovcová.
Ilustrovala: Alice Danielovská
Druh literatury: bajka
Kniha vypráví o kocourkovi, který neposlechl maminku a utekl do lesa. Když šel dál, tak se ztratil. Šel pořád dál a dál a najednou potkal Kolouška. Ten se ho zeptal mile: „Co tady děláš?“ Kocourek řekl, že se ztratil. A Koloušek mu řekl, že mu pomůže, a tak šli za sovou. Ta by to mohla vědět. Když k ní přišli, tak jim řekla: Sice jsem už starší a špatně vidím, ale já tu vidím zajíčka. Kocourek utekl s pláčem, co mu unavené nožičky dovolily. Poté přespal Kocourek u zajíčků. A druhý den tam přišla liška a on utíkal a utíkal. Až vylezl na strom. Poté tam přespal drápkami zarytými do borovice. Další den potkal veverku. Která mu pomohla slézt ze stromu a najít cestu domů. Když přišel kocourek domů, tak se mamince omluvil a šel chytat myši do stodoly, aby nežraly obilí. A potom se šel najíst, protože byl hladový.
Charakteristika postav: Veverka je hodná a šikovná. Kocourek je hodný a neposlušný. Maminka Mourinka je hodná a srdečná. Koloušek je nebojácný a milý.
Kniha je zajímavá tím, že je v ní kocourek, který neposlechl maminku, a utekl mamince do lesa. A poté mu museli pomáhat najít cestu domů.
Úryvek z knihy: Tak ty ses, veverko, taky bála, když jsi byla malá?“ A jak! Ale stačilo vyhnat strach a myslet jen na skok. Brzy jsem se skákat naučila a jsem přitom tak šťastná, že ti to ani vypovědět nedokážu.
Kniha se mi velmi líbila, protože jsou tam koťátka.
Knihu doporučím Anežce, protože by se jí mohla líbit.
Kniha je určena pro začínající čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četla necelé dva dny.
Kniha má čtyři očíslované kapitoly.

Zrzečka pod hvězdami

Vydalo nakladatelství Advent – Orion Praha roku 2016.
Kniha má celkem 85 stran.
Knihu napsala Michaela Hrachovcová.
Knihu ilustrovala Alice Danielovská.
Druh literatury: dobrodružství
Kniha vypráví o zvířátkách a hlavně veverčí rodince. Jednoho dne si veverčí rodinka chystala zásoby na zimu. Sbírali houby, semínka z šišek, bukvice. Když nastávala zima, tak si hráli, dělali samé skopičiny, házeli po sobě sníh. Dokonce si i zabezpečovali pelíšky. Zrzečka se vždy večer dívala na souhvězdí. Lépe se jí potom usínalo. Chodili k jednomu stromku, na kterém bylo plno dobrůtek od dětí. Když už ale byla opravdu zima, tak si šla Zrzečka pro nějaké zásobičky, aby tam pořád nemusela chodit a protože měla hlad. Když tam přišla, tak se lekla, protože jim skoro došly zásoby. Když to zjistila, rychle utíkala za Veveříkem. Ten jí ale řekl, že půjdou za maminkou veverkou. Když k ní přišli, tak jí to všechno řekli, a ona jim odpověděla: „Veverčátka, já s tím nic neudělám, už jste větší a sníte toho mnohem víc.“ Oba si všimli, že je maminka hrozně vychrtlá. Tak šli za jelínkem. A ten jim slíbil, že jim večer udělá hostinu. Když už skoro přišel večer, tak jelínek hledal své zásoby. Ale nemohl je najít. O nějakou chvíli později se to dozvěděla skoro všechna zvířátka. A pomáhala mu ty zásoby najít. Poté tam přišla i divoká prasata a ta už to našla. Když tu hostinu přichystali, přišly i veverky. Tak si každý vzal něco. A všichni byli šťastní.
Charakteristika postav: Maminka veverka je hodná, vše myslí dobře. Veveřík je syn maminky veverky, je šikovný. Zrzečka je hodná, srdečná a zvědavá. Jelínek je velmi hodný a šikovný.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní zvířátka, která si navzájem pomáhají.
Úryvek z knihy: K večeru společně vyšli z doupátka a zamířili na palouček. V bříškách už jim kručelo hlady. Jestlipak pro ně jelínek něco nachystal. Jestlipak pro ně něco má.
Kniha se mi velmi líbila, protože jsou v ní zvířátka, která si navzájem pomáhají.
Knihu doporučím Elišce, protože by se jí mohla líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla necelé dva dny.
Kniha má deset očíslovaných kapitol.

Ariščina dobrodružství

Vydalo nakladatelství Advent-Orion Praha 2016.
Kniha má celkem 92 stran.
Knihu napsala Markéta MÜllerová.
Knihu ilustroval Jaroslav Tichý.
Knihu bych zařadila mezi dobrodružné knihy.
Kniha vypráví o pejskovi Arišce, koťatech a páníčcích. Já jsem se rozhodla, že vám budu vyprávět o Učím se poslouchat a také toho už hodně umím. To jí bylo šest měsíců. kdyby ji to nenaučila, byl by z ní neukázněný pes. Tyto pastevčí psi jsou velice inteligentní. Když končil měsíc duben a začínal květen a všechny stromy, rostliny, začaly růst a vonět, tak panička donesla na zahradu vodítko, lano, klacek a pamlsky. Když začali, tak ji panička naučila povely sedni, lehni, k noze, zuby a pac a jelikož je panička šprýmař, tak ji naučila i mrtvý pes. Poté se jí začal smát kocour Mates. A ona řekla, že si to s ním později vyřídí. Arišku moc klacek nebavil, ale za to přetahování o lano, to bylo zábavné. Arišku hlavně zajímaly různé cizí i známé pachy. Ariška umí otevírat i zavírat dveře, rozsvěcet i zhasínat a dokonce umí i zvonit na zvonek.
Charakteristika postav: Ariška je hodný a neposlušný pejsek. Panička je hodná, šikovná a srdečná. Páníček je také hodný a šikovný. Kocour Mates je neposlušný. Kočička Baruška je hodná a milá.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní zvířátka, která si navzájem pomáhají a jsou v ní vtipné příhody.
Úryvek z knihy: Nastalo léto, byl čas výstav, a tak se páníčci rozhodli, že mě na jednu takovou vezmou.
Kniha se mi velmi líbila, protože jsou v ní zvířátka, která si navzájem pomáhají a jsou v ní i napínavé kapitoly jako třeba Rychle, rychle volejte hasiče!
Knihu doporučím Anežce, protože by se jí mohla líbit a má doma psa.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Knihu jsem četla jeden den.
Kniha má 12 kapitol: Jak jsem jako štěně cestovala čtyři sta kilometrů, Můj kamarád Mates a další.

Recyklované pohádky

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s.
Kniha má celkem 46 stran.
Kniha má více autorů, protože každá kapitola má svého autora, například Ilona Koukalová, Barbora Nesvadbová, Milan Cais nebo Karel Hynek.
Knihu ilustrovala Alena Schulz.
Knihu bych zařadila mezi pohádky.
O Velkém Bílém domě: Jednou o víkendu Střední vzbudila pejska Garpiho, aby si sbalil všechny své plyšáky, protože se stěhují. Garpimu bylo jasné, že podle sbalených věcí se na výlet nejede. Garpi byl docela nešťastný a zoufalý, protože si myslel, že ztratí svého nejlepšího kamaráda Kryštofa a taky park. Garpi přemýšlel o tom, že by mohl utéct, jenomže to by musel žít pod mostem a jíst z popelnicových zbytků. A to jistě nechtěl. Když už chtěli jet, tak se Garpi nasoukal na místo těsně vedle kočárku. A ještě na něho nacpali povlečení a varnou konvici. Když přijeli na místo, tak Garpi spal dole v pokoji vedle kuchyně. Velká měla celé horní patro a Střední má patro hned pod Velkou. A malá Bibi spala s velkou nahoře. Druhý den přijela návštěva, byl to Kryštof a jeho páníčci. Garpi byl hrozně šťastný a taky zjistil, že Kryštof ho bude navštěvovat co nejčastěji. Garpi z byl hrozně nadšený.
Charakteristika postav: Velká je hodná a starostlivá. Střední je šikovná a srdečná. Malá Bibi je malinká a šikovná.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní různé kapitoly, které na sebe nenavazují a každá má svého autora.
„Dneska je velký den, Garpe. Sbal si plyšáky. Všechny. Stěhujeme se“. Tak s těmito slovy mne jednoho víkendového rána Střední probudila.
Kniha se mi velmi líbila, protože jsou v ní zajímavé příběhy.
Knihu doporučím Anežce Kacafírkové, protože by se jí mohla líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četla jeden den.
Názvy některých kapitol: Velký bílý dům, Pohádka o tom, jak se hrášek Kulička těšil na jaro, svět z pytlíku, Celkem šťastná pohádka z odpadků a další, každá kapitola má svého autora.

Pátrání s Agátou - Tajemství modré víly

Kniha má celkem 84 stran.
Knihu napsala T. B. Lloyd.
Knihu ilustrovala Miryam Spechtová.
Knihu bych zařadila mezi dobrodružné příběhy.
Kniha vypráví o holčičce a koňovi, kteří pátrají, kdo je za tím případem o modré víle. Jednoho krásného dne Agáta pořád pšíkala a ostatní si začali myslet, že má rýmu, ale tak to nebylo. Obě holky měly vždy stejný počet copánků. Jednoho dne se vydali do takové staré chatičky po Bettyině tetě. A najednou začalo jejich pátrání. Našli tam obraz Modré víly, která rozhazuje nějaké třpytky. O pár dní později se rozhodla paní učitelka Betty, že uspořádá akci, kde si každý může přinést jakýkoliv obraz. Betty přemýšlela, že by tam mohla vzít ten obraz s vílou. Když byl ten den, tak tam Betty spolu se svým tatínkem donesli obraz. Když ho uviděla paní učitelka, zatvářila se jakoby ho už někde viděla. Když šli domů, tak dala Betty obraz do svého pokoje. Druhý den ráno jela se svým poníkem Betty zase do té chatky. Bylo to tam celé rozhrabané a nikdo nikde. Když šla na zahradu, uviděla jakéhosi zeleného muže. Když za ním chtěla běžet, tak ho sice skoro dohnali, ale utekl přes vodu, což oni nedokázali. O pár týdnů přijela teta, co jí patřila ta chatka u lesa. Když se jí Betty ptala, co je to za obraz a proč když byli na té akci, tak se na něj paní učitelka tak podívala. Teta jí na to řekla, že dříve byli s paní učitelkou blízké kamarádky a že jeden den když si spolu hráli na víly, tak jí řekla, že chtěla, aby ji namalovala jako vílu. Betty se ale stejně zeptala, co je to za ten podivný prášek. Teta jí na to řekla, že to není prášek, ale hvězdy. Když se podívali z okna, tak zase uviděli zeleného mužíčka. Dámy to sice nestihli, ale Agáta ano. Konečně ho chytili a uviděli, že je to žába. A že se ten obraz snažil ukrást, protože v tom obrazu byl klíč od místnosti plné pokladu. A on si myslel, že tam bylo nějaké zlato. Tak to ale nebylo, byly tam jen pohlednice a psaníčka, co si psali ve škole.
Charakteristika postav: Betty je hodná panička Agáty. Agáta je šikovný kůň a mazlíček Betty. Watson je dobrodružný a zvědavý havran. Veverka Herkules je laskavá a roztomilá. Úryvek: „Kam všude jsi dnes strkal ten svůj zobák?“ chtěla vědět Betty. Watson byl totiž velmi zvědavý havran.
Knihu doporučím Agátě, protože je tam pojmenovaný kůň a protože by se jí mohla líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let.
Knihu jsem četla necelé dva dny.
Názvy některých kapitol: Něco je ve vzduchu, Strašidelný dům, Zelené stvoření, Agátina první stopa, Isodořin duch a další
Knihu vydalo nakladatelství Albatros Media, a.s. roku 2016 v Praze.

Neobyčejný deník obyčejné holky

Knihu vydalo nakladatelství JOTA, s.r.o. v Brně roku 2012.
Kniha má celkem 190 stran.
Knihu napsala Lauren Myraceleová.
Knihu ilustrovala Zdeňka Nováková.
Knihu bych zařadila mezi dívčí romány.
Kniha vypráví o holčičce Lauře, která vypráví, co všechno prožila za každý jednotlivý měsíc. Začíná březnem a končí zase březnem. Jednoho dne měla Laura narozeniny, ale říkala si, že v 5. ročníku už by ani do školy nosit bonbóny neměla, tak uspořádala oslavu. Ale měla jednoho hodně zlobivého nepřítele. Byl to Alex Plotkin, toho tam vůbec nechtěla mít, ale musela, protože jí to řekla maminka. Když byli na oslavě, moc si to užili, dokonce i s Alexem. Když ale bylo po oslavě, nikdo jim nepomohl uklidit. Takže to museli zvládnout s maminkou sami, ještě k tomu maminka musela po chvíli do práce, takže to Laura musela uklidit úplně sama. Další den ráno zavolala mamince teta Lucy, která potřebovala pomoct vyklidit nový byt. Laura byla úplně vyřízená, ale nechtěla tetu zklamat. Další den teta volala opět mamince, jestli by jí nemohla znovu Laura pomoci. Laura opět přikývla. Takhle to bylo až do tři čtvrtě měsíce. Když už ten byt konečně vybavili a udělali, zjistili, že jim ještě jedna místnost zbyla a tak se jí teta Lucy zeptala, jestli by tam nechtěla mít pokoj a Laura byla velmi nadšená. A ještě k tomu ji teta za tu velikánskou pomoc vzala do kina a do aquaparku. Když o tom Laura řekla své nejlepší kamarádce Amandě, tak si z té místnosti udělali vlastní pokoj.
Charakteristika postav: Maminka je hodná a starostlivá. Laura je hodná. Amanda je nejlepší kamarádka Laury, je laskavá.
Kniha je zajímavá tím, že v ní nejsou žádné obrázky.
Úryvek z knihy: S narozeninami se to má tak: aspoň tenhle jediný den by se vám mělo všechno dařit.
Kniha se mi líbila, jenom je tam moc stránek a žádné obrázky.
Knihu bych doporučila Elišce protože by se jí mohla líbit a je jí jedenáct.
Kniha je určena pro čtenáře od jedenácti let.
Knihu jsem četla necelý týden.
Názvy kapitol: Březen, Duben, Květen, Červen, Červenec a další.

Polární pohádka

Knihu vydalo nakladatelství Portál, s.r.o. v Praze roku 2017.
Knihu napsala Daniela Krolupperová.
Knihu ilustrovala Michaela Bergmannová.
Kniha má celkem 80 stran.
Knihu bych zařadila mezi pohádky.
Kniha vypráví o Malé vločce, která neposlechla svoji maminku. Jednoho dne se Malá vločka rozhodla, že se snese po větru na zem, jelikož v létě je daleko na severu na ostrově vždy v létě beze sněhu. Protože vždy v létě jedou vědci sem na tento ostrov a zkoumají všelijaká místa. Jenže když vědci uvidí první sníh, hned plují zpět, protože by jim mohlo zamrznut moře. Pracují v červeném domku u mola. Když si vědci všimli Malé vločky, hned si vše sbalili a pluli zpět. Vločku ale odnesl vítr směrem na nějakou úplně jinou loď. Vzadu měla totiž velikou síť plnou ryb a na boku záchranný člun. Najednou se vzadu u ryb objevil lední medvěd, který měl chuť na ryby v síti. Jenže se zdvihl vítr a Malou vločku odfoukl přímo na kajutu. Rybář si poté všiml, že vzadu je lední medvěd. A tak si vzal svoji pistoli a začal mířit na medvěda, ale kvůli větru se mu dostal sníh do obličeje a omylem vystřelil a strefil se do člunu. Dokonce medvěd protrhl síť a všechny ryby zdrhly. Vločka si mezitím našla kamarádku Polární lišku. A spolu jen ta cestovali a najednou uviděli rybářův domeček. Rybář byl stále smutný, protože byl věčně sám. Ale liška a vločka na jejím chvostu, zaběhli s roztrhlou sítí za Kari. Kari uviděla síť a pro sebe si řekla Yngvar. A šla zase dovnitř. Když opravila síť, šla za rybářem. A dokonce si spolu s Yngvarem moc rozuměli a začali z nich být kamarádi. A nakonec se i Malá vločka na velrybě dostala zpátky ke své mamince.
Charakteristika postav: Kari je hodná slečna. Yngvar je šikovný rybář. Polární liška je srdečná a hezká. Malá vločka je neposlušná, ale super.
Kniha se mi velmi líbila, byla super, ale spíše pro menší čtenáře.
Kniha je docela zajímavá, hlavně těmi obrázky, jen bych upravila nosy.
Úryvek z knihy: „Kam jdeme?" volala vločka na lišku, protože byla zvědavá. „Za Kari," houkala za ní liška stroze, jelikož měla v tlamě síť a nemohla klábosit.
Knihu doporučím Anežce, mohla by se jí líbit.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let.
Knihu jsem četla dva dny.
Názvy kapitol: Jak neposlechla maminku, Co medvědi vědí, Veleplavba na velrybě, Polární liška a další.

Detektivové

Vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. v Praze roku 2012.
Kniha má celkem 56 stran.
Knihu napsala Zuzana Pospíšilová.
Knihu ilustrovala Markéta Vydrová.
Knihu bych zařadila mezi dobrodružné příběhy.
Kniha vypráví o pěti klukách, kteří se už jako malí chlapci chtěli stát detektivy. Už od svých osmi let chodili s Kubovým otcem na různé případy. Kluci ve svých jedenácti letech přišli na jeden z případů. Byl to případ z muzea, kde někdo ukradl obraz. A kluci týden a dva dny pátrali a dokonce dovedli policii na stopu. Nakonec se pachatel našel.
Charakteristika postav: Dan je sportovní typ a je chytrý. Tadeáš je také sportovní typ, ale radši si více čte. Kuba je hodný, má rád stejné jídlo jako já. Tom je starostlivý, je to sportovní typ. Vašek je spíše někde zalezlý a hraje hry, ale jinak rád jezdí na kole.
Kniha je zajímavá, tím že každý z kluků má na konci knihy napsané, co rádi dělají, oblíbené jídlo apod.
Kniha se mi líbila, protože byla docela krátká. A dobře se mi četla.
Knihu bych doporučila nějakému klukovi z 5. ročníku, konkrétně asi Vilémovi.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Knihu jsem četla dva dny.
Názvy některých kapitol: Než to začne, Stěhování, Seznámení, Detektivové a další.