Jitka Stehnová

Heidi děvčátko z hor

Nakladatelství: Axióma v Praze
Rok vydání: 2001, první rok vydání 1971
Počet stran: 126, přečetla jsem celou knihu.
Autor: Johanna Spyriová
Ilustrátor: Vladimír Machaj
Překlad: Bohumil Říha
Graficky upravila: Hana Převrátilová
Tisk a vazba: Graspo cz, a.s., ZLÍN
Je to příběh ze života.
Doporučila bych ji Štěpce a Nele.
Četla jsem ji osm dní.
Názor na knihu: je to hezká kniha. Je zajímavá tím, že je to jakoby pohádka a zároveň příběh.
Hlavní postavy: Heidi, Petr, Konrád, Klára, Běla, slečna Majerová, pan Hofman
Hlavní děj knihy:
Heidi zemřeli rodiče, když jí byly dva roky. Její teta Běla se o ni starala čtyři roky. Pak si našla hezkou práci a nemohla se o Heidi starat. Tak Běla vzala Heidi ke starému Konrádovi, který byl její dědeček. Starý Konrád bydlel daleko od lidí v horách. Při cestě do hor potkali Petra, který každý den chodil pást kozy. Heidi se s Petrem skamarádila. Když došli do chatrče, nejdříve se Běla s Konrádem pohádala, ale pak se s ním domluvila, že si u sebe Heidi nechá. Žili si tam dobře. Každý den tam chodil Petr pást kozy, dědeček Heidi vyrobil stoličku. Heidi se naučila pár užitečných věcí. Heidi chodila s Petrem na pastvu do hor a každý den se jí nechtělo jít domů. Jednoho dne se stalo to, co nechtěla. Nemohla jít do hor, protože byl podzim a na horách je moc zima a velký vítr. Za pár dní začalo sněžit a Heidi se té krásy nemohla vynadívat.
Uplynuly dva roky a Heidi musela do školy, ale starý Konrád byl zapšklý na lidi, a tak Heidi nechodila do školy a musel k nim dojít i Konrádův starý přítel. A šel Konráda přemlouvat, to se mu nepovedlo. Jednoho dne do chatky přišla Běla. Pohádala se s Konrádem, sbalila Heidi věci do ranečku, vzala ji za ruku a šli z chaloupky. Běla pak Heidi vše vysvětlila. Že ve Frankfurtu hledá jedna rodina ke své dceři společnici. A že ta jejich holčička nemůže chodit. Když došli do Frankfurtu, stáli před vraty, na kterých byla psí hlava s klepadlem.
A o tom, jak se Heidi skamarádila s Klárou a naučila ji chodit, si přečtete už sami.

Malý princ

Autor a ilustrátor: Antoine De Saint-Exupéry
Z francouzského originálu Le Petit Prince přeložila Zdeňka Stavinohová
Vydal Albatros v Praze roku 1998.
Kniha má 94 stran, knihu jsem přečetla celou.
Je to pohádka s naučením o lidských vlastnostech a velkou fantazií.
Doporučila bych ji Štěpánce.
Názor na knihu: Je to zajímavá kniha a určitě se k ní vrátím. Je zajímavá tím, že se z ní něco dozvím i naučím.
Hlavní postavy: malý princ a autor
Hlavní děj knihy:
Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v africké poušti setkal s autorem tohoto příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví se mu daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy.

Správná pětka - Pětka už v tom zase lítá

Napsala: Enid Blytonová
Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s.r.o. v Praze roku 2000.
Přeložil: Jaroslav Piskáček
Kniha má 166 stran, přečetla jsem ji za čtyři dny celou.
Hlavní postavy: Julián, Dick, George, Anna a pes Tim
Kniha se mi moc líbila, určitě se k ní vrátím.
Doporučila bych ji všem, jmenovitě Štěpce a Nele.
Hlavní děj knihy: Julián, Dick a Anna dorazí vlakem do kirritské stanice, kde už na ně čeká Georgina se svým psem Timem. Na nástupišti si povídají o svých zážitcích. Když dorazili do chatky, kde bydlí George, hned je přivítá jejich teta se svými koláčky. Jejich strýc je velice podrážděn, a tak příští den pojedou do Španělska. Děti budou mít celou chalupu jen pro sebe. Georgin otec je vědec a každý den ho otravují novináři. A jak myslíte, že si děti samy poradí v chaloupce? Jestli to chcete zjistit, přečtěte si tuto knihu.
Žánr: smyšlená povídka (dívčí román)
Charakteristika: Julián, Dick, George, Anna a pes Tim se vůbec ničeho se nebojí.
Kniha je zajímavá tím, že se děti ničeho nebojí, což v jiných knihách většinou nebývá.

Klapzubova jedenáctka

Autor: Eduard Bass
Vydalo: Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1954
Počet stran: 118, přečetla jsem celou knihu, četla jsem ji jeden den.
Hlavní postavy: Starý Klabzuba a jedenáctka
Ilustrátor: Josef Čapek
Zaujalo mě vše, je to příběh ze života.
Doporučila bych ji Martinovi a Lukášovi.
Názor na knihu: kniha je zajímavá a velmi veselá.
Hlavní děj knihy:
V malém domečku žil chudý chalupník se svou ženou a s jedenácti syny. Jednoho dne se chalupník rozhodl, že udělá ze svých synů fotbalové družstvo. Druhý den ráno prodal kozu a za peníze koupil dva fotbalové míče. Poté hned začali trénovat "cvičili, hráli, kopali, běhali atd." Takto cvičili celé tři roky a přesně po třech letech přišel jejich otec, že mohou hrát ve třetí lize.
Byli trochu rozzlobení, že jsou teprve ve třetí lize. Na jaře se začalo hrát mistrovství. Kluci měli hrát s A. C. Hlubočepy. Začalo se a Klapzubova jedenáctka dala soupeřům 39 gólů. Skončila první polovina a Hlubočepy už nechtěly nastoupit, protože to prý není třetí liga. Rozhodčí řekl, že se domluví s župou. A tak udělal, po chvíli prohlásil, že Klapzubova jedenáctka postupuje do druhé ligy. Po týdnu jim přišel telegram, že v neděli hrají s S. K. Vršovice. V neděli byli ve Vršovicích a zase vyhráli, dali jim 14 gólů. Díky tomu postoupili do první ligy. Klapzubova jedenáctka porážela jeden klub za druhým, Spartu Kladno, Čechii Karlín a atd. Na semifinále měli proti sobě Spartu. Za dvě hodiny poslal své ženě telegram: "Sparta poražena 6:0." Další týden hráli se Slávií Union. Klapzubova jedenáctka vyhrála 9:0.
Starý Klapzuba musel promluvit k 20 000 lidí z balkónu, protože jeho družstvo vyhrálo v mistrovství se skóre 122:0. Chodili k nim pánové, kteří jim dávali nabídky na hraní a všechny Klapzuba přijal. Hráli ve Španělsku a všude po Evropě. A vždycky vyhrávali.
Když už byli slavní po celém světě, tak se k nim přidal anglický princ. Princ trénoval s Klapzubovou jedenáctkou každý den a po roce vypadal stejně jako oni. Naposled měli hrát v Austrálii. V Austrálii je zajal místní kmen lidožroutů a vzal jim všechny věci. Když přijel tlumočník, tak jim ty věci zase vrátili. A pak s nimi hráli fotbal, ale lidožrouti po první čtvrtině utekli. A jejich náčelník uznal, že vyhráli Klapzubáci. Klapzubáci pak lidožroutům utekli a tím končí celý děj knihy.
Kniha je zajímavá ilustracemi.
Žánr: povídka
Charakteristika: Jedenáctka si stojí za svým cílem, stát se nejlepším družstvem na světě.

Nejlepší přítelkyně v létě

Autor: Mary Bardová
Přeložila: Eva Marxová
Vydalo nakladatelství: Vyšehrad, spol. s.r.o. v Praze roku 2000.
Počet stran: 176, přečetla jsem celou knihu, četla jsem ji jeden den.
Hlavní postavy: Koko a Zuzi
Zaujalo mě: příběh v horách
Názor na knihu: kniha je zajímavá, patří mezi dívčí romány.
Doporučila bych ji Nele.
Hlavní děj knihy:
Koko a Zuzi jsou kamarádky. Jejich plán byl, aby se jejich rodiče „vzali“ a to se jim vyplnilo. Nejenom, že byly nejlepší kamarádky ale byly i sestry. Po svatbě odjeli jejich rodiče na svatební cestu a je si odvezl dědeček na ranč Zlaté údolí. Na ranči se s kamarádili s Judy a Debby. Obklopeni krásnou ale divokou přírodou pomaličku poznávali život okolo ranče, ale i v něm. Učili se jezdit na koni a prožívali četná dobrodružství. Podnikavá a nebojácná Zuzi jezdila na koni téměř okamžitě, zatímco Koko si raději oblíbila malého oslíka. Avšak i Koko zvítězila jednoho dne nad svým strachem z velkého koně. Judy ji totiž vylákala na výlet do skal, který skončil téměř tragicky.... Léto na ranči bylo i příležitostí, jak se vyrovnat s novými přátelstvími, naučit se brát ohledy na ostatní, pozvolna a přirozeně vykročit na cestu k dospělosti. Zuzi a Koko se nechtějí se Zlatým údolím rozloučit. Odjezd domů jim pomůže usnadnit to, že se na ranč za svými kamarády opět zase v létě vrátí. Plné pláče odjíždějí a začínají se těšit na novou školu, která je po prázdninách čeká. A sami pro sebe doufají, že jeden rok uplyne jako voda.
Charakteristika: Koko a Zuzi neznali život na venkově a strašně se jim tam líbilo. Některým lidem z města se většinou práce na ranči nelíbí.
Kniha je zajímavá, protože se Koko přestala bát strachu jezdit na velikých koních.

Zrcadlo starých časů

Ilustroval: Jan Černý
Napsala: Helena Lisická
Pro čtenáře od 8 let
Počet stran: 221, přečetla jsem celou knihu, četla jsem ji dva dny.
Kniha je zajímavá.
Žánr: příběhy a pověsti z měst
Celá kniha vypráví příběhy a pověsti z měst celé České republiky. Třeba o Stříbrném zvonu nebo o Černém kohoutovi.
Doporučila bych ji všem ze třídy.
A to nejzajímavější nakonec: na posledních stránkách této knihy jsou i data z historie našich měst.
Třeba je tu o Chrudimi: V 11. století byla župním hradem, kde roku 1055 zemřel kníže Břetislav při výpravě na Moravu a do Uher. Kolem roku 1260 byla vysazena na královské město, které se od 14. století stalo městem věnným. Za husitství bylo členem pražského městského svazu. V 15. a 16. století získalo značný pozemkový majetek a proslulo výrobou sukna, později bylo sídlem krajského úřadu. Dnes je střediskem strojírenského a potravinářského průmyslu a výroby punčoch. Festival Loutkářská Chrudim a Muzeum loutek v renesančním Mydlářově domě přivádí do města amatérské i profesiální loutkaře i jiné návštěvníky.
Knihu vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1986.

Povídky, aneb Nechci slevu zadarmo

Kompletní vydání povídek Šimka a Grossmanna
Uspořádal a k vydání připravil Miloslav Šimek.
Ilustroval: Michal Hrdý
Vydalo nakladatelství ŠULC a SPOL. v Praze roku 1995 jako svou 61. publikaci.
vydání třetí.
Kniha má 320 stran, přečetla jsem si ji celou.
Četla jsem ji po večerech.
Kniha je humoristická.
Žánr: povídky
Doporučuji všem, kteří mají rádi nezničitelný český humor (takže Martinovi a Davidovi).
Hlavní děj knihy:
Tato povídková kniha je vyprávěním Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna. Obsahuje povídky ze života, například Moje první šaty, Můj první mejdan, Jak jsem se učil kouřit. Tyto povídky jsou velice humorně napsané, aby dokázaly rozesmát a bavit lidi v každé době.

Kluci, holky a Stodůlky 1

Napsala: Eva Bernardinová
Ilustrovala: Alena Ladová
Pro čtenáře od 9 let
Kniha má 216 stran ve třinácti kapitolách.
Kniha je srandovní.
Žánr: povídky ze života, nejspíš vymyšlené.
Doporučila bych ji hlavně klukům.
Hlavní postavy: Voříšek, Rybář a Doubek.
Hlavní děj knihy:
Kluci Voříšek, Rybář a Doubek jsou kamarádi a taky jedna parta. Voříškovi bydlí na horním konci Stodůlek, Rybářovi na dolním konci Stodůlek a Doubkovi uprostřed. Pro ně je to dobré, protože vědí vše, co se ve Stodůlkách děje. A jednou se zase ve Stodůlkách objevili příroďáci z pražské školy. Pro kluky byly hodiny češtiny nejhnusnější ze všech předmětů.
Když byly čarodějnice, kluci byli od rána do večera jen v lese a sháněli věci na podpal a hlavně gumy. A jednou Doubek našel v potoce dvě obrovitánské gumy, ale jeho otec je nemohl vzít do svého trabantu, a tak je museli Voříšek s Rybářem vytáhnout sami, protože Doubek jel kupovat nové boty. Když je vytahovali, spadli do potoka, ale nakonec je vytáhli a schovali v lese a sami běželi k dědečkovi, protože byli celí mokří. Dědeček jim pomohl a když už byli sušší, přijel pro ně jeden z tatínků. A myslíte, že dostali doma vyhubováno? No, jistěže dostali a jak to bylo dál, to zjistíte jen tehdy, když si tuhle knížku přečtete, protože nikdo to nezjistí za vás.
Knihu vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1981.

Fimfárum

Napsal: Jan Werich
Ilustroval: Jiří Trnka
Pro čtenáře od 9 do 99 let
Kniha má 192 stran, přečetla jsem ji celou. Četla jsem ji po večerech.
Kniha je poučná.
Žánr: pohádkové povídky.
Doporučuji ji všem ve třídě.
Hlavní děj knihy:
Tato kniha obsahuje 19 povídek, které byly již skoro všechny zfilmovány a namluveny do rozhlasu. Nejznámější pohádkou jsou například Tři veteráni nebo Královna koloběžka první. V poslední době byly tyto pohádky vydány na DVD a videokazetách a byly nazvány podle jedné z pohádek Fimfárum. Tyto pohádky jsou velice moderní a ze života, můžeme si z nich určitě vzít ponaučení pro život.
Knihu vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 2003.

Já Baryk

Napsal František Nepil
Ilustrovala Helena Zmatlíková
Kniha je pro děti od 5 let, má 12 kapitol na 37 stranách. Přečetla jsem ji celou za jeden den. Doporučila bych ji Martinovi.
Hlavní postavou je pes Baryk. Zaujal mě hlavně psí kalendář.
Žánr: pohádka. Kniha je humorně podaná.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbily ilustrace.
A teď se navrčte nazpaměť psí kalendář: Leden - Měsíc svěšené oháňky, Únor - Měsíc sněhuláků, Březen - Měsíc mžourání, Duben - Měsíc čiperných blech, Květen - Měsíc psích songů, Červen - Měsíc hromdoškopků, Červenec - Měsíc psí zdatnosti, Srpen - Měsíc opuštěných Baryků, Září - Měsíc chlupů, Říjen - Měsíc mastných kostí, Listopad - Měsíc urousaných pacek, Prosinec - Měsíc studeného kastrůlku.
Nejvíce se mi líbila kapitola Já Baryk a můj bažant aneb měsíc urousaných pacek. Tato kapitola se mi zalíbila, protože Baryk pomáhá i svému protivníkovi.
Byl listopad měsíc urousaných pacek. Za jejich zahradou byl jeden bažant a ten si vždycky povídal s Barykem. Bažant neměl rád letecký den, protože to vždycky někdo odnese. Tak mu Baryk poradil: "Až nás uvidíš pochodovat do terénu, nelítej do polí. Leť do vsi. Tam se střílet nesmí." Barykův bažant ho poslechl a taky přežil letecký den ve zdraví. A Baryk se bál, aby bažant tu jeho radu někomu nepověděl.
Vydalo nakladatelství Albatros, v Praze roku 1977.
Baryk je hodný a dobrosrdečný. To lze poznat podle toho, že každému pomáhá a radí.

Kubíček, kluk ze samoty

Napsal: Jakub Honner
Vydalo Státní nakladatelství v Praze roku 1946.
Ilustroval O. Cihelka
Žánr: příběh ze života
Kniha má 96 stran, přečetla jsem ji celou za jeden večer. Doporučila mi ji maminka, protože mám malého bratříčka.
Hlavní postava je Kubíček.
Charakteristika: Kubíček je malý kluk z vesnice, který se snaží objevovat krásy života.
Doporučila bych ji Patrikovi.
Kniha je zajímavá tím, že je to ze života autora.
Kapitoly: Jak Kubíček přestal dudat, První přátelé a druhé neštěstí, Kubíček včelařem, Kubíček detektivem, Trampoty s Valdíkem, U cestáře - zubaře, Čtvernohý poslíček, Kubíčkův zachránce, Na dubenské pouti, Jak Kubíček přestal šišlat, Nepravé uhlíky, Poprvé ve škole, Hvězdička na nebi, Jeho první knížka, Pro dědouška, Udělal.
Hlavní děj knihy:
Kubíček je malý kluk a celá rodina se mu věnuje. Když si ale rozbije svůj dudlíček, strašně se rozbrečí. On vlastně brečel skoro pořád. A pak se naučil pít z hrníčka. Když byl větší, narodil se mu bratříček Pepíček. Nejdříve ho rozčiloval, ale pak se s ním skamarádil. Jednou se v sadu usídlil roj včel. Kubíček si vymyslel, že zatřese rojem a chtěl vědět, co se bude dít. Roj mu spadnul na hlavu a dostal strašně moc štípanců. Nakonec mu pomohl tatínek. Poprvé ve škole se nechoval moc slušně. Když přečetl svou první knížku, byl na sebe velice hrdý. Jednoho dne dostal kolo. Byl na něj strašně pyšný, hned dědečka zulíbal a domů si ho vezl jako svátost. Jednou onemocněla dědouškova straka a dědovi došly léky. Tak Kubíček musel vzít kolo a jet do Budějovic a všude se strašně zlobil, že musí stát a čekat. Nakonec dojel a straka se uzdravila a on mohl jít do školy. Už měl čtyři sourozence. Kubíček vychodil tři třídy měšťanky. A zbylo to nejdůležitější. Kubíček šel na zkoušky a udělal je. Když doběhl domů a oznámil to, všichni se zaradovali a řekli mu: "A nyní se najez a pojď nám pomoci skládat seno!"