Petra Šteflová

Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Knihu vydalo nakladatelství Svoboda-Libertas v Praze 1993.
Napsal Karel Jaromír Erben a ilustrovala Milada Papežová-Kudrnová.
Druh literatury: pohádka.
Děj: Bylo-nebylo. Byl jednou jeden král a ten se ztratil v lese. V lese našel uhlířovu chalupu a zeptal se, jestli může přespat. Uhlíř mu slíbil, že mu ráno ukáže cestu. V noci uhlířova žena porodila syna a u porodu umřela. Uhlíř byl sám a sám. V noci přišly sudičky a chlapci předpovídaly, že si vezme za ženu dceru krále, který u nich spí. Král chlapce koupil a pustil ho po vodě. Jiní lidé ho našli a dali mu jméno Plaváček. Když vyrostl, tak si vzal královu dceru, ale musel pro tři zlaté vlasy děda Vševěda. Přes Černé moře ho převezl převozník. Potom přišel do zámku, kde bydlel děda Vševěda a v komůrce našel jednu sudičku. Poprosil sudičku o tři rady od dědy Vševěda a sudička mu také vytrhla tři vlasy. Král dal za ty vlasy Plaváčkovi princeznu a potom se také vydal k dědovi Vševědovi, ale nakonec se stal převozníkem na Černém moři.
Charakteristika postav: král byl zlý a mrzutý, Plaváček hodný a poslušný.
Na knížce se mi líbily obrázky a to, že byla krátká.
Knížka je určena pro děti od sedmi let. Četla jsem ji jeden den.
Doporučila bych ji Nikole Zubkové a Elišce Řezáčové, protože mají obě rády pohádky.

Národní pohádky

Autoři: Božena Němcová a Karel Jaromír Erben
Ilustrace: Josef Lada
Místo a rok vydání: nakladatelství Junior v Praze roku 1993
Počet stran: 110
Kniha je určena dětem od pěti let. Doporučila bych ji Marii Špásové, protože má ráda pohádky. Četla jsem ji šest dní.
Názvy pohádek: Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Sněhurka, Pták Ohnivák a liška Ryška, Hrnečku vař, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divotvorný meč, O perníkové chaloupce, Lesní ženka, Moudrý zlatník, Princ Bajaja, Sedmero krkavců, O Chytré princezně, O Smolíčkovi.
Vybrala jsem si pohádku O Sněhurce: Žil byl jeden stařeček jménem Ivan a stařenka jménem Marie, kteří neměli žádné miminko. Venku byl lepivý sníh. Ivan se s Marií dívali na děti, jak staví sněhuláka. Ivan řekl Marii, si taky půjdou postavit sněhuláka. Oblékli se a šli ven. Udělali si malý kopeček a na něm postavili malé děťátko. Udělali mu nožky, ručky, hlavu a z kamínků knoflíky, pusu a nos a oči zvýraznili pepřem. Najednou Sněhurka mrkla okem a zadupala nožkami. Marie se na ni usmála a dala jí pusu. Sněhurka rostla a rostla až z ní byla velká holka. Jednou si chtěla hrát, a tak šla s dětmi skákat přes oheň, ale Sněhurka byla ze sněhu. Jednou skočila a nic, podruhé skočila a taky nic. Děti na ni křičely, ať skočí potřetí a Sněhurka skočila a najednou se rozpustila. Děti se všude ohlížely, ale Sněhurka nikde. Marie jí nesla kakao, ale už bylo pozdě, Sněhurka už nebyla. Marie plakala, zavolala svého muže a oba začali plakat. Ale nic jim nepomohlo, Sněhurka už prostě nebyla.
Charakteristika postav: Marie je hodná a nešťastná, protože na konci Sněhurka roztála. Ivan je smutný a hodný, ze začátku nemohli mít s Marií dítě. Sněhurka je statečná, protože skočila přes ohen i potřetí.
Kniha se mi líbila, protože je hubená a má pěkné obrázky. Pěkně se čte, má akorát velká písmena.
Druh literatury: pohádky

České pověsti pro malé děti 2

Napsala: Martina Drijverová
Ilustrovala: Dagmar Ježková
Vydalo nakladatelství SiD a NERo, Praha 2004
Kniha má deset příběhů na 31 stranách.
Literatura: pověst
Kniha je o minulosti naší země.
Názvy pověstí: Dívčí válka, Horymír, Synové Svatoplukovi, Svatý Václav, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Tatarská princezna, Král Karel IV., Golem, Staroměstský orloj.
Příběh o Golemovi začíná tím, jak rabi Low vypracoval z hlíny velkou a silnou postavu. Jmenovala se Golem. Když rabi Low vložil do úst šém - lístek popsaný kouzly, Golem oživl. Dělal vše, co mu rabi Low a jeho žena nařídili. Jen mluvit neuměl. Jednou poslala rabiho žena Golema pro vodu. Když se Golem vrátil, žena se na něj dívala z okna, co vyvádí. Golem chodil s vědry k vodě, ale vyléval vodu před dům. Než voda vyschla, byla všude potopa. Stánkaři se topili, ale Golem pořád nosil vodu. Pak přijel rabi Low a nařídil Golemovi, aby vše uklidil. A tak se taky stalo. Rabi Low Golema zavřel na půdě a už ho nikdy neoživil.
Knihu jsem četla dva týdny, doporučila bych ji čtvrťákům, protože je zajímavá a krátká. Ráda by si ji přečetla Sára Čtveráková, ta se zajímá o to, co se u nás dělo dřív. Líbila se mi, protože je krátká a dobře se čte. Je určena dětem od sedmi let.
Charakteristika jednajících postav: Golem byl poslušný, vše co mu rabi Low nařídil, udělal. Rabi Low byl chytrý, vynalezl a vymodeloval Golema.
Kniha je zajímavá, protože pojednává o minulosti naší země.

Čarodějka Hermína

Napsala: Ann Rocardová
Ilustroval: Francois Ruyer
Počet stran: 42 ve dvou kapitolách
Knihu jsem četla jeden týden. Doporučila bych ji Monice, protože se jí líbí srandovní pohádky. Vydalo ji nakladatelství Fragment v Košicích roku 2005. Je určena dětem od osmi let.
Názvy kapitol: Nepovedený lektvar, Soutěž ve skocích na trampolíně.
Druh literatury: pohádka
Čarodějka vařila lektvar a neměla vejce. Vzpomněla si, že rodiče dvou dvojčat Flipa a Zipa a jejich sestřičky Julči mají kurník. Vzala si ze skříně náhrdelník z červů a sedla si na svůj tryskový vysavač. Flip, Zip a Julča byli doma sami. Mlátili se polštáři a ani si nevšimli, že štěká pes Nestor. Rodiče byli v kině. V zahradě už stála čarodějka Hermína. Šla do kurníku. V kurníku měli slepice, kohouta, prasata a přivázaného psa Nestora. Hermína vstoupila dovnitř a šlapala po prasatech, aby se dostala k vejcím. Vzala si do své kapsy deset vajec a šla nejdřív vyprovokovat psa a pak šla z kurníku ven. Zip, Flip a Julča se šli podívat ven, ale Zip se vrátil do pokoje a vzal kuličky. Venku je hodil pod strom a všichni tři čekali, co se stane. Čarodějka měla vedle stromu vysavač. Šla pro něj, po kuličkách uklouzla a spadla. V tu dobu přijeli rodiče. Čarodějnici se rozbila vejce. Zvedla se a pelášila pryč. Cestou ji kousl do zadnice pes Nestor. Čarodějnice jim řekla, že se stejnak vrátí.
Charakteristika postav: Julča je hodná, protože v tom nenechala Flipa a Zipa. Flip má rád svou sestru. Zip je chytrý, protože vzal kuličky a hodil je pod strom. Čarodějnice Hermína je zlá, protože kradla.
Kniha se mi líbila, protože je krátká a má srandovní obrázky. Je zajímavá tím, že čarodějka Hermína používá hodně kouzel a je velmi zlá. Místo kočky má robodraka Pikolu, který je zas naopak moc hodný.

Velká dobrodružství myšáka Stuarta Littlea

Napsal: E. B. White
Ilustroval: Rudolf Čínský
Počet stran: 103
Druh literatury: dobrodružný příběh
Jednoho krásného dne, když byli Stuartovi tři roky, brzy ráno vstal a šel do obývacího pokoje zjistit, co dnes bude dělat. Nikdo tam nebyl, pouze bílý kocour Snížek, se kterým se začal dohadovat, že má větší svaly než on a aby to dokázal, vylezl na kroužek od rolety, jak to dělají v cirkuse akrobati a chtěl se vyšvihnout nahoru, jenže se mu to nepovedlo. Roleta se dala do pohybu a zavinula Stuarta tak, že se nemohl ani pohnout. Snížek se začal smát a doufal, že tohle ho odnaučí vytahovat se nad jinými svými svaly.
Charakteristika postav: Snížek je hodný kocour, ale někdy umí být i zlý, protože si nenechá všechno líbit. Stuart je hodný myšák, který není moc rozumný a rád se vytahuje před ostatními.
Vydalo nakladatelství Mladá léta, s.r.o. Bratislava roku 2002.
Kniha je zajímavá tím, že malý myšák nebydlí v myší díře, ale v domečku s rodinou Littlových a kocourem Snížkem. Velice dobře se mi četla, protože má docela velká písmena a jedna kapitola má většinou jen tři strany. Doporučila bych ji Sáře Čtverákové, protože se jí líbí zajímavé knížky. Je určena dětem od osmi let. Četla jsem ji patnáct dní.
Názvy kapitol: V odpadu, Domácí problémy, Ranní hygiena, Cvičením ke zdraví, Záchranná akce, Lehký vánek, Závod plachetnic, Margalo, Bezprostřední nebezpečí, Jaro, Automobil, Ve třídě, Amesův přívoz, Večer na řece, Přímo na sever.

Kniha džunglí

Autor a ilustrátor: Walt Disney
Vydalo nakladatelství Junior v Praze roku 2001.
Druh literatury: pohádka
Celá knížka vypráví o malém klukovi Mauglím a jeho přátelích.
Počet stran: 20
Jednoho dne připlula malá loďka. Loďka se zasekla o kámen a zůstala stát. V ní ležel malý kluk zabalený v dece. Jednou šel kolem řeky panter Baghíra, a zahlédl lidské dítě. Nemohl ho tam nechat, a tak do člunu vlezl a vytáhl ho na břeh. Panter Baghíra si vzpomněl, že nedaleko žije vlčí rodinka a že ona by se o něj postarala. Vlči rodinka byla na lovu, Baghíra šel do jejich jeskyně a položil tam malého kluka. Baghíra se schoval za listí a čekal, co se stane. Za chvilku se vrátila vlčí rodina domů. Malí vlci se k němu hned hrnuli a pošťuchovali ho. Kluk se na ně usmíval. Vlci malému klukovi říkali Mauglí. Chlapec rostl a rostl, vše dělal po vlcích, drbal se za uchem, olizoval se a naučil se překulit na záda a dělat mrtvého. Potom se musel Mauglí rozloučit s vlky a odejít s Baghírou. Protože ho čekalo nebezpečí, velký tygr Šér ho chtěl sežrat. Ale Baghíra ho odnesl do bezpečí za svým přítelem Balů. Mauglí se probudil a utekl pryč za opicemi. Tam s nimi tancoval a dováděl. Baghíra a Balů ho sháněli, ale nikde nebyl. Mauglí za chvilku přišel za svými dvěma přáteli. Pak to dobře dopadlo a Mauglí si s Baghírou a Balů užívali legraci.
Charakteristika postav: Balů je hodný medvěd, s kterým si Mauglí hrál a chránil ho. Baghíra Mauglího zachránil. Mauglí je dobrý, ale někdy neposlušný, protože utekl pryč. Vlci se o něj postarali. Šér chtěl Mauglího sežrat.
Kniha je zajímavá tím, že je o malém klukovi, který žil v džungli. Líbila se mi, protože je krátká a je v ní hodně dobrodružství. Doporučila bych ji Báře, protože se jí líbí pohádky. Je určena dětem od osmi let. Četla jsem ji jeden týden.

Čtyřnohý zachránce

Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2005.
Autor: Julia Boehme
Ilustrace: Heike Wiechmannová
Druh literatury: příběh
Doporučila bych ji Monice, protože má ráda koně. Je zajímavá tím, že je o dívce, která prožívá se svým poníkem spoustu legrace a zábavy. Je určena dětem od osmi let. Kniha se dobře čte, protože má větší písmenka. Četla jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Skvělé vyhlídky, Nalezenec pro dědu, A jede se!, Na mořském dně, Noční dobrodružství, Skvělý postřeh, Dvojité pihy, Jízda bahnem, Dusno, Stopovaná, Pozdě!, Záchrana na poslední chvíli, Tulení kmotry, Daník a Robík, Překvapení, Koňská láska.
Paní učitelka přála dětem krásné prázdniny. Týna dostala od dědečka za pěkné vysvědčení dalekohled, který se jí bude hodit k moři, až pojede s ponym. Bratr Martin dostal od dědečka kompas, který bude určitě používat na cestu k moři. Týna šla s mamkou do Safariparku. U pokladny byla klec s černým ptákem loskutákem a na kleci bylo napsáno: "Postarejte se o mě někdo o prázdninách, jmenuji se Karlík." Dědeček už jednoho loskutáka má ještě jeden se mu bude hodit. Hned ráno se jelo k moři. Týna počkala na svůj Ponyclub, až dorazí. S Týnou jeli Tomáš, Jitka, Anička, Klára, Jakub a cvičitelka Hana. Konečně přijeli k moři, tam je čekalo velké dobrodružství. Svoje místo měli na seně. Z toho dobrodružtví mají na co vzpomínat.
Počet stran: 152
Charakteristika postav: Dědeček je hodný, protože dal Týně a Martinovi dárek. maminka je milá, že dala dědovi loskutáka. Týna je dobrá kamarádka.
Kniha se mi líbila, protože je o koni a je napínavá.

Bronzový poklad

Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2001.
Počet stran: 147
Počet kapitol: 13
Názvy kapitol: Na Vltavě, Medvědi, Zachráněný, Tajený zločin, Do světa, Dobrodružná cesta, Po Veliké řece, Tři kupci, Povídka třetího večera, Zlaté údolí, Válka a mír, Vysvětlený zločin, Půltřetího tisíce let.
Druh literatury: dobrodužné vyprávění z pravěku
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučila bych jí Martinovi a Zdeňkovi, protože čtou podobné knihy.
Napsal: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Skrček ještě netušil, co mu hrozí. Teprve, když byl mladý, měl svého kamaráda, jmenoval se Červenka. Červenka byla sojka. Malý Skrček potkal za křovím svého otce. Ten uviděl, že má u sebe Červenku. Malý Skrček se těšil, až bude velký tak, že bude sám lovit zvěř a chodit za Červenkou. Otec v levé ruce držel klec. Skrček se chtěl do té klece podívat a odendat cíp, ale otec si klec přendal do pravé ruky. v té kleci byl orel.
Kniha se mi moc líbila, je zajímavá, protože je o pravěku. Četla jsem ji dva týdny.
Charakteristika postav: Červenka je hodná sojka, pomáhala Skrčkovi. Skrček je smutný, protože se nemohl kamarádit s Červenkou. Otec synovi nechtěl ukázat, co je v kleci. O svou rodinu se dobře staral.

Čarodějnice školou povinné

Napsala a ilustrovala: Jill Murphyová
Počet stran: 97
Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2009.
Celá knížka pojednává o mladé dívce Mildred Virválové. Vše začalo tím, že se všichni sešly v učebně. Přišla slečna Metlová s mladou a docela i hezkou dívkou. Jmenovala se Enid Blínová. Metlová zavolala Mildred, aby provedla Enid po celé škole. "Když splníš tento úkol mohla by si se stát zodpovědnou členkou naší společnosti." Druhého dne, když zazvonil čarodějnický budíček, přiblížila se k Mildredinu pokoji Maud. Mildred se otřásla zimou a hodíla přes sebe deku. Maud si chtěla s ní promluvit o té nové Enid. Děti měly ranní hodinu zpěvu. Enid zpívala falešně, že se tomu Mildred musela smát. Slečna Metlová vyhodila Mildred do věže. Mildred sešla po schodech dolů a uviděla z okna na vrcholku kostela opičku. Mildred zahlédla, že opička má Milddredin klobouk. Mildred se hned opičku pokoušela dostat dolů z kostela. Mildred došla do svého pokoje pro své koště, ale málem z něj hned spadla. Opička skočila na koště a podala Mildred klobouk. Mildred s opičkou pomalu slezli dolů. Maud se tvářila divně, protože to ona udělala tu opici. Paní Krákavá Mildred vynadala, že si do školy nesmí tahat zvířata. Maud věděla, že by měla Mildred průšvih, a tak se Maud přiznala. Že očarovala černou kočku.
Druh literatury: dívčí pohádkový příběh
Knížku bych doporučila holkám, které mají rády čarodějnické pohádky, konkrétně Marii, protože se jí líbí pohádkové příběhy.
Kniha se mi líbila, protože je zábavná a i v některých částech napínavá. Četla jsem ji sedm týdnů. Knížka je určena dětem od devíti let.
Charakteristika postav: Slečna Metlová je hodná a někdy rozzuřená, nesnáší, když Mildred zlobí. Mildred a Maud jsou hodné, i když někdy zlobivé. Enid je hodná, ale moc nemluví.

Piráti (Děsivé dějiny)

Vydalo nakladatelství Egmont v Praze roku 2006.
Autor: Terry Deary
Ilustrace: Martin Brown
Druh literatury: pirátská příručka
Doporučila bych ji mým spolužákům z 5. ročníku, například Tomášovi, Honzovi, Dominikovi a Zdeňkovi, protože by se o pirátech dozvěděli více jako já. Je zajímavá tím, že se člověk dozví více o tom, jak žili piráti. Je to napínavá a vzrušující knížka. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Počet stran: 94
Knihu jsem četla pět dnů.
Názvy kapitol: Piráti a tresty, Vyvěste vlajky, Krutá kořist, Tvrdá taktika, Záludné zbraně a dalších jedenáct kapitol.
Jak víme, piráti jsou zlí a krutí. Příběhy o pirátech jsou děsivé a strašidelné. Já jsem se dozvěděla, jak piráti zabíjeli svojí kořist a jak přepadali lodě. Piráti pluli po moři celý život. Nikdy nežili na pevnině. Je více druhů pirátů, a proto spolu taky věčně zápasí. To pak mají zlámané ruce, nohy, anebo mají přes oko pásku. Piráti měli oblíbeného mazlíčka papouška a rádi pili rum. Holandský pirát Jan vyplouval se svou posádkou berberských pirátů. Zeptal se svého nejlepšího přítele, proč by měli kupovat otroka z Islandu. Jeho přítel odpověděl, že jsou hodně otužilí. Kapitána Basila Hooda zatkli v roce 1713 u pobřeží střední Ameriky. Byl to nejznámější pirát, protože zabil spoustu lidí. Jen málo pirátů dokázalo vyloupit španělské galeony, lodě naložené zlatými poklady. Nemocní muži byli kapitánovi k ničemu, proto nemocné muže zabíjel a házel z lodě. Pokud pirátům hrozí nebezpečí útoku ze strany jiné lodi, musí se většina pirátů rozdělit na dvě skupiny, aby postříleli co nejvíce mužů z druhé lodi. Piráti dnes už nežijí, protože zahynuli a je od nich klid.
Charakteristika: piráti jsou zlí, lakomí, krutí, bohatí, strašidelní, okrádají jiné lodě, jsou ověšení zlatem a kameny.
Kniha se mi moc líbila, protože byla zajímavá a napínavá.

Frankensteinův mrakodrap

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2006.
Autor: Thomas Brezina
Ilustrace: Petr Urban
Druh literatury: dobrodružný příběh
Doručila bych ji Monice Kolářové, protože má ráda dobrodružné příběhy. Je určena dětem od deseti let. Je zajímavá tím, že je o čtyřech kamarádech, kteří potkali spoustu dobrodružství. Zaujalo mě, že děti byly statečné.
Počet stran: 107
Počet kapitol: 24, například Frankensteinův mrakodrap, Tajné patro, Podivné zakázky, Frankenstein žije, V poslední vteřině, Teta Patricie, Porucha, Večírek nestvůr, Osudný polibek?, Minus třicet stupňů.
Čtyři kamarádi jedou na prázdniny za tetou Patricii do New Yorku. Nastoupili do výtahu a zmáčkli tlačítko G. Jenomže se to nějak přeházelo a s dětmi jel výtah dolů. Děti se bály. Tina zmáčkla znovu pětkrát za sebou písmeno G. Vjeli do nějakého patra. Děti vystouply. Tina každý krok kontrolovala výtah, jestli stojí na místě. Dominik si vzpomněl, že teta Patricie má číslo pokoje 3106. Děti vlezly do pokoje s číslem 3106. Teta tam byla v růžovém, protože měla ráda růžovou barvu. Děti s tetou letěly vrtulníkem na Hallowen. Viděli tam Frankeisteina. Děti ho prozkoumávaly, ale zjistily, že to je muž z kliniky převlečen za Frankeisteina. Potom jeli společně zpět výtahem, ale výtah se zastavil a byla tam zima. Patti napadlo, že rozbije lampu, že bude větší teplo. Potom se výtah zase rozsvítil a děti vystoupily. Jely k tetě domů.
Kniha se mi líbila, protože je dobrodružná a napínavá. Četla jsem ji jeden týden.
Charakteristika postav: Patti je hodná a starostlivá, Dominik bojácný, pořád se bál. Tina je hodná a chytrá, protože pomohla svým kamarádům. Erik je hodný, i když se trochu bál.

Kouzelný svět pohádek

Autor: Heatther Amery
Ilustrátor: Linda Edwards
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 2008.
Druh literatury: pohádka
Knihu bych doporučila Patrikovi Tůmovi, protože má rád pohádky. Je doporučena dětem od devíti let. Je zajímavá tím, že obsahuje pohádky z různých zemí. Zaujalo mě, jak kocour obelhal krále.
Počet stran 127
Počet pohádek 22, například O velkém kozlu (australská pohádka), Lejla a lampa (perská pohádka), Proč má želva krunýř (řecká pohádka), Kocour v botách (francouzká pohádka), Jak ptáci k pestrému peří přišli (jihoamerická pohádka).
Byl jeden mlynář, který měl tři syny. Když umřel, zbyl po něm mlýn a kocour. Nejstarším synům dal mlýn a mladšímu synovi dal kocoura. Kocour začal mluvit a poprosil, jestli mu koupí boty. Nejmladší syn měl posledních pár zlaťáků. Kolem šel švec a syn ho zastavil a řekl mu, koupím si od tebe boty. Syn koupil červené boty a dal je kocourovi. Kocour si je nasadil a změnil podobu v kočičího muže. Kocour šel ke králi daleko od jeho mlýna. Poklonil se mu a řekl, že nese králíka od svého krále Markýze de Carabase. Kocour takhle nosil králi to, co chytil nebo našel. Synovi nosil každý den pár zlaťáků. Krále takové dary potěšily. Jednou dala princezna kocourovi šátek, ať ho dá králi. Poté mu dala do krabičky svůj vlas. Kocoura napadlo, jestli může král se svou dcerou jet na návštěvu. Kocour šel za svým pánem, aby šel s ním a aby se šel vykoupat do rybníka. Uviděl ho jeho bratr. Ten byl smutný, protože zlý čaroděj začaroval jeho bratra do psa. Řekl mu, čaroději, ty prý se umíš proměnit ve lva a já tomu nevěřím. Čaroděj se proměnil ve lva. A co malé zvířátko? Jako je třeba myška. Čaroděj se proměnil v myš, kocour ji snědl a celý zámek se rozsvítil a byl překrásný. Mezitím přijeli k rybníku král a princezna. Princ pověděl, že mu zloději ukradli šaty. Princezna mu podala krásné královské šaty, král se rozhodl, že prince odveze domů na jeho zámek. Kocour doběhl a ptal se, komu patří tento les. Až tu pojede král, tak mu řekněte, že patří Markýzovi de Carabas. A zrovna tak pole. Nakonec král přijel na čarodějův zámek. Kocour ho ukázal králi. A princezna se princi líbila, vzal si ji za ženu a nejstarší synové si našli nevěsty a všichni žili na zámku.
Knížka se mi líbila, protože byla napínavá a měla pěkné obrázky. Četla jsem jí pět týdnů.
Charakteristika postav: Král je hodný a starostlivý. Princezna je hodná, milá a bohatá. Princ je hodný milý a chudý. Kocour je hodný. Zařídil svému princi zámek. Čaroděj je zlý, začaroval princovi jednoho bratra.

Zima křišťálových tanců

Knihu vydalo nakladatelství Stabenfeldt v Praze roku 2006.
Autor: Angela Dorsey
Ilustrátor: Jennifer Bell
Druh literatury: román pro milovníky koní
Doporučila bych jí Monice Kolářové, protože má ráda koně. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Je zajímavá tím že je o koních a o jedné holčičce, která se jmenuje Elin.
Počet stran: 150
Názvy kapitol: Štiplavý mráz, V očích pálí, Zkroucené stromy, Závěje, Ledový škraloup, Trávu dusí, Vodu svírá, Šlépěje, Mrazivý vzduch, Srdce láme, Kůži drásá, Bez naděje
Elin naslouchá řeč koní. Její maminka jí ke koním moc nepouští, protože se o ni bojí. Uviděla stádo mustangů, přehodila přes sebe peřinu a dívala se z okna. Po chvilce ji napadlo se podívat na ně ven. Protože byla venku zima a vítr vál jako o život, oblékala si na sebe několik svetrů a kalhot. Maminka se vzbudila ze spánku, protože jí mrazivý vítr zachvěl po zádech. Rozhodla se jít s Elin. Došly do kůlny ke koním. Elin se rozhodla, že mustangům donese na vršek seno, aby si na něj lehli a nebyla jim zima. Elin postupně shazovala z půdy seno. Potom vzali obrovské sáně a naložili na ně seno. Dovezli ho na vršek nejvyššího kopce a odešli. Mustangové se báli, a proto utekli, že je čeká nebezpečí. Ve druhé kapitole Elin dále pozorovala mustangy, kteří bloudili po lese, jenomže se najednou objevil vlk a málem zabil jednoho koně. Ve třetí kapitole se stalo neštěstí - maminku Elin pokousal vlk. Elin hned odvedla maminku k lékaři. Maminka měla vážné zranění. Ve čtvrté kapitole měla Elin ráno návštěvu - kamarádku Moly. Celý den si s ní hrála ve svém pokoji. V páté kapitole Moly odjela. Elin bylo smutno, protože si neměla s kým hrát. V šesté kapitole Elin zachránila mustangy před velkým nebezpečím.
Charakteristika: Elin je hodná a na sebe pyšná, že naslouchala řeči koní. Maminka je chytrá, protože byla venku zima a teple se oblékly.
Kniha se mi moc líbila, protože byla zajímavá a napínavá. Četla jsem ji dva týdny.

V sedle až za horizont

Knihu vydalo nakladatelství Stabenfeldt Praha v roce 2011.
Autor: Uta Over
Ilustrace: Asbjorn Tonnesen
Druh literatury: román pro milovníky koní
Doporučila bych ji Monice Kolářové, protože má ráda koně. Je určena pro čtenáře od devíti let. Je zajímavá tím, že je o koních a o jedné holce, která se neupravuje a nemá ze začátku kamarády.
Počet stran: 155
Počet kapitol: 19
Kniha se mi líbila, protože byla napínavá. Četla jsem ji pět dní.
Charakteristika postav: Jordis je hodná, kamarádská, někdy neupravená. Nikola je stydlivá, hodná, milá, bála se zeptat ostatních. Karina je hodná, kamarádská a nedůvěřivá. Peer je pracovitý, musel odjet na služební cestu, když měl doma koně, kterému bylo smutno. Maggie je maminka Jordis, je hodná, protože Karin, Jordis a Nikole nachystala stáj pro koně. Poníci Vanadis, Bjor a Markus jsou dobře vycvičení. Filip je hodný, kamarádský, měl rád Jordis.
Jordis nosila vždycky džíny, jednobarevná trička a starý svetr, který byl hrubě upletený. Jednoho dne jí zavolala kamarádka Karina, jestli se můžou sejít. Jordis byla vyděšená, protože jí nikdy nikdo nezavolal, až na rodiče. Jordis se rozmýšlela a nakonec řekla ano. Karina zavolala také Nikole. Byl večer, Jordis ležela v posteli a vyčítala si: co když se jim nebudou líbit koně, nebo když se jim nebude líbit stáj. Ráno vše nachystala, s Karinou a Nikolou přijeli i jejich mamky. Maggie pozvala maminky do kuchyně v domu. Jordis zavedla Nikolu a Karinu do stáje s koňmi. Holky jely na vyjížďku lesem. O víkendu se konaly závody. Závodila Nikola, Jordis, Jordisin tatínek a plno jiných jezdců. Nikola s Jordis byly na 18. místě a Jordisin tatínek na 9. místě. Jordis s Nikolou byly rády, že skončily na tak dobrém místě.

Arabela

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004.
Autoři: Miloš Macourek a Václav Vorlíček
Ilustrátor: Adolf Born
Podle televizního seriálu vypráví Hermína Franková.
Žánr: pohádka
Knihu bych doporučila Marii, Monice a dalším spolužákům protože se asi dívají na zfilmované pohádky. Kniha je určena dětem od devíti let. Je zajímavá tím, že Rumburak chtěl za svou ženu Arabelu, ale nepodařilo se mu to. A zaujalo mě, jak se Rumburak proměňoval do různých podob.
Počet stran: 271, počet kapitol: 37
Knížka se mi líbila, protože byla stejná jako v televizi. Četla jsem ji jeden měsíc.
Charakteristika postav: Arabela je hodná, krásná a spravedlivá, protože byla princezna. Pan Majer je veselý a hodný, protože to byl herec. Rumburak je zlý, protože chtěl ovládnout pohádkovou říši.
Pan Majer byl na natáčení filmu. Při pauze našel zvoneček. Objevil se čaroděj Rumburak. Když řekli, aby zmizel, zmizel. Měl Mařence vystřelit medvěda. Ale neuměl to, večer zazvonil na zvoneček a zase se objevil Rumburak. Odnesl v čarovném plášti pana Majera do pohádkové říše, aby ho naučil střílet. Ale omylem zastřelil mluvícího vlka. Král Rumburaka zbavil hodnosti čaroděje a chtěl z něj udělat za vlka náhradu. Rumburak oknem uletí na starý hrad. Najde tam sloužícího čerta a strašidla. Chce se pomstít králi. Usmyslí si, že se stane králem pohádkové říše. Za manželku chce princeznu Arabelu. Ta se setkává při návštěvě lidského světa se synem pana Majera, do kterého se zamiluje. Rumburak najde cestovní plášť, kouzelné prsteny, kouli a kufr. Pomocí kouzel odnese na svůj hrad princeznu Arabelu, kterou se Petr bude snažit zachránit. Arabely sestra Xenie využije situace, když z krále Rumburak udělal sochu a z královny holubici. Chce zmodernizovat celé království a zbavit se kouzelných věcí. Slíbí Petrovi za pomoc Arabelu. Ta se stejně díky své matky a Fantomase dostane z vězení, vrátí všem lidskou podobu. Otec král vystrojí ve světě lidí svatbu a svatebním darem dostanou mladí novomanželé kouzelný zvoneček.

Nekrásnější pohádky o čarodějnicích

Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, a.s., v Praze roku 1996.
Autor: Oldřich Sirovátka
Ilustrátor: Lubomír Ablaut
Knihu bych doporučila Patriku Tůmovi, protože rád čte pohádky. Je určena dětem od šesti let.
Počet stran: 57
Druh literatury: pohádky
Názvy pohádek: O perníkové chaloupce, O synu francouzského krále a krásné Janičce, Jabloňová panna, Locika, Dej pámbu štěstí, lávko!, O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku, O Cupácích a zlé Jamuabě.
Kniha je zajímavá tím, že je o čarodějnicích. A líbila se mi, protože mám nejraději z pohádkových bytostí čarodějnice.
Charakteristika postav: čarodějnice je zlá, zavřela Lociku do věže. Princ je hodný, zamiloval se do Lociky a to čarodějnici rozzuřilo. Locika je hodná, políbila princi oči. Manželé jsou nešťastní, neměli ze začátku dítě.
Muž a žena čekali dlouho na dítě. Žena měla příležitost, že by se jí její přání splnilo. Jenže dostala chuť na locikový salát, který rostl za velkou bílou zdí, která patřila čarodějnici. Sliny se jí sbíhaly. Když lociku nedostane, asi zemře. Muž přeskočil zeď a natrhal ji. Ale než se stačil nadát, tak u něj stála čarodějnice. A rozzuřila se a muže potrestala tím, že až se jim narodí dítě, tak jí ho dají. Čarodějnice dala dítěti jméno Locika. Když Locika dorostla do dvanácti let, tak jí čarodějnice zavřela do veliké věže. Locika měla překrásné dlouhé vlasy. Pokaždé, když čarodějnice chtěla nahoru, jen zvolala: „Lociko, kytičko, spusť své vlasy dolů!“ Jednou, když se stmívalo, koukal na čarodějnici jakýsi princ. Slyšel, co čarodějnice říká. Když odešla, zvolal to samé. Vlezl za Locikou a na první pohled se do sebe zamilovali. Takhle se to dělo každý den až do úplňku, kdy ho čarodějnice načapala. Prince potrestala tím, že mu začarovala oči a Lociku potrestala tak, že jí ustřihla vlasy. Asi za deset let čarodějnice Lociku propustila, protože ji pořád pokoušela. Locika smutně zpívala, a když to uslyšel princ, šel za tím hlasem. Princ poznal Lociku, a když mu oči políbila, zase viděl a měli svatbu. Čarodějnice umřela a byl od ní pokoj.
Knihu jsem četla jeden týden.

Luisa a Lotka

Autor: Erich Kastner
Ilustrátor: Eva Mastníková
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2006.
Kniha má 107 stran, má 12 kapitol a četla jsem ji týden. Doporučila bych ji Karolíně, protože se určitě někdy dívala na televizní film Luisa a Lotka. Je zajímavá tím, jak si byly podobné a vůbec se neznaly. Líbila se mi, protože je krátká a má akorát písmena. Je určena dětem od osmi let.
Seebuhl na jezeře je prázdninová osada pro malá děvčata. Zrovna přijíždí dalších dvacet nováčků. Luisa, která už na táboře je, společně s děvčaty a paní vychovatelkou se úžasem leknou dívenky jménem Lotka. Jsou si podobná jak vejce vejci. Jen Luisa má copy a Lotka kadeře. Obě dívky se skamarádí a zjistí, že se narodily ve stejný den, měsíc i rok a i ve stejném městě. Jedna žije s otcem a druhá s matkou. Dívky dostanou nápad, že až pojedou domů, vymění se. Dělají si poznámky, jak kdo vypadá, s kým se znají, co ve škole, jak to vypadá doma a co všechno umí. Lotka tedy odjela do Mnichova místo Luisy a Luisa místo Lotky do Vídně. Tatínek je kapelník a známý skladatel a maminka je novinářka. Dívky si vedly dobře, nikdo nic nepoznal. Děvčata si psala co je nového. Tatínek Lotky měl známost a chtěl se znova oženit, ale Lotka mu v tom chce zabránit. Mamince ve Vídni, jako novinářce, se dostane do rukou fotografie z dětského tábora, kde měla přes prázdniny svoji dceru. Na společné fotografii zjistí, že na táboře byly obě dvě dcery. Zeptá se tedy doma Luisy a ta jí to tajemství o výměně poví. Mamince se zasteskne i po druhé dceři, a proto se rozhodne zavolat do Mnichova bývalému manželovi a poví mu o výměně dcer. Lotka je právě nemocná, a proto se maminka rozhodne, že přiletí i s druhou dcerou do Mnichova. Při setkání se Lotka uzdravuje, oslavují poprvé společně desáté narozeniny a mají jediné přání. Chtějí, aby maminka a tatínek zůstali spolu a je už nikdy nerozdělili. Další měsíc je svatba a maminka se s Luisou stěhují k tatínkovi a Lotce do Mnichova.
Názvy kapitol: Seebuhl na jezeře, O rozdílu mezi příměřím a mírem, Objevy nových kontinentů, Plněné paličky, Jak strašné, Dítě na kufru, Kde je obchod?, Uběhly týdny, Pan Gabele má příliš malá okna, Fotografie způsobí zmatek, Meziměstský rozhovor s Mnichovem, Dvojí narozeniny a jediné přání, Pan Grawunder se diví.
Charakteristika jednajících postav: Luisa je hodná, kamarádská i naštvaná, protože měla dvojče, ale za chvíli se skamarádily. Lotka je hodná, milá, kamarádská, protože se neurážela jako Luisa. Maminka a tatínek jsou hodní, milí, protože měli holky rádi.
Druh literatury: povídka

Sůl nad zlato

Vydalo nakladatelství Junior v Praze roku 2008.
Autor: Božena Němcová
Ilustrátor: Renáta Madyová-Iršai
Knihu bych doporučila Pavlíně, protože má ráda pohádky. Kniha je určena dětem od osmi let. Je zajímavá tím, že Káču chtěl jen čert a všichni okolo je pozorovali. Líbilo se mi, jak se ho pořád Káča držela a čert ne a ne se jí zbavit.
Kniha má 122 stran a 13 pohádek. Názvy pohádek: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Chytrá horákyně, Princ Bajaja, Řemeslo má zlaté dno, Čert a Káča, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních. Pánbůh dej štěstí, lávko!, Bratr a sestra, Dupynožka, Sedmero krkavců, Sůl nad zlato, Valibuk. Nejvíc se mi líbila pohádka Čert a Káča.
V jedné vesnici žila děvečka Káča. Měla pár zlaťáků, ale kdyby v zlatě seděla, nikdo by si ji nevzal. Tak tedy zůstala pokaždé na ocet. Každou neděli si vyšla na zábavu. Sedla si k peci a koukala, který kterou k tanci bere. Chtěla, aby s ní tancoval třeba i čert. A v tu chvíli se před ní objevil muž v zeleném obleku. Vyzval Káču k tanci. Tancovali dlouho. Káča si povzdechla, že by takhle tancovala až do smrti. Chytla se myslivce za krk a proměnil se v tu chvíli v čerta. A vydali se do pekla. Káča se ho držela a nechtěla se ho pustit. Kousek byla lavička, čert si odpočinul, protože ho bolela záda. Potkali Baču který pásl ovečky Káči se bača zalíbil a skočila mu na záda. Čert si odpočinul, ale Káča si mu stejnak na záda hned znovu skočila. Jenomže čerta napadlo, že jí hodí do vody. Opatrně si sundal kožich a šup! byla ve vodě. Čert jí málem utekl, ale ona ho dohonila. Vlezla mu na záda a čert s ní běžel do pekla. V pekle bylo teplo a Káče se tam líbilo. Zůstala tam a už se odtud nikdy nehnula.
Druh literatury: pohádka
Charakteristika postav: Čert je hodný, ale zároveň hloupý, nemohl se zbavit Káči. Káča je hubatá, čerta si zamilovala.
Knihu jsem četla dva týdny.

Zuzanka

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005.
Autor: Daniela Krolupperová
Ilustrátor: Vlasta Baránková
Knihu bych doporučila malé Monče, protože má ráda pohádky. Je určena dětem od osmi let. Je zajímavá tím, že Zuzance je teprve osm let a už všechno zvládá na pohodu. Líbilo se mi, jak Zuzanka sama bez pomoci dokázala zavolat svaz pro ochranu zvířat.
Kniha má 65 stran a 13 příběhů o Zuzance.
Názvy příběhů: Zuzančina sněhová kočička, Karneval pro vlaštovičky, Já už to nikdy neudělám!, Jak Zuzanka sama cestovala, Maminka se ztratila, Jak létají sokolíci, Na prašníku jsou upíři!, Andílkova ďábelská pomsta, Vánoční překvapení pro maminku.
Nejvíc se mi líbil příběh Kam šel spát ježeček.
Když se Zuzanka vrátila ze školy a loučila se s kamarádkami, uviděla cosi podivného. Malá kupička listí se pohnula jako kdyby měla nožičky. Zuzanka se převlékla a podiveně zírala na kupičku listí. Pozdravila jí paní Wellnerová, Zuzanka ji informovala, že ta kupička dupe a funí. Najednou z kupičky vylezl malý čumáček a vykulená očíčka. Bylo to malé mláďátko ježka. Paní Wellnerová Zuzance vypravovala o ježcích. Zuzanka si donesla krabici a rukavice, s nimi naložila ježečka do krabice a donesla dovnitř domu. Vzala telefonní seznam a vytočila číslo Svazu pro ochránce zvířat. Zuzanka se představila a začala vyprávět do telefonu, co našla a co má dělat. Pán jí poradil, aby ježečka vykartáčovala, nakrmila ho a dala ho do sklepa. Ke krabici aby dala misku s vodou a granule, kdyby se náhodou ježeček vzbudil. Pánovi pěkně poděkovala a udělala to, co jí řekl. Hrozně se bála, co na to řekne maminka, tatínek a starší bratr Adam. Bylo to naštěstí v klidu. Maminka, tatínek a Adam byli na ní hrdí, jen kocour Čert byl smutný, protože si myslel, že ho Zuzanka vyměnila za ježečka. Když bylo jaro, Zuzanka s Adamem odnesli ježečka do lesa a byli rádi, že mu pomohli.
Knihu jsem četla pět dní.
Druh literatury: dětský příběh
Charakteristika postav: Zuzanka je hodná, pomohla ježečkovi. Pán je hodný, poradil Zuzance, jak se má postarat o malého ježečka.